DEMOGRAFICKÁ A SOCIÁLNÍ STRUKTURA OBYVATELSTVA NA BEROUNSKU V POLOVINĚ 17. STOLETÍ


1 Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie DEMOGRAFICKÁ A SOCIÁLNÍ STRU...
Author:  Milan Matoušek

0 downloads 0 Views 3MB Size

Recommend Documents


Struktura obyvatelstva v městech a na vesnici v ČSSR
1 i prblém veducích činitelů skupiny jakžt rzhdujících pr vytváření jejíh mínění (pinin...

Věková struktura obyvatelstva
1 Věková struktura obyvatelstva Zpracoval:2 Věková struktura obyvatelstva Definice: Počet obyvatel podle pohlaví a pětiletý...

Věková struktura obyvatelstva
1 Věková struktura obyvatelstva Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky Institute of Health Inf...

Vzdělanostní struktura obyvatelstva České republiky
1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Fakulta pedagogická Katedra geografie Bakalářská práce ...

JAROSLAV PEREGRIN V znam a struktura
1 JAROSLAV PEREGRIN V znam a struktura PRAHA2 OIKOYMENH Edice Oik menè Hennerova Praha 5 Kniha vych zì za laskavèho p ispï...

Výše a struktura bankovních poplatků v České republice a její vliv na podnikatelské prostředí
1 1 Výše a struktura bankovních poplatků v České republice a její vliv na podnikatelské prostředí V P...

Geografie obyvatelstva a sídel
1 Základy humánní geografie 1: Geografie obyvatelstva a sídel Marián Halás, Šárka Brychtov&aac...

Hranice sociální disciplinace poddaného obyvatelstva. Panství Hluboká nad Vltavou. v 17. a 18. století. Disertační práce
1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH FILOZOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV Pavel Matlas Hranice soci...

Preventivně výchovná činnost na úsecích požární ochrany a ochrany obyvatelstva
1 Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje Č.j. PO-278-6/OOB-2004 ze dne 9. července 2004 Preventivně výchovn&a...



Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie

DEMOGRAFICKÁ A SOCIÁLNÍ STRUKTURA OBYVATELSTVA NA BEROUNSKU V POLOVINĚ 17. STOLETÍ

DEMOGRAPHIC AND SOCIAL STRUCTURE OF POPULATION IN BEROUN REGION IN THE HALF OF THE 17TH CENTURY

Diplomová práce

Václava Vaňková

2009

Vedoucí diplomové práce: doc. RNDr. Ludmila Fialová, CSc.

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením školitelky doc. RNDr. Ludmily Fialové, CSc., a ţe jsem všechny pouţité prameny řádně citovala. Jsem si vědoma toho, ţe případné vyuţití výsledků získaných v této práci mimo Univerzitu Karlovu v Praze je moţné pouze po písemném souhlasu této univerzity. Svoluji k zapůjčení této práce pro studijní účely a souhlasím s tím, aby byla řádně vedena v evidenci vypůjčovatelů.

V Praze dne 31. 8. 2009

…………………………………… podpis

Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. RNDr. Ludmile Fialové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky a pomoc při koncipování diplomové práce.

Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století Abstrakt Obsahem diplomové práce je rozbor demografické a sociální struktury obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století. Práce je zaloţena na zpracování původních dat získaných ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, který vydává Národní archiv. Práce je rozdělena na dvě části; v úvodních kapitolách je zařazen popis Berounského kraje v polovině 17. století, zdroje dat a metody pouţité při jejich zpracování, druhá část obsahuje analytické kapitoly zaměřené na analýzu skladby obyvatelstva podle věku a pohlaví, skladbu rodin a domácností a rovněţ sociální strukturu. Zvláštní pozornost je věnována moţnostem odhadu části dětí soupisem nezachycených (ve věku 0 do13). Rozbor potvrdil, ţe v polovině 17. století mělo obyvatelstvo progresivní věkovou skladbu, která ale byla deformována důsledky předchozích válečných let (zvláště dopady epidemií moru). Nedílnou součástí práce je komparace se strukturami obyvatelstva jiných oblastí Čech v téţe době.

Klíčová slova: Berounsko, Soupis poddaných z roku 1651, historická demografie, demografická a sociální struktura obyvatelstva, rodina a domácnost

Demographic and Social Structure of Population in Beroun Region in the Half of the 17th Century Abstract The aim of this Master thesis is to describe demographic and social structure of Beroun region in the half of the 17th century. The thesis is based on the data from the Register of Religion Affiliation from 1651, which was published by the National Chancery. The work is divided into two parts; in the first part there is a description of the Beroun region in the half of 17th century and the sources and methods used in the work are commented there. The second part contains analytic chapters such as demographic structure of the population, families and household structure and also the social structure of the population. Special attention is paid to the estimates of the population which was not included in the source, especially children from 0 to 13 years. The analyses confirmed that population in the half of the 17th century had progressive demographic structure, which was, however, deformed as a result of the previous war years (especially as a consequence of the plague epidemics). The important part of the thesis is the comparison with other regions of Bohemia in the same period.

Key words: Beroun region, Register of Religion Affiliation from 1651, historical demography, demographic and social structure of population, family and household

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

5

Obsah Seznam tabulek ........................................................................................................................... 6 Seznam obrázků .......................................................................................................................... 8 1

Úvod....................................................................................................................................... 9

2

Problémy studia demografické a sociální struktury obyvatelstva v Čechách v raném novověku ............................................................................................................................ 11

3

Dosavadní zpracování demografické a sociální struktury obyvatelstva v raném novověku ............................................................................................................................ 14

4

Berounsko ........................................................................................................................... 17

5

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 ....................................................................... 20 5.1. Historické souvislosti vzniku pramene ......................................................................... 20 5.2 Struktura pramene ......................................................................................................... 21

6

Metody zpracování ............................................................................................................. 23

7

Počet obyvatel a struktura podle pohlaví a věku ............................................................ 27 7.1 Počet obyvatel ............................................................................................................... 27 7.2 Struktura obyvatelstva podle věku ................................................................................ 27 7.3 Struktura obyvatelstva podle pohlaví ............................................................................ 31

8

Struktura obyvatelstva podle rodinného stavu ............................................................... 34

9

Rodiny a domácnosti .......................................................................................................... 39 9.1 Sloţení rodin a domácností ........................................................................................... 39 9.2 Věkové rozdíly mezi manţely ....................................................................................... 44 9.3 Děti ................................................................................................................................ 45

10 Sociální struktura obyvatel ............................................................................................... 47 10.1 Čeleď ........................................................................................................................... 54 10.2 Podruzi ........................................................................................................................ 57 11 Závěr ................................................................................................................................... 61 Seznam pramenů a použité literatury ..................................................................................... 63 Přílohy ........................................................................................................................................ 66

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

6

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Tab. 20 Tab. 21 Tab. 22 Tab. 23

Vnitřní členění Berounského kraje podle majitele v polovině 17. století .................... 19 Panství podle nejniţšího uváděného věku a podle počtu obyvatel na Berounsku v roce 1651 ............................................................................................................................. 23 Předpokládaný počet obyvatel na Berounsku v roce 1651 .......................................... 27 Věkový medián a průměrný věk obyvatelstva ve vybraných oblastech v roce 1651 .. 30 Zastoupení obyvatelstva v základních věkových skupinách ve vybraných oblastech v roce 1651 (v %) ........................................................................................................ 30 Počet ţen na 100 muţů ve vybraných oblastech v roce 1651 ...................................... 31 Počet ţen na 100 muţů podle věku na Berounsku v roce 1651 ................................... 32 Počet ţen na 100 muţů podle věku ve vybraných oblastech v roce 1651 ................... 33 Podíl ţen podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) ...................................................................................... 35 Podíl muţů podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) ...................................................................................... 35 Podíl vdaných ţen ze všech ţen daného věku ve vybraných oblastech v roce 1651 (v %) ............................................................................................................................ 37 Podíl ţenatých muţů ze všech muţů daného věku ve vybraných oblastech v roce 1651 (v %) ............................................................................................................................ 38 Zastoupení jednotlivých typů domácností podle klasifikace Petera Lasletta ve vybraných oblastech v roce 1651 (v %)....................................................................... 41 Zastoupení jednotlivých typů domácností podle věku hlavy domácnosti ve městech na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 42 Zastoupení jednotlivých typů domácností podle věku hlavy domácnosti ve vsích na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 43 Věkové rozdíly mezi manţely ve vybraných oblastech v roce 1651 (v %) ................. 44 Průměrný počet dětí do 15 let na jednu rodinu ve vybraných oblastech v roce 1651 . 46 Sociální struktura muţů nad 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 .................................................................................................................. 50 Sociální struktura ţen nad 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 .................................................................................................................. 52 Sociální struktura chlapců mladších 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 54 Sociální struktura dívek mladších 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 54 Počet ţen na 100 muţů u osob ve sluţebném postavení na Berounsku v roce 1651 .. 55 Věkové sloţení muţské čeledi na Berounsku v roce 1651 (v %) ................................ 56

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

7

Tab. 24 Věkové sloţení ţenské čeledi na Berounsku v roce 1651 (v %) ................................. 56 Tab. 25 Podíl svobodné muţské čeledi na celkovém počtu muţů dané sociální skupiny na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 56 Tab. 26 Věková struktura podruţného obyvatelstva staršího 15 let na Berounsku v roce 1651 (v %) ................................................................................................................... 58 Tab. 27 Podíl podruhyň podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) ...................................................................................... 59

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

8

Seznam obrázků Kraj Podbrdský podle berní ruly z roku 1653.............................................................. 18 Věková struktura obyvatelstva vsí na Berounsku v roce 1651 (1) .............................. 28 Věková struktura obyvatelstva měst na Berounsku v roce 1651 (1) ........................... 29 Věková struktura obyvatelstva podle rodinného stavu ve městech na Berounsku v roce 1651 .................................................................................................................. 36 Obr. 5 Věková struktura obyvatelstva podle rodinného stavu ve vsích na Berounsku v roce 1651 .................................................................................................................. 36 Obr. 6 Věkové rozdíly mezi manţely na Berounsku v roce 1651 .......................................... 45 Obr. 7 Sociální skladba obyvatelstva podle příslušnosti k danému stavu na Berounsku v roce 1651 (v %) ........................................................................................................ 48 Obr. 8 Věková struktura obyvatelstva nad 15 let podle sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 52 Obr. 9 Věková struktura obyvatelstva nad 15 let podle sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................ 53 Obr. 10 Zastoupení typů podruţných rodin na Berounsku v roce 1651 .................................. 60 Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

9

Kapitola 1

Úvod Studium vývoje populací v minulosti napomáhá pochopení historického, společenského a kulturního vývoje jako celku. Cílem předkládané práce je zjistit demografickou a sociální strukturu obyvatelstva Berounského kraje v polovině 17. století, tedy v době bezprostředně po skončení třicetileté války. Po válce nastaly v českých zemích velké změny v oblasti populační, coţ mělo své důsledky hospodářské, sociální i kulturní. Došlo k výrazné depopulaci Čech. Samotná válka měla mnoho obětí, na nárůstu úmrtnosti se ale podílel i nedostatek potravin a následné oslabení lidského organismu, který byl více náchylný k všudypřítomným nemocem, přinášených vojáky při pochodu českými městy. Na niţší počet obyvatel měl však také vliv i pokles porodnosti během války, k čemuţ přispěla i dočasná sterilita vyvolaná hladem a stresem. Svůj podíl na poklesu počtu obyvatel měla zajisté také migrace nekatolíků ze země. Právě pro církevní účely původně vznikl Soupis poddaných podle víry z roku 1651, který je stěţejním pramenem poloviny 17. století pro demografické účely. Po válce bylo potřeba zbilancovat její výsledky a zjistit počet „nepohodlných“ nekatolíků v zemi. Soupis byl na svou dobu velmi ojedinělým pramenem a na jeho základě můţeme sledovat vybrané demografické charakteristiky. Soupis je oblíbeným pramenem pro historiky a historické demografy. Zabývala se jím jiţ řada autorů. Tato práce je zaměřena na oblast Berounska. Berounský kraj patřil v polovině 17. století k nejmenším ze 14 krajů tehdejších Čech. Této oblasti ještě nebylo věnováno tolik pozornosti a výsledky této práce by tak měly poslouţit k doplnění informací o stavu a struktuře obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století. Mezi základní údaje o jakékoli populaci patří zjištění její početnosti. Jelikoţ soupis neevidoval zpravidla veškeré obyvatelstvo, chybělo především obyvatelstvo tzv. předzpovědního věku, je potřeba počet neevidovaných dětí odhadnout, čemuţ je v práci věnována značná pozornost. Stejně důleţitá jako početní stav populace je i její struktura. Jelikoţ bádání historické demografie, která sleduje populace v minulosti, je ztíţené limitovaným počtem dat v dostupných pramenech, je potřeba si ujasnit, které informace je moţné ze Soupisu vyčíst. Soupis poskytuje informace o struktuře podle věku a pohlaví. Dále je moţné sledovat strukturu obyvatelstva podle rodinného stavu a strukturu a typy rodin a domácností, coţ umoţňuje zařadit sledovanou oblast v rámci evropské typologie rodin a domácností. Na svou dobu je jedinečný také v tom, ţe z něj lze vyčíst i informace o sociálním postavení osob.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

10

Tato diplomová práce je členěna do 11 kapitol. Prvních 6 kapitol tvoří teoretickou část práce. Jednotlivé oddíly jsou věnovány problematice studia demografických struktur v historii, pramenům, charakteristice zkoumané oblasti a metodice včetně problematiky odhadů počtu dětí v předzpovědním věku. V druhé části se nachází kapitoly věnované analytické části práce. Nejprve jsou kapitoly rozebírající základní demografické a rodinné struktury, pak následuje kapitola, která se věnuje sociálnímu postavení osob. Následuje závěr, seznam pouţité literatury a přílohy.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

11

Kapitola 2

Problémy studia demografické a sociální obyvatelstva v Čechách v raném novověku

struktury

Výzkum populací v minulosti je znesnadněn omezeným počtem dat v dostupných pramenech. Zatímco demografie moderních populací má k dispozici rozsáhlý soubor informací o obyvatelstvu, historická demografie je nucena ke svému výzkumu vyuţívat zejména sekundárních pramenů, jejichţ účelem bylo původně poskytovat jiné informace. Studium historických populací je tedy závislé na kvalitě pramenné základny. Ta je v období poloviny 17. století jiţ poměrně široká, existují matriky a velké mnoţství tzv. poddanských seznamů, v zásadě se však jedná o data za menší územní celky nebo data zachycující jen část obyvatelstva. Za unikátní pramen své doby je povaţován Soupis poddaných podle víry z roku 1651. O samotném soupisu je více pojednáno v kapitole 5, tato kapitola se věnuje spíše moţnostem, které soupis skýtá pro historicko-demografický výzkum, ale také obtíţím, ke kterým při studiu demografických a sociálních struktur na základě soupisu dochází, a jakým způsobem se s nimi badatelé vyrovnávají. Při zkoumání určité populace nás zajímá v prvé řadě její početnost. Při porovnání dvou populací o stejném počtu obyvatel však můţeme dojít k závěru, ţe tyto populace jsou vnitřně heterogenní. Příkladem můţe být dnešní problém demografického stárnutí populace, kdy stejně početné populace mohou mít odlišnou věkovou strukturu, resp. odlišný počet osob v důchodovém věku. Stejně tak v období po třicetileté válce v důsledku významné depopulace E. Maur pozoruje oslabení věkové skupiny 10–19 let nebo 35–39 let patrně jako následek epidemií z let 1632–1633 a 1611–1614 (Maur, 1971). Populace Čech dosahovala v období raného novověku, přesněji roku 1651, těsně po ukončení třicetileté války, zhruba 1 750 tis. osob, coţ byly asi 2/3 počtu obyvatel předválečného stavu (Dějiny, 1996, s. 387). K tomuto poznatku lze však dojít aţ na základě podrobné analýzy populace podle věku. Z uvedeného plyne, ţe rozbor demografické a sociální struktury je neméně důleţitý neţ zjištění počtu obyvatel. Pro svou mimořádnou hodnotu v měřítku českém ale i celoevropském vyţaduje pramen moderní zpracování, které umoţní studovat specifické otázky a vyvozovat určitá zobecnění. O tato zobecnění se pokusil ve své stati E. Maur (Maur, 1971). Ten do své sondy zahrnul všechny sídelní typy a základní geografické a ekonomické oblasti. Za základ pro své bádání pouţil česká komorní panství, která poţadované reprezentativnosti vyhovovala (Maur, 1972).

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

12

Jak dále E. Maur uvádí, přiblíţení se historické skutečnosti závisí na úplnosti a spolehlivosti pramene. Co se týče úplnosti pramene, je známo, ţe soupis vůbec neeviduje duchovenstvo a vojsko. Vzhledem k obecně malému počtu osob patřících mezi duchovenstvo vede jejich nepřítomnost v soupisu při snaze zjistit celkový počet obyvatel jen k zanedbatelné chybě. Větší nedostatky jsou způsobeny nezachycením vojska, kde jsou jiţ chybějící počty vyšší. Problémovou skupinou mohou být také příslušníci šlechty, vyšší úředníci a panští sluţebníci, kteří často měnili místo pobytu, a tak v některých soupisech mohli být zaneseni dvakrát, nebo naopak nebyli evidováni vůbec. Další skupinou, která pravděpodobně mohla unikat evidenci, je tzv. „neusedlé“ obyvatelstvo, mezi které patří sluţebnictvo a podruzi. U zbytku obyvatel (tj. u poddaných, kteří se zdrţovali na panství vrchnosti, která soupis pořizovala) se dá předpokládat, ţe bylo celkem spolehlivě evidované. Svou roli hrálo ale i to, s jakou pečlivostí zapisovatel vedl o osobách záznamy (Maur, 1971, s. 840–843). Jak referují i jiní autoři (Filáček 1926, Placht 1957, Schreiber 1935) největším nedostatkem soupisu při studiu lidnatosti a demografických struktur obyvatelstva je nedostatečná registrace dětí předzpovědního věku. Tento věk se pohyboval většinou od 10 nebo 12 let (Maur, 1971, s. 844). Na některých územích však byly evidovány i mladší děti. Na Berounsku se evidence dětí lišila v různých oblastech. V některých panstvích byly evidovány jiţ děti od 1 roku, někde aţ děti starší 14 let (viz kapitola 6). Proto je potřeba u kaţdého panství nejprve zjistit, od kterého věku jsou děti evidovány a pak se pokusit odhadnout počet dětí niţšího věku. Metodikou odhadů počtu dětí předzpovědního věku (tedy neevidovaných v soupisu) se zabývalo jiţ mnoho autorů. Koeficientem 1,4 násobil počet zapsaných dětí A. Filáček, který tak na chybějící děti počítal s 28,5 % všeho obyvatelstva (Filáček, 1926). K podobným závěrům dospěl i O. Placht, který počítal s 28 % (Placht, 1957). R. Schreiber dochází k zjištění, ţe je potřeba rozlišovat mezi městem a venkovem. Ve městech počítal s 28 % dětí do 12 let, na vesnici dokonce s 32,5 % (Schreiber, 1935). Kromě úplnosti je důleţitá také spolehlivost pramene. E. Maur sestavil věkové pyramidy obyvatelstva pro různé oblasti a dospěl k závěru, ţe společným znakem byla mimo jiné kumulace k násobkům pěti a deseti, k menší míře i násobkům šesti vlivem zaokrouhlování. Větší podíl osob býval někdy i u věků, jeţ byly určitým mezníkem v ţivotě jedince jako například častý zpovědní věk 12 let. Příčinou zaokrouhlování v soupisu byla obecná neznalost přesného věku v této době. Je také potřeba si uvědomit, ţe soupis původně vznikl k jiným účelům a věk hrál jen podruţnou roli. Věková struktura získaná z dat evidovaných soupisem je tudíţ nepřesná a věková pyramida plná vrcholů a zářezů. Tyto nepřesnosti lze částečně zmírnit zvolením jiných věkových intervalů. Jsou to např. pětileté věkové intervaly, jeţ se pouţívají i v současné době. Niţší míra zkreslení nastane při shlukování do větších věkových skupin, jako jsou například desetileté věkové intervaly. Ještě menší míra zkreslení vychází, pokud jsou zvoleny desetileté věkové intervaly tak, ţe násobky deseti jsou krajními věky intervalu (Maur, 1971, s. 845–846). Kromě problémů spojených s analýzou věkové struktury, narazíme při zpracování soupisu i na další komplikace. Ovšem problémy související s věkem jsou nejmarkantnější, jelikoţ věk

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

13

spolu s pohlavím patří mezi nejdůleţitější demografické charakteristiky pouţívané i při dalším třídění souboru. Při bádání v soupise poddaných podle víry je potřeba si uvědomit, ţe vznikl v tzv. „předstatistickém“ období, tedy v době, kdy se pramenná základna sice rozrůstá, ale dostupné prameny zdaleka nedosahují kvality a úplnosti pramenů pozdějšího období „statistického“, k čemuţ je nutné přihlédnout při interpretaci výsledků.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

14

Kapitola 3

Dosavadní zpracování demografické a sociální struktury obyvatelstva v raném novověku Populace českých zemí v polovině 17. století byla předmětem zkoumání a zájmu celé řady dřívějších prací, z nichţ mnohé se také zabývaly soupisem poddaných podle víry. Kromě soupisu podle víry slouţily k analýze obyvatelstva poloviny 17. století téţ matriky, berní rula1 nebo poddanské seznamy. V této kapitole jsou shrnuty nejdůleţitější práce týkající se tohoto tématu v chronologickém pořadí (podle data vzniku, resp. vydání). Mezi první autory zabývající se populací poloviny 17. století patřili jiţ ve 20. a 30. letech 20. století A. Filáček (1926) a R. Schreiber (1935), kteří se mimo jiné věnovali také problematice odhadů počtu dětí předzpovědního věku, jelikoţ jen v minimu soupisů byly evidovány děti uţ od narození, a to navíc většinou jen za některá panství. Později se moţností odhadnout chybějící děti zabýval i O. Placht (1957). Všichni tito autoři také upozorňovali na vysokou věkovou koncentraci a zaokrouhlování věku k určitým ročníkům, coţ bylo pro soupis typické. Okruh badatelů zabývajících se soupisem vzrostl především v 60. a 70. letech 20. století. V předchozích pracích šlo většinou jen o bádání, která tematicky nepřesahovala hranice jednoho dominia a doposud chyběla zobecnění zjištěných výsledků. Poprvé se o ně pokusil ve své stati Eduard Maur (1971), známý historik, který se touto problematikou z českých vědců zabýval snad nejkomplexněji a významnou měrou se podílel na rozvoji historické demografie u nás. Na výsledných hodnotách z komorních panství pak komentoval problémy demografické struktury celých Čech v polovině 17. století. Své poznatky doplnil o rok později ve vědeckém časopise Acta Universitatis Carolinae, kde se věnoval populačnímu vývoji těchto panství po třicetileté válce. Zdrojem dat k jeho práci nebyl jen soupis poddaných podle víry, ale všechny dostupné prameny z této doby (Maur, 1972). Ve svých statích tak prof. Maur podnikl první podstatné zhodnocení soupisu, které dnes tvoří základ při dalším zkoumání populace poloviny 17. století. 1

Berní rula, první katastr v Čechách, vznikla jako první kompletní soupis poddanských usedlostí země. Tuto evidenci bylo potřeba provést po třicetileté válce, aby byla nově vypočtena berně za kaţdou usedlost. Berní rula byla vypracována v letech 1653 –1656 a dochovala se pro většinu Čech. Je řazena podle krajů (Rameš, 2005, s. 34). V historickodemografických studiích slouţí především pro srovnání s údaji ze soupisu, a to hlavně v oblasti sociální. Ke kaţdému svazku berní ruly byla přidána mapa, v níţ bylo zachyceno rozdělení území do menších částí – na jednotlivá panství.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

15

V 70. letech upozornil J. Křivka, který se dlouhodobě zaměřoval na studium čeledi jako specifické sociální skupiny, na to, ţe na rozdíl od většiny ostatních seznamů eviduje soupis z roku 1651 veškerou čeleď. Z toho důvodu mohl studovat zastoupení čeledi v poměru k ostatnímu obyvatelstvu v různých oblastech Čech (Křivka, 1978). Čeledi v polovině 17. století se velmi podrobně věnuje i M. Sládek koncem 80. let 20. století. Pro svůj výzkum si vybral třeboňská panství (Sládek, 1987). Populační důsledky třicetileté války popisuje ve stejném roce E. Maur (Maur, 1987). I 90. léta minulého století byla velmi bohatá na práce věnované dané problematice. Sloţení domácností v Čechách popisuje v roce 1992 E. Čáňová (Čáňová, 1992). K problematice rodin přispěl o rok později i J. Horský a M. Sládek. Ve své práci porovnávají demografické, sociální i rodinné poměry poddanských vsí na panství Třeboň mezi roky 1586 a 1651 (Horský, Sládek, 1993). Diplomovou práci na Filosofické fakultě obhájila v roce 1993 R. Vejtrubová, která se zabývala náboţenskou příslušností a demografickou a sociální strukturou obyvatel Čáslavského kraje v polovině 17. století (Vejtrubová, 1983). Panství Dymokury z pohledu demografické i sociální struktury počátkem 17. století zpracovala E. Rumlová (Rumlová, 1993). Poznatky o rodinných strukturách v polovině 17. století obohatila ve stejném roce M. Seligová při zkoumání panství Děčín (Seligová, 1993). Stejná autorka pak o dva roky později prozkoumala obyvatelstvo děčínského panství podle věku a rodinného stavu (Seligová, 1995). Obyvatelstvu podle rodinného stavu v polovině 17. století se také věnovala I. Sedláčková za panství Loket (Sedláčková, 1995). J. Horský a M. Seligová své dosavadní poznatky pěkně shrnuli v knize „Rodina našich předků“, jeţ byla vydána v roce 1996. V knize se zabývají postavením rodiny v tradiční společnosti, zastoupením jednotlivých typů rodiny v českém venkovském prostředí v 16. a 17. století a také problematice sňatku a manţelství. Struktuře obyvatel města Berouna se věnovala M. Tošnerová. Zabývá se především úbytkem obyvatel po třicetileté válce a pokouší se stanovit počet pustých domů (Tošnerová, 1997). Jihočeské venkovské a městské domácnosti v 16. a 17. století podrobili studii v roce 1999 J. Grulich a H. Zeitlhofer (Grulich, Zeitlhofer, 1999). J. Grulich pak své poznatky obohatil a v roce 2008 vydal knihu věnovanou populačnímu vývoji a ţivotnímu cyklu venkovského obyvatelstva na jihu Čech (Grulich, 2008). Pro výzkum čeledi lze vyuţít článku E. Maura, kde je tato sociální skupina podrobně popsána a prozkoumána (Maur, 1999). Demografickou a sociální strukturou obyvatelstva na Náchodsku se zabývala ve své diplomové práci obhájené na Přírodovědecké fakultě H. Chodounská v roce 2003 (Chodounská, 2003). Obyvatelstvo dobrovické farnosti zkoumala v roce 2006 M. Holubová. Ve svém článku vykresluje situaci po třicetileté válce a počty obyvatel, přičemţ výsledky získané ze soupisu porovnává i s daty z berní ruly. Dále sleduje náboţenské vyznání osob, strukturu obyvatelstva

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

16

podle věku a pohlaví, zaměstnání obyvatelstva a sociální strukturu a také obyvatelstvo podle rodinného stavu (Holubová, 2006). Svůj přínos měly jistě i práce E. Kačerové, která v internetové podobě na portálu Demografie publikovala řadu prací týkajících se demografických a sociálních struktur obyvatel poloviny 17. století z oblasti jiţních Čech, přesněji z panství Jana Kristiána z Eggenbergu a z oblasti Choceňska. Za jihočeská panství se věnovala odhadu počtu dětí (2008). Za oblast Chocně pak demografické struktuře obyvatelstva podle pohlaví, věku a rodinného stavu (2008) a zvlášť sociální struktuře obyvatelstva (2008). Z výše uvedeného přehledu literatury plyne, ţe obyvatelstvu v polovině 17. století bylo věnováno jiţ hodně pozornosti. Byla uţ prozkoumána alespoň částečně oblast Bechyňska, Hradecka, Čáslavska, Loketska. Kraji Berounskému bylo zatím věnováno méně pozornosti. Pouze městu Berounu samotnému se věnovala M. Tošnerová (1997). Z oblasti kraje bylo dále více prozkoumáno komorní panství Točník (Maur, 1972). Více pozornosti však této oblasti věnováno nebylo a právě proto byla podrobnější analýza demografické a sociální struktury na Berounsku v polovině 17. století zvolena za cíl této diplomové práce.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

17

Kapitola 4

Berounsko Kraj Berounský patří mezi nejstarší české kraje a první písemná zmínka o něm pochází jiţ z roku 1275. Kraj je někdy nazýván téţ starším názvem Podbrdský, a to – jak sám název napovídá – podle polohy pod horským pásmem Brd. Zřejmě vzhledem k malému významu tohoto kraje byl původně spojen se sousedním Rakovnickem v jednu správní jednotku. Spojení obou krajů trvalo aţ do doby Jiřího z Poděbrad, kdy se Berounsko natrvalo osamostatnilo. Rozlohou patřil kraj v polovině 17. století spolu se sousedním Rakovnickem a Vltavskem mezi nejmenší kraje Českého království. Kromě Rakovnicka na severu a Vltavska na jihovýchodě tvořily sousední kraje Berounska kraj Kouřimský na severovýchodě, Prácheňsko na jihu, Plzeňsko na západě a Slánsko na severu. Hranice kraje procházela od Zbraslavi jiţním směrem podél toku Vltavy aţ po Zduchovice, kde se stáčela na západ, a severně od Březnice vedla aţ téměř po Rokycany. Pak se hranice ubírala zpět k severovýchodu a severně od Zbirohu a Ţebráku, vedla povodím řeky Berounky přes okolí Berouna, podél toku dále přes Karlštejn aţ po Zbraslav. Z pohledu dnešního územně – správního členění kraj zasahoval především do jihozápadní části Středočeského kraje. Jednalo se o území dnešních okresů Beroun, Prahazápad, Příbram, Rokycany a také část území dnešního Hlavního města Prahy (obr. 1). Svým fyzicko-geografickým charakterem patřil kraj k oblastem převáţně hornatým a zalesněným. Jeho obyvatelé proto ve velké míře vykonávali povolání spojená se zpracováním a obchodem se dřívím. Blízkost toku Vltavy umoţňovala plavbu po řece a vorařství. V západní části kraje byla soustředěna těţba a zpracování ţelezné rudy. Na panství zbiroţském, hořovickém, královédvorském, jineckém a niţborském se nacházely ţelezné hutě čí hamry. Z těchto hutí měli prospěch kromě přímo zaměstnaných osob i sousední obyvatelé, a to při dováţení rudy, dřeva a jiných potřeb. Ve městech se tradičně soustřeďovali řemeslníci. Významné bylo například hrnčířství v Berouně, které zde má svou tradici dodnes. Zemědělské podmínky kraje nebyly moc příznivé, jelikoţ se nacházel v pahorkatině se špatnou bonitou půdy. Jedinou souvislejší plochou poskytující za tehdejšího primitivního stavu polního hospodářství podmínky pro pěstitelství bylo údolí, které se táhne od Cerhovic k Praze. Celková hospodářská situace kraje v polovině 17. století patřila ve srovnání s jiným kraji v českých zemích spíše k horším a byla umocněna zpustošením a vylidněním oblasti během třicetileté války (Hradecký, 1952).

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

18

Obr. 1 – Kraj Podbrdský podle berní ruly z roku 1653

Zdroj: Berní rula 26 – Kraj Podbrdský

Mezi nejvýznamnější místa kraje patřila královská města Beroun, Příbram a Nový Knín, královské hrady Karlštejn, Točník a Zbiroh a kláštery ve Zbraslavi a Svatém Janu pod Skalou (Klímová, 2007, s. 4–5). Na území kraje se nacházelo 18 měst. Ta byla dvojího typu – královská a poddanská. Mezi královská patřila města Beroun, Nový Knín a Příbram. Ostatní města byla poddanská, v soupise také označována jako „městečko“ nebo „městys“. Mezi poddanská města patřily Hořovice, Ţebrák, Budňany, Cerhovice, Davle, Dobříš, Hostomice, Lochovice, Milín, Mníšek pod Brdy, Mýto, Řevnice, Štěchovice, Zbiroh a Zbraslav. V polovině 17. století se kraj vnitřně členil na menší území (panství, statek aj.), která byla majetkem vrchnosti, tedy panovníka, šlechty nebo církve. Tato území byla různých rozměrů, od větších oblastí o mnoha desítkách vesnic či měst, po drobné drţebnosti, jako byly části vsí nebo samotný dvůr či mlýn. Na území Berounského kraje se z hlediska územního členění nacházela 3 královská města, 3 komorní panství, 12 panství v rukou stavu panského, 18 rytířských statků, 2 svobodné statky a 9 církevních usedlostí. V porovnání s berní rulou však v soupise chybí ještě

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

19

5 statků úplně a dále 2 statky, které byly zapsány v soupise sousedního Rakovnicka2 a které byly do celkové analýzy v této práci také započítány. Celkový přehled všech typů území v kraji se nachází v tabulce 1. Tabulka s podrobnějšími údaji za jednotlivé oblasti se nachází v příloze 1. Tab. 1 – Vnitřní členění Berounského kraje podle majitele v polovině 17. století Majitel panství

Počet panství

Název panství

Královská města

3

Beroun, Nový Knín, Příbram

Komorní panství

3

Králův Dvůr, Točník, Zbiroh

12

Dobříš, Karlštejn, Jince, Hostomice, Korkyně, Starý Knín, Lochovice, Liteň, Mníšek, Suchomasty, Všeradice, Zduchovice

Rytířský stav

20

Trhové Dušníky, Hluboš, Kamenná, Lazsko, Dlouhá Lhota, Nárysov, Obořiště, Ouběnice, Osov – Skřipel, Pičín, Svaté Pole, Smolotely, Suchý Důl, Tisová, Vysoká, Višňová, Čelina, Ouběnice, Chrustenice*, Tmaň*

Církev

9

Zbraslav, Svatý Jan pod Skalou, Dobřichovice, Praskolesy, Radouš, Všenory, Sejcká Lhota, Slapy, Trnová

Panovník

Panský stav

Poznámky: *Území zapsaná v Soupise pro Rakovnicko Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

2

PAZDEROVÁ, A., Soupis poddaných podlé víry z roku 1651, Rakovnicko. Praha 2007

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

20

Kapitola 5

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 5.1. Historické souvislosti vzniku pramene Demografické chování obyvatelstva bylo vţdy ovlivněno soudobou situací, hospodářským dějinami a kulturními poměry, které více či méně toto chování ovlivňují. V práci je analyzována populace z roku 1651, tedy v době poválečné, přesněji, tři roky po ukončení třicetileté války. Třicetiletá válka byla svým charakterem první válkou „celoevropskou“, kdy se na ní přímo či nepřímo podílely téměř všechny evropské státy. Na ţádnou z předchozích válek v evropských dějinách nebylo vynaloţeno tolik finančních prostředků a ţádná jiná do té doby neměla tak ničivé důsledky pro ţivot lidí a hospodářství v oblastech, které zasáhla (Hroch, 1994). Formálně válka končí roku 1648 Vestfálským mírem, ale její následky trvají ještě dlouho po jejím ukončení. České země byly hospodářsky rozvrácené a došlo k výraznému sníţení počtu obyvatelstva. Ke ztrátám nedocházelo jen v přímých bojích, zavinil je i hlad a epidemie, které se v zemi rozšiřovaly po přechodu švédských i jiných vojsk, a také vysoké vystěhovalectví. Poté, co zemi opustila část nekatolické šlechty, měšťanstva a poddaných, byla zbývající část původně nekatolického obyvatelstva během dvou aţ tří generací násilným způsobem pokatoličtěna. Katolická církev měla výsadní postavení a nesměla vedle ní existovat ţádná další. Výjimkou byla ţidovská menšina, která byla pro svou důleţitou hospodářskou pozici v zemi trpěna (Dějepis, 1990). Právě v rámci silné rekatolizace, nastolené jiţ během války, vzniká v roce 1651 Soupis poddaných podle víry, přičemţ hlavním úkolem tohoto pramene bylo evidovat osoby nekatolické víry a získat tak celkovou informaci o stavu náboţenství na jednotlivých panstvích království českého (Klímová, 2007). První pokyn k provedení soupisu byl dán patentem královských místodrţících ze dne 16. listopadu 1650, který byl adresován krajským hejtmanům. Patent ze 4. února 1651 pak nařizoval vrchnostem do šesti neděl sepsat obyvatele podle přiloţeného formuláře, který měl zajišťovat jednotné vypracování soupisu v celých Čechách. Tento formulář obdrţeli majitelé všech panství, statků a manství. Během dubna 1651 je odevzdali zpět, jak bylo poţadováno, ale ne vţdy byly formuláře vyplněny podle předepsaného vzoru. Jak jiţ bylo řečeno hlavním původním cílem soupisu bylo zjistit počet nekatolíků v zemi a počet těch, které by bylo moţné získat na katolickou víru. Pro historické demografy je však tento dokument cenný především z hlediska přehledu o stavu a sloţení obyvatelstva, jejich

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

21

zaměstnání a stáří v jednotlivých městech a vesnicích v Čechách. Soupis je na svou dobu ojedinělým pramenem, který umoţňuje vytvořit alespoň přibliţnou představu o počtu a věkové struktuře obyvatel v polovině 17. století.

5.2 Struktura pramene Soupisy za jednotlivá panství byly zhotovovány podle určitých pravidel a určitých vzorců sestavování, které byly nařízeny patentem královských místodrţících. Způsob evidence byl u měšťanů královských měst stejný jako poddanských i svobodníků. Evidence se nevztahovala pouze na duchovenstvo a vojsko, výsledná čísla tedy nezahrnují příslušníky těchto dvou skupin. V kaţdém soupisu je uveden v záhlaví zápisu název panství, statku, města či dvora. Následuje jméno majitele panství a následně jméno zapisovatele, který byl zároveň správcem panství. Hned za jménem majitele, resp. zpracovatele bylo zapsáno jejich úřednictvo a sluţebnictvo. Následuje výčet obyvatelstva podle měst, městeček a vsí. Jako první ze zapisovaných je uváděn hospodář, který bývá graficky vyznačen předsazením, čarou, mezerou nebo větším a výraznějším písmem. Poté jsou zaznamenány jeho manţelka a děti, u nichţ jsou na rozdíl od hlavy rodiny uváděna jen křestní jména. Na některých panstvích byla čeleď s podruhy uváděna podle usedlostí, na nichţ bydleli, jinde byli uvedeni za hospodáři a jejich rodinami na konci soupisu. Tím byla zodpovězena otázka, kdo byl zapisován. Kromě otázky kdo byl zapisován, nás zajímá, co se zapisovalo. Zpracovatelé uváděli do jednotlivých rubrik jméno jednotlivých osob, sociální stav, povolání, údaje o náboţenství (u nekatolíků byla také poznámka, zda je či není naděje na obrácení ke katolické víře), rodinný stav (u členů rodiny), zprávu o stavu far, kostelů, zádušního majetku, dávek a obročí a duchovní správě a na konci soupisu byly uvedeny poznámky o válečných škodách, případně další charakteristiky a jiné poznámky (Klímová, 2007). V následujících řádcích se podívejme blíţe na jednotlivé charakteristiky, které byly evidovány. Jako první jsou uváděna jména osob. Ta byla na Berounsku převáţně česká, jen s různými podobami zapsání, jako (např. Kateřina i Káča nebo Jiří, Jiřík i Jíra). Příjmení se v této době teprve ustalovalo. Často se shodovalo s povoláním, jeţ osoba vykonávala (Václav Kovář), nebo bylo pouţito národnosti (Hans Němec). Jako příjmení byla také zapisována i přezdívka osoby (Dorota Slepá). Velmi často příjmení chybělo. V rubrice stav je rozlišeno obyvatelstvo poddanské, svobodné, městské, selské, cizopanské a rytířské. Co se týče povolání osob, odvíjelo se především od polohy bydliště jednotlivců a od velikosti lokality, v níţ ţili. Například ve vsi Štěchovice bylo vzhledem k blízkosti toku Vltavy často uváděno povolání plavec. Často lze v soupisu vysledovat vztah mezi velikostí osídlené lokality a povoláními. V menších zemědělsky zaměřených statcích a dvorech nebyla taková variabilita v uvedených povoláních. Záviselo spíše na tom, zda v nich byl přítomen mlýn, ovčín či pivovar. Naopak ve městech nebo větších panstvích je škála vykonávaných povolání širší. Na začátku jsou uváděna povolání úředníků patrimoniální správy jako hejtman, rychtář, obecní starší, písař, šafář apod. Ta jsou doplněna povoláními řemeslného charakteru, například krejčí,

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

22

soukeník, koţešník, krčmář, řezník nebo pekař. Zvláštní postavení mají hutě, kde jsou uváděna specifická řemesla s českými i německými ekvivalenty. Odlišnou formu zápisu povolání mělo město Beroun. Není uvedeno u kaţdého jednotlivce zvlášť, ale podle povolání byli obyvatelé řazení do skupin „sousedů“, „obyvatel při městě a na předměstí“, „čeledi“ aj. Rodinný stav byl zapisován buď do rubriky povolání, nebo byl uváděn hned za jménem osoby, kde se mohly také vyskytovat další charakteristiky jedince (např. „přišel z Němec“). Doplňující poznámky byly někdy uváděny na konci řádku. Soupis poddaných podle víry nám umoţňuje vytvořit si alespoň přibliţnou představu o počtu obyvatel a věkové struktuře obyvatelstva v polovině 17. století. Děti byly většinou evidovány aţ od 10 nebo 12 let, kdy šlo dítě poprvé ke zpovědi, čímţ jsou pochopitelně údaje o celkovém počtu obyvatelstva zkresleny. Více je tato problematika rozebrána v kapitole 2 o problémech studia demografických struktur obyvatelstva raného novověku. Údaje o náboţenské příslušnosti jsou stejně jako údaje o věku poněkud zkresleny. Na Berounsku bylo evidováno velmi malé procento nekatolíků a relativně vysoké bylo procento osob, které byly původně zapsány jako nekatolíci s nadějí, ţe přestoupí i bez ní, ale původní zápis byl přeškrtnut. Hejtman či majitel statku, který za soupis zodpovídal, se pravděpodobně chtěl vyhnout případným výtkám ze strany místodrţitelství nebo arcibiskupství, kdyby byly počty nekatolíků větší. Skutečný počet uvedených nekatolíků se tak jeví málo spolehlivý, jelikoţ Berounsko prošlo v době před třicetiletou válkou poměrně silným reformačním hnutím. Za kaţdým soupisem jsou uvedeny závěrečné komentáře, které informují o stavu vesnic po válce, válečných škodách, či podávají informace o stavu a případných opravách kostelů. Z formálního hlediska je u stále se opakujících údajů pouţito zkratek a grafických symbolů, jako například „k“ pro katolíky a „n“ pro nekatolíky či „p“ pro poddané a „s“ označující svobodné obyvatelstvo. Berounsko bylo osídleno českým obyvatelstvem – také Soupis z roku 1651 to potvrzuje, je v podstatě celý psán česky a jména osob, vesměs česká či počeštělá, to dokládají.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

23

Kapitola 6

Metody zpracování Zdrojem dat a informací v předkládané práci byl Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Ten vydává v edici tiskem Národní archiv a v současné době je jiţ dostupný také v elektronické podobě, coţ ulehčuje práci s daty. Práce je věnována oblasti Berounského kraje, pro který byl soupis vydán tiskem jiţ v roce 1995. Podle územního vymezení kraje, jeţ bylo pro berní účely podrobně zmapováno v berní rule, však dojdeme k závěru, ţe některé části kraje v soupise za Berounsko zpracovány nebyly a ţe část území byla vedena v soupise sousedního Rakovnicka. Jedná se o statky Chrustenice a Tmaň. Jelikoţ cílem práce je co nejpřesněji odhadnout počty obyvatel kraje a zanalyzovat demografickou strukturu, byly do základních údajů počítány i data za území patřící formálně Berounskému kraji, ale vedená s obyvatelstvem Rakovnicka. Datovou základnu tedy tvoří Soupis poddaných podle víry za kraj Berounský a částečně i stejný pramen za kraj Rakovnický (Klímová, 2007, Pazderová, 2007). Tab. 2 – Panství podle nejnižšího uváděného věku a podle počtu obyvatel na Berounsku v roce 1651 Podíl obyvatel z celku Nejniţší uvedený věk* Počet panství Počet obyvatel (v %) 0

3

215

1,8

1

3

309

2,5

4

2

228

1,9

5

1

71

0,6

7

2

479

3,9

8

5

945

7,7

9

1

1 881

15,3

10

16

6 125

50

11

3

464

3,8

12

5

492

4

13

2

331

2,7

14 celkem

4

713

5,8

47

12 253

100,0

Poznámky: Původní data bez odhadů

*Uvedený věk přestavuje nejniţší věk, od kterého byly osoby na jednotlivých panství v Soupise evidovány Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

24

Jak bylo podrobně diskutováno v kapitole 2, hlavními nedostatky pramene jsou jeho neúplnost (chybí značná část dětí mladších 12 let) a jen částečná spolehlivost, pokud jde o uvedený věk ostatních osob. Pramen obsahuje údaje většinou jen za děti tzv. zpovědního věku. Jelikoţ dětská sloţka tvořila v tehdejší době velmi značnou část populace, bez zjištění počtu dětí by byly výsledky velmi zkreslené. Před vlastním odhadem počtu dětí ve věku „před zpovědí“ je potřeba si ujasnit, od kterého věku byly děti evidovány v jednotlivých částech kraje, coţ je názorně uvedeno v tabulce 2. Oproti jiným oblastem, kde se věk zápisu do soupisu pohybuje většinou mezi 10–12 lety, je oblast Berounska více heterogenní. Na Berounsku se vyskytují oblasti, kde jsou děti zapisovány od narození, ale i oblasti, kde jsou zaznamenávány aţ od 14 let věku. Nejčastěji jsou děti v tomto kraji zapisovány od 10 let. Na těchto panstvích ţije 50 % obyvatel kraje. Následují statky s dětmi evidovanými od 9 let (15, 4 % všech obyvatel kraje) a dále od 8 let, kde ţilo 7,7 % všech osob z kraje. Po tomto roztřídění můţeme přejít k dalšímu kroku, a to k odhadu počtu chybějících dětí a následně pak i celkového počtu dětí, resp. obyvatelstva. Pro odhad byla pouţita v této práci stejná metoda, jakou pouţila H. Chodounská pro Náchodsko (H. Chodounská, 2003). Nejprve byl zjištěn průměrný počet dětí podle věku ţen (matek), resp. muţů (otců) v oblastech, kde byly zapisovány děti od narození. Za předpokladu, ţe stejně staré ţeny v různých vesnicích měly v průměru stejný, nebo alespoň podobný počet dětí v jednotlivých věkových skupinách, pak bylo moţné odhadnout i počty dětí předzpovědního věku v celé oblasti (Chodounská, 2003). Stejným způsobem byly odhadnuty i děti na Berounsku. Je však potřeba zmínit, ţe na Berounsku nebylo mnoho oblastí, kde byly děti evidovány od narození. Jak vyplývá z tabulky 2, byly to oblasti, kde ţila jen necelá 2 % obyvatel. Situace je u Berounska navíc ztíţena tím, ţe nejmladší děti zde byly ve skutečnosti zapisovány aţ od šesti (statek Čelina), resp. osmnácti neděl (Kapitula sv. Víta, Všenory). Je tedy nutno počítat s tím, ţe ani po odhadu počtu nezapsaných dětí nelze soubor povaţovat za zcela úplný a ţe při interpretaci výsledků je k těmto výše zmíněným faktům třeba přihlédnout. Výpočet odhadů počtu dětí předzpovědního věku představoval nejnáročnější část práce. K výpočtu odhadů byl pouţit statistický program SPSS. Děti byly odhadovány dvojím způsobem podle věku ţeny a podle věku muţe. Vlivem vysoké úmrtnosti tehdejší doby poměrně mnoho dětí neţilo s oběma svými skutečnými rodiči, ale často jen s matkou nebo jen s otcem, popř. s matkou a otčímem nebo otcem a macechou. Proto je pouţito termínu podle věku „ţeny“, resp. „muţe“ místo věku „matky“, resp. „otce“. Odhadovány byl zvlášť děti za vsi a za města. Obyvatelstvo bylo rozděleno do skupin podle toho, od jakého věku byly děti v dané oblasti evidovány. V případě Berounska tak vzniklo 12 skupin obyvatel vsí a 4 skupiny obyvatel měst. Na vesnicích to byly skupiny „od 0 let“, „od 1– 3 let“, „od 4 let“, „od 5 aţ 6 let“, „od 7 let“, „od 8 let“, „od 9 let“, „od 10 let“, „od 11 let“, „od 12 let“, „od 13 let“ a „od 14 let“. Ve městech skupiny „od 1 do 7 let“, „od 8 let“, „od 9 let“ a „od 10 do 13 let“. Nejprve byl vypočten průměrný počet dětí do jednoho roku podle věku ţeny na vesnici. Pak byly pro skupiny ţen stejného věku vypočteny procentní hodnoty a průměry počtu dětí ve věku 0. Poté byl k souboru

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

25

rodin a domácností, kde byly evidovány děti od 0 let, přidán soubor dětí zapsaných aţ od 1 roku a opět následoval výpočet hodnot a procentních zastoupení a průměru počtu dětí nyní ve věku 1 rok. Stejným způsobem se postupovalo dál aţ ke skupině, kde byly evidovány děti od 13 let. Zjištěné hodnoty průměrného počtu dětí v daných věkových kategoriích podle věku ţeny bylo moţné aplikovat na ţeny v těch obcích, kde děti daného věku zachyceny nebyly. Nejprve byly odhadnuty počty 13letých dětí pro ty oblasti, kde byly evidovány aţ děti od 14 let. Ţenám z tohoto souboru byl přisouzen podle jejich věku průměrný počet dětí ve věku 13 let zjištěný v předchozím kroku. K souboru jednotlivců z kategorie, kdy byly děti uváděny aţ od 14 let, nyní doplněnému o odhad počtu dětí ve věku 13 let, byl připojen soubor jednotlivců z vesnic, kde byly evidovány jen děti od 13 let. Obdobným způsobem se pokračovalo dál. Tento postup byl celý opakován i podle věku muţe na vesnici a dále s méně skupinami i pro města, opět zvlášť podle věku ţeny a podle věku muţe. Jelikoţ v soupise nebylo ţádné město s evidovanými dětmi od narození, bylo pro města počítáno jen s dětmi od 1 roku. Výsledné počty dětí byly rovnoměrně rozpočteny mezi obě pohlaví – tj. byl odhadnut počet chlapců a dívek podle jednotek věku. Vzhledem k malému zastoupení osob v jednotlivých věkových skupinách předzpovědního věku bylo těţké stanovit podíl dětí pro určité pohlaví. Tento fakt by mohl zkreslit výsledné indexy maskulinity, resp. feminity, proto bylo v rozboru pohlavní struktury počítáno jen s hodnotami původních dat. Výsledky odhadů jsou znázorněny ve čtyřech věkových pyramidách kapitole 7, kde jsou zobrazena data s údaji z uvedených čtyř výpočtů: podle věku ţeny za města, podle věku ţeny za vsi, podle věku muţe za města, podle věku muţe za vsi. Dalším problémem zmíněným v 2. kapitole je spolehlivost uváděného věku. Často byl věk zaokrouhlován k násobkům deseti a také násobkům pěti. Míra zaokrouhlování je názorná v grafech v přílohách 5, 6, 7 a 8. V pyramidách po jednotkách věku je nápadné silné zastoupení ve všech věcích končících desítkou, v mírnější podobě pak i u věků, které končí pětkou. Naopak ročníky mezi násobky deseti, resp. pěti jsou vţdy v oslabení. Větší podíl osob bývá někdy i u věkových skupin, jeţ byly určitým mezníkem v ţivotě jedince (ve studované době to býval věk 12 let, ale také věk 18 let). Míru zkreslení můţeme měřit indexem věkové kumulace, coţ je podíl pětinásobku součtu všech osob ve věcích končících 0 a 5 od 25 do 60 let a součtu počtu osob ve věku od 23 do 62 let. Tento index se obvykle počítá pro muţe a ţeny zvlášť. Vzorec pro index věkové kumulace je:

7 62 𝑝 𝑆25+5𝑥 )/(

𝑖𝑘 𝑝 = (5 ×

𝑆𝑥𝑝 ) , 23

0

kde 𝑆𝑥 představuje počet osob v dané věkové skupině a horní index p je pohlaví.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

26

V případě Berounského kraje vychází tento index pro muţe 2,87 a pro ţeny 2,89, tedy téměř shodně. Znamená to, ţe ve věku, který končí 0 nebo 5, je zapsáno 2,9krát více osob neţ v ostatních věcích v rozmezí mezi 20 a 62 lety. Věkové nepřesnosti můţou být zmírněny zvolením jiných věkových intervalů. Při pouţití pětiletých věkových intervalů se zkreslení zmírní, nicméně je pořád patrná vyšší kumulace osob ve věkových skupinách s věkem končícím nulou. Výhodou uţití těchto intervalů je, ţe se pouţívají i v dnešní době a jsou tedy lépe porovnatelné s daty za dnešní populaci. Zvolit intervaly však je moţné také tak, aby míra zkreslení byla co nejmenší. Tomu pomůţe shlukování do ještě větších věkových skupin (desetileté věkové intervaly). Buď jsou intervaly voleny tak, ţe jsou násobky deseti uprostřed intervalu nebo tak, ţe jsou násobky deseti krajními věky intervalu. Pyramidy s takto zvolenými věkovým intervaly jsou více podobné skutečnému stavu a zaokrouhlování se zde tolik neprojevuje. Problémem je však, ţe takto zvolené intervaly se v praxi příliš často nepouţívají, coţ brání vzájemnému srovnání. Z tohoto důvodu je vhodnější pouţít pyramidy s pětiletými věkovými intervaly. Ty byly vyuţity i na Berounsku v případě vesnického obyvatelstva. U městské populace musely být pouţity desetileté věkové intervaly, jelikoţ pro odhad počtu dětí ve městě bylo méně oblastí, resp. méně skupin, kde byly děti odhadnuty v mladším věku a nebyl tak znám počet osob v pětiletých intervalech. Pro další analýzy v této diplomové práci je potřeba se rozhodnout, zda nadále vycházet z populací s odhadnutými dětmi podle věku ţeny nebo podle věku muţe. Vzhledem k tomu, ţe i s odhady je počet dětí na Berounsku pravděpodobně niţší neţ ve skutečnosti a počty dětí podle věku ţeny vyšly vyšší neţ podle věku muţe, rozhodla jsem se v práci vyuţít odhadů podle věku ţeny. Věkové pyramidy vytvořeny na základě odhadů podle věku muţe se nachází v příloze 11 a 12. Výsledky odhadů jsou prezentovány v následující kapitole, kde je věková struktura podrobně diskutována. V ostatních kapitolách jsou rozebírány většinou jen hodnoty získané ze Soupisu bez odhadů, jelikoţ další charakteristiky lze jen těţko odhadnout. U všech výstupů je uvedeno, zda se jedná o hodnoty s odhady či bez odhadů. Rozbor demografické struktury obyvatelstva je zaloţen na obvyklých postupech demografické analýzy stejně jako rozbor rodinných struktur, kde bylo pouţito dnes jiţ klasické třídění P. Lasletta (Horský, Seligová, 1996).

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

27

Kapitola 7

Počet obyvatel a struktura podle pohlaví a věku 7.1 Počet obyvatel V Soupise za Berounský kraj bylo zaznamenáno celkem 12 253 osob, resp. 12 211 osob s uvedeným věkem. Jak jiţ bylo několikrát zmíněno v předchozích kapitolách, tento počet jistě neodpovídá skutečnosti, protoţe v Soupisu nebyla uvedena většina dětí. Odhadnout skutečný počet dětí ţijících na Berounsku v polovině 17. století bylo jedním z hlavních cílů této práce. Pro odhady byla pouţita metodika, která byla podrobně popsána v předchozí kapitole. V této kapitole budou uvedeny a diskutovány výsledky odhadů. Výsledný počet osob ţijících v Berounském kraji v polovině 17. století byl po započítání odhadnuté populace dětí 14 246 obyvatel. Rozloţení počtu obyvatel podle pohlaví a podle zastoupení městského a venkovského obyvatelstva ukazuje tabulka 3. Je zřejmé, ţe většina obyvatelstva kraje ţila na venkově, coţ bylo pro tehdejší dobu typické. V 18 městech na Berounsku ţilo jen 15, 8 % obyvatel. Tab. 3 – Předpokládaný počet obyvatel na Berounsku v roce 1651 Města

Pohlaví

Vsi

Celkem

počet

podíl (v %)

počet

podíl (v %)

počet

podíl (v %)

Muţi

1 062

15,1

5 975

84,9

7 037

100,0

Ţeny

1 186

16,5

6 023

83,5

7 209

100,0

Celkem

2 248

15,8

11 998

84,2

14 246

100,0

Poznámky: Data s odhady podle věku ţeny Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

7.2 Struktura obyvatelstva podle věku Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku patří mezi základní demografické struktury obyvatelstva. Nejlepším prostředkem ke grafickému vyjádření věkové struktury je věková pyramida. Věková struktura je obecně výsledkem předchozího populačního vývoje. Jednotlivé jevy jsou ve věkové pyramidě znázorněny pomocí vrcholů nebo zářezů. Zároveň je věková struktura základem budoucího demografického vývoje, neboť jednou vzniklé nepravidelnosti věkové struktury se v menší míře v populačním vývoji reprodukují (Kalibová, 2002, s.17).

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

28

V následujících grafech (obr. 2 a 3) jsou znázorněny věkové pyramidy pro obyvatelstvo Berounska. Pro úplnost jsou v přílohách ukázány také tabulky zastoupení obyvatel podle věku ve městech i na vesnici (viz. Příloha 10, Příloha 11). Na pyramidě vesnického obyvatelstva jsou patrné větší nepravidelnosti neţ na pyramidě obyvatel měst, kde byly zvoleny desetileté věkové intervaly. Kromě jiţ diskutovaného vlivu zaokrouhlování a faktu, ţe i přes vyuţití odhadů je počet dětské sloţky niţší, neţ ve skutečnosti byl, jsou známy i některé objektivní příčiny těchto nepravidelností. Mezi ně patří zejména rozsáhlé epidemie moru, které byly v Čechách zaznamenány jiţ na počátku 17. století v letech 1611–1614 a za třicetileté války v letech 1624–1626, 1633–1635, 1639–1640 a 1648–1649. Je známo, ţe za morových epidemií byla úmrtnost nejvyšší u starců a dětí, a to především u kojenců. Kromě vyšší mortality sniţovaly epidemie také sňatečnost a porodnost a jejich dopad na věkovou strukturu obyvatelstva byl tak ještě vyšší (Maur, 1971). Počet sňatků a narozených dětí byl ovšem negativně ovlivněn nejen vlastními epidemiemi, k nimţ bylo obyvatelstvo suţované válkou náchylnější, ale i s válkou spojeným stresem a hladomorem, které mohou u ţen způsobit přechodnou sterilitu, objevuje se tzv. válečná amenorrhoea (Maur, 1996). Právě tyto faktory se pravděpodobně podílely na slabém zastoupení věkových kategorií 10–14 a 15–19 let či 35–39 let na Berounsku. Ke stejným závěrům došli i jiní autoři. Např. M. Holubová pro panství Dobrovice uvádí podíl 10–14letých dětí 6,5 % a 15–19letých 11,4 % (Holubová, 2006, s. 41), coţ jsou čísla velmi podobná údajům za Berounsko. Obr. 2 – Věková struktura obyvatelstva vsí na Berounsku v roce 1651(1) 100–104 95–99 90–94 85–89 80–84 75–79 70–74 65–69 60–64 55–59 50–54 45–49 40–44 35–39 30–34 25–29 20– 24 15–19 10– 14 5– 9 0–4

Věková skupina

Muţi Ţeny

1000

800

600

400

200 0 200 Počet obyvatel

Poznámky: Data s odhady podle věku ţeny Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

400

600

800

1000

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

29

Obr. 3 – Věková struktura obyvatelstva měst na Berounsku v roce 1651(1) 90–99 80–89

Muţi Ţeny

70–79 60–69

Věková skupina

50–59 40–49 30–39 20–29 10–19 1–9 250

200

150

100

50 0 50 Počet obyvatel

100

150

200

250

Poznámky: Data s odhady podle věku ţeny Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Podle zastoupení dětské a postreprodukční sloţky obyvatelstva rozlišujeme tři typy demografických struktur: typ progresivní, stacionární a regresivní. Věkovou strukturu populace poloviny 17. století na Berounsku můţeme podle očekávání označit jako progresivní typ. Tento typ se vyznačuje výraznou převahou dětské sloţky nad sloţkou postreprodukční. Setkáváme se s ním v populacích s vysokou úrovní plodnosti, ale i mortality, typickou pro všechny země před nástupem demografické revoluce (Kalibová, 2002, s. 18). Dobrým ukazatelem pro věkové sloţení populace jsou i střední hodnoty – průměrný věk a věkový medián – které jsou pro Berounsko a jiné vybrané oblasti zachyceny v tab. 4. Podle literárních údajů se věkový medián v polovině 17. století v průměru pohyboval na venkově kolem 20 let a ve městech kolem 25 let (Maur, 1971). K těmto hodnotám se z vybraných oblastí porovnávaných v této části práce nejvíce blíţila situace v Rokycanech. Na Náchodsku byli obyvatelé mladší, oproti tomu na Berounsku naopak spíše starší. Zjištěné hodnoty mediánu věku městského obyvatelstva na Berounsku činily 30 let u muţů a 28 let pro ţeny, u venkovského obyvatelstva byl věkový medián 26 let u osob muţského pohlaví a 25 let u ţen. Obdobná čísla jsou uváděna i pro Dobrovice. A tak zatímco populace měst ve všech oblastech vykazuje ve shodě s literaturou vyšší hodnoty věkového mediánu neţ populace na vesnicích, vlastní číselné hodnoty se mezi jednotlivými oblastmi liší. Podobné závěry můţeme učinit i z porovnání průměrného věku, který je vlivem extrémních hodnot obecně vyšší neţ věkový medián.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

30

Populace na Berounsku se tak zdá být starší neţ populace v některých jiných oblastech, ovšem tato skutečnost je bohuţel ovlivněna nedostatkem dětí v předzpovědním věku i po provedených odhadech. Tab. 4 – Věkový medián a průměrný věk obyvatelstva ve vybraných oblastech v roce 1651 Věkový medián

Oblast

Berounsko Rokycany Náchodsko Dobrovice

Průměrný věk

Muţi

Ţeny

Muţi

Ţeny

města

30

28

30,8

30,2

vsi

26

25

27,6

26,0

města

25

28

28,1

29,3

vsi

20

20

24,6

24,7

města

19

19

25,6

23,9

vsi

17

17

23,2

21,7

města

30

28

34,7

30,8

vsi

30

26

31,0

28,0

Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Rokycany: Maur, 1971 Náchodsko: Chodounská, 2003 Dobrovice: Holubová, 2006

Podle věku dělíme obyvatelstvo zpravidla do tří základních věkových skupin na „dětskou sloţku“ (0–14 let), „reprodukční sloţku“ (15–49 let) a „postreprodukční“ sloţku, kam patří obyvatelstvo starší neţ 50 let. Jak je patrné z tabulky 5, připadá na Berounsku ve městech na dětskou sloţku 20,9 % obyvatelstva, ve vesnicích 23,9 %. Tyto podíly vznikly po výpočtu odhadů. Před odhady připadalo na populaci v této věkové skupině celkem jen 8,9 % obyvatelstva. Jak bylo jiţ zmíněno v kapitole 2, problematikou odhadů se zabývala jiţ řada autorů, kteří většinou počítali na děti mnohem větší podíl. To je také patrné z tabulky při porovnání s ostatními oblastmi. V samotném panství Točník, které patří do Berounského kraje, činil podle odhadu E. Maura počet dětí ve věku 0–14 let téměř 30 % veškerého obyvatelstva. Podobné hodnoty byly zaznamenány i ve městech v Rokycanech, vyšší podíl dětí byl pak na Náchodsku, coţ také odpovídá jiţ zmíněnému niţšímu věkovému mediánu této oblasti (viz. tab. 5). Tab. 5 – Zastoupení obyvatelstva v základních věkových skupinách ve vybraných oblastech v roce 1651(v %) Oblast

Města

Vsi

0–14

15–49

50+

0–14

15–49

50+

Berounsko

20,9

61,8

17,3

23,9

65,5

10,6

Točník

29,3

57,7

11,2

35,5

52,4

12,1

Rokycany

28,9

56,5

14,6

38,7

50,8

10,5

Náchodsko

35,9

51,8

12,3

42,7

48,9

8,4

Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Točník, Rokycany: Maur, 1971 Náchodsko: Chodounská, 2003

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

31

Srovnání Berounska s Náchodskem na tomto místě je obzvlášť zajímavé, protoţe H. Chodounská ve své práci vyuţila stejnou metodiku, která byla aplikována i v této práci. Je otázkou, zda výrazný rozdíl v odhadnutém počtu dětí mezi těmito oblastmi byl způsoben skutečným rozdílem v počtu dětí daném např. odlišnou zeměpisnou polohou či historickým vývojem, či zda je rozdíl způsoben spíše odlišnostmi při zapisování do Soupisu. Hlavním problémem při výpočtu odhadů na Berounsku totiţ bylo, ţe počet panství, kde byly k dispozici údaje o počtu dětí jiţ od narození, byl velmi nízký. V rámci malého celku tak náhoda či i chyba při zapisování mohla výrazněji ovlivnit celkové odhadnuté výpočty.

7.3 Struktura obyvatelstva podle pohlaví V polovině 17. století byla pro populace typická převaha ţen nad muţi (1971, Maur). Nejinak tomu bylo i na Berounsku. Na 100 muţů připadalo 102–103 ţen, jak je názorně ukázáno v tabulce 6, kde jsou také údaje i za jiné oblasti Čech. Tab. 6 – Počet žen na 100 mužů ve vybraných oblastech v roce 1651 Celkem

Města

Vsi

Berounsko

102,8

113,0

100,9

Beroun

117,0

117,0

Točník

102,0

112,7

× 96,9

Trutnov

108,2

146,7

106

Tábor

128,1

140,7

102,2

Rokycany

106,0

118,9

90,1

Dymokury

114,3

115,0

114,2

Náchodsko

107,0

117,8

104,9

Oblast

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Beroun: Tošnerová, 1997 Točník, Trutnov, Tábor, Rokycany: Maur, 1971 Dymokury: Rumlová, 1993 Náchodsko: Chodounská, 2003

Obecně se uvádí, ţe v polovině 17. století připadalo v průměru na 100 muţů asi 110 ţen a více, přičemţ nepoměr mezi muţskou a ţenskou populací byl větší ve městech neţ na vesnici (Maur, 1971). Populace Berounska byla proti ostatním oblastem více vyrovnaná, avšak pravidlo o větší feminitě ve městech neţ na vesnici je zde patrné. Zatímco na vesnicích připadalo na 100 muţů zřídkakdy 110 ţen, ve městech se index feminity pohyboval kolem 120 ţen na 100 muţů, pro oblast Berounska jsou hodnoty niţší (100,9 pro vsi a 113,0 pro města). Zastoupení muţů a ţen se však s věkem mění. Tento poměr je výsledkem sloţitějšího vývoje a je závislý na poměru pohlaví ţivě narozených, diferenční úmrtnosti muţů a ţen a migrací. Za biologickou zákonitost povaţujeme, ţe se rodí více chlapců neţ dívek. Tato skutečnost byla potvrzena i ze zápisů z matrik 17. století (Maur, 1971). Vývoj poměru pohlaví lze dobře pozorovat, pokud sledujeme počty ţen a muţů v jednotlivých věkových skupinách.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

32

Tab. 7 – Počet žen na 100 mužů podle věku na Berounsku v roce 1651 Věková skupina 0–9

Celkem

Města

Vsi

85,1

75,0

87,1

10–14

98,5

97,9

98,7

15–19

119,4

146,5

115,0

20–24

121,9

130,1

120,7

25–29

126,8

125,6

127,0

30–34

110,9

107,5

111,4

35–39

90,7

112,7

86,6

40–44

87,7

100,9

85,5

45–49

73,3

85,9

70,3

50–54

88,1

131,9

80,5

55–59

108,0

112,9

105,8

60+

77,7

96,4

71,4

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Z tabulky je vidět, ţe ve věkových skupinách 0–9 let a 10–14 let (data jsou za populaci bez odhadů) připadá na 100 muţů 85, resp. 98–99 ţen. Nejniţší věková skupina je více vyrovnaná na vesnici, ovšem jelikoţ se jedná o původní data bez odhadovaných dopočtů, osob v těchto věkových skupinách bylo zapsáno jen málo a data mohou být zkreslena. U věkové skupiny 10–14 let nehraje velký rozdíl, zda se jedná o město nebo ves, a obě pohlaví jsou téměř v rovnováze s mírnou převahou muţů v populaci. Podíl muţů a ţen se ale rapidně mění ve věkových skupinách 15 aţ 34 let, tedy v populačně nejproduktivnějších skupinách. Je pravděpodobné, ţe tato deformace vznikala zčásti v důsledku větší úrazovosti chlapců v dětství a mládí, ale vedle biologických faktorů se zde uplatňovala i migrace, a to především odchod muţů po 15. roce ţivota do vojska. Pokud zkoumáme zvlášť městskou a venkovskou populaci, je vidět, ţe ve věkové skupině 10–19 let je ve městě výrazně více dívek neţ na vesnicích, coţ mohlo být způsobeno jejich odchodem z venkova do sluţby ve městech, zatímco muţi zůstávali ve sluţbě na venkově. Poměr pohlaví obyvatelstva vsí na Berounsku se znovu láme ve věkové skupině 35–39 let. Od tohoto věku převaţují muţi nad ţenami. Výjimku tvoří věková skupina 55–59 let, kdy připadá na 100 muţů 105,8 ţen. Tento nepoměr je zajímavý, protoţe v okolních skupinách převahují muţi nad ţenami, můţe být ale způsoben zaokrouhlováním, protoţe jde jiţ o poměrně nízké počty. Poněkud odlišná je situace ve městech, kde kromě jiţ zmíněných dětských věkových skupin převaţují muţi nad ţenami jen ve věkové skupině 45–49 let a pak ve skupině osob starších 60 let. V následující tabulce je přehled zastoupení počtu ţen na 100 muţů v jednotlivých věkových skupinách ve vybraných oblastech na území Čech v polovině 17. století. Obecným trendem je převaha muţů v nejstarší věkové skupině, a to buď – stejně jako na Berounsku – zejména na vesnicích, nebo – jako např. na Náchodsku – i ve městech. Toto pozorování je vysvětlováno těţkým údělem (venkovské) ţeny v minulosti a zatíţením ţenského organismu častými porody.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

33

Objevují se však i názory, ţe svou roli mohla hrát špatná evidence starých ţen a například i snaha ţen uvádět niţší věk (Maur, 1971). Silná maskulinita v postreprodukčním věku střídá vysokou převahu ţen v reprodukční sloţce 15–49 let. Převaha ţen a nedostatek muţů ve středním věku znamenal, ţe se mnoho ţen nemohlo vdát buď vůbec, nebo opakovaně, a bylo tak vyřazeno z procesu reprodukce obyvatelstva. Tato nepravidelnost demografické struktury měla tedy své závaţné populační důsledky. Není bez zajímavosti, ţe feminita populace nebyla jen českou zvláštností, ale byla jevem celoevropským. Tab. 8 – Počet žen na 100 mužů podle věku ve vybraných oblastech v roce 1651 Oblast

Berounsko

0–14

15–49

celkem

96,1

107,1

86,5

města

93,9

116,5

112,6

vsi

96,5

105,5

79,8

×

×

×

120,5

116,7

celkem Beroun

Točník

Trutnov

Rokycany

Dymokury

Náchodsko

města

50+

vsi

×

×

×

celkem

.

109,9

86,4

města

.

113,6

113,0

vsi

.

107,9

75,9

celkem

.

133,9

54,6

města

.

166,9

57,4

vsi

.

115,1

50,0

celkem

.

112,4

111,1

města

.

121,8

151,1

vsi

.

98,6

61,1

celkem

.

123

125,5

města

.

.

.

vsi

.

.

.

celkem

104,7

121,8

57, 0

města

115,3

134,1

69,4

vsi

101,3

120,5

48,4

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Beroun: Tošnerová, 1997 Točník, Trutnov, Rokycany: Maur, 1971 Dymokury: Rumlová, 1993 Náchodsko: Chodounská, 2003

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

34

Kapitola 8

Struktura obyvatelstva podle rodinného stavu Při zjišťování rodinného stavu osob na Berounsku v polovině 17. století se také potýkáme s určitými problémy. V Soupisu se totiţ rodinný stav často neuváděl vůbec, resp. ve formuláři pro něj chyběla kolonka, neboť nebylo cílem Soupisu tuto charakteristiku zjišťovat. Přesto ale můţeme u části osob rodinný stav zjistit. Manţelé totiţ byli v Soupisu většinou uvedeni společně, zpravidla hned za sebou, přičemţ u muţe bylo uvedeno jeho povolání či sociální postavení a u ţeny pak označení „manţelka“ nebo „ţena jeho“. U některých obyvatel bylo zapsáno „vdova“ nebo „vdovec“. V případech, kdy nebylo u osob zapsáno nic a zároveň bylo patrné, ţe se nejedná o osoby ţijící v manţelském svazku, byly pro účely této práce osoby do věku 35 let počítány mezi „svobodné“ obyvatelstvo a od 35 let výše byly počítány do skupiny „nezjištěno“. V polovině 17. století bylo manţelství společenskou nutností a kaţdý muţ i ţena se do něj snaţili vstoupit. Moţnost ovlivnit výběr partnera byla značně omezená, především v případě dívek, protoţe se očekávalo, ţe iniciativa k uzavření sňatku vzejde ze strany muţe, resp. od jeho rodiny. Podstatnou roli při domlouvání sňatků hrálo sociální postavení jedinců, nikoli vzájemná náklonnost. Sňatek byl dostupnější pro ty muţe, kteří měli předpoklady zajistit rodinu po materiální stránce (van Dülmen, 1999). Délka manţelství byla v průměru krátká, opakovaná manţelství muţů nebyla výjimkou. Nový sňatek měl většinou ryze praktické důvody, protoţe muţi potřebovali hospodyni pro své domácnosti, popř. novou matku pro své děti. Naopak bohaté vdovy mohly přinést manţelovi významnější společenské postavení (Maur, 1971). V následujících tabulkách (9 a 10), resp. grafech (obr. 4 a 5) je vyjádřen podíl osob podle věku a rodinného stavu v jednotlivých věkových kategoriích na Berounsku. Podíl svobodných ţen klesal s věkem. Jiţ ve věku 15–19 let byla kaţdá pátá ţena provdána (21 %), přičemţ podíl vdaných ţen v tomto věku byl podstatně vyšší na vesnicích neţ ve městech. Nejvyšší byl podíl vdaných ţen ve věku 25–39 let, kdy se pohyboval kolem 80 %. Ještě ve věku 40–49 let ale ţilo v manţelství kolem 70 % ţen. Úměrně tomu, jak klesal s vyšším věkem podíl vdaných ţen, rostl podíl vdov. Nejmladší vdovy se vyskytují jiţ ve věkové skupině 20–24 let. Od určitého věku také roste podíl ţen s nezjištěným rodinným stavem. Jelikoţ tento podíl roste se stejnou pravidelností jako počet vdov, je pravděpodobné, ţe řada z nich patřila mezi vdovy, i kdyţ lze předpokládat, ţe i na Berounsku zůstala část populace mimo manţelství, její podíl byl asi v letech po třicetileté válce nízký, jak je moţné doloţit z výsledků jiných rozborů, např. z České Kamenice (Dušek, Fialová 1989, s. 149).

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

35

Tab. 9 – Podíl žen podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) Svobodné Věková skupina celkem Města

Vsi

celkem

Města

vsi

celkem

města

vsi

celkem

města

Vsi

15–19

78,6

88,3

76,6

21,1

11,7

23,0

0,2



0,3

0,1



0,1

20–24

39,5

39,6

39,5

58,8

59,0

58,7

1,5

0,7

1,7

0,2

0,7

0,1

25–29

19,4

27,6

18,1

78,9

70,4

80,2

1,5



1,7

0,3

2,0



30–34

13,7

12,3

13,9

81,0

79,8

81,1

4,7

6,1

4,5

0,6

1,8

0,4

35–39

5,5

5,6

5,4

80,5

80,9

80,4

7,9

6,7

8,2

6,1

6,7

6,0

40–44







70,6

70,1

70,7

13,9

15,9

13,5

15,6

14,0

15,9

45–49







68,4

60,7

70,7

17,8

16,4

18,3

13,8

23,0

11,1

50–54







53,2

57,1

52,1

28,9

22,0

30,9

17,9

20,9

17,0

55–59







50,9

54,3

49,3

25,9

20,0

28,8

23,1

25,7

21,9

60–64







35,9

44,0

32,5

41,9

32,0

46,2

22,2

24,0

21,4

65–69







38,1

26,3

47,8

31,0

31,6

30,4

31,0

42,1

21,7

2,1



2,8

29,8

36,4

27,8

36,2

54,5

30,6

31,9

9,1

38,9

70+

Vdané

Nezjištěno

Vdovy

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Pokud se podíváme na tabulku pro muţe, ve srovnání s ţenskou populací dochází k pomalejšímu nástupu ţenatých muţů a naopak je viditelný vysoký podíl svobodných muţů ve věku, kdy se jiţ ţeny vdávaly. Obecně se u muţů vyskytuje málo vdovců. Vdovy v ţenské populaci se v 8 % vyskytují uţ ve věkové skupině 35–39 let. U muţů se k podobným hodnotám dostáváme aţ ve věkové skupině 60–64 let. Ve věkové skupině nad 50 let na vesnicích převaţoval počet muţů nad počtem ţen. Přesto je i v těchto věkových skupinách převáţná většina muţů ţenatých, neboť muţi se zřejmě často ţenili vícekrát. Tab. 10 – Podíl mužů podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) Věk

Ţenatí

Svobodní celkem

města

Vsi Celkem

15–19

96,2

100,0

95,6

20–24

70,3

71,8

25–29

36,7

42,3

30–34

20,6

35–39

Nezjištěno

Vdovci

města

Vsi

celkem

města

vsi

celkem

města

vsi

3,8



4,4













70,0

29,8

28,2

30,0













35,8

63,1

57,7

64,0







0,2



0,2

23,6

20,1

78,6

74,5

79,3

0,5

0,9

0,5

0,3

0,9

0,2

6,3

3,8

6,8

89,1

94,9

88,0

0,6



0,7

4,0

1,3

4,5

40–44

0,8

0,9

0,8

86,9

89,6

86,4

1,2

0,9

1,3

11,1

8,5

11,5

45–49

0,5

1,4

0,3

86,1

85,9

86,1

3,8

2,8

4,1

9,5

9,9

9,5

50–54







84,9

95,7

83,0

2,6

2,9

2,5

12,5

1,4

14,5

55–59







85,0

74,2

89,9

5,0

6,5

4,3

10,0

19,4

5,8

60–64

0,5



0,6

79,2

84,8

77,6

8,7

6,5

9,3

11,6

8,7

12,4

65–69







80,0

87,5

73,7

11,4

6,3

15,8

8,6

6,3

10,5

70+







75,6

66,7

78,5

10,5

19,0

7,7

14,0

14,3

13,8

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

36

Obr. 4 – Věková struktura obyvatelstva podle rodinného stavu ve městech na Berounsku v roce 1651 Svobodní Svobodné

Ţenatí Vdané

Nezjištěno Nezjištěno

Vdovci Vdovy

95–99 85–89

Věková skupina

75–79 65–69 55–59 45–49 35–39 25–29 15–19 150

120

90

60

30

0 30 Počet obyvatel

60

90

120

150

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Obr. 5 – Věková struktura obyvatelstva podle rodinného stavu ve vsích na Berounsku v roce 1651 Svobodní Svobodné

Ţenatí Vdané

Nezjištěno Nezjištěno

Vdovci Vdovy

95–99 85–89

Věková skupina

75–79 65–69 55–59 45–49 35–39 25–29 15–19 900

700

500

300

100 100 Počet obyvatel

300

500

700

900

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Důleţitým údajem, který sledujeme v rámci rodinného stavu a pomocí kterého jsme schopni lépe charakterizovat úroveň reprodukce, je dále sňatkový věk (Seligová, 1995). V současné době, kdy se rodí velké procento dětí mimo manţelství, není pro nás sňatkový věk tak důleţitý,

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

37

ovšem pro úroveň reprodukce v minulosti hrál sňatkový věk důleţitou roli. Čím vyšších hodnot dosahoval, tím kratší bylo reprodukční období. Sňatkový věk není v Soupise uveden, proto je potřeba ho nějakým způsobem odhadnout. Někteří autoři se o to pokouší na základě věku nejstaršího dítěte. Tento způsob byl však později kritizován, a to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je skutečnost, ţe nejstarší děti jiţ často s rodiči neţily a tedy v Soupise nejsou u svých rodičů zaznamenány. Druhým problémem je, ţe Soupis nerozlišuje děti z prvního a druhého manţelství (Maur, 1971). E. Maur navrhuje přesnější metodu porovnáním podílu svobodných a ţenatých, resp. vdaných osob v jednotlivých věkových kategoriích. Toto je znázorněno v následujících tabulkách 11 a 12 pro Berounsko a další vybrané oblasti na území Čech, ale i jinde v Evropě. Tab. 11 – Podíl vdaných žen ze všech žen daného věku ve vybraných oblastech v roce 1651(v %) Oblast

15–19

20–24

25–29

30–34

35–39

40–44

45–49

50+

11,7

59

70,4

79,8

80,9

70,1

60,7

49,5

23

58,8

80,2

81,5

85,6

84

79,5

57,5

.

.

.

.

.

.

.

.

Vsi

10

52,9

89,3

86,7

84,6

82,9

62,5

53,5

Města

6,3

40,3

65

59,4

61,7

58,5

46,1

32,3

.

.

.

.

.

.

.

.

Města

11,9

61,9

87,0

82,8

82,9

77,0

76,3

56,4

Vsi

15,3

73,1

89,6

85,4

87,7

78,5

80,0

66,8

.

.

.

.

.

.

.

.

30,0

68,4

72,4

77,3

76,9

55,0

25,0

50,0

.

.

.

.

.

.

.

.

17,3

60,5

80,4

76,3

76,9

62,8

54

40,8

.

.

.

.

.

.

.

.

31,4

69,7

81,8

82,5

100

86,5

100,0

52,4

77,0

92,0

95,0

87,0

73,0

81,0

60,0

15,0

Ealing



15,0

43,0

64,0

64,0

62,0

38,0

70,0

Longuenesse





18,0

29,0

64,0

85,0

100,0

49,0

Berounsko Točník Tábor Náchodsko Přísečnice Děčín Kolín Bělehrad

Města Vsi Města

Vsi

Města Vsi Města Vsi Města Vsi

Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Točník, Tábor, Přísešnice, Kolín: Maur, 1971 Náchodsko: Chodounská, 2003 Děčín: Seligová, 1995 Bělehrad, Ealing, Longuenesse: Maur, 1996

Jak uvádějí J. Horský a M. Seligová, v zásadě lze na českém území z hlediska sňatkového věku (odhadovaného nepřímo pomocí zastoupení vdaných ţen, resp. ţenatých muţů) najít dva různé typy oblastí (Horský, Seligová, 1996). Z oblastí porovnaných v tab. 11 stojí na jedné straně Děčín, Točník, Tábor nebo Náchodsko, které niţším procentem vdaných ţen v nejmladší věkové skupině připomínají hodnoty západní Evropy. Extrémními příklady města tohoto typu jsou anglický Ealing či francouzský Longuenesse, kde v této věkové skupině nebyla provdána ani jedna ţena. Na druhé straně se pak nachází Přísečnice nebo Kolín, kde je vyšší podíl vdaných ţen v nejmladší věkové skupině a oblasti tak naopak připomínají východní Evropu.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

38

Typickým příkladem takového města je ze zahraničních oblastí Bělehrad, kde byly ve věkové skupině 15–19 let provdány více neţ tři čtvrtiny dívek. Stejné trendy můţeme pozorovat i při porovnání podílu ţenatých muţů s tím vědomím, ţe muţi obecně do manţelství vstupovali ve vyšším věku neţ ţeny (tab. 12). Berounsko leţí z hlediska sňatečnosti na pomezí výše jmenovaných typů – věk při prvním sňatku byl sice vyšší neţ ve východní Evropě, ale niţší neţ v Evropě západní. Tab. 12 – Podíl ženatých mužů ze všech mužů daného věku ve vybraných oblastech v roce 1651(v %) Oblast

15–19

20–24

25–29

30–34

35–39

40–44

45–49

50+



28,2

57,7

74,5

94,9

89,6

85,9

85,3

4,4

29,9

64,0

79,3

88,0

86,4

86,2

81,8

.

.

.

.

.

.

.

.

vsi

2,9

21,9

33,3

47,1

.

.

.

.

města

1,0

33,8

81,0

91,3

95,5

92,8

93,5

92,4

vsi

0,7

37,7

82,9

91,8

93,9

92,1

96,4

89,8

.

.

.

.

.

.

.

.

5,2

61,8

91,2

92,7

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

2,5

33,9

70,0

91,2

96,9

92,4

96,0

85,7

města

.

.

.

.

.

.

.

.

vsi

.

34,6

85,7

80,0

.

.

.

.

Bělehrad



33,0

68,0

85,0

83,0

93,0

93,0

81,0

Ealing





23,0

62,0

37,0

71,0

50,0

46,3

Longuenesse





10,0

11,0

69,0

75,0

73,0

54,7

Berounsko Točník Náchodsko Přísečnice Děčín Kolín

města vsi města

města vsi města vsi

Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Točník, Tábor, Přísešnice, Kolín: Maur, 1971 Náchodsko: Chodounská, 2003 Děčín: Seligová, 1995 Bělehrad, Ealing, Longuenesse: Maur, 1996

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

39

Kapitola 9

Rodiny a domácnosti Rodina tvořila základní buňku společnosti, v níţ měla několik funkcí – zajišťovala reprodukci obyvatelstva, vychovávala děti, vyráběla, konzumovala, spravovala majetek, garantovala vzájemnou pomoc svých členů a jejich obranu navenek. Domácnost byla skupinou společně bydlících osob, která byla upevněna příbuzenstvím většiny jejich členů (Horská et al., 1990). Rodina byla zároveň první společností, do které člověk vstupoval a jejímţ normám a pravidlům se přizpůsoboval. Ve středověké a raně novověké společnosti představovala „rodina“ často spíše šíře pojímaný pojem „domácnosti“, kam patřili všichni obyvatelé jednoho domu, kteří se společně stravovali a uznávali autoritu pána domu. Domácnost zahrnovala nejen vlastní úzkou rodinu, tedy rodiče a jejich děti, ale mohli to být navíc ještě prarodiče, dosud svobodní sourozenci pána nebo paní domu a v neposlední řadě také nepříbuzné osoby ve sluţebním poměru.

9.1 Složení rodin a domácností Soupis umoţňuje analyzovat i zastoupení jednotlivých typů rodin a domácností. Struktuře rodin a domácností věnovalo svou pozornost uţ mnoho autorů. Většina z nich při svém bádání pouţívá typologii rodinných struktur vytvořenou a pouţívanou v západní Evropě, tj. typologii Petera Lasletta (viz. příloha 12). Jen na základě pouţití určité typologie třídění lze porovnat výsledky a vyvodit z nich obecnější závěry. Roztřídění rodin podle této typologie nám pomůţe určit, k jakému modelu rodiny se daná oblast řadí. V rámci Evropy rozlišujeme dva základní modely. Je to západo-středoevropský model rodiny a východo-jihoevropský model rodiny. Západoevropský model se vyznačuje faktickým nástupnictvím jediného, většinou nejstaršího, syna a vyplacením ostatních dědiců, kdeţto charakteristikou jihoevropského typu je, ţe všichni synové setrvávají s rodinou na otcově gruntě a společně tam hospodaří. Další charakteristikou západoevropského modelu je častý výskyt nukleární rodiny, která sestává z manţelského páru a dětí, zaměstnává poměrně početnou čeleď, jeţ vykonává všechnu potřebnou sílu, nebo je namísto čeledi vyuţíváno podruţných domácností. Rodiny rozšířené a komplexní se objevují v menší míře. U východoevropského modelu se komplexní rodina s několika manţelskými páry vyskytuje častěji, členové rodiny sami zastávají pomocné práce a není zde tolik najímána čeleď a je také menší počet podruhů.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

40

Hranice mezi těmito typy prochází mezi Petrohradem a Terstem, coţ je přibliţně na východním pomezí českých zemí. Z toho důvodu se předpokládá, ţe se na území Čech i Moravy vyskytuje sice převáţně západoevropský typ rodiny, ale nechybí ani určité procento rodin, které lze zařadit spíše k východoevropskému typu (Horský, Seligová, 1996). Před vlastním tříděním je potřeba si vymezit pojmy domácnosti a rodina. Především to, zda do domácnosti počítáme i čeleď a podruhy, nebo zda jsou tyto skupiny neusedlého obyvatelstva tříděny zvlášť jako samostatné poddomácnosti. Z tohoto důvodu záleţí i na způsobu zápisu osob v prameni. Soupis z roku 1651 v některých oblastech klade důraz na příbuzenský vztah, jinde spíše na vztah právní. Je patrné, ţe právě tato okolnost, stejně jako kvalita pořízených dat ovlivní další zpracování a výsledky. V zásadě lze údaje o struktuře rodin a domácností získaných z pramene třídit trojím způsobem: 1. Tam, kde pramen výslovně neuvádí příbuzenský vztah, se ho nepokoušet rekonstruovat. 2. Zařadit do rodiny podruhy se stejným příjmením. 3. Započítat do rodiny všechny podruhy bez ohledu na příjmení. Struktura rodin se bude lišit podle typu třídění. Pokud budou rodiny tříděny prvním způsobem, ve zkoumaném souboru se bude nalézat více jednoduchých rodin, naopak třetí typ řazení zapříčiní vyšší podíl sloţených a rozšířených rodin. Charakter zápisu osob se i na Berounsku v různých oblastech lišil. Nalezneme zde oblasti, kde byly podruţné rodiny zapsány za rodinou hospodáře a příbuzenské vztahy se tak dají odhalit. V některých případech však byli podruzi zapisováni aţ na konci jednotlivých soupisů osob a příbuzenské vztahy lze jen těţko rozpoznat. Vzhledem k výše zmíněnému faktu byly v Berounském kraji do rodiny hospodáře započítány jen ty osoby, u nichţ byl uveden příbuzenský vztah. Výsledky tohoto třídění jsou uvedeny v tabulce 13. Na Berounsku bylo Soupisem evidováno celkem 488 domácností ve městech a 2 268 na vesnici. Nejpočetnějším typem domácnosti v kraji byl jednoduchý typ domácnosti (v tabulce 13 uveden jako typ 3), který představoval 79,7 % všech domácností ve městech a 80,7 % na vesnici. Dalším nejvíce zastoupeným typem (8 % města, 6,7 % vsi) byly domácnosti jednotlivců (v tabulce uvedeny jako typ 1). Téměř shodný podíl drţí se 6,4, resp. 6,3 % sloţené rodinné domácnosti (v tabulce jako typ 5) a následují rozšířené rodinné domácnosti (v tabulce jako typ 4), které představovaly 5,5 % ze všech městských domácností a 5,2 % všech domácností vesnických. Vícečlenné nerodinné domácnosti (typ 2) byly v městském prostředí zastoupeny jen v 0,4 %. Na venkově to bylo o něco více – 1,1 % všech domácností. Převaha jednoduchých domácností byla vidět i z dat jiných oblastí českých zemí (tab. 13). Hodnoty ukazující podíl jednoduchých domácností v Děčíně a na Náchodsku byly dokonce vyšší neţ na Berounsku. Srovnatelné hodnoty jako na Berounsku, tj. kolem 80 %, byly zaznamenány na panství Dymokury. Ve všech oblastech je stejně jako na Berounsku dalším nejčastějším typem domácnosti domácnost jednotlivce. Jen v minimálním počtu jsou v ostatních oblastech zastoupeny jiné typy rodin. Přestoţe se jedná o malá čísla, lze vysledovat, ţe na třetím místě je ve všech jiných oblastech rozšířená rodinná domácnost, zatímco na Berounsku následovaly na třetím místě rodiny sloţené.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

41

Tab. 13 – Zastoupení jednotlivých typů domácností podle klasifikace Petera Lasletta ve vybraných oblastech v roce 1651(v %) Berounsko – Berounsko – vsi Děčín Dymokury Náchodsko Typ města domácnosti počet % Počet % počet % počet % počet % 1a

8

1,6

55

2,4

11

1,0

24

6,0

18

1,2

1b

31

6,4

98

4,3

24

2,1

52

13,0

22

1,5

1

39

8,0

153

6,7

35

3,1

76

19,0

40

2,7

2a





7

0,3

1

0,1





3

0,2

2b

2

0,4

15

0,7









2

0,1

2c





2

0,1













2

2

0,4

24

1,1

1

0,1





5

0,3

3a

204

41,8

1 058

46,6

134

11,7

91

22,8

402

27,6

3b

157

32,2

662

29,2

852

74,7

193

48,3

872

59,8

3c

3

0,6

30

1,3

28

2,5

8

2,0

44

3,0

3d

25

5,1

81

3,6

71

6,2

29

7,3

43

3,0

389

79,7

1 831

80,7

1 085

95,1

321

80,3

1 361

93,4

4a

20

4,1

67

3,0

6

0,5

3

0,8

26

1,8

4b

1

0,2

6

0,3

1

0,1





1

0,1

4c

6

1,2

41

1,8

4

0,4





8

0,5

4d



0,0

4

0,2

1

0,1









27

5,5

118

5,2

12

1,1

3

0,8

35

2,4

5a

4

0,8

39

1,7

2

0,2





2

0,1

5b

23

4,7

89

3,9

5

0,4





12

0,8

5c





















5d

1

0,2

7

0,3









2

0,1

5e

3

0,6

7

0,3













5

31

6,4

142

6,3

7

0,6





16

1,1

6









1

0,1









488

100,0

2 268

100,0

1 141

100,0

400

100,0

1 457

100,0

3

4

celkem

Poznámky: Typy domácností jsou popsány v příloze 13

Původní data bez odhadů Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Děčín: Seligová, 1995 Dymokury: Rumlová, 1993 Náchodsko: Chodounská, 2003

Jak bylo výše uvedeno, M. Seligová zkoumala domácnosti podle trojího třídění. Kaţdé třídění vede k jinému výslednému počtu typu jednoduchých, resp. sloţených rodinných struktur. I pokud byl zvolen stejný typ třídění jako u ostatních autorů, vţdy je potřeba si uvědomit, ţe výsledky mohou být ovlivněny formou zápisu v Soupise. Například pro Děčín bylo typické zapisovat spíše právní vztah ve vztahu s hospodářem, coţ představuje ve výsledku mnoho jednoduchých rodin, zatímco na Berounsku byl v mnoha případech zapisován i příbuzenský vztah, a tak bylo umoţněno lépe odhalit širší rodinná uskupení. Procento rozšířených a komplexních rodin můţe být proto vyšší.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

42

Pokud se podíváme na podtypy rodinných uskupení na Berounsku, pak v jednoduchých rodinách převaţoval rodinný pár bez dětí, který představoval 41,8 % všech rodin měst a 46,6 % rodin na vsi. Aţ poté byl zastoupen manţelský pár s dětmi (město 32,2 %, ves 29,2 %). V ostatních oblastech naproti tomu převaţoval vţdy rodinný pár s dětmi. Jak bylo diskutováno v kapitole 7, počet dětí zapsaných v Soupise na Berounsku byl nízký a rodinných párů s dětmi bylo patrně ve skutečnosti mnohem více. Z Tab. 14 a 15, kde jsou typy domácností na Berounsku ukázány podle věku hlavy domácnosti, je zřejmé, ţe většina „bezdětných“ párů se nacházela ve věkové skupině 25–34 let, tedy právě ve skupině, kde předpokládáme jak narození, tak i výskyt největšího počtu malých dětí. Ty ale nebyly v Soupisu vedeny. Tab. 14 – Zastoupení jednotlivých typů domácností podle věku hlavy domácnosti ve městech na Berounsku v roce 1651 Věk hlavy domácnosti Typ domácnosti

15–24 počet

25–34 počet

%

35–44 počet

%

45–54 počet

%

55–64

%

Počet

1a





1

1,1

4

2,8

1

0,8

1

1b

2

11,8

4

4,6

3

2,1

11

8,4

1

2

11,8

5

5,7

7

4,9

12

9,2

2a















2b





1

1,1

1

0,7

2c











2





1

1,1

3a

11

64,7

53

3b





17

3c





3d



65+ počet

%

%

1,4

1

2,8

7

9,7

4

11,1

8

11,1

5

13,9





































1

0,7













60,9

52

36,1

47

35,9

25

34,7

15

41,7

19,5

62

43,1

48

36,6

23

31,9

7

19,4









1

0,8

2

2,8







1

1,1

7

4,9

11

8,4

5

6,9

1

2,8

11

64,7

71

81,6

121

84,0

107

81,7

55

76,4

23

63,9

4a

2

11,8

6

6,9

8

5,6

4

3,1









4b













1

0,8









4c

1

5,9

1

1,1

2

1,4

1

0,8

1

1,4





4d

























4

3

17,6

7

8,0

10

6,9

6

4,6

1

1,4





5a

1

5,9

2

2,3





1

0,8









5b









4

2,8

4

3,1

7

9,7

8

22,2

5c

























5d









1

0,7













5e





1

1,1





1

0,8

1

1,4





5

1

5,9

3

3,4

5

3,5

6

4,6

8

11,1

8

22,2

6

























3

Celkem

17 100,0

87 100,0

144 100,0

Poznámky: Typy domácností jsou popsány v příloze 13

Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

131 100,0

72 100,0

36 100,0

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

43

Zajímavým jevem, na který upozorňují i J. Horský a M. Seligová, je pokles zastoupení rozšířených domácností s rostoucím věkem a naopak vzestup zastoupení domácností sloţených (Horský, Seligová, 1996). V mladším věku rodiny totiţ ještě ţily s ovdovělým prarodičem. Četnější sloţené rodiny u starší hlavy domácnosti napovídají tomu, ţe před osamostatněním syna a jeho dostatečným materiálním zabezpečením pro zaloţení vlastní domácnosti rodina syna zůstávala v jedné domácnosti s rodiči. Mohlo tomu tak být i proto, ţe hospodářem byl stále ještě starší muţ a zatím se nehodlal z řady důvodů vedení hospodářství vzdát. Synovi (nebo zeti) ho předával aţ několik let po jeho sňatku, kdyţ uţ v mladé rodině mohly být i děti. Tab. 15 – Zastoupení jednotlivých typů domácností podle věku hlavy domácnosti ve vsích na Berounsku v roce 1651 Věk hlavy domácnosti Typ domácnosti

15–24 počet

25–34 Počet

%

35–44 počet

%

45–54 počet

%

55–64 počet

%

65+ počet

%

%

1a

4

2,2

10

1,6

11

1,5

24

4,9

4

2,5

2

3,8

1b

20

10,9

30

4,7

24

3,2

18

3,7

4

2,5

2

3,8

1

24

13,0

40

6,3

35

4,7

42

8,6

8

5,1

4

7,5

2a

4

2,2

1

0,2

1

0,1

1

0,2









2b

7

3,8

3

0,5

2

0,3

1

0,2





1

1,9

2c

1

0,5



0,0







0,0





1

1,9

12

6,5

4

0,6

3

0,4

2

0,4





2

3,8

3a

103

56,0

389

61,5

354

47,3

152

31,0

42

26,8

18

34,0

3b

9

4,9

119

18,8

258

34,4

202

41,2

61

38,9

13

24,5

3c





3

0,5

7

0,9

10

2,0

9

5,7

1

1,9

3d





15

2,4

34

4,5

22

4,5

9

5,7

1

1,9

2

3

112

60,9

526

83,1

653

87,2

386

78,8

121

77,1

33

62,3

4a

11

6,0

25

3,9

21

2,8

10

2,0









4b













4

0,8

2

1,3





4c

7

3,8

13

2,1

12

1,6

7

1,4

2

1,3





4d

2

1,1

1

0,2







0,0









4

20

10,9

39

6,2

33

4,4

21

4,3

4

2,5





5a

11

6,0

18

2,8

8

1,1

1

0,2

1

0,6





5b

1

0,5





17

2,3

34

6,9

23

14,6

14

26,4

5c

























5d

2

1,1

4

0,6





1

0,2









5e

2

1,1

2

0,3





3

0,6









5

16

8,7

24

3,8

25

3,3

39

8,0

24

15,3

14

26,4

6

























Celkem

184 100,0

633 100,0

749 100,0

Poznámky: Typy domácností jsou popsány v příloze 13

Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

490 100,0

157 100,0

53 100,0

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

44

9.2 Věkové rozdíly mezi manžely V souvislosti s uspořádáním domácností je moţné sledovat také věkové rozdíly mezi manţely. Jak jiţ bylo diskutováno v kapitole 2, věk nebyl zapisován s příliš velkou přesností. Toto je třeba brát na zřetel i při interpretaci výsledků – svůj vliv mohlo sehrát zejména zaokrouhlování k desítkám. Tab. 16 – Věkové rozdíly mezi manžely ve vybraných oblastech v roce 1651(v %)

Berounsko Beroun Točník

Trutnov Náchodsko

Ţena starší

Celkem párů

Oblast města vsi města vsi města vsi města vsi města vsi

11+

Muţ starší

Stejné stáří

1–10

1–10

11–20

21+

539

4,3

15

4,6

52,7

18,9

4,5

2 828

2,4

12,5

3,9

59,9

17,2

4,1

113

7,9

17,7



55,7

12,5

6,2

×

×

×

×

×

×

×

.

.

.

.

.

.

.

206

13,6

11,6

49,5

20,4

4,9

63

6,3

1,6

77,8

12,7

1,6

.

.

.

.

.

.

.

909

3,5

12,2

5,3

50,4

19

9,6

1 469

2,4

10,1

3

55,8

20,6

8,2

Zdroj: Berounsko: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty Beroun: Tošnerová, 1997 Točník, Trutnov: Maur, 1971 Náchodsko: Chodounská, 2003

Nejčastěji se na Berounsku stejně jako v jiných oblastech vyskytovaly páry, kde byl muţ o 1–10 let starší neţ jeho manţelka. Takto to bylo u více neţ 50 % všech párů ve městě a téměř u 60 % na venkově. Druhým nejrozšířenějším případem byla situace, kdy byl muţ o 11–20 let starší neţ ţena. V tomto intervalu nejsou výrazné rozdíly mezi městem a vsí. Stejně tak celkem podobné zastoupení mají město a ves ve skupině, kde je muţ o více neţ 21 let starší neţ ţena (přes 4 %). Vysoké věkové rozdíly mezi manţely byly v minulosti obecně častější. Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 8, pro sňatek v 17. století nebylo tak důleţité porozumění mezi manţely, ale byl uzavírán především z ekonomických důvodů. To mělo vliv i na výchovu dětí. Vysoké věkové rozdíly mezi manţely, relativně časté v polovině 17. století, měly navíc, stejně jako vysoké zastoupení ţen, podíl na sníţení úrovně natality populace. V polovině 17. století nebyla výjimkou ani ta manţelství, v nichţ byla ţena starší neţ muţ, jak bylo v této práci ukázáno i na Berounsku. K této situaci docházelo častěji ve městě neţ na vesnici, ale téměř 15 % manţelství, ve kterých byla ţena starší neţ muţ ve venkovském prostředí, jasně ukazuje, ţe tento jev nebyl typický jen pro město. V těchto případech šlo pravděpodobně hlavně o sňatky muţů se staršími, spíše bohatšími, vdovami z majetkových důvodů.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

45

Obr. 6 – Věkové rozdíly mezi manžely na Berounsku v roce 1651 450 400 Žena starší

Počet manželských párů

350

Muž starší

300 250 200 150 100 50 0 25

20

15

10

5 0 5 10 Věkové rozdíly mezi manžely

15

20

25

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

V literatuře se udává, ţe častým věkovým rozdílem mezi manţely byl desetiletý věkový interval, coţ souviselo se zaokrouhlování k desítkám (Maur, 1971). Stejné výsledky byly zaznamenány i v Berounském kraji – manţelství, kde byl manţel o 10 let starší, zde byla také nejčastější situací, jak je dobře vidět v grafu na obr. 6. Druhým v pořadí byl případ, kdy byl muţ starší o 5 let. I dále jsou v grafu patrné jisté nepravidelnosti tak, jak je známe z věkových pyramid (kapitola 7, přílohy), které zřejmě odpovídají častému zaokrouhlování k desítkám i pětkám.

9.3 Děti Hlavním smyslem manţelství bylo přivést na svět dítě. Narozený potomek byl pro manţelský pár významnou událostí a byla mu věnována také patřičná pozornost. Následoval křest, který byl v ţivotě člověka velmi důleţitý, jelikoţ jím byl přijímán do rámce křesťanské společnosti. Pojetí dětství se od dnešní doby odlišovalo. Za dítě byl povaţován jedinec, který se ještě neúčastnil pracovního procesu, byl svobodný a podřízen hlavě rodiny. Odrostlejší děti byly záhy zapojovány do chodu domácnosti, předpokládalo se, ţe děti úměrně svému věku budou pomáhat při zajišťování chodu rodinného hospodářství. Jiţ od pěti let vykonávaly děti lehčí práce, jako byla například pastva hus, pomáhaly matce s chodem domácnosti a staraly se o mladší sourozence. Později, kdyţ byly fyzicky zdatnější, obstarávaly pastvu dobytka. Děti od 12 let byly dávány do učení nebo do sluţby. Ta byla pokládána jako krok k získání osobní

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

46

nezávislosti. Od 18, resp. 15 let mohly být ději jiţ právně způsobilé. Mohly tak například svědčit a samostatně vést a spravovat majetek (van Dülmen, 1999, s. 84). Sledovat dětství podle Soupisu lze jen velmi obtíţně, jelikoţ děti většinou nebyly evidovány, resp. byly evidovány jen od určitého věku a jen na některých panstvích. Na jednu rodinu připadalo v průměru celkem malé mnoţství dětí a rodina s velkým mnoţstvím dětí nebyla rozhodně pravidlem. Svůj vliv měla zajisté vysoká kojenecká úmrtnost a také jiţ zmiňovaný brzký odchod dětí do čelední sluţby. V době bezprostředně po třicetileté válce byl počet dětí v rodině niţší neţ v období před válkou a po několika letech po skončení války. I kdyţ je velmi obtíţné porovnávat data za jednotlivé oblasti, jelikoţ vymezení rodin se mezi jednotlivými autory různí, na venkově v průměru připadaly na jednu rodinu 2–3 děti, ve městech to bylo 1,5–2 děti na jednu rodinu (Maur, 1972). V následující tabulce je uveden průměrný počet dětí do 15 let na jednu rodinu na panství Poděbrady a Přísečnice. Tab. 17 – Průměrný počet dětí do 15 let na jednu rodinu ve vybraných oblastech v roce 1651 Rodina

Poděbrady

Přísečnice

města

vsi

Celkem

Úplná

1,35

1,54

1,55

Neúplná

1,45

1,5

1,66

Zdroj: Maur

Berounsko také patřilo mezi válkou značně poničený region. Počty dětí získané ze Soupisu bez odhadů jsou ale na Berounsku, jak jiţ bylo uvedeno výše, velmi nízké. Na jednu rodinnou domácnost pak průměrně připadá jen 0,49 dětí do 15 let ve městech a 0,52 dětí do 15 let na vesnících. Po započtení odhadnutého počtu dětí se průměrné počty zvýší na 1,05 ve městech a 1,37 na vesnici. Výsledné hodnoty jsou tedy niţší neţ např. v Poděbradech nebo v Přísečnici, ale Berounsko bylo jednou z oblastí válkou vůbec nejvíce postiţených. Takové oblasti byly během války silně vylidněny a po válce z velké části kolonizovány mladými lidmi, kteří si teprve rodiny zakládali (Maur, 1972, s. 58). .

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

47

Kapitola 10

Sociální struktura obyvatel Zvláštním přínosem Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je, ţe kromě informací o počtu a demografické skladbě obyvatel, poskytuje i údaje o sociálním postavení osob tehdejší doby. Raně novověká společnost byla výrazně hierarchizována, a to jak stavovsky, tak sociálně. I v rámci rodiny platily nerovnocenné vztahy. K jednotlivcům se vzhledem k jejich společenskému postavení vázala určitá míra práv a povinností a společnost od nich také očekávala příslušné chování a vystupování. Nejvyšší postavení měl panovník, v době sepsání Soupisu vládl českým zemím Ferdinand III. z rodu Habsburků. Dále byla společnost dělena do stavů. Byl to stav panský, také někdy nazývaný „vyšší šlechta“, dále stav rytířský neboli „niţší šlechta“ a duchovenstvo. Jako samostatný stav se někdy vyčleňovalo i měšťanstvo, do něhoţ patřilo svobodné obyvatelstvo královských měst. Zbytek obyvatel tvořili poddaní – obyvatelé poddanských měst a především obyvatelé vsí, jejichţ podíl představoval v této době kolem 90 % ze všech obyvatel. I mezi poddanými však existovala určitá hierarchizace, odlišné postavení ve společnosti zaujímali hospodáři, jiné zase osoby ve sluţebném postavení. V Soupise poddaných podle víry byli ve skutečnosti kromě skupiny poddaných evidováni i svobodní občané královských měst a příslušníci šlechty. Zaznamenáno nebylo pouze duchovenstvo a vojsko. Ovšem, jak jiţ bylo zmiňováno, zachycení „neusedlého“ obyvatelstva stejně jako příslušníků šlechty bylo poněkud problematické pro jejich vysokou mobilitu (Maur, 1971). Soupis měl být ve všech oblastech zapsán jednotně, v přiloţeném formuláři byla také kolonka pro vyplnění příslušného stavu. V následujícím obrázku je znázorněna sociální skladba obyvatel Berounska podle příslušnosti k určitému stavu.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

48

Obr. 7 – Sociální skladba obyvatelstva podle příslušnosti k danému stavu na Berounsku v roce 1651(v %) Poddaní 16% Selští 1% Cizopanští

5%

Svobodní 8% 58% 3% 9%

Měšťané

Rytířský stav

Bez uvedení stavu

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

V Soupise bylo podchyceno celé spektrum stavu jednotlivých osob – od selských a cizopanských poddaných, přes měšťany a jiné svobodné osoby, aţ po šlechtice různých stupňů. Nejvyšší procento obyvatel spadalo pod stav poddanský. K tomuto stavu náleţely i osoby s označením „cizopanští“ a „selští“ (v grafu na obrázku 7 jsou všechny podskupiny tohoto stavu znázorněny modře). K poddanskému stavu náleţelo na Berounsku podle Soupisu celkem 70 % obyvatel z celku. Dále v pořadí bylo uvedeno 8 % svobodných osob, 5 % měšťanů a 1 % obyvatel s označením stavu rytířského. Tito obyvatelé byli všichni svobodní. Zbytek osob neměl v kolonce zaznamenán ţádný stav, celkem se tato situace naskytla u 16 % obyvatel kraje. Mezi osoby bez blíţe specifikovaného stavu patřili příslušníci čeledi a obyvatelé poddanských měst. Dá se tedy předpokládat, ţe většina z těchto obyvatel, by také náleţela pod stav poddanský. Příslušný stav však také nebyl uveden u osob, které by vzhledem k svému postavení patrně patřili mezi svobodníky (vrchnostenští úředníci apod.). Z dostupných dat je zřejmé, ţe v Soupise bylo zapsáno kromě poddaných, kterých byla většina, i svobodné obyvatelstvo a dokonce i někteří příslušníci stavu panského a rytířského. Kromě výše uvedeného dělení podle příslušnosti k určitému stavu, lze evidované obyvatelstvo také dělit podle toho, zda ţilo ve městech nebo na vesnici, která se v době raného novověku hodně lišily, coţ mělo vliv i na demografické chování osob. Obyvatelstvo měst tvořili usedlí obyvatelé, kteří měli svá městská práva, ta však byla v kaţdém městě jiná. Spolu s plnoprávními měšťany ţili ve městech i neplnoprávní neusedlí podruzi, ale také městská chudina a lidé na okraji společnosti. Zvláštní skupinou byli Ţidé, kteří se odlišovali svou kulturou a náboţenskou tradicí a kteří byli ostatní společností více méně trpěni a většinou

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

49

vytěsňováni do zvláštních čtvrtí. Obyvatelé měst se povaţovali za společensky výše postavené, neţ byli venkovští poddaní. To platilo i u poddanských měst, jejichţ obyvatelé přitom byli podřízeni vrchnosti stejně jako obyvatelé vsí. Obyvatelé vsí tvořili většinu obyvatel země. Do této skupiny byli zařazeni i obyvatelé u dvorů, mlýnů, ovčínů a jiných vrchnostenských zařízení a také lidé evidovaní při zámcích. Obyvatelé vsí byli téměř bezprávní a jejich znalosti byly omezeny především na to, jak dobře obhospodařit svá pole a postarat se o dobytek. Aţ na výjimky byli obyvatelé venkova v poddanství. Občané ţili v závislém postavení vůči majitelům půdy, ať uţ to byl panovník, šlechtici nebo církev, případně města či měšťané (Bůţek, Král, 2007). Města měla svou převahu hospodářskou i kulturní, ale venkov byl pro naprostou většinu měst rozhodujícím odbytištěm zboţí, bez potravin z venkova by městské obyvatelstvo hladovělo. Podle jiného dělení lze v polovině 17. století rozlišit dvě velké skupiny obyvatel – usedlé a neusedlé obyvatelstvo (Rumlová, 1993). Mezi usedlé počítáme majitele gruntů a pozemků na vesnici nebo ve městě. Patří sem především hospodář neboli „hlava domácnosti“. Ten ţil pod jednou střechou s ostatními členy domácnosti. Vztahy, které mezi sebou měli příslušníci určité domácnosti, nebyly jen pozice rodinné, ale i sociální a řadily jedince do určité právní kategorie (Horský, Seligová, 1996). Mezi usedlé obyvatelstvo tedy nelze počítat všechny pokrevně příbuzné osoby a dokonce ani všechny příbuzné, s kterými hospodář společně bydlel. Do kategorie „usedlého obyvatelstva“ tak patřila kromě hospodáře jeho manţelka a jejich svobodné děti, které s nimi stále ţily. Pokud s rodinou hospodáře ţil v jedné domácnosti i jiţ ţenatý syn nebo provdaná dcera, byli mezi „usedlé obyvatelstvo“ počítáni jen tehdy, jestliţe bylo u těchto osob jasně uvedeno „ţenatý syn“, resp. „vdaná dcera“. Jinak byly děti hospodářů, ţijící v manţelství, řazeny mezi podruhy, tedy mezi „obyvatelstvo neusedlé“. Neusedlí obyvatelé se vyznačovali tím, ţe neměli vlastní dům či grunt a bydleli u vlastníka nějaké nemovitosti, ať uţ cizího, nebo v příbuzenském vztahu. Neusedlé obyvatelstvo bylo tvořeno především z řad podruhů a lidí ve sluţebném postavení jako byla čeleď, tovaryši a učni. Mezi podruhy řadíme kromě výše zmíněných dětí ve svazku manţelském i rodiče ţijící na stejném statku ze strany hospodáře nebo jeho ţeny. Pokud třídíme osoby z hlediska jejich sociálního postavení, je moţné vycházet také z pozic rodinných (Horský, Seligová, 1996). Pro potřeby dalšího zkoumání sociální skladby obyvatelstva řadíme obyvatelstvo do několika sociálních kategorií, zvlášť muţe a ţeny. Pro muţe to jsou kategorie „hlava domácnosti“, „syn“, „sluţebné postavení“, „podruh“, „podruh – syn“ a kategorie „ostatní“. Ţeny řadíme do skupiny „dcera“, „manţelka hlavy domácnosti“ (dále jen „manţelka“), „sluţebné postavení“, „podruhyně“ a „podruhyně – dcera“. Sociální strukturu na Berounsku pro muţe, resp. ţeny starší neţ 15 let zachycují tabulky 18 a 19 a obrázky 8 a 9. Z věkových pyramid na obr. 8 a 9 je dobře vidět, v jakém věku se měnilo postavení jednotlivých osob, to je, v jakém věku nastávaly jednotlivé etapy ţivotních či rodinných cyklů; i z toto si můţeme udělat obrázek o způsobu ţivota v polovině 17. století.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

50

Tab. 18 – Sociální struktura mužů nad 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 Věk

Hlava domácnosti

Syn města

města

vsi

vsi

Sluţebné postavení města

vsi

Podruh – syn

Podruh města

vsi

města

Ostatní města

vsi

Celkem

vsi

města

Vsi

15–19

45,5

38,2



4,2

42,4

51,4

3,0

1,6

9,1

2,8



1,8 100,0 100,0

20–24

30,1

18,9

15,5

21,4

30,1

44,6

16,5

12,6

7,8

1,7



0,9 100,0 100,0

25–29

9,0

8,6

33,3

44,8

23,1

27,4

34,6

17,8



0,8



0,6 100,0 100,0

30–34

6,6

2,1

54,7

57,6

14,2

21,5

22,6

18,2

1,9

0,2



0,5 100,0 100,0

35–39

1,3

0,9

67,1

64,6

5,1

17,6

26,6

16,2







0,7 100,0 100,0

40–44





73,6

66,6

7,6

18

18,9

14,7







0,8 100,0 100,0

45–49





80,3

61,8

4,2

23

15,5

14,5







0,7 100,0 100,0

50–54





75,4

64,2

0

18,5

24,6

16,8







0,5 100,0 100,0

55–59





67,7

71

9,7

15,9

22,6

13,0







– 100,0 100,0

60–64





89,1

55,9

2,2

14,3

8,7

29,8







– 100,0 100,0

65–69



– 100,0

47,4



21,1

0,0

26,3







5,3 100,0 100,0

70+





61,9

61,5



12,3

38,1

26,2







– 100,0 100,0

11,0

9,4

52,2

46,3

15,2

28,3

19,3

14,5

2,3

0,8



0,8 100,0 100,0

celkem

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Je zřejmé, ţe na Berounsku v polovině 17. století má v nejmladší věkové skupině 15–19 let nejvyšší zastoupení sociální skupina „syn“ ve městech, zatímco na vesnicích je to skupina „sluţebné postavení“. Zastoupení mezi „syny“ je v porovnání města a vsí obecně ve všech věkových skupinách vyšší ve městech. Vysvětlením můţe být, ţe muţi jednak na vesnici zakládali své rodiny dříve a jednak také odcházeli do čelední sluţby jiţ v útlém věku. Na druhou stranu nejstarší syn byl ve městě evidován ve věkové skupině 35–39 let (byl jím pětatřicetiletý syn Doroty Houškové z Hostomic Jan), na venkově byl nejstarší syn zaznamenán dokonce ve věku 49 let (šlo o Pavla Bartoloměje z Laszka). S mladším věkem zaloţení rodiny na venkově (který byl zaznamenán jiţ při hodnocení sňatkového věku) souvisí vyšší procento muţů ve skupině „hlava rodiny“ ve věkových skupinách 20–24 a 25–29 let na venkově neţ ve městech. Stejně tak je z tabulky patrný trend předávání hospodářství dětem v mladším věku na venkově (kde je nejvyšší podíl muţů ve skupině „hlava domácnosti“ pozorován uţ v 55–59 letech) neţ ve městech, kde mají muţi nejvyšší zastoupení ve skupině „hlava rodiny“ aţ v 65–69 letech. Hlava rodiny, neboli osoba v čele domácnosti, měla v rodině výsadní postavení. Reprezentovala domácnost navenek, byla subjektem právních pořízení a nakládala s majetkem. V neposlední řadě také zodpovídala za chování všech osob ţijících v dané domácnosti. Co se týče muţů ve skupině „sluţebné postavení“ zajímavá jsou dvě zjištění. Prvním je jiţ zmíněné vysoké procento mladých muţů v této skupině na vesnicích, kde synové patrně odcházeli do sluţby dříve neţ ve městech. Na vesnicích šlo o obecnou zvyklost, která byla povaţována za důleţitý zdroj nabytí zkušeností a nesouvisela ani tolik s ekonomickými důvody (Horský, Seligová, 1996). Druhou nápadnou skutečností je, ţe zatímco ve městech podíl muţů ve „sluţebném postavení“ po dosaţení věku 35 let rychle znatelně klesá, na vesnicích se výrazný podíl osob ve „sluţebném postavení“ udrţuje ve všech věkových skupinách. Jak bude

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

51

ještě zmíněno, vyšší věk čeledi byl častý hlavně u dvorů a na zámcích, které na tomto místě zařazujeme právě mezi venkovské obyvatelstvo. Nejvyšší zastoupení „podruhů“ podle věku se také lišilo ve městech a na vesnici. Ve městech dosahovali podruzi nejvyššího podílu ve věku 25–39 let. Byla to doba, kdy muţi jiţ mohli zakládat rodinu, ale ještě nebyli dostatečně zaopatření tak, aby mohli mít svou vlastní domácnost. Dále to byli muţi nad 70 let. Tu zřejmě představují muţi, kteří přenechali svůj statek synovi nebo dceři a doţívali v jejich domácnosti v podruţí. Toto bylo stejné i na vesnicích, kde jsou maxima podruhů ve věkových skupinách 60–64, 65–69 a 70 let a více. Oproti městu však nebylo příliš výrazné zastoupení podruhů v mladších věkových skupinách, zřejmě díky tomu, ţe na vesnicích se muţi i v tomto věku jiţ stávali „hlavou domácnosti“. Mezi ţenami (tab. 19) jsou rozdíly mezi městem a vsí mnohem méně patrné neţ u muţů. Uţ v nejmladší věkové skupině je mezi ţenami nejčastější skupina „sluţebné postavení“. V kategorii „dcera“ jich ve věku 15–19 let zůstává necelá třetina a jejich zastoupení v této skupině je od 30 let minimální. I mezi ţenami se však nachází výjimky a je moţné nalézt i starší ţeny ve skupině „dcer“. Jedná se o 44letou dceru Alenu Zelenkovou z Berouna a stejně starou Annu Houškovou z Hostomic. V případě vesnice byly nalezeny 40leté Lidmila Jeţková z Lazska a Mandalena Koutná z Dušníků. Vývoj zastoupení ţen v kategorii „manţelka“ ukazuje, ţe ţeny se na rozdíl od muţů vdávaly jiţ v nejmladší věkové skupině a maxima zastoupení mezi manţelkami bylo také dosaţeno mnohem dříve neţ u muţů, protoţe – jak jiţ bylo konstatováno v kapitole 8 – ţeny se po ovdovění méně často znovu vdávaly. Je patrné o něco vyšší zastoupení „manţelek“ v nejmladší věkové skupině na vesnici neţ ve městě, ale rozdíl není příliš výrazný. Stejně jako u muţů i u ţen ve městech od určitého věku podíl ve „sluţebném postavení“ klesá, ale na venkově zůstávají ţeny v této sociální skupině v relativně vysokém procentu po celý ţivot, zřejmě opět díky sluţebným u dvorů a na zámcích. Poměrně vysoké zastoupení podruhyň a ţen vyššího věku ve městě i na venkově patrně odráţí změnu postavení ovdovělých ţen, které byly do této kategorie zřejmě automaticky přiřazovány.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

52

Tab. 19 – Sociální struktura žen nad 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 Věková skupina

Dcera

Manţelka

Sluţebné postavení

Podruhyně

M

V

M

V

M

Podruhyně – dcera

M

V

15–19

31,0

27,9

8,3

12,9

45,5

44,5

8,3

9,2

5,5

3

20–24

12,7

9,0

38,8

38,2

22,4

32,2

23,1

17,5

3,0

25–29

7,1

1,7

53,1

57,6

14,3

18,4

24,5

20,3

30–34

1,8

0,6

60,5

61,9

9,7

18,2

27,2

35–39





62,9

59,2

5,6

17,4

30,3

40–44

1,9

0,4

58,9

57,2

6,5

19,7

45–49





63,9

51,9

6,6

50–54





61,5

46,4

5,5

55–59





51,4

49,3

60–64





56,0

65–69





70+





7,7

6,3

celkem

V

M

V

Ostatní M

Celkem

V

M

V

1,4

2,4

100,0

100,0

1,1



2,0

100,0

100,0

1,0

0,3



1,6

100,0

100,0

18,4



0,3

0,9

0,7

100,0

100,0

22,0



0,3

1,1

1,1

100,0

100,0

32,7

22,0







0,7

100,0

100,0

14,9

29,5

33,2







0

100,0

100,0

21,5

33,0

31,2







1,0

100,0

100,0



17,8

45,7

31,5





2,9

1,4

100,0

100,0

29,1

4,0

14,5

40

54,7







1,7

100,0

100,0

47,4

47,8



8,7

52,6

39,1







4,4

100,0

100,0

54,6

22,2



25,0

45,5

52,8







0

100,0

100,0

48,2

45,8

15,1

24,9

27,2

20,9

1,4

0,8

0,5

1,4

100,0

100,0

Poznámky: M – města, V – vsi Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Obr. 8 – Věková struktura obyvatelstva nad 15 let podle sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651 Hlava domácnosti Podruh - syn Manţelka hlavy domácnosti Podruhyně - dcera

Syn Podruh Dcera Podruhyně

Sluţebné postavení - muţi Ostatní - muţi Sluţebné postavení - ţeny Ostatní - ţeny

Věková skupina

65–69 55–59 45–49 35–39 25–29 15–19 900

700

500

300

100 100 Počet obyvatel

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

300

500

700

900

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

53

Obr. 9 – Věková struktura obyvatelstva nad 15 let podle sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 Hlava domácnosti Podruh - syn Sluţebné postavení - ţeny Ostatní - ţeny

Syn Podruzi Manţelka Podruhyně - dcera

Sluţebné postavení - muţi Dcera Podruhyně

Věková skupina

65–69 55–59 45–49 35–39 25–29 15–19 150

100

50

0 Počet obyvatel

50

100

150

Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Zvlášť byly dále sestaveny tabulky za ţeny a muţe, resp. dívky a chlapce mladší 15 let (tab. 20 a 21). Protoţe příslušnost odhadnutých dětí k určité sociální kategorii lze jen těţko odhadnout, jsou v tabulkách uvedena data bez odhadů. Lze sice předpokládat, ţe z odhadnutých dětí by většina byla „syny“ či „dcerami“, ale výrazná část by jiţ mohla patřit mezi osoby ve „sluţebném postavení“. Pochopitelně nejvyšší zastoupení je na vesnicích i ve městech ve věku do 15 let mezi „syny“, resp. „dcerami“. Čeleď byla zejména na vesnicích v 17. století zaměstnávána jiţ od útlého věku, nicméně vysoké podíly i nejmladších děti mezi „sluţebným postavením“ lze patrně částečně vysvětlit podílem sirotků, kteří byli pravděpodobně evidováni pečlivěji neţ děti hospodářů a zpravidla započítáváni do čeledi. Na druhou stranu je moţné, ţe i nejmladší děti, zejména dívky, vykonávaly na vesnicích pomocné práce, kterých byly v daném věku schopny – např. 4leté dítě tak mohlo pást husy, coţ ve městech moţné nebylo. Zvyklost posílat děti do sluţby byla na vesnici pevně zakořeněna a vnímána jako nezbytná, čímţ lze vysvětlit rozdíly v počtech dětí ve „sluţebném postavení“ mezi městem a vsí. Dalším zajímavým zjištěním je vyšší podíl skupin „podruh – syn“ a „podruhyně – dcera“ ve městech neţ na vesnicích. Výše bylo uvedeno, ţe ve městě se mladí muţ stávali hospodáři později neţ na venkově – dokud nenashromáţdili dostatečné prostředky pro vedení samostatné domácnosti – a do té doby zůstávaly „v podruţí“, proto mohlo být ve městech i více malých děti „v podruţí“.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

54

Tab. 20 – Sociální struktura chlapců mladších 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 Věková skupina

Hlava domácnosti

Syn města

vsi

města

Sluţebné postavení města

vsi

vsi

Podruh – syn

Podruh města

města

vsi

Ostatní města

vsi

Celkem

vsi

města

Vsi

0– 4

87,5

75,0







8,3





12,5

16,7



– 100,0 100,0

5–9

91,7

58,4







20,8





8,3

19,5



1,3 100,0 100,0

10–14

63,2

51,7



0,5

20,0

39,9



1,3

16,8

4,5



2,2 100,0 100,0

celkem

67,8

53,6



0,4

16,5

35,8



1,1

15,7

7,1



2,0 100,0 100,0

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Tab. 21 – Sociální struktura dívek mladších 15 let v procentech dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 Věková skupina

Dcera

Manţelka

Sluţebné postavení

Podruhyně

M

M

M

M

V

V

V

0– 4

83,3

70,0





0,0

30,0

5–9

66,7

64,1





11,1

25,6

10–14

68,8

59,6





17,2

31,8

Celkem

69,4

60,5





15,7

30,9

0,9

Podruhyně – dcera

V –

M

V

Ostatní M

Celkem

V

M

V



16,7





– 100,0 100,0





22,2

9,0



1,3 100,0 100,0

1,1

0,5

12,9

5,9



2,3 100,0 100,0

0,4

13,9

6,2



2,1 100,0 100,0

Poznámky: M – města, V – vsi Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

10.1 Čeleď Podle novějšího pojetí je čeleď definována jako dlouhodobě zaměstnaná kvalifikovaná nebo málo kvalifikovaná pracovní síla integrovaná do domácnosti zaměstnavatele. Ve starší době byl však tento pojem vztahován i na kvalifikované pracovníky, kteří mohli vykonávat kromě práce fyzické i práci duševní. U vrchnostenských dvorů a zámků tak mezi čeleď neřadíme jen pacholky a děvečky, ale mohli tam patřit i řemeslníci, úředníci a jiní kvalifikovaní pracovníci, kteří byli do domu svého zaměstnavatele integrováni volněji neţ ostatní čeleď, byli ţenatí a bydleli ve svých domech, případně mohli dokonce také zaměstnávat svoji vlastní čeleď. Nelze tedy jednoduše řadit tuto sociální skupinu k niţším vrstvám (Maur, 1999). Do skupiny čeledi lze počítat i tovaryše a učně. Tovaryši byli najímáni dlouhodobě, ale od běţných čeledínů se lišili tím, ţe dělali jen kvalifikovanou práci a měli závazek mistra nevyţadovat od nich jinou neţ tuto kvalifikovanou práci. Oproti tomu učni byli do domácnosti integrováni více. Čeleď byla jednou ze základních pracovních sloţek vesnických i městských hospodářství. Ze Soupisu můţeme stanovit podíl čeledi v populaci. Tuto skupinu můţeme dále rozdělit podle několika hledisek: podle působiště na městskou, venkovskou, dvorskou a zámeckou, dále podle pohlaví, podle věku, podle zaměstnavatele na selskou a vrchnostenskou a také podle rodinného stavu. Dále nás zajímá podíl čeledi na celkovém počtu obyvatel.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

55

Podíl čeledi starší 15 let ze stejně starého obyvatelstva činil 24,7 %, přičemţ ve městech to bylo 13, 6 % a na vsích 26,5 %. Podíl čeledi na celkovém počtu obyvatel se podle literárních zdrojů různil. J. Křivka uvádí podíl čeledi na celkovém počtu obyvatel na Prachaticku 14,9 %, z toho ve vesnicích 30,4 %, na předměstí 5 % a ve městě 18, 7 %. Na Třeboňsku byly podíly niţší a vyrovnanější mezi jednotlivými lokalitami – celé panství 9,3 %, ve městech 8,9 % a na vsích 9,9 % (Křivka, 1978). Podle práce H. Chodounské se obvyklé zastoupení městské čeledi pohybuje mezi 10 – 20 % (Chodounská, 2003). Celkově je tedy podíl čeledi na Berounsku relativně vysoký. Na Berounsku v polovině 17. století celkově převaţoval počet muţských čeledínů nad ţenskými. Situace se ale lišila v jednotlivých věkových skupinách a také podle lokality, jak je ukázáno v tab. 22. Z tabulky plyne, ţe ve sluţebném postavení ve městech převaţovaly ţeny nad muţi. Tento fakt ukazují i mnohé výzkumy z evropských měst. Právě vysoký podíl ţenské čeledi byl jednou z příčin vysoké ţenské feminity obyvatelstva evropských měst jako takového (Maur, 1999, s. 101). Pro ostatní oblasti byla typická spíše převaha muţské čeledi. To souviselo i s charakterem povolání, které bylo třeba vykonávat. Ve městech se uplatňovaly spíše děvečky, kuchařky a chůvy, naopak ve vesnickém prostředí bylo potřeba muţské síly při práci na polích. Častá byla tedy povolání pohůnků, skotáků či voráčů apod. Tab. 22 – Počet žen na 100 mužů u osob ve služebném postavení na Berounsku v roce 1651 Místo

0–14

15–19

20–24

25–29

30–34

35–39

40–44

45–49

50+

Celkem

Města Vsi

89,5

161,9

96,8

77,8

73,3

125,0

87,5

133,3

175,0

113,2

87,3

110,4

81,3

102,0

106,5

154,5

93,1

100,0

157,1

98,9

Dvory

75,0

87,0

96,0

70,5

88,7

73,9

98,5

40,0

76,3

81,9

Zámky

72,7

72,0

82,8

88,5

80,8

81,3

76,5

30,0

81,8

77,5

Celkem

83,8

106,7

88,3

84,5

91,1

89,6

93,4

49,3

94,3

90,9

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Jak muţská, tak ţenská čeleď byla obecně významněji zastoupena v mladších věkových kategoriích. Nicméně na dvorech a zámcích je, vzhledem k tomu, ţe zde byl charakter čeledi poněkud odlišný, věkové zastoupení čeledi rovnoměrnější. Čeledíni na zámcích a dvorech měli své vlastní rodiny. To je patrné z tabulky 25. Je vidět, ţe ve městech a na vesnicích byla většina muţů – čeledínů svobodných (87,5 % ve městech a 86 % na vesnicích). Avšak u dvorské a zámecké čeledi byl podíl svobodných muţů mnohem niţší – svobodných bylo 55 % na dvorech a 52,7 % při zámcích.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

56

Tab. 23 – Věkové složení mužské čeledi na Berounsku v roce 1651(v %) Místo

0–14

15–19

20–24

25–29

30–34

Města

13,2

29,2

21,5

12,5

Vsi

35–39

10,4

2,8

40–44

45–49

5,6

2,1

50+

Celkem

2,8

100,0

21,0

28,7

24,3

7,8

7,2

1,7

4,6

1,3

3,3

100,0

Dvory

7,9

16,4

19,1

9,3

10,8

7,0

10,3

7,6

11,6

100,0

Zámky

6,0

13,7

15,9

14,3

14,3

8,8

9,3

5,5

12,1

100,0

Celkem

13,3

22,1

21,0

9,6

9,7

4,8

7,5

4,4

7,6

100,0

40–44

45–49

50+

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Tab. 24 – Věkové složení ženské čeledi na Berounsku v roce 1651(v %) Místo

0–14

15–19

20–24

25–29

30–34

35–39

Celkem

Města

10,4

41,7

18,4

8,6

6,7

3,1

4,3

2,5

4,3

100,0

Vsi

18,6

32,1

20,0

8,1

7,8

2,7

4,3

1,3

5,2

100,0

Dvory

7,2

17,4

22,4

8,0

11,7

6,3

12,4

3,7

10,8

100,0

Zámky

5,7

12,8

17,0

16,3

14,9

9,2

9,2

2,1

12,8

100,0

Celkem

12,3

25,9

20,4

8,9

9,8

4,7

7,7

2,4

7,9

100,0

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Tab. 25 – Podíl svobodné mužské čeledi na celkovém počtu mužů dané sociální skupiny na Berounsku v roce 1651 Místo

Svobodní Počet

Celkem %

počet

%

Města

126

87,5

144

100,0

Vsi

548

86,0

637

100,0

Dvory

362

55,0

658

100,0

Zámky

96

52,7

182

100,0

Celkem

1 132

69,8

1 621

100,0

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Zajímavé je také sledovat skladbu čeledi selské (města a vsi) a vrchnostenské (dvory a zámky). Muţskou čeleď ve městě tvořili především pacholci, bylo jich 31 %, dále to byli voráči, učedníci a tovaryši. Významný podíl má i skupina „čeleď řemeslnická“ se specializací na hrnčířství. Zde se jistě jedná o čeleď ve městě Berouně, kde má hrnčířství svou tradici dodnes. Z ţenské městské čeledi tvořily „děvečky“ 75 %. Mezi nimi mohla být děvčata z venkova, jeţ do měst přicházela za přilepšenou. Později se zde provdala nebo se po určité době vrátila zpět do vsi. Mezi vesnickou čeledí bylo podobně jako u městské čeledi nejvíce pacholků, pohůnků, tovaryšů, učedníků a voráčů. Z ţenských povolání pak převaţovaly děvečky, sluţebné, hospodyně, chůvy, kuchařky, sirotci, šafářky a pastuchy.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

57

Do dvorské čeledi byla kromě vlastních dvorů započítána i čeleď pracující na jiných vrchnostenských zařízeních, jako byly ovčíny, pivovary, mlýny apod. Sloţení dvorské čeledi proto dosti kolísalo podle toho, jak bylo dvorní hospodářství na jednotlivých panstvích rozvinuto (Maur, 1999). Z povolání, které vykonávají muţi, převaţují jako jiţ tradičně pacholci, u dvorů jsou typičtí šafáři a písaři, dále jsou to pasáčci a skotáci u ovčínů, mlynáři a sládkové s rodinami. Z ţenských povolání u dvorů převaţují děvečky a manţelky muţů slouţících u dvorů. Na území berounského kraje se nacházelo 5 zámků na panstvích Dobříš, Králův Dvůr, Liteň, Lochovice a Točník, hrad Karlštejn, klášter na Zbraslavi a děkanství na panství Prskolesy. Osoby zde slouţící byly zahrnuty mezi „čeleď zámeckou“. Jako povolání jsou mezi muţi správcové, trubači, vrátní, pojezdní, písaři a mnoho řemeslníků a mistrů vykonávající své řemeslo při zámku. U ţen to jsou kromě děveček hlavně chůvy a kuchařky.

10.2 Podruzi Kromě čeledi počítáme mezi neusedlé obyvatelstvo také podruhy. Od čeledi se podruzi lišili hlavně tím, ţe neuzavírali dlouhodobý pracovní poměr, který by je zařazoval do zaměstnavatelovy domácnosti a podřizoval jeho pravomoci (Rumlová, 1993). Mezi podruhy řadíme osoby, u nichţ v seznamu bylo označení „podruh“, „podruhyně“ a jejich děti, jeţ označujeme „podruh – syn“ a „podruh – dcera“. Dále mezi podruhy řadíme i nájemníky a nádeníky. Do skupiny obyvatel ţijících v podruţí patří i ţenaté, resp. vdané děti hospodářů, u kterých nebylo přímo označení „dcera vdaná“ nebo „syn ţenatý“, a jejich děti. Dále sem počítáme rodiče hospodáře, nebo hospodářovy manţelky, kteří s nimi ţili společně v jedné domácnosti. Mezi skupinu podruhů se také dostávaly ovdovělé ţeny, jejichţ potomek převzal hospodářství. Často pak s nimi na tomto hospodářství ţily společně. Na Berounsku v polovině 17. století ţilo podle Soupisu celkem 485 podruţských osob ve městech a 1 769 na venkově. Podruzi tedy představovali přes 24 % ze všech obyvatel měst a přes 17 % obyvatel vsí. Znamená to, ţe téměř kaţdý čtvrtý obyvatel kraje ve městech a téměř kaţdý pátý obyvatel vsi byl podruh. Čísla jsou srovnatelná s ostatními oblastmi Čech, např. E.Maur uvádí ve své studii o komorních panstvích pro Poděbrady – vsi 22 % (Maur, 1972). Podruzi často tvořili celé rodiny a měli děti, je tedy velmi pravděpodobné, ţe ve skutečnosti bylo podruhů, resp. podruţných dětí více, ovšem opět lze jen těţko na základě odhadů vyvodit počet příslušníků jednotlivých sociálních skupin.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

58

Tab. 26 – Věková struktura podružného obyvatelstva staršího 15 let na Berounsku v roce 1651(v %) Věková skupina

Město

Ves ţeny

Muţi

Ţeny

muţi

15–19

6,7

7,4

3,9

8,7

20–24

14,0

12,9

14,5

15,7

25–29

15,2

9,2

13,5

13,2

30–34

14,6

11,4

17,4

13,8

35–39

11,8

9,9

10,0

8,3

40–44

11,2

12,9

13,9

11,9

45–49

6,18

6,6

6,2

6,9

50–54

9,6

11,0

9,6

9,9

55–59

3,9

5,9

1,3

2,3

60–64

2,3

7,4

6,9

6,4

65–69 70+ Celkem



3,7

0,7

0,9

4,5

1,8

2,5

1,9

100,0

100,0

100,0

100,0

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Jak je vidět z tabulky 26, nejvíce podruhů bylo na Berounsku v roce 1651 ve věkových skupinách 20–44 let ve městě i na vesnici. Ve městech dosahovala maxima věková skupina 25–29 let u muţů a shodně věkové skupiny 20–24 let a 40–44 let u ţen. Vysoký podíl osob v podruţí ve věkových skupinách 20–29 let ve městech lze vysvětlit tím, ţe mladí lidé ţili v podruţí u svých příbuzných, neţ si zaloţili svou vlastní rodinu. Na vesnici bylo nejvíce podruhů ve věku 30–34 let mezi muţi a ve věku 20–24 let ţenského pohlaví. Zajímavý je pokles podruhů ve vsi i ve městě ve věkové skupině 45–49 let, v menší míře také 35–39 let. Zde hrálo roli patrně zaokrouhlování k desítkám. Velké procento podruţných osob tvořily vdovy, pro které bylo typické automatické přiřazení věku, např. 40, 50 nebo 60 let (Maur, 1971). I tato skutečnost mohla ovlivnit vyšší zastoupení vdov ve věkových skupinách končících nulou.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

59

Při hodnocení zastoupení podruhyň podle věku a rodinného stavu je vidět, ţe v nejmladších věkových skupinách převaţují podruhyně vdané, zatímco ve starších věkových skupinách od 50 let převaţují vdovy. Poměrně vysoké zastoupení je ve vyšších věkových skupinách i u skupiny „nezjištěno. Lze však předpokládat, ţe řada těchto ţen patřila mezi vdovy. Tab. 27 – Podíl podruhyň podle věku a rodinného stavu z úhrnu osob dané věkové skupiny na Berounsku v roce 1651 (v %) Věková skupina

Svobodné města

Vdané

vsi

města

Nezjištěno

Vdovy Vsi

Města

vsi

města

Vsi

50,0

13,8

50,0

83,1



3,1





20–24

6,5

16,3

87,1

79,6

3,2

4,1

3,2



25–29

25,0

17,1

66,7

81,4



1,6

8,3



30–34

9,7

23,7

71,0

69,6

16,1

5,9

3,2

0,7

35–39

14,8

14,8

66,7

56,8

7,4

14,8

11,1

13,6

40–44





57,1

51,3

25,7

22,7

17,1

26,1

45–49





38,9

44,9

27,8

34,8

33,3

20,3

50–54





23,3

35,4

46,7

42,4

30,0

22,2

55–59





18,8

17,4

37,5

60,9

43,8

21,7

60–64





20,0

17,2

45,0

57,8

35,0

25,0

65–69





10,0

11,1

40,0

55,6

50,0

33,3

70+







10,5

80,0

47,4

20,0

42,1

8,1

10,5

50,4

58,4

22,9

19,6

18,6

11,6

15–19

celkem

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Skladba podruţských rodin je přehledně znázorněna na obr. 10. Kromě samotných vdov tvořily skupinu podruhů i manţelské páry, které neţ si našetřily na vlastní dům, pobývaly v podruţí u příbuzných, často ale byly v podruţí celé rodiny. Někteří podruzi byli počítáni do rodin usedlého obyvatelstva. Byli to ti jedinci, u nichţ byl přímo uveden příbuzenský vztah k hospodáři. Patrně bylo těchto příbuzenských vztahů ve skutečnosti mnohem více, avšak podruzi byli někdy psáni aţ na konci Soupisu, jindy měli jiné příjmení a bez uvedení příbuzenského vztahu je moţné jen těţko posuzovat, zda byli podruzi ţijící v rodině hospodáře příbuzní či nikoliv.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

60

Obr. 10 – Zastoupení typů podružných rodin na Berounsku v roce 1651 ostatní

vdova s dětmi

vdovec s dětmi

manţelský pár s dětmi

manţelský pár bez dětí

100%

Podíl rodin (v %)

80%

60%

40%

20%

0% Města

Vsi

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Přes polovinu rodin podruhů ve městech tvořil manţelský pár bez dětí. Zde je však nutné připomenout, ţe děti byly silně podhodnoceny, coţ určitě ovlivnilo i výsledné struktury podruţných rodin. Dalším nejčastějším rodinným uskupením byla vdova s dětmi, tento typ rodiny tvořil celkem 17 % všech rodin v podruţí. Často ţena po smrti manţela nebyla schopna udrţovat svůj grunt a tak statek prodala jiným majitelům a doţívala na něm v podruţném poměru. Jako další nejčastější rodinné uskupení rodin mezi podruhy je s 10 % manţelský pár s dětmi. Jen 2 % vdovců s dětmi oproti 17 % vdov s dětmi potvrzují fakt, ţe muţ se po smrti ţeny většinou znovu oţenil, zatímco ţena se znovu neprovdala a doţívala spíše v podruţí. Situace na venkově je od města odlišná. I zde tvořil nejvyšší podíl v rodinných strukturách manţelský pár s dětmi, ale nepřesáhl polovinu všech rodinných uskupení. Jen o něco méně je zastoupena skupina „ostatní“. Tato skupina byla tvořena především poddomácnostmi jednotlivců, kteří ţili u rodiny hospodáře, a podrobnější údaje umoţňující jejich jiné zařazení v Soupisu chyběly. Částečně jsou v této skupině zachyceny také některé rozšířené a dokonce sloţené rodiny podruhů. Manţelský pár s dětmi tvořil 8 % všech domácností podruhů vesnice, vdova s dětmi pak 3 %, vdovec s dětmi necelé 1 %.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

61

Kapitola 11

Závěr Cílem předkládané práce bylo pokusit se přiblíţit demografické a sociální charakteristiky Berounska v polovině 17. století, a tak rozšířit naše znalosti i za region, pro který tyto informace dosud chyběly. Práce se opírá o Soupis poddaných podle víry z roku 1651, který je na svou dobu výjimečný. Protoţe však jeho původním účelem nebylo zjistit demografické charakteristiky obyvatelstva, je jeho vyuţití k demografickým rozborům moţné aţ po důkladné kritice a získané závěry vycházející z tohoto zdroje dat, obdobně jako u jiných sekundárních historických pramenů, je třeba interpretovat s určitou mírou opatrnosti. Pro další práci bylo především třeba analyzovat zastoupení dětské sloţky populace a vypořádat se s podregistrací dětí předzpovědního věku. Metoda odhadů počtu dětí pouţitá v této práci vycházela z předpokladu, ţe stejně staré ţeny měly v průměru podobný počet stejně starých dětí, který dovoluje aplikaci dat zjištěných ze Soupisu na celou populaci Berounska v polovině 17. století. Počet osob v Berounském kraji byl poté odhadnut na 14 246, z čehoţ vesnické obyvatelstvo tvořilo 84,2 %. Protoţe dle pouţité metody činila dětská sloţka přibliţně pětinu populace, coţ bylo méně neţ v ostatních oblastech Čech, pro které jiţ byl Soupis zpracován a kde lze předpokládat větší úplnost registrace všeho obyvatelstva, je pravděpodobné, ţe počet dětí byl ve skutečnosti vyšší a tím byl i vyšší celkový počet obyvatel. Další rozbor demografické a sociální struktury byl zaloţen pouze na evidovaných osobách a lze říci, ţe získaný obraz v zásadě odpovídá dosavadním zjištěním o obyvatelstvu Čech poloviny 17. století, i kdyţ byla zjištěna určitá specifika. V polovině 17. století převaţovaly na Berounsku ţeny, ale převaha nebyla tak výrazná jako v jiných oblastech Čech ve stejné době. Index feminity se navíc lišil podle věku a také na vesnicích a ve městech. Zatímco v mladších věkových skupinách reprodukčního věku jednoznačně převaţovaly ţeny, ve starších věkových skupinách byla situace obrácená. Feminita byla dále obecně vyšší ve městech neţ na venkově. Podíl vdaných ţen, resp. ţenatých muţů v jednotlivých věkových skupinách na Berounsku odpovídal úrovni zjištěné z jiných oblastí Čech a lze říci, ţe se nacházel přibliţně uprostřed zatím zjištěných hodnot. Poloha Berounska ve středních Čechách tak jakoby předurčovala, ţe i zjištěné charakteristiky obyvatelstva budou velmi blízké právě středním hodnotám. Nejčastějším typem domácností podle klasifikace Petera Lasletta byly domácnosti jednoduché rodinné. Zřejmě kvůli nedostatku dat o dětech však převaţují manţelské páry bez

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

62

dětí, coţ bylo v té době ojedinělé. Ve více neţ polovině manţelských párů byl muţ starší neţ ţena o 1–10 let. Na základě všech zjištěných výsledků je moţné Berounsko v polovině 17. století zařadit na pomezí mezi západoevropský a východoevropský typ rodiny v souladu s tím, ţe hranice mezi nimi procházela územím Čech. I kdyţ si práce nemůţe klást nároky na obecnou platnost získaných poznatků, poskytuje ucelenou představu o demografické situaci na Berounsku v polovině 17. století. Přestoţe v názvu Soupisu se setkáváme s pojmem „poddaný“, do Soupisu byly zapisovány i osoby mimo tento stav. Z hlediska dělení obyvatelstva do sociálních kategorií byla na Berounsku v polovině 17. století kromě přítomnosti hospodářů s nejbliţšími příbuznými (tzv. usedlého obyvatelstva) zaznamenána i početná skupina obyvatelstva neusedlého z řad čeledi a podruhů, jejichţ podrobnější charakteristika uvedená v této práci umoţňuje získat představu o způsobu ţivota obyvatelstva v době sepsání Soupisu.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

63

Seznam pramenů a použité literatury Prameny Berní rula 26 – Kraj Podbrdský. Zpracoval a úvod napsal E. Hradecký. Praha: SPN, 1952. 381 s. Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Berounsko. Zpracovala a úvod napsala H. Klímová. Praha: Národní archiv, 2007. 385 s. ISBN 978-80-86712-44-4. Soupis poddaných podlé víry z roku 1651, Rakovnicko. Zpracovala a úvod napsala A. Pazderová. Praha: Národní archiv, 2007. 234 s. ISBN 978-80-86712-51-2.

Literatura BŮŢEK, V., KRÁL, P. 2007. Člověk českého raného novověku. Praha: Argo, 2007. 486 s. ISBN 978-80-7203-694-3. ČÁŇOVÁ, E. 1992. Sloţení domácností v Čechách v roce 1651. Historická demografie. 1992, 16, s. 63–66. ISSN 0323-0937. Dějepis. Praha: SPN, 1990. 60 s. ISBN 80-04-25954-5. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta 1996. 400 s. ISBN 80-204-0283-7. DUŠEK, L., FIALOVÁ, L. 1989. Age structure of the population of Česká Kamenice in 1670– 1750. Historická demografie. 1989, 13, s. 125–160. FILÁČEK, A. 1926. Soupis obyvatel na Litomyšlsku z roku 1651 jako historický pramen. Časopis pro dějiny venkova. 1926, XIII 1926, s. 152. GRULICH, J. 2008. Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008. 474 s. ISBN 978-80-7394-091-1. GRULICH, J., ZEITLHOFER, H. 1999: Struktura jihočeských venkovských a městských domácností v 16. a 17. století (Příspěvek k dějinám sociální každodennosti poddaných v období raného novověku). Historická demografie, 1999 Praha, s. 31–84. ISSN 0323-0937. HOLUBOVÁ, M. 2006: Obyvatelstvo dobrovické farnosti v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651. Historická demografie. 2006, 26, s. 37–61. ISSN 0323-0937.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

64

HORSKÁ, P., KUČERA, M., MAUR, E., STLOUKAL, M. 1990. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha: Panorama, 1990. 474 s. ISBN 80-7038-011-X. HORSKÝ, J., SELIGOVÁ, M. 1996. Rodina našich předků. Praha: Lidové noviny, 1996. 143 s. ISBN 80-7106-195-6. HORSKÝ, J., SLÁDEK, M. 1993. Rodinné, sociální a demografické poměry v poddanských vsích na panství Třeboň v letech 1588 a 1651. Historická demografie. 1993, 17, Praha, s. 71–101. ISSN 0323-0937. HRADECKÝ, E. 1952. Úvod. In: Berní rula 26 - Kraj Podbrdský. Praha: SPN, 1952. s. 7–45. HROCH, M. 1994. Dějiny novověku. Praha: Práce, 1994. 164 s. ISBN 80-208-0043-3. CHODOUNSKÁ, H. 2003. Demografická a sociální struktura obyvatelstva Náchodska v polovině 17. století. Praha, 2003. 90 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta. Katedra demografie a geodemografie. KAČEROVÁ, E. 2008: Odhad počtu dětí na panství Jana Kristiána z Eggenbergu. Demografie [online]. 2008 [cit. 2008-11-12]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-2914. KAČEROVÁ, E. 2008: Struktura obyvatelstva Choceňska v roce 1651. Demografie [online]. 2008 [cit. 2008-03-24]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-2914. KAČEROVÁ, E. 2008: Sociální struktura a jména obyvatel Choceňska v roce 1651. Demografie [online]. 2008 [cit. 2008-08-24]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-2914. KALIBOVÁ, K. 2002. Úvod do demografie. Praha: Karolinum, 2002. 52 s. ISBN 80-246-0222-9. KLÍMOVÁ, H. 2007. Úvod. In. Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Berounsko. Praha: Národní archiv, 2007, s. 3–12. ISBN 978-80-86712-44-4. KŘIVKA, J. 1978. Čeleď v poddanském hospodářství po třicetileté válce a její podíl na celkovém počtu vesnického obyvatelstva. Historická demografie. 1978, 2, Praha, s. 2–8. MAUR, E. 1971. Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. století. Československý časopis historický. 1971, XIX, s. 839–869. MAUR, E. 1972. Populační vývoj českých komorních panství po válce třicetileté. Acta Universitatis Carolinae, philosophica et historica. 1972, 3, s. 9–80. MAUR, E. 1996. Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, třicetiletá válka. In. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta 1996, 75–132 s. ISBN 80-204-0283-7. MAUR, E. 1999. Čeleď a tovaryši v Čechách v Soupisu podle víry z roku 1651. Historická demografie. 1999, 23, s. 85–135. ISSN 0323-0937. PAZDEROVÁ, A. 2007. Úvod. In: Soupis poddaných podlé víry z roku 1651, Rakovnicko. Praha: Národní archiv, 2007, s. 3–13. ISBN 978-80-86712-51-2.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

65

PLACHT, O. 1957. Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. – 18. století. Praha, 1957. s. 126–133. RAMEŠ, V. 2005. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005, 431 s. ISBN 80-7277-175-2. RUMLOVÁ, E. 1993. Demografická a sociální struktura obyvatelstva panství Dymokury v polovině 17. století. Historická demografie. 1993, 17, s. 153–197. ISSN 0323-0937. SEDLÁČKOVÁ, I. 1995. Struktura obyvatelstva podle rodinného stavu v polovině 17. století ve vybraných panstvích Loketského kraje. Historická demografie. 1995, 19, s. 39–57. ISSN 0323-0937. SELIGOVÁ, M. 1995. Obyvatelstvo děčínského panství v polovině 17. století podle věku a rodinného stavu. Historická demografie. 1995, 19, s. 23–37. ISSN 0323-0937. SELIGOVÁ, M. 1993. Příspěvek ke studiu rodinných struktur v Čechách v polovině 17. století (Panství Děčín – sonda). Historická demografie. 1993, 17, s. 111–125. ISSN 0323-0937. SCHREIBER, R. 1935. Der Elbogener Kreis und seine Enklaven nach dem Dreissigjährigen Kriege. Praha, 1935, s. 104–107 SLÁDEK, M. 1987. Čeleď na Třeboňských panstvích v polovině 17. století. Historická demografie. 1987, 11, s. 51–94. ISSN 0323-0937. TOŠNEROVÁ, M. 1997: Obyvatelstvo město Berouna v polovině 17. století. Historická demografie. 1997, 21, s. 73–90. ISSN 0323-0937. VAN DÜLMEN, R. 1999. Kultura a každodenní život v raném novověku (16.–18.století). Praha: Argo, 1999. 338 s. ISBN 80-7203-116-3. VEJTRUBOVÁ, R. 1993. Čáslavský kraj v polovině 17. století: náboženská příslušnost, demografická a sociální struktura. Praha, 1993, 105 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Katedra českých a slovenských dějin.

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

66

Přílohy

Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5 Příloha 6 Příloha 7 Příloha 8 Příloha 9 Příloha 10 Příloha 11 Příloha 12 Příloha 13 Příloha 14 Příloha 15 Příloha 16

Území na Berounsku v roce 1651........................................................................... 67 Počet muţů podle věku a rodinného stavu na Berounsku v roce 1651................... 69 Počet ţen podle věku a rodinného stavu na Berounsku v roce 1651 ...................... 70 Věková struktura obyvatelstva po jednotkách věku na Berounsku v roce ............. 71 Věková struktura obyvatelstva s pětiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651 ............................................................................................................. 71 Věková struktura obyvatelstva s desetiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651(1)......................................................................................................... 72 Věková struktura obyvatelstva s desetiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651(2)......................................................................................................... 72 Věková struktura obyvatelstva vsí na Berounsku v roce 1651 (2) ......................... 73 Věková struktura obyvatelstva měst na Berounsku v roce 1651(2) ....................... 73 Zastoupení obyvatelstva podle věku ve městech na Berounsku v roce 1651 ......... 74 Zastoupení obyvatelstva podle věku ve vsích na Berounsku v roce 1651.............. 75 Typologie rodin a domácností podle Petera Lasletta .............................................. 76 Počet muţů podle věku a sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 ............................................................................................................. 77 Počet ţen podle věku a sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................................................ 78 Počet muţů podle věku a sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651 ................................................................................................................................ 79 Počet ţen podle věku a sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651. 80

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

67

Příloha 1 – Území na Berounsku v roce 1651 Typ území

Název

Beroun Nový Knín Příbram Králův Dvůr Komorní Točník (a statky Ţebrák) Zbiroh Dobříš Jince Karlštejn Hostomice Korkyně Starý Knín Světská panství Lochovice Liteň Mníšek Suchomasty Všeradice Zduchovice Trhové Dušníky Hluboš Kamenná Lazsko Dlouhá Lhota Nárysov Obořiště Ouběnice Osov - Skřipel Pičín Rytířské statky Svaté Pole Smolotely Suchý Důl Tisová Královská města

Vysoká Chrustenice Tmaň Čelina Ouběnice Višňová

Jméno majitele

Věk dětí

Podíl Počet obyvatel obyvatel (v %)

Ferdinand III. Ferdinand III. Ferdinand III. Ferdinand III.

10 1 10 10

415 190 613 356

3,4 1,6 5,0 2,9

Ferdinand III.

10

920

7,5

Ferdinand III. František Maxmilián Mansfeld z Fondi Václav Vratislav z Mitrovic Kavkoští z Říčan Kavkoští z Říčan Jan Vojtěch Vratislav z Mitrovic Petr Arnošt Vratislav z Mitrovic Zdeněk Eusebius Vratislav z Mitrovic Kunát Jaroslav z Bubna a Litic Bratři Vratislavové z Mitrovic Vilém Václav František z Talmberka Václav starší Vratislav z Mitrovic Adam Leopold Vratislav z Mitrovic Václav Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan František Leopold Račín z Račína Kateřina Anna Jeţovská z Lub Jan Kolenc z Kolna Judita Bechyňová z Laţan Jan František Babka z Mezeříčka Ctibor Vitanovský z Vlčkovic Adam Henic Minský Mikuláš Gersdorf z Gersdorfu Jan Václav Dubský z Vitiněvsi Kateřina Malovcová z Komárova Jan Vilém Chanovský z Dlouhé vsi Vilém Smil Horčic z Prostého Alš Sezima Vrábský Tluksa z Vrábí Jan Václav Častolár Dlouhoveský z Dlouhé Vsi Jan Valderode z Eckhausen Ferdinand Greifenfels z Pilsenburka Vilém Dejmek z Těptína Jakub Hoffman Jakub Khynan z Witnperku

10 9 11 10 10 14 10 10 12 10 13 13 14

1 501 1 881 231 810 188 148 189 270 163 342 133 198 207

12,3 15,4 1,9 6,6 1,5 1,2 1,5 2,2 1,3 2,8 1,1 1,6 1,7

7

190

1,6

4 11 10 8 12 5 4 11 10 10 10 12 10

215 63 33 141 30 71 13 170 167 105 92 71 28

1,8 0,5 0,3 1,2 0,2 0,6 0,1 1,4 1,4 0,9 0,8 0,6 0,2

10

96

0,8

1 12 0 8 1

104 64 31 8 15

0,8 0,5 0,3 0,1 0,1

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

68

Pokračování Přílohy 1

Typ území

Název panství

Zbraslav Svatý Jan pod Skalou Dobřichovice Praskolesy Radouš Církevní statky (Kapitula svatého Víta) Všenory Sejcká Lhota Slapy Trnová

Majitel

Věk dětí

Počet obyvatel

Podíl obyvatel (v %)

Klášter Zbraslavský

8

688

5,6

Klášter Svatojánský

12

164

1,3

Kříţovníci s červenou hvězdou Karlštejnské děkanství

14 8

338 71

2,8 0,6

Preláti Hradu praţského

0

169

1,4

Preláti kapitoly Praţského hradu Klášter sv. Mikuláše na Starém městě Praţském Klášter Zbraslavský Klášter sv. Jiljí

0

15

0,1

14

20

0,2

7 8

289 37 12 253

2,4 0,3 100,0

Celkem Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

69

Příloha 2 – Počet mužů podle věku a rodinného stavu na Berounsku v roce 1651 Věková skupina

Svobodní C

M

Ţenatí V

C

M

Nezjištěno

Vdovci V

C

M

V

C

M

Celkem V

C

M

V

0–4

32

8

24



















32

8

24

5–9

89

12

77



















89

12

77

10–14

542

95

447

2



2













544

95

449

15–19

686

99

587

27



27













713

99

614

20–24

562

74

488

238

29

209













800

103

697

25–29

212

33

179

365

45

320







1



1

578

78

500

30–34

157

25

132

600

79

521

4

1

3

2

1

1

763

106

657

35–39

32

3

29

449

75

374

3



3

20

1

19

504

79

425

40–44

6

1

5

643

95

548

9

1

8

82

9

73

740

106

634

45–49

2

1

1

316

61

255

14

2

12

35

7

28

367

71

296

50–54







393

66

327

12

2

10

58

1

57

463

69

394

55–59







85

23

62

5

2

3

10

6

4

100

31

69

60–64

1



1

164

39

125

18

3

15

24

4

20

207

46

161

65–69







28

14

14

4

1

3

3

1

2

35

16

19

70–74







44

10

34

7

4

3

6

2

4

57

16

41

75–79







9

2

7







1



1

10

2

8

80–84







7



7

2



2

2



2

11



11

85–89







3

2

1













3

2

1

90–94







2



2







2

1

1

4

1

3

95–99































100-104



















1



1

1



1

Celkem

2321

540 2835

78

16

62

247

33

351 1970 3375

Poznámky: Původní data bez odhadů C – celkem M – města V – vsi Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

214 6021

940 5081

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

70

Příloha 3 - Počet žen podle věku a rodinného stavu na Berounsku v roce 1651 Svobodné

Věková skupina C 0–4

M

16

Vdané V

6

C

M

Vdovy V

C

M

Nezjištěno V

C

M

Celkem V

C

10



















M

16

V 6

10

87

9

78



















87

9

78

10–14

536

93

443



















536

93

443

15–19

668

128

540

179

17

162

2



2

1



1

850

145

705

20–24

385

53

332

573

79

494

15

1

14

2

1

1

975

134

841

25–29

142

27

115

578

69

509

11



11

2

2



733

98

635

30–34

116

14

102

685

91

594

40

7

33

5

2

3

846

114

732

35–39

25

5

20

368

72

296

36

6

30

28

6

22

457

89

368

40–44







458

75

383

90

17

73

101

15

86

649

107

542

45–49







184

37

147

48

10

38

37

14

23

269

61

208

50–54







217

52

165

118

20

98

73

19

54

408

91

317

55–59







55

19

36

28

7

21

25

9

16

1–8

35

73

60–64







60

22

38

70

16

54

37

12

25

167

50

117

65–69







16

5

11

13

6

7

13

8

5

42

19

23

70–74







12

2

10

13

6

7

9

1

8

34

9

25

75–79







2

2



1



1

1



1

4

2

2

80–84

1



1







1



1

2



2

4



4

85–89































90–94













2



2

2



2

4



4

95–99































100-104



















1



1

1



1

542 2845

488

96

392

339

89

5–9

celkem

1976

335 1641 3387

Poznámky: Původní data bez odhadů C – celkem M – města V – vsi Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

250 6190 1062 5128

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

71

Příloha 4 - Věková struktura obyvatelstva po jednotkách věku na Berounsku v roce 100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Ţeny

Věk

Muţi

700

600

500

400

300

200

100 0 100 Počet obyvatel

200

300

400

500

600

700

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Příloha 5 - Věková struktura obyvatelstva s pětiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651 100-104 90-94 80-84 Věková skupina

70-74

Muţi

Ţeny

60-64 50-54 40-44 30-34 20-24 10-14 0-4 1000

800

600

400

200 0 200 Počet obyvatel

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

400

600

800

1000

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

72

Příloha 6 - Věková struktura obyvatelstva s desetiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651(1) 95-104 85-94 Muţi

Věková skupina

75-84

Ţeny

65-74 55-64 45-54 35-44 25-34 15-24 5-14 0-4 2000

1500

1000

500

0

500

1000

1500

2000

Počet obyvatel Poznámky: Původní data bez odhadů Násobky deseti jsou na kraji intervalu Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Příloha 7 - Věková struktura obyvatelstva s desetiletými věkovými intervaly na Berounsku v roce 1651(2) 100-104

Věková skupina

90-99 80-89

Muţi

70-79

Ţeny

60-69 50-59 40-49 30-39 20-29 10-19 0-9 2000

1500

1000

500

0

Počet obyvatel Poznámky: Původní data bez odhadů Násobky deseti jsou uprostřed intervalu Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

500

1000

1500

2000

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

73

Příloha 8 - Věková struktura obyvatelstva vsí na Berounsku v roce 1651 (2) 100–104 90–94 Muţi Ţeny

80–84 70–74

Věková skupina

60–64 50–54 40–44 30–34 20– 24 10– 14 0–4 1000

800

600

400

200 0 200 Počet obyvatel

400

600

800

1000

Poznámky: Data s odhady podle věku muţe Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Příloha 9 - Věková struktura obyvatelstva měst na Berounsku v roce 1651(2) 90–99 80–89

Muţi Ţeny

70–79 60–69

Věková skupina

50–59 40–49 30–39 20–29 10–19 1–9 250

200

150

100

50

0 50 Počet obyvatel

Poznámky: Data s odhady podle věku muţe Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

100

150

200

250

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

74

Příloha 10 - Zastoupení obyvatelstva podle věku ve městech na Berounsku v roce 1651 Věková skupina 1–9

Muţi počet

Ţeny %

počet

Celkem %

počet

%

158

14,9

158

13,3

316

14,1

10–14

79

7,4

74

6,2

153

6,8

15–19

99

9,3

145

12,2

244

10,9

20–24

103

9,7

134

11,3

237

10,5

25–29

78

7,3

98

8,3

176

7,8

30–34

106

10,0

114

9,6

220

9,8

35–39

79

7,4

89

7,5

168

7,5

40–44

106

10,0

107

9,0

213

9,5

45–49

71

6,7

61

5,1

132

5,9

50–54

69

6,5

91

7,7

160

7,1

55–59

31

2,9

35

3,0

66

2,9

60–64

46

4,3

50

4,2

96

4,3

65–69

16

1,5

19

1,6

35

1,6

70–74

16

1,5

9

0,8

25

1,1

75–79

2

0,2

2

0,2

4

0,2

80–84













85–89

2

0,2





2

0,1

90–94

1

0,1





1

0,0

1 062

100,0

1 186

100,0

2 248

100,0

Celkem

Poznámky: Data s odhady podle věku ţeny Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

75

Příloha 11 - Zastoupení obyvatelstva podle věku ve vsích na Berounsku v roce 1651 Věková skupina

Muţi počet

Ţeny %

Počet

Celkem počet

%

%

0–4

592

9,9

592

9,8

1184

9,9

5–9

437

7,3

437,0

7,3

874

7,3

10–14

415

6,9

397,0

6,6

812

6,8

15–19

614

10,3

706

11,7

1320

11,0

20–24

697

11,7

841

14,0

1538

12,8

25–29

500

8,4

635

10,5

1135

9,5

30–34

657

11,0

732

12,2

1389

11,6

35–39

425

7,1

368

6,1

793

6,6

40–44

634

10,6

542

9,0

1176

9,8

45–49

296

5,0

208

3,5

504

4,2

50–54

394

6,6

317

5,3

711

5,9

55–59

69

1,2

73

1,2

142

1,2

60–64

161

2,7

117

1,9

278

2,3

65–69

19

0,3

23

0,4

42

0,4

70–74

41

0,7

25

0,4

66

0,6

75–79

8

0,1

2

0,0

10

0,1

80–84

11

0,2

3

0,0

14

0,1

85–89

1

0,0

0

0,0

1

0,0

90–94

3

0,1

4

0,1

7

0,1

95–99

0

0,0

0

0,0

0

0,0

100–104

1

0,0

1

0,0

2

0,0

5 975

100,0

6 023

100,0

11 998

100,0

Celkem

Poznámky: Data s odhady podle věku ţeny Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, vlastní výpočty

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

Příloha 12 - Typologie rodin a domácností podle Petera Lasletta 1

Domácnosti jednotlivců

1a

Ovdovělé osoby

1b

Svobodné osoby nebo bez udání rodinného stavu

2

Vícečlenné nerodinné domácnosti

2a

Společně ţijící svobodní sourozenci

2b

Jinak příbuzní spolubydlící

2c

Společně bydlící osoby bez příbuzenského vztahu

3

Jednoduché rodinné domácnosti

3a

Manţelský pár bez dětí

3b

Manţelský pár s dětmi

3c

Vdovec s dětmi

3d

Vdova s dětmi

4

Rozšířené rodinné domácnosti

4a

Rozšířené nahoru (např. o prarodiče) ascendentní

4b

Rozšířené dolů (např. o vnuka) descendentní

4c

Rozšířené (např. o bratrance) kolaterální

4d

Kombinace 4a) aţ 4c)

5

Sloţené rodinné domácnosti (domácnosti s více rodinami)

5a

Sekundární rodinné jádro je ascendentní

5b

Sekundární rodinné jádro je descendentní

5c

Sekundární rodinné jádro je stranou (na stejné úrovni)

5d

Fréreches (sourozenecké domácnosti)

5e

Ostatní sloţené rodinné domácnosti

6

Domácnosti s nejasnou strukturou, ale s příbuzenskými vztahy

Zdroj: Horský, Seligová, 1996

76

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

77

Příloha 13 – Počet mužů podle věku a sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 Věková Hlava Sluţebné Podruh Syn Podruh Ostatní Celkem skupina domácnosti postavení syn 0–4

7







1



8

5–9

11







1



12

10–14

60



19



16



95

15–19

45



42

3

9



99

20–24

31

16

31

17

8



103

25–29

7

26

18

27





78

30–34

7

58

15

24

2



106

35–39

1

53

4

21





79

40–44



78

8

20





106

45–49



57

3

11





71

50–54



52



17





69

55–59



21

3

7





31

60–64



41

1

4





46

65–69



16









16

70–74



10



6





16

75–79



2









2

80–84















85–89



1



1





2

90–94







1





1

95–99















100–104















169

431

144

159

37



940

Celkem

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

78

Příloha 14 – Počet žen podle věku a sociálního postavení ve městech na Berounsku v roce 1651 Věková Sluţebné Podruhyně Dcera Manţelka Podruhyně Ostatní Celkem skupina postavení - dcera 0–4

5







1



6

5–9

6



1



2



9

10–14

64



16

1

12



93

15–19

45

12

66

12

8

2

145

20–24

17

52

30

31

4



134

25–29

7

52

14

24

1



98

30–34

2

69

11

31



1

114

35–39



56

5

27



1

89

40–44

2

63

7

35





107

45–49



39

4

18





61

50–54



56

5

30





91

55–59



18



16



1

35

60–64



28

2

20





50

65–69



9



10





19

70–74



4



5





9

75–79



2









2

80–84















85–89















90–94















95–99















100–104















148

460

161

260

28

5

1 062

Celkem

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

79

Příloha 15 – Počet mužů podle věku a sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651 Věková Hlava Sluţebné Podruh Syn Podruh Ostatní Celkem skupina domácnosti postavení syn 0–4

18



2



4



24

5–9

45



16



15

1

77

10–14

232

2

179

6

20

10

449

15–19

234

27

315

10

17

11

614

20–24

132

149

310

88

12

6

697

25–29

43

224

137

89

4

3

500

30–34

14

379

141

119

1

3

657

35–39

4

276

73

69



3

425

40–44

2

422

114

93



3

634

45–49

1

183

68

43



1

296

50–54



253

73

66



2

394

55–59



49

11

9





69

60–64



90

23

48





161

65–69



9

4

5



1

19

70–74



24

6

11





41

75–79



5



3





8

80–84



8

1

2





11

85–89







1





1

90–94



3









3

95–99















100–104





1







1

725

2 103

1 474

662

73

44

5 081

Celkem

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Václava Vaňková: Demografická a sociální struktura obyvatelstva na Berounsku v polovině 17. století

80

Příloha 16 – Počet žen podle věku a sociálního postavení ve vsích na Berounsku v roce 1651 Věková Sluţebné Podruhyně Dcera Manţelka Podruhyně Ostatní Celkem skupina postavení - dcera 0–4

7



3







10

5–9

50



20



7

1

78

10–14

264



141

2

26

10

443

15–19

197

91

314

65

21

17

705

20–24

76

321

271

147

9

17

841

25–29

11

366

117

129

2

10

635

30–34

4

453

133

135

2

5

732

35–39



218

64

81

1

4

368

40–44

2

310

107

119



4

542

45–49



108

31

69





208

50–54



147

68

99



3

317

55–59



36

13

23



1

73

60–64



34

17

64



2

117

65–69



11

2

9



1

23

70–74



8

6

11





25

75–79







2





2

80–84





2

2





4

85–89















90–94





1

3





4

95–99















100–104







1





1

611

2 103

1 310

961

68

75

5 128

Celkem

Poznámky: Původní data bez odhadů Zdroj: Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.