JAROSLAV PEREGRIN V znam a struktura


1 JAROSLAV PEREGRIN V znam a struktura PRAHA2 OIKOYMENH Edice Oik menè Hennerova Praha 5 Kniha vych zì za laskavèho p ispï...

0 downloads 1 Views 1MB Size

Recommend Documents


Fregův obrat k jazyku Jaroslav Peregrin, FLÚ AV ČR
1 Fregův obrat k jazyku Jaroslav Peregrin, FLÚ AV ČR Analytická filosofie se zrodila v bezprostředním kontaktu se zrodem fenome...

Struktura obyvatelstva v městech a na vesnici v ČSSR
1 i prblém veducích činitelů skupiny jakžt rzhdujících pr vytváření jejíh mínění (pinin...

Struktura nákladů v energetice
1 Struktura nákladů v energetice2 Výsledovka Slouží ke zjištění hospodářského výsledku Z&aacut...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vývoj a struktura kriminality v ČR
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra trestního práva Vývoj a struktura kriminality v ČR Diplomov&...

Jaroslav Kříţenecký a lysenkismus v Československu v letech
1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Historie Jaroslav Kříţenecký a lysenkismus v Českoslov...

Jaroslav Dušek v Zahradě
1 KULTURNÍ PŘEHLED prosinec 2005 Klíč Jaroslav Dušek v Zahradě Vprosincovém pokračování volného cyklu...

Struktura a architektura počítačů
1 Struktura a architektura počítačů Úvod Architektura počítače Návrhový proces České vysoké učen&iacu...

Struktura a architektura počítačů
1 Struktura a archtektura počítačů Logcké obvody - sekvenční Formy popsu, konečný automat Příklady návrhu Če...

Struktura a organizace genomů
1 CG020 Genomika Přednáška 8 Struktura a organizace genomů Markéta Pernisová Funkční genomika a proteomika rostlin,...



J A R O SLAV P E R E G R I N V˝znam a struktura

PRAHA 1999

3

OIKOYMENH Edice Oik˙menÈ Hennerova 223 150 00 Praha 5 www.oikoymenh.cz

Kniha vych·zÌ za laskavÈho p¯ispÏnÌ GrantovÈ agentury Akademie vÏd »eskÈ republiky, grantov˝ ˙kol Ë. E0009005, nositel J. Peregrin

© Jaroslav Peregrin, 1999 © OIKOYMENH, 1999 ISBN 80-86005-93-3

OBSAH ⁄VOD 0.1 O Ëem je tato kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 0.2 Jak je tato kniha naps·na . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 0.3 ProË tato kniha nenÌ naps·na tak, jak se o strukturalismu obvykle pÌöe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 0.4 PodÏkov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 »¡ST I. ñ SAUSSUROVSK› STRUKTURALISMUS

. . . . . . . . . . . . . 25

1. 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

CO JE TO V›ZNAM? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Slova a ,ment·lnÌ reprezentaceë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Je v˝znam v lidskÈ mysli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Je jazyk n·strojem sdÏlov·nÌ myölenek? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 V˝znamy jako objektivnÌ abstrakta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 SÈmantika versus sÈmiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Jazyk a ,struktura svÏtaë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7

STRUKTURALISMUS: HESLO NEBO POJEM? . . . . . . . . . . 49 Jazyk: ,nomenklaturaë nebo ,strukturaë? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Co je to strukturalismus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Co ¯Ìk· Saussure . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 ProblÈmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Saussure versus Frege . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Strukturalismus a lingvistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Strukturalismus a filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8

CELKY A »¡STI ñ MATEMATICK› POHLED . . . . . . . . . . . . 72 Abstrakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Soustavy celk˘ a Ë·stÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Kompozicionalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Zrod hodnot z identit a opozic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 P¯Ìklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Aktu·lnÌ a potenci·lnÌ nekoneËno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Princip kompozicionality v˝znamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Dodatek: Struktura jako soubor vztah˘ a operacÌ . . . . . . . . . . . . . 107

»¡ST II. ñ STRUKTURALISMUS (POST)ANALYTICK›CH FILOSOFŸ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 4. PÿEKLAD A STRUKTURA: WILLARD VAN ORMAN QUINE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 4.1 NeurËitost p¯ekladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 4.2 NeurËitost reference a ontologick· relativita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 4.3 Jazyk a myölenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 4.4 P¯eklad a struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 4.5 Quin˘v pragmatismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 4.6 Univerzum diskursu a ontologickÈ z·vazky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 4.7 AnalytickÈ a syntetickÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 4.8 Holismus versus korespondenËnÌ teorie jazyka . . . . . . . . . . . . . . . . 139 4.9 ShrnutÌ: Quin˘v strukturalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 5. PRAVDIVOST A STRUKTURA: DONALD DAVIDSON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 5.1 Radik·lnÌ interpretace a princip vst¯Ìcnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 5.2 TarskÈho teorie pravdivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 5.3 V˝znam jako ,mϯÌtkoë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 5.4 ÑT¯etÌ dogma empirismuì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 5.5 Omyl a pravda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 5.6 Davidson a pragmatismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 5.7 ÑM˝tus subjektivnÌhoì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 5.8 ShrnutÌ: Davidson˘v strukturalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 6. INFERENCE A STRUKTURA: WILFRID SELLARS A ROBERT BRANDOM . . . . . . . . . . . . . 169 6.1 P¯ipisov·nÌ v˝znamu jako ,funkËnÌ klasifikov·nÌë . . . . . . . . . . . 169 6.2 OdboËka: Carnap a ,kvazisyntaktickÈë v˝roky . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 6.3 Funkcionalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 6.4 V˝znam a inference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 6.5 Normativita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 6.6 ÑUd·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 6.7 Znovu holismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 6.8 ShrnutÌ: Sellars˘v a Brandom˘v strukturalismus . . . . . . . . . . . . . 195 »¡ST III. ñ S…MANTICK¡ STRUKTURA JAZYKA A JEHO V›RAZŸ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 7. V›ZNAM A INFEREN»NÕ ROLE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 7.1 Inference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

7.2 Vypl˝v·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 7.3 V˝znam jako ,zhmotnÏnÌë inferenËnÌ role . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 7.4 Modelov·nÌ v˝znamu versus ontologicko-sÈmiotickÈ ch·p·nÌ jazyka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 7.5 Extenzion·lnÌ model v˝znamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 7.6 V˝znamy jako produkty opozice pravda/nepravda . . . . . . . . . . 219 7.7 Intenzion·lnÌ model v˝znamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 7.8 Intenzionalita jako ,katalyz·tor v˝znamuë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 7.9 SÈmantickÈ modely zohledÚujÌcÌ dalöÌ typy inferencÌ . . . . . . 228 7.10 Syntax a sÈmantika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 8. 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7

,PÿIROZEN…ë A ,FORM¡LNÕë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Co znamen· mÌt strukturu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 JeötÏ jednou ,radik·lnÌ p¯ekladë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Geometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Struktura jako form·lnÌ prisma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 ,SvÏt p¯irozenÈhoë a ,svÏt form·lnÌhoë . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Formalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Dodatek: Vzorce a pravidelnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

9. 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6 9.7

STRUKTURY V›RAZŸ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 SÈmantick· struktura v˝razu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 ÑLogick· formaì ChomskÈho & spol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 ÑRealistick·ì kritika ChomskÈho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 ÑLogick· formaì logik˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Logick· forma jako vyj·d¯enÌ inferenËnÌ role . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Logick· forma jako prisma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 ZneuûÌv·nÌ logick˝ch forem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275

10. Z¡VÃR

.....................................................................

Citovan· literatura

280

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

8

⁄VOD

0.1 O Ëem je tato kniha Co je to jazyk a co je to v˝znam jazykovÈho v˝razu? M˘ûe se zd·t, ûe na tyto ot·zky je v principu snadn· odpovÏÔ: jazyk je jak˝si soubor oznaËenÌ, kterÈ jsme zavedli kv˘li tomu, abychom se mohli dohovo¯it o tom vöem, co n·s obklopuje, a v˝znamem v˝razu je pak prostÏ ta vÏc nebo ta entita, kter· je tÌmto v˝razem oznaËov·na. Kdyby tedy nebylo jazyka, byl by tu ñ podle tÈto odpovÏdi ñ stejn˝ svÏt, jak˝ je tu teÔ, a my bychom o nÏm mohli i stejn˝m zp˘sobem p¯em˝ölet, jenom bychom si svÈ myölenky nedok·zali sdÏlovat. Je tomu ale skuteËnÏ tak, ûe jazyk nenÌ v z·sadÏ niËÌm jin˝m neû souborem ,n·lepekë, jimiû prostÏ jenom opat¯ujeme to, co je kolem n·s? Je tomu tak, ûe jazyk pot¯ebujeme aû v okamûiku, kdy n·m p¯estane staËit o svÏtÏ p¯em˝ölet, a zaËneme mÌt z·jem svÈ myölenky sdÏlovat? Je tomu tak, ûe v˝znamem slova je prostÏ to, pro co jsme toto slovo zavedli jako pojmenov·nÌ a co by tu bylo, i kdyby jazyka nebylo ñ jenom nepojmenovanÈ? V tÈto knize se pokusÌme naznaËit, ûe odpovÏÔ na tyto ot·zky je z·porn· a ûe p¯isuzovat jazyku (ve vztahu ke svÏtu) pouze takto pasivnÌ roli je neudrûitelnÈ. NÏkterÈ d˘vody, proË je jazyku t¯eba p¯isoudit roli mnohem aktivnÏjöÌ, jsou ovöem nasnadÏ. ZaprvÈ je tu vÌcemÈnÏ trivi·lnÌ fakt, ûe mnoho z toho, co jazykem pojmenov·v·me, by stÏûÌ mohlo existovat, kdybychom jazyk nemÏli, protoûe to p¯Ìliö ˙zce souvisÌ s praktikami a institucemi, kterÈ bychom bez jazyka nikdy nemohli mÌt ñ viz leû, vysvÏdËenÌ, parlament atd. atd. ZadruhÈ, a to je podstatnÏjöÌ, mnoho vÏcÌ, kterÈ jazykem pojmenov·v·me a jeû tak pat¯Ì do naöeho svÏta, by se pro n·s stÏûÌ stalo vÏcmi, kdybychom o nich jako o vÏcech nezaËali hovo¯it. VezmÏme nap¯Ìklad ËÌsla: stÏûÌ d·v· smysl p¯edstava, ûe by pro n·s ËÌsla ñ jakoûto vÏci ñ existovala, kdybychom nebyli vyvinuli naöi matematiku, to jest kdybychom 9

⁄vod

nep¯eöli od pouhÈho poËÌt·nÌ k pojedn·v·nÌ o ËÌslech jakoûto o vÏcech, k tomu, ûe zkoum·me, zda ËÌsla existujÌ (ÑExistuje nejvyööÌ prvoËÌslo?ì), ûe jim p¯ipisujeme vlastnosti (Ñ»Ìslo pÏt je lichÈì) atd.1 Zat¯etÌ, kdyby tomu mÏlo b˝t tak, ûe kaûdÈ slovo se do naöeho jazyka dostalo prostÏ proto, ûe jsme si vöimli p¯ÌsluönÈ vÏci a chtÏli jsme ji pojmenovat, museli bychom mÌt za to, ûe ve svÏtÏ kolem n·s existujÌ nejenom kr·lÌci, kameny, Ëi automobily, ale i vÏci, kterÈ jsou pojmenov·v·ny takov˝mi slovy jako t¯eba Ñnicì, ÑlevnÏjöÌì Ëi Ñp¯edì. Uû tyto (zatÌm jenom naznaËenÈ ˙vahy) tedy ukazujÌ, ûe p¯edstava, ûe jazyk je pouh˝m souborem n·lepek a ûe v˝znamy jazykov˝ch v˝raz˘ jsou prostÏ on·lepkov·van˝mi vÏcmi, m˘ûe b˝t velice zav·dÏjÌcÌ. To, co v˝razy jazyka oznaËujÌ, by tu mnohdy neb˝t tohoto jazyka nebylo ñ a ani n·ö svÏt a naöe myölenÌ by tedy, neb˝t jazyka, rozhodnÏ nemohly b˝t tÌm, ËÌm jsou. To je, domnÌv·m se, pro pochopenÌ nejenom povahy naöeho jazyka, ale i povahy naöeho svÏta a naöeho myölenÌ, z·sadnÌ. N·zor, ûe to, co sv˝mi v˝razy oznaËujeme, v jistÈm podstatnÈm smyslu dost·v· koneËn˝ tvar aû pr·vÏ skrze toto oznaËov·nÌ, se ovöem m˘ûe zd·t ponÏkud podivn˝; nenÌ vöak niËÌm nov˝m: jednÌm z tÏch, kdo ho razili, byl öv˝carsk˝ lingvista Ferdinand de Saussure, jehoû n·zory, formulovanÈ na p¯elomu devaten·ctÈho a dvac·tÈho stoletÌ, veöly do dÏjin lingvistiky a filosofie pod hlaviËkou strukturalismus. J· se v tÈto knÌûce p¯i zkoum·nÌ povahy jazyka a v˝znamu pokusÌm nav·zat pr·vÏ na nÏkterÈ myölenky saussurovskÈho strukturalismu, avöak budu se snaûit je rozebrat a domyslet zp˘sobem, kter˝ nenÌ obvykl˝, totiû tak, ûe se je pokusÌm uvÈst do souvislosti s modernÌ form·lnÌ logikou. P¯itom se budu snaûit uk·zat, ûe je-li Saussurovo uËenÌ nahlÈdnuto z tohoto zornÈho ˙hlu, lze za pokraËovatele saussurovskÈho strukturalismu prohl·sit nÏkterÈ filosofy, kterÈ by jinak do souvislosti se Saussurem asi nikdo ned·val. 1

Abychom se vyhnuli nedorozumÏnÌ, je ovöem zapot¯ebÌ zd˘raznit to, ûe souË·stÌ pojmovÈho r·mce, kter˝ je d·n naöÌm souËasn˝m jazykem, je nejenom existence ËÌsel, ale i p¯edpoklad, ûe ËÌsla jsou takov˝m druhem objektu, kter˝ nem˘ûe vznikat Ëi zanikat. Takûe v tomto smyslu teÔ pro n·s ËÌsla existovala ,vûdyë (p¯esnÏji ¯eËeno ned·v· smysl si p¯edstavit dobu, kdy by neexistovala). P¯esto je vöak z¯ejmÏ existence ËÌsel ñ spolu s p¯edpokladem jejich nadËasovÈ existence ñ z¯ejm˝m d˘sledkem instituce naöeho pojmovÈho r·mce.

10

0.1 O Ëem je tato kniha

Jako ,vedlejöÌ produktë pak z tÏchto ˙vah ovöem vyplynou i jistÈ pochybnosti o tom, zda legitimnÌmi dÏdici saussurovskÈho strukturalismu jsou skuteËnÏ ti filosofovÈ, kte¯Ì si toto dÏdictvÌ deklarativnÏ p¯isvojujÌ. Kniha je rozdÏlena do t¯Ì Ë·stÌ, z nichû v prvnÌch dvou z vÏtöÌ Ë·sti reprodukuji a kriticky hodnotÌm (p¯ÌpadnÏ dom˝ölÌm) r˘znÈ n·zory, kterÈ vyslovili jinÌ, zatÌmco v tÈ t¯etÌ p¯ev·ûnÏ formuluji n·zory vlastnÌ. P¯edmÏtem prvnÌ Ë·sti je saussurovsk˝ pohled na jazyk; v nÌ se pokouöÌm uk·zat, ûe moûn· na prvnÌ pohled protiintuitivnÌ saussurovsk˝ strukturalismus se ukazuje v p¯ÌznivÏjöÌm svÏtle, uvÏdomÌme-li si problematiËnost bÏûnÏ p¯ijÌman˝ch n·zor˘ na povahu jazyka, zvl·ötÏ neudrûitelnost p¯edstavy, ûe jazykovÈ v˝razy jsou prostÏ jenom oznaËenÌmi nÏjak˝ch re·ln˝ch vÏcÌ Ëi vyj·d¯enÌmi nÏjak˝ch ,obsah˘ myslië. PokouöÌm se takÈ doloûit, ûe z·kladnÌ pointou strukturalismu je p¯esvÏdËenÌ, ûe u jazyka skuteËnÏ hodnÈho toho jmÈna nemohou vertik·lnÌ vztahy (tj. vztahy propojujÌcÌ v˝razy s jejich v˝znamy) existovat bez horizont·lnÌch vztah˘ (propojujÌcÌch jazykovÈ v˝razy mezi sebou); ûe vztah jednotlivÈho v˝razu k mimojazykovÈ skuteËnosti je v podstatnÈm smyslu vymezov·n i vztahem tohoto v˝razu k jin˝m v˝raz˘m jazyka. Ve druhÈ Ë·sti knihy pak podrobnÏ rozebÌr·m nÏkterÈ aspekty filosofick˝ch n·zor˘ Ëty¯ v˝znamn˝ch americk˝ch filosof˘, totiû Willarda Van Orman Quina (1908), Donalda Davidsona (1917), Wilfrida Sellarse (1912ñ1989) a Roberta Brandoma (1950). Tito filosofovÈ navazujÌ na to k¯Ìdlo filosofickÈho myölenÌ naöeho stoletÌ, kterÈmu se zaËalo ¯Ìkat analytick· filosofie, 2 n·zory klasik˘ analytickÈ filosofie, jak˝mi byli Frege, Russell, Carnap Ëi ran˝ Wittgenstein, vöak v mnoha podstatn˝ch ohledech kriticky p¯ehodnocujÌ, a tak o nich radÏji hovo¯Ìm jako o filosofech postanalytick˝ch.3 N·zory tÏchto Ëty¯ muû˘, jak se mi zd·, v˝znamn˝m zp˘sobem dokl·dajÌ, ûe i analytick· filosofie dospÏla ñ v r·mci svÈ postana2 Viz J. Peregrin Logika ve filosofii, filosofie v logice (Historick˝ ˙vod do analytickÈ filosofie) (= LFFL), Praha 1992. 3

TermÌn ,postanalytick· filosofieë tedy pouûÌv·m v ponÏkud öiröÌm smyslu, neû b˝v· bÏûnÈ. Pod tuto hlaviËku b˝vajÌ totiû obvykle zahrnov·ni spÌöe jenom ti nejradik·lnÏjöÌ ze souËasn˝ch analytick˝ch filosof˘; vÌcemÈnÏ ti, kte¯Ì se proklamativnÏ s analytickou tradicÌ rozch·zejÌ (Rorty, Cavell, Putnam atd.; viz J. Rajchman a C. West (vyd.), Post-Analytic Philosophy,

11

⁄vod

lytickÈ f·ze ñ k jistÈmu druhu ,strukturalismuë. (R˘znÈ ,strukturalistickÈë tendence je ovöem moûnÈ najÌt i u klasik˘ analytickÈ filosofie, explicitnÏ p¯edevöÌm u Russella a Carnapa; tomu se vöak v tÈto knize nebudeme podrobnÏ vÏnovat.) Kapitoly vÏnovanÈ postanalytick˝m filosof˘m vöak nemajÌ za cÌl vöestrann˝ rozbor jejich n·zor˘, ale p¯edevöÌm vyzdvihnutÌ tÏch aspekt˘ jejich stanovisek, kterÈ z nich podle mÈho n·zoru ËinÌ strukturalisty. Na nÏkter˝ch mÌstech pak Quinova, Davidsonova, Sellarsova Ëi Brandomova stanoviska dom˝ölÌm snad i zp˘sobem, ke kterÈmu by se oni sami nemuseli hl·sit.4 M˘ûe se ovöem zd·t, ûe ,strukturalismus postanalytick˝ch filosof˘ë je jak˝msi omezenÏjöÌm druhem strukturalismu, neû je strukturalismus proklamativnÌch strukturalist˘: omezuje se na jazyk a je pro nÏj ˙st¯ednÌ to, co lze, jak j· tvrdÌm, saussurovsk˝m jazykem vyj·d¯it jako tezi, ûe vertik·lnÌ vztahy, propojujÌcÌ v˝razy s jejich v˝znamy, nejsou myslitelnÈ bez horizont·lnÌch vztah˘, propojujÌcÌch v˝razy mezi sebou (a d·vajÌcÌch jazyku jeho strukturu). Avöak vzhledem k tomu, ûe svÏt je n·m podstatn˝m zp˘sobem d·n prost¯ednictvÌm jazyka, m· takov˝ ËistÏ jazykov˝ strukturalismus dalekos·hlÈ d˘sledky. Jde tedy o to, ûe namÌsto snahy o uchopenÌ nezvl·dnutelnÏ obecnÈho pojmu struktury se snaûÌme uchopit zvladatelnÏjöÌ pojem struktury jazyka, kter˝ se ovöem v d˘sledku klÌËovÈ role, kterou jazyk hraje v r·mci naöeho obcov·nÌ se svÏtem, promÌt· de facto na vöechno ostatnÌ. Ve t¯etÌ Ë·sti se pak zab˝v·m p¯edevöÌm tÌm, do jakÈ mÌry je takov˝ strukturalistick˝ pohled na jazyk (kter˝ ruöÌ p¯edstavu jazyka jako sady n·lepek prostÏ nalepen˝ch na vÏcech), sluËiteln˝ s form·lnÌm modelov·nÌm v˝znamu, jakÈ vzkvÈt· na pomezÌ mezi filosofiÌ, logikou a lingvistikou od pion˝rsk˝ch pracÌ Rudolfa Carnapa.5 New York 1985). J· m·m ovöem pocit, ûe stanoviska tÏchto filosof˘ jsou jenom urËitou (aù uû p¯imϯenou, Ëi ne) formou domyölenÌ onÈ kritiky klasickÈ analytickÈ filosofie, se kterou p¯iöli Quine a Sellars; a pokl·d·m tedy za p¯irozenÈ pouûÌvat termÌn ,postanalytick· filosofieë uû i pro nÏ. 4 Uk·zky pracÌ tÏchto filosof˘ spolu s m˝m koment·¯em je moûnÈ najÌt v monografii J. Peregrin (vyd.), Obrat k jazyku: druhÈ kolo (= OJDK), Praha 1998. 5

Principy a novÏjöÌ techniky tohoto modelov·nÌ jsem probral jinde ñ viz J. Peregrin, ⁄vod do teoretickÈ sÈmantiky (= ⁄TS), Praha 1998.

12

0.2 Jak je tato kniha naps·na

M˝m z·vÏrem je, ûe tyto dvÏ zd·nlivÏ protich˘dnÈ tendence slouËit lze ñ ovöem kdyû se zbavÌme p¯edstavy, ûe modelov·nÌ v˝znamu je modelov·nÌm v tom smyslu, v jakÈm prost¯ednictvÌm d¯evÏnÈ makety modelujeme nÏjak˝ re·ln˝ objekt. Konstatuji, ûe form·lnÌm teoriÌm v˝znamu je moûnÈ d·t dobr˝ smysl, nahlÈdneme-li form·lnÌ objekty, kterÈ jsou v jejich r·mci p¯i¯azov·ny v˝raz˘m jakoûto explik·ty jejich v˝znam˘, jako jistou formu ,zhmotnÏnÌë rolÌ tÏchto v˝raz˘, konkrÈtnÏ jejich inferenËnÌch rolÌ. To mÏ pak vede k obecn˝m ˙vah·m o povaze inferenËnÌ struktury jazyka a struktur·ch obecnÏji: pokouöÌm se uk·zat, ûe zp˘sob, jak˝m vÏci ,majÌ strukturyë, nenÌ vûdy zcela p¯ÌmoËar˝ a ûe ,strukturu jazykaë je t¯eba vidÏt spÌöe jako urËitÈ form·lnÌ prisma, kter˝m jazyk vidÌme a jehoû pomocÌ ho ch·peme. Tento fakt pak m·, domnÌv·m se, dalekos·hlÈ d˘sledky z hlediska porozumÏnÌ tomu, co dÏl·me, kdyû jazyk sÈmanticky analyzujeme a kdyû hovo¯Ìme o nÏËem takovÈm, jako jsou ,sÈmantickÈ strukturyë Ëi ,logickÈ formyë v˝raz˘.

0.2 Jak je tato kniha naps·na Zp˘sob, kter˝m v tÈto knize budeme k pojm˘m struktura a strukturalismus p¯istupovat, se ovöem bude dosti podstatnÏ liöit od zp˘sobu, jak˝m b˝vajÌ tyto pojmy probÌr·ny tÏmi filosofy, kte¯Ì se explicitnÏ hl·sÌ k saussurovskÈmu strukturalismu. To je d·no tÌm, ûe tato kniha nejenom je o (post)analytickÈ filosofii, ale takÈ je (Ëi chce b˝t) (post)analytickou filosofiÌ ñ to jest p¯istupuje k probÌran˝m problÈm˘m zp˘sobem charakteristick˝m pr·vÏ pro tento filosofick˝ smÏr. Abychom objasnili, co to obn·öÌ, musÌme se vr·tit na p¯elom devaten·ctÈho a dvac·tÈho stoletÌ, kdy se filosofie jist˝m zp˘sobem rozpoltila ve dva vÌcemÈnÏ mimobÏûnÈ proudy, z nichû jednÌm je pr·vÏ analytick· filosofie, zatÌmco pro ten druh˝ se dnes obvykle uûÌv· oznaËenÌ filosofie kontinent·lnÌ. (P˘vod termÌnu Ñanalytick· filosofieì je v tom, ûe klasikovÈ analytickÈ filosofie kladli hlavnÌ d˘raz na pojmovou anal˝zu a na logickou anal˝zu jazyka; termÌn Ñkontinent·lnÌ filosofieì se odvozuje od toho, ûe centrum filosofie tohoto druhu je na evropskÈm kontinentÏ, p¯edevöÌm ve Francii.) Analytick· filosofie se p˘vodnÏ konstituovala jako jist˝ druh revol-

13

⁄vod

ty: jejÌ protagonistÈ byli natolik nespokojenÌ s tehdejöÌm stavem filosofie, ûe se pokusili zaËÌt dÏlat filosofii zcela radik·lnÏ jinak ñ p¯edevöÌm ˙zkostlivÏ db·t na to, aby se d¯Ìve, neû se zaËne odpovÌdat na nÏjakou ot·zku, bezpodmÌneËnÏ prozkoumalo, zda tato ot·zka d·v· dobr˝ smysl, zda je z¯ejmÈ, ûe slova, kter· jsou v nÌ obsaûen·, majÌ jasn˝ v˝znam, a zda je jasnÈ, jak by v˘bec mohla vypadat p¯ijateln· odpovÏÔ na takovou ot·zku. Oporu hledali v modernÌ vÏdÏ a p¯edevöÌm v modernÌ logice, kter·, jak se jim zd·lo, mohla pomoci oddÏlit smysluplnÈ od nesmyslnÈho. AnalytiËtÌ filosofovÈ razili n·zor, ûe pokouöet se nÏjak vypo¯·dat s problÈmy, kterÈ nelze jasnÏ formulovat, znamen· dÏlat nejenom nÏco marnÈho, ale p¯edevöÌm vyvol·vat zhoubnou iluzi obsahu tam, kde û·dn˝ nenÌ. ÑPochybnost m˘ûe b˝t jen tam,ì ¯Ìk· Ludwig Wittgenstein ve svÈ knize Tractatus Logico-Philosophicus,6 ke kterÈ se mnoho analytick˝ch filosof˘ hl·silo jako ke svÈ bibli, Ñkde je ot·zka; ot·zka jenom tam, kde je odpovÏÔ, a ta jenom tam, kde lze nÏco ¯Ìci.ì A na konci svÈho textu zd˘razÚuje: ÑO Ëem nelze mluvit, o tom je t¯eba mlËet.ì Konstituce analytickÈ filosofie pak vyvolala ve filosofii naöeho stoletÌ v˝raznou polarizaci: filosofovÈ, kte¯Ì se k analytickÈmu ,obrodnÈmu procesuë nep¯ihl·sili, byli, aù uû vÏdomÏ Ëi podvÏdomÏ, puzeni ke stanovisku protich˘dnÈmu. NÏkdy aû jakoby ¯Ìkali, ûe pr·vÏ naopak jak·koli ot·zka, kterou lze jasnÏ formulovat a o nÌû lze jasnÏ ¯Ìci, co by na ni mohlo b˝t rozumnou odpovÏdÌ, je z hlediska filosofie trivi·lnÌ a nezajÌmav·. NÏkte¯Ì z tÏchto filosof˘ tak jako by p¯edevöÌm hledali zp˘soby jak ,mluvitë o tom, o Ëem vlastnÏ mluvit nelze ñ a tÌm se z nich mnohdy st·vali sp¯ÌznÏnci b·snÌk˘. Tak se profilovala filosofie kontinent·lnÌ. Analytick· filosofie je tedy charakterizov·na tÌm, ûe si obvykle klade ponÏkud p¯ÌzemnÏjöÌ ot·zky, m· blÌûe k vÏdÏ, podstatn˝m zp˘sobem se opÌr· o logiku a klade d˘raz na explicitnÌ argumentaci; kontinent·lnÌ filosofie si naopak klade ot·zky vzletnÏjöÌ, m· blÌûe k umÏnÌ a klade vÏtöÌ d˘raz na styl a imaginaci. Tu prvnÌ charakterizujÌ jmÈna jako Russell, Carnap, Wittgenstein Ëi Quine; tu druhou t¯eba Heidegger, Gadamer, LÈvinas Ëi Derrida. Pojem struktury si do svÈho erbu vsadili filosofovÈ, kte¯Ì b˝vajÌ ¯azeni ke k¯Ìdlu konti6

Viz L. Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus (= Tractatus), London 1922; Ëesky: Tractatus Logico-Philosophicus, Praha 1993.

14

0.2 Jak je tato kniha naps·na

nent·lnÌmu (LÈvi-Strauss, Deleuze, Foucault, Lacan, Derrida); j· se ovöem pokusÌm uk·zat, ûe tento pojem je klÌËov˝ (i kdyû trochu jinak) i pro nemalou Ë·st filosof˘ analytick˝ch. NavÌc se pokusÌm p¯edvÈst, ûe pr·vÏ v jejich pracÌch se o struktur·ch dozvÌd·me nÏkterÈ podstatnÈ vÏci, kterÈ bychom marnÏ hledali v dÌlech kontinent·lnÌch strukturalist˘. Je ovöem pravda, ûe mezi p¯edstaviteli poslednÌ f·ze v˝voje analytickÈ filosofie (,postanalytick˝mië filosofy) a nÏkter˝mi p¯edstaviteli poslednÌ f·ze v˝voje strukturalismu (,poststrukturalistyë) nenÌ nemoûnÈ vidÏt jist˝ druh sp¯ÌznÏnosti;7 mezi zp˘sobem, kter˝m analytiËtÌ a kontinent·lnÌ filosofovÈ o filosofick˝ch problÈmech pojedn·vajÌ, je ale st·le podstatn˝ rozdÌl. Budu tedy o struktur·ch a strukturalismu pojedn·vat v analytickÈm duchu. To znamen·, ûe se moje pojedn·nÌ sv˝m stylem bude blÌûit spÌöe pojedn·nÌ vÏdce neû pojedn·nÌ b·snÌka (i kdyû se, jako filosof, nÏkdy budu pouötÏt na ponÏkud tenËÌ led, neû kam by se odv·ûil vÏdec). S trochou nads·zky by se dalo ¯Ìci, ûe pochopenÌ, k nÏmuû si kladu za cÌl Ëten·¯e dovÈst, je toho druhu, jakÈ zakouöÌ ten, kdo prohlÈdl t¯eba zp˘sob fungov·nÌ nÏjakÈho motoru (a nikoli toho druhu, jak˝m je t¯eba ,pochopenÌë nÏjakÈ b·snÏ). NÏkde se budu i explicitnÏ dovol·vat tÏch vÏdnÌch disciplÌn, jejichû v˝sledky jsou pro pochopenÌ pojmu struktury, a zejmÈna struktury jazyka, podstatnÈ ñ p¯edevöÌm matematiky a logiky. DomnÌv·m se totiû, ûe pr·vÏ matematika, tak jak je dnes ch·p·na, nenÌ niËÌm jin˝m neû 7 Jak jsem konstatoval na jinÈm mÌstÏ (viz J. Peregrin, Structural Linguistics and Formal Semantics, in: E. HajiËov· aj. [vyd.], Travaux de Cercle Linguistique de Prague, 2, Amsterdam 1995, str. 85ñ97), mezi stanovisky poststrukturalist˘ a postanalytick˝ch filosof˘ nenÌ nemoûnÈ najÌt urËitÈ styËnÈ body. Takov˝m bodem je nap¯Ìklad myölenka neoddÏlitelnosti struktury svÏta od struktury jazyka, kter˝m tento svÏt uchopujeme. ÿÌk·-li nap¯Ìklad Quine Ñpt·t se vöak, jak· je skuteËnost doopravdy, nez·visle na lidsk˝ch kategoriÌch, je sebevyvracejÌcÌ; je to jako pt·t se, jak dlouh˝ je Nil doopravdy, nez·visle na specifick˝ch z·leûitostech mÌlÌ a metr˘ì (W. V. O. Quine, Structure and Nature, in: Journal of Philosophy, 89, 1992, str. 9), je v tom moûnÈ slyöet jakousi umÌrnÏnÏjöÌ verzi derridovskÈho ÑnenÌ û·dnÈ vnÏ textuì; a vol·-li naopak Derrida po ÑpeËlivÈ matematizaci jazykaì (J. Derrida, SÈmiologie et Grammatologie, in: Positions, Paris 1972; Ëesky: SÈmiologie a gramatologie, in: J. Pet¯ÌËek, jr. [vyd.], Texty k dekonstrukci, Bratislava 1993), je tÏûkÈ si pod tÌmto termÌnem p¯edstavit nÏco jinÈho neû ne-nomenklaturistickÈ, ne-metafyzicky zaloûenÈ uûÌv·nÌ form·lnÌ logiky, jakÈ nach·zÌme u Quina Ëi Davidsona.

15

⁄vod

obecnou naukou o struktur·ch. (Geoffrey Hellman ve svÈ knize Matematika bez ËÌsel ¯Ìk·: ÑMatematika je voln˝m v˝zkumem struktur·lnÌch moûnostÌ, prov·dÏn˝m (vÌcemÈnÏ) rigorÛznÌmi deduktivnÌmi prost¯edky.ì)8 A pokud jde o logiku: jak uû jsem konstatoval, domnÌv·m se, ûe onou strukturou jazyka, kter· je relevantnÌ z hlediska v˝znamu, je jeho struktura inferenËnÌ ñ a inference je pr·vÏ tÌm, ËÌm se zab˝v· logika. Pojmem struktury se chyst·m zab˝vat p¯edevöÌm proto, ûe v nÏm vidÌm klÌË k pojmu v˝znamu (jazykovÈho v˝razu) ñ jde mi tedy p¯edevöÌm o filosofii jazyka. Avöak od tzv. obratu k jazyku, kter˝ analytick· filosofie vykonala v prvnÌ polovinÏ tohoto stoletÌ,9 se m· v r·mci analytickÈ filosofie za to, ûe je to pr·vÏ struktura jazyka, kter· je v jistÈm smyslu klÌËem i ke struktu¯e svÏta a vÏcÌ, z nichû se tento svÏt skl·d· ñ je to totiû pr·vÏ jazyk, co d·v· tvar naöim ot·zk·m a odpovÏdÌm na nÏ, a co se tedy v jistÈm smyslu i nutnÏ podÌlÌ na tom, jak svÏt ch·peme a vidÌme. M·m ovöem pocit, ûe tento p¯Ìstup m˘ûe b˝t namÌstÏ i tehdy, je-li prim·rnÌm p¯edmÏtem naöeho z·jmu nikoli pojem v˝znamu, ale s·m pojem struktury: domnÌv·m se totiû, ûe zkoum·nÌ pojmu struktury v nÏjakÈm takto konkretizovanÈm kontextu je zajÌmavÏjöÌ, neû kdyû se pokouöÌme zkoumat tento pojem v poloze zcela obecnÈ.10 Zd· se mi totiû, ûe jednÌm z d˘vod˘, proË se mnohÈ filosofickÈ ˙vahy st·vajÌ pr·zdn˝mi a nezajÌmav˝mi spekulacemi, b˝v· to, ûe se dost·vajÌ na p¯Ìliö abstraktnÌ ˙roveÚ. DomnÌv·m se, ûe vysvÏtlit pojem struktura naprosto obecnÏ prostÏ dost dob¯e nelze ñ na tÈto ˙rovni ho lze nanejv˝öe Ë·steËnÏ osvÏtlit tak, ûe je uveden do souvislosti s jin˝mi podobnÏ obecn˝mi pojmy, jako jsou celek, Ë·st, skl·d·nÌ atd. (NÏco podobnÈho lze vypozorovat z osudu podobnÏ obecnÈho pojmu ËÌsla: zatÌmco jeötÏ na konci minulÈho stoletÌ hle8

Viz G. Hellman Mathematics without Numbers, Oxford 1989.

9

Viz R. Rorty (vyd.), The Linguistic Turn, Chicago 1967 a takÈ J. Peregrin, LFFL; OJDK. 10 Proto je, zd· se mi, nap¯Ìklad Piaget˘v ˙vod do strukturalismu (J. Piaget, Le Structuralisme, Paris 1968; slovensky: ätrukturalismus, Bratislava 1971), kter˝ se omezuje na charakterizaci strukturalismu v jednotliv˝ch vÏdnÌch oborech a zobecÚuje jenom opatrnÏ, mnohem instruktivnÏjöÌ neû ˙vod Deleuz˘v, o kterÈm hovo¯Ìm d·le a jenû se naopak od poË·tku pohybuje na tÈ nejobecnÏjöÌ rovinÏ.

16

0.3 ProË tato kniha nenÌ naps·na...

dali p¯ednÌ filosofovÈ, jak˝mi byli Husserl Ëi Frege, usilovnÏ odpovÏÔ na ot·zku Co to jsou ËÌsla?, pozdÏji se jejich n·sledovnÌci ËÌm d·l tÌm vÌc zaËali p¯ikl·nÏt k p¯esvÏdËenÌ, ûe jedinou rozumnou ,odpovÏdÌë na tuto ot·zku jsou z·kony aritmetiky, tj. principy toho, jak ËÌsla fungujÌ v r·mci matematick˝ch operacÌ.)11 0.3 ProË tato kniha nenÌ naps·na tak, jak se o strukturalismu obvykle pÌöe Protoûe pojem strukturalismus je v naöÌ zemi tÈmϯ vöeobecnÏ ch·p·n v souvislosti s dÌly v˝öe zmÌnÏn˝ch francouzsk˝ch filosof˘, mÏl bych asi jeötÏ ponÏkud podrobnÏji vysvÏtlit, proË odmÌt·m navazovat na nÏ a namÌsto toho se pouötÌm do ponÏkud bezprecedentnÌho projektu. ProË nejsem spokojen se zp˘sobem, jak˝m francouzötÌ strukturalistÈ naloûili s Saussurov˝m odkazem? »·steËnÏ proto, ûe podle mÈho n·zoru p¯ehnanÏ zd˘raznili nÏkterÈ jeho aspekty, zatÌmco jinÈ (vËetnÏ tÏch podle mÈho n·zoru fundament·lnÌch) vÌcemÈnÏ pominuli; a Ë·steËnÏ proto, ûe zp˘sob, kter˝m pojem struktury rozebÌrajÌ, v mnoh˝ch p¯Ìpadech nevyhovuje standard˘m, kterÈ by, jak se domnÌv·m, mÏl vÏcn˝ rozbor splÚovat (coû ovöem souvisÌ s v˝öe naznaËen˝m rozdÌlem mezi analytickou a kontinent·lnÌ filosofiÌ). Tento poslednÌ bod si asi zaslouûÌ podrobnÏjöÌ vysvÏtlenÌ. Nechci zde ovöem ñ a ani se necÌtÌm povol·n ñ p¯edkl·dat nÏjakou hlubokou kritiku p¯Ìstupu francouzsk˝ch strukturalist˘; myslÌm si vöak, ûe k uûiteËnÈmu objasnÏnÌ motiv˘, kterÈ mÏ vedly k tomu, ûe jsem tuto knihu sepsal tak, jak jsem ji sepsal, m˘ûe p¯ispÏt, kdyû na p¯Ìkladu objasnÌm, co se mnÏ osobnÏ na jejich p¯Ìstupu nezd·. Proto si kr·tce vöimnu zp˘sobu, jak pojem struktury osvÏtluje jeden z nejvÏhlasnÏjöÌch (post)strukturalist˘, Gilles Deleuze, ve svÈ pr·ci Podle Ëeho pozn·me strukturalismus?12

11 Proto Quine ¯Ìk·, ûe Ñneexistuje û·dn· absolutnÌ odpovÏÔ na ot·zku, co to jsou ËÌsla; existuje jedinÏ aritmetikaì (W. V. O. Quine, Ontological Relativity and Other Essays [= OROE], New York 1969, str. 45; Ëesky: Ontologick· relativita, in: OJDK). 12 Viz G. Deleuze, A quoi reconnait ñ on le structuralisme?, in: F. Chatelet (vyd.), La philosophie, 4, Paris 1974; slovensky: Podæa Ëoho rozpozn·me ötrukturalizmus?, Bratislava 1993.

17

⁄vod

Deleuze v tÈto knize v sedmi kapitol·ch uv·dÌ sedm kritÈriÌ, kter· by mÏla strukturalismus charakterizovat. V ˙vodu hovo¯Ì o tom, ûe to, co se chyst· p¯edloûit, by mÏla b˝t Ñform·lnÌ kritÈria rozpozn·v·nÌì strukturalismu, a to znÌ velice slibnÏ. ProblÈm je ovöem v tom, ûe to, co d·le v jeho knize najdeme, p¯Ìliö kritÈria nep¯ipomÌn· ñ jsou to jakÈsi obecnÈ ˙vahy (Ëasto, jak se mi zd·, aû p¯Ìliö obecnÈ a neurËitÈ, neû aby mohly mÌt skuteËnÏ hlubok˝ obsah), jejichû souvislost s charakterizacÌ strukturalismu vÏtöinou nenÌ p¯Ìliö jasn· (alespoÚ mnÏ). Kr·tce si vöimnu pouze prvnÌch t¯Ì kapitol. V prvnÌ kapitole Deleuze ¯Ìk·: ÑPrvnÌm kritÈriem strukturalismu je objev a rozpozn·nÌ t¯etÌho ¯·du, t¯etÌ ¯Ìöe: symbolickÈho. PrvnÌm rozmÏrem strukturalismu je odmÌtnutÌ smÏöovat symbolickÈ s imagin·rnÌm, ale i s re·ln˝m.ì To skuteËnÏ p¯ipomÌn· formulaci nÏËeho jako kritÈria ñ ale jenom na prvnÌ pohled. Mohlo by b˝t kritÈriem strukturalismu uzn·nÌ toho, ûe vedle ¯Ìöe re·lnÈho a ¯Ìöe imagin·rnÌho existuje takÈ svÈbytn· ¯Ìöe symbolickÈho? Mohlo; kdyby ovöem bylo jasnÈ, ËÌm je takov· ,¯Ìöe symbolickÈhoë charakterizov·na; a to Deleuze bohuûel nevyjasÚuje. Existenci nÏjakÈ ,t¯etÌ ¯Ìöe jsoucnaë by totiû, myslÌm, uznala velk· vÏtöina vöech filosof˘ minulosti i souËasnosti (s v˝jimkou nÏkolika tÏch, kte¯Ì si, jako William Occam, z jejÌho odmÌt·nÌ postavili svou filosofickou ,ûivnostë). MnozÌ z nich, od PlatÛna aû po modernÌ matematiky, by jejÌ existenci dokonce h·jili se znaËnou vehemencÌ. Jsou snad ti vöichni strukturalisty? A pokud ne, pak v Ëem se strukturalistickÈ p¯ijÌm·nÌ ,symbolickÈhoë odliöuje od tÈmϯ vöeobecnÈho p¯ijÌm·nÌ nÏËeho takovÈho, jako jsou ,objektivnÌ abstraktaë? Symbolizov·no je vûdycky nÏco: naznaËuje tedy Deleuze, ûe strukturalista nejenom uzn·v· ,t¯etÌ ¯Ìöi jsoucnaë, ale vidÌ jejÌ prvky jako nÏjak se vztahujÌcÌ k nÏËemu jinÈmu? »i snad je pro strukturalistu charakteristickÈ prostÏ to, ûe tÈto oblasti ¯Ìk· ,oblast symbolickÈhoë? Na takovÈ ot·zky nikde v tÈto kapitole odpovÏÔ nenach·zÌm. Ve druhÈ kapitole se pak Deleuze pouötÌ do podrobnÏjöÌ charakterizace toho, co je to Ñsymbolick˝ prvek strukturyì. Konstatuje, ûe Ñprvky struktury nemajÌ ani vnÏjöÌ urËenÌ, ani vnit¯nÌ v˝znamì, ûe ÑmajÌ pouze smysl, kter˝ je nutnÏ d·n v˝luËnÏ jejich ,postavenÌmëì. Dalo by se jistÏ tuöit, kam smϯuje: avöak aby jeho v˝rok d·val nÏjak˝ skuteËnÏ dobr˝ smysl, muselo by b˝t, zd· se mi, jasnÈ, jak˝ je podle nÏj rozdÌl mezi pojmy v˝znam a smysl. (V bÏûnÈm jazyce se tyto pojmy pouûÌvajÌ bezm·la zamÏnitelnÏ; a jejich techniËtÏjöÌ

18

0.3 ProË tato kniha nenÌ naps·na...

uûitÌ, kterÈ do modernÌ filosofie zavedl Gottlob Frege,13 Deleuze asi na mysli nem·.) NavÌc vykl·d·-li pojem struktury prost¯ednictvÌm pojm˘ v˝znam a smysl, jak se m˘ûe hl·sit k Saussurovi, kter˝ se pokouöel o prav˝ opak: totiû vysvÏtlit pojem v˝znamu Ëi smyslu pomocÌ pojmu struktury? Ani dalöÌ formulace, uv·dÏnÈ v tÈto kapitole, se nezdajÌ b˝t pro toho, komu jde o pochopenÌ pojmu strukturalismus, p¯Ìliö uûiteËnÈ: ÑStrukturalismus je neoddÏlitelnÏ spjat s novou transcendent·lnÌ filosofiÌ, kde jsou mÌsta nad¯azen· tomu, co je zabÌr·. Otec, matka jsou p¯edevöÌm mÌsty ve struktu¯e.ì Zd· se b˝t z¯ejmÈ, ûe filosofie se nebude chtÌt zab˝vat konkrÈtnÌmi otci a matkami, ale nanejv˝ö p¯Ìsluön˝mi ,abstraktnÌmië rolemi (Ëi pojmy). Zd· se b˝t takÈ z¯ejmÈ, ûe takovÈ role jsou r˘zn˝mi zp˘soby prov·zanÈ (tak role otce v sobÏ zahrnuje nap¯Ìklad roli muûe a je neoddÏlitelnÏ spjata s rolemi matky a dÌtÏtÏ), to jest tvo¯Ì jistou strukturu. Tohle se mi vöak nezd· b˝t niËÌm, co by p¯esahovalo bÏûn˝ zp˘sob uvaûov·nÌ o vztazÌch mezi lidmi Ëi o spoleËensk˝ch struktur·ch a co by mohlo smysluplnÏ zaloûit nov˝, p¯evratn˝ filosofick˝ smÏr. A co to znamen·, ûe ÑmÌsta jsou nad¯azen· tomu, co je zabÌr·ì? Znamen· to jenom to, ûe aby mohl b˝t nÏjak˝ konkrÈtnÌ ËlovÏk t¯eba otcem, musÌ existovat pojem Ëi vlastnost Ëi role otce? Pokud ano, jistÏ by to opÏt nebylo niËÌm p¯Ìliö objevn˝m; pokud ne, nenÌ jasnÈ, co vÌc to m· znamenat. M·m pocit, ûe p¯Ìznivec Deleuze asi tyto moje v˝hrady oznaËÌ za pedantstvÌ, kterÈ je d·no mou nenaladÏnostÌ na Deleuzovu notu, mou neschopnostÌ Ëi neochotou dom˝ölet autorovy n·znaky a nechat pracovat jeho metafory. Moûn· je to do jistÈ mÌry pravda, moûn· mÈ v˝hrady k prvnÌm dvÏma kapitol·m Deleuzovy knihy skuteËnÏ pramenÌ prostÏ z mÈ nevst¯Ìcnosti k Deleuzovu stylu. Avöak u tÏch, kterÈ nynÌ vznesu ke kapitole t¯etÌ, kter· se jmenuje Diferenci·lnÌ a jednotlivÈ, bych tohle uû p¯i nejlepöÌ v˘li p¯ipustit nemohl. Nejde jen o to, ûe v tÈto kapitole uû nenalÈz·m v˘bec nic, co by alespoÚ vzd·lenÏ p¯ipomÌnalo skuteËnÈ kritÈrium, ale p¯edevöÌm o to, ûe ˙vah·m o matematice, do kter˝ch se tam autor pouötÌ, prostÏ nedok·ûu d·t û·dn˝ rozumn˝ smysl.

13

Viz G. Frege, ‹ber Sinn und Bedeutung (= SuB), in: Zeitschrift f¸r Philosophie und philosophische Kritik, 100, 1892, str. 25ñ50; Ëesky: O smyslu a v˝znamu, in: Scientia & Philosophia, 4, 1993, str. 33ñ75.

19

⁄vod

Cituji: ÑM˘ûeme rozliöit t¯i typy relacÌ. PrvnÌ typ je vytv·¯en mezi prvky, kterÈ jsou nez·vislÈ nebo autonomnÌ: nap¯Ìklad 3+2, nebo i 2/3. Tyto prvky jsou re·lnÈ a tyto relace je t¯eba takÈ pokl·dat za re·lnÈ.ì O jakÈ relaci to autor hovo¯Ì? Ñ3+2ì je ËÌseln˝ v˝raz; v jistÈm smyslu je moûnÈ ho povaûovat za pojmenov·nÌ ËÌsla 5, v jinÈm smyslu za vyj·d¯enÌ ,konstrukceë tohoto ËÌsla z dvojky a trojky14 ñ rozhodnÏ to ale nenÌ konstatov·nÌ û·dnÈ relace, alespoÚ drûÌme-li se toho, jak se v matematice norm·lnÏ hovo¯Ì. (RelacÌ, ve kterÈ jsou ËÌsla 3 a 2, by bylo nap¯Ìklad vÏtöÌ neû; p¯Ìsluön˝m konstatov·nÌm by bylo 3>2). VidÌm jenom dvÏ moûn· vysvÏtlenÌ toho, co m˘ûe Deleuze termÌnem Ñrelaceì myslet: (1) ÿÌk· relace tomu, Ëemu se norm·lnÏ ¯Ìk· operace (tedy sËÌt·nÌ, odËÌt·nÌ, n·sobenÌ atd.) a ¯Ìk· relace se vytv·¯ejÌ mezi prvky namÌsto obvyklÈho operace je aplikov·na na prvky. (RozdÌl mezi aritmetickou relacÌ a aritmetickou operacÌ je, m˘ûeme ¯Ìci, n·sledujÌcÌ: zatÌmco relace mezi nÏjak˝mi dan˝mi ËÌsly prostÏ platÌ nebo neplatÌ, operace z dan˝ch ËÌsel ,vyr·bÌë nÏjakÈ dalöÌ ËÌslo.) 15 (2) Hovo¯Ì nikoli o ËÌslech, ale o ËÌslicÌch a m· na mysli vztah b˝t spojen symbolem Ñ+ì Ëi Ñ/ì. PodÌvejme se tedy, co ¯Ìk· d·le: ÑDruh˝ typ relacÌ, nap¯Ìklad x 2+y2-R 2=0, je vytv·¯en mezi termÌny, jejichû hodnota nenÌ specifick·, kterÈ vöak nÏjakou urËitou hodnotu mÌt musÌ.ì Rovnici, jako je x 2+y2-R2=0, skuteËnÏ m˘ûeme vidÏt jako vymezenÌ urËitÈ relace, a sice v tomto konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ relace, ve kterÈ jsou t¯i ËÌsla tehdy, kdyû je rozdÌl souËtu druh˝ch mocnin prvnÌch dvou z nich a druhÈ mocniny toho t¯etÌho nulov˝. To je ale vztah mezi ËÌsly, a my jsme pr·vÏ z rozboru Deleuzovy p¯edchozÌ formulace vyvodili, ûe o vztazÌch mezi ËÌsly hovo¯it nem˘ûe. To, co ¯Ìk· nynÌ, se ale zd· vyvracet i moûnost, ûe mluvÌ-li o relacÌch, m·me tomu rozumÏt tak, ûe hovo¯Ì o operacÌch: to by totiû nemohl ¯Ìkat, ûe v tomto 14 Viz P. Tich˝, Constructions, in: Philosophy of Science, 53, 1986, str. 514ñ534; Ëesky: Konstrukce, in: P. Tich˝, O Ëem mluvÌme? (VybranÈ stati k logice a sÈmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995. 15

Chceme-li tento rozdÌl charakterizovat jako rozdÌl mezi dvÏma typy mnoûinov˝ch objekt˘, pak dojdeme k tomu, ûe ËÌseln· relace je mnoûina uspo¯·dan˝ch n-tic ËÌsel, Ëi ekvivalentnÏ funkce p¯i¯azujÌcÌ n-ticÌm ËÌsel pravdivostnÌ hodnoty, zatÌmco operace je funkce, kter· n-ticÌm ËÌsel p¯i¯azuje ËÌsla.

20

0.3 ProË tato kniha nenÌ naps·na...

druhÈm p¯ÌpadÏ jde o jinou relaci, protoûe v rovnici, kterou autor uv·dÌ, se vyskytujÌ tytÈû operace jako v ËÌseln˝ch v˝razech (kromÏ toho, ûe se tam navÌc vyskytuje rovnÌtko): pointa rovnic je pr·vÏ v tom, ûe je v nich totÈû sËÌt·nÌ, odeËÌt·nÌ, n·sobenÌ atd. jako v jak˝chkoli jin˝ch ËÌseln˝ch v˝razech. Naopak potvrzov·na se m˘ûe zd·t b˝t interpretace (2), tedy myölenka, ûe Deleuze hovo¯Ì ve skuteËnosti o symbolech: teÔ se explicitnÏ zmiÚuje o ÑtermÌnech, jejichû hodnota nenÌ specifick·ì. ProblÈm je ovöem v tom, ûe jde-li o vztahy mezi symboly, pak nenÌ v˘bec jasnÈ, v Ëem by se Deleuzovy Ñrelace druhÈho typuì mÏly liöit od relacÌ typu prvnÌho: symboly Ñxì, Ñyì a ÑRì jsou v rovnici Ñx2+y2-R2=0ì v tomtÈû vztahu (totiû ve vztahu b˝t spojen symbolem aritmetickÈ operace) jako symboly Ñ3ì a Ñ2ì ve v˝razu Ñ3+2ì. Takûe neûli se dostanu k tomu, co je podle Deleuze t¯etÌm typem relacÌ, p¯est·v·m b˝t schopen ho sledovat ñ protoûe p¯i nejlepöÌ v˘li nedok·ûi d·t tomu, co ¯Ìk·, dobr˝ smysl. Nerad p¯ipisuji vÏhlasn˝m filosof˘m p¯ÌzemnÌ omyly, ale tady se prostÏ nemohu zbavit pocitu, ûe Deleuze se dovol·v· p¯Ìklad˘ z matematiky, aniû je mu dostateËnÏ jasnÈ, o co jde. RozdÌl mezi Ñ3+2ì a Ñx2+y 2-R2=0ì je totiû dvojÌ, a ani jeden z nich nenÌ v û·dnÈm smyslu z·leûitostÌ Ñdvou typ˘ relacÌì. PrvnÌ rozdÌl je v gramatickÈ kategorii tÏchto v˝raz˘: Ñ3+2ì je gramaticky jmÈno (v logickÈ hant˝rce term), zatÌmco Ñx2+y2-R2=0ì je vÏta (formule). Druh˝ rozdÌl je v tom, ûe v˝raz Ñ3+2ì je uzav¯en˝, je to tedy plnohodnotn˝ v˝raz (m˘ûeme ho vidÏt jako pojmenov·nÌ urËitÈho ËÌsla, totiû 5), zatÌmco v˝raz Ñx2+y2-R2=0ì je otev¯en˝, je to tedy spÌöe v˝razovÈ schÈma (nevyjad¯uje tvrzenÌ o û·dn˝ch konkrÈtnÌch ËÌslech a nenÌ pravdiv˝ ani nepravdiv˝; pravdivÈ Ëi nepravdivÈ mohou b˝t aû jeho konkrÈtnÌ instance). Podle mÏ je tedy naprosto zav·dÏjÌcÌ ¯Ìkat, ûe ve druhÈm p¯ÌpadÏ jde o vztah mezi ÑtermÌny, jejichû hodnota nenÌ specifick·ì: jde o vztah mezi ËÌsly, a tento vztah je specifikov·n prost¯ednictvÌm urËit˝ch ,nespecifick˝ch termÌn˘ë (chceme-li zav·dÏt takovÈ novÈ pojmenov·nÌ pro to, pro co se v matematice vûil termÌn promÏnn·). P¯Ìsluön˝ vztah je mnoûinou trojic ËÌsel a uveden· rovnice je specifikacÌ, vymezenÌm tÈto mnoûiny: specifikuje ji jako mnoûinu vöech trojic ËÌsel, kterÈ tuto rovnici splÚujÌ. A tak bych mohl pokraËovat d·le a projÌt celou Deleuzovu knÌûku. Zkr·tka ¯eËeno, mnÏ se Deleuz˘v v˝klad jevÌ jako myölenkovÏ neuk·znÏn˝, obsahujÌcÌ ËetnÈ nep¯esnosti, kr·tk· spojenÌ i logickÈ

21

⁄vod

ned˘slednosti a nerespektujÌcÌ fakta. Je mi samoz¯ejmÏ jasnÈ, ûe jednoho z nejvÏhlasnÏjöÌch filosof˘ tohoto stoletÌ nelze odb˝t nÏkolika odstavci, a to, co jsem napsal, nevyd·v·m za nijak hlubokou kritiku ñ snaûÌm se pouze dokumentovat, proË m·m j· osobnÏ (avöak jak vÌm ze zkuöenosti, ûe zdaleka ne jenom j·) pocit, ûe tento druh v˝kladu nevede k takovÈmu druhu pochopenÌ pojm˘ struktura a strukturalismus, jakÈ by bylo û·doucÌ. Moûn·, ûe rozdÌl mezi p¯Ìstupem, po kterÈm vol·m j·, a tÌm deleuzovsk˝m, je pr·vÏ v relativnosti hodnocenÌ myölenkovÈ neuk·znÏnosti ñ zatÌmco ve vÏdÏ je takov· neuk·znÏnost nep¯Ìpustn·, v umÏnÌ je p¯Ìmo û·doucÌ. A zatÌmco j· si myslÌm, ûe filosofie musÌ b˝t v tomto ohledu spÌöe jako vÏda, Deleuze (a jeho souputnÌci a n·sledovnÌci) si moûn· myslÌ, ûe m· b˝t spÌöe jako umÏnÌ. NepopÌr·m tedy, ûe Deleuze, Foucault, Derrida a dalöÌ n·m ve sv˝ch pracÌch poskytujÌ celou ¯adu osvÏtlujÌcÌch, a nÏkdy dokonce geni·lnÌch aforism˘, metafor a obraz˘, kterÈ n·m mohou pomoci zjednat do ,struktur·lnaë vhled. 16 M·m ale pocit, ûe tohle nenÌ vöechno, ûe v souvislosti s pojmy struktura a strukturalismus je moûnÈ (a nutnÈ) si kl·st celou ¯adu podstatn˝ch ot·zek, na kterÈ lze hledat explicitnÏjöÌ odpovÏdi. (Ob·v·m se ovöem, ûe pokud ne pro vÏhlasnÈ strukturalisty samotnÈ, pak pro mnohÈ jejich obdivovatele a n·sledovnÌky tu hraje ne nepodstatnou roli to, ûe takovÈ odpovÌd·nÌ na ot·zky d· vÏtöÌ pr·ci neû obrazy a aforismy a v˝sledek takÈ nenÌ tak efektnÌ ñ takov˝ problÈm jako stanovenÌ obecn˝ch princip˘ charakterizujÌcÌch vztah celek-Ë·st je samoz¯ejmÏ ve srovn·nÌ s problÈmem ,tyranie logocentrismuë beznadÏjnÏ p¯ÌzemnÌ. To, ûe skuteËnÏ hlubokÈ poznatky neb˝vajÌ zadarmo, vöak, zd· se mi, platÌ i ve filosofii.)

0.4 PodÏkov·nÌ Tato kniha rozpracov·v· myölenky, kterÈ jsem z Ë·sti jiû v r˘znÈ formÏ publikoval (na vÏtöinu z tÏchto p¯edchozÌch publikacÌ se odvol·v·m na p¯Ìsluön˝ch mÌstech textu); do souËasnÈ podoby bych je ale stÏûÌ dok·zal dovÈst, neb˝t vytrval˝ch v˝mÏn n·zor˘ s m˝mi 16 MÏ osobnÏ nap¯Ìklad hluboce oslovil Foucault˘v aforismus Ñjazyk je n·silÌ p·chanÈ na vÏcechì.

22

0.4 PodÏkov·nÌ

kolegy a p¯·teli. Zvl·ötÏ vdÏËn˝ jsem VladimÌru Svobodovi a Prokopu SousedÌkovi, kte¯Ì se trpÏlivÏ probÌrali p¯edchozÌmi verzemi mÈho textu a ne˙navnÏ mÏ z·sobovali kritick˝mi p¯ipomÌnkami i n·pady, jak by se co dalo vylepöit. Za kritickÈ p¯ipomÌnky k r˘zn˝m Ë·stem textu jsem pak vdÏËn˝ i Petru Kol·¯ovi a Petru Sgallovi. Pokud jde o finanËnÌ podporu, m˘j hlavnÌ dÌk pat¯Ì GrantovÈ agentu¯e Akademie vÏd »eskÈ republiky, s jejÌû p¯Ìmou podporou tato kniha vznikla (v r·mci grantu A0009602 ÑPost-analytick· filosofieì); mnohÈ z myölenek, na kter˝ch stavÌm, vöak sv˝m p˘vodem sahajÌ do m˝ch p¯edchozÌch projekt˘, p¯edevöÌm tÏch, kterÈ byly podporov·ny institucemi Alexander von Humboldt Stiftung a Research Support Scheme.

23

»·st prvnÌ SAUSSUROVSK› STRUKTURALISMUS

Jazyk je forma, a nikoli substance Ferdinand de Saussure

26

1. CO JE TO V›ZNAM?

1.1 Slova a ,ment·lnÌ reprezentaceë Co je to v˝znam jazykovÈho v˝razu? BÏûnÏ hovo¯Ìme o tom, ûe nÏjak˝ v˝raz m˘ûe mÌt nebo nemÌt v˝znam, ûe m˘ûe v˝znam nab˝t, zmÏnit Ëi ztratit, ûe ËlovÏk m˘ûe tento v˝znam zjistit, zapomenout Ëi pochopit. Zd· se tedy, ûe v˝znam je nÏjak· vÏc, kterou s jazykov˝m v˝razem spojujeme (a tÌm z nÏj jazykov˝ v˝raz, hodn˝ toho jmÈna, vlastnÏ teprve ËinÌme ñ bez v˝znamu je to totiû z¯ejmÏ jenom ,pr·zdn·ë ¯ada pÌsmen Ëi hl·sek) a kterou ËlovÏk, kdyû jazyk uûÌv·, nÏjak ,pojÌm· do svÈho vÏdomÌë.17 Co to ale v˝znam je? Jak˝ druh vÏci se m˘ûe v˝znamem st·t? PrvnÌ, co asi p¯ijde ËlovÏku na mysl, uvaûuje-li o vztahu v˝raz˘ a mimojazykov˝ch vÏcÌ, je vztah mezi vlastnÌm jmÈnem a jeho nositelem. Nositel vlastnÌho jmÈna je ËlovÏk (p¯ÌpadnÏ jin˝ ûiv˝ tvor, Ëi dokonce nÏjak· vÏc nebo t¯eba instituce) a v˝raz, kter˝ je jeho jmÈnem, mu je p¯i¯azen prost¯ednictvÌm nÏjakÈho k tomu urËenÈho aktu, jak˝m jsou nap¯Ìklad k¯tiny. P¯i k¯tin·ch nÏkomu nebo nÏËemu prostÏ p¯idÏlÌme (vlastnÌ) jmÈno; a tak je to, mohlo by se 17 Jak na to pouk·zal Reddy, je tedy urËit˝ zp˘sob ch·p·nÌ v˝znamu implicitnÌ jiû zp˘sobu, jak˝m o v˝znamu hovo¯Ìme (viz M. Reddy, The Conduit Metaphor, in: A. Ortony [vyd.] Metaphor and Thought, Cambridge 1979). Reddyho myölenku rozpracovali Lakoff a Johnson, kte¯Ì anal˝zou anglickÈho v˝raziva, t˝kajÌcÌho se v˝znam˘ jazykov˝ch v˝raz˘, dospÏli k z·vÏru, ûe podvÏdom· metafora, kter· stojÌ v z·kladÏ naöeho ch·p·nÌ v˝znam˘, je ta, ûe jazykovÈ v˝razy jsou n·doby, v˝znamy jsou tÌm, ËÌm jsou tyto n·doby naplÚov·ny, a sdÏlov·nÌ je posÌl·nÌ takto naplnÏn˝ch n·dob od ËlovÏka k ËlovÏku (G. Lakoff, M. Johnson, Metaphors We Live By, Chicago 1980, str. 10ñ12). (V ËeötinÏ to nenÌ ˙plnÏ stejnÈ, mnohÈ analogie se vöak najÌt dajÌ ñ viz Ñtento v˝raz je smyslupln˝ì, Ñto, co ¯ekl, bylo bezobsaûnÈì, Ñuû mi doölo, co ¯Ìk·öì atd.)

27

1. Co je to v˝znam?

zd·t, s p¯idÏlov·nÌm v˝znam˘ v˝raz˘m nebo alespoÚ jednotliv˝m slov˘m obecnÏ. ProstÏ jsme se rozhodli r˘zn˝m vÏcem r˘zn˝m zp˘sobem ¯Ìkat. V˝znamy se tak mohou zd·t b˝t prostÏ ,obyËejn˝mië vÏcmi, kterÈ jsme se rozhodli pojmenovat slovy. ProblematiËnost takovÈ p¯edstavy se ale uk·ûe, jakmile se nad nÌ zamyslÌme trochu hloubÏji. JakÈ by to byly vÏci, kterÈ bychom takto slovy pojmenov·vali? Jak· vÏc by byla pojmenov·v·na t¯eba slovem Ñpesì? Bylo by moûnÈ ¯Ìci, ûe toto slovo pojmenov·v· psa? Ale kterÈho psa? ÿeknu-li Ñ¡ja m· psa, kter˝ se nevejde do û·dnÈ boudyì, jde jistÏ o jinÈho psa, neû kdyû ¯eknu Ñ»ty¯i z tanku mÏli psaì. Slovo Ñpesì tedy z¯ejmÏ nenÌ jmÈnem û·dnÈho konkrÈtnÌho jednotlivÈho psa. Nemohlo by tomu tedy b˝t tak, ûe jde o jakÈsi ,vÌceznaËnÈ jmÈnoë, kterÈ pojmenov·v· podle pot¯eby jednou toho, a podruhÈ zase jinÈho psa; jednou t¯eba (maxi)psa FÌka a podruhÈ äarika? Ani to by nefungovalo ñ kterÈho psa by pak totiû toto slovo pojmenov·valo ve vÏt·ch, jako je ÑNevidÏl jsem tu û·dnÈho psaì? LepöÌ odpovÏdÌ by se tedy mohlo zd·t b˝t to, ûe slovo Ñpesì nepojmenov·v· jednotlivÈ psy, ale oznaËuje nÏco jako pojem psa. Je ovöem t¯eba si uvÏdomit, ûe tohle samo o sobÏ û·dnou skuteËnou odpovÏdÌ nenÌ: dokud nevysvÏtlÌme, co to je pojem, ne¯Ìk· n·m slovo Ñpojemì o nic vÌc neû samo slovo Ñv˝znamì; a v˝rokem, ûe v˝znamem slova Ñpesì je pojem psa, tedy ne¯Ìk·me de facto nic.18 SkuteËnou odpovÏdÌ by se to mohlo st·t jedinÏ ve spojenÌ s nÏjak˝m objasnÏnÌm toho, co pojmy jsou. Mohlo by se ovöem zd·t, ûe takovÈ vysvÏtlenÌ by mÏl ten, kdo se zab˝v· jazykem, p¯enechat psycholog˘m, protoûe pojem je prostÏ nÏco v lidskÈ mysli a lidsk· mysl je domÈnou psychologie. TÌm se dost·v·me k takovÈmu ch·p·nÌ v˝znamu, kterÈ lze naz˝vat psychologicko-sÈmiotick˝m. 19 TakovÈ pojetÌ je totiû charakterizov·no ch·p·nÌm v˝raz˘ jazyka jakoûto jmen Ëi oznaËenÌ (odtud sÈmiotickÈ), a to oznaËenÌ nÏjak˝ch psychick˝ch entit (proto psychologicko-). 18 A jestliûe to vyd·v·me za vysvÏtlenÌ, jsme, vyp˘jËÌme-li si Rortyho p¯irovn·nÌ, jako MoliÈr˘v zdrav˝ nemocn˝, kdyû na ot·zku, proË opium ËlovÏka usp·v·, odpovÌd· Ñprotoûe m· dormitivnÌ (tj. usp·vacÌ) sÌluì [viz R. Rorty, Objectivity, Relativism and Truth, (= ORT), in: Philosophical Papers, sv. 1, Cambridge 1991, str. 6]. 19 Srv. J. Peregrin, O Ëem je sÈmantika?, in: Slovo a slovesnost, 55, 1994, str. 106ñ115.

28

1.1 Slova a ,ment·lnÌ reprezentaceë

S takov˝m pohledem na ch·p·nÌ jazyka se Ëasto v knih·ch o jazyce setk·v·me, a mnozÌ z tÏch, kte¯Ì se jazykem zab˝vajÌ, ho berou za zcela samoz¯ejmÈ. Tak nap¯Ìklad ämilauer v ˙vodu svÈ slavnÈ uËebnice ËeskÈ syntaxe pÌöe: Vych·zÌme z p¯edpokladu, ûe mluvËÌ i posluchaË ovl·dajÌ touû jazykovou soustavu. Tuto soustavu vytv·¯ejÌ slova jakoûto znaky pro jistÈ p¯edstavy (pojmy) a jejich vztahy (jejich prost¯ednictvÌm pak pro jistÈ ˙seky skuteËnosti); slova se spojujÌ do slovnÌch druh˘ podle toho, oznaËujÌ-li substance, jejich vlastnosti, dÏje, okolnosti nebo vztahy mezi nimi. ... JazykovÈ projevy jsou obsahy vÏdomÌ p¯evedenÈ z nÏkolikarozmÏrnÈho obsahu mysli do jednÈ linie ËasovÈ a vyj·d¯enÈ p¯Ìsluön˝mi prost¯edky jazykovÈ soustavy. ... U posluchaËe (Ëten·¯e) je postup opaËn˝: slyöÌ (Ëte) jazykov˝ projev, ovl·daje danou jazykovou soustavu (...) vytv·¯Ì si obsahy vÏdomÌ, podobnÈ obsah˘m vÏdomÌ mluvËÌho.20 TakovÈ psychologicko-sÈmiotickÈ pojetÌ v˝znamu se m˘ûe zd·t b˝t zcela p¯ÌmoËar˝m d˘sledkem na prvnÌ pohled z¯ejmÈho faktu, ûe jazyk nenÌ niËÌm jin˝m neû n·strojem vyjad¯ov·nÌ myölenek (Ëi nÏjak˝ch jin˝ch ,obsah˘ myslië). Podle tÈto p¯edstavy spoËÌv· fungov·nÌ jazyka v tom, ûe se pomocÌ v˝raz˘ p¯esouvajÌ ,obsahy myslië z hlavy jednoho ËlovÏka do hlavy druhÈho. MluvËÌ sdÏluje posluchaËi nÏjak˝ ,obsahë tak, ûe jej oznaËÌ nÏjak˝m v˝razem a vyslovenÌm tohoto v˝razu p¯imÏje posluchaËe k tomu, ûe p¯Ìsluön˝ ,obsahë pojme do svÈho vÏdomÌ; tak jako na obr·zku 1. Pod dojmem takovÈhoto obr·zku jsou pak v˝razy br·ny prostÏ jako oznaËenÌ obsah˘ vÏdomÌ (p¯edstav, myölenek, psychologicky ch·pan˝ch pojm˘ ap.); a v˝razem oznaËen˝ obsah je pak ch·p·n jako v˝znam tohoto v˝razu. Obr. 1

PES!

20

V. ämilauer, NovoËesk· skladba, Praha 1966.

29

1. Co je to v˝znam?

Jednou z verzÌ tÈto p¯edstavy je i takzvan· ,teorie odrazuë, pamÏtnÌk˘m dob¯e zn·m· z ,filosofieë VladimÌra IljiËe Lenina. (V souËasnÈ dobÏ vyzn·v· podobnÈ teorie, ovöem zcela nez·visle na Leninovi, cel· ¯ada lingvist˘ i filosof˘ pod n·zvem reprezentaËnÌ sÈmantika.)21 Podle tÈto teorie jsou relevantnÌmi obsahy vÏdomÌ odrazy Ëi reprezentace objektivnÌch vÏcÌ Ëi jsoucen, a hovo¯it o nÏjakÈ vÏci n·m dovoluje v˝raz, kter˝ vyjad¯uje pr·vÏ reprezentaci tÈto vÏci. ObjektivnÏ existujÌ, m· se podle tÈto teorie za to, nap¯Ìklad psi. Ti se zrcadlÌ v lidsk˝ch myslÌch ve formÏ subjektivnÌch reprezentacÌ ps˘, a slovo Ñpesì pak slouûÌ prostÏ k vyj·d¯enÌ tÏchto reprezentacÌ. Jak jsme ¯ekli, je takov· psychologicko-sÈmiotick· teorie pr˘seËÌkem dvou p¯edstav: p¯edstavy, ûe jazykovÈ v˝razy jsou oznaËenÌmi sv˝ch v˝znam˘ v podobnÈm smyslu, v jakÈm je cedulka na dve¯Ìch oznaËenÌm toho, kdo bydlÌ v p¯ÌsluönÈm bytÏ, Ëi v jakÈm je dvouocas˝ lev znakem »ech (sÈmiotickÈ ch·p·nÌ jazyka), a p¯edstavy, ûe v˝znamem jazykovÈho v˝razu je nÏco, co se vyskytuje uvnit¯ myslÌ tÏch, kte¯Ì tento v˝raz uûÌvajÌ (psychologickÈ ch·p·nÌ jazyka). NaöÌm cÌlem v tÈto kapitole bude nejprve uk·zat, ûe tato odpovÏÔ na ot·zku Co je to v˝znam? je pov·ûlivÏ problematick·; a s pomocÌ tohoto v˝sledku naznaËit, ûe povaha v˝znamu je mnohem nejasnÏjöÌ, neû by se mohlo na prvnÌ pohled zd·t. ZpochybnÏnÌ psychologicko-sÈmiotickÈho pojetÌ v˝znamu nynÌ rozdÏlÌme do t¯Ì krok˘: Nejprve, v n·sledujÌcÌm oddÌle, uk·ûeme, ûe psychologickÈ ch·p·nÌ v˝znamu neplyne z ch·p·nÌ jazyka jako n·stroje sdÏlov·nÌ ,obsah˘ myslië (obr·zek 1), a ûe je navÌc svou podstatou v˘bec problematickÈ. V n·sledujÌcÌm oddÌle se pak d·le pokusÌme zpochybnit to, ûe by takovÈ ch·p·nÌ jazyka, jakÈ je ilustrov·no obr·zkem 1, skuteËnÏ postihovalo podstatu jazykovÈ komunikace. V oddÌle 1.5 se potom budeme snaûit uk·zat, ûe v jistÈm smyslu m˘ûe b˝t problematickÈ i samo ch·p·nÌ v˝znamu jako nÏËeho, co je oznaËov·no v˝razem (a ûe tedy problematiËnost psychologicko-sÈmiotickÈho ch·p·nÌ v˝znamu nenÌ jen v tom, ûe je psychologickÈ, ale i v tom, ûe je sÈmiotickÈ).

21 VÌce o tom J. Peregrin, Doing Worlds with Words (= DWW), Dordrecht 1995.

30

1.2 Je v˝znam v lidskÈ mysli? M˘ûe se tedy zd·t, ûe psychologicko-sÈmiotickÈ ch·p·nÌ jazyka nutnÏ vypl˝v· ze zd·nlivÏ z¯ejmÈho faktu, ûe jazykem vyjad¯ujeme myölenky: myölenk·m odpovÌdajÌ vÏty a jejich Ë·stem, pojm˘m (Ëi tradiËnÏji idejÌm) odpovÌdajÌ Ë·sti vÏt, slova. Je tomu ale skuteËnÏ tak? Abychom situaci objasnili, p¯ijmÏme nejprve pro ˙Ëely argumentace bez diskuse p¯edpoklad, ûe v˝raz je oznaËenÌm svÈho v˝znamu (tedy nÏËÌm jako n·lepkou, kterou na tento v˝znam uûivatelÈ jazyka ,p¯ipevÚujÌë), i p¯edpoklad, ûe jazyk slouûÌ ke sdÏlov·nÌ myölenek Ëi jin˝ch ,obsah˘ myslië. P¯edpokl·dejme tedy, ûe obr·zek 1 skuteËnÏ vystihuje podstatu komunikace, tedy ûe nap¯Ìklad slovo Ñpesì vyslovÌme tehdy, kdyû pomyslÌme na psa (Ëi kdyû si psa p¯edstavÌme ñ prostÏ kdyû je nÏjak˝ ,ment·lnÌ pojemë psa obsahem naöÌ mysli), a vyslovÌme ho proto, aby si psa p¯edstavil (nebo na nÏj pomyslel) n·ö posluchaË. Plynulo by z toho, ûe jsou takto sdÏlovanÈ obsahy vÏdomÌ v˝znamy p¯Ìsluön˝ch v˝raz˘? Jednoduch· ˙vaha n·s p¯esvÏdËÌ o tom, ûe nikoli. P¯edstavme si, ûe m·m nÏjak˝ obsah mysli (aù uû tento pojem ch·peme jakkoli). Chci-li ho nÏkomu sdÏlit, pouûiji k tomu, podle naöeho p¯edpokladu, nÏjak˝ v˝raz. Znamen· to, ûe z onoho v˝razu v tomto okamûiku uËinÌm oznaËenÌ tohoto obsahu? JistÏ ne: kdybych to dok·zal, kdybych mohl z v˝razu skuteËnÏ uËinit oznaËenÌ obsahu svÈho vÏdomÌ (tak jako se p¯i aktu k¯tin ËinÌ nap¯Ìklad ze jmÈna ÑJosefì oznaËenÌ urËitÈho individua, Ëi jako je nÏjak˝m z·konem ustanoven dvouocas˝ lev znakem »ech), mohl bych ke sdÏlenÌ svÈho obsahu pouûÌt jakÈhokoli v˝razu, a de facto bych tedy nepot¯eboval û·dn˝ p¯edem dan˝ jazyk (vyr·bÏl bych si ho tak¯Ìkaje podle pot¯eby a ,na jedno pouûitÌë). Kdybych pomyslel na psa, mohl bych vzÌt t¯eba slovo Ñslonì nebo ,slovoë Ñxyzì, uËinit z nÏj oznaËenÌ svÈ myölenky a takto vyroben˝m oznaËenÌm pak tuto myölenku vyj·d¯it a nÏkomu sdÏlit. To ale z¯ejmÏ nefunguje: vyslovenÌm slova Ñslonì Ëi Ñxyzì bych stÏûÌ dok·zal nÏkoho p¯imÏt, aby myslel na psa. Jak tedy dok·ûu obsah vÏdomÌ jazykem skuteËnÏ sdÏlit? Z¯ejmÏ jedinÏ tak, ûe se mi poda¯Ì najÌt v˝raz, kter˝ je k tomu uû ,uzp˘sobenë, to jest kter˝ uû m· v˝znam, jenû se nÏjak˝m zp˘sobem k mÈmu obsahu vÏdomÌ vztahuje. Z toho je z¯ejmÈ, ûe v˝znam musÌ b˝t

31

1. Co je to v˝znam?

nÏËÌm, co existuje uû p¯ed samotn˝m aktem vyj·d¯enÌ obsahu vÏdomÌ a co takov˝ akt ËinÌ v˘bec moûn˝m. 22 V˝razu tedy nikdy nemohu d·t za v˝znam sv˘j obsah vÏdomÌ, mohu nanejv˝ö najÌt v˝raz, kter˝ jiû vÌce Ëi mÈnÏ vhodn˝ v˝znam m·; a vyj·d¯enÌ m˘ûe b˝t ˙spÏönÈ natolik a pr·vÏ jen natolik, nakolik se mi poda¯Ì takto vhodn˝ v˝raz najÌt. DomnÏnka, ûe by z p¯edpokladu, ûe jazykem sdÏlujeme Ëi vyjad¯ujeme nÏjakÈ ment·lnÌ obsahy, vypl˝val z·vÏr, ûe tyto ment·lnÌ obsahy jsou v˝znamy p¯Ìsluön˝ch v˝raz˘, je tedy myln· p¯edevöÌm proto, ûe v˝znam v˝razu a to, co je tÌmto v˝razem sdÏlov·no, nenÌ jedna a tat·û vÏc. ÿeknu-li nÏkomu vÏtu ÑSoused m· psaì, sdÏlil jsem mu tÌm v˝znam tÈto vÏty? JistÏ nikoli ñ touto vÏtou mu skuteËnÏ nÏco sdÏlÌm naopak jenom potud, pokud jÌ rozumÌ, to jest pokud jiû jejÌ v˝znam zn·. To znamen·, ûe to, co je sdÏlov·no, nenÌ v˝znam, a m·me-li za to, ûe jazyk slouûÌ ke sdÏlov·nÌ nÏjak˝ch ment·lnÌch entit, neplyne z toho, ûe tyto ment·lnÌ entity jsou v˝znamy tÏch v˝raz˘, kterÈ je sdÏlujÌ. ÿeknu-li nÏkomu ÑSoused m· psaì, pak mu tÌm sdÏluji nÏco faktickÈho, nÏco o stavu souËasnÈho svÏta; zatÌmco pro v˝znam tÈto vÏty je faktick˝ stav svÏta irelevantnÌ: v˝znam tÈto vÏty m˘ûeme jistÏ zn·t, aniû bychom vÏdÏli, zda soused nÏjakÈho psa skuteËnÏ m·, a notabene i kdyû v˘bec nevÌme, o jakÈho souseda by se mÏlo jednat. (NemluvÏ o tom, ûe kdybych j· nÏkomu ¯ekl ÑSoused m· psaì, sdÏlil bych mu tÌm, ûe soused Jaroslava Peregrina m· psa, aËkoli v˝znam vÏty ÑSoused m· psaì jistÏ nenÌ totoûn˝ s v˝znamem vÏty ÑSoused Jaroslava Peregrina m· psaì.) Z·vÏr, ûe v˝znamy jsou ment·lnÌ entity, tedy neplyne z p¯edpokladu, ûe jazyk slouûÌ k vyjad¯ov·nÌ a sdÏlov·nÌ myölenek Ëi jin˝ch ,obsah˘ myslië. NavÌc je vöak tento z·vÏr problematick˝ s·m o sobÏ. V˝razy totiû nemohou b˝t oznaËenÌmi ment·lnÌch entit uû

22 Je t¯eba si takÈ uvÏdomit, ûe v˝razy jazyka jako takovÈ nevykazujÌ, na rozdÌl t¯eba od obr·zk˘, û·dnou ,p¯irozenouë podobnost, s tÌm, co vyjad¯ujÌ (snad s v˝jimkou obr·zkov˝ch typ˘ pÌsma). ZatÌmco ËlovÏk, kter˝ nikdy nevidÏl obr·zek psa, se p¯esto m˘ûe dovtÌpit, co tento obr·zek p¯edstavuje, ËlovÏk, kter˝ nikdy neslyöel ËeskÈ slovo Ñpesì, se s·m o sobÏ dovtÌpit, co toto slovo znamen·, prostÏ nem˘ûe. ÿÌk·-li se tedy nÏkdy, ûe slova jsou nÏco jako obr·zky vÏcÌ (viz nap¯Ìklad L. Wittgenstein, Tractatus), je t¯eba mÌt na pamÏti tento zd·nlivÏ z¯ejm˝, ale fakticky nÏkdy opomÌjen˝ rozdÌl.

32

1.2 Je v˝znam v lidskÈ mysli?

proto, ûe takovÈ entity jsou z·leûitostÌ z·sadnÏ subjektivnÌ, zatÌmco v˝znamy, pr·vÏ proto, ûe mohou slouûit ke komunikaci (,sdÏlov·nÌ myölenekë), jsou z·leûitostÌ svou podstatou intersubjektivnÌ. Pointa v˝znamu je pr·vÏ v tom, ûe v˝znamy mohou b˝t, na rozdÌl od obsah˘ vÏdomÌ, sdÌleny vöemi ˙ËastnÌky komunikace. SÈmantika tak stÏûÌ m˘ûe b˝t ñ oproti bÏûnÏ p¯ijÌmanÈmu n·zoru ñ vÏcÌ psychologie; naopak, sÈmantika zaËÌn· pr·vÏ tam, kde konËÌ subjektivita a kde tudÌû konËÌ psychologie (ve smyslu nauky o subjektivnÌm); je pro ni konstitutivnÌ intersubjektivita. Jak ¯Ìk· Davidson, 23 Ñto, ûe v˝znamy jsou rozluötitelnÈ, nenÌ vÏc öùastnÈ n·hody; ve¯ejn· dostupnost je konstitutivnÌm aspektem jazyka.ì24 NenÌ-li vöak v˝znam z·leûitostÌ myölenÌ, jak je moûnÈ, ûe m˘ûeme mluvit i o vÏcech, kterÈ nÏkdo prostÏ vymyslel, a kterÈ tak existujÌ pouze ,v lidsk˝ch myölenk·chë? Jak je moûnÈ, ûe dok·ûeme hovo¯it o maxipsu FÌkovi, o Fantomasovi, Ëi o hobitech? Neznamen· to, ûe v˝roky, hovo¯ÌcÌ o takov˝ch bytostech, nemohou vyjad¯ovat nic neû pouhÈ myölenky ñ ûe jmÈno, jako je ÑFÌkì, nem˘ûe oznaËovat nic jinÈho neû nÏco ment·lnÌho? Na to je t¯eba odpovÏdÏt, ûe je nutnÈ se vyvarovat smÏöov·nÌ dvou z·sadnÏ odliön˝ch smysl˘ slova Ñmyölenkaì: v ,psychologickÈmë smyslu, v jakÈm jsme toto slovo pouûÌvali dosud, znamen· Ñmyölenkaì akt individu·lnÌ mysli, kter˝ je svou podstatou subjektivnÌ; avöak v jinÈm smyslu (kterÈmu bychom mohli ¯Ìkat ,ontologick˝ë) lze toto slovo ch·pat i jako oznaËenÌ nÏËeho intersubjektivnÌho, nÏËeho, co exis-

23

D. Davidson, The Structure and Contents of Truth, in: Journal of Philosophy, 87, 1990, str. 304. 24 PodobnÏ, avöak tÏûko p¯eloûitelnÏ, konstatuje Dummett: ÑAn individual cannot communicate what he cannot be observed to communicateì (M. Dummett, Truth and other Enigmas, London 1978, str. 217). Dramatick˝m poukazem na tent˝û fakt je i Wittgensteinova slavn· polemika proti moûnosti ÑsoukromÈho jazykaì (viz L. Wittgenstein, Philosophische Untersuchungen [= PU], Oxford 1953; Ëesky: Filosofick· zkoum·nÌ, Praha 1993; viz tÈû S. Kripke, Wittgenstein on Rules and Private Language [= WRPL], Cambridge [Mass.] 1982, kap. 3). NenÌ bez zajÌmavosti, ûe podobnou skepsi vyj·d¯il i Ëeln˝ klasik lingvistickÈho strukturalismu, Roman Jakobson: Barthes (…lÈments de sÈmiologie, Paris 1964; Ëesky in: Kritika a pravda, Praha 1977, str. 96) cituje jeho v˝rok, ûe ÑsoukromÈ vlastnictvÌ v oblasti ¯eËi neexistujeì.

33

1. Co je to v˝znam?

tuje mimo jednotlivou mysl. MusÌme si ovöem uvÏdomit, ûe existuje-li nÏco intersubjektivnÏ, neznamen· to nutnÏ, ûe to existuje tak, aby se na to dalo s·hnout. Maxipes FÌk totiû z¯ejmÏ existuje ,vnÏë myslÌ ñ ne tak, ûe bychom ho mohli potkat, ale tak, ûe m· urËitÈ objektivnÌ charakteristiky (je to pes, kter˝ se nevejde do û·dnÈ boudy, vyhr·l dostihy v Chuchli, plavil se po mo¯i atd.). To plyne z toho, ûe se v souvislosti s nÌm m˘ûeme m˝lit: budu-li mÌt nap¯Ìklad za to, ûe FÌk se protloukal druhou svÏtovou v·lkou v tanku, bude mi pr·vem vyt˝k·no, ûe si pletu FÌka se äarikem. (ProblÈm ,fyzickÈë, ,nefiktivnÌë existence maxipsa FÌka je pak problÈm ËistÏ empirick˝ ñ je to tedy problÈm, kter˝, podobnÏ jako problÈm existence t¯eba snÏûnÈho muûe, nem· naprosto nic spoleËnÈho s jazykem a jeho sÈmantikou.) Obr·zek, kter˝ stojÌ v z·kladÏ bÏûnÈ p¯edstavy o v˝znamu jako nÏËem ment·lnÌm a tudÌû subjektivnÌm, tak dost·v· pov·ûlivÈ trhliny. Jak jsme totiû pr·vÏ vidÏli, i kdyû p¯ipustÌme, ûe jazyk funguje tak, jak to tento obr·zek p¯edpokl·d·, nem˘ûeme z toho v û·dnÈm p¯ÌpadÏ vyvozovat, ûe v˝znam je ukryt nÏkde uvnit¯ lidskÈ mysli. NavÌc je, jak jsme vidÏli, takovÈ ch·p·nÌ v˝znamu problematickÈ samo o sobÏ ñ intersubjektivita je konstitutivnÌ vlastnostÌ v˝znamu. Co kdybychom tedy myölenky zaËali ch·pat tÌm druh˝m z v˝öe uveden˝ch zp˘sob˘, totiû jako nÏco ne v˝hradnÏ subjektivnÌho, ale jako nÏco, co sice m˘ûe b˝t v lidsk˝ch myslÌch, co vöak nÏjak˝m zp˘sobem existuje i mimo nÏ a relativnÏ nez·visle na nich (a co je do mysli pouze nÏjak ,pojÌm·noë aktem ch·p·nÌ)? TÌm bychom jistÏ rozpor mezi subjektivitou myölenek a intersubjektivitou v˝znam˘ p¯ekonali; avöak souËasnÏ bychom se tÌm z¯ekli toho, Ëemu ¯Ìk·me psychologicko-sÈmiotickÈ pojetÌ v˝znamu. Myölenky v ,ontologickÈmë, to jest ne-subjektivnÌm slova smyslu totiû stÏûÌ m˘ûeme nahlÈdnout jako nÏco jinÈho neû jako produkt mezilidskÈ komunikace, jako ,to, co lze sdÏlovat vÏtamië ñ to jest de facto jako v˝znamy smyslupln˝ch vÏt. Uû by se tedy nedalo poËÌtat s tÌm, ûe vysvÏtlenÌ povahy v˝znam˘ delegujeme na psychology ñ naopak psychologovÈ by pak mohli (Ëi dokonce mÏli) delegovat na n·s, na sÈmantiky, vysvÏtlenÌ povahy myölenek. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ bychom se tak p¯ihl·sili k tomu, co budeme naz˝vat ontologicko-sÈmiotick˝m pojetÌm v˝znamu a ËÌm se budeme zab˝vat pozdÏji.

34

1.3 Je jazyk n·strojem sdÏlov·nÌ myölenek? Uk·zali jsme tedy, ûe i kdyby bylo nezpochybniteln˝m faktem, ûe funkcÌ jazyka skuteËnÏ je vyjad¯ov·nÌ a sdÏlov·nÌ nÏËeho ment·lnÌho, nevypl˝valo by z toho, ûe nÏËÌm ment·lnÌm je i v˝znam. Ukaûme nynÌ navÌc, ûe ch·p·nÌ jazyka jako n·stroje sdÏlov·nÌ myölenek rozhodnÏ nezpochybniteln˝m faktem nenÌ ñ ûe problematickÈ je i ono. ProË se domnÌv·me, ûe jazykem sdÏlujeme myölenky? Tato ot·zka se m˘ûe zd·t b˝t na prvnÌ pohled hloup· ñ ËÌm jin˝m by jazyk mohl b˝t neû n·strojem toho, jak ¯Ìci to, co si myslÌme, nahlas? Z vlastnÌ zkuöenosti p¯ece vÌme, ûe nÏjakou vÏtu vyslovujeme proto, ûe n·s napadne urËit· myölenka. (Vzpomeneme si nap¯Ìklad na souseda a na jeho psa a ¯ekneme: ÑSoused m· psa.ì) Je ale situace skuteËnÏ tak jasn·? Co to vlastnÏ znamen·, ûe nÏkoho napadne urËit· myölenka (t¯eba ta, ûe soused m· psa)? Co je v tomto smyslu myölenka? OdpovÏdÌ by se mohlo zd·t b˝t, ûe myölenka je prostÏ nÏco jako vÏta, jenom s tÌm rozdÌlem, ûe se namÌsto ze slov skl·d· z nÏjak˝ch ment·lnÌch sloûek, z ,idejÌë, ,ment·lnÌch pojm˘ë Ëi nÏËeho takovÈho ñ a vyslovenÌ p¯ÌsluönÈ vÏty pak prostÏ spoËÌv· v nahrazenÌ tÏchto ,ment·lnÌch sloûekë p¯Ìsluön˝mi sloûkami jazykov˝mi, slovy.25 To je ale odpovÏÔ, kter· se opÏt zd· vyvol·vat vÌce problÈm˘, neû kolik jich ¯eöÌ. Na obtÌûnost uchopenÌ nÏËeho takovÈho, jako je ,ment·lnÌ pojemë (Ëi ,ideaë), jsme uû poukazovali; kromÏ toho tu ovöem vy25 To je v podstatÏ p¯edstava, na kterÈ je zaloûena druhdy popul·rnÌ teorie myölenÌ Jerryho Fodora (J. A. Fodor, The Language of Thought, Scranton 1975). MyölenÌ je podle Fodora z·leûitost jazyka specifickÈho druhu, jazyka myölenÌ (Ñlanguage of thoughtì). SÈmantika jazyka v norm·lnÌm slova smyslu je pak d·na tÌm, ûe je tento jazyk ,zvnÏjönÏnÌmë jazyka myölenÌ. NabÌzejÌcÌ se ot·zku, ËÌm je d·na sÈmantika takovÈho jazyka myölenÌ, vöak Fodor podle mÈho n·zoru uspokojivÏ nezodpovÏdÏl. Blackburn proto o FodorovÏ teorii hovo¯Ì jako o paradigmatickÈm p¯Ìkladu toho, co naz˝v· Ñdog-legged theoriesì (S. Blackburn, Spreading the Word [= SW], Oxford 1984, ßII.3), coû bychom mohli velice volnÏ p¯eloûit jako Ñ˙hybnÈ teorieì. TakovÈ teorie podle Blackburna vysvÏtlujÌ smysluplnost slov tak, ûe je prostÏ reinterpretujÌ v nÏjakÈm jinÈm mÈdiu (v tomto p¯ÌpadÏ myölenÌ), jehoû smysluplnost berou za jaksi inherentnÌ.

35

1. Co je to v˝znam?

vst·v· dalöÌ, specifick˝ problÈm: je tomu skuteËnÏ tak, ûe napadneli nÏkoho myölenka Soused m· psa, defilujÌ mu nÏkde v mysli (aù uû za sebou Ëi vedle sebe) t¯i oddÏlenÈ vÏci, ,ment·lnÌ pojmyë Ëi ,idejeë souseda, vlastnÏnÌ a psa? Introspekce je zapeklit· vÏc (coû je takÈ d˘vod, proË analytiËtÌ filosofovÈ hovo¯Ì radÏji o jazyku neû o myölenÌ), takûe Ëten·¯ moûn· ve svÈ mysli vÌd·v· nÏco jinÈho neû j·; j· tam ale rozhodnÏ nic takovÈho, co by se dalo za takovÈ ideje prohl·sit, p¯i vyslovov·nÌ tÈto vÏty nenalÈz·m! Z tohoto hlediska by se tedy mohlo zd·t nadÏjnÏjöÌ ch·pat myölenky, jakÈ ËlovÏk vyjad¯uje vÏtami, jako nÏco nikoli tak artikulovanÈho jako vÏty, ale spÌöe jako nÏco ve stylu p¯edstav Ëi ,obr·zk˘ p¯ed vnit¯nÌm zrakemë. TakovÈ vysvÏtlenÌ by vedlo k z·vÏru, ûe kdyû nÏkoho ,napadne myölenkaë Soused m· psa (a on v d˘sledku toho vyslovÌ vÏtu ÑSoused m· psaì), znamen· to, ûe si souseda a jeho psa p¯edstavÌ. Avöak m·-li p¯edstavu souseda a jeho psa ñ m·-li tedy jak˝si obr·zek p¯ed vnit¯nÌm zrakem ñ co ho vede k tomu, ûe ji ,vyj·d¯Ìë vÏtou ÑSoused m· psaì, a ne t¯eba vÏtou ÑSoused˘v pes m· Ëty¯i nohyì Ëi dokonce vÏtou ÑLidÈ chovajÌ zv̯ataì? Z tohoto hlediska se tedy zase p¯ece jenom zd·, ûe artikulovanost vÏty, kter· by mÏla b˝t vyj·d¯enÌm myölenky, musÌ b˝t nÏjak p¯Ìtomna uû ve vyjad¯ovanÈ myölence samotnÈ ñ protoûe jinak by bylo stÏûÌ vysvÏtlitelnÈ, proË by mÏla b˝t pr·vÏ takto artikulovan· vÏta vyj·d¯enÌm pr·vÏ tÈto myölenky. Co kdybychom tedy myölenku, jak· m˘ûe ËlovÏka napadnout, nahlÈdli p¯Ìmo jako jakousi (nevyslovenou) vÏtu? Ani to by nebylo p¯Ìliö uspokojivÈ ñ kdybychom totiû ch·pali myölenky takto, pak by teze, ûe nÏkdo ¯ekne ÑSoused m· psaì tehdy, kdyû ho napadne myölenka Soused m· psa, znamenala, ûe nÏkdo ¯ekne nahlas ÑSoused m· psaì tehdy, kdyû si p¯edtÌm ¯ekne ÑSoused m· psaì potichu. JistÏ existujÌ situace, kdy tomu tak je; tÏûko to ale vystihuje princip fungov·nÌ jazyka. A p¯edevöÌm v takovÈm p¯ÌpadÏ uû nejde o vztah mezi myölenÌm a mluvenÌm, ale o vztah mezi mluvenÌm pro sebe a mluvenÌm nahlas ñ namÌsto toho, abychom vysvÏtlovali mluvenÌ za pomoci myölenÌ, vysvÏtlujeme naopak myölenÌ jako formu mluvenÌ. NavÌc aù uû chceme ztotoûÚovat to, kdyû ËlovÏka ,napadne myölenkaë s ment·lnÌm dÏjem jakÈhokoli druhu, je z·sadnÌ problÈm v tom, ûe kdyû si budeme d˘slednÏ vöÌmat toho, jak jazyk fakticky pouûÌv·me, jenom stÏûÌ m˘ûeme skuteËnÏ dojÌt k z·vÏru, ûe naöe jazykov· aktivita je vûdy doprov·zena nÏjak˝m stejnorod˝m typem

36

1.3 Je jazyk n·strojem sdÏlov·nÌ myölenek?

ment·lnÌ aktivity. ZamyslÌme-li se nad tÌm, jak jazyk norm·lnÏ uûÌv·me, nem˘ûeme nevidÏt, ûe p¯Ìpad, kdy nÏco vymyslÌme a pak to teprve ,odÏjeme do slovë, je velice speci·lnÌm p¯Ìpadem, kter˝ je dalek toho, aby vystihoval bÏûnÈ uûÌv·nÌ jazyka. Zvol·m-li p¯i spat¯enÌ psa ÑT·mhle je pes!ì, nenÌ tomu obvykle tak, ûe si to nejprve pomyslÌm, pak najdu p¯Ìsluön· slova, a pak teprve myölenku vyj·d¯Ìm.26 V˝povÏÔ a jÌ vyjad¯ovan· myölenka nejsou obecnÏ dvÏ oddÏlitelnÈ, ËasovÏ n·slednÈ a kauz·lnÏ spojenÈ ud·losti.27 M˘ûe se ovöem zd·t, ûe p¯edstavu jazyka jako n·stroje sdÏlov·nÌ myölenek m˘ûeme vyvozovat i z ˙vah zcela jinÈho druhu, totiû z ˙vah o tom, jak a proË jazyk vznikl. Kv˘li Ëemu jinÈmu se jazyk vyvinul neû z pot¯eby sdÏlovat sv˝m druh˘m svÈ myölenky? A vznik·-li jazyk proto, abychom mohli ,odÌt myölenky do slovë, pak musÌ mÌt jeho sÈmantika nutnÏ ko¯eny v myölenÌ a my ji musÌme jako takovou vidÏt ñ jinak bychom byli jako nÏkdo, kdo chce pochopit boty, a odmÌt· vzÌt na vÏdomÌ, ûe jsou vytvo¯eny k tomu, aby se do nich obouvaly lidskÈ nohy. (Jak ¯Ìk· ämilauer v cit·tu 26

Na podporu tvrzenÌ, ûe v˝povÏdi musÌ p¯edch·zet myölenka, se nÏkdy uv·dÌ z¯ejm˝ fakt, ûe ËlovÏk obËas mÌv· pocit, ûe svou v˝povÏdÌ nevyj·d¯il to, co chtÏl; a nÏkdy dokonce zcela ,marnÏ hled· slovaë. NenÌ tohle jasn˝m d˘kazem toho, ûe tu p¯ed v˝povÏdÌ nutnÏ musÌ b˝t myölenka, kterou se v˝povÏÔ snaûÌ vyj·d¯it a kterou vyjad¯uje lÈpe nebo h˘¯e podle toho, jak dokonale ji ,kopÌrujeë? Neznamen· to, ûe nÏco vypovÏdÏt nutnÏ p¯edpokl·d· ,odÌt myölenku do slovë? Tento fakt nepochybnÏ znamen·, ûe s v˝povÏdÌ je spojen nÏjak˝ ˙mysl, a ona tak m˘ûe b˝t tÌmto ˙myslem pomϯov·na a shled·v·na uspokojivou Ëi mÈnÏ uspokojivou ñ neznamen· to vöak nutnÏ, ûe by tato uspokojivost Ëi neuspokojivost musela b˝t z·leûitostÌ porovn·v·nÌ uËinÏnÈ v˝povÏdi s nÏjakou jejÌ latentnÌ, ,myölenkovouë formou. P¯edstavme si, ûe malujeme abstraktnÌ obraz: se sv˝m v˝tvorem pak pravdÏpodobnÏ takÈ budeme spokojeni vÌce nebo mÈnÏ ñ a rozhodnÏ to nutnÏ neznamen·, ûe bychom jiû p¯ed zaË·tkem malov·nÌ museli mÌt nÏkde ,p¯ed vnit¯nÌm zrakemë to, co chceme namalovat. 27

Polemice s p¯edstavou, ûe v˝znamem by mohl b˝t nÏjak˝ ment·lnÌ ,proûitekë (p¯edstava, pocit ap.) doprov·zejÌcÌ uûÌv·nÌ p¯ÌsluönÈho jazykovÈho v˝razu, vÏnuje Wittgenstein podstatnou Ë·st sv˝ch Filosofick˝ch zkoum·nÌ. Jak na to ovöem poukazuje Kripke (WRPL, str. 41 nn.), Wittgenstein se snaûÌ uk·zat nejenom to, ûe takov˝ ,proûitekë by nemohl b˝t v˝znamem (z principi·lnÌch d˘vod˘ naznaËen˝ch v˝öe); snaûÌ se navÌc uk·zat i to, ûe û·dn˝ konstantnÌ ,proûitekë doprov·zejÌcÌ uûÌv·nÌ jazykovÈho v˝razu ve skuteËnosti neexistuje.

37

1. Co je to v˝znam?

uvedenÈm v˝öe, slova se nap¯Ìklad seskupujÌ do slovnÌch druh˘ podle toho, jak˝ druh entit oznaËujÌ.) To by ale p¯edpokl·dalo, ûe (artikulovanÈ) myölenÌ existuje nez·visle na jazyce; ûe nejprve existovalo (jiû zcela ,vytvarovanÈë) myölenÌ, a pak teprve, jak se naöim p¯edk˘m da¯ilo ,odÌvat myölenky do slovë, p¯ibyl jazyk. Pr·vÏ jsme ale konstatovali, ûe p¯edstavÏ myölenek, kterÈ jsou tak artikulovanÈ jako vÏty, a p¯itom to nejsou vÏty, je tÏûkÈ d·t srozumiteln˝ obsah. I lingvistÈ, filosofovÈ a antropologovÈ se dnes vÌcemÈnÏ shodujÌ na tom, ûe jazyk je spÌöe podmÌnkou pojmovÈho, artikulovanÈho myölenÌ a ûe je s nÌm nerozbornÏ spjat. 28 Jak ¯Ìk· Saussure, 29 je to teprve jednota Ñmyölenka-zvukì, co implikuje jakÈkoli ËlenÏnÌ do tÈ doby amorfnÌ ment·lnÌ substance. LingvistÈ od Humboldta p¯es Whorfa a Hjelmsleva (jako reprezentativnÌ p¯Ìklad viz nejlÈpe Whorf)30 aû po Lakoffa a Johnsona (jejichû knihu probÌr·me v oddÌle 1.6), ukazujÌ, ûe kategorie, kter˝mi naöe myölenÌ ch·pe n·ö svÏt, jsou z podstatnÈ Ë·sti d·ny naöÌm jazykem (toho si podrobnÏji vöimneme jeötÏ d·le). Lze tedy stÏûÌ tvrdit, ûe by byl jazyk odvozen˝ od (artikulovanÈho) myölenÌ historicky; a pokus stavÏt ho do tÈto pozice v ¯·du v˝kladu, vysvÏtlovat jazyk pomocÌ myölenÌ, je exempl·rnÌm p¯Ìkladem vysvÏtlov·nÌ obscurum per obscurius, nÏËeho nejasnÈho nÏËÌm jeötÏ nejasnÏjöÌm. Jazyk a jeho faktickÈ fungov·nÌ je p¯ece ñ na rozdÌl od myölenÌ ñ nÏco ve svÈ podstatÏ snadno intersubjektivnÏ uchopitelnÈho a relativnÏ jednoduch˝mi termÌny popsatelnÈho: takûe v ˙vahu p¯ipad· mnohem spÌöe nikoli vysvÏtlovat jazyk pomocÌ myölenÌ, ale myölenÌ pomocÌ jazyka!31 P¯edstava v˝znamu jako nÏËeho ment·lnÌho a s nÌ i p¯edstava jazyka jako nÏjakÈho p¯ÌmoËarÈho n·stroje vyjad¯ov·nÌ na nÏm nez·vislÈho myölenÌ jsou tedy z·sadnÏ problematickÈ. (Nic vÌce neû 28 Viz nap¯. D. Dennett, Kinds of Minds, New York 1996 (Ëesky: Druhy myslÌ, Bratislava 1997) Ëi T. W. Deacon, The Symbolic Species: The CoEvolution of Language and the Brain, New York 1998. 29 F. de Saussure, Cours de linguistique gÈnÈrale (= CLG), Paris 1931, Ëes. p¯ekl. Kurs obecnÈ lingvistiky, Praha 1989, str. 156. 30

B. L. Whorf, Language, Thought and Reality, Cambridge (Mass.) 1956. 31

Coû ovöem nenÌ nic jinÈho neû jedno ze z·kladnÌch v˝chodisek v˝öe zmiÚovanÈho filosofickÈho obratu k jazyku.

38

1.4 V˝znamy jako objektivnÌ abstrakta

to, ûe jsou tyto p¯edstavy z·sadnÏ problematickÈ, tj. ûe zdaleka nejsou tak samoz¯ejmÏ p¯ijatelnÈ, jak se nÏkdy m˘ûe zd·t, se tady zatÌm uk·zat nepokouöÌme.) ObecnÏji je problematick· jak·koli teorie v˝znamu zaloûen· na ,teorii odrazuë: i ponech·me-li stranou skuteËnost, ûe problematick· je sama ,teorie odrazuë,32 nevyhneme se problÈm˘m dan˝m tÌm, ûe vlastnÏ nenÌ jasnÈ, v jakÈm smyslu jsou ment·lnÌ entity, jak˝mi jsou odrazy nebo reprezentace, relevantnÌ pro teorii v˝znamu.

1.4 V˝znamy jako objektivnÌ abstrakta VysvÏtlovat v˝znam psychologicko-sÈmioticky, to jest prost¯ednictvÌm myölenek, p¯edstav Ëi obsah˘ mysli tedy, zd· se, vÌce ot·zek vyvol·v·, neû zodpovÌd·. Zd· se, ûe chceme-li nad·le tvrdit, ûe existuje nÏco jako v˝znam, bude p¯ijatelnÏjöÌ p¯ipustit, ûe to musÌ b˝t nÏco objektivnÌho, nÏco existujÌcÌho v tom svÏtÏ, kter˝ mluvËÌ p¯ÌsluönÈho jazyka sdÌlejÌ. (Tohle explicitnÏ zformuloval a p¯esvÏdËivÏ zd˘vodnil na konci minulÈho stoletÌ Gottlob Frege,33 a pr·vÏ on tak ñ vÌcemÈnÏ mimovolnÏ ñ zaloûil ten smÏr filosofickÈho myölenÌ, kter˝ se v rukou lidÌ, jako byli Russell, Carnap, Wittgenstein a dalöÌ, vyvinul v to, co se dnes naz˝v· analytickou filosofiÌ.) 32

Do jakÈ mÌry mohou b˝t i mnohem sofistikovanÏjöÌ varianty p¯edstavy ÑËlovÏka jakoûto zrcadla p¯Ìrodyì zdrojem slepÈ filosofickÈ uliËky, podrobnÏ rozebral Richard Rorty ve svÈ slavnÈ knize Filosofie a zrcadlo p¯Ìrody (viz R. Rorty, Philosophy and the Mirror of Nature, Princeton 1980; viz tÈû J. Peregrin, Richarda Rortyho cesta k postmodernismu, in: Filosofick˝ Ëasopis, 42, 1994, str. 381ñ402). R. Brandom (Making It Explicit [= MIE], Cambridge [Mass.] 1994, str. 74) cituje vzruöenou reakci Rebeccy WestovÈ, kter· nemohla pochopit, proË by mÏl nÏkdo chtÌt po lidskÈ mysli, aby vytv·¯ela kopii svÏta: ÑJedna takov· zatracen· vÏc p¯ece ˙plnÏ staËÌ!ì 33 Viz nap¯. Frege, Der Gedanke. Eine logische Untersuchung, in: Beitr‰gen zur Philosophie des deutschen Idealismus, I, 1918ñ19, str. 58ñ77; Ëesky: Myölenka, in: Scientia & Philosophia, 6, 1994, str. 50ñ75. Pro Frega vypl˝vala objektivita v˝znamu p¯Ìmo z objektivity pravdy. Zda je nÏco pravda, z¯ejmÏ nenÌ d·no tÌm, ûe si nÏkdo myslÌ, ûe je to pravda ñ a protoûe pravdivost vÏty je mimo jinÈ d·na jejÌm v˝znamem (a potaûmo v˝znamy jejich sloûek), nem˘ûe ani v˝znam spoËÌvat v tom, co si nÏkdo myslÌ.

39

1. Co je to v˝znam?

Je ovöem z¯ejmÈ, ûe v˝znamy nemohou b˝t hmatatelnÈ konkrÈtnÌ p¯edmÏty nebo alespoÚ ne jenom takovÈ p¯edmÏty. (S nimi, jak uû jsme vidÏli, nevystaËÌme ani v p¯ÌpadÏ tak jednoduchÈho podstatnÈho jmÈna, jako je Ñpesì; a jeötÏ mnohem problematiËtÏjöÌ je zjevnÏ situace v p¯ÌpadÏ jin˝ch slovnÌch druh˘.) MusÌme tedy p¯edpokl·dat nÏjakou ,t¯etÌ ¯Ìöië nefyzick˝ch a p¯itom nikoli subjektivnÌch entit, nÏjakou platÛnskou ¯Ìöi idejÌ Ëi ,objektivnÌch abstraktë. (TÌm samoz¯ejmÏ vznik· neomezen˝ prostor pro ñ vÏtöinou nikam nevedoucÌ ñ diskuse o charakteru takovÈ ¯Ìöe idejÌ. Ty ovöem nejsou niËÌm jin˝m neû projevem modernÌ verze sporu mezi nominalisty a realisty, tak popul·rnÌho p¯edevöÌm v obdobÌ scholastiky.) Spolu s rozmachem form·lnÌ logiky a matematiky v naöem stoletÌ se vytvo¯il prostor pro takovÈ ch·p·nÌ abstrakt, kterÈ je ËinÌ pro ËlovÏka mimo¯·dnÏ straviteln˝mi: staËÌ p¯ipustit jedin˝, a to docela p¯ijateln˝ typ abstraktnÌch entit, totiû mnoûiny. VystaËÌme s p¯edmÏty fyzickÈho svÏta, s jejich mnoûinami, s mnoûinami tÏchto mnoûin atd.34 Tarski, Carnap a dalöÌ logici a filosofovÈ tak v n·vaznosti na v˝sledky form·lnÌ logiky pojali sÈmantiku vÌcemÈnÏ jako vÏdu, kter· zkoum·, jakÈ mnoûiny jsou p¯i¯azeny v˝raz˘m. To vedlo u nÏkter˝ch lingvist˘ a filosof˘ k takovÈmu ch·p·nÌ fungov·nÌ jazyka, jakÈ bychom mohli nazvat ontologicko-sÈmiotick˝m. V˝razy jazyka jsou v r·mci tohoto pojetÌ ch·p·ny jako oznaËenÌ, ne vöak jako oznaËenÌ obsah˘ vÏdomÌ, ale jako oznaËenÌ objektivnÌch, zpravidla abstraktnÌch entit (obvykle mnoûin).35 TakovÈ ch·p·nÌ jazyka znamen· ve srovn·nÌ s ch·p·nÌm psychologicko-sÈmiotick˝m z·sadnÌ pokrok, a mnohdy je skuteËnÏ uûiteËnÈ se na jazyk takto, ontologicko-sÈmioticky, dÌvat. ProblÈm je ovöem v tom, 34 Jak se d· v r·mci teorie mnoûin uk·zat, vystaËÌme i zcela bez fyzick˝ch p¯edmÏt˘, jenom s ,Ëist˝mië mnoûinami. I takov˝ch mnoûin, jako jsou ∅ (pr·zdn· mnoûina), {∅} (mnoûina obsahujÌcÌ jako sv˘j jedin˝ prvek pr·zdnou mnoûinu), {∅,{∅}} (mnoûina tvo¯en· p¯edchozÌmi dvÏma mnoûinami) atd. atd., je totiû tolik, ûe jimi dok·ûeme jakÈkoli mnoûiny fyzick˝ch p¯edmÏt˘ ,modelovatë. 35 JednÌm z nejd˘slednÏjöÌch propag·tor˘ takovÈho vidÏnÌ jazyka byl i Ëesk˝ logik Pavel Tich˝ (ten se ovöem nakonec neobeöel bez objektivnÌch abstraktnÌch entit, kterÈ se do standardnÌ teorie mnoûin neveöly) ñ viz P. Tich˝, O Ëem mluvÌme? (VybranÈ stati k logice a sÈmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995 a takÈ P. Materna, SvÏt pojm˘ a logika, Praha 1995. ObecnÏ o teoriÌch v˝znamu tohoto druhu viz J. Peregrin, ⁄TS.

40

1.5 SÈmantika versus sÈmiotika

ûe bereme-li ontologicko-sÈmiotick˝ obr·zek p¯Ìliö doslova, m˘ûe n·s i on vÈst k podstatnÏ zkreslen˝m p¯edstav·m o tom, jak jazyk funguje a co je to v˝znam.36 ProblÈm s psychologicko-sÈmiotick˝m pojetÌm totiû, jak se pokusÌme uk·zat, nenÌ jenom v tom, ûe je psychologickÈ, ale i v tom, ûe je sÈmiotickÈ. Z·kladnÌ tezÌ tÈto knihy je totiû to, ûe problÈmem je samo ch·p·nÌ v˝razu jako oznaËenÌ svÈho v˝znamu.

1.5 SÈmantika versus sÈmiotika Podstatou znaku, tak jak ho ch·pe sÈmiotika, je propojenÌ dvou entit, oznaËovanÈho a oznaËujÌcÌho.37 ÿekneme-li, ûe dvouocas˝ lev je znakem »ech, ¯Ìk·me tÌm, ûe existuje propojenÌ mezi tÌmto (urËit˝m zp˘sobem stylizovan˝m) zv̯etem (jako oznaËujÌcÌm) a »echami (jako oznaËovan˝m), tedy ûe kdo je (ve vhodnÈm kontextu) konfrontov·n s tÌm prvnÌm, cÌtÌ se b˝t jeho prost¯ednictvÌm konfrontov·n s tÌm druh˝m. ÿÌk·me-li, ûe ËervenÈ svÏtlo znamen· z·kaz jÌzdy, ¯Ìk·me tÌm, ûe existuje propojenÌ mezi takov˝m svÏtlem a tÌmto z·kazem; kdo je (opÏt samoz¯ejmÏ v p¯ÌsluönÈm kontextu) konfrontov·n s Ëerven˝m svÏtlem, vnÌm· z·kaz jÌzdy. ÿÌk·me-li, ûe horeËka je p¯Ìznakem infekce, ¯Ìk·me tÌm, ûe zjistÌme-li, ûe m· nÏkdo horeËku, d· se p¯edpokl·dat, ûe je v jeho organismu p¯Ìtomna nÏjak· infekce. Znak je tedy z·leûitostÌ propojenÌ dvou na sobÏ jinak nez·visl˝ch vÏcÌ: oznaËujÌcÌho a oznaËovanÈho. OznaËujÌcÌ je jako takovÈ ch·p·no pouze jako poukaz k oznaËovanÈmu. Je to jako kdyû si nÏkdo bere s sebou na cestu fotografii svÈ ûeny, aby si manûelku mohl vûdy pohledem na tu fotografii p¯ipomenout: a tak jako takov· fotografie nem· v tomto kontextu jinou funkci neû p¯ipomÌnat osobu, kterou zachycuje, nem· ani oznaËujÌcÌ jinou funkci neû odkazovat k oznaËovanÈmu. SpojenÌ oznaËovanÈho s oznaËujÌcÌm ve znak je 36 Viz k tomu tÈû mou polemiku s Tich˝m (P. Tich˝, The Scandal of Linguistics, in: From the Logical Point of View, 3, 1992, str. 70ñ80, a J. Peregrin, Is Language a Code?, in: From the Logical Point of View, 2, 1993, str. 73ñ79). 37 Na rozdÌl od bÏûnÈho ˙zu se tedy v tÈto terminologii znakem nerozumÌ jenom samo oznaËujÌcÌ, ale oznaËujÌcÌ dohromady s oznaËovan˝m.

41

1. Co je to v˝znam?

kontingentnÌm, empirick˝m faktem, v˝sledkem nÏjakÈho faktickÈho jednor·zovÈho aktu (,k¯tinë) Ëi dlouhodobÈho procesu, kter˝ m˘ûeme spolu s Morrisem38 souhrnnÏ oznaËit termÌnem sÈmiosis. To, ûe jsou »echy spojov·ny s dvouocas˝m lvem, je d·no urËit˝m historick˝m v˝vojem a urËit˝mi st·topr·vnÌmi akty. To, ûe ËervenÈ svÏtlo na semaforu znamen· z·kaz jÌzdy, je d·no dopravnÌmi p¯edpisy. To, ûe je horeËka p¯Ìznakem infekce, je d·no historickou zkuöenostÌ lidstva, potvrzenou vÏdecky zjiötÏnou p¯ÌËinnou souvislostÌ. V jakÈm ohledu je spojenÌ v˝razu s jeho v˝znamem jako spojenÌ oznaËujÌcÌho s oznaËovan˝m? Bezpochyby v tom, ûe v˝raz m˘ûeme vidÏt jako nÏco, co je tu jenom proto, abychom skrze to vnÌmali v˝znam; tak jako skrze dvouocasÈho lva vnÌm·me »echy. Pr·vÏ tohle vede k situaci, kdy mnozÌ filosofovÈ a jazykovÏdci prohlaöujÌ sÈmantiku, tj. nauku o v˝znamu jazykov˝ch v˝raz˘, za speci·lnÌ p¯Ìpad sÈmiotiky, obecnÈ nauky o znacÌch. J· jsem ovöem p¯esvÏdËen, ûe takovÈ pod¯azenÌ sÈmantiky sÈmiotice toho vÌce zamlûÌ neû objasnÌ. Smyslupln˝ v˝raz totiû sice m˘ûeme ñ v jednom ohledu ñ d·vat do jednÈ roviny s takov˝mi prototypick˝mi znaky, jakÈ uv·dÌme v˝öe, v jinÈm ohledu je vöak tohle velice zav·dÏjÌcÌ. Vnucuje n·m to totiû p¯edstavu, ûe v˝znam je nÏjak· na v˝razu zcela nez·visle existujÌcÌ entita, kter· byla k v˝razu jenom n·hodnÏ p¯ipojena; ûe v˝razy jsou n·lepky, kter˝mi oznaËujeme jinak na nich nez·vislÈ p¯edmÏty (aù uû p¯edmÏty svÏta vÏdomÌ, svÏta fyzickÈho nebo nÏjakÈ platÛnskÈ ,t¯etÌ ¯Ìöeë). To vede k obr·zku, na nÏmû je jazyk pouh˝m prost¯edkem k pojmenov·nÌ v˝znam˘, kterÈ tu tak jako tak jsou a kterÈ jazykov˝mi v˝razy m˘ûeme, ale takÈ nemusÌme ,on·lepkovatë.39 A to je p¯edstava, kter· roli jazyka v naöem vztahov·nÌ se ke svÏtu zcela trivializuje: podle nÌ bychom mohli ˙plnÏ stejnÏ myslet, jednat a ûÌt i bez jazyka; mÏli bychom jenom potÌûe se mezi sebou domluvit. 38 C. W. Morris, Foundations of the Theory of Signs (International Encyclopedia of Unified Science 1), Chicago 1966. 39 Profesor ve Swiftov˝ch Gulliverov˝ch cest·ch ¯Ìk·: ÑProtoûe slova jsou jen n·zvy vÏcÌ, bude lidem pohodlnÏjöÌ nosit s sebou vÏci pot¯ebnÈ na vyj·d¯enÌ kaûdÈho p¯edmÏtu, o nÏmû chtÏjÌ pr·vÏ rozmlouvat.ì VelikÈmu cestovateli se pak naskytl pohled na to, jak se dva mudrci obtÌûenÌ vaky setkali na ulici, sloûili sv· b¯emena a hodinu spolu rozmlouvali; potom zas n·ËinÌ poskl·dali, pomohli si je navz·jem naloûit a rozlouËili se.

42

1.5 SÈmantika versus sÈmiotika

OdmÌt·me-li ovöem pod¯azovat sÈmantiku sÈmiotice, jak se m˘ûeme hl·sit k Saussurovi, kter˝ je pokl·d·n za jednoho z otc˘ sÈmiotiky? Je pravda, ûe Saussure hovo¯Ì o zobecnÏnÌ svÈ teorie jazyka na obecnou nauku o znacÌch (pro tuto obecnou nauku navrhuje n·zev nikoli sÈmiotika, ale sÈmiologie) ñ u nÏj ovöem nejde o sÈmiotiku v tom smyslu, v jakÈm se jÌ my chceme v sÈmantice vyhnout. Saussure totiû jednoznaËnÏ odmÌt· ch·p·nÌ jazyka jako ,nomenklaturyë, to jest jako sady n·lepek p¯ipevÚovan˝ch na vÏci. ÿÌk·: Ñ...jazyk nem· ani ideje, ani hl·sky, kterÈ by existovaly p¯ed jazykov˝m systÈmem, ale jenom pojmovÈ a fÛnickÈ rozdÌly, kterÈ z tohoto systÈmu vyplynuly.ì40 Je-li tedy jazykov˝ v˝raz znakem, pak je znakem, kter˝ se od jin˝ch znak˘ liöÌ tÌm, ûe jeho oznaËovanÈ (a v jistÈm smyslu, jak d·le uvidÌme, i oznaËujÌcÌ) je konstituov·no aû s konstitucÌ tohoto znaku. V˝znamy tedy podle Saussura (jak uvidÌme podrobnÏji jeötÏ d·le) neexistujÌ p¯ed jazykem a nez·visle na jazyce, p¯ich·zejÌ na svÏt aû skrze jazyk. Nejsou to p¯edmÏty, kterÈ by v˝razy jenom ,on·lepkov·valyë, jsou to hodnoty v˝raz˘, kterÈ vypl˝vajÌ z postavenÌ tÏchto v˝raz˘ v systÈmu jazyka a z jejich uûiteËnosti v r·mci (pouûijeme-li popul·rnÌho Wittgensteinova termÌnu) Ñjazykov˝ch herì. Saussurovskou myölenku sÈmiologie je tak, domnÌv·m se, moûnÈ ch·pat (a p¯ÌpadnÏ rozvÌjet) r˘zn˝mi, rozumn˝mi i mÈnÏ rozumn˝mi zp˘soby. Jednou cestou, tou, p¯ed kterou zde varujeme, je cesta p¯ipodobnÏnÌ vztahu v˝raz-v˝znam ke vztah˘m typu lev-»echy, Ëerven·-stop! Ëi horeËka-infekce. To je cesta, kterou se vyd·vajÌ nÏkte¯Ì z tÏch, kte¯Ì si explicitnÏ ¯ÌkajÌ sÈmiotikovÈ. Tak Eco ¯Ìk·, ûe znak je charakterizov·n jako ÑnÏco p¯edstavujÌcÌ nÏco jinÈhoì (Ñaliquid stat pro aliquoì)41 ñ zd· se tedy, ûe prototypem znaku je pr·vÏ ona fotografie, kterou si bereme na cesty, aby n·m p¯ipomÌnala toho, kdo je na nÌ; p¯iËemû ten nÏkdo existuje zcela nez·visle na tom, zda nÏkdo nÏjakou jeho fotografii m·. V˝znamy jsou vÏci, kterÈ jsou v˝razy zastupov·ny jenom z ,technick˝ch d˘vod˘ë; 42 jde-li n·m o podstatu vÏci, musÌme na v˝razy zapomenout a proniknout p¯Ìmo do svÏta v˝znam˘. 40

F. de Saussure, CLG, str. 166. U. Eco, Semiotics and the Philosophy of Language, Bloomington 1986, str. 14. 42 Protoûe se dajÌ na rozdÌl od vÏcÌ samotn˝ch zcela snadno nosit s sebou. 41

43

1. Co je to v˝znam?

Docela jin˝ p¯Ìstup ke zkoum·nÌ vztahu v˝raz-v˝znam volÌ pozdnÌ Wittgenstein (a na to, ûe jeho p¯Ìstup m· mnoho spoleËnÈho s tÌm Saussurov˝m, i kdyû se Wittgenstein k Saussurovi explicitnÏ nehl·sÌ a nenÌ ani d˘vod p¯edpokl·dat, ûe ho nÏkdy Ëetl, bylo v literatu¯e poukazov·no.) 43 Wittgenstein si dob¯e uvÏdomuje zr·dnost p¯edstavy, ûe v˝znamy jsou nÏjakÈ (ment·lnÌ nebo jinÈ) vÏci, jejichû spojenÌ s v˝razy m˘ûe b˝t vypozorov·no nÏjak˝m takov˝m zp˘sobem, jak˝m m˘ûe b˝t vypozorov·no spojenÌ »ech s jejich znakem; a podstatnou Ë·st jeho dÌla je moûnÈ vidÏt de facto jako neust·lÈ vyvracenÌ pr·vÏ tÈto p¯edstavy. ÿÌk·: ÑAbychom si ujasnili v˝znam slova ,mysletë, pozorujeme sami sebe p¯i myölenÌ: Co tady pozorujeme, bude tÌm, co toto slovo znamen·! Ale takto tento pojem pr·vÏ pouûÌv·n nenÌ. (PodobnÈ by bylo, kdybych chtÏl bez znalosti öachu, skrze p¯esnÈ pozorov·nÌ poslednÌho tahu öachovÈ partie, zjistit, co znamen· v˝raz ,d·t matë.)ì 44 PodobnÏ jako nem˘ûeme pochopit smysl öachov˝ch figurek jejich sebedelöÌm ohled·v·nÌm Ëi p·tr·nÌm po jejich spojenÌ s jin˝mi entitami (nap¯Ìklad hled·nÌm, zda je ten opracovan˝ kousek d¯eva, kterÈmu se ¯Ìk· kr·l, nÏjak spojen s nÏjakou abstraktnÌ kr·lovitostÌ), ale jenom studiem pravidel öachu, m˘ûeme v˝znam slov pochopit ne p·tr·nÌm po nÏjak˝ch aktech sÈmiosis Ëi po vÏcech, kterÈ tato slova ,on·lepkov·vajÌë, ale studiem pravidel fungov·nÌ jazyka.45 RozdÌl mezi ecovsk˝m a wittgensteinovsk˝m p¯Ìstupem k jazyku je dob¯e patrn˝ z rozdÌlnÈho zp˘sobu, jak˝m se stavÏjÌ k Augustinovi, kter˝ se ve svÈm spisu De Magistro jako pravdÏpodobnÏ prvnÌ snaûÌ systematicky vykl·dat jazyk jako sadu n·lepek, jimiû opat¯ujeme vÏci. ZatÌmco podle Eca je to svou dobu neuvϯiteln˝m zp˘sobem p¯edbÌhajÌcÌ objev (Augustin podle nÏj ÑdefinitivnÏ spojil dohromady teorii znak˘ a teorii jazykaì; Ñpatn·ct staletÌ p¯ed Saussurem je tÌm, kdo p¯ijÌm· rod znak, jehoû jsou jazykovÈ znaky druhyì),46 podle Wittgensteina je pr·vÏ tento obr·zek ztÏlesnÏnÌm

43 PodrobnÏ konfrontuje Wittgensteina s Saussurem nap¯. R. Harris, Language, Saussure and Wittgenstein, London 1988. 44

L. Wittgenstein, PU, ß316.

45

Viz tÈû J. Peregrin, O Ëem je sÈmantika?

46

U. Eco, cit. d., str. 33.

44

1.6 Jazyk a ,struktura svÏtaë

naprosto zav·dÏjÌcÌho pohledu na jazyk. ProblÈm je totiû podle Wittgensteina v tom, ûe ÑAugustin popisuje uËenÌ lidskÈmu jazyku tak ... jako by dÌtÏ uû umÏlo myslet, jenom jeötÏ ne mluvitì47. A potÌû je v tom, ûe vysvÏtlujeme-li jazyk jako pouhÈ ,zvnÏjönÏnÌ (uû hotovÈho) myölenÌë, zatemÚujeme tÌm fakt, ûe naöe myölenÌ (a tÌm v jistÈm smyslu i n·ö svÏt) by stÏûÌ bylo tÌm, ËÌm je (pokud by v˘bec nÏËÌm bylo), kdybychom nemÏli jazyk. Znak, jakoûto kontingentnÌ spojenÌ oznaËovanÈho s oznaËujÌcÌm, p¯edpokl·d· nÏjak˝ uû hotov˝ prostor potenci·lnÌch oznaËujÌcÌch (,slovë) a jemu komplement·rnÌ prostor potenci·lnÌch oznaËovan˝ch (,vÏcÌë), kterÈ se kontingentnÏ spojujÌ (nebo nespojujÌ). Na skuteËnÈm jazyce je vöak podstatnÈ to, ûe v˝znamy (a v jistÈm smyslu ani v˝razy) neexistujÌ p¯edem, ale konstituujÌ se aû skrze konstituci jazykovÈho systÈmu.

1.6 Jazyk a ,struktura svÏtaë ProblÈm se sÈmiotick˝m v˝kladem jazyka (je-li sÈmiotika ch·p·na tak, jak bylo naËrtnuto v˝öe)48 je tedy v tom, ûe jazyku p¯isuzuje p¯Ìliö pasivnÌ roli, ûe p¯edpokl·d·, ûe jazyk jenom ,on·lepkov·v·ë nÏco, co tady jiû hotovÈ je ñ aù jiû je to jiû hotov˝ svÏt Ëi jiû hotovÈ myölenÌ. Jazykov˝ strukturalismus, jak ho zde ch·peme, je pak pr·vÏ protipÛlem toho pohledu: ten ch·pe jazyk jako nÏco mnohem aktivnÏjöÌho, jako nÏco, bez Ëeho by ani myölenÌ, ani svÏt nemÏly ten tvar, kter˝ majÌ. ProblematiËnost p¯edstavy, ûe jazyk prostÏ jenom nÏjak kopÌruje svÏt (aù uû p¯Ìmo nebo prost¯ednictvÌm nÏjak˝ch ,odraz˘ë v naöÌ mysli) se ukazuje, uû kdyû seriÛznÏ analyzujeme naöe z·kladnÌ jazykovÈ struktury, tak jak to udÏlali nap¯Ìklad Lakoff a Johnson.49 Ro47

L. Wittgenstein, PU, ß32.

48

Je t¯eba zd˘raznit, ûe to, co bylo ¯eËeno, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ neznamen·, ûe bychom sÈmiotiku povaûovali za nÏco nepodstatnÈho Ëi dokonce scestnÈho. Znaky jistÏ hrajÌ v lidskÈm kon·nÌ v˝znamnou roli a nauka o znacÌch n·m toho tedy jistÏ dok·ûe o ËlovÏku mnoho odhalit. Proti Ëemu protestujeme, je to, aby na tuto nauku byla p¯ev·dÏna sÈmantika, aby byl jazyk nahlÌûen jako p¯ipojenÌ v˝raz˘ oznaËujÌcÌch k nÏjak˝m nez·visle na nich existujÌcÌm oznaËovan˝m. 49

G. Lakoff, M. Johnson, cit. d.

45

1. Co je to v˝znam?

zebereme-li, jak spolu tyto struktury souvisejÌ, nem˘ûe n·m uniknout, jak podstatnou roli hraje p¯i formov·nÌ takov˝ch struktur ,metaforaë ve smyslu p¯en·öenÌ a promÌt·nÌ jazykovÈho ztv·rnÏnÌ nÏkter˝ch oblastÌ lidskÈ zkuöenosti na oblasti jinÈ. ProË se nap¯Ìklad o sporu dvou lidÌ vyjad¯ujeme tak, ûe ¯Ìk·me ÑZasypal ho argumenty a ten jejich n·poru neodolalì, ÑPod tÌhou jeho argument˘ rezignovalì, Ñ⁄spÏönÏ jeho argumenty odr·ûelì atd.? Lakoff a Johnson odpovÌdajÌ: protoûe zp˘sob, kter˝m strukturujeme svou zkuöenost toho, jak se dva lidÈ p¯ou, je vyp˘jËen z naöÌ zkuöenosti s tÌm, jak se dva lidÈ pot˝kajÌ fyzicky (v tomto p¯ÌpadÏ konkrÈtnÏ jak na sebe vz·jemnÏ nÏco sypou Ëi po sobÏ nÏËÌm h·zejÌ). To ovöem neznamen·, ûe by v p¯ÌpadÏ spor˘ existovala nÏjak· p˘vodnÌ zkuöenost, o kterÈ bychom hovo¯ili v metafor·ch pouze kv˘li kvÏtnatosti vyjad¯ov·nÌ: vyp˘jËenÌm si struktury fyzick˝ch potyËek teprve potyËk·m slovnÌm d·v·me skuteËn˝ tvar a tÌm je de facto konstituujeme jako takovÈ. Lakoff a Johnson ¯ÌkajÌ: ÑPrim·rnÌ funkcÌ metafory je poskytnout Ë·steËnÈ porozumÏnÌ jednoho druhu zkuöenosti prost¯edky jinÈho druhu zkuöenostiì.50 D˘vodem je podle nich to, ûe ÑmnohÈ aspekty naöÌ zkuöenosti nemohou b˝t jasnÏ vymezeny prost¯edky p¯irozenÏ vyvst·vajÌcÌch rozmÏr˘ zkuöenosti.ì MusÌme je tedy Ñch·pat prost¯ednictvÌm jin˝ch entit a zkuöenostÌ, v typickÈm p¯ÌpadÏ jin˝ch druh˘ entit a zkuöenostÌì.51 To znamen·, ûe Ñr˘znÈ vÏci v p¯irozenÈm svÏtÏ vnÌm·me jako entity Ëasto tak, ûe na nÏ promÌt·me hranice a plochy tam, kde û·dnÈ jasnÈ p¯irozenÈ hranice a plochy neexistujÌì.52 V˝sledkem toho vöeho je, ûe Ñco je skuteËnÈ pro jednotlivce jako p¯ÌsluönÌka nÏjakÈ kultury, je v˝sledkem jak jeho soci·lnÌ skuteËnosti, tak zp˘sobu, jak˝m tato skuteËnost tvaruje jeho zkuöenost fyzickÈho svÏtaì.53 To vöe samoz¯ejmÏ nenÌ nic zcela novÈho: na to, ûe namÌsto nahlÌûenÌ struktury jazyka jako kopie struktury svÏta bychom mohli (Ëi dokonce mÏli) naopak nahlÌûet strukturu svÏta jako ,otiskë struktury

50

Tamt., str. 154.

51

Tamt., str. 177.

52

Tamt., str. 161ñ162.

53

Tamt., str. 146.

46

1.6 Jazyk a ,struktura svÏtaë

jazyka uû poukazovala cel· ¯ada lingvist˘ a filosof˘. Benveniste54 jde dokonce tak daleko, ûe prohlaöuje kategorie, leûÌcÌ v z·kladu aristotelskÈ metafyziky, za kategorie ne metafyziky, ale prostÏ ¯eckÈ gramatiky. Aforisticky to vyj·d¯il J. G. Miller ve v˝roku, kter˝ si W. V. Quine vybral za motto svÈ slavnÈ knihy Slovo a p¯edmÏt:55 ÑOntologie rekapituluje filologiiì. A filosof Hilary Putnam56 ¯Ìk·, ûe Ñprvky toho, co naz˝v·me ,jazykemë Ëi ,myslÌë, pronikajÌ tak hluboce do toho, co naz˝v·me ÑskuteËnostÌì, ûe s·m projekt p¯ev·dÏnÌ n·s samotn˝ch jako ÑmapujÌcÌchì nÏco Ñna jazyku nez·vislÈhoì je od samÈho poË·tku fat·lnÏ poloviËat˝.ì57 J· chci v tÈto knize (mimo jinÈ) rozebrat, jak je neudrûitelnost p¯edstavy jazyka jako prost¯edku pouhÈho kopÌrov·nÌ svÏta p¯edvedena tÏmi filosofy, kterÈ naz˝v·m postanalytick˝mi. Willard Van Orman Quine, jehoû uËenÌ se budeme podrobnÏ vÏnovat pozdÏji, naz˝v· p¯edstavu jazyka jako nomenklatury p¯ÌznaËnÏ m˝tem muzea. ÿÌk·: ÑNekritick· sÈmantika je m˝tem muzea, ve kterÈm jsou vystaveny v˝znamy a slova jsou jejich popiskami. ZmÏnit jazyk znamen· vymÏnit popisky.ì 58 Quinovou nejz·sadnÏjöÌ n·mitkou proti tomuto m˝tu nenÌ to, ûe je obvykle spojen s vidÏnÌm v˝znam˘ jako nÏËeho ment·lnÌho (i kdyû, jak ¯Ìk·, i tato n·mitka sama o sobÏ by byla dost p·dn·). Ta nejhluböÌ n·mitka se t˝k· p¯edstavy, ûe ,skuteËn·ë sÈmantika je d·na nikoli (jazykov˝m) chov·nÌm mluvËÌch, ale nÏjak˝m propojenÌm mezi slovy a vÏcmi nÏkde v mysli uûivatel˘ jazyka. To je ko¯en, jak Quine ¯Ìk·, ÑzhoubnÈho mentalismuì, kter˝ Ñotravuje sÈmantikuì. Podle Quina nem˘ûe b˝t sÈmantika niËÌm jin˝m neû zkoum·nÌm ÑzjevnÈho chov·nÌì uûivatel˘ jazyka (p¯ÌpadnÏ jejich Ñdispozicì k takovÈmu chov·nÌ). SÈmantika tak podle nÏj nespoËÌv· v hled·nÌ vÏcÌ, kterÈ jsou propojeny s v˝razy, spoËÌv· ve zkoum·nÌ struktury jazyka a struktury onÏch ,herë,

54

E. Benveniste, Problèmes de Linguistique gÈnÈrale, Paris 1966.

55

W. V. O. Quine, Word and Object (= WO), Cambridge (Mass.) 1960.

56

H. Putnam, Realism with a Human Face, Cambridge (Mass.) 1990, str. 28; Ëesk˝ p¯eklad: Realismus s lidskou tv·¯Ì, in: Co po metafyzice?, Bratislava 1997. 57

PodrobnÏ jsem toto tÈma rozebÌral ve svÈm ˙vodu k OJDK.

58

W. V. O. Quine, OROE, str. 27.

47

1. Co je to v˝znam?

kterÈ s tÌmto jazykem ,hrajemeë; a v˝znamy jsou materializacÌ postavenÌ v˝raz˘ v r·mci tÏchto her. O tom, ûe pr·vÏ tohle je (podle mÏ) skuteËn˝ strukturalismus, bude p¯edevöÌm druh· Ë·st tÈto knihy. Budeme se tedy snaûit uk·zat, ûe na jazyk je t¯eba se dÌvat nikoli jako na n·stroj pouhÈho kopÌrov·nÌ svÏta, ale jako na n·stroj urËitÈ interakce se svÏtem ñ interakce, skrze niû se mÏnÌ i podoba, kterou svÏt pro uûivatele jazyka m·. SÈmantika pak z tohoto pohledu musÌ b˝t z·leûitostÌ p¯edevöÌm toho, jak mluvËÌ jazyk uûÌvajÌ; a v˝znamy je tak t¯eba vidÏt nikoli jako vÏci, kterÈ jsou v˝razy ,on·lepkov·v·nyë, ale spÌöe jako jakÈsi hodnoty, jichû tyto v˝razy pro jejich uûivatele nab˝vajÌ z hlediska svÈ pouûitelnosti v r·mci onÈ interakce, kterou jazyk zprost¯edkov·v·.59 Znovu ovöem zd˘raznÏme, ûe je moûnÈ ñ a Ëasto i vhodnÈ ñ takovÈ hodnoty ch·pat jako objekty, s nimiû jsou v˝razy spojeny. TakovÈ pojetÌ v˝znamu n·m Ëasto pom˘ûe velice n·zornÏ nahlÈdnout fungov·nÌ nÏkter˝ch konkrÈtnÌch v˝raz˘ a jazykov˝ch konstrukcÌ (a pom˘ûe n·m vyhnout se p¯edstavÏ, ûe v˝znamy jsou nÏËÌm subjektivnÏ-psychologick˝m). Je-li ale to, o co n·m jde, skuteËn· podstata jazyka a v˝znamu, musÌme mÌt st·le na mysli, ûe to je jenom pomocn˝ obraz, a to jeden z moûn˝ch pomocn˝ch obraz˘.

59 Do jakÈ mÌry se tak sm˝v· tradiËnÌ hranice mezi sÈmantikou a pragmatikou jsem rozebÌral na jinÈm mÌstÏ (viz J. Peregrin, Pragmatization of Semantics [= PS], in: K. Turner [vyd.], The Semantic/Pragmatic Interface from Different Points of View, Amsterdam 1999).

48

2. STRUKTURALISMUS: HESLO NEBO POJEM?

2.1 Jazyk: ,nomenklaturaë nebo ,strukturaë? Zd· se, ûe teoretickÈ a filosofickÈ p¯Ìstupy k jazyku, jak se s nimi setk·v·me v naöem stoletÌ, je moûnÈ rozdÏlit do dvou z·sadnÏ odliön˝ch skupin, kterÈ do velkÈ mÌry kopÌrujÌ uû d¯Ìve zmÌnÏnÈ dÏlenÌ filosofie na analytickou a kontinent·lnÌ. P¯Ìstupy prvnÌ z tÏchto skupin spoËÌvajÌ v nahlÌûenÌ jazyka jako urËitÈ matematickÈ struktury a z nich vych·zejÌcÌ teorie jazyka jsou obvykle vÌcemÈnÏ aplikacemi matematiky Ëi logiky. To je ch·p·nÌ jazyka, jehoû ,ideologieë vych·zÌ z tradic analytickÈ filosofie (Frege, Russell, Carnap, Wittgenstein, Quine),60 z modernÌ form·lnÌ logiky (Tarski, Montague)61 a matematicky pojatÈ jazykovÏdy (Chomsky);62 jeho praktick˝mi v˝sledky jsou matematickÈ a matematicko-logickÈ teorie syntaxe a sÈmantiky. Za charakteristickÈ krÈdo tohoto p¯Ìstupu k jazyku pak m˘ûeme povaûovat prohl·öenÌ jednoho z nejv˝znamnÏjöÌch p¯edstavitel˘ form·lnÏ-logickÈho p¯Ìstupu k jazyku, americkÈho logika Richarda Montagua (autora prvnÌho öiroce p¯ijatÈho intenzion·lnÏ-logickÈho modelu sÈmantiky angliËtiny), ûe mezi p¯irozen˝m a form·lnÌm jazykem nenÌ û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl.63 Druh· skupina p¯Ìstup˘ je naproti tomu charakterizov·na odmÌtnutÌm matematiky a formalism˘ a p¯Ìklonem k takov˝m vyj·d¯enÌm podstaty jazyka, kterÈ majÌ Ëasto blÌûe k liter·rnÌm dÌl˘m neû k od60

Viz J. Peregrin, LFFL.

61

Viz J. Peregrin, ⁄TS.

62

Viz P. Sgall a kol., ⁄vod do syntaxe a sÈmantiky, Praha 1986.

63

R. Montague, Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, R. Thomason (vyd.), New Haven 1974, str. 188.

49

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

born˝m pojedn·nÌm. K ,ideolog˘më tohoto pohledu je moûnÈ poËÌtat mnohÈ kontinent·lnÌ filosofy, t¯eba Martina Heideggera (Ñjazyk jako ,p¯Ìbytek bytÌëì), 64 ale p¯edevöÌm onen r˘znorod˝ soubor myslitel˘, kte¯Ì veöli do dÏjin pod souborn˝m n·zvem strukturalistÈ a hl·sÌ se k odkazu Ferdinanda de Saussura (Jakobson, Hjelmslev, LÈvi-Strauss, Foucault, Lacan, Deleuze, Derrida).65 ÿÌk·-li tedy Montague, ûe teorie jazyka je jak˝msi druhem matematiky, pak Jakobson ji vidÌ spÌöe jako nÏco p¯ÌbuznÈho liter·rnÌ kritice, protoûe podle nÏj Ñjazyk je podstatn˝ jedinÏ jako poezieì.66 Toto dÏlenÌ, kterÈ se tak oËividnÏ nabÌzÌ, se vöak p¯i bliûöÌm zkoum·nÌ m˘ûe uk·zat jako povrchnÌ. Pro n·s bude mnohem zajÌmavÏjöÌ a podstatnÏjöÌ jinÈ dÏlenÌ; to, kterÈ vych·zÌ z ˙vah naËrtnut˝ch v p¯edchozÌ kapitole, totiû ˙vah o r˘zn˝ch moûn˝ch zp˘sobech nahlÌûenÌ podstaty vztahu v˝razu k jeho v˝znamu. Toto dÏlenÌ probÌh· nap¯ÌË standardnÏ rozezn·van˝mi filosofick˝mi smÏry a oddÏluje od sebe ty, kdo vidÌ jazyk jako nÏjak˝ druh nomenklatury, to jest jako nÏjakÈ ,sady n·lepekë, od tÏch, kte¯Ì toto odmÌtajÌ. P¯Ìstupy, kterÈ naz˝v·me nomenklaturistick˝mi, jsou charakterizov·ny tÌm, ûe berou vztah mezi v˝razem a jeho v˝znamem jako nÏco, co je vÏcÌ prostÏ tÏchto dvou entit, a co nijak p¯Ìmo nesouvisÌ s tÌm, zda je v˝raz souË·stÌ nÏjakÈho jazykovÈho systÈmu. V˝raz a jeho v˝znam jsou podle tohoto n·zoru dvÏ samostatnÈ vÏci, pro jejichû spojenÌ je podstatn· nÏjak· sÈmiosis, to jest nÏjak˝ proces nebo akt spojenÌ, nikoli jazykov˝ systÈm. Zn·zornÌme-li jazyk obr·zkem 2 (poch·zejÌcÌm ve svÈ podstatÏ od Saussura), m˘ûeme o nÏm hovo¯it jako o z·leûitosti dvou typ˘ relacÌ: relacÌ horizont·lnÌch (propojujÌcÌch mezi sebou jazykovÈ znaky) a relacÌ vertik·lnÌch (propojujÌcÌch oznaËujÌcÌ, to jest v˝razy, s oznaËovan˝mi, jejich v˝znamy). NomenklaturistickÈ p¯Ìstupy pak m˘ûeme charakterizovat jako ty, kterÈ berou vertik·lnÌ relace za zcela nez·vislÈ na relacÌch horizont·lnÌch a pro nÏû jsou to ËistÏ tyto vertik·lnÌ relace, kterÈ dÏlajÌ jazyk jazykem. 64

R. Heidegger, Unterwegs zur Sprache, Pfullingen 1959.

65

Viz P. MichaloviË, P. Min·r, ⁄vod do ötrukturalismu a postötrukturalismu (= ⁄äP), Bratislava 1987. 66

Viz H. Holenstein, Jakobsonís Philosophical Background, in: K. Pomorska et al. (vyd.), Language, Poetry and Poetics, Berlin 1987, str. 25.

50

2.1 Jazyk: ,nomenklaturaë nebo ,strukturaë?

Obr·zek 2



V›RAZ

  V›ZNAM 

V›RAZ

  V›ZNAM 

V›RAZ

 

V›ZNAM 

Podle p¯Ìstup˘ druhÈ skupiny naproti tomu vertik·lnÌ relace, spojujÌcÌ v˝razy s jejich v˝znamy, nemohou existovat bez relacÌ horizont·lnÌch, tj. tÏch, kterÈ propojujÌ smysluplnÈ v˝razy mezi sebou. Na rozdÌl od nomenklaturistickÈho p¯Ìstupu nenÌ pro tento p¯Ìstup jazyk prost¯edkem kÛdov·nÌ na nÏm nez·visle strukturovanÈho myölenÌ Ëi svÏta; je naopak nÏËÌm, co takovou strukturaci teprve zprost¯edkov·v·. NabÌzÌ se tedy nazvat tento p¯Ìstup strukturalistick˝m ñ uËinÌme-li vöak tak, musÌme se vyvarovat asociacÌ se strukturalismem jako filosofick˝m smÏrem, protoûe, jak jsme zd˘raznili, dÏlenÌ, o kterÈ n·m teÔ jde, nerespektuje dÏlenÌ na obvyklÈ filosofickÈ ökoly. Podle n·zoru, kter˝ je v tomto smyslu strukturalistick˝, nenÌ v˝znam nÏjakou uû hotovou vÏcÌ, kterou bychom v˝razem prostÏ oznaËovali. (Bez pomoci jazyka, bez jeho strukturujÌcÌho ˙Ëinku, by v˝znamy totiû jakoûto vÏci neexistovaly.) V˝znam je tedy spÌöe, jak uû jsme ¯ekli, nÏËÌm jako hodnotou p¯ÌsluönÈho v˝razu, hodnotou, kter· m· co dÏlat s pouûitelnostÌ tohoto v˝razu v r·mci jazykovÈ praxe. V p¯edchozÌ kapitole jsme se pokusili naznaËit, ûe je to toto druhÈ, strukturalistickÈ pojetÌ jazyka, kterÈ je p¯imϯenÏjöÌ; ûe nomenklaturistickÈ pojetÌ (o kterÈm jsme tam hovo¯ili jako o pojetÌ sÈmiotickÈm), jakkoli souznÌ s nekritick˝m a zd·nlivÏ samoz¯ejm˝m pohledem na jazyk, je z·sadnÏ problematickÈ. Pokusili jsme se p¯edbÏûnÏ naznaËit, ûe vidÏt v˝znam jako nÏjakou vÏc, kterou oznaËujeme v˝razem, tak jako nÏjak˝ muzejnÌ expon·t oznaËujeme n·lepkou s textem ñ tedy propadat quinovskÈmu m˝tu muzea ñ je zav·dÏjÌcÌ. TvrdÌme, ûe p¯imϯenÏjöÌ je pojetÌ, kterÈ jsme pr·vÏ nazvali strukturalistick˝m; avöak abychom tomuto tvrzenÌ dali skuteËnÏ srozumiteln˝ obsah, musÌme takto ch·pan˝ pojem strukturalismu ponÏkud detailnÏji charakterizovat.

51

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

2.2 Co je to strukturalismus? NenÌ pochyb o tom, ûe termÌn strukturalismus je jednÌm z klÌËov˝ch slov historie filosofie tohoto stoletÌ. Strukturalismus jako filosofick˝ smÏr je bezesporu nÏËÌm, co si od souËasnÈ filosofie nelze odmyslet; a bez Ëeho by asi vypadaly zcela jinak i takovÈ vÏdnÌ obory jako jazykovÏda Ëi teorie umÏnÌ. Co to tedy strukturalismus je? Je obvyklÈ, ûe je-li tento termÌn v˘bec nÏjak vymezov·n, b˝v· to v duchu definice, jakou p¯edkl·d· Caws: ÑStrukturalismus je filosofick˝m n·zorem, podle kterÈho je povaha p¯edmÏt˘ humanitnÌch nebo spoleËensk˝ch vÏd relaËnÌ, a nikoli substanËnÌ.ì67 Tato definice je jistÏ rozumn˝m zobecnÏnÌm Saussurovy maximy, kter· ¯Ìk·, ûe v jazyce se vöe zakl·d· na relacÌch. 68 ProblÈm je ovöem v tom, ûe tohle m˘ûeme jenom stÏûÌ ch·pat jako definici, Ëi jako netrivi·lnÌ vysvÏtlenÌ ñ co to obecnÏ znamen·, ûe je povaha nÏjakÈ entity relaËnÌ, a nikoli substanËnÌ, je totiû nejmÈnÏ stejnÏ tak nejasnÈ jako s·m pojem strukturalismu. NÏkte¯Ì z tÏch, kdo o strukturalismu pÌöÌ, tak pochybujÌ o tom, ûe tento termÌn m· v˘bec nÏjak˝ skuteËn˝ v˝znam: toto slovo, ¯ÌkajÌ, je uûÌv·no jako souhrnnÈ oznaËenÌ souboru tak rozliËn˝ch myölenek, lidÌ a aktivit (Merquior ¯Ìk·: Ñhromady neËiteln˝ch uËenc˘, vÏtöinou Francouz˘, p˘sobÌcÌch v oblasti humanitnÌch a spoleËensk˝ch vÏd a filosofieì),69 ûe bychom mohli jen stÏûÌ najÌt nÏco, co majÌ vöechny spoleËnÈho (p¯ÌpadnÏ ûe to, co spoleËnÈho majÌ, nenÌ teoreticky uchopitelnÈ).70 NÏkterÈ knihy o strukturalismu naznaËujÌ, ûe sezn·mit se se strukturalismem znamen· sezn·mit se s nÏkolika mysliteli, jejichû prakticky jedin˝m skuteËn˝m spojovacÌm Ël·nkem je 67

P. Caws, Structuralism, Atlantic Highlands 1988.

68 V kritickÈm vyd·nÌ Saussurova Kurzu obecnÈ lingvistiky (F. de Saussure, Cours de linguistique gÈnÈrale. …dition critique prÈparÈe par T. de Mauro [= CLG-EC], Paris 1972) je moûnÈ najÌt i zcela obecnou formulaci: ÑVöe je relaceì. 69

J. G. Merquior, From Prague to Paris, London 1986.

70 E. Leach (Structuralism in Social Anthropology, in: D. Robey [vyd.], Structuralism: An Introduction, Oxford 1973, str. 37) ¯Ìk·: ÑStrukturalismus nenÌ ani teorie, ani metoda, ale ,zp˘sob vidÏnÌ vÏcÌëì.

52

2.2 Co je to strukturalismus?

neurËit˝ respekt k uËenÌ Saussura;71 jinÈ, jako ta Deleuzova rozebÌran· v ˙vodu tÈto knihy, se pokouöejÌ nÏjakÈho j·dra takto ch·panÈho pojmu strukturalismus dobrat, avöak s v˝sledkem, kter˝ zde z d˘vod˘ probÌran˝ch v ˙vodu tÈto knihy nepovaûujeme za uspokojiv˝. Zde chceme k termÌnu Ñstrukturalismusì p¯istoupit ponÏkud jinak a ch·pat ho v onom uûöÌm a dosti p¯esnÏ vymezenÈm smyslu, kter˝ jsme naznaËili jiû d¯Ìve: to jest zhruba ¯eËeno jako oznaËenÌ pro urËit˝ specifick˝ n·zor na povahu jazyka,72 totiû pro pop¯enÌ toho, ûe by byly ,horizont·lnÌë vztahy mezi v˝razy (tj. systemickÈ vztahy ËinÌcÌ z v˝raz˘ jazykovou soustavu) druhotnÈ vzhledem k ,vertik·lnÌmë vztah˘m mezi v˝razy a jejich v˝znamy. Strukturalismus v tomto smyslu tedy znamen· trv·nÌ na tom, ûe ,vertik·lnÌë relace jist˝m podstatn˝m zp˘sobem ,parazitujÌë na relacÌch ,horizont·lnÌchë; a ûe pochopit podstatu tÏch prvnÌch nelze bez pochopenÌ podstaty tÏch druh˝ch. Chceme se takÈ pokusit doloûit, ûe tato interpretace, jakou pro termÌn Ñstrukturalismusì navrhujeme, do znaËnÈ mÌry odpovÌd· tomu, co lze najÌt u Saussura ñ i kdyû to jistÏ zdaleka nepostihuje vöechno to, co tento termÌn znamen· v ˙stech Saussurov˝ch proklamativnÌch n·sledovnÌk˘. Faktem totiû je, ûe v rukou nÏkter˝ch francouzsk˝ch filosof˘ se Saussurovo dÏdictvÌ Ëasto st·valo spÌöe jakousi zbranÌ proti fenomenologii p¯edchozÌ generace francouzsk˝ch filosof˘ (p¯ÌpadnÏ proti analytickÈ filosofii jejich anglo-americk˝ch koleg˘ ñ coû povaûuji za zvl·ötÏ nemÌstnÈ, protoûe, jak se pokusÌme uk·zat d·le, je uËenÌ mnoha p¯ednÌch p¯edstavitel˘ analytickÈho hnutÌ Saussurovi samotnÈmu velice blÌzkÈ). FrancouzötÌ strukturalistÈ p¯ijali za svÈ pouze nÏkterÈ aspekty Saussurova uËenÌ (zvl·ötÏ ty, kterÈ se jim zd·ly vÈst k ,emancipacië humanitnÌch vÏd od vÏd p¯ÌrodnÌch), zatÌmco jinÈ aspekty zcela ignorovali.73

71

To se zd· platit i pro zde jiû citovan˝ Michaloviˢv a Min·r˘v ⁄vod do ötrukturalismu a postötrukturalismu. 72 ÿÌk·me-li, ûe jde o n·zor t˝kajÌcÌ se jazyka, nechceme tÌm ovöem tvrdit, ûe by jej nebylo lze vzt·hnout i na jinÈ ,znakovÈ soustavyë ñ pokud majÌ nÏco jako ,horizont·lnÌë a ,vertik·lnÌë dimenzi. 73

ExtrÈmnÌ p¯Ìpad toho, jak skepticky m˘ûe b˝t vztah francouzsk˝ch strukturalist˘ k Saussurovi nahlÌûen, p¯edstavuje Pavel. Ten vidÌ celÈ toto

53

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

2.3 Co ¯Ìk· Saussure V jakÈm smyslu je tedy s·m Saussure strukturalistou? My tvrdÌme, ûe Saussur˘v vlastnÌ strukturalismus spoËÌv· p¯edevöÌm v jeho p¯esvÏdËenÌ, ûe entity, kter˝mi se zab˝v· teorie jazyka (zvl·ötÏ v˝znamy,74 ale obecnÏji vöechno to, co Saussure naz˝v· jazykovou realitou) je t¯eba nahlÌûet jako ,hodnotyë vzeölÈ z opozic jazykovÈ soustavy. Abychom to vysvÏtlili podrobnÏji, musÌme nejprve kr·tce rozebrat pojem struktury a pojmy s nÌm souvisejÌcÌ. (PodrobnÏji je pak budeme rozebÌrat v n·sledujÌcÌ kapitole.) PrvnÌ vÏc, kterÈ si vöimneme, je to, ûe hovo¯it o struktu¯e d·v· smysl jedinÏ tam, kde jsou nÏjakÈ Ë·sti, kterÈ jsou uspo¯·d·v·ny do nÏjak˝ch celk˘ ñ struktura je totiû z¯ejmÏ pr·vÏ z·leûitostÌ zp˘sobu uspo¯·d·nÌ Ë·stÌ do celku. Pojem struktury m· tedy mÌsto jedinÏ v kontextu nÏjakÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ (v anglicky psanÈ literatu¯e se vûil termÌn Ñpart-whole systemì); a chceme-li na tomto pojmu zaloûit teorii jazyka, musÌme tedy jazyk vidÏt pr·vÏ jako takovou soustavu. K tomu je t¯eba dodat, ûe takovÈto ch·p·nÌ jazyka jako soustavy celk˘ a Ë·stÌ, jakÈ m·me nynÌ na mysli, nenÌ trivi·lnÌ. V˝razy jazyka hnutÌ jako v˝sledek toho, ûe jeho protagonistÈ ve skuteËnosti v˘bec nepochopili, co Saussure ¯Ìk·: ÑSpletli si v˝sledky specializovanÈ vÏdy se souborem spekulativnÌch obecnostÌ. Vϯili, ûe z prostomysln˝ch popisn˝ch v˝rok˘ mohou b˝t odvozeny ohromujÌcÌ metafyzick· prohl·öenÌ.ì (T. G. Pavel, The Feud of Language, Cambridge 1989, str. VII.) 74

F. de Saussure (CLG, str. 158 nn.) ovöem nab·d· k neztotoûÚov·nÌ hodnoty v˝razu s jeho signifikancÌ (coû je v ËeskÈm p¯ekladu uv·dÏno prostÏ jako v˝znam). J· se vöak domnÌv·m, ûe Saussurovu signifikanci nelze ztotoûÚovat s v˝znamem v intuitivnÌm smyslu tohoto slova. IntuitivnÌmu pojmu v˝znam (ve smyslu toho, co ËlovÏk zn· Ëi umÌ, kdyû ovl·d· p¯Ìsluön˝ v˝raz), je, jak se zd·, bliûöÌ Saussur˘v pojem smyslu. Bez ohledu na specifickou Saussurovu terminologii vöak trv·me na tom, ûe v˝znam v naöem bÏûnÈm slova smyslu je (urËitou) hodnotou v SaussurovÏ slova smyslu. (De Mauro tvrdÌ, ûe Saussurova terminologie ÑodpovÌd· poûadavku, kter˝ zd˘razÚujÌ i nejv˝znaËnÏjöÌ logikovÈì, p¯iËemû cituje Frega [viz F. de Saussure, CLG-EC, pozn. 132]. Jeho v˝klad Fregovy distinkce mezi smyslem a v˝znamem je vöak zmateËn˝ a k pochopenÌ Ëi ospravedlnÏnÌ Saussurova ˙zu podle mÈho n·zoru nijak nep¯ispÌv·.)

54

2.3 Co ¯Ìk· Saussure

jsou samoz¯ejmÏ nahlÈdnutelnÈ takÈ prostÏ jako ¯etÏzce pÌsmen a mezer, kterÈ jako takovÈ sest·vajÌ z Ë·stÌ (tak v˝rok ÑL˙thien miluje Berenaì m˘ûeme vidÏt jako ¯etÏzec sest·vajÌcÌ z Ë·stÌ ÑL˙thien milujeì a ÑBerenaì, nebo z ÑL˙thienì a Ñmiluje Berenaì, Ëi z ÑL˙thienì, Ñmilujeì a ÑBerenaì), to vöak nenÌ ona struktura, kter· by byla z hlediska pochopenÌ podstaty jazyka zajÌmav·. Tou podstatnou strukturou je ta, jeû je v˝sledkem studia generacÌ jazykovÏdc˘ a kterÈ se obvykle ¯Ìk· gramatick· ñ ta je ovöem zaloûen· na vidÏnÌ v˝raz˘ nikoli prostÏ jako ¯etÏzc˘, ale jako jist˝ch gramatick˝ch celk˘. Podle nÌ je vÏta ÑL˙thien miluje Berenaì nejrozumnÏji nahlÈdnuteln· jako skl·dajÌcÌ se z v˝raz˘ ÑL˙thienì a Ñmilovat Berenaì (,podmÏtuë a ,p¯Ìsudkuë), Ëi ze slov ÑL˙thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì. (PovöimnÏme si, ûe nynÌ se za Ë·sti vÏty prohlaöujÌ ¯etÏzce, kterÈ nejsou jejÌmi Ë·stmi v tom p¯edchozÌm, trivi·lnÌm smyslu ñ nap¯Ìklad Ñmilovatì. To je d·no tÌm, ûe tvar Ñmilujeì se pokl·d· jenom za urËit˝ ,tvarë Ëi urËitou ,manifestacië slova Ñmilovatì.) D·le si vöimnÏme, ûe i v kontextu nÏjakÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ m· skuteËn˝ smysl hovo¯it o struktu¯e jedinÏ tam, kde mohou existovat r˘znÈ celky sest·vajÌcÌ z t˝chû Ë·stÌ. Struktura je pak pr·vÏ tÌm, ËÌm se tyto celky liöÌ. Tak ¯ekli jsme, ûe na vÏtu ÑL˙thien miluje Berenaì se m˘ûeme dÌvat jako na sloûenou z Ë·stÌ ÑL˙thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì; a vÏta ÑL˙thien je milov·na Berenemì pak m˘ûe b˝t nahlÌûena jako skl·dajÌcÌ se z t˝chû Ë·stÌ, ovöem spojen˝ch jin˝m zp˘sobem, a tudÌû vytv·¯ejÌcÌch jinou strukturu. VidÏnÌ jazyka jako takovÈto soustavy celk˘ a Ë·stÌ p¯irozen˝m zp˘sobem vede k vidÏnÌ v˝raz˘ jako jak˝chsi stavebnÌch kamen˘, jako potenci·lnÌch sloûek sloûitÏjöÌch v˝raz˘. RelativnÏ definitivnÌmi celky pak jsou vÏty (definitivnÌmi proto, ûe vÏta uû je ,˙pln˝më celkem v tom smyslu, ûe jÌ lze nÏco sdÏlit; relativnÏ proto, ûe i vÏta m˘ûe b˝t souË·stÌ sloûitÏjöÌch vÏt). Kaûd˝ prvek takovÈto soustavy, kaûd˝ jejÌ ,stavebnÌ k·menë, je vhodn˝ k urËitÈmu zp˘sobu budov·nÌ urËit˝ch celk˘, a je nevhodn˝ pro jinÈ zp˘soby a jinÈ celky. Dva prvky pak mohou b˝t pouûitelnÈ stejn˝m Ëi podobn˝m, ale takÈ zcela odliön˝m zp˘sobem. Jsou-li pouûitelnÈ stejn˝m zp˘sobem, jsou tyto prvky z tohoto hlediska vnÌm·ny jako ekvivalentnÌ ñ p¯i budov·nÌ jakÈhokoli celku m˘ûeme jeden z nich kdykoli zamÏnit tÌm druh˝m, a vûdy dostaneme v˝sledek, kter˝ je totoûn˝ s tÌm, jenû bychom dostali, kdybychom z·mÏnu neprovedli ñ p¯esnÏji ¯eËeno,

55

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

kter˝ je s nÌm ekvivalentnÌ v tom smyslu, o nÏmû pr·vÏ uvaûujeme. (Vr·tÌme se k tomu v n·sledujÌcÌ kapitole.) Pouûitelnost prvku pak m˘ûeme vidÏt jako urËitou hodnotu tohoto prvku; a podobnost Ëi nepodobnost pouûitelnosti jako z·leûitost mÌry shody Ëi neshody tÏchto hodnot. P¯itom je vöak t¯eba mÌt na pamÏti, ûe tomu nenÌ tak, ûe bychom mÏli nÏjakÈ abstraktnÌ hodnoty, a tÏm potom p¯i¯azovali prvky naöeho systÈmu; ûe je tomu naopak tak, ûe hodnoty vznikajÌ ,materializacÌë vztah˘, vypl˝vajÌcÌch z vhodnosti tÏchto prvk˘ pro nÏjak˝ ˙Ëel. NenÌ tedy rozumnÈ dÌvat se na stejnost hodnoty jako na to, co ,zp˘sobujeë ekvivalenci ñ tuto ekvivalenci bychom spÌöe mÏli vidÏt jako ,vytv·¯ejÌcÌë hodnoty. Pojem ekvivalence Ëi identity, pouûijeme-li Saussurova termÌnu, je tak jednou stranou mince, jejÌû druhou stranou je pojem hodnoty. Proto m˘ûe Saussure ¯Ìci, ûe Ñpojem identity spl˝v· s pojmem hodnoty a naopakì.75 HlavnÌ strukturalistickou tezi, kterou Saussurovi p¯ipisujeme, nynÌ m˘ûeme vyj·d¯it tak, ûe vöechny abstraktnÌ entity, se kter˝mi m· teorie jazyka co do ËinÏnÌ, mohou (Ëi majÌ) b˝t povaûov·ny za hodnoty, a tÌm za urËitÈ ,vedlejöÌ produktyë urËit˝ch identit (Ëi opozic, kterÈ jsou identit·m komplement·rnÌ). To je z¯ejmÏ to, co vede Saussura k z·vÏru, ûe Ñv jazykovÈm stavu [tj. v jazyce fixovanÈm k nÏjakÈmu ËasovÈmu okamûiku ñ JP] spoËÌv· vöe na vztazÌchì.76 Doloûme to, co bylo pr·vÏ ¯eËeno, podrobnÏjöÌmi citacemi ze Saussurova textu. Saussure zaËÌn· svÈ pojedn·nÌ o obecn˝ch principech teorie jazyka d˘razn˝m varov·nÌm p¯ed ch·p·nÌm jazyka jako nomenklatury: p¯ed p¯edstavou, ûe slova jsou spojov·na s jiû p¯ed nimi existujÌcÌmi v˝znamy prost¯ednictvÌm jednoduchÈ operace pojmenov·v·nÌ. Pr·vÏ proti tomu stavÌ svoje pojetÌ v˝znamu jakoûto hodnoty v˝razu: jazyk je, jak ¯Ìk·, Ñsoustavou Ëist˝ch hodnot, kterÈ nejsou urËov·ny niËÌm jin˝m neû okamûit˝m stavem jeho termÌn˘.ì77 Hodnota v˝razu, jakou je jeho v˝znam, je tedy konstituov·na v˝hradnÏ vztahy mezi v˝razy ñ Ñv sÈmiologick˝ch systÈmech, jako je jazyk,ì ¯Ìk· Saussure, Ñkde se prvky udrûujÌ ve vz·jemnÈ rovnov·ze podle urËit˝ch pravidel, spl˝v· pojem identity 75

F. de Saussure, CLG, str. 154.

76

Tamt., str. 170.

77

Tamt., str. 116.

56

2.3 Co ¯Ìk· Saussure

s pojmem hodnoty a naopak.ì78 To je d·no tÌm, ûe ¯Ìci, ûe dva prvky jsou (z nÏjakÈho hlediska) ekvivalentnÌ (ÑidentickÈì, ¯Ìk· Saussure), je totÈû jako ¯Ìci, ûe majÌ (z tohoto hlediska) tutÈû hodnotu. DneönÌ vlak v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûe je patrnÏ zcela jin˝m fyzik·lnÌm objektem neû zÌt¯ejöÌ vlak v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûe ñ oba tyto objekty jsou ale ve z¯ejmÈm smyslu funkËnÏ identickÈ, oba jsou tak ve z¯ejmÈm smyslu tÌmtÈû vlakem v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûe. 79 AbstraktnÌ objekt vlak v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûe je v tomto smyslu konstituov·n ËistÏ (funkËnÌ) ekvivalencÌ mezi urËit˝mi hmatateln˝mi entitami; a ve stejnÈm smyslu jsou hodnoty v˝raz˘, jak˝mi jsou v˝znamy, konstituov·ny ËistÏ (funkËnÌmi) ekvivalencemi mezi tÏmito v˝razy a v tomto smyslu parazitujÌ na slovech jako na sv˝ch materi·lnÌch ,nosiËÌchë. Saussur˘v strukturalismus tedy spoËÌv· p¯edevöÌm v nahlÌûenÌ jazykovÈ reality jako soustavy hodnot redukovateln˝ch na identity a opozice. NenÌ tomu ale tak, ûe nÏjakÈ konkrÈtnÌ jednotky (slova) a nÏjakÈ z·kladnÌ vztahy mezi nimi (funkËnÌ ekvivalence) jsou n·m prostÏ d·ny bezprost¯ednÏ a ûe ostatnÌ abstraktnÌ Ñjazykovou realituì pak m˘ûeme nahlÈdnout jako materializaci tÏchto vztah˘ mezi tÏmito jednotkami. Podle Saussura jsou totiû vöechny, i ty ,z·kladnÌë jednotky v jistÈm smyslu abstraktnÌ, odvozenou z·leûitostÌ. ÑJazyk,ì ¯Ìk· Saussure, Ñse nenabÌzÌ jako mnoûina p¯edem vymezen˝ch znak˘, kterÈ staËÌ studovat co do jejich v˝znamu a uspo¯·d·nÌ; je to nep¯ehledn· masa a jejÌ jednotlivÈ prvky m˘ûe odhalit pouze vhled a zkuöenost.ì80 To, ûe gramatick· struktura jazyka (tj. ta struktura celk˘ a Ë·stÌ, jejÌmû ztÏlesnÏnÌm se n·m jazyk st·v·, kdyû se ho snaûÌme teoreticky uchopit) nenÌ nÏËÌm, co by pro n·s bylo bezprost¯ednÏ ,hmatatelnÈë, znamen·, ûe identifikovat jednotky jazyka a rozpoznat jeho konstrukce (tj. najÌt jeho ,z·kladnÌ stavebnÌ kamenyë) je velice netrivi·lnÌ z·leûitost. Proto Saussure prohlaöuje, ûe nejenom pojem hodnoty, ale i pojem jednotky spl˝v· s pojmem identity. KonkrÈtnÌ jazykovou realitou, na nÌû ,abstraktnÌë jazyk ,parazitujeë, tudÌû nenÌ soustava jednotek a vztah˘ mezi nimi ñ ta uû je sama teoretick˝m, abstraktnÌm konstruktem. ÑP¯edstava takto 78

Tamt., str. 154.

79

Tamt., str. 151.

80

Tamt., str. 146.

57

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

vymezenÈ hodnoty,ì shrnuje Saussure a formuluje tak krÈdo svÈ strukturalistickÈ metodologie, Ñukazuje, ûe povaûovat termÌn prostÏ za spojenÌ urËitÈho zvuku s urËit˝m pojmem je hrubÏ zav·dÏjÌcÌ. Definovat ho tÌmto zp˘sobem znamen· izolovat ho od jeho systÈmu; znamenalo by to p¯edpokl·dat, ûe lze zaËÌt od termÌn˘ a systÈm konstruovat tak, ûe je budeme d·vat dohromady, zatÌmco ve skuteËnosti je tomu naopak tak, ûe je t¯eba zaËÌt od vz·jemnÏ propojenÈho celku a anal˝zou zÌskat jeho prvky.ì81 ÑJazykov· entita,ì ¯Ìk· Saussure, ÑnenÌ p¯esnÏ definov·na, dokud nenÌ vymezena, tj. oddÏlena od vöeho, co ji obklopuje ve fonickÈm ¯etÏzci. Takto vymezenÈ entity Ëi jednotky stojÌ v mechanismu jazyka ve vz·jemn˝ch opozicÌch.ì 82 Existuje tu nÏco substanci·lnÌho, to jest faktickÈ v˝povÏdi lidÌ (urËitÈ druhy zvuk˘ tÏmito lidmi vyd·vanÈ), avöak podstatn· nenÌ tato substance, ale struktura, kter· z tÏchto epizod ËinÌ jazykovÈ promluvy ñ a ˙kolem lingvistickÈ teorie je tuto strukturu identifikovat, masu v˝povÏdÌ rekonstruovat jako soubor konstrukt˘, zbudovan˝ch z nÏjakÈ z·kladnÌ sady stavebnÌch kamen˘ podle nÏjak˝ch z·kladnÌch pravidel. ÑJazyk m· tu zvl·ötnÌ, p¯ekvapivou vlastnost,ì tvrdÌ Saussure, Ñûe nem· entity, kterÈ jsou pozorovatelnÈ od poË·tku, a p¯esto n·s nenech·v· na pochyb·ch, ûe existujÌ a ûe jejich vz·jemn· souhra jazyk konstituuje.ì83 To znamen·, ûe t¯ebaûe je jazyk prim·rnÏ nep¯ehlednou zmÏtÌ Ëi mnohostÌ, abychom ho uchopili a pochopili, musÌme ho nahlÈdnout jako urËitou soustavu celk˘ a Ë·stÌ. Jazyk tedy nevznik· propojov·nÌm nÏjak˝ch uû hotov˝ch objekt˘ ñ potenci·lnÌch ,oznaËujÌcÌchë s potenci·lnÌmi ,oznaËovan˝mië ñ nÏjak˝m aktem sÈmiosis, protoûe oznaËujÌcÌ i oznaËovanÈ se v podstatnÈm smyslu konstituujÌ aû s jazykem. Saussurova sÈmiologie tedy nenÌ sÈmiotikou ve smyslu p¯edchozÌ kapitoly.84 81

Tamt., str. 157.

82

Tamt., str. 145.

83

Tamt., str. 149.

84

ÿÌk·-li tedy Palek, ûe z·kladnÌ rozdÌl mezi Peircovou a Saussurovou teoriÌ znaku spoËÌv· v tom, ûe Saussure se omezuje na jazykovÈ znaky (Ñv SaussurovÏ znakovÈ koncepci je limitujÌcÌm faktorem znakovÈho schÈmatu ... urËit˝ jazyk, souvislosti mimo jazyk z tÈto koncepce vidÏt nejsouì [B. Palek, vyd., SÈmiotika, Praha 1997 str. 18]), domnÌv·m se, ûe nepostihuje

58

2.4 ProblÈmy

Saussurovsk˝ strukturalismus tudÌû nespoËÌv· jenom v redukov·nÌ ,abstraktnÌchë entit jazyka na nÏjakÈ ,konkrÈtnÌë entity (jednotky) a opozice mezi nimi ñ spoËÌv· v redukov·nÌ i tÏch entit, kterÈ se n·m z hlediska tÏch abstraktnÏjöÌch jevÌ jako ,konkrÈtnÌ jednotkyë Ëi ,z·kladnÌ stavebnÌ kamenyë, na opozice. ÑCharakteristiky jednotky spl˝vajÌ s touto jednotkou samotnou,ì ¯Ìk· Saussure85. To znamen·, ûe Ñv jazyce existujÌ pouze diference bez pozitivnÌch termÌn˘ì;86 ûe Ñjazyk je forma, a nikoli substanceì.87

2.4 ProblÈmy Nechci ovöem vzbudit dojem, ûe vöe, co Saussure ¯Ìk·, zapad· do tÈ interpretace, jiû jsme pro jeho spis pr·vÏ navrhli. Nikoli, Saussure na nÏkter˝ch mÌstech ¯Ìk· i vÏci, kterÈ do tÈto interpretace dob¯e nezapadajÌ, Ëi kterÈ se s nÌ mohou zd·t b˝t p¯Ìmo v rozporu. Snaûili jsme se vöak doloûit, ûe i ty myölenky, na kterÈ zde my klademe d˘raz, Saussure skuteËnÏ vyjad¯uje, a tak si tuto situaci vykl·d·me tÌm, ûe Saussure s·m nenÌ vûdy zcela konzistentnÌ. Zd˘vodnÏnÌ tÈto situace vidÌme v tom, ûe tento velik·n jazykovÏdy ve svÈm t·pavÈm vytv·¯enÌ zcela novÈho, ,strukturalistickÈhoë r·mce ch·p·nÌ jazyka nemohl neû se tu a tam op¯Ìt o r·mec star˝, a proto se od nÏj nedok·zal zcela oprostit. JakÈ rozpory m·me na mysli? ZmÌnÌme se o dvou. ZaprvÈ, aË se Saussure tak jednoznaËnÏ ohrazuje proti ch·p·nÌ jazyka jako nomenklatury, na nejednom mÌstÏ se vyjad¯uje tak, jako by tuto odmÌtnutou p¯edstavu nÏjak˝m zp˘sobem p¯ece jenom p¯edpokl·dal. (By-

to podstatnÈ: totiû to, ûe pro Peirce je znak sÈmiotick˝m propojenÌm dvou do tÈ doby nez·visl˝ch entit, zatÌmco pro Saussura se oba ,pÛlyë tohoto znaku konstituujÌ aû s konstitucÌ tohoto znaku jako takovÈho ñ a znak proto podle nÏj nem˘ûe existovat bez systÈmu, bez struktury. Je-li tedy u Peirce a dalöÌch sÈmiotik˘ vöe vËetnÏ struktury redukovatelnÈ na sÈmiosis, u Saussura je naopak vöe redukovatelnÈ na strukturu, kter· je konstitutivnÌ pro znak. 85

F. de Saussure, CLG, str. 168.

86

Tamt., str. 166.

87

Tamt., str. 169.

59

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

lo by ovöem aû nepochopitelnÈ, kdyby sv˘j ,strukturalistick˝ obratë dok·zal provÈst tak bezchybnÏ, aby se dok·zal zcela beze zbytku osvobodit od toho zp˘sobu ¯eËi, kter˝ byl v dobÏ, kdy on svou koncepci tvo¯il, bezm·la jedin˝ moûn˝.) ZadruhÈ, o v˝znamovÈ str·nce jazykov˝ch znak˘, o ,oznaËovan˝chë jazyka, se Saussure Ëasto s naprostou samoz¯ejmostÌ vyjad¯uje jako o vÏcech myölenÌ, ËÌmû se nÏkdy nebezpeËnÏ blÌûÌ takovÈmu psychologicko-sÈmiotickÈmu pojetÌ jazyka, kterÈ jsme v minulÈ kapitole striktnÏ odmÌtli a kterÈ jinak odmÌtal i on. (Tady je, domnÌv·me se, d˘vodem to, ûe Saussure prostÏ nemÏl k dispozici pojmov˝ apar·t, o kter˝ by mohl svou nepsychologickou teorii v˝znamu op¯Ìt, a v nÏkter˝ch mÌstech mu nezbylo neû se zase op¯Ìt o mentalistickou terminologii.)88 UveÔme nÏkolik p¯Ìklad˘: na stranÏ 28 nap¯Ìklad Ëteme (zd˘raznÏme ovöem, ûe jde o jednu z pas·ûÌ, kter· je z hlediska Saussurova autorstvÌ obzvl·ötÏ sporn·)89: P¯edstavme si dvÏ osoby, A a B, jak spolu hovo¯Ì. Okruh zaËÌn· v mysli jednoho z nich, ¯eknÏme A, v nÌû se nach·zejÌ p¯edmÏty vÏdomÌ, kterÈ m˘ûeme naz˝vat pojmy, asociovanÈ s reprezentacemi jazykov˝ch znak˘, Ëi sluchov˝ch obraz˘, jeû slouûÌ k jejich vyj·d¯enÌ. M˘ûeme p¯edpokl·dat, ûe dan˝ pojem v mozku uvolnÌ odpovÌdajÌcÌ sluchov˝ obraz; to je zcela psychick˝ jev a ten je n·sledov·n fyziologick˝m procesem: mozek vysÌl· impuls odpovÌdajÌcÌ obrazu org·n˘m tvo¯enÌ zvuku; zvukovÈ vlny se potom öÌ¯Ì z ˙st A k uchu B; coû je ËistÏ fyzik·lnÌ proces. Potom okruh pokraËuje v B, v opaËnÈm po¯adÌ: od ucha do mozku, fyziologick˝ p¯enos sluchovÈho obrazu; v mozku, psychick· asociace tohoto obrazu s odpovÌdajÌcÌm pojmem.

88 NenÌ ovöem vylouËeno, ûe alespoÚ nÏkterÈ rozpory tohoto druhu byly do textu Kurzu zaneseny tÏmi, kdo mu d·vali podobu knihy. Cel˝ tento text je totiû jenom dodateËnou rekonstrukcÌ Saussurov˝ch p¯edn·öek z jeho vlastnÌch pozn·mek a z pozn·mek jeho posluchaˢ, a tak je samoz¯ejmÏ diskutabilnÌ, do jak˝ch detail˘ lze myölenky v nÏm vyj·d¯enÈ a obraty pouûitÈ pro jejich vyj·d¯enÌ skuteËnÏ p¯ipisovat samotnÈmu Saussurovi. Na moûnost nÏËeho takovÈho d˘raznÏ upozorÚuje nap¯Ìklad editor novÈho vyd·nÌ Kurzu Tullio de Mauro (viz F. de Saussure, CLG-EC, pozn. 231). 89 Pro tuto konkrÈtnÌ pas·û totiû neexistujÌ v˘bec û·dnÈ podklady v Saussurov˝ch vlastnÌch pozn·mk·ch, kterÈ byly pro rekonstrukci pouûÌv·ny.

60

2.4 ProblÈmy

Takov˝ popis komunikace velice p¯ipomÌn· to, co jsme v p¯edchozÌ kapitole zn·zornili na obr·zku 1 a co jsme pak jednoznaËnÏ odmÌtli. Nejde ovöem o to, ûe by komunikace nemohla probÌhat nÏjak takhle, ûe by p¯i nÌ nemohla hr·t klÌËovou roli nÏjak· dvÏ mozkov· centra, jedno souvisejÌcÌ s v˝razy jako takov˝mi a druhÈ s tÌm, co tyto v˝razy znamenajÌ. (NÏkterÈ novÏjöÌ neurofyziologickÈ v˝zkumy se dokonce zdajÌ nasvÏdËovat tomu, ûe by takov· lokalizace mozkov˝ch funkcÌ mohla b˝t skuteËnÏ re·ln·.) Jde o to, ûe tohle m· pram·lo co dÏlat s v˝znamem a s jazykem v saussurovskÈm smyslu ñ rozhodnÏ nelze ¯Ìci, ûe pojmem, kter˝ by byl vyjad¯ov·n uvaûovan˝m jazykov˝m v˝razem, by mohla b˝t nÏjak· oblast v mozku. A i interpretujeme-li zde Saussura tak, ûe pojmy nejsou v mozku, ale v mysli, m·me st·le obr·zek, kter˝ je stÏûÌ udrûiteln˝. P¯edstava, ûe pojmy jsou nÏjakÈ ment·lnÌ obr·zky spojenÈ v mysli s nÏjak˝mi ment·lnÌmi signaturami slov (p¯evzat· moûn· od britsk˝ch empirist˘), nenÌ opÏt niËÌm jin˝m neû quinovsk˝m m˝tem muzea. Jak konstatuje Michael Dummett90, tato pas·û tedy nem˘ûe b˝t spr·vn· nejmÈnÏ ze dvou d˘vod˘. ZaprvÈ, Ñto, ûe nÏkdo porozumÌ nÏjakÈmu slovu jako vyj·d¯enÌ nÏjakÈho pojmu, nem˘ûe b˝t vykl·d·no jako z·leûitost toho, ûe toto slovo vyvol· v jeho mysli pojem, kter˝ si tento ËlovÏk s onÌm slovem asocioval, protoûe û·dn˝ takov˝ proces jako vstupov·nÌ pojmu do mysli neexistuje: do mysli m˘ûe vstupovat tÛn, jmÈno, vzpomÌnka na nÏjakou scÈnu Ëi nÏjakou v˘ni, pojem vöak nenÌ vÏc takovÈho druhu, aby se o nÏm tohle dalo smysluplnÏ ¯Ìci.ì A zadruhÈ, Ñkdyby mÌt pojem bylo nÏco takovÈho jako mÌt obËasnou bolest, to jest kdyby pojem vstupoval do mysli p¯i urËit˝ch p¯Ìleûitostech, st·le bychom jeötÏ pot¯ebovali vysvÏtlenÌ, co to znamen· tento pojem pouûÌvat. O nÏkom, kdo by ho pouûÌvat nebyl schopen, by se norm·lnÏ ¯eklo, ûe tento pojem prostÏ nem·, tak jako by se o nÏkom, kdo by nebyl schopen ¯Ìci, zda nÏco je nebo nenÌ stromem, Ëi ¯Ìci, co stromy jsou nebo co dÏlajÌ, ¯eklo, ûe nezn· v˝znam slova ,stromë. Nic by mu nepomohlo, kdyby tvrdil, ûe kdykoli to slovo slyöÌ, pojem stromu se mu dost·v· do mysli, jakkoli je to n·hodou pojem, kter˝ nedok·ûe pouûÌvat.ì P¯edstava pojm˘, v˝znam˘ slov, jako nÏjak˝ch ment·lnÌch obsah˘ je prostÏ, jak uû

90 M. Dummett [The Origins of Analytical Philosophy (= OAP), IñII, in: Lingua e Stile, 23, 1988], str. 185.

61

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

jsme konstatovali v p¯edchozÌ kapitole, nep¯ijateln·; a odmÌtneme-li nomenklaturismus, je nep¯ijateln· i p¯edstava pojm˘ jako Ëehokoli, co je uû hotovÈ p¯ed sv˝m jazykov˝m vyj·d¯enÌm. PodÌvejme se d·le na jinou pas·û z Kurzu: ÑMyölenka ch·pan· sama o sobÏ je jako mlhovina, kde nic nenÌ nutnÏ vymezenÈho. NeexistujÌ p¯edem danÈ ideje a nic nenÌ z¯etelnÈ p¯ed tÌm, neû se objevÌ jazyk. ... M˘ûeme tudÌû zobrazit ... jazyk ... jako ¯adu souvisl˝ch pododdÏlenÌ naËrtnut˝ch souËasnÏ na neurËitÈm pl·nu neuspo¯·dan˝ch idejÌ ... a na stejnÏ neuspo¯·danÈm pl·nu zvuk˘.ì91 ÑJazyk propracov·v· svÈ jednotky tÌm, jak se konstituuje mezi dvÏma amorfnÌmi masami.ì92 Tady se opÏt Saussurova kritika nomenklaturistickÈho pohledu na jazyk nevyhne tomu, aby se vlastnÏ o tento pohled opÌrala. Jak spr·vnÏ podot˝k· Hjelmslev, ze Saussurovy koncepce totiû p¯ece vypl˝v·, ûe Ñsubstance z·visÌ na formÏ v tak vysokÈ m̯e, ûe ûije v˝luËnÏ jen dÌky jÌ a ûe nelze v û·dnÈm smyslu tvrdit, ûe existuje samostatnÏì.93 A pr·vÏ proto, ûe substance, o kterÈ Saussure hovo¯Ì, vlastnÏ z jeho pohledu neexistuje, musÌ se utÈci k mysli a substanci si vyp˘jËit tam: tak se mu v˝znam st·v· ment·lnÌ entitou. Tak do jeho v˝kladu pronik· psychologismus, v podobÏ implicitnÌho p¯edpokladu, ûe v˝znam je ment·lnÌ z·leûitostÌ. PodobnÏ problematickÈ v˝roky najdeme u Saussura i v mÌstech, kde se pokouöÌ analyzovat opozice, kterÈ jsou pro jazyk konstitutivnÌ. Rozliöuje dva druhy takov˝ch opozic: syntagmatickÈ a asociativnÌ. Ty prvnÌ se t˝kajÌ dvojic v˝raz˘, kterÈ se spolu mohou spojovat (v ,syntagmataë), ty druhÈ se t˝kajÌ tÏch dvojic, kterÈ se mohou vz·jemnÏ nahrazovat. Ty prvnÌ jsou tedy, ¯ekli bychom, z·leûitostÌ rozdÌl˘ mezi v˝razy r˘zn˝ch kategoriÌ (jsou tedy ,interkategori·lnÌë), zatÌmco ty druhÈ jsou vÏcÌ rozdÌl˘ mezi r˘zn˝mi v˝razy tÈûe kategorie (,intrakategori·lnÌë). Jenomûe ten druh˝ druh opozic charakterizuje Saussure prost¯ednictvÌm ment·lnÌch asociacÌ, a tak vzbuzuje dojem, ûe pro nÏjakÈ slovo resp. jeho v˝znam je konstitutivnÌ to, ûe si mluvËÌ p¯i jeho zaslechnutÌ vybavÌ nÏjak· dalöÌ 91

F. de Saussure, CLG, str. 155.

92

Tamt., str. 156.

93

L. Hjelmslev, Omkring sprogteoriens grundlaeggelse, Coppenhagen 1966, str. 46; Ëesky: O z·kladech teorie jazyka, Praha 1972.

62

2.5 Saussure versus Frege

slova. To vöak oËividnÏ popÌr· jeho vlastnÌ krÈdo, kterÈ bere za z·klad vöeho prostÈ opozice ñ tady se totiû namÌsto opozic p¯edpokl·d· nÏjak˝ ment·lnÌ mechanismus. Vzato skuteËnÏ strukturalisticky, je tato dimenze v˝razu produktem opozic mezi nÌm a ostatnÌmi v˝razy, kter˝mi ho lze nahrazovat ñ nikoli produktem ment·lnÌch asociacÌ. (TakÈ proto se pozdÏji namÌsto o asociativnÌch zaËalo hovo¯it o paradigmatick˝ch vztazÌch a opozicÌch.) S tÏmito rozpory v SaussurovÏ v˝kladu souvisÌ to, co povaûujeme za nejpodstatnÏjöÌ problÈm jeho p¯Ìstupu k jazyku, totiû jeho vÌcemÈnÏ bezv˝hradnÏ symetrickÈ ch·p·nÌ vztahu mezi oznaËujÌcÌmi a oznaËovan˝mi. Oba tyto pÛly znaku se podle Saussura konstituujÌ ve vz·jemnÈ symetrickÈ z·vislosti, û·dn˝ z nich nenÌ nijak prim·rnÌ. StÏûÌ vöak lze nep¯ipustit alespoÚ metodologickou asymetrii, kladoucÌ oznaËujÌcÌ ,p¯edë oznaËovanÈ. (VöimnÏme si, ûe jde o obr·cenÌ onÈ asymetrie, na kterÈ stavÌ sÈmiotika, pro niû je oznaËujÌcÌ jenom sekund·rnÌ n·hraûkou oznaËovanÈho.) Fonick· (Ëi grafick·) str·nka jazyka je n·m totiû zjevnÏ p¯Ìstupn· bezprost¯ednÏji neû jeho str·nka sÈmantick·. Slovo totiû m˘ûeme vy¯knout Ëi zapsat a odhlÈdnout od jeho v˝znamu (jakkoli by jakoûto slovo vlastnÏ neexistovalo, kdyby v˝znam nemÏlo), zatÌmco v˝znam jako hodnotu m˘ûeme stÏûÌ prezentovat jinak neû prost¯ednictvÌm slova. I je-li jazyk v˝hradnÏ z·leûitostÌ opozic, existuje vûdy prost¯ednictvÌm nÏjakÈ substance, nÏËeho ,hmatatelnÈhoë ñ a tato substance je zjevnÏ bezprost¯ednÏji sv·zan· s oznaËujÌcÌmi neû s oznaËovan˝mi. To n·s vede k tomu, ûe vidÌme v˝znamy jako hodnoty v˝raz˘ ñ i kdyû podle Saussura je situace vlastnÏ symetrick· a asi by n·m tedy nemÏlo nic br·nit to vidÏt obr·cenÏ.

2.5 Saussure versus Frege TvrdÌme tedy, ûe Saussurov˝m problÈmem bylo to, ûe nedok·zal nalÈzt pojmov˝ r·mec, o kter˝ by svÈ p¯evratnÈ n·vrhy dok·zal pevnÏ op¯Ìt, a tak byl odsouzen k ,nalÈv·nÌ novÈho vÌna do star˝ch n·dobë. Nepoda¯ilo se mu zcela se vymanit ze zajetÌ p¯edstavy, ûe co nenÌ fyzickÈ, musÌ b˝t nutnÏ ment·lnÌ, a vyhnout se tak zamÏÚov·nÌ struktur·lnÌho (a zejmÈna sÈmantickÈho) s ment·lnÌm. Ovöem vyhnout se tomu by podle naöeho n·zoru bylo moûnÈ jedinÏ s oporou nÏjakÈ systematickÈ ne-psychologickÈ teorie abstraktnÌch entit.

63

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

Existuje takov· teorie, kter· by byla pro tyto ˙Ëely vhodn·? DomnÌv·me se, ûe ano, a ûe to nenÌ nic jinÈho neû modernÌ algebra a logika. Abychom toto tvrzenÌ, kterÈ se nÏkomu m˘ûe jevit jako p¯ekvapiv˝ skok ,nÏkam jinamë, osvÏtlili, vöimnÏme si na okamûik toho, co se odehr·valo paralelnÏ se Saussurov˝m kladenÌm z·klad˘ modernÌ lingvistiky ñ totiû kladenÌ z·klad˘ modernÌ logiky v pod·nÌ Gottloba Frega. 94 Abychom doloûili, ûe Saussure a Frege nejsou myslitelÈ zcela mimobÏûnÌ, vöimnÏme si jednÈ hodnÏ diskutovanÈ pas·ûe z Fregova spisu Z·klady aritmetiky,95 pas·ûe, kde Frege vysvÏtluje, jak ch·pat abstraktnÌ entity. Frege uvaûuje o tom, jak˝m druhem objektu by mohlo b˝t nÏjakÈ takovÈ abstraktum, jak˝m je smÏr p¯Ìmky, a prov·dÌ n·sledujÌcÌ ˙vahu. M·me pojem rovnobÏûnosti, kter˝ m· charakter ekvivalence: rozumÌme vÏt·m typu ÑP¯Ìmka a je rovnobÏûn· s p¯Ìmkou bì a umÌme (alespoÚ principi·lnÏ) rozhodnout o jejich pravdivostnÌch hodnot·ch. P¯itom v˝rok ÑP¯Ìmka a je rovnobÏûn· s p¯Ìmkou bì m˘ûeme parafr·zovat jako ÑSmÏr p¯Ìmky a je stejn˝ jako smÏr p¯Ìmky bì, a tento poslednÌ v˝rok je pak moûnÈ ch·pat jako v˝rok o abstraktnÌm objektu smÏr: o tom, ûe dvÏ r˘znÈ p¯Ìmky ,realizujÌë (tj. majÌ) tent˝û smÏr. To, ûe n·m v˝roky o stejnosti smÏr˘ tak d·vajÌ jasn˝ smysl, n·m dovoluje zach·zet se smÏrem jako s p¯edmÏtem (dok·ûeme jej ,znovu rozeznatë p¯i r˘zn˝ch ,realizacÌchë jako tent˝û), ne¯Ìk· n·m to ale nic o tom, co to smÏr je. ÑDefinice p¯edmÏtu jako takov·,ì ¯Ìk· Frege, Ño nÏm vlastnÏ nic ne¯Ìk·, n˝brû ustanovuje v˝znam znaku.ì 96 O smÏru p¯Ìmky tedy m˘ûeme ¯Ìci jenom to, ûe je to nÏco, co je spoleËnÈ dvÏma rovnobÏûn˝m p¯Ìmk·m. P¯edmÏt smÏr a je totoûn˝ s p¯edmÏtem smÏr b pr·vÏ tehdy, jsou-li a a b rovnobÏûnÈ; v takovÈm p¯ÌpadÏ jsou totoûnÈ i obor pojmu rovnobÏûn· s a (mnoûina rovnobÏûek a) a obor pojmu rovnobÏûn· s b (mnoûina rovnobÏûek b). Frege proto navrhuje ztotoûnit p¯edmÏt smÏr a s oborem pojmu rovnobÏûn· s a, tedy, jak bychom ¯ekli my dnes, s mnoûinou vöech rovnobÏûek a. NenÌ snad t¯eba dod·vat, ûe jde o ˙vahu zcela p¯ÌmoËa¯e analogickou ˙vaze o Ñvlaku v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûeì, kterou prov·dÌ 94

Viz J. Peregrin, LFFL, kap. 2.

95

G. Frege, Grundlagen der Arithmetik, Breslau 1884.

96

Tamt., str. 78.

64

2.5 Saussure versus Frege

Saussure v Kurzu a kterou jsme citovali v˝öe. V obou p¯Ìpadech m·me nÏjakÈ v˝chozÌ p¯edmÏty (p¯Ìmky; vlaky jako fyzickÈ objekty) a ekvivalence mezi nimi (rovnobÏûnost; ekvivalenci z hlediska jÌzdnÌho ¯·du). Ty d·vajÌ vzniknout nov˝m p¯edmÏt˘m (smÏr˘m; vlak˘m jako abstraktnÌm objekt˘m); kaûd˝ z nich vznik· jako to, co majÌ spoleËnÈho vöechny ,starÈë ekvivalentnÌ objekty, jako e pluribus unum. Frege pak ovöem naznaËuje dalöÌ krok, kter˝ by dovolil prop˘jËit takto vznikl˝m nov˝m objekt˘m pevn˝ status: vznik·-li nov˝ objekt takto z mnoûiny star˝ch ekvivalentnÌch objekt˘, mohli bychom ho ñ alespoÚ pro nÏkterÈ ˙Ëely ñ p¯Ìmo s touto mnoûinou prostÏ ztotoûnit. AbstraktnÌ objekt smÏr p¯Ìmky bychom tak mohli explikovat prostÏ jako mnoûinu vöech rovnobÏûn˝ch p¯Ìmek a abstraktnÌ ,vlak v 8:25 ze éenevy do Pa¯Ìûeë jako mnoûinu vöech konkrÈtnÌch vlak˘, kterÈ se v jednotlivÈ dny vyd·vajÌ v 8:25 z éenevy do Pa¯Ìûe.97 Tato cesta se ovöem plnÏ otev¯e aû tehdy, kdyû se etabluje modernÌ form·lnÌ matematika se sv˝mi mnoûinami, relacemi a funkcemi. A to je nÏco, k Ëemu se pr·vÏ Frege ˙spÏönÏ pokusil p¯ispÏt. TÌm ovöem nechceme ¯Ìci, ûe Frege a jeho analytiËtÌ n·sledovnÌci ˙spÏönÏ uskuteËnili to, o co se ne tak ˙spÏönÏ pokouöel Saussure. Frege a jeho bezprost¯ednÌ pokraËovatelÈ, jak˝mi byli Russell Ëi Carnap, totiû sice skuteËnÏ mÏli oproti Saussurovi n·skok v tom, jak se jim poda¯ilo teoreticky zvl·dnout abstraktnÌ entity, avöak v pochopenÌ onÈ ,struktur·lnÌë povahy jazyka, na kterou Saussure ve svÈm spise tak jasnoz¯ivÏ pouk·zal, mÏli naopak znaËnou ztr·tu. Tuto ztr·tu, domnÌv·m se, se da¯Ì doh·nÏt pr·vÏ aû tÈ generaci filosof˘, jejÌmû p¯ÌsluönÌk˘m (kter˝mi se budeme zab˝vat ve druhÈ Ë·sti tÈto knihy) je uû lÈpe ¯Ìkat postanalytiËtÌ. Takûe to, ûe se Saussurova a Fregova cesta minuly, bylo z¯ejmÏ ke ökodÏ obÏma.

97 Takov˝ druh explikace charakterizuje Quine (WO, str. 258ñ259) n·sledujÌcÌm zp˘sobem: ÑSoust¯edÌme se na ty specifickÈ funkce nejasnÈho v˝razu, pro kterÈ stojÌ za to si s nÌm l·mat hlavu, a pak vymyslÌme n·hraûku, jasnou a vyj·d¯enou n·mi zvolen˝m v˝razivem, kter· tyto funkce plnÌ. Vöechny ty rysy explikanda, kter˝ch se net˝kajÌ ony podmÌnky Ë·steËnÈ shody diktovanÈ naöimi z·jmy a cÌli, spadajÌ do p¯ihr·dky ,nepodstatnÈë.ì

65

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

2.6 Strukturalismus a lingvistika VidÏli jsme, ûe Saussurovo p¯evratnÈ pojetÌ jazyka lze do velkÈ mÌry nahlÌûet jako rozchod s tÌm, co jsme v p¯edchozÌ kapitole spolu s Quinem nazvali m˝tem muzea, tedy s p¯edstavou, ûe v˝razy jsou prost¯edky oznaËov·nÌ p¯edem dan˝ch objekt˘ skuteËnÈho svÏta, tak jako jsou popisky v muzeu prost¯edky oznaËov·nÌ vystaven˝ch expon·t˘. Jestliûe tento m˝tus opustÌme, stane se sÈmantika (podobnÏ jako syntax, morfologie, fonologie atd.) p¯edevöÌm naukou o jednotk·ch jazyka, o ekvivalencÌch a o opozicÌch mezi nimi, a o hodnot·ch, kter˝m tyto vztahy d·vajÌ vzniknout; v˝znamy (a ostatnÌ jazykov· realita) pak budou p¯esazeny z fyzik·lnÌho Ëi ment·lnÌho svÏta do svÏta abstraktnÌho ,struktur·lnaë. Syntax, morfologie Ëi fonologie se potom budou jevit jako r˘znÈ cesty struktur·lnÌho v˝kladu opozice mezi (dob¯e utvo¯en˝mi) vÏtami a ostatnÌmi, nesmysln˝mi ¯etÏzci znak˘ Ëi hl·sek (p¯iËemû syntax se zastavuje u slov, morfologie tyto d·le rozkl·d· na ,morfÈmyë, jako jsou kmeny, p¯Ìpony, p¯edpony atd., a fonologie jde jeötÏ d·le, k ,fonÈm˘më), zatÌmco sÈmantika bude ch·p·na jako prost¯edek v˝kladu opozic podstatn˝ch z hlediska toho, co vÏta ¯Ìk· (paradigmaticky ñ jak uvidÌme podrobnÏji d·le ñ opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ). Jednotky tÏchto teoriÌ, slova, morfÈmy, fonÈmy, ale i v˝znamy, se pak nebudou jevit jako samostatnÈ, p¯edem danÈ entity vstupujÌcÌ do urËit˝ch vztah˘ a tÌm konstituujÌcÌ jazyk, ale jako prost¯edky naöÌ dekompozice, prost¯edky naöeho ˙silÌ najÌt nÏjak˝ ¯·d v nep¯ebernÈm mnoûstvÌ vÏt s r˘zn˝mi funkcemi.98 98

Zd˘raznÏme, ûe dekompozice t¯Ìdy vÏt m˘ûe b˝t prov·dÏna r˘zn˝mi zp˘soby. NÏkterÈ z tÏchto zp˘sob˘ si samoz¯ejmÏ vz·jemnÏ proti¯eËÌ; jsou tu ale i zp˘soby, kterÈ jsou navz·jem sluËitelnÈ. Nap¯Ìklad vÏta ÑL˙thien miluje Berenaì m˘ûe b˝t z hlediska syntaxe nahlÌûena jako sestaven· ze t¯Ì primitivnÌch Ë·stÌ ÑL˙thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì, z hlediska morfologie z pÏti Ë·stÌ ÑL˙thienì, Ñmil-ì, Ñ-ujeì, ÑBerenì a Ñ-aì, a z hlediska fonologie pak z jeötÏ vÏtöÌho poËtu fonÈm˘. P¯itom nap¯Ìklad to, co se na ˙rovni syntaxe m˘ûe jevit jako dva r˘znÈ zp˘soby sloûenÌ t˝chû Ë·stÌ (ÑL˙thien miluje Berenaì a ÑL˙thien je milov·na Berenemì) se na ˙rovni morfologie projevÌ jako sloûenÌ r˘zn˝ch Ë·stÌ. Kaûd· z tÏchto dekompozic m˘ûe b˝t z nÏjakÈho ˙hlu pohledu zajÌmav· a pro nÏjakÈ ˙Ëely uûiteËn·; to je jeden ze zp˘sob˘, jak nahlÌûet ta pojetÌ jazyka, kter· jazyk vidÌ jako soustavy

66

2.6 Strukturalismus a lingvistika

Podle n·zoru, kter˝ zde p¯edkl·d·me, vöak Saussurovy revoluËnÌ n·vrhy vyûadovaly dalöÌ podep¯enÌ a rozpracov·nÌ. JÌm zapoËatou ,revolucië je podle tohoto n·zoru moûnÈ dokonËit aû tehdy, kdyû se poda¯Ì Saussur˘v svÏt ,struktur·lnaë systematicky teoreticky uchopit, a tak ho zbavit jistÈ z·hadnosti, kter· ho obestÌr·, dokud nenÌ jeho povaha dostateËnÏ objasnÏna. To byl ˙kol, kter˝ Ëekal na Saussurovy pokraËovatele. Ti ovöem bohuûel tento ˙kol za sv˘j nevzali a namÌsto definitivnÌho zpevnÏnÌ z·klad˘ stavby strukturalistickÈ teorie jazyka se nez¯Ìdka pouötÏli do budov·nÌ jejÌch dalöÌch pater. V jazykovÏdÏ ovöem znamenal struktur·lnÌ pohled na jazyk skuteËn˝ p¯evrat: naznaËil novÈ cesty studia jazyka, neboù uk·zal, ûe jeho ,struktur·lnÌ ¯·dë m˘ûe b˝t studov·n nez·visle na ,kauz·lnÌm ¯·du komunikaceë (to jest na p¯ÌrodovÏdeckÈm zkoum·nÌ proces˘, kter˝mi se komunikace realizuje); a tak otev¯el prostor pro jazykovÏdu soust¯edÏnou skuteËnÏ na jazyk ñ tj. nezatÌûenou psychologiÌ, sociologiÌ ap. Avöak ani jeden ze slavn˝ch Saussurov˝ch n·sledovnÌk˘ nedok·zal d·t tomuto p¯Ìstupu natolik pevn˝ teoretick˝ r·mec, aby bylo moûnÈ ho rozvinout v plnÈ sÌle. (Jak uû jsme naznaËili, domnÌv·me se, ûe tohle nebylo moûnÈ bez strategickÈ aliance lingvistiky s matematikou, kter· se ovöem pro lingvisty zd·la b˝t, aû do n·stupu ChomskÈho, tabu.) Ani dva nejslavnÏjöÌ Saussurovi pokraËovatelÈ, u n·s dob¯e zn·m˝ Rus Roman Jakobson a D·n Louis Hjelmslev, nedok·zali v˝sledky strukturalistickÈ revoluce dostateËnÏ stabilizovat a ukotvit, i kdyû kaûd˝ z trochu jin˝ch d˘vod˘. Jakobson byl ovlivnÏn nejenom Saussurem, ale i moskevsk˝mi neogramatiky s jejich d˘razem na historick˝ a kauz·lnÌ pohled na jazyk, a zvl·ötÏ pak tÌm, co Holenstein naz˝v· Ñruskou ideologickou tradicÌì99 a co se podstatn˝m zp˘sobem opÌr· o hegelovskou dialektiku. I kdyû jeho uËenÌ nepochybnÏ p¯ineslo celou ¯adu velice d˘leûit˝ch p¯ÌspÏvk˘ ke ,strukturalistickÈmu programuë, je u nÏj trvale patrn· jist· ned˘vÏra k hranici mezi vÏdeckou systematiËnostÌ a ,umÏleck˝m rozletemë; jeho dÌlem tak pronik· p¯esvÏdËenÌ, ûe

˙rovnÌ, z nichû kaûd· ñ syntax, morfologie, fonologie atd. ñ m· svou teorii. Viz nap¯. P. Sgall, Prague Functionalism and Topic vs. Focus (= PFTF), in: R. Dirven, V. Fried (vyd.), Functionalism in Linguistics, Amsterdam 1987. 99

E. Holenstein, cit. d.

67

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

jazyk skuteËnÏ zjevuje svou podstatu ,jedinÏ v rukou b·snÌkaë. To vedlo k tomu, ûe Jakobson, jak na to poukazujÌ Waugh a MonvilleBurston, povaûuje Ñobr·zek jazyka, p¯edv·dÏn˝ Saussurem, za souËasnÏ p¯Ìliö abstraktnÌ, p¯Ìliö statick˝ a p¯Ìliö zjednoduöen˝ì. 100 Na rozdÌl od Saussurova vidÏnÌ jazyka jako ,matematickÈ strukturyë tak Jakobson vidÌ jazyk spÌöe jako ,ûiv˝ organismusë, kter˝ rigorÛznÌmu popisu nutnÏ unik·. (Tak ovöem nÏkdy p¯ipomÌn· zemÏpisce, kter˝ odmÌt· kreslit mapy z d˘vodu, ûe nemohou nikdy postihnout ,ducha krajinyë.) A co platÌ o Jakobsonovi, platÌ do velkÈ mÌry i o jeho souputnÌcÌch z PraûskÈho lingvistickÈho krouûku, jehoû byl Jakobson ˙st¯ednÌ postavou. Z tohoto pohledu je tedy nejkongeni·lnÏjöÌm Saussurov˝m n·sledovnÌkem Hjelmslev, jehoû jednoznaËn˝m cÌlem je skuteËnÏ rigorÛznÌ, systematick· teorie jazyka. 101 Ten vöak namÌsto toho, aby Saussur˘v pojmov˝ apar·t systematizoval a zjednoznaËnil, tento apar·t jeötÏ podstatnÏ zkomplikoval, a dospÏl tak k tomu, ûe se jeho teorie topÌ v p¯em̯e nejasn˝ch pojm˘. Struktur·lnÌ lingvistika se tak po Saussurovi st·vala spÌöe nÏËÌm jako velice volnÏ vymezen˝m okruhem n·zor˘ neû p¯esnÏ formulovanou metodologiÌ Ëi pojmov˝m r·mcem. Takto neurËitÈ ch·p·nÌ povahy saussurovskÈho strukturalismu je, domnÌv·m se, takÈ p¯ÌËinou rozpak˘, kterÈ obvykle vzbuzuje problÈm vztahu mezi saussurovsk˝m programem a form·lnÌmi trendy v lingvistice, iniciovan˝mi v öedes·t˝ch letech p¯edevöÌm Noamem Chomskym. Zd· se b˝t z¯ejmÈ, ûe teorie ChomskÈho m· co dÏlat pr·vÏ se struktur·lnÌmi aspekty jazyka; p¯itom to ale, jak se zd·, nenÌ teorie takovÈho druhu, jakou mÏli na mysli Saussure, Jakobson, Ëi Hjelmslev. 102 Z hlediska, kterÈ zde zaujÌm·me my, je ChomskÈho 100

L. R. Waugh, M. Monville-Burston, The Life, Work, and Influence of Roman Jakobson, ˙vod k R. Jakobson, On Language, L. R. Waugh, M. Monville-Burston (vyd.), Cambridge (Mass.) 1990, str. 9. 101

Viz zvl·ötÏ L. Hjelmslev, cit. d.

102 DomnÌv·m se, ûe tvrdÌ-li Pettit (The Concept of Structuralism: A Critical Analysis, Dublin 1975), ûe ChomskÈho p¯Ìstup p¯edstavuje jeden z moûn˝ch smÏr˘, kter˝m mohou b˝t saussurovskÈ myölenky rozpracov·ny, smÏr syntagmatick˝; a ûe alternativou je ten smÏr, kter˝m se vydal Jakobson a kter˝ Pettit povaûuje za paradigmatick˝, je to n·zor stÏûÌ udrûiteln˝. VidÏt ChomskÈho a Jakobsona jako dvÏ alternativy je proble-

68

2.7 Strukturalismus a filosofie

p¯Ìstup p¯edevöÌm pr˘lomem, kter˝ umoûnil p¯istoupit ke struktur·lnÌm aspekt˘m jazyka prost¯edky, jeû jsou k tomu nejvhodnÏjöÌ, totiû prost¯edky modernÌ matematiky. TotÈû pak platÌ pro ty p¯Ìstupy k jazyku, kterÈ byly inspirov·ny modernÌ form·lnÌ logikou.

2.7 Strukturalismus a filosofie Saussur˘v p¯Ìstup k jazyku a jeho z·vÏr, ûe podstatn· je forma (struktura), a nikoli to, co tuto formu vyplÚuje (,substanceë), samoz¯ejmÏ nemohly nechat v klidu ani filosofy. Saussurovy z·vÏry se (prost¯ednictvÌm Jakobsona) dostaly nejprve k antropologovi Claudu LÈvi-Straussovi a toho p¯ivedly na p¯evratnou myölenku: co kdyû n·m podstata nÏjak˝ch vÏcÌ, kterÈ lidÈ dÏlajÌ, unik· pr·vÏ proto, ûe se soust¯eÔujeme na substanci a nech·peme, ûe co je skuteËnÏ podstatnÈ, je forma Ëi struktura? SlyöÌme nap¯Ìklad, ûe si nÏkde domorodci vypr·vÏjÌ p¯ÌbÏh, ve kterÈm medvÏdi zabÌjejÌ lidi, a domnÌv·me se, ûe je to prostÏ odraz nÏjak˝ch öpatn˝ch zkuöenostÌ, kterÈ majÌ tito lidÈ s medvÏdy; ale co kdyû v˘bec nejde o medvÏdy, ale o strukturu toho p¯ÌbÏhu, v nÌû jsou medvÏdi a jejich kousky jenom nepodstatnou v˝plnÌ? Obzory, kterÈ se ˙vahami o moûn˝ch rolÌch struktur p¯ed humanitnÌmi vÏdami otevÌraly, se zd·ly b˝t nedozÌrnÈ. To LÈvi-Strausse i dalöÌ, p¯edevöÌm francouzskÈ pr˘kopnÌky strukturalismu fascinovalo natolik, ûe se, jak uû jsme to charakterizovali, namÌsto pot¯ebnÈho zpevnÏnÌ z·klad˘ strukturalistickÈho p¯Ìstupu k jazyku pouötÏli do p¯istavov·nÌ dalöÌch pater, a ËÌm d·l tÌm vÌce se tak blÌûili oblak˘m. N·sledujÌcÌ generace francouzsk˝ch strukturalist˘, Ëi spÌöe jiû poststrukturalist˘, p¯edevöÌm Foucault, Deleuze a Derrida, navÌc spustili jakousi dalöÌ revoluci v r·mci strukturalistickÈ revomatickÈ: je-li tomu tak, jak jsme konstatovali v˝öe (viz oddÌl 2.4), totiû ûe syntagmatickÈ a paradigmatickÈ (asociativnÌ) opozice m˘ûeme ch·pat jako opozice interkategori·lnÌ, resp. intrakategori·lnÌ, jsou tyto dva pojmy komplement·rnÌ a oddÏlovat je od sebe a d·vat je jako n·lepky r˘zn˝m teoriÌm jazyka, jak to ËinÌ Pettit, ned·v· p¯Ìliö rozumn˝ smysl. (M˘ûe se ovöem st·t, ûe v nÏkter˝ch konkrÈtnÌch p¯Ìpadech m˘ûe b˝t nÏkter˝ z tÏchto rozmÏr˘ trivi·lnÌ ñ m˘ûeme se obejÌt s jedinou kategoriÌ, Ëi naopak uËinit kategorizaci tak jemnou, ûe pro nÏjakÈ intrakategori·lnÌ diference uû nezbude mÌsto.)

69

2. Strukturalismus: heslo nebo pojem?

luce. Zhrozili se totiû pozn·nÌ, ûe pojem struktury, kter˝ pro nÏ p¯edstavoval nadÏji na koneËnou likvidaci ,logocentrickÈ metafyzikyë, m˘ûe snadno vÈst k metafyzice novÈ, Ëi dokonce oklikou zp·tky k tÈ starÈ, teÔ jenom zahalenÈ ve strukturalistickÈm h·vu. To je vedlo k filosofii jakÈhosi permanentnÌho podvracenÌ (Ëili ,dekonstrukceë) Ëehokoli, co se hrozilo st·t stabilnÌ, k filosofii odmÌtajÌcÌ konstatovat cokoli uchopitelnÈho a st·vajÌcÌ se tudÌû jakousi ,permanentnÌ metaforouë. Francouzsk˝ strukturalismus se navÌc dÌky mÌstu svÈho vzniku zcela samoz¯ejmÏ za¯adil do proudu kontinent·lnÌ filosofie, pro kterou je patriarchou filosofie dvac·tÈho stoletÌ nikoli Frege, ale Edmund Husserl. 103 Jakobson se k Husserlovi hl·sil explicitnÏ, a sv˝m zp˘sobem se k nÏmu hl·sili i strukturalistiËtÌ filosofovÈ ñ aù uû v pozitivnÌm smyslu (Ricoeur) 104 nebo ve smyslu negativnÌm (Derrida a ostatnÌ poststrukturalistÈ). 105 Paralela mezi tÌm, o co ölo Saussurovi, a tÌm, co prosazoval Frege, tak nebyla nejen zkoum·na, ale patrnÏ ani zaznamen·na. P¯itom ve spisech analytick˝ch filosof˘, Fregov˝ch n·sledovnÌk˘, nalezneme mnohÈ, co je, jak se domnÌv·me, z hlediska Saussurova uËenÌ zajÌmavÈ a podnÏtnÈ. Snadno se p¯esvÏdËÌme, ûe pojem struktury je zcela z·sadnÌ pro takov· klasick· dÌla analytickÈ filosofie, jak˝mi jsou Russellovo Naöe pozn·nÌ vnÏjöÌho svÏta, 106 Wittgen103

NenÌ bez zajÌmavosti si uvÏdomit, ûe Husserl a Frege k sobÏ mÏli mnohem blÌûe, neû by se mohlo z dneönÌho pohledu zd·t: oba se ke sv˝m p¯evratn˝m filosofick˝m koncepcÌm dostali skrze z·klady matematiky (oba je na poË·tku jejich filosofickÈ kariÈry pron·sledovala ot·zka Co je to ËÌslo?) a i zp˘sob, kter˝m se pak oba pokusili postavit filosofii na nov˝ z·klad, m· mnoho styËn˝ch bod˘. Husserl ovöem tento z·klad hledal v anal˝ze zp˘sobu, jak˝m je svÏt uchopov·n subjektem, zatÌmco Frege dospÏl k z·vÏru, ûe pro filosofii je nejfundament·lnÏjöÌ jazyk. Viz M. Dummett, OAP a L. Haaparanta (vyd.), Mind, Meaning and Mathematics (Essays on the Philosophical Views of Husserl and Frege), Dordrecht 1994. 104 P. Ricoeur, Le conflit des interprÈtations, Paris 1969, Ëesky in: éivot, pravda, symbol, M. Rejchrt (vyd.), Praha 1993. 105 Viz nap¯. J. Derrida, La voix et le phÈnomène, Paris 1967, Ëesky: Hlas a fenomÈn, in: Texty k dekonstrukci, M. Pet¯ÌËek, jr. (vyd.), Bratislava 1993. 106

B. Russell, Our Knowledge of the External World, London 1914.

70

2.7 Strukturalismus a filosofie

stein˘v Logicko-filosofick˝ trakt·t, 107 Ëi Carnapova Logick· v˝stavba svÏta108 (n·zev tÈto knihy je do angliËtiny charakteristicky p¯ekl·d·n p¯Ìmo jako The Logical Structure of the World). Carnap dokonce (tÏûko p¯eloûitelnÏ) ¯Ìk·: Ñechte Wissenschaft ist stets Strukturwissenschaftì.109 Tohle vöechno ovöem nenÌ, kdyû se nad tÌm opravdu zamyslÌme, p¯Ìliö p¯ekvapivÈ: strukturalistick˝ program totiû nem˘ûe b˝t ñ alespoÚ na zcela obecnÈ ˙rovni ñ p¯Ìliö odliön˝ od programu analytickÈho: z·kladnÌ spoleËnou myölenkou je nahlÈdnutÌ sloûit˝ch entit jako urËit˝ch celk˘ sloûen˝ch z entit jednoduööÌch, tedy anal˝za jejich struktury. A doktrÌna logickÈho atomismu, kter· byla p¯edloûena Russellem, Carnapem a ran˝m Wittgensteinem110 a kter· v podstatÏ p¯edstavuje j·dro klasickÈ analytickÈ filosofie, m˘ûe b˝t docela dob¯e nahlÈdnuta jako jistÈ sofistikovanÈ rozpracov·nÌ takovÈho analyticko-strukturalistickÈho programu.111 My se ovöem v tÈto knize chceme podrobnÏji zab˝vat jenom tÌm, jak˝ ,strukturalismusë m˘ûeme nalÈzt v pracÌch pozdÏjöÌch analytick˝ch (Ëi postanalytick˝ch) filosof˘. StyËnÈ body mezi tÏmito filosofy a saussurovsk˝m strukturalismem totiû, pokud vÌm, dosud nikdo neanalyzoval; a p¯itom interpretov·nÌ tÏchto filosof˘ jako svÈho druhu strukturalist˘ nenÌ, jak se pokusÌme uk·zat, zdaleka jenom nÏjakou svÈvolnou efektnÌ konstrukcÌ, kter· by nemÏla oporu ve faktech. Neû se vöak budeme moci ,strukturalismu postanalytick˝ch filosof˘ë vÏnovat podrobnÏji, musÌme d˘kladnÏji rozebrat pojem struktury a nÏco z toho, co s nÌm souvisÌ, a uk·zat, jak lze o tÈto problematice pojednat jazykem analytickÈ filosofie. »ten·¯ by si mÏl povöimnout toho, ûe pr·vÏ takov˝ jazyk je jazyku Saussurova Kurzu mnohem blÌûe neû t¯eba jazyk spis˘ Derridov˝ch.

107

L. Wittgenstein, Tractatus.

108

R. Carnap, Der logische Aufbau der Welt, Berlin 1928.

109

Tamt., str. 263.

110 RozebÌr·nÌm paralel mezi strukturalismem a filosofiÌ pozdnÌho Wittgensteina se zde z·mÏrnÏ vyh˝b·me ñ to by si vyû·dalo samostatnou publikaci. 111

Viz J. Peregrin, DWW, ß5.6.

71

3. CELKY A »¡STI ñ MATEMATICK› POHLED 3.1 Abstrakce Jak jsme konstatovali v minulÈ kapitole, za z·kladnÌ Saussurovou tezi povaûujeme to, ûe ,jazykov· realitaë, k nÌû pat¯Ì i v˝znamy, je struktur·lnÌ z·leûitost, spoËÌvajÌcÌ ËistÏ v jist˝ch opozicÌch. V tÈto kapitole se pokusÌme to, co tÌm Saussure myslÌ, osvÏtlit tak, ûe se jeho pojmov˝ r·mec a jeho tezi pokusÌme rekonstruovat jazykem modernÌ matematiky, konkrÈtnÏ abstraktnÌ algebry. Takov· ,matematizaceë je ovöem podnikem ponÏkud kontroverznÌm, a to z nÏkolika d˘vod˘. ZaprvÈ, neobejde se bez urËitÈho zjednoduöov·nÌ a idealizov·nÌ ñ jak ale budeme mÌt jeötÏ na mnoha mÌstech tÈto knihy p¯Ìleûitost konstatovat, tvo¯enÌ idealizovan˝ch model˘ povaûujeme za legitimnÌ (a Ëasto vysoce ˙Ëinnou) cestu zjedn·v·nÌ porozumÏnÌ modelovanÈ vÏci. ZadruhÈ, m˘ûe nÏkterÈ Ëten·¯e, kte¯Ì se v matematice p¯Ìliö neorientujÌ, spÌöe zm·st neû osvÌtit ñ pro ty zd˘raznÏme, ûe tÈmϯ nic z toho, co n·sleduje po tÈto kapitole (v podstatÏ jen s v˝jimkou oddÌl˘ 7.6 a 7.8), nep¯edpokl·d· porozumÏnÌ tomu, co v nÌ bude vyloûeno. SkuteËnÏ ,matematickÈë pas·ûe, kterÈ je moûnÈ p¯eskakovat bez ztr·ty kontinuity, navÌc od ostatnÌho textu graficky odliöujeme. Zat¯etÌ, Ëten·¯i, kte¯Ì se v matematice vyznajÌ, mohou, kdyû zjistÌ, ûe zav·dÌm jist˝ algebraick˝ apar·t a s nÌm pak nic p¯Ìliö netrivi·lnÌho nedokazuji, zÌskat (tak jako jeden z posuzovatel˘ rukopisu tÈto knihy) pocit, ûe jedin˝m smyslem zav·dÏnÌ tohoto apar·tu je m· snaha ohromit neznalÈ publikum mou uËenostÌ. Tyto Ëten·¯e bych prosil, aby mÏli na pamÏti skuteËnou roli, jakou zde zav·dÏn˝ algebraick˝ apar·t hraje: jde o to naznaËit cesty, jimiû by bylo moûnÈ d·t tomu, co Saussure ¯Ìk· a co j· povaûuji za podstatnÈ, jistou exaktnÌ matematickou podobu, a p¯edvÈst tak jeho kontroverznÌ tezi o ,zrodu struktur·lna z opozicë jako (matematicky nep¯Ìliö netrivi·lnÌ, nicmÈnÏ platnou) tezi o vzta72

3.1 Abstrakce

hu mezi ekvivalencemi na urËit˝ch algebr·ch a kanonick˝mi projekcemi tÏchto algeber na p¯ÌsluönÈ faktorovÈ algebry. Jiû v p¯edchozÌ kapitole jsme naznaËili, ûe saussurovskÈ ,struktur·lnoë souvisÌ s abstrakcÌ, s onÌm shled·v·nÌm ,jednoho v mnohÈmë, na jehoû d˘leûitost poukazovali ñ kaûd˝ po svÈm ñ jak Saussure, tak i Frege. Naöi cestu k ,matematizacië Saussura zaËnÏme tÌm, ûe se na takovou abstrakci a na ,abstraktnoë, kterÈ jejÌm prost¯ednictvÌm vznik·, podÌv·me trochu blÌûe. NaöÌm cÌlem bude naznaËit, ûe ,struktur·lnoë m˘ûe b˝t nahlÈdnuto jako jist· sloûitÏjöÌ varianta abstraktna, kter· vznik· tehdy, kdyû se abstrakce dostane do interference se soustavou takovÈho druhu, jakou je jazyk; totiû s potenci·lnÏ nekoneËnou soustavou entit, vypl˝vajÌcÌch z neomezenÈ aplikovatelnosti nÏjak˝ch ,skladebnÌchë pravidel na nÏjakÈ v˝chozÌ ,stavebnÌ kamenyë. LidskÈ pozn·nÌ je z¯ejmÏ z podstatnÈ Ë·sti zaloûenÈ na klasifikov·nÌ: na rozdÏlov·nÌ nep¯ebernÈ mnohosti jednotlivin, se kter˝mi se setk·v·me, do skupin sobÏ podobn˝ch, Ëi n·m podobnÏ uûiteËn˝ch (p¯ÌpadnÏ nebezpeËn˝ch) vÏcÌ. Tohle je kr·va (a m˘ûe to tedy b˝t podojeno), zatÌmco t·mhleto je tygr (a je tedy p¯ed tÌm radno utÈci). Uû AristotelÈs vidÏl takovÈ klasifikov·nÌ jako samu podstatu naöeho rozumu: jeho pohled, jak to vyjad¯uje Cassirer, Ñnep¯edpokl·d· nic kromÏ existence vÏcÌ v jejich nevyËerpatelnÈ mnohosti a schopnosti mysli vybÌrat z tohoto bohatstvÌ jednotliv˝ch existencÌ ty rysy, kterÈ jsou spoleËnÈ nÏkter˝m z nichì.112 M·me-li nÏjakou mnoûinu objekt˘, m˘ûeme z nÌ abstrahovat ty vlastnosti, jenû jsou spoleËnÈ jim vöem, a podobnÏ m·me-li nÏjak˝ jednotliv˝ objekt, m˘ûeme si ,odmysletë nÏjakÈ z jeho vlastnostÌ, a zÌskat tak nÏjak˝ soubor vlastnostÌ, kter˝ s tÌmto objektem mohou sdÌlet i objekty jinÈ. A protoûe takovÈ ,odeËÌt·nÌ vlastnostÌë Ëasto ch·peme jako p¯echod od v˝chozÌho objektu k novÈmu, ,abstraktnÏjöÌmuë objektu, je z¯ejmÏ pr·vÏ tohle abstrakcÌ v tom smyslu, v jakÈm jsme o nÌ mluvili jako o z·kladnÌ cestÏ k abstraktnÌm objekt˘m. Je to onen zp˘sob, kter˝m se dostaneme od konkrÈtnÌch, hmatateln˝ch vlak˘ m̯ÌcÌch z éenevy do Pa¯Ìûe k abstraktnÌmu ,vlaku éenevañ Pa¯Ìûë (viz ß2.3), Ëi od p¯Ìmek k jejich ,smÏr˘më (viz ß2.5).113 112

E. Cassirer, Substanzbegriff und Functionsbegriff, Berlin 1910, str. 4.

113

P¯edstava, ûe veökerÈ abstraktno je z·leûitostÌ pr·vÏ tohoto shled·v·nÌ ,jednoho v mnohÈmë, stojÌ takÈ v z·kladÏ p¯esvÏdËenÌ modernÌch

73

3. Celky a Ë·sti

Dokud vidÌme obory naöeho pozn·nÌ prostÏ jako (nestrukturovanÈ) mnoûiny objekt˘, je p¯echod z jednÈ ˙rovnÏ abstrakce na druhou p¯ÌmoËar˝ ñ mnoûina se n·m rozpad· na ,ekvivalenËnÌ t¯Ìdyë, a ty jakoby ,spl˝vajÌë v abstraktnÌ objekty. P¯estaneme-li br·t v ˙vahu urËitÈ typy odliönostÌ, stanou se pro n·s vöichni konÏ, jako exempl·¯e tÈhoû druhu, rovnocennÌ, ekvivalentnÌ, a my tak budeme de facto vnÌmat nikoli jednotlivÈ konÏ, ale pouze jejich obecn˝ druh k˘Ú. KaûdÈ takovÈ ,spl˝v·nÌë m˘ûeme vidÏt jako z·leûitost urËitÈ ekvivalence; ekvivalence a abstraktnÌ objekty jsou z tohoto ˙hlu pohledu dvÏma stranami tÈûe mince. (ÿÌk·me-li namÌsto Ñekvivalenceì Ñidentitaì, m·me Saussurovo Ñspl˝v·nÌ identity s hodnotouì.) 114 Situace se ovöem z·sadnÏ zkomplikuje, vezmeme-li v ˙vahu, ûe to, ËÌm jsme obklopeni, nenÌ prim·rnÏ jenom nep¯ebernÈ mnoûstvÌ jednotlivin, ale nep¯ebernÈ mnoûstvÌ jednotlivin, z nichû nÏkterÈ jsou Ë·stmi jin˝ch. Je-li tomu tak, znamen· to z¯ejmÏ, ûe splynou-li nÏjakÈ jednotliviny, mohou tÌm eo ipso splynout nÏjakÈ jinÈ jedmatematik˘ a jimi ovlivnÏn˝ch filosof˘, ûe za obecnou teorii abstraktnÌch objekt˘ m˘ûe slouûit teorie mnoûin (srv. ß1.4). Je-li totiû podstatou kaûdÈho abstraktnÌho objektu ,sdruûenÌë Ëi ,splynutÌë nÏjak˝ch jin˝ch (,konkrÈtnÏjöÌchë) objekt˘, pak k jeho zachycenÌ pot¯ebujeme pr·vÏ to, co n·m poskytuje teorie mnoûin: totiû moûnost sdruûit jakÈkoli objekty do p¯ÌsluönÈ mnoûiny. To by pak znamenalo, ûe veökerÈ abstraktnÌ objekty mohou b˝t povaûov·ny za nÏjakÈ druhy mnoûin, vybudovatelnÈ operacÌ sdruûov·nÌ (,extrakcÌ spoleËnÈhoë) z nÏjak˝ch v˝chozÌch primitivnÌch objekt˘. (Pokud bychom ovöem vych·zeli pouze z aktu·lnÏ existujÌcÌch konkrÈtnÌch p¯edmÏt˘, mohli bychom mÌt potÌûe s tÌm, ûe dva r˘znÈ abstraktnÌ objekty, nap¯Ìklad urËit· barva a urËit˝ tvar, mohou b˝t n·hodou spoleËnÈ pr·vÏ t˝mû p¯edmÏt˘m ñ tak nap¯Ìklad vlastnostem b˝t ËlovÏk a b˝t neope¯en˝ dvojnoûec pravdÏpodobnÏ odpovÌd· tat·û mnoûina aktu·lnÏ existujÌcÌch bytostÌ, a p¯ece bychom asi nechtÏli ¯Ìci, ûe ËlovÏk je totÈû co neope¯en˝ dvojnoûec. P¯Ìsluön· abstrakce tak, jak se zd·, musÌ vych·zet nikoli jenom z konkrÈtnÌch, ale i z pouze mysliteln˝ch instancÌ ñ viz R. Carnap, Meaning and Synonymy in Natural Languages, in: Philosophical Studies, 7, 1955, str. 33ñ47; Ëesky: V˝znam a synonymie v p¯irozen˝ch jazycÌch, in: L. Tondl, K. Berka [vyd.], ProblÈmy jazyka vÏdy, Praha 1968.) 114 K tÈûe konstitutivnÌ roli ekvivalencÌ se vztahuje i hojnÏ citovan˝ aforismus W. V. O. Quina ÑnenÌ entity bez identityì (viz nap¯. The Pursuit of Truth, Cambridge [Mass.] 1990, str. 61; Ëesky: Hled·nÌ pravdy, Praha 1994).

74

3.1 Abstrakce

notliviny: splynou-li totiû Ë·sti, nutnÏ tÌm splynou i celky, kterÈ se z nich skl·dajÌ. M·me-li nap¯Ìklad dÏtskou stavebnici, pak p¯estaneme-li Ëinit rozdÌl mezi stejn˝mi, pouze r˘znÏ barevn˝mi kostkami (zaËneme-li ¯Ìkat Ñto je tat·û kostkaì), p¯estaneme tÌm nutnÏ rozliöovat i mezi jak˝mikoli stavbami, kterÈ z tÈto stavebnice postavÌme a kterÈ se budou liöit jenom barvou sv˝ch Ë·stÌ (budeme o nich stÏûÌ moci ne¯Ìkat Ñto je tat·û stavbaì ñ aniû bychom zmÏnili smysl, v jakÈm uûÌv·me slovo Ñtat·ûì). ,Stejnostë Ëi ekvivalence se n·m totiû zjevnÏ nutnÏ promÌt· z Ë·stÌ na celky. Takûe zatÌmco v p¯ÌpadÏ prostÈ mnoûiny objekt˘ p¯edstavuje jakÈkoli rozdÏlenÌ tÈto mnoûiny do ,ekvivalenËnÌch t¯Ìdë, to jest jak·koli ekvivalence, nÏjakou klasifikaci tÏchto objekt˘, v p¯ÌpadÏ soustavy celk˘ a Ë·stÌ p¯edstavuje klasifikaci jedinÏ urËit· specifick· ekvivalence ñ totiû takov· ekvivalence, kter· se promÌt· z Ë·stÌ na celky. TakovÈ ekvivalenci budeme ¯Ìkat kongruence. Ekvivalence tedy bude kongruencÌ tehdy, jestliûe podle nÌ budou ekvivalentnÌ kaûdÈ dva celky, jejichû odpovÌdajÌcÌ si Ë·sti budou ekvivalentnÌ (coû ovöem p¯edpokl·d·, ûe tyto celky budou analogickÈ v tom smyslu, aby se u nich dalo o ,odpovÌdajÌcÌch si Ë·stechë v˘bec hovo¯it). P¯edstavme si ekvivalenci, kter· tuto podmÌnku nesplÚuje, to jest nenÌ kongruencÌ. To podle pr·vÏ vyslovenÈ definice kongruence znamen·, ûe existujÌ nÏjakÈ dva celky, kterÈ nejsou ekvivalentnÌ, ale jejich odpovÌdajÌcÌ si Ë·sti ekvivalentnÌ jsou. P¯edpokl·dejme, ûe jde o celek x, kter˝ se skl·d· z Ë·stÌ x1,...,xn, a o celek y, kter˝ se analogick˝m zp˘sobem skl·d· z Ë·stÌ y1,...,yn. P¯edpokl·d·me tedy, ûe x1 je ekvivalentnÌ s y1, x2 je ekvivalentnÌ s y2, ... xn je ekvivalentnÌ s yn, avöak x nenÌ ekvivalentnÌ s y. P¯edstavme si, ûe by nynÌ mÏly splynout vöechny objekty, kterÈ jsou ekvivalentnÌ ñ tedy mimo jinÈ i x1 s y 1, x2 s y2, ... a x n s yn. Pak by zjevnÏ nutnÏ musely splynout i nÏkterÈ objekty, kterÈ ekvivalentnÌ nejsou ñ totiû x s y. NenÌ-li tedy ekvivalence kongruencÌ, nemohou

75

3. Celky a Ë·sti

nikdy splynout pr·vÏ jenom vöechny objekty, kterÈ jsou ekvivalentnÌ ñ splynou-li vöechny takovÈ objekty, pak tÌm nutnÏ splynou i nÏkterÈ, jeû ekvivalentnÌ nejsou (tak jako x a y v naöem p¯ÌkladÏ). Pokud by naopak nemÏly splynout û·dnÈ dva objekty, kterÈ nejsou ekvivalentnÌ, nemohly by zjevnÏ splynout ani vöechny ty, kterÈ ekvivalentnÌ jsou ñ v naöem p¯ÌkladÏ by tedy musely nesplynout nÏkterÈ z dvojic x1 a y1, x2 a y2, ... , xn a yn. To znamen·, ûe ,diagramemë spl˝v·nÌ objekt˘ soustavy celk˘ a Ë·stÌ ñ a tudÌû procesu abstrakce na tÈto soustavÏ ñ je vûdy nutnÏ kongruence. Abychom tuto ˙vahu uËinili n·zornÏjöÌ, podÌvejme se na n·sledujÌcÌ obr·zek, na kterÈm vidÌme ˙seËky AB, BC a CA, kterÈ n·m d·vajÌ dohromady troj˙helnÌk ABC. C

A

B

Uvaûujeme tedy Ëty¯i objekty, z nichû Ëtvrt˝ se skl·d· z prvnÌch t¯Ì. P¯edstavme si nynÌ, ûe na pr˘svitn˝ papÌr nakreslÌme shodn˝ troj˙helnÌk A¥B¥C¥ a tento papÌr poloûÌme p¯es ten s troj˙helnÌkem ABC: C



A

B





NynÌ uvaûujeme osm objekt˘: ˙seËky AB, BC, CA, A¥B¥, B¥C¥ a C¥A¥ plus troj˙helnÌky ABC a A¥B¥C¥. Posuneme-li pr˘svitn˝ papÌr

76

3.1 Abstrakce

s troj˙helnÌkem A¥B¥C¥ tak, aby ˙seËka AB splynula s ˙seËkou A¥B¥, ˙seËka BC s ˙seËkou B¥C¥ a ˙seËka CA s ˙seËkou C¥A¥, splynou n·m tÌm nevyhnutelnÏ i troj˙helnÌky ABC a A¥B¥C¥. Kdybychom tedy prohl·sili za ekvivalentnÌ AB s A¥B¥, BC s B¥C¥ a CA s C¥A¥, avöak nikoli ABC s A¥B¥C¥, nebyla by tato ekvivalence kongruencÌ; to jest nebyla by moûn˝m zachycenÌm nÏjakÈho spl˝v·nÌ tÏchto objekt˘. Kongruence si tedy m˘ûeme p¯edstavit jako diagramy toho, jak objekty navz·jem spl˝vajÌ, pozorujeme-li je s r˘znou ,rozliöovacÌ schopnostÌë. Sniûujeme-li rozliöovacÌ schopnost, mÏnÌ se n·m dvojice objekt˘, kterÈ jsou si dostateËnÏ podobnÈ, v jedin˝ objekt. Avöak splynou-li vöechny Ë·sti dvou celk˘, splynou nutnÏ i tyto celky ñ takovÈ spl˝v·nÌ je tedy svou podstatou kongruencÌ. P¯itom model pozorov·nÌ objekt˘ s (˙myslnÏ) r˘znou rozliöovacÌ schopnostÌ z¯ejmÏ odpovÌd· pr·vÏ onomu z·kladnÌmu mechanismu abstrakce, kter˝ je tak d˘leûit˝ pro naöe ch·p·nÌ svÏta kolem n·s. P¯edstavÌme-li si nap¯Ìklad zoologii, pak m˘ûeme ¯Ìci, ûe na nejvyööÌ ˙rovni rozliöov·nÌ vidÌme jednotlivÈ tvory, na dalöÌ ˙rovni odhlÈdneme od nÏkter˝ch specifick˝ch znak˘ a m·me jednotlivÈ druhy, jako je kr·va, k˘Ú, pes, kapr; na dalöÌ ˙rovni n·m tyto d·le spl˝vajÌ a dostaneme druhy jako savec, ryba atd. Tady ovöem spÌöe neû o m̯e rozliöovacÌ schopnosti mluvÌme o ˙rovni abstrakce. Kongruence tedy m˘ûeme vidÏt jako relace reprezentujÌcÌ p¯Ìsluönou soustavu celk˘ a Ë·stÌ na r˘zn˝ch ˙rovnÌch abstrakce. Abstrakce na oboru objekt˘, z nichû nÏkterÈ jsou Ë·stmi jin˝ch, je tedy mnohem sloûitÏjöÌ z·leûitost neû abstrakce na obyËejnÈ, nestrukturovanÈ mnoûinÏ. K Ëemu smϯujeme, je to, ûe mnohÈ soubory objekt˘, kterÈ jsou p¯edmÏtem naöeho pozn·nÌ, prostÏ nejsou smysluplnÏ nahlÈdnutelnÈ jinak neû pr·vÏ jako soustavy celk˘ a Ë·stÌ ñ a ûe prominentnÌm p¯Ìpadem takovÈho souboru je soubor v˝raz˘ naöeho jazyka. A jak budeme tvrdit, m˘ûeme z tohoto hlediska nahlÈdnout saussurovsk˝ strukturalismus de facto jako nauku o tom, jak je to, co vnÌm·me jako jazykovou realitu, vysvÏtlitelnÈ jako jist˝ ,vedlejöÌ produktë naöeho abstraktivnÌho ch·p·nÌ urËitÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ. Abychom vöak takovÈmu tvrzenÌ mohli d·t skuteËn˝ obsah, musÌme nejprve lÈpe explikovat pojem soustavy celk˘ a Ë·stÌ.

77

3. Celky a Ë·sti

3.2 Soustavy celk˘ a Ë·stÌ Pokusme se tedy nynÌ d·t tomu, co jsme pr·vÏ popsali, exaktnÏjöÌ podobu. Nejprve se pokusme nÏjak exaktnÏji uchopit pojmy Ë·st a celek. Jak jsme ovöem jiû naznaËili, jsou tyto pojmy, podobnÏ jako t¯eba pojem mnoûina nebo s·m pojem struktura, natolik obecnÈ a natolik fundament·lnÌ, ûe stÏûÌ m˘ûeme oËek·vat nÏjakou jejich explicitnÌ definici. V ˙vahu vöak p¯ipad· charakterizace formou sestavenÌ seznamu nÏjak˝ch princip˘, kterÈ charakterizujÌ jejich ,chov·nÌë a jejich ,p˘sobnostë ñ tedy princip˘, jeû musÌ nevyhnutelnÏ platit pro jakÈkoli celky a Ë·sti. Tyto principy pak mohou b˝t vzaty za axiomy form·lnÌ teorie. Podobn˝ postup se osvÏdËil v p¯ÌpadÏ matematickÈho pojmu mnoûina: postupnÈ sbÌr·nÌ a t¯ÌbenÌ charakteristick˝ch pravd o mnoûin·ch (ÑdvÏ mnoûiny jsou stejnÈ, jakmile majÌ tytÈû prvkyì, Ñvöechny mnoûiny prvk˘ jakÈkoli mnoûiny tvo¯Ì zase mnoûinuì, ...) vedlo k vytvo¯enÌ systematickÈ form·lnÌ teorie mnoûin a tÌm ke skuteËnÈ explikaci pojmu mnoûina. A podobn˝ druh teorie lze formulovat i pro celky a Ë·sti ñ takovou form·lnÌ teorii vytvo¯il v prvnÌ polovinÏ naöeho stoletÌ polsk˝ logik Leúniewski a ¯Ìk· se jÌ mereologie. 115 Axiomatick· teorie mnoûin, tak jak se v naöem stoletÌ etablovala v r·mci form·lnÌ logiky, je teoriÌ, jejÌû jazyk obsahuje (vedle univerz·lnÌho logickÈho v˝raziva) jedin˝ primitivnÌ symbol: bin·rnÌ predik·t ∈, kter˝ m· vyjad¯ovat vztah b˝t prvkem.116 Jde tedy vlastnÏ prim·rnÏ o teorii tohoto vztahu; jako mnoûiny jsou pak ch·p·ny prostÏ ty entity, kterÈ do tohoto vztahu vstupujÌ. (R˘zn˝ch variant teorie mnoûin je ovöem cel· ¯ada: nÏkterÈ jsou koncipov·ny jako pojedn·vajÌcÌ v˝hradnÏ o mnoûin·ch; jinÈ rozliöujÌ mezi mnoûinami a takov˝mi element·rnÌmi objekty, kterÈ nejsou mnoûinami, ale mohou b˝t prvky mnoûin; jinÈ pak rozliöujÌ 115 Viz S. Leúniewski, O podstawach matematyky, in: Przeglad Filosoficzny, 1927ñ1931, 30ñ34, str. 164ñ206, 261ñ91, 60ñ101, 77ñ105, 142ñ 170; novÏji viz nap¯Ìklad R. A. Eberle, Nominalistic Systems, Dordrecht 1973 Ëi P. Simons, Parts. A Study in Ontology, Oxford 1987. 116 Pojem axiomatickÈ teorie je podrobnÏ rozebÌr·n nap¯. E. Mendelsonem (Introduction to Mathematical Logic, Pacific Grove 1964, ß2.3) Ëi mÈnÏ form·lnÏ A. Tarsk˝m (Introduction to Logic and to the Methodology of Deductive Sciences, Oxford 1965, kap. VI; Ëesky: ⁄vod do logiky, Praha 1969).

78

3.2 Soustavy celk˘ a Ë·stÌ

mezi obecnÏjöÌm pojmem t¯Ìda a speci·lnÏjöÌm pojmem mnoûina, kde mnoûina je takov· t¯Ìda, kter· je prvkem jinÈ t¯Ìdy.) A podobnÏ jako teorie mnoûin nenÌ prim·rnÏ teoriÌ pojmu mnoûina, nenÌ ani mereologie prim·rnÏ teoriÌ pojm˘ celek a Ë·st, ale teoriÌ vztahu b˝t (vlastnÌ) Ë·stÌ,117 pro kter˝ se obvykle pouûÌv· symbol ´ (celky a Ë·sti jsou pak opÏt ch·p·ny prostÏ jako to, co je v tomto vztahu). A podobnÏ jako je relace ∈ charakterizov·na urËitou soustavou axiom˘ (z nichû na nÏkter˝ch, z·kladnÌch se shodnou vöichni, zatÌmco o jin˝ch jsou vedeny nekoneËnÈ diskuse), m˘ûeme urËit˝mi axiomy charakterizovat i relaci ´. Za z·kladnÌ axiomy mereologie se obvykle povaûujÌ n·sledujÌcÌ dva: ∀x∀y ((x ´ y) →¬(y ´ x)) [nic nenÌ vlastnÌ Ë·stÌ û·dnÈ svÈ vlastnÌ Ë·sti] ∀x∀y∀z (((x ´ y) ∧ (y ´ z)) →(x ´ z)) [Ë·st Ë·sti danÈho celku je Ë·stÌ tohoto celku] (P¯edevöÌm druh˝ z tÏchto axiom˘ je charakteristick˝ pro z·sadnÌ rozdÌl mezi mereologiÌ a teoriÌ mnoûin ñ v p¯ÌpadÏ mnoûin totiû z¯ejmÏ obecnÏ neplatÌ, ûe by byl prvek prvku danÈ mnoûiny prvkem tÈto mnoûiny.) Od vztahu b˝t vlastnÌ Ë·stÌ pak m˘ûeme odvodit dalöÌ pojmy: x ã y ≡Def (x ´ y) ∨ (x = y) [x je Ë·stÌ y, je-li x buÔ vlastnÌ Ë·stÌ y nebo je s y totoûn˝] J(x) ≡Def ¬ ∃y (y ´ x) [x je jednoduch˝, nem·-li û·dnou vlastnÌ Ë·st] (x ´ B y) ≡ Def (x ´ y) ∧ ¬ ∃z((x ´ z) ∧ (z ´ y)) [x je bezprost¯ednÌ Ë·stÌ y, je-li x vlastnÌ Ë·stÌ y a nenÌ vlastnÌ Ë·stÌ û·dnÈ vlastnÌ Ë·sti y] x ∞ y ≡ Def ∃ z ((z ã x) ∧ (z ã y)) [x a y se p¯ekr˝vajÌ, jestliûe majÌ nÏjakou spoleËnou Ë·st] D·le je pak moûnÈ uvaûovat o celÈ ¯adÏ dalöÌch axiom˘; nap¯Ìklad:118 ∀x∀y ((x ´ y) →∃ z ((z ´ y) ∧ ¬ ∃u ((u ã x) ∧ (u ã z)))) [je-li x vlastnÌ Ë·stÌ y, pak m· y nÏjakou vlastnÌ Ë·st, kter· nem· spoleËnou Ë·st s x] ∀x∀y ((∃ z (z ´ x) ∧ ∀z ((z ´ x) →(z ´ y))) →(x ã y)) [je-li x sloûen˝ a je-li kaûd· jeho vlastnÌ Ë·st vlastnÌ Ë·stÌ y, je x Ë·stÌ y] atd. 117

Slovem vlastnÌ se zde rozumÌ to, ûe jde o takovou Ë·st, kter· nenÌ totoûn· s p¯Ìsluön˝m celkem; objekt tedy nenÌ vlastnÌ Ë·stÌ sebe sama. 118

Viz P. Simons, cit. d.

79

3. Celky a Ë·sti

Uvaûujeme-li ovöem o principech, kterÈ obecnÏ charakterizujÌ celky a Ë·sti, narazÌme d¯Ìve Ëi pozdÏji takÈ na ot·zku, zda je takov˝m principem i to, ûe majÌ-li dva objekty tytÈû Ë·sti, jsou totoûnÈ. Zd· se, ûe nikoli: intuice n·m ¯Ìk·, ûe ze stejn˝ch Ë·stÌ m˘ûeme sloûit r˘znÈ sloûeniny ñ pokud je skl·d·me r˘zn˝m zp˘sobem. (Tak Ëty¯i nohy a deska tvo¯Ì st˘l jedinÏ proto, ûe jsou d·ny dohromady urËit˝m zp˘sobem; d·ny dohromady jin˝m zp˘sobem by mohly tvo¯it nap¯Ìklad nÏco takovÈho jako nosÌtka.) Zd· se tedy, ûe m˘ûeme mÌt takovÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ, ve kter˝ch existujÌ r˘znÈ objekty, kterÈ majÌ pr·vÏ tytÈû Ë·sti. TakovÈ soustavy v n·s ovöem budou nutnÏ vyvol·vat ot·zku: V Ëem spoËÌv· r˘znost tÏch objekt˘, kterÈ majÌ stejnÈ Ë·sti? A z¯ejmou odpovÏdÌ na tuto ot·zku je: V r˘znosti zp˘sob˘ sloûenÌ Ëi v r˘znosti struktur. V tomto kontextu tedy vznik· neodbytn· pot¯eba nÏjakÈho takovÈho pojmu, jako je struktura: v kontextu soustavy celk˘ a Ë·stÌ, ve kterÈ mohou tytÈû Ë·sti d·vat r˘znÈ celky, je struktura tÌm, co vysvÏtluje p¯Ìsluönou r˘znost. Kdybychom chtÏli v r·mci mereologie pojedn·vat o struktur·ch, nevystaËili bychom s jejÌmi prost¯edky a museli bychom ji rozö̯it na komplikovanÏjöÌ teorii, kterÈ bychom mohli ¯Ìkat t¯eba strukturologie. Strukturologii bychom z mereologie mohli dostat buÔ tak, ûe bychom struktury povaûovali za nov˝ druh objekt˘, nebo tak, ûe bychom je brali za typy sloûenÌ Ë·stÌ do celk˘. V prvnÌm p¯ÌpadÏ by to znamenalo, ûe bychom mezi ty objekty, o kter˝ch p¯Ìsluön· teorie pojedn·v· (to jest kterÈ si m˘ûeme p¯edstavovat ,zaë promÏnn˝mi x, y, ... v jejÌch formulÌch), p¯ipustili vedle objekt˘ v uûöÌm slova smyslu (kter˝m m˘ûeme ¯Ìkat p¯edmÏty) i objekty-struktury, a mÌt urËitou strukturu by pak pro objekt znamenalo b˝t ve vztahu k urËitÈmu jinÈmu objektu. Form·lnÏ by to znamenalo rozö̯enÌ jazyka mereologie o un·rnÌ predik·t S (vyjad¯ujÌcÌ vlastnost b˝t strukturou ñ vlastnost b˝t p¯edmÏtem by pak bylo moûnÈ definovat jako neb˝t strukturou) a o bin·rnÌ predik·t MS (mÌt strukturu) a p¯id·nÌ axiom˘ takovÈho druhu jako: ∀x∀y (MS(x,y) → ¬S(x) ∧ S(y)) [do vztahu mÌt strukturu vstupuje vûdy p¯edmÏt (ne-struktura) a struktura] ∀x∀y∀z∀v (MS(x,y) ∧ MS(z,v) ∧ x ≠ z ∧ ∀w ((w ´ x) ↔ (w ´ z)) → ¬(y = v)) [majÌ-li r˘znÈ objekty tytÈû Ë·sti, musÌ mÌt r˘znÈ struktury] atd.

80

3.2 Soustavy celk˘ a Ë·stÌ

Druh˝ p¯Ìpad by znamenal ch·p·nÌ struktur jako operacÌ, spoËÌvajÌcÌch v p¯i¯azenÌ objekt˘ (,celk˘ë) n-ticÌm objekt˘ (,Ë·stemë tvo¯ÌcÌm dohromady p¯Ìsluön˝ celek). Form·lnÏ by to pak znamenalo, ûe by se jazyk mereologie rozö̯il o funkËnÌ symboly S1, ..., Sn a takovÈ axiomy jako: ∀x 1...∀x n∀y (y = S i(x1, ..., xn) →(x1 ´B y) ∧... ∧ (x n ´B y)) [objekt se skl·d· ze sv˝ch bezprost¯ednÌch vlastnÌch Ë·stÌ] atd. V tomto p¯ÌpadÏ by ovöem bylo p¯irozenÏjöÌ budovat strukturologii nikoli jako rozö̯enÌ mereologie, ale jako primitivnÌ teorii, v jejÌmû r·mci by byla naopak mereologie definovateln·: x ´ B y by mohlo b˝t definov·no jako platÌcÌ pr·vÏ tehdy, kdyû existuje zp˘sob skl·d·nÌ S i tak, ûe y = Si (...,x,...) a relace ´ by byla tranzitivnÌm uz·vÏrem relace ´B.

Jestliûe si tedy soustavy celk˘ a Ë·stÌ, jakÈ jsou p¯edmÏtem mereologie, m˘ûeme p¯edstavit jako soubory objekt˘, z nichû nÏkterÈ jsou Ë·stmi jin˝ch (pro nÏkterÈ objekty x a y tedy platÌ, ûe x je Ë·stÌ y), pokud n·m jde o struktury, musÌme si takovÈ soustavy p¯edstavit spÌöe jako soubory objekt˘, z nichû nÏkterÈ se skl·dajÌ z jin˝ch (pro nÏkterÈ objekty x 1, ..., xn, y platÌ, ûe x1 , ..., x n nÏjak˝m zp˘sobem ,d·vajÌ dohromadyë y, neboli y se skl·d· z x1, ..., xn). To znamen·, ûe namÌsto jedinÈho vztahu b˝t Ë·stÌ (kter˝ je vztahem mezi objektem a objektem) uvaûujeme soubor operacÌ O1,...,On, zp˘sob˘ skl·d·nÌ (kterÈ nÏkter˝m n-ticÌm objekt˘ p¯i¯azujÌ objekty): jsou-li x1,..., xn objekty, kterÈ jsou sloûitelnÈ dohromady zp˘sobem O i, pak Oi(x 1,...,xn) oznaËuje v˝sledek tohoto sloûenÌ. Soustavou celk˘ a Ë·stÌ (zkr·cenÏ SC») budeme tedy nad·le naz˝vat pr·vÏ mnoûinu objekt˘ s takov˝m souborem operacÌ. Soustavy celk˘ a Ë·stÌ (kterÈ by tvo¯ily modely strukturologick˝ch teoriÌ ve smyslu matematickÈ logiky), jsou z form·lnÌho hlediska urËitÈ parci·lnÌ algebry (tj. dvojice i∈I>, kde M je mnoûina, naz˝van· nosiËem nebo univerzem, a i∈I je soubor parci·lnÌch operacÌ, z nichû kaûd· p¯i¯azuje n-ticÌm prvk˘ M prvky M), a sice ty parci·lnÌ algebry, kterÈ splÚujÌ p¯ÌsluönÈ axiomy. Operace takovÈ algebry reprezentujÌ zp˘soby skl·d·nÌ: objekt, kter˝ je v˝sledkem aplikace operace Oi na objekty x 1,..., xn (je-li v˝sledek takovÈ aplikace definov·n), je ch·p·n jako celek sloûen˝ z Ë·stÌ x 1,..., xn zp˘sobem Oi.

Objekt SC», kter˝ nem· û·dnÈ Ë·sti, budeme naz˝vat jednoduch˝. Vöechny jednoduchÈ objekty danÈ SC» budeme souhrnnÏ naz˝vat b·zÌ tÈto soustavy. (N·s budou nad·le zajÌmat p¯edevöÌm takovÈ soustavy, kterÈ majÌ koneËnou b·zi.) Kaûd˝ objekt SC» je buÔto

81

3. Celky a Ë·sti

prvkem b·ze, nebo se skl·d· z prvk˘ b·ze, nebo se skl·d· z prvk˘, kterÈ buÔto pat¯Ì do b·ze nebo se skl·dajÌ z prvk˘ b·ze atd. (Kaûd˝ prvek tedy m˘ûe b˝t ,vygenerov·në z prvk˘ b·ze opakovan˝m aplikov·nÌm operacÌ skl·d·nÌ ñ o SC» s koneËnou b·zÌ tedy lze hovo¯it jako o soustavÏ koneËnÏ generovanÈ.) To znamen·, ûe definujemeli nÏjakou vlastnost pro prvky b·ze a urËÌme-li, jak se tato definice rozöÌ¯Ì na jak˝koli celek z jeho Ë·stÌ, definujeme tÌm p¯Ìsluönou vlastnost pro vöechny prvky danÈ soustavy. Takov· definice se pak naz˝v· induktivnÌ (protoûe se ,indukcÌë öÌ¯Ì z Ë·stÌ na celky).

3.3 Kompozicionalita Vlastnostmi, kterÈ mohou b˝t definov·ny induktivnÏ, jsou tedy ty, kterÈ jsou nÏjak ,promÌtnutelnÈë z Ë·stÌ na celky, to jest u nichû je to, zda je m· celek, nÏjak jednoznaËnÏ urËeno tÌm, zda je majÌ jeho Ë·sti. (V nejjednoduööÌm p¯ÌpadÏ celek takovou vlastnost m·, pr·vÏ kdyû ji majÌ vöechny jeho Ë·sti ñ tak celek je nap¯Ìklad kovov˝, pr·vÏ kdyû jsou kovovÈ vöechny jeho Ë·sti. Situace ale m˘ûe b˝t i komplikovanÏjöÌ: m˘ûeme si p¯edstavit t¯eba vlastnost, kterou celek m·, pr·vÏ kdyû ji m· alespoÚ jedna jeho Ë·st ñ to je p¯Ìpad nap¯Ìklad vlastnosti obsahovat kov.) P¯Ìkladem vlastnosti, kter· takto promÌtnuteln· nenÌ, je b˝t tÏûk˝ (Ëi mÈnÏ v·gnÌ b˝t tÏûöÌ neû 10 kg): rozhodnout, zda je nÏjak˝ celek tÏûk˝, nem˘ûeme ËistÏ na z·kladÏ znalosti toho, zda jsou tÏûkÈ jeho Ë·sti (jestliûe je tÏûk· alespoÚ jedna z jeho Ë·stÌ, pak bude jistÏ tÏûk˝ i on s·m; nenÌ-li ale tÏûk· û·dn· z Ë·stÌ, neznamen· to, ûe nem˘ûe on s·m b˝t tÏûk˝). Uvaûujeme-li namÌsto o vlastnostech o ohodnocenÌch, to jest o p¯i¯azenÌch nÏjak˝ch hodnot objekt˘m SC», pak induktivnÏ definovateln˝m ohodnocenÌm bude takovÈ ohodnocenÌ, u kterÈho se hodnota celku nÏjak˝m zp˘sobem ,skl·d·ë z hodnot jeho Ë·stÌ. (Takov˝m ohodnocenÌm je nap¯Ìklad v·ha ñ v·ha celku se d· spoËÌtat seËtenÌm vah Ë·stÌ. NenÌ jÌm naproti tomu nap¯Ìklad hustota ñ hustotu celku jistÏ nedok·ûeme spoËÌtat z hustot Ë·stÌ, k tomu bychom totiû zjevnÏ pot¯ebovali navÌc objemy nebo v·hy tÏchto Ë·stÌ.) OhodnocenÌ tohoto druhu budeme naz˝vat kompozicion·lnÌmi (,skladebn˝mië). A protoûe kompozicionalita je pojem, kter˝ je z hlediska naöÌ strukturalistickÈ anal˝zy jazyka z·sadnÏ podstatn˝, budeme se jÌ nynÌ zab˝vat trochu podrobnÏji.

82

3.3 Kompozicionalita

OhodnocenÌ objekt˘ danÈ SC» tedy naz˝v·me kompozicion·lnÌ, existuje-li zp˘sob, jak hodnotu kterÈhokoli celku zÌskat z hodnot Ë·stÌ tohoto celku. M·me-li tedy ohodnocenÌ H, pak je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je hodnota H pro kaûd˝ celek Oi(x1,..., xn) (sloûen˝ zp˘sobem Oi z Ë·stÌ x1,..., xn) jednoznaËnÏ urËena hodnotami H pro Ë·sti x1,..., xn, ze kter˝ch se tento celek skl·d·, a zp˘sobem jejich sloûenÌ; tedy, jin˝mi slovy, existuje-li ke kaûdÈmu zp˘sobu sloûenÌ Oi Ñalgoritmusì Oi* takov˝, ûe pro kaûdÈ x1,...,x n, kterÈ jsou zp˘sobem Oi sloûitelnÈ do nÏjakÈho celku, platÌ H(Oi(x1,...,xn)) = Oi *(H(x1),...,H(xn)). P¯esnÏji: Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a H funkce definovan· na univerzu S. H nazveme kompozicion·lnÌ, existuje-li pro kaûdÈ i∈I funkce O i* takov·, ûe pro kaûdÈ x 1,..., x n z definiËnÌho oboru O i platÌ H(Oi(x1,...,xn)) = Oi*(H(x1),...,H(x n)).

P¯edstavme si nynÌ sloûen˝ objekt, ve kterÈm nÏkterou z jeho Ë·stÌ nahradÌme nÏËÌm jin˝m. Tak vznikne jin˝ objekt, avöak objekt, kter˝ je s tÌm p˘vodnÌm v jistÈm ,p¯ÌbuzenskÈm vztahuë ñ je sloûen stejn˝m zp˘sobem jako on a m· s nÌm, aû na jedinou v˝jimku, i stejnÈ Ë·sti. Objekt, kter˝ vznikne z objektu x n·hradou jeho Ë·sti y objektem z, budeme naz˝vat [y|z]-variantou objektu x, zkr·cenÏ x[y|z]. [y|z]-varianta objektu x je tedy objekt, kter˝ je sloûen z t˝chû Ë·stÌ a t˝mû zp˘sobem jako x, s tÌm jedin˝m moûn˝m rozdÌlem, ûe se v nÏm nÏkde namÌsto y vyskytuje z. (Pokud y nenÌ Ë·stÌ x, je jedinou [y|z]-variantou objektu x jen on s·m; pokud ano, m· x vÌce [y|z]-variant. M˘ûe se ovöem st·t i to, ûe neexistuje û·dn· [y|z]varianta objektu x ñ z m˘ûe b˝t od y natolik odliön˝, ûe jÌm prostÏ y v x nahradit nelze.) P¯esn· induktivnÌ definice by mohla b˝t formulov·na n·sledovnÏ: Je-li x jednoduch˝, je jeho [y|z]-variantou x; a je-li navÌc x = y, je jeho [y|z]-variantou navÌc i z. Je-li x = Oi(x 1,..., x n), je jeho [y|z]-variantou Oi(x1[y|z],..., x n[y|z]) pro kterÈkoli [y|z]-varianty x1[y|z],..., x n[y|z] objekt˘ x1,..., xn. OmezenÌ kladen· na algebru, kter· m˘ûe b˝t systÈmem celk˘ a Ë·stÌ, pak musÌ zaruËit, aby byla tato definice korektnÌ: aby kdykoli je Oi(x1,..., x n) tÌmtÈû objektem jako Oj (x 1¥,..., x m¥), byly tÌmtÈû objektem i Oi(x1[y|z],..., x n[y|z]) a Oj(x 1¥[y|z],..., xm¥[y|z]).

P¯edstavme si nynÌ, ûe m·me dva celky Oi(x 1,...,x n) a Oi(y1,...,y n) (sloûenÈ stejn˝m zp˘sobem), a p¯edpokl·dejme, ûe jejich odpovÌdajÌcÌ si Ë·sti majÌ totoûn· ohodnocenÌ, to jest ûe H(x1) = H(y1), ..., 83

3. Celky a Ë·sti

H(xn) = H(yn). Pak, je-li H kompozicion·lnÌ, musÌ nutnÏ platit i H(O i(x 1,..., x n)) = H(Oi (y1,..., yn)) ñ to jest u kompozicion·lnÌho ohodnocenÌ znamen· stejnost hodnot Ë·stÌ i stejnost hodnot celk˘. (To z¯ejmÏ plyne prostÏ z toho, ûe hodnota celku je jednoznaËnÏ urËena hodnotami Ë·stÌ ñ jsou-li tedy stejnÈ hodnoty Ë·stÌ, musÌ b˝t stejnÈ i hodnoty celk˘.) Protoûe, jak se d· uk·zat, platÌ naopak i to, ûe jestliûe m· ohodnocenÌ tu vlastnost, ûe u nÏj stejnost hodnot odpovÌdajÌcÌch si Ë·stÌ vûdy znamen· stejnost hodnot celk˘, pak je toto ohodnocenÌ kompozicion·lnÌ, platÌ, ûe ohodnocenÌ je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû p¯i¯azuje stejnou hodnotu dvÏma (stejnÏ sloûen˝m) celk˘m vûdy, kdyû p¯i¯azuje stejnÈ hodnoty jejich odpovÌdajÌcÌm si Ë·stem. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a H funkce definovan· na univerzu S. Pak H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdou n-·rnÌ operaci O soustavy S a kaûdÈ dvÏ n-tice x1,..., xn a y1,...,y n z definiËnÌho oboru O takovÈ, ûe H(xi ) = H(yi ) pro kaûdÈ i od 1 do n, platÌ H(O(x 1,..., x n)) = H(O(y 1,...,yn)). D˘kaz: Je-li H kompozicion·lnÌ, existuje funkce O* takov·, ûe platÌ H(O(x1,...,x n)) = O*(H(x 1),...,H(xn)) a H(O(y 1,...,y n)) = O*(H(y1) ,...,H(yn)). Z p¯edpokladu vÏty ale vypl˝v·, ûe platÌ O *(H(x 1),..., H(x n)) = O *(H(y 1),...,H(y n)). PlatÌ tedy H(O(x 1,...,xn)) = O *(H(x 1),..., H(x n)) = O *(H(y1),...,H(yn)) = H(O(y 1,...,yn)). Nechù nynÌ pro kaûdou operaci O a pro kaûdÈ dvÏ n-tice x 1,...,x n a y 1,...,y n z definiËnÌho oboru O takovÈ, ûe H(xi) = H(yi) pro i od 1 do n, platÌ H(O(x1,..., xn)) = H(O(y1,...,y n)). Pro kaûdou operaci O se pokusme definovat p¯Ìsluönou funkci O * prostÏ tak, ûe pro vöechny objekty x 1,...,x n z definiËnÌho oboru O stanovÌme hodnotu O*(H(x 1) ,...,H(x n)) jako H(O(x 1,..., xn)). Takov· definice bude z¯ejmÏ korektnÌ pr·vÏ tehdy, jestliûe se nevyskytnou û·dnÈ objekty x 1,...,x n,y 1,...,y n takovÈ, ûe H(xi) = H(y i) pro kaûdÈ i od 1 do n, a p¯itom H(O(x 1,...,x n)) ≠ H(O(y 1,...,yn)). Avöak pr·vÏ tohle nem˘ûe podle naöeho p¯edpokladu nastat.

Objekty x a y pak m˘ûeme nazvat zamÏniteln˝mi, nem˘ûe-li z·mÏna x za y v û·dnÈm celku zp˘sobit zmÏnu hodnoty tohoto celku. P¯esnÏji je-li H ohodnocenÌ, budeme objekty x a y naz˝vat H-zamÏniteln˝mi, platÌ-li pro kaûd˝ objekt z a pro kaûdou jeho [x|y]-variantu z[x|y], ûe H(z) = H(z[x|y]), to jest je-li kaûdÈmu objektu ohodnocenÌm H p¯i¯azov·na tat·û hodnota jako kaûdÈ jeho [x|y]-variantÏ. Nazveme-li nynÌ dva objekty H-ekvivalentnÌmi tehdy, kdyû jim H p¯i¯azuje tutÈû hodnotu, lze snadno dok·zat, ûe je-li H kompozicion·lnÌ, jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty nutnÏ H-zamÏnitelnÈ. D· se ale dok·zat i to, ûe platÌ takÈ opak: je-li H takovÈ ohodnocenÌ,

84

3.3 Kompozicionalita

ûe jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ, je H kompozicion·lnÌ. To znamen·, ûe platÌ, ûe H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a H funkce definovan· na univerzu S. Objekty x a y nazveme H-ekvivalentnÌ, jestliûe H(x)=H(y); a nazveme je H-zamÏnitelnÈ, jestliûe pro kaûd˝ objekt z univerza S a pro kaûdou jeho variantu z[x|y] platÌ H(z) = H(z[x|y]). Pak je H kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ. D˘kaz: Nechù nejprve H je kompozicion·lnÌ, H(x) = H(y) a z¥ je [x|y]variantou objektu z; indukcÌ dok·ûeme, ûe H(z) = H(z¥). Jestliûe z je totoûn˝ s x a z¥ je totoûn˝ s y, pak H(z) = H(x) = H(y) = H(z¥). Je-li z¥ = z, pak opÏt H(z) = H(z¥). Je-li z = O(z1,...,z n), z¥ = O(z1¥,...,z n¥) a z i¥ je [x|y]-variantou zi pro kaûdÈ i od 1 do n, pak podle indukËnÌho p¯edpokladu pro kaûdÈ i od 1 do n platÌ H(z i¥) = H(z i), a tudÌû platÌ i H(z) = H(z¥). Nechù jsou nynÌ naopak kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ prvky H-zamÏnitelnÈ; dok·ûeme, ûe H je kompozicion·lnÌ. Pro kaûd˝ zp˘sob skl·d·nÌ O se tak jako v p¯edchozÌm d˘kazu pokusme definovat p¯Ìsluönou funkci O* tak, ûe pro vöechny objekty z 1,...,z n z definiËnÌho oboru O stanovÌme hodnotu O*(H(z1),...,H(z n)) jako H(O(z1,...,z n)). Tato definice bude opÏt korektnÌ pr·vÏ tehdy, jestliûe se nevyskytnou û·dnÈ objekty z1,...,zn,z 1¥,...,zn¥ takovÈ, ûe H(zi¥) = H(z i) pro kaûdÈ i od 1 do n, a p¯itom H(O(z 1,...,z n)) ≠ H(O(z1¥,...,zn¥)). Avöak to, ûe H(zi¥) = H(z i), znamen·, ûe zi ¥ a z i jsou H-ekvivalentnÌ pro kaûdÈ i od 1 do n, takûe jsou podle p¯edpokladu i H-zamÏnitelnÈ, tudÌû m˘ûeme v O(z1,...,z n) kaûdÈ z i nahradit zi¥, aniû bychom tÌm zmÏnili hodnotu celku, neboli H(O(z 1,...,z n)) = H(O(z1¥,...,zn¥)).

Pojem kompozicionality, kter˝ jsme takto obecnÏ definovali pro ohodnocenÌ, m˘ûeme d·le vzt·hnout i na vlastnosti a na vztahy ekvivalence ñ jak vlastnosti, tak ekvivalence totiû m˘ûeme v jistÈm smyslu povaûovat za urËitÈ zvl·ötnÌ p¯Ìpady ohodnocenÌ. Vlastnost m˘ûeme prohl·sit za kompozicion·lnÌ, pr·vÏ kdyû je kompozicion·lnÌ jejÌ extenze, to jest ohodnocenÌ, kterÈ p¯i¯azuje objekt˘m dva typy hodnot: ,jeë a ,nenÌë, Ëi pravda a nepravda. (ExtenzÌ vlastnosti b˝t kovov˝ je pak to ohodnocenÌ, kterÈ p¯i¯azuje prvnÌ z tÏchto hodnot vöem kovov˝m objekt˘m a tu druhou vöem ostatnÌm.) Definice kompozicionality, jak jsme ji uvedli pro ohodnocenÌ, se tak p¯en·öÌ na vlastnosti ñ a snadno se p¯esvÏdËÌme, ûe tato definice odpovÌd· naöim p˘vodnÌm intuicÌm (to jest vlastnosti b˝t kovov˝ Ëi obsahovat kov podle nÌ vyjdou jako kompozicion·lnÌ, zatÌmco vlastnost b˝t tÏûk˝ nikoli).

85

3. Celky a Ë·sti

Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ. BuÔ V nÏjak· vlastnost prvk˘ univerza S. ExtenzÌ vlastnosti V v S nazveme funkci H definovanou na univerzu S takovou, ûe prvku x p¯i¯adÌ hodnotu pravda (P), m·-li tento prvek vlastnost V, a jinak hodnotu nepravda (N). V nazveme kompozicion·lnÌ v S, je-li jejÌ extenze v S kompozicion·lnÌ funkcÌ.

PodobnÏ m˘ûeme za speci·lnÌ p¯Ìpady ohodnocenÌ povaûovat i vztahy ekvivalence. (P¯ipomeÚme, ûe ekvivalencÌ rozumÌme takov˝ vztah, kter˝ objekty mnoûiny, na kterÈ je tento vztah definov·n, rozdÏluje do ,ekvivalenËnÌch t¯Ìdë tak, ûe kaûd˝ objekt spad· pr·vÏ do jednÈ z tÏchto t¯Ìd. Tak vztah, ve kterÈm jsou dva lidÈ, pr·vÏ kdyû majÌ stejnÏ vysok˝ plat, je ekvivalencÌ, kter· rozdÏluje lidi do t¯Ìd odpovÌdajÌcÌch jednotliv˝m v˝ök·m plat˘; zatÌmco vztah, ve kterÈm jsou dva lidÈ pr·vÏ tehdy, kdyû m· ten prvnÌ vyööÌ plat neû ten druh˝, ekvivalencÌ nenÌ.) RozdÏlenÌ do ,ekvivalenËnÌch t¯Ìdë totiû m˘ûeme zcela jednoduöe vidÏt jako ohodnocenÌ, kterÈ kaûdÈmu prvku p¯i¯azuje jeho ekvivalenËnÌ t¯Ìdu. Ekvivalence bude tedy podle naöÌ definice kompozicion·lnÌ, pr·vÏ kdyû bude ekvivalenËnÌ t¯Ìda, do kterÈ spad· celek, jednoznaËnÏ urËena t¯Ìdami, do kter˝ch spadajÌ jeho Ë·sti. NavÌc lze snadno uk·zat, ûe ekvivalence E je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdÈ dva objekty x a y takovÈ, ûe x E y, platÌ, ûe pro kaûd˝ objekt z a pro kaûdou jeho variantu z[x|y] je z E z[x|y]. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a E ekvivalence (to jest reflexivnÌ, symetrick· a tranzitivnÌ bin·rnÌ relace) na univerzu S. Je-li x prvek univerza, pak symbolem [x]E oznaËÌme mnoûinu {y | x E y} (= {y | y E x}); [x]E budeme naz˝vat ekvivalenËnÌ t¯Ìdou p¯Ìsluönou prvku x podle ekvivalence E. BuÔ H E funkce definovan· na univerzu S takov·, ûe H(x) = [x]E pro kaûd˝ prvek x univerza S. Ekvivalenci E nazveme kompozicion·lnÌ, je-li HE kompozicion·lnÌ funkce. PlatÌ: E je kompozicion·lnÌ, pr·vÏ kdyû pro kaûdÈ dva prvky x a y univerza takovÈ, ûe x E y, platÌ, ûe z E z[x|y] pro kaûd˝ prvek z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x|y]. D˘kaz: V˝öe jsme uk·zali, ûe HE je kompozicion·lnÌ, pr·vÏ kdyû jsou kaûdÈ dva HE-ekvivalentnÌ prvky HE-zamÏnitelnÈ. Avöak dva prvky x a y jsou podle definice HE HE-ekvivalentnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pat¯Ì do tÈûe ekvivalenËnÌ t¯Ìdy podle E, a to je pr·vÏ tehdy, kdyû x E y; a jsou HEzamÏnitelnÈ pr·vÏ tehdy, kdyû kaûd˝ objekt z pat¯Ì do stejnÈ ekvivalenËnÌ t¯Ìdy jako z[x|y], to jest kdyû z E z[x|y].

NynÌ lze uk·zat dvÏ podstatnÈ vÏci: ZaprvÈ platÌ, ûe kaûd· kompozicion·lnÌ ekvivalence je kongruencÌ ve smyslu oddÌlu 3.1. Ekvi-

86

3.3 Kompozicionalita

valence je totiû, tak jak jsme to definovali, kongruencÌ pr·vÏ tehdy, kdyû z ekvivalentnosti Ë·stÌ vûdy vypl˝v· ekvivalentnost p¯Ìsluön˝ch celk˘. A jestliûe jsme v˝öe konstatovali, ûe u kompozicion·lnÌho ohodnocenÌ znamen· stejnost hodnot Ë·stÌ i stejnost hodnot p¯Ìsluön˝ch celk˘, pak pro ekvivalence tohle zjevnÏ neznamen· nic jinÈho, neû ûe u kompozicion·lnÌ ekvivalence znamen· ekvivalence Ë·stÌ i ekvivalenci p¯Ìsluön˝ch celk˘. Kaûd· kompozicion·lnÌ ekvivalence tedy nutnÏ splÚuje podmÌnku definujÌcÌ kongruenci; tedy kaûd· kompozicion·lnÌ ekvivalence je kongruencÌ. PlatÌ ovöem i to, ûe naopak kaûd· kongruence je kompozicion·lnÌ; to znamen·, ûe kompozicion·lnÌ ekvivalence je totÈû co kongruence. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a E ekvivalence na univerzu S. Pak E je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdou n-·rnÌ operaci O a pro kaûdÈ dvÏ n-tice x 1,...,xn a y1,...,y n z definiËnÌho oboru O takovÈ, ûe xi E yi pro kaûdÈ i od 1 do n, platÌ O(x1,...,xn) E O(y 1,...,y n) (neboli pr·vÏ kdyû je E kongruencÌ ve smyslu oddÌlu 3.1). D˘kaz: E je podle definice kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je kompozicion·lnÌ HE. A jak jsme uk·zali, HE je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdou n-·rnÌ operaci O a kaûdÈ dvÏ n-tice x 1,...,x n a y1,...,yn z definiËnÌho oboru O takovÈ, ûe HE(x i) = HE(yi) pro kaûdÈ i od 1 do n, platÌ HE(O(x 1,...,x n)) = HE(O(y1,...,yn)). To ale zjevnÏ nast·v· pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdou n-·rnÌ operaci O a pro kaûdÈ dvÏ n-tice x 1,...,xn a y1,...,y n z definiËnÌho oboru O takovÈ, ûe x i E y i pro kaûdÈ i od 1 do n, platÌ O(x 1,...,x n) E O(y 1,...,yn).

ZadruhÈ platÌ, ûe H je kompozicion·lnÌ ohodnocenÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je vztah H-ekvivalence (to jest vztah, ve kterÈm jsou x a y pr·vÏ tehdy, kdyû H(x) = H(y)) kompozicion·lnÌ ekvivalencÌ. H je totiû, jak jsme uk·zali v˝öe, kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ, neboli kdyû pro kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty x a y platÌ, ûe je kaûd˝ objekt H-ekvivalentnÌ kaûdÈ svÈ [x|y]-variantÏ. To ale nast·v· pr·vÏ tehdy, kdyû je H-ekvivalence kompozicion·lnÌ ekvivalencÌ. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a H funkce definovan· na univerzu S. OznaËme symbolem EH relaci H-ekvivalence, tj. relaci definovanou tak, ûe x EH y pr·vÏ tehdy, kdyû H(x) = H(y). PlatÌ, ûe H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je kompozicion·lnÌ EH. D˘kaz: H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva HekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ, to jest kdyû pro kaûdÈ dva objekty x a y takovÈ, ûe H(x) = H(y), platÌ, ûe H(z) = H(z[x|y]) pro kaûd˝ objekt z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x|y]. Avöak H(x) = H(y) z¯ejmÏ

87

3. Celky a Ë·sti

pr·vÏ tehdy, kdyû x EH y, a H(z) = H(z[x|y]) pr·vÏ tehdy, kdyû z EH z[x|y]. To znamen·, ûe H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdÈ dva objekty x a y takovÈ, ûe x EH y, platÌ, ûe z E H z[x|y] pro kaûd˝ objekt z univerza a pro kaûdou jeho variantu z[x|y] ñ to jest kdyû je kompozicion·lnÌ E H.

3.4 Zrod hodnot z identit a opozic Apar·t, kter˝ jsme takto zavedli, n·m nynÌ poslouûÌ k tomu, abychom mohli matematicky n·zornÏji p¯iblÌûit, jak se m˘ûe z nÏjak˝ch identit Ëi opozic saussurovsky zrodit ,struktur·lnoë, to jest nÏjak· soustava hodnot, abstraktnÌch objekt˘. V˝chodiskem naöich ˙vah je teze, ûe tomu, co Saussure naz˝v· identitou, odpovÌd· to, Ëemu my (ve shodÏ s ˙zem modernÌ matematiky) ¯Ìk·me ekvivalence. Saussurovskou opozicÌ je pak (podle naöÌ interpretace) doplnÏk takovÈ ekvivalence ñ totiû vztah, ve kterÈm jsou dva objekty pr·vÏ tehdy, kdyû nejsou v p¯ÌsluönÈm vztahu ekvivalence. (NejËastÏji m· ovöem, zd· se, Saussure na mysli Ñidentityì a Ñopoziceì odpovÌdajÌcÌ takov˝m ekvivalencÌm, kter˝m m˘ûeme ¯Ìkat bin·rnÌ ñ totiû tÏm, kterÈ vytv·¯ejÌ pouze dvÏ ekvivalenËnÌ t¯Ìdy. Bin·rnÌ ekvivalence je nap¯Ìklad spojena s jakoukoli vlastnostÌ Ëi s jak˝mkoli pojmem. VezmÏte vlastnost b˝t kovov˝: vzhledem k nÌ jsou ekvivalentnÌ ñ Ëili, saussurovsky, identickÈ ñ kaûdÈ dvÏ entity, kterÈ se z hlediska kovovosti neliöÌ, to jest kterÈ jsou buÔ obÏ kovovÈ, nebo obÏ nekovovÈ. V p¯ÌsluönÈ opozici jsou naopak kaûdÈ dvÏ entity, kterÈ se z hlediska kovovosti liöÌ, to jest, z kter˝ch je jedna kovov·, zatÌmco druh· nikoli.) Kdyû jsme hovo¯ili o abstrakci, ¯ekli jsme, ûe p¯echod na vyööÌ ˙roveÚ abstrakce (nap¯Ìklad od jednotliv˝ch zv̯at k jejich druh˘m) je jednou stranou mince, jejÌû druhou stranou je ustanovenÌ urËitÈ ekvivalence mezi objekty tÈ p˘vodnÌ ˙rovnÏ (nap¯Ìklad ekvivalence mezi zv̯aty tÈhoû druhu). Takovou abstrakci je tedy vûdy moûnÈ vidÏt jako ustanovenÌ ekvivalence; a naopak ustanovenÌ ekvivalence je vûdy moûnÈ, jak uû n·zev Ñekvivalenceì napovÌd·, nahlÈdnout jako ustanovenÌ urËit˝ch hodnot ñ sdÌlen˝ch p¯ÌsluönÏ ekvivalentnÌmi objekty. (Ne¯Ìk·me ovöem, ûe kaûdÈ ohodnocenÌ lze beze zbytku redukovat na p¯Ìsluönou ekvivalenci ñ nap¯Ìklad ohodnocenÌ, jeû kaûdÈmu p¯edmÏtu p¯i¯adÌ jeho v·hu, je jistÏ nÏËÌm vÌce neû sta-

88

3.4 Zrod hodnot z identit a opozic

novenÌm p¯ÌsluönÈ ekvivalence, to jest stanovenÌm toho, kterÈ p¯edmÏty majÌ tutÈû v·hu. Co ¯Ìk·me, je to, ûe na p¯Ìsluönou ekvivalenci je moûnÈ redukovat kaûdou abstrakci ñ protoûe abstraktnÌ objekty nejsou svou podstatou niËÌm vÌce neû v˝sledkem ,extrakceë toho, co majÌ jejich konkrÈtnÌ instance spoleËnÈho.) Jakoukoli ekvivalenci je tedy moûnÈ vidÏt jako doslova ,ekvi-valencië, tj. jako urËitÈ specifickÈ, totiû ,abstraktivnÌë ohodnocenÌ; jako ohodnocenÌ, kterÈ kaûdÈmu objektu p¯i¯adÌ ,to, co m· spoleËnÈho se vöemi sv˝mi ekvivalentyë. (Tak fakt, ûe vöechny kovovÈ p¯edmÏty se n·m zdajÌ v urËitÈm smyslu ekvivalentnÌ, zdajÌ se n·m ,mÌt nÏco spoleËnÈhoë, m˘ûeme nahlÈdnout tak, ûe je tÏmto vÏcem skuteËnÏ spoleËn· nÏjak· entita, ,kovovostë.) Toto ohodnocenÌ budeme naz˝vat kanonickou projekcÌ p¯ÌsluönÈ ekvivalence: kanonickou projekcÌ danÈ ekvivalence tedy bude, m˘ûeme ¯Ìci, ohodnocenÌ, kterÈ vznikne prostÏ tÌm, ûe tuto ekvivalenci nahlÈdneme jako ekvi-valenci. V duchu p¯edchozÌho oddÌlu m˘ûeme z form·lnÌho hlediska takovou kanonickou projekci ztotoûnit p¯Ìmo s p¯i¯azenÌm p¯Ìsluön˝ch ekvivalenËnÌch t¯Ìd. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a E ekvivalence na universu S. Form·lnÌ kanonickou projekcÌ E nazveme funkci HE definovanou tak, ûe H E(x) = [x] E. Z¯ejmÏ platÌ, ûe obor hodnot kanonickÈ projekce ekvivalence E m· tolik prvk˘, kolik je ekvivalenËnÌch t¯Ìd podle E.

Pracujeme-li ovöem s oborem objekt˘, kter˝ nenÌ pouhou mnoûinou, ale kter˝ tvo¯Ì SC», vstupuje navÌc do hry problÈm kompozicionality. Z d˘vod˘, kterÈ jsme naznaËili v oddÌle 3.1 a kter˝m se budeme podrobnÏji vÏnovat pozdÏji, budeme povaûovat za jedin· ,rozumn·ë ohodnocenÌ kongruence, to jest ohodnocenÌ kompozicion·lnÌ; a chceme-li tedy danou ekvivalenci vidÏt nejenom prostÏ jako ohodnocenÌ, ale jako rozumnÈ ohodnocenÌ, mÏlo by to b˝t ohodnocenÌ kompozicion·lnÌ. Je-li kanonick· projekce tÈto ekvivalence kompozicion·lnÌ, je vöe v po¯·dku ñ pokud ale nenÌ, vyvstane p¯ed n·mi ˙kol ji nÏjak ,kompozicionalizovatë. P¯edstavme si tedy, ûe m·me vztah ekvivalence, kter˝ nenÌ kompozicion·lnÌ, a my z nÏj chceme kompozicion·lnÌ vztah uËinit. MusÌme tedy tento vztah nÏjak modifikovat, nÏco z nÏj ubrat (tj. zruöit jeho platnost mezi nÏkter˝mi dvojicemi objekt˘) Ëi k nÏmu nÏco p¯idat (tj. naopak jej ustanovit mezi nÏkter˝mi dvojicemi objekt˘, mezi kter˝mi d¯Ìve neplatil). Je nÏco takovÈho moûnÈ udÏlat tak, aby d·valo smysl ¯Ìkat, ûe jsme vytvo¯ili modifikaci danÈ ekvi-

89

3. Celky a Ë·sti

valence, a ne tuto ekvivalenci prostÏ nahradili jinou? PodÌv·me-li se na to z hlediska p¯Ìsluön˝ch ekvivalenËnÌch t¯Ìd, m˘ûeme ot·zku formulovat n·sledujÌcÌm zp˘sobem: m˘ûeme nÏjak zmÏnit hranice mezi ekvivalenËnÌmi t¯Ìdami, abychom p¯itom nÏjak zachovali i ty p˘vodnÌ? A odpovÏÔ je nasnadÏ: m˘ûeme, a to tak, ûe nÏjakÈ hranice p¯id·me, to jest ûe existujÌcÌ ekvivalenËnÌ t¯Ìdy d·le ,rozmÏlnÌmeë na menöÌ. (P¯ejdeme-li nap¯Ìklad od obr·zku naöÌ republiky s hranicemi kraj˘ k obr·zku s hranicemi okres˘, bude to ,zjemnÏnÌë v tom smyslu, ûe i na tom novÈm obr·zku budeme mÌt st·le i ty starÈ hranice ñ protoûe kaûd· hranice kraje je i hranice okresu.) Ot·zkou tedy je: kterÈ ekvivalence jsou takov˝m zjemnÏnÌm danÈ ekvivalence E? A d· se snadno uk·zat, ûe odpovÏÔ je jednoduch·: vöechny, kterÈ jsou Ë·stÌ E.119 (,Hraniceë totiû vedou mezi tÏmi prvky, kterÈ nejsou ekvivalentnÌ, a ubÌr·nÌm dvojic ekvivalentnÌch prvk˘ z¯ejmÏ tedy hranice pouze p¯id·v·me.) Hled·nÌ kompozicion·lnÌ modifikace ekvivalence E se tak zd· b˝t rozumnÈ pojmout jako hled·nÌ kompozicion·lnÌ ekvivalence, kter· je Ë·stÌ E, a protoûe chceme samoz¯ejmÏ E modifikovat co nejmÈnÏ, zd· se ho b˝t rozumnÈ pojmout jako hled·nÌ takovÈ kompozicion·lnÌ ,podekvivalenceë E, kter· je E ,co nejblÌûeë. KompozicionalizacÌ E tedy nazveme takovou kompozicion·lnÌ ekvivalenci, jeû je Ë·stÌ E a kter· nenÌ vlastnÌ Ë·stÌ û·dnÈ jinÈ kompozicion·lnÌ ekvivalence, kter· je Ë·stÌ E. (Kaûd˝ vztah m·, jak lze dok·zat, jednoznaËnÏ urËenou kompozicionalizaci; a je-li kompozicion·lnÌ, je s·m svou vlastnÌ kompozicionalizacÌ.) Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a E ekvivalence na univerzu S. KompozicionalizacÌ E nazveme takovou ekvivalenci E*, pro kterou platÌ: (i) E *⊆ E; (ii) E* je kompozicion·lnÌ; a (iii) neexistuje û·dn· kompozicion·lnÌ ekvivalence E¥, pro kterou by platilo E*⊂E¥⊆E. PlatÌ: Kompozicionalizace E* ekvivalence E je urËena jednoznaËnÏ a platÌ pro ni, ûe x E* y pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdÈ z a pro kaûdou jeho variantu z[x|y] platÌ z E z[x|y]. D˘kaz: Dok·ûeme nejprve druhou Ë·st tvrzenÌ, k jednoznaËnosti se vr·tÌme potom. BuÔ tedy E+ relacÌ definovanou tak, ûe pro jakÈkoli dva prvky x a y univerza platÌ, ûe x E+ y pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûdÈ z a pro kaûdÈ z[x|y]platÌ z E z[x|y]. PlatÌ-li x E+ y, pak podle definice musÌ platit i x E y, protoûe y je x[x|y]; to znamen·, ûe E +⊆E. P¯edpokl·dejme nynÌ, 119 Zd˘raznÏme, ûe se jedn· jenom o vöechny ekvivalence, nikoli o vöechny relace, kterÈ jsou Ë·stÌ E.

90

3.4 Zrod hodnot z identit a opozic

ûe x E + y, vezmÏme libovoln˝ prvek z a jeho variantu z[x|y] a zkoumejme, zda platÌ z E+ z[x|y]. To podle definice relace E + platÌ pr·vÏ tehdy, kdyû pro kaûd˝ prvek w univerza platÌ w E w[z|z[x|y]]. A to z¯ejmÏ skuteËnÏ platÌ protoûe w[z|z[x|y]] z¯ejmÏ nenÌ nic jinÈho neû w[x|y]. Takûe platÌ-li x E+ y, pak pro kaûdÈ z a pro kaûdÈ z[x|y] platÌ z E+ z[x|y]; a E+ je tedy kompozicion·lnÌ. Zb˝v· dok·zat, ûe nem˘ûe existovat kompozicion·lnÌ ekvivalence E¥ takov·, ûe E+⊂E¥⊆E. P¯edpokl·dejme tedy, ûe takov· E¥ existuje. Pak existujÌ dva objekty x a y takovÈ, ûe x E¥ y, ale nikoli x E+ y (protoûe E+ je vlastnÌ Ë·stÌ E¥). Protoûe neplatÌ x E+ y, nem˘ûe pro kaûd˝ objekt z univerza a pro kaûdou jeho [x|y]-variantu z[x|y] platit z E z[x|y], a protoûe E¥⊆E, nem˘ûe platit ani z E¥ z[x|y]. To je ale spor s tÌm, ûe je E¥ kompozicion·lnÌ. P¯edpokl·dejme d·le, ûe vedle takto definovanÈ E+ existuje jeötÏ jin· kompozicionalizace relace E, oznaËme ji E¥. Z¯ejmÏ nem˘ûe platit E+⊆E¥, takûe existujÌ dva objekty x a y takovÈ, ûe x E¥ y, ale nikoli x E+ y. Jak jsme ale vidÏli v˝öe, vede toto ke sporu s kompozicionalitou E¥.

P¯edstavme si nynÌ, ûe kompozicion·lnÌm chceme uËinit nÏjakÈ ohodnocenÌ (t¯eba kanonickou projekci nÏjakÈ nekompozicion·lnÌ ekvivalence). Protoûe vÌme, ûe ohodnocenÌ H je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je kompozicion·lnÌ p¯Ìsluön· relace H-ekvivalence, znamen· kompozicionalizovat H totÈû co kompozicionalizovat tuto H-ekvivalenci. Avöak kompozicionalizovat H-ekvivalenci znamen·, jak jsme pr·vÏ ¯ekli, zruöit H-ekvivalentnost nÏkter˝ch objekt˘ (a tudÌû zvÏtöit poËet p¯Ìsluön˝ch ekvivalenËnÌch t¯Ìd). Z hlediska H pak toto z¯ejmÏ znamen· zvÏtöit poËet hodnot, kterÈ H prvk˘m SC» p¯i¯azuje (protoûe co ekvivalenËnÌ t¯Ìda, to hodnota). To znamen·, ûe kompozicionalizace si m˘ûe vynutit novÈ hodnoty. Ekvivalence, jak jsme konstatovali v˝öe, m˘ûe vÈst, zcela trivi·lnÏ, k urËitÈmu systÈmu hodnot, staËÌ se na ni podÌvat z urËitÈho, ,objektivizujÌcÌhoë ˙hlu pohledu (form·lnÏ to znamen· p¯ejÌt od ekvivalence k p¯ÌsluönÈ kanonickÈ projekci). Avöak vstoupÌ-li p¯itom do hry poûadavek kompozicionality, m˘ûe se systÈm p¯Ìsluön˝ch hodnot st·t mnohem netrivi·lnÏjöÌm. Kanonickou projekci kompozicionalizace danÈ ekvivalence nazveme kompozicion·lnÌ projekcÌ tÈto ekvivalence. Nechù S je soustava celk˘ a Ë·stÌ a E ekvivalence na univerzu S. Form·lnÌ kompozicion·lnÌ projekcÌ E nazveme kanonickou projekci kompozicionalizace E. Z¯ejmÏ platÌ, ûe E je kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû je jejÌ kompozicion·lnÌ projekce totoûn· s jejÌ projekcÌ kanonickou.

91

3. Celky a Ë·sti

Kompozicion·lnÌ projekce nÏjakÈ ekvivalence tedy m˘ûe b˝t z·leûitostÌ vÏtöÌho poËtu hodnot neû jejÌ projekce kanonick·, to jest vÏtöÌho, neû kolik je ekvivalenËnÌch t¯Ìd tÈto ekvivalence ñ a co tvrdÌme my, je to, ûe je to pr·vÏ takov· kompozicion·lnÌ projekce, co m˘ûeme vidÏt jako mechanismus povst·v·nÌ ,struktur·lnaë.

3.5 P¯Ìklady 1. P¯edstavme si dÏtskou stavebnici, tj. nÏjak˝ soubor kostek r˘zn˝ch druh˘, z nichû lze stavÏt r˘znÈ stavby. Mnoûinu vöeho toho, co lze z takovÈ stavebnice vytvo¯it, si m˘ûeme p¯edstavit jako universum urËitÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ ñ naz˝vejme prvky tohoto univerza pro kr·tkost konstrukty (konstruktem tedy bude jak kaûd· jednotliv· kostka, tak cokoli, co vznikne kombinacÌ tÏchto kostek). Jednoduch˝mi konstrukty jsou jednotlivÈ kostky ñ ty se uû z û·dn˝ch jin˝ch konstrukt˘ neskl·dajÌ. Uvaûujme o dvou vztazÌch mezi prvky tÈto soustavy, a sice o vztahu mÌt stejnou barvu (p¯edstavme si pro jednoduchost, ûe i konstrukt˘m, skl·dajÌcÌm se z r˘znobarevn˝ch Ë·stÌ m˘ûeme p¯isoudit jedinou barvu, jako je t¯eba modro-zelen·, bÌlo-Ëerno-hnÏd· atd.),120 a mÌt stejn˝ poËet element·rnÌch barev (kde za element·rnÌ barvy bereme barvy jako modr·, zelen· atd., avöak nikoli modrozelen· ap.). OznaËme prvnÌ z tÏchto vztah˘ B a ten druh˝ PB. P¯edstavme si nynÌ, ûe dva konstrukty x a y majÌ stejnou barvu, ûe tedy x B y. Pak z¯ejmÏ platÌ, ûe kdykoli je x Ë·stÌ nÏjakÈho sloûitÏjöÌho konstruktu, m˘ûeme ho nahradit y, aniû bychom zmÏnili barvu celku; pro kaûd˝ konstrukt z tedy platÌ, ûe z m· stejnou barvu jako z[x|y], tj. platÌ z B z[x|y]. To znamen·, ûe B je vztahem kompozicion·lnÌm. P¯edstavme si d·le ohodnocenÌ B, kterÈ kaûdÈmu konstruktu p¯i¯adÌ jeho barvu. Je z¯ejmÈ, ûe barvu sloûenÈho konstruktu zn·me, jakmile zn·me barvy jeho Ë·stÌ (vÌme-li nap¯Ìklad, ûe se tento konstrukt skl·d· ze dvou Ë·stÌ, z nichû jedna je modr· a druh· modrozelen·, vÌme, ûe je modro-zelen˝). M˘ûeme tedy ¯Ìci, ûe pro kaûd˝ 120 Zd˘raznÏme, ûe Ñmodro-zelen˝mì objektem zde tedy myslÌme nikoli objekt, jehoû barva je nÏkde na pomezÌ mezi modrou a zelenou, ale objekt, kter˝ se skl·d· z modrÈ Ë·sti a ze zelenÈ Ë·sti.

92

3.5 P¯Ìklady

zp˘sob kombinace O konstrukt˘ jistÏ existuje Ñalgoritmusì O* takov˝, ûe pro kaûdÈ konstrukty x1,..., xn, kterÈ lze zp˘sobem O zkombinovat, m˘ûeme barvu konstruktu O(x 1,...xn) urËit pomocÌ algoritmu O* na z·kladÏ barev konstrukt˘ x1,...xn, tj. platÌ B(O(x1,..., xn)) = O*(B(x1),...,B(xn)). To znamen·, ûe ohodnocenÌ B je kompozicion·lnÌ. UvÏdomÌme-li si, ûe vztah B je z¯ejmÏ B-ekvivalencÌ (to jest vztahem, ve kterÈm jsou x a y pr·vÏ kdyû B(x) = B(y)), vypl˝v· kompozicionalita ohodnocenÌ B uû z kompozicionality vztahu B ñ v˝öe jsme totiû uk·zali, ûe ohodnocenÌ H je kompozicion·lnÌ, pr·vÏ kdyû je kompozicion·lnÌ p¯Ìsluön· H-ekvivalence. OhodnocenÌ B m˘ûeme naopak z¯ejmÏ povaûovat za kanonickou projekci vztahu B ñ to jest za to, co se z ekvivalence B stane, kdyû ji nahlÈdneme jako ,ekvi-valencië. Barvy totiû m˘ûeme z¯ejmÏ vidÏt jako prostÏ produkty p¯ÌsluönÈ abstrakce. Uvaûujme nynÌ o relaci PB. Je z¯ejmÈ, ûe jsou-li dva konstrukty x a y v tÈto relaci, tj. majÌ-li stejn˝ poËet element·rnÌch barev, neplyne z toho to, ûe bychom mohli x vûdy nahradit y, aniû bychom tÌm zmÏnili poËet element·rnÌch barev komplexnÌho konstruktu, v nÏmû tuto n·hradu prov·dÌme. P¯edstavme si nap¯Ìklad, ûe se konstrukt z skl·d· ze dvou Ë·stÌ x a v (tedy ûe pro nÏjak˝ zp˘sob kombinace O platÌ z = O (x,v)) takov˝ch, ûe x je zelen· a v je modr·. Uvaûme konstrukt y, kter˝ je modr˝. Protoûe jak x, tak y jsou jednobarevnÈ, platÌ x PB y. Avöak nahradÌme-li v konstruktu z konstrukt x konstruktem y, dostaneme konstrukt z[x|y] ( = O(y,v)), kter˝ se bude skl·dat ze dvou modr˝ch Ë·stÌ a bude tedy jednobarevn˝; takûe vzhledem k tomu, ûe z je dvoubarevn˝, nebude platit z PB z[x|y]. Relace PB tedy nenÌ kompozicion·lnÌ. Kompozicion·lnÌ tedy nenÌ ani ohodnocenÌ PB, kter· p¯i¯azuje kaûdÈmu konstruktu poËet jeho element·rnÌch barev; z¯ejmÏ totiû platÌ, ûe PB je PB-ekvivalencÌ (a PB je tudÌû kanonickou projekcÌ PB). To je odrazem z¯ejmÈho faktu, ûe poËet element·rnÌch barev sloûenÈho konstruktu nem˘ûeme jednoznaËnÏ urËit jenom na z·kladÏ znalosti toho, jak˝ poËet barev m· kaûd· z jeho Ë·stÌ. V jakÈm p¯ÌpadÏ bychom si mohli b˝t o dvou konstruktech jisti, ûe m˘ûeme jeden druh˝m libovolnÏ nahrazovat, aniû bychom mÏnili poËet element·rnÌch barev tÏch celk˘, v nichû bychom toto nahrazov·nÌ prov·dÏli? Z¯ejmÏ tehdy, majÌ-li tyto konstrukty nejenom stejn˝ poËet element·rnÌch barev, ale stejnÈ element·rnÌ barvy ñ tj.

93

3. Celky a Ë·sti

majÌ-li stejnou barvu v naöem öiröÌm slova smyslu. To vypl˝v· z n·sledujÌcÌch dvou fakt˘: zaprvÈ, m·me-li dva konstrukty x a y takovÈ, ûe x B y, pak pro kaûd˝ konstrukt z a pro kaûdou jeho variantu z[x|y] z¯ejmÏ platÌ z PB z[x|y]. ZadruhÈ, nemajÌ-li naopak x a y stejnou barvu, tj. neplatÌ-li x B y, pak je z¯ejmÏ vûdy moûnÈ najÌt takov˝ konstrukt z, ûe se poËet jeho barev zmÏnÌ, nahradÌme-li v nÏm konstrukt x konstruktem y, tj. ûe nebude platit z PB z[x|y].121 Avöak jsou-li dva objekty, jak jsme pr·vÏ uk·zali, v relaci B pr·vÏ tehdy, kdyû jsou PB-zamÏnitelnÈ, znamen· to, ûe B je kompozicionalizacÌ PB, a tudÌû ûe kompozicion·lnÌ projekcÌ ekvivalence PB je B. Jin˝mi slovy: uvaûujeme-li o objektech z hlediska poËtu jejich barev, a uvaûujeme-li o nich ,kompozicion·lnÏë, dospÏjeme abstrakcÌ k hodnot·m odpovÌdajÌcÌm nikoli poËt˘m, ale jednotliv˝m barv·m. 2. P¯edstavme si, ûe jsme ve stadiu, kdy m·me nÏjakou takovou stavebnici, o kterÈ byla ¯eË v p¯edchozÌm p¯ÌkladÏ, teprve navrhnout. M·me p¯edstavu o tom, jakÈ stavby by se mÏly d·t z tÈto stavebnice postavit (v naöich p¯edstav·ch tedy jiû existuje urËit· mnoûina komplexnÌch konstrukt˘ onÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ, kterou se chyst·me vytvo¯it), a snaûÌme se vymyslet nÏjakou sadu kostek, ze kter˝ch by bylo moûnÈ d·t vöechny takovÈ stavby dohromady. Takov˝ch sad ovöem jistÏ bude cel· ¯ada ñ a my se budeme snaûit vymyslet tu, kter· bude co nejjednoduööÌ, tj. kter· se bude skl·dat z co nejmenöÌho poËtu kostek. To je z¯ejmÏ situace podstatnÏ odliön· od tÈ z p¯Ìkladu 1. Tam n·m byla p¯edem d·na nÏjak· sada z·kladnÌch stavebnÌch kamen˘ (tj. z·kladnÌch, jednoduch˝ch konstrukt˘ soustavy celk˘ a Ë·stÌ) a my jsme uvaûovali o jejich skl·d·nÌ; naöe uvaûov·nÌ se tedy pohybovalo od Ë·stÌ k celk˘m. Tady je n·m naproti tomu d·na sada nÏjak˝ch objekt˘, kterÈ se my pokouöÌme nahlÈdnout jako jistÈ komplexnÌ konstrukty nÏjakÈho dosud neexistujÌcÌ soustavy; po121

Jestliûe neplatÌ x B y, pak musÌ existovat buÔ nÏjak· element·rnÌ barva, kterou m· x, ale ne y, nebo musÌ existovat nÏjak· element·rnÌ barva, kterou m· y, ale nikoli x. V prvnÌm p¯ÌpadÏ je t¯eba vzÌt za z konstrukt, kter˝ (i) obsahuje x, (ii) vöechny element·rnÌ barvy, kterÈ m· y, m· i nÏkter· Ë·st z, a to i jin· neû x, (iii) û·dn· jin· jeho Ë·st neû x nem· onu barvu, kterou m· x a nikoli y. V tom druhÈm staËÌ vzÌt za z jak˝koli konstrukt, kter˝ (i) obsahuje x, (ii) vöechny ty element·rnÌ barvy, kterÈ m· x, majÌ i jinÈ Ë·sti z, (iii) nem· onu element·rnÌ barvu, kterou m· y, a nikoli x.

94

3.5 P¯Ìklady

kouöÌme se tyto ,prominentnÌë konstrukty rozloûit a z·kladnÌch stavebnÌch kamen˘ se teprve dobrat. Pohybujeme se tedy naopak od (urËit˝ch) celk˘ k Ë·stem. Perspektivu spojenou se situacÌ z p¯Ìkladu 1 tedy m˘ûeme naz˝vat perspektivou kompoziËnÌ, tu spojenou s naöÌm souËasn˝m p¯Ìkladem perspektivou dekompoziËnÌ. P¯edstavme si nynÌ, ûe rozdÌly mezi nÏkter˝mi stavbami, ze kter˝ch v naöich ˙vah·ch o n·vrhu stavebnice vych·zÌme, vidÌme jako nepodstatnÈ: ûe tedy p¯ÌsluönÈ stavby vnÌm·me jako ekvivalentnÌ. To se n·m z¯ejmÏ promÌtne i na Ë·sti, do kter˝ch tyto stavby rozkl·d·me: za podstatnÏ odliönÈ z¯ejmÏ nebudeme pokl·dat dvÏ Ë·sti Ëi dvÏ kostky takovÈ, ûe n·hrada jednÈ z nich tou druhou vûdy vede ke stavbÏ ekvivalentnÌ s tou, ve kterÈ je tato n·hrada prov·dÏna. Z ekvivalence mezi ,prominentnÌmië konstrukty je tedy odvozov·na urËit· ekvivalence mezi vöemi konstrukty (a speci·lnÏ mezi konstrukty jednoduch˝mi, kostkami). P¯edstavme si nap¯Ìklad, ûe n·s zajÌm· jenom barva staveb ñ ûe tedy povaûujeme za ekvivalentnÌ kaûdÈ dvÏ stavby, kterÈ majÌ stejnou barvu. (To je sice p¯edstava dost nerealistick·, ale pro ˙Ëely ilustrace ji p¯ijmÏme.) Z tohoto pohledu z¯ejmÏ nebudeme rozliöovat mezi dvÏma Ë·stmi takov˝mi, ûe n·hrada jednÈ z nich tou druhou vûdy vede ke stavbÏ, kter· m· s tou p˘vodnÌ stejnou barvu ñ a dva konstrukty (speci·lnÏ dvÏ kostky) jsou v tomto vztahu z¯ejmÏ pr·vÏ tehdy, kdyû samy majÌ stejnou barvu. V tomto p¯ÌpadÏ je odvozen· ekvivalence z¯ejmÏ p¯ÌmoËar˝m rozö̯enÌm tÈ p˘vodnÌ na celou soustavu. P¯edstavme si ale d·le, ûe to, co n·s zajÌm·, je poËet element·rnÌch barev ñ to jest ûe za ekvivalentnÌ nepovaûujeme jenom ty stavby, kterÈ majÌ tutÈû barvu, ale vöechny ty, kterÈ majÌ stejn˝ poËet element·rnÌch barev. (Za ekvivalentnÌ tedy budeme povaûovat nap¯Ìklad i dvÏ stavby, z nichû jedna je modro-zelen· a druh· ûluto-bÌl·). Pak opÏt z¯ejmÏ nebudeme rozliöovat mezi dvÏma kostkami takov˝mi, ûe n·hrada jednÈ z nich tou druhou vûdy povede ke stavbÏ, kter· m· stejn˝ poËet barev, jako ta p˘vodnÌ. Kdy majÌ dvÏ kostky tuto vlastnost? V r·mci p¯edchozÌho p¯Ìkladu jsme vidÏli, ûe to je pr·vÏ tehdy, kdyû majÌ stejnou barvu. V tomto p¯ÌpadÏ tedy nenÌ odvozen· ekvivalence prost˝m rozö̯enÌm ekvivalence p˘vodnÌ, ale je jejÌm zjemnÏnÌm ñ nikoli vöe, co bylo ve vztahu onÈ p˘vodnÌ ekvivalence (tj. m· stejn˝ poËet barev), bude ve vztahu ekvivalence odvozenÈ (tj. m· stejnou barvu).

95

3. Celky a Ë·sti

Shrnuto: Z ekvivalence mezi ,prominentnÌmië konstrukty soustavy se odvozuje ekvivalence mezi vöemi prvky tÈto soustavy; tato odvozen· ekvivalence se m˘ûe v nÏkter˝ch p¯Ìpadech jevit jako prostÈ rozö̯enÌ tÈ p˘vodnÌ na öiröÌ obor objekt˘, v jin˝ch ale takÈ jako jejÌ zjemnÏnÌ. P¯itom, jak snadno nahlÈdneme, je ona odvozen· ekvivalence pr·vÏ tÌm, co jsme v˝öe nazvali kompozicionalizacÌ tÈ p˘vodnÌ. Je-li p˘vodnÌ ekvivalencÌ vztah B, je odvozenou ekvivalencÌ s·m B (protoûe B je kompozicion·lnÌ a je tedy svou vlastnÌ kompozicionalizacÌ); zatÌmco je-li touto ekvivalencÌ vztah PB, je odvozenou ekvivalencÌ B (protoûe pr·vÏ ten je, jak jsme vidÏli, kompozicionalizacÌ PB). A jde-li n·m o hodnoty, je tou soustavou hodnot, do kterÈ se n·m takto promÌtne vztah PB, soustava barev ñ protoûe kompozicion·lnÌ projekcÌ tohoto vztahu je, jak jsme vidÏli v˝öe, pr·vÏ p¯i¯azenÌ barev. 3. P¯edstavme si nynÌ, ûe chceme teoreticky rekonstruovat nÏjak˝ nezn·m˝ jazyk. Tento ˙kol je v jistÈm podstatnÈm smyslu podobn˝ p¯edchozÌmu ˙kolu navrûenÌ stavebnice: co je n·m prim·rnÏ d·no, jsou nÏjak· sdÏlenÌ domorod˝ch mluvËÌch, kter· chceme nahlÈdnout jako komplexnÌ konstrukty nÏjakÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ (jejÌmiû prvky budou slova domorodÈho jazyka a jejÌmiû zp˘soby kombinace budou gramatick· pravidla tohoto jazyka). NÏkter· sdÏlenÌ domorod˝ch mluvËÌch n·m budou okamûitÏ znÌt natolik podobnÏ, ûe je budeme povaûovat za ekvivalentnÌ ñ za sdÏlenÌ tÈhoû v˝roku. To, co budeme chtÌt rekonstruovat, co odpovÌd· onÏm imagin·rnÌm stavb·m v naöem p¯edchozÌm p¯ÌkladÏ, pak budou samoz¯ejmÏ nikoli jednotliv· sdÏlenÌ, ale jejich typy, danÈ touto ekvivalencÌ. Tyto typy konkrÈtnÌch sdÏlenÌ, kter˝m m˘ûeme ¯Ìkat v˝roky, se pak v analogii s p¯edchozÌm p¯Ìkladem budeme snaûit rozloûit na nÏjak˝ koneËn˝ soubor z·kladnÌch stavebnÌch kamen˘, kter˝m budeme v tomto p¯ÌpadÏ ¯Ìkat slova. (A tak jako v p¯ÌpadÏ navrhov·nÌ stavebnice budeme za slova povaûovat ty nejvÏtöÌ jednotky, kterÈ n·m umoûnÌ nÏjakou takovou rekonstrukci provÈst.) TÌm popÌöeme syntax domorodÈho jazyka: uËinÌme soupis jeho z·kladnÌch jednotek a zp˘sob˘, jak lze jednotky tohoto jazyka skl·dat v jednotky sloûitÏjöÌ. V dalöÌ f·zi, kdyû si zaËneme vöÌmat nejenom toho, jakÈ v˝roky domorodci uûÌvajÌ, ale i toho, kdy a jak tyto v˝roky uûÌvajÌ, vöak m˘ûeme jako ekvivalentnÌ nahlÈdnout i nÏkterÈ na prvnÌ pohled

96

3.5 P¯Ìklady

zcela nepodobnÈ v˝roky. To proto, ûe nÏkterÈ r˘znÈ v˝roky se n·m budou zd·t mÌt stejnou jazykovou funkci, bude se n·m zd·t, ûe v r·mci komunikace slouûÌ k tÈmuû ˙Ëelu. ObecnÏji se n·m pak z tohoto hlediska budou jevit jako ekvivalentnÌ kaûdÈ dva v˝razy takovÈ, ûe nahradÌ-li se jeden z nich v r·mci nÏjakÈho v˝roku tÌm druh˝m, vznikne vûdy v˝rok, kter˝ funguje stejn˝m zp˘sobem jako ten p˘vodnÌ ñ o takov˝ch v˝razech budeme ¯Ìkat, ûe majÌ stejn˝ v˝znam. (DvÏma v˝raz˘m tedy p¯ipÌöeme stejn˝ v˝znam tehdy, kdyû se shodujÌ co do svÈho p¯ÌspÏvku k fungov·nÌ celk˘, do nichû jsou vestavÏny.) OznaËme relaci ,stejnÈho fungov·nÌë mezi v˝roky jako SF a relaci ,stejnÈho v˝znamuë mezi v˝razy jako SV. Z toho, co jsme pr·vÏ ¯ekli, plyne, ûe o dvou v˝razech x a y ¯ekneme, ûe majÌ stejn˝ v˝znam (tj. ûe x SV y), pr·vÏ kdyû pro kaûd˝ v˝rok V a pro kaûdou jeho variantu [x|y] platÌ, ûe V funguje stejnÏ jako V[x|y] ñ ûe V SF V[x|y]. To z¯ejmÏ znamen·, ûe SF a SV jsou ve vztahu takovÈ z·kladnÌ a odvozenÈ ekvivalence, o jak˝ch jsme uvaûovali v p¯Ìkladu 2; ûe relace SV by tedy mÏla b˝t kompozicionalizacÌ relace SF. To d·le znamen·, ûe p¯i¯azenÌ v˝znam˘ jednotliv˝m v˝raz˘m by mÏlo b˝t kompozicion·lnÌ projekcÌ relace SF ñ p¯i¯azenÌm takov˝ch hodnot v˝raz˘m, kterÈ dva v˝razy sdÌlejÌ, pr·vÏ kdyû jsou zamÏnitelnÈ ,salva functioneë. Uvaûujme nynÌ jenom o vÏt·ch. Jejich role v jazyce je dvojÌ: jejich ,prim·rnÌë funkcÌ je to, ûe mohou b˝t n·strojem sdÏlov·nÌ, p¯Ìm˝mi prost¯edky mluvnÌch akt˘, jejich ,sekund·rnÌë funkcÌ je pak to, ûe mohou b˝t souË·stmi sloûitÏjöÌch vÏt.122 Relaci SF jsme zavedli jenom s ohledem na prim·rnÌ funkci v˝rok˘, dva v˝roky ale, do d˘sledku vzato, fungujÌ zcela stejnÏ jen tehdy, kdyû se shodujÌ i co do svÈ sekund·rnÌ funkce. A pt·t se, zda stejnost jejich prim·rnÌ funkce uû implikuje stejnost jejich funkce sekund·rnÌ, znamen· pt·t se, jestli je relace SF kompozicion·lnÌ (jestliûe ano, pak je pro vÏty relace SV totoûn· s relacÌ SF). 122 M. Dummett (Frege, the Philosophy of Language, London 1973) o tÏchto dvou ,sloûk·chë v˝znamu v˝roku hovo¯Ì jako o Ñfreestanding senseì (tj. jako o ÑsamostatnÈm smysluì) a Ñingeredient senseì (ÑingredienËnÌm smysluì). Na d˘leûitost naöÌ ,dekompoziËnÌë perspektivy, ze kterÈ se ÑingredienËnÌ smyslyì (coû jsou de facto v˝znamy v norm·lnÌm slova smyslu) extrahujÌ ze Ñsamostatn˝ch smysl˘ v˝rok˘ì (,fungov·nÌë v˝rok˘), upozorÚuje v souvislosti s tÌm Brandom (MIE, str. 345).

97

3. Celky a Ë·sti

Na tÏchto p¯Ìkladech vidÌme to, co jsme konstatovali na poË·tku tÈto kapitoly: totiû ûe abstrakce na SC» m˘ûe b˝t mnohem sloûitÏjöÌ z·leûitostÌ neû abstrakce na nestrukturovanÈ mnoûinÏ. Shled·me-li nap¯Ìklad nÏkterÈ objekty ekvivalentnÌmi s jin˝mi co do poËtu jejich barev, vedlo by to samo o sobÏ prostÏ k abstrahov·nÌ ,poËt˘ë; jak jsme ale vidÏli v p¯Ìkladu 2, jedn·-li se o SC», m˘ûe to vÈst k dalöÌm abstraktnÌm objekt˘m ñ barv·m. PodobnÏ jsme v p¯Ìkladu 3 vidÏli, jak m˘ûe rozpozn·nÌ stejnosti ,fungov·nÌë jazykov˝ch v˝rok˘ vÈst nikoli pouze ke ,zp˘sob˘m fungov·nÌë, ale k jemnÏjöÌm ,v˝znam˘më.

3.6 Aktu·lnÌ a potenci·lnÌ nekoneËno NynÌ musÌme podrobnÏji vysvÏtlit, proË jsme za jedin· ,rozumn·ë ohodnocenÌ prohl·sili ohodnocenÌ kompozicion·lnÌ. To vyjde najevo, kdyû si uvÏdomÌme, ûe je to pr·vÏ vztah Ë·st-celek, co m˘ûe b˝t nahlÈdnuto jako klÌË k pojmu nekoneËna; a tedy jako klÌË k jednÈ z podstatn˝ch charakteristik mnoha vÏcÌ, se kter˝mi m·me my lidÈ co Ëinit. VöimnÏme si nejprve jazyka, jako pro n·s nejzajÌmavÏjöÌho p¯Ìkladu nÏËeho, co povaûujeme za nekoneËnÈ. ÿÌk·me, ûe v˝raz˘ jazyka je nekoneËnÏ mnoho. Jak ale tomuto v˝roku rozumÏt? JistÏ ne tak, ûe tyto v˝razy nÏkdo poËÌtal, a ûe nekoneËnÏ mnoho je v˝sledek, ke kterÈmu dospÏl. Toto naöe p¯esvÏdËenÌ je spÌöe jen d˘sledkem naöeho poznatku, ûe v˝razy spoËÌtat nelze, ûe aù bychom poËÌtali sebedÈle, nikdy je nespoËÌt·me vöechny. VÌme tedy, ûe poËet v˝raz˘ jazyka nenÌ vyj·d¯iteln˝ û·dn˝m ,norm·lnÌmë ËÌslem, avöak toto svou podstatou negativnÌ zjiötÏnÌ vyjad¯ujeme v˝rokem, kter˝ m· stejn˝ tvar, jak˝ by mÏl v˝rok, kter˝ bychom pouûili, kdyby se n·m vÏty skuteËnÏ spoËÌtat poda¯ilo. ÿÌk·me-li tedy v˝raz˘ jazyka je nekoneËnÏ mnoho, nekonstatujeme tÌm tedy vlastnÏ ani tak to, kolik tÏchto v˝raz˘ je, jako to, kolik jich nenÌ. ÿÌk·me tÌm, ûe novÈ a novÈ v˝razy m˘ûeme vytv·¯et za kaûdou pevnou mez. Jak vÌme tohle? VÌme, ûe n·ö jazyk m· gramatick· pravidla, kter· n·m dovolujÌ skl·dat sebedelöÌ Ë·sti opÏt v novÈ a novÈ celky. NekoneËnost jazyka tedy spoËÌv· v tom, ûe gramatick· pravidla m˘ûeme aplikovat st·le znovu a znovu bez omezenÌ, ,rekurzivnÏë. NekoneËn· mnoûina v˝raz˘ jazyka je tedy d·na jenom ,potenci·lnÏë, je

98

3.6 Aktu·lnÌ a potenci·lnÌ nekoneËno

jaksi implicitnÌ naöim gramatick˝m pravidl˘m (konkrÈtnÏji jejich neomezenÈ aplikovatelnosti). A z toho vypl˝vajÌ podstatnÈ d˘sledky pro povahu jakÈhokoli ohodnocenÌ Ëi jakÈkoli vlastnosti v˝raz˘. Vöem v˝raz˘m nem˘ûeme p¯i¯adit hodnoty tak, ûe bychom prostÏ vzali jejich seznam a ke kaûdÈmu p¯Ìsluönou hodnotu p¯ipsali; m˘ûeme to udÏlat jedinÏ tak, ûe hodnoty p¯ipÌöeme nÏjak˝m z·kladnÌm v˝chozÌm v˝raz˘m a d·le stanovÌme, jak se hodnoty p¯en·öejÌ z Ë·stÌ na celky. To znamen·, ûe zadat takovÈ ohodnocenÌ H nelze jinak, neû urËit pro kaûdÈ gramatickÈ pravidlo G nÏjak˝ algoritmus G *, kter˝ n·m dovolÌ spoËÌtat hodnotu v˝razu G(x1,...,xn) z hodnot jeho Ë·stÌ x1,...,xn ñ to jest tak, ûe H(G(x1,...,xn)) = G*(H(x1),...,H(xn)). To ale neznamen· nic jinÈho neû to, ûe H musÌ b˝t kompozicion·lnÌ. Jak·koli lidsky uchopiteln· vlastnost v˝raz˘ jazyka tedy musÌ b˝t kompozicion·lnÌ ñ nÏjak se promÌtat z Ë·stÌ na celky. PodobnÏ je tomu i s jin˝mi vÏcmi, v souvislosti se kter˝mi termÌn ÑnekoneËnoì pouûÌv·me.123 ÿÌk·me-li nap¯Ìklad, ûe nekoneËn˝ je n·ö vesmÌr, ûe nekoneËnÏ mnoho je ËÌsel nebo ûe nekoneËnÏ mnoho je bod˘ kaûdÈ Ë·ry (nebo, jazykem modernÌ matematiky, ûe nekoneËn· je mnoûina bod˘ naöeho prostoru, mnoûina ËÌsel Ëi mnoûina bod˘ danÈ Ë·ry), ¯Ìk·me tÌm prim·rnÏ zase jenom to, ûe se v p¯ÌsluönÈm p¯ÌpadÏ nedok·ûeme dopoËÌtat û·dnÈho ,norm·lnÌhoë ËÌsla. Jsme p¯esvÏdËeni, ûe kdybychom n·ö vesmÌr mϯili, nikdy se nedomϯÌme konce, ûe mezi ËÌsly nem˘ûeme najÌt û·dnÈ nejvyööÌ a ûe aù bychom Ë·ru dÏlili jakkoli dlouho, nikdy ji nem˘ûeme rozdÏlit tak, aby uû d·le dÏliteln· nebyla. Zd· se tedy, ûe pojem nekoneËnosti je prim·rnÏ odvozen z pojmu neomezenosti: z faktu, ûe nÏkterÈ vÏci lze opakovat bez omezenÌ, a tedy ,do nekoneËnaë. 124 Ke kaûdÈmu ËÌslu lze p¯iËÌst jedniËku a vy123 Takov˝ch vÏcÌ je z¯ejmÏ mnoho; a pojem nekoneËna tak m· v naöem obrazu svÏta d˘leûitÈ postavenÌ. Podle VopÏnky (Rozpravy s geometriÌ, Praha 1989; DruhÈ rozpravy s geometriÌ, Praha 1991) se mu ovöem tohoto postavenÌ dostalo teprve potom, co z nÏj vytlaËilo to, Ëemu ÿekovÈ ¯Ìkali apeiron. 124

AristotelÈs ve t¯etÌm svazku Fyziky ¯Ìk·: ÑObecnÏ ¯eËeno spoËÌv· nekoneËno v tom, ûe se znovu a znovu p¯ijÌm· nÏco vÌce, kde to nÏco je vûdy koneËnÈ, ale pokaûdÈ r˘znÈ.ì (Citov·no podle anglickÈho p¯ekladu ñ viz W. D. Ross [vyd.], The Works of Aristotle, sv. 2, Oxford 1930, 206a25, 30.) Viz tÈû J. Peregrin, DWW, ß9.2.

99

3. Celky a Ë·sti

tvo¯it tak vÏtöÌ ËÌslo, kaûdÈ rozdÏlenÌ Ë·ry na Ë·sti lze zjemnit, ke kaûdÈ vÏtÏ lze nÏco p¯idat a vytvo¯it tak delöÌ vÏtu. Kamkoli se v p¯ÌsluönÈm procesu dostaneme, vûdy m˘ûeme (m·me-li dostateËnÈ prost¯edky k p¯ekon·nÌ p¯Ìpadn˝ch p¯ek·ûek) udÏlat dalöÌ krok. Prim·rnÌm kontextem, ve kterÈm se slovo ÑnekoneËnoì vyskytuje, je tato metafora pro moûnost neomezenÈho pokraËov·nÌ: pokraËovat ,do nekoneËnaë, ,ad infinitumë. NekoneËno, kterÈ nenÌ niËÌm vÌce neû obrazn˝m vyj·d¯enÌm neomezena, se ve filosofii a v matematice naz˝v· nekoneËnem potenci·lnÌm: takovÈ nekoneËno nenÌ povaûov·no za skuteËnÏ existujÌcÌ, ale spÌöe za jakousi imagin·rnÌ limitu idealizovanÈ extrapolace nÏjakÈ neomezenÏ opakovatelnÈ Ëinnosti. ModernÌ matematika ovöem z velkÈ Ë·sti p¯ijala nekoneËno aktu·lnÌ, nekoneËno ch·panÈ jako nÏco skuteËnÈho ñ aktu·lnÏ nekoneËn· mnoûina je pak vÏcÌ stejnÈho druhu, jako t¯eba mnoûina o pÏti prvcÌch, aktu·lnÏ nekoneËn· mnoûina je stejnÏ re·ln· jako jak·koli mnoûina koneËn·. NekoneËno (Ëi p¯esnÏji jakÈkoli nekoneËno, protoûe pro modernÌ matematiku existuje mnoho nekoneËen, z nichû nÏkter· jsou, pom˘ûeme-li si orwellovsk˝m obratem, ,nekoneËnÏjöÌ neû jin·ë) je jenom dalöÌm v ¯adÏ ËÌsel. Tak to ve svÈ teorii mnoûin, kter· byla matematiky tÈmϯ obecnÏ p¯ijata, na konci minulÈho stoletÌ stanovil Georg Cantor. 125 Je nepopirateln˝m faktem, ûe nosnost matematiky zaloûenÈ na takovÈm ch·p·nÌ nekoneËna se v praxi dost jednoznaËnÏ prok·zala;126 jde-li n·m vöak nikoli o matematiku, ale o povahu svÏta kolem n·s (a povahu naöeho jazyka), nesmÌme to, jak je nekoneËnost odvozena od neomezenosti, p¯ehlÈdnout. Zkuöenost neomezenosti m· z¯ejmÏ obecnÏ tuto strukturu: m·me nÏjakÈ v˝chodisko a nÏjakÈ kroky, kterÈ m˘ûeme bez omezenÌ opakovat. V p¯ÌpadÏ ËÌsel m˘ûe b˝t v˝chodiskem t¯eba ËÌslo jedna (nebo jak˝koli koneËn˝ poËet z·kladnÌch ËÌsel) a krokem p¯echod od danÈho ËÌsla k ËÌslu po nÏm n·sledujÌcÌmu (takûe pro nekoneËnost

125

PodrobnÏ o tom viz nap¯. S. Lavine, Understanding the Infinite, Cambridge (Mass.) 1994, kap. 3ñ5. 126 I kdyû o v˝hrady i z ¯ad matematik˘ takÈ nenÌ nouze ñ jiû od poË·tku modernÌ matematiky kritizovala p¯ijÌm·nÌ absolutnÌho nekoneËna cel· ¯ada matematik˘, nejost¯eji pravdÏpodobnÏ J. L. E. Brouwer. Viz tÈû S. Lavine, cit. d.

100

3.6 Aktu·lnÌ a potenci·lnÌ nekoneËno

ËÌsel je konstitutivnÌ pr·vÏ fakt, ûe k jakÈmukoli ËÌslu si dovedeme p¯edstavit ËÌslo po nÏm n·sledujÌcÌ); v p¯ÌpadÏ jazyka je v˝chodiskem mnoûina slov a kroky jsou aplikace pravidel syntaxe. P¯Ìpad nekoneËna bod˘ tvo¯ÌcÌch Ë·ru je o nÏco komplikovanÏjöÌ: p¯edstava nekoneËna bod˘ danÈ Ë·ry je odvozena od p¯edstavy neomezenÈ dÏlitelnosti tÈto Ë·ry, takûe v tomto p¯ÌpadÏ bychom jako v˝chodisko mohli vidÏt nap¯Ìklad pr·zdnou mnoûinu dÏlÌcÌch bod˘ Ë·ry a jako krok p¯id·nÌ dalöÌho dÏlÌcÌho bodu. Typick˝m p¯Ìkladem pokraËov·nÌ je p¯itom sloûenÌ Ë·stÌ v celek: to je nejz¯ejmÏjöÌ v p¯ÌpadÏ jazyka, protoûe syntaktick· pravidla jsou v typickÈm p¯ÌpadÏ pr·vÏ pravidly nÏjakÈho druhu spojov·nÌ. Soustava Ë·stÌ a celk˘ s koneËnou b·zÌ je z¯ejmÏ prim·rnÏ nÏËÌm koneËn˝m (je d·na koneËn˝m poËtem jednoduch˝ch Ë·stÌ a koneËn˝m poËtem pravidel skl·d·nÌ), co m˘ûe z¯ejm˝m zp˘sobem odkazovat k nekoneËnu: k nekoneËnu moûn˝ch konstrukt˘ tÈto soustavy (kterÈ je v˝razem neomezenÈ aplikovatelnosti pravidel skl·d·nÌ). A ch·peme-li pojmy Ë·st a celek dostateËnÏ abstraktnÏ, m˘ûeme naopak v podstatÏ jak˝koli nekoneËn˝ obor vidÏt jako urËitou soustavu celk˘ a Ë·stÌ ñ kaûd˝ takov˝ obor je totiû, jak jsme na to pr·vÏ upozornili, prim·rnÏ extrapolacÌ v˝sledk˘ bez omezenÌ opakovatelnÈho pravidla, a kaûdÈ uûitÌ pravidla je nahlÈdnutelnÈ jako p¯id·nÌ dalöÌ Ë·sti k nÏjakÈmu celku. (V p¯ÌpadÏ jazyka je to, jak jsme ¯ekli, zcela p¯ÌmoËarÈ; v p¯ÌpadÏ ËÌsel si m˘ûeme sËÌt·nÌ docela dob¯e p¯edstavit jako skl·d·nÌ t¯eba Ë·rek na pap̯e nebo nÏjak˝ch abstraktnÌch jednotek; u Ë·ry si kaûdÈ dalöÌ dÏlenÌ m˘ûeme p¯edstavit jako sloûenÌ nÏjakÈho uû danÈho souboru dÏlÌcÌch bod˘ s nÏjak˝m dalöÌm bodem.) NekoneËn˝ obor tohoto druhu je tedy de facto projekcÌ nÏjakÈ koneËnÈ ,generujÌcÌ soustavyë, kter· je v typickÈm p¯ÌpadÏ soustavou celk˘ a Ë·stÌ.127 Takov˝ obor je n·m tedy d·n ËistÏ prost¯ednictvÌm onÈ soustavy;128 a chceme-li o nÏm cokoli ¯Ìci, jsme od127

Z hlediska obvykle p¯ijÌmanÈ teorie mnoûin tohle ovöem platÌ jenom pro tzv. spoËetnÏ nekoneËnÈ mnoûiny, a to navÌc jeötÏ jenom pro ty, kter˝m se ¯Ìk· rekurzivnÏ vyËÌslitelnÈ. 128 L. Wittgenstein (PU, ß208) ¯Ìk·: ÑMusÌme odliöovat: to ,atd.ë, kterÈ je zkratkou, od toho, kterÈ jÌ nenÌ. ,Atd. ad inf.ë nenÌ zkratkou.ì M·me-li nÏjakou koneËnou mnoûinu, m˘ûeme vyjmenovat jejÌ prvky; a vyjmenujeme-li z nich jenom nÏkterÈ a p¯id·me Ñatd.ì, m˘ûeme toto Ñatd.ì ch·pat

101

3. Celky a Ë·sti

k·z·ni na jejÌ zprost¯edkov·nÌ. M·me-li tedy nÏjakou vlastnost prvk˘ takovÈho oboru a chceme-li ¯Ìci, kterÈ z nich ji majÌ a kterÈ nikoli, nelze samoz¯ejmÏ udÏlat seznam vöech prvk˘ a ty, kterÈ tuto vlastnost majÌ, oznaËit; m˘ûeme to udÏlat jedinÏ tak, ûe ¯ekneme, kterÈ z v˝chozÌch prvk˘ tuto vlastnost majÌ a jak je tato vlastnost promÌt·na z Ë·stÌ na celky. Jin˝mi slovy, naöe charakterizace tÈto vlastnosti nem˘ûe b˝t jin· neû induktivnÌ a tato vlastnost tedy musÌ b˝t kompozicion·lnÌ. Uû jsme vidÏli, jak je tomu v p¯ÌpadÏ jazyka ñ vezmÏme si jako jin˝ p¯Ìklad p¯irozen· ËÌsla. Chceme-li ¯Ìci, kter· z nich jsou sud· a kter· jsou lich·, nem˘ûeme udÏlat seznam vöech ËÌsel a k sud˝m napsat t¯eba ÑSì a k lich˝m ÑLì; musÌme to uËinit nap¯Ìklad tak, ûe ¯ekneme, ûe jedniËka (v˝chozÌ prvek p¯ÌsluönÈ generujÌcÌ soustavy) je ËÌslo lichÈ, a ûe ËÌslo n·sledujÌcÌ po sudÈm ËÌslu je lichÈ, zatÌmco to, kterÈ n·sleduje po ËÌsle lichÈm, je sudÈ.129 PodobnÏ je tomu v p¯ÌpadÏ, kdy chceme prvk˘m nekoneËnÈho oboru p¯i¯adit nÏjakou hodnotu. OpÏt nem˘ûeme jinak neû stanovit, jakÈ hodnoty jsou p¯i¯azeny v˝chozÌm, jednoduch˝m prvk˘m, a jak se hodnoty Ë·stÌ promÌtajÌ do hodnot celk˘ ñ tj. stanovit ke kaûdÈmu pravidlu skl·d·nÌ O pravidlo O * tak, ûe hodnota jakÈhokoli celku O(x1,...,xn) je d·na aplikacÌ pravidla O * na hodnoty jeho Ë·stÌ x1,...,xn; tj. ûe platÌ H(O(x1 ,...,x n)) = O *(H(x1),...,H(xn)). P¯i¯azenÌ jak˝chkoli hodnot vöem prvk˘m nekoneËnÈho oboru je tedy svou podstatou kompozicion·lnÌ. 130 Jestliûe jsme tedy v minulÈ kapitole konstatovali, ûe pojem struktury je ˙zce spjat s pojmem skl·d·nÌ Ë·stÌ v celky ñ ûe struktura nenÌ nic jinÈho neû pr·vÏ zp˘sob takovÈho skl·d·nÌ ñ pak nynÌ jsme prostÏ jako slovo, kterÈ by bylo v p¯ÌpadÏ pot¯eby moûnÈ nahradit jmÈny onÏch zb˝vajÌcÌch prvk˘. Jde-li ovöem o mnoûinu nekoneËnou, pak se bez nÏjakÈho Ñatd.ì neobejdeme ñ jejÌ prvky nikdy nem˘ûeme vöechny vyjmenovat, a Ñatd.ì se tak st·v· vÌce neû jenom nepodstatnou zkratkou. ÑAtd.ì se tady musÌ nutnÏ vztahovat k nÏjakÈ neomezenÏ opakovatelnÈ procedu¯e, kterou se m˘ûeme dobÌrat dalöÌch a dalöÌch prvk˘. 129

Sud· ËÌsla samoz¯ejmÏ nejp¯irozenÏji vymezÌme tak, ûe ¯ekneme, ûe jsou to ta, kter· jsou dÏliteln· dvÏma. TÌm vöak pojem sudosti vysvÏtlujeme pojmem dÏlenÌ, a pak to bude tento pojem dÏlenÌ, kter˝ budeme muset definovat induktivnÏ. 130

PodrobnÏji viz J. Peregrin, DWW, kap. 9.

102

3.7 Princip kompozicionality v˝znamu

navÌc vidÏli, ûe zp˘sob skl·d·nÌ m˘ûe b˝t, tak jako v p¯ÌpadÏ gramatick˝ch pravidel jazyka, aplikovateln˝ znovu a znovu, bez omezenÌ, ,do nekoneËnaë; a ûe pr·vÏ tohle d·v· souboru konstrukt˘ takovÈ soustavy specifick˝ charakter, kter˝m se z·sadnÏ liöÌ od tÏch soustav, kterÈ majÌ konstrukt˘ jenom omezen˝ poËet. V p¯ÌpadÏ nekoneËnÈho souboru totiû, jak jsme vidÏli, platÌ, ûe tento soubor nem˘ûe b˝t de facto zad·n jinak neû prost¯ednictvÌm pravidel skl·d·nÌ; a ûe jeho prvk˘m nelze p¯ipsat û·dnou vlastnost ani û·dnÈ hodnoty jinak neû prost¯ednictvÌm pravidel. TÌm se pravidla a chov·nÌ prvk˘ vzhledem k tÏmto pravidl˘m st·vajÌ nÏËÌm zcela z·sadnÌm a charakteristick˝m.

3.7 Princip kompozicionality v˝znamu Je-li tedy jazyk SC», musÌ b˝t kaûdÈ ,rozumnÈë ohodnocenÌ jazykov˝ch v˝raz˘ kompozicion·lnÌ: speci·lnÏ musÌ b˝t kompozicion·lnÌ p¯i¯azenÌ v˝znam˘. Tomu se obvykle ¯Ìk· princip kompozicionality (v˝znamu): V˝znam sloûenÈho v˝razu je jednoznaËnÏ urËen v˝znamy Ë·stÌ tohoto v˝razu a zp˘sobem, jak˝m jsou tyto Ë·sti sloûeny dohromady. Protoûe vöak tento princip b˝v· Ëasto ch·p·n zp˘sobem, kter˝ je v rozporu s naöÌm ,strukturalistick˝më vidÏnÌm jazyka, musÌme vyjasnit, jak mu rozumÌme. Podle naöeho v˝kladu je ohodnocenÌ H prvk˘ nÏjakÈ SC» kompozicion·lnÌ, existuje-li ke kaûdÈmu zp˘sobu sloûenÌ O p¯ÌsluönÈmu tÈto SC» Ñalgoritmusì O* tak, ûe pro kaûdÈ x1,...,xn, kterÈ jsou zp˘sobem O sloûitelnÈ do celku, platÌ H(O(x 1,...,xn )) = O* (H(x 1),..., H(xn)). P¯i¯azenÌ v˝znam˘ v˝raz˘m danÈho jazyka je tedy kompozicion·lnÌ, existuje-li ke kaûdÈmu gramatickÈmu pravidlu tohoto jazyka zp˘sob, jak v˝znam jakÈhokoli v˝razu vytvo¯enÈho tÌmto pravidlem z nÏjak˝ch jednoduööÌch v˝raz˘ ,spoËÌtatë z v˝znam˘ onÏch jednoduööÌch v˝raz˘. Jak jsme d·le uk·zali, splÚuje H tento poûadavek (a je tedy kompozicion·lnÌ) pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva H-ekvivalentnÌ objekty H-zamÏnitelnÈ (to jest kdyû pro kaûdÈ dva prvky x a y takovÈ, ûe H(x) = H(y), a pro kaûd˝ prvek z platÌ, ûe H(z) = H(z[x|y]) ). P¯i¯azenÌ v˝znamu je tedy podle tÈto definice

103

3. Celky a Ë·sti

kompozicion·lnÌ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou kaûdÈ dva v˝razy, kterÈ majÌ stejn˝ v˝znam, zamÏnitelnÈ beze zmÏny v˝znamu celku, v nÏmû je z·mÏna prov·dÏna. Nazveme-li tedy konstatov·nÌ, ûe dva synonymnÌ v˝razy mohou b˝t v jakÈmkoli celku zamÏnÏny beze zmÏny v˝znamu tohoto celku principem zamÏnitelnosti, m˘ûeme ¯Ìci, ûe princip kompozicionality ne¯Ìk· ñ tak jak my kompozicionalitÏ rozumÌme ñ nic jinÈho neû princip zamÏnitelnosti. »asto se ovöem m· za to, ûe princip kompozicionality ¯Ìk· jeötÏ nÏco navÌc ñ totiû ûe tvrdÌ, ûe v˝znamy Ë·stÌ jsou nÏjak prim·rnÏjöÌ neû v˝znamy celk˘; ûe v˝znam celku je odvozen z v˝znam˘ Ë·stÌ. Toto ËtenÌ se dokonce m˘ûe zd·t vypl˝vat z toho, co jsme ¯ekli v p¯edchozÌm oddÌle, kdyû jsme od˘vodÚovali, proË musÌ b˝t kaûdÈ ,rozumnÈë ohodnocenÌ jazykov˝ch v˝raz˘ kompozicion·lnÌ: totiû ûe nekoneËno v˝raz˘ m˘ûe b˝t ËlovÏku d·no jedinÏ prost¯ednictvÌm koneËnÈho poËtu v˝raz˘ primitivnÌch (slov) a koneËnÈho poËtu rekurzivnÏ aplikovateln˝ch gramatick˝ch pravidel, a ûe p¯i¯azenÌ takov˝ch hodnot, jak˝mi jsou v˝znamy, m˘ûe ch·pat opÏt jedinÏ na z·kladÏ p¯i¯azenÌ v˝znamu slov˘m a schopnosti ,poËÌtatë v˝znamy celk˘ z v˝znam˘ Ë·stÌ. Podle tÈto p¯edstavy se zd·, ûe v˝znam celku musÌ b˝t nutnÏ odvozen, sloûen z v˝znam˘ Ë·stÌ. N·zornÈ vyj·d¯enÌ tÈto p¯edstavy najdeme u Gottloba Frega (kterÈmu b˝v· princip kompozicionality Ëasto p¯ipisov·n, aË ho ñ alespoÚ v tÈ podobÏ, jakou jsme uvedli v˝öe ñ nikdy explicitnÏ neformuloval): Co jazyk dok·ûe, je ˙ûasnÈ. PomocÌ nÏkolika hl·sek a hl·skov˝ch spojenÌ je schopen vyj·d¯it obrovskÈ mnoûstvÌ myölenek, a to i ty, kterÈ nebyly nikdy p¯edtÌm û·dn˝m ËlovÏkem pojaty ani vyj·d¯eny. »Ìm je tohle umoûÚov·no? TÌm, ûe myölenky jsou vybudov·ny z myölenkov˝ch stavebnÌch kamen˘. A tyto stavebnÌ kameny odpovÌdajÌ skupin·m hl·sek, ze kter˝ch je vybudov·na vÏta, kter· p¯Ìsluönou myölenku vyjad¯uje, takûe v˝stavbÏ vÏty z vÏtn˝ch Ë·stÌ odpovÌd· v˝stavba myölenky z myölenkov˝ch Ë·stÌ. A myölenkovou Ë·st m˘ûeme nazvat smyslem odpovÌdajÌcÌ vÏtnÈ Ë·sti, tak jako je myölenka ch·p·na jako smysl vÏty. 131

131

G. Frege, Nachgelassene Schriften, H. Hermes, F. Kambartel, F. Kaulbach (vyd.), Hamburg 1983, str. 243.

104

3.7 Princip kompozicionality v˝znamu

NenÌ tomu tedy tak, ûe v˝znamy vöech v˝raz˘ jazyka se musejÌ odvozovat od v˝znam˘ slov ñ a ûe tedy v˝znam slova nem˘ûe b˝t zprost¯edkov·n ,horizont·lnÌmië vztahy, vztahy tohoto slova k jin˝m slov˘m? NenÌ tedy princip kompozicionality trÛjsk˝m konÏm, v nÏmû se do naöÌ strukturalistickÈ teorie jazyka vloudÌ to, co jsme z nÌ vyk·zali ñ totiû ch·p·nÌ jazyka jako pouhÈ sady n·lepek? Neû vöak prohl·sÌme Frega za zast·nce nomenklaturistickÈho pojetÌ jazyka, je t¯eba vzÌt v ˙vahu, ûe Fregovy n·zory nejsou vyjad¯ov·ny jenom pr·vÏ uvedenou pas·ûÌ. Nap¯Ìklad v Z·kladech aritmetiky132 zd˘razÚuje Frege n·sledujÌcÌ princip: Slova nÏco znamenajÌ jenom v souvislosti vÏty. Ten bychom mohli nazvat principem kontextuality ñ a tento princip se zd· naopak implikovat, ûe v˝znam celk˘ nenÌ odvozen˝ z v˝znam˘ Ë·stÌ, ale ûe naopak v˝znam Ë·sti je odvozen z v˝znam˘ tÏch celk˘, ve kter˝ch se tato Ë·st vyskytuje. Jak tedy jde dohromady to, ûe Frege, jak se zd·, zast·val souËasnÏ princip kompozicionality i princip kontextuality? A jak je moûnÈ zast·vat princip kontextuality tv·¯Ì v tv·¯ faktu, ûe ËlovÏk musÌ nekoneËno v˝raz˘ nutnÏ ch·pat prost¯ednictvÌm ch·p·nÌ nÏËeho koneËnÈho? DomnÌv·m se, ûe odpovÏdÌ na prvnÌ z tÏchto ot·zek je to, ûe Frege ch·pal kompozicionalitu naöÌm, ,neutr·lnÌmë zp˘sobem, a nikoli jako konstatov·nÌ odvozenosti v˝znam˘ celk˘ z v˝znam˘ Ë·stÌ.133 Pak totiû nenÌ princip kompozicionality s principem kontextuality v rozporu ñ naopak, je-li v˝znam slova odvozen od v˝znamu celk˘, v nichû se toto slovo vyskytuje, pak lze princip kompozicionality ch·pat jako prost¯edek, kter˝ n·m pom·h· osamostatnit konkrÈtnÌ p¯ÌspÏvek, jenû toto slovo k v˝znam˘m celk˘, ve kter˝ch se vysky132

G. Frege, Grundlagen der Arithmetik, str. 73.

133

Jsem tedy p¯esvÏdËen, ûe pravdu nem· T. M. V. Janssen (Foundations and Applications of Montague Grammar, Amsterdam 1983, ßI.2), kter˝ tento rozpor vysvÏtluje tak, ûe Frege sice zast·val jak princip kontextuality, tak princip kompozicionality, ale v r˘zn˝ch etap·ch svÈho v˝voje, a nikoli souËasnÏ, ale P. Stekeler-Weithofer (Grundprobleme der Logik, Berlin 1986, ß8.13), kter˝ tvrdÌ, ûe ta Fregova konstatov·nÌ, kter· se zdajÌ b˝t s principem kontextuality v rozporu (jako nap¯Ìklad n·mi uveden˝ cit·t), je t¯eba ch·pat jenom jako urËitÈ metafory, kter˝mi se Frege nehl·sil k ,nomenklaturistickÈmuë pohledu na jazyk.

105

3. Celky a Ë·sti

tuje, p¯in·öÌ. To se stane zjevn˝m, kdyû princip kompozicionality p¯eformulujeme jako princip zamÏnitelnosti: V tÈto podobÏ ho totiû m˘ûeme br·t jako poukaz na to, co je v˝znamem Ë·sti: je jÌm to, co tato Ë·st sdÌlÌ se vöemi jin˝mi Ë·stmi, kterÈ jsou s nÌ zamÏnitelnÈ (p¯i zachov·nÌ v˝znam˘ p¯Ìsluön˝ch celk˘). K tomu, jak konkrÈtnÏji lze takto ch·pan˝ v˝znam uchopit, se dopracujeme pozdÏji ñ v kapitole 7. Jak je to tedy s problÈmem, ûe naöe znalost v˝znam˘ kaûdÈho z potenci·lnÌho nekoneËna v˝raz˘ jazyka nem˘ûe neû b˝t zprost¯edkovan· nÏjakou koneËnou znalostÌ? Zd· se b˝t p¯ece nade vöÌ pochybnost z¯ejmÈ, ûe rozumÌme-li nÏjakÈ vÏtÏ, kterou jsme nikdy p¯edtÌm neslyöeli, pak je tomu tak proto, ûe zn·me v˝znam slov, z nichû je tato vÏta tvo¯ena! Jak je tohle moûnÈ slouËit s naöÌm ,kontextualismemë, kter˝ ¯Ìk·, ûe porozumÏnÌ v˝znamu v˝razu je naopak z·leûitostÌ extrakce p¯ÌspÏvku tohoto v˝razu k v˝znam˘m v˝rok˘, ve kter˝ch se vyskytuje? OdpovÏdÌ je, ûe z nespornÈho faktu, ûe naöe porozumÏnÌ mnoha vÏt·m je odvozenÈ od naöeho porozumÏnÌ slov˘m, z nichû se tyto vÏty skl·dajÌ, nutnÏ neplyne, ûe porozumÏnÌ slov˘m nem˘ûe spoËÌvat v nÏËem jinÈm neû v nÏjakÈm jejich p¯ÌmÈm propojenÌ s vÏcmi. Naöe pochopenÌ v˝znam˘ slov m˘ûe b˝t docela dob¯e odvozeno od porozumÏnÌ nÏjakÈmu z·kladnÌmu, koneËnÈmu j·dru vÏt, skrze kterÈ se n·m cesta k p¯ÌsluönÈmu jazyku otevÌrala. Jak to popisuje Quine, 134 nejprve porozumÌme nÏjak˝m z·kladnÌm vÏt·m jako celk˘m, pak si srovn·me v hlavÏ, jak v nich fungujÌ jejich Ë·sti, jednotliv· slova, a o nich potom p¯edpokl·d·me, ûe v nov˝ch vÏt·ch budou fungovat analogicky. A jak konstatuje Blackburn,135 na faktu, ûe v˝znamy nÏkter˝ch vÏt ch·peme proto, ûe ch·peme v˝znamy p¯Ìsluön˝ch slov, a p¯itom se naöe ch·p·nÌ v˝znam˘ slov odvozuje od ch·p·nÌ vÏt, ve kter˝ch se tato slova vyskytujÌ, nenÌ nic podivnÏjöÌho neû na tom, ûe öachista dok·ûe novÈ postavenÌ na öachovnici ohodnotit proto, ûe zn· sÌlu jednotliv˝ch figurek, a p¯itom je sÌla figurek d·na v˝hradnÏ tÌm, jakou roli majÌ ve h¯e.136 134

W. V. O. Quine, WO, str. 9.

135

S. Blackburn, SW, str. 227.

136

Co je na tom ovöem netrivi·lnÌ, je to, ûe ËlovÏk dok·ûe vyextrahovat v˝znam, to jest schopnost slovo pouûÌvat v neomezenÈm (,nekoneËnÈmë)

106

3.8 Dodatek: Struktura jako soubor vztah˘ a operacÌ V tÈto kapitole jsme toho ¯ekli spoustu o celcÌch a Ë·stech a o roli, kterou hraje jejich interakce s mechanismem abstrakce p¯i vzniku ,struktur·lnaë. OdpovÏÔ na ot·zku Co to je struktura?, kter· by se z naöich dosavadnÌch ˙vah dala vyextrahovat, by ovöem nebyla p¯Ìliö hlubok·: struktura je to, co odliöuje r˘znÈ celky o stejn˝ch Ë·stech. To je trochu jako by n·m nÏkdo na ot·zku co je to k˘Ú? odpovÏdÏl k˘Ú je to, co tah· vozy. Znamen· to, ûe na tÈto zcela obecnÈ ˙rovni se pojem struktury prostÏ nijak n·zornÏji explikovat ned·? Ne tak docela. ModernÌ matematika totiû jednu n·zornÏjöÌ explikaci nabÌzÌ, a to explikaci v r·mci teorie mnoûin. A neû v n·sledujÌcÌch kapitol·ch opustÌme obecnÈ ˙vahy a obr·tÌme se k ˙vah·m o myölenk·ch onÏch postanalytick˝ch filosof˘, jejichû n·zory prohlaöujeme za saussurovsky strukturalistickÈ, alespoÚ kr·tce se o nÌ zmÌnÌme. Tato explikace vych·zÌ z intuice, ûe to, ËÌm se liöÌ r˘znÈ celky sloûenÈ z t˝chû Ë·stÌ, jsou vztahy, ve kter˝ch tyto Ë·sti jsou. Tak p¯edmÏt, u kterÈho pr·vÏ sedÌm, je stolem (a nikoli t¯eba nosÌtky) proto, ûe jsou jeho nohy a jeho deska ve zcela urËitÈm ËasoprostorovÈm vztahu; vÏty ÑL˙thien miluje Berenaì a ÑL˙thien je milov·na Berenemì se liöÌ tÌm, ûe jsou v nich gramatickÈ jednotky ÑL˙thienì, Ñmilovatì a ÑBerenì v r˘zn˝ch gramatick˝ch vztazÌch. Vedle vztah˘ pak m˘ûeme u nÏkter˝ch typ˘ strukturovan˝ch celk˘ pot¯ebovat i transformace Ëi operace, kter˝mi mohou Ë·sti tohoto celku proch·zet Ëi kterÈ s nimi mohou b˝t prov·dÏny: tato pot¯eba je zjevn·, uvaûujeme-li o nÏjak˝ch dynamick˝ch fyzik·lnÌch soustav·ch, ale nap¯Ìklad i v p¯ÌpadÏ, kdy chceme jako strukturu nahlÈdnout aritmetiku. To vede k n·vrhu nahlÌûet strukturovan˝ celek obecnÏ jako nÏjakou mnoûinu prvk˘ doplnÏnou o nÏjak˝ soubor vztah˘ mezi tÏmito prvky a nÏjak˝ soubor operacÌ transformujÌcÌch tyto prvky. TakopoËtu kontext˘, z omezenÈho poËtu p¯Ìpad˘, kdy je svÏdkem jeho uûitÌ. To je p¯Ìpad toho, co Stekeler-Weithofer (Ideation und Projektion, in: Deutsche Zeitschrift f¸r Philosophie, 42, 1994) naz˝v· Entfinitisierung, tj. ,odkoneËnÏnÌë; nenÌ to ale jev o nic z·hadnÏjöÌ neû ten, ûe je ËlovÏk schopen se nauËit na z·kladÏ jenom omezenÈ evidence t¯eba plavat.

107

3. Celky a Ë·sti

vÈmu strukturovanÈmu celku se pak takÈ nÏkdy ¯Ìk· systÈm. Samotnou strukturou je pak p¯Ìsluön˝ soubor vztah˘ plus p¯Ìsluön˝ soubor operacÌ. V r·mci teorie mnoûin se ovöem vztahy ch·pou jako mnoûiny uspo¯·dan˝ch dvojic, trojic, Ëi obecnÏ n-tic (tak vztah b˝t vÏtöÌ neû je ztotoûÚov·n s mnoûinou vöech uspo¯·dan˝ch dvojic takov˝ch, ûe x je vÏtöÌ neû y); 137 a operace jsou vykl·d·ny jako funkce ch·panÈ jako urËitÈ specifickÈ mnoûiny uspo¯·dan˝ch (n+1)-tic (konkrÈtnÏ jako mnoûiny neobsahujÌcÌ û·dnÈ dvÏ (n+1)-tice liöÌcÌ se jenom poslednÌm Ëlenem; nap¯Ìklad operace sËÌt·nÌ je pak mnoûinou vöech takov˝ch trojic , ûe z je souËtem x a y). To znamen·, ûe funkce i operace jsou ,budov·nyë z onÏch prvk˘, na nÏû se vztahujÌ, a abychom je v˘bec mohli artikulovat, pot¯ebujeme, byù form·lnÏ, nÏjakou ,podkladovouë mnoûinu prvk˘. V mnoûinovÏ orientovanÈ matematice se tedy pod pojmem struktura obvykle obecnÏ rozumÌ mnoûina prvk˘, soubor relacÌ (mnoûin uspo¯·dan˝ch n-tic tÏchto prvk˘) a soubor funkcÌ (urËit˝ch specifick˝ch mnoûin uspo¯·dan˝ch (n+1)-tic tÏchto prvk˘). Prvky tÈto mnoûiny, tzv. nosiËe p¯ÌsluönÈ struktury, jsou ovöem ch·p·ny ËistÏ form·lnÏ, to jest jako vÌcemÈnÏ ,pr·zdn·ë mÌsta zaplniteln· konkrÈtnÌmi individui. 138 Struktura je tedy z tohoto pohledu to, co majÌ spoleËnÈ r˘znÈ stejnÏ strukturovanÈ celky ñ a m˘ûeme ji tedy opÏt vidÏt jako vzniklou p¯ÌmoËarou abstrakcÌ (,zmenöov·nÌm rozliöovacÌ schopnostië). P¯Ìkladem struktury tohoto druhu je uspo¯·d·nÌ. To je struktura, kterou vykazujÌ nap¯Ìklad p¯irozen· ËÌsla Ëi lidÈ stojÌcÌ ve frontÏ. Form·lnÏ je tato struktura definov·na jako mnoûina s jedinou relacÌ

137 V˝öe jsme konstatovali, ûe extenze danÈ vlastnosti je d·na tÌm, kterÈ objekty tuto vlastnost majÌ, a kterÈ ne. ZobecnÌme-li pojem extenze na vztahy tak, ûe extenze n-·rnÌho vztahu bude d·na tÌm, kterÈ n-tice objekt˘ v tomto vztahu jsou, a kterÈ ne (vlastnosti p¯itom m˘ûeme povaûovat prostÏ za speci·lnÌ p¯Ìpad vztah˘, totiû za un·rnÌ, tj. 1-·rnÌ, vztahy), m˘ûeme ¯Ìci, ûe teorie mnoûin takto ztotoûÚuje vztahy s jejich extenzemi. 138

Takto definovanÈ struktury jsou p¯edmÏtem studia p¯edevöÌm algebry (pod jmÈnem univerz·lnÌ algebra ñ viz nap¯. P. M. Cohn, Universal Algebra, Dordrecht 1981) a matematickÈ logiky (pod hlaviËkou teorie model˘ ñ viz. nap¯. C. Chang, H. Keisler, Model Theory, Amsterdam 1973). V ËeötinÏ viz J. Jeûek, Univerz·lnÌ algebra a teorie model˘, Praha 1976.

108

3.8 Dodatek: Struktura jako soubor vztah˘ a operacÌ

R, kter· m· tu vlastnost, ûe je antisymetrick· (to jest jestliûe pro nÏjakÈ x a y platÌ x R y, pak neplatÌ y R x) a tranzitivnÌ (jestliûe pro nÏjakÈ x, y a z platÌ x R y a y R z, pak platÌ i x R z). PozoruhodnÈ ovöem je, ûe budeme-li struktury ch·pat takto, budou strukturami par excellence i naöe SC»: v klasickÈm mereologickÈm pojetÌ by ölo o mnoûiny opÏt s jedinou relacÌ, kter· tentokr·t ovöem splÚuje axiomy mereologie; v naöem ,strukturologickÈmë pojetÌ by to byly mnoûiny s urËit˝mi soubory operacÌ. To ovöem znamen·, ûe jeden specifick˝ typ struktury ñ totiû ten mereologick˝ Ëi strukturologick˝ ñ je v jistÈm smyslu konstitutivnÌ pro jakoukoli strukturu.

109

»·st druh· STRUKTURALISMUS (POST)ANALYTICK›CH FILOSOFŸ

ZachraÚte strukturu a zachr·nÌte vöechno Willard Van Orman Quine

112

4. PÿEKLAD A STRUKTURA: WILLARD VAN ORMAN QUINE

4.1 NeurËitost p¯ekladu Se jmÈnem americkÈho logika a filosofa Willarda Van Orman Quina jsme se uû nÏkolikr·t setkali v p¯edchozÌch kapitol·ch; podÌvejme se nynÌ na jeho n·zory na povahu jazyka podrobnÏji a systematiËtÏji. PokusÌme se uk·zat, ûe mezi jeho n·zory na jazyk a saussurovsk˝m strukturalismem je moûnÈ najÌt pozoruhodnÈ styËnÈ body. V˝klad quinovskÈ filosofie jazyka zaËneme rozborem jeho teze neurËitosti p¯ekladu (indeterminacy of translation), jÌû Quine s·m Ëasto v˝klad sv˝ch filosofick˝ch n·zor˘ zaËÌn·. Abychom osvÏtlili, o co jde, uûijme Quinova vlastnÌho p¯Ìkladu, kter˝ je dnes uû doslova legend·rnÌ139 a kter˝ je p¯itom p¯edmÏtem neust·l˝ch nedorozumÏnÌ. P¯edstavme si, ûe se nÏkde v pralese setk·me s domorodci, s nimiû se neumÌme domluvit. Kdyû se jejich jazyku snaûÌme porozumÏt, vöimneme si mimo jinÈ toho, ûe kdyû domorodci vidÌ kr·lÌka, Ëi kdyû na kr·lÌka ukazujÌ, uûÌvajÌ v˝razu Ñgavagaiì. ZaËneme se tedy domnÌvat, ûe Ñgavagaiì znamen· v ¯eËi domorodc˘ kr·lÌk (anebo hele kr·lÌk). Takov˝ p¯edpoklad m˘ûe b˝t ovöem myln˝; ve skuteËnosti tomu m˘ûe b˝t t¯eba tak, ûe domorodci oznaËujÌ v˝razem Ñgavagaiì louku, a ûe kdyû jsme se domnÌvali, ûe ukazujÌ na kr·lÌka, ukazovali ve skuteËnosti na louku, po kterÈ kr·lÌk bÏûel. Zda se

139

Viz W. V. O. Quine, WO, kap. 2. Tento p¯Ìklad je ovöem diskutov·n i v pozdÏjöÌch Quinov˝ch pracÌch, a takÈ v nespoËetn˝ch pracÌch mnoh˝ch Quinov˝ch n·sledovnÌk˘ i protivnÌk˘. (Slovo Ñgavagaiì od doby, co se Quine tÌmto p¯Ìkladem poprvÈ zab˝val, zobecnÏlo a stalo se symbolem pro urËit˝ zp˘sob uvaûov·nÌ o jazyku ñ na Kan·rsk˝ch ostrovech dokonce vych·zÌ pod tÌmto jmÈnem filosofick˝ Ëasopis.)

113

4. P¯eklad a struktura

Ñgavagaiì vztahuje ke kr·lÌkovi nebo k louce, vöak nenÌ tÏûkÈ rozhodnout: staËÌ pozorovat projevy domorodc˘ za situace, kdy jsou konfrontov·ni s kr·lÌkem jinde neû na louce nebo kdy jsou konfrontov·ni s loukou bez kr·lÌk˘. Co vöak udÏl·me za situace, kdy vÏci, mezi kter˝mi m·me rozhodnout, se prostÏ nemohou vyskytovat jedna bez druhÈ? P¯edstavme si, ¯Ìk· Quine, ûe m·me rozhodnout, zda je spr·vnÈ p¯ekl·dat v˝raz Ñgavagaiì jako Ñkr·lÌkì nebo jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì. 140 Kdykoli je p¯Ìtomen kr·lÌk, je p¯Ìtomna i nÏjak· neoddÏlen· Ë·st kr·lÌka (konkrÈtnÏ mnoho takov˝ch Ë·stÌ); a kdykoli ukazuji na kr·lÌka, ukazuji i na neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka. Zd· se, ûe ¯eöenÌ je prostÏ ve zjiötÏnÌ, zda jeden kr·lÌk je pro domorodce ÑjednÌm gavagaiì Ëi Ñmnoha gavagaiì (jestliûe jednÌm, pak jde z¯ejmÏ opravdu o kr·lÌka, jestliûe mnoha, jde o Ë·sti); a obecnÏji co domorodec povaûuje za Ñjedenì objekt, a co za Ñmnohoì objekt˘. Abychom tohle zjistili, museli bychom ovöem uû vÏdÏt, kter· slova v ¯eËi domorodc˘ odpovÌdajÌ naöim slov˘m Ñjedenì a Ñmnohoì; a to z¯ejmÏ zase stÏûÌ m˘ûeme zjistit jinak neû pozorov·nÌm, jak· slova domorodec pouûÌv·, kdyû je konfrontov·n s jednÌm objektem, a jak·, kdyû se setk·v· s vÌce objekty. Jenomûe, abychom mohli zjistit toto, museli bychom z¯ejmÏ dok·zat rozliöit, kdy domorodec nÏco bere za celek (jeden objekt) a kdy za souhrn Ë·stÌ (mnoho objekt˘) ñ tedy nap¯Ìklad kdy bere kr·lÌka za celek a kdy za souhrn Ë·stÌ. Avöak to je z¯ejmÏ pr·vÏ to, k Ëemu jsme se p˘vodnÏ chtÏli dopracovat: cel˝ problÈm s p¯ekladem Ñgavagaiì je v tom, ûe nevÌme, zda m· p¯i jeho uûitÌ domorodec ,na myslië kr·lÌka jako celek, nebo jako soubor Ë·stÌ (a stejnÈ je to z¯ejmÏ v p¯ÌpadÏ vöech ostatnÌch obdobn˝ch v˝raz˘). Abychom tedy mohli tÌmto zp˘sobem rozhodnout, zda Ñgavagaiì oznaËuje skuteËnÏ kr·lÌka Ëi jeho Ë·st, museli bychom uû totÈû dop¯edu vÏdÏt (nebo bychom to museli vÏdÏt o nÏjakÈm jinÈm, obdobnÈm v˝razu). To je podle Quina bludn˝ kruh, a tedy reductio ad absurdum p¯edpokladu, ûe m˘ûeme skuteËnÏ nÏjak jednoznaËnÏ rozhodnout, zda domorodcovo Ñgavagaiì ,ve skuteËnostië znamen· kr·lÌka nebo neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka. 140 TÌm se myslÌ jak·koli Ë·st kr·lÌka ve smyslu prostorovÈho ˙tvaru. PodobnÏ by se dalo uvaûovat i o p¯ekladu Ñstadium kr·lÌkaì ve smyslu ËasovÏ omezenÈ etapy v ûivotÏ kr·lÌka.

114

4.2 NeurËitost reference a ontologick· relativita

Quinova teze neurËitost p¯ekladu tak ¯Ìk·, ûe existujÌ netrivi·lnÏ r˘znÈ (to jest vz·jemnÏ se vyluËujÌcÌ), a p¯itom ,stejnÏ spr·vnÈë (v tom smyslu, ûe nelze nijak rozhodnout, kter˝ z nich je spr·vnÏjöÌ) zp˘soby p¯ekladu z jednoho jazyka do druhÈho. P¯Ìpad s kr·lÌkem je jenom jednou z jednoduch˝ch (moûn· aû p¯Ìliö jednoduch˝ch) ilustracÌ takovÈ neurËitosti; avöak pr·vÏ tento p¯Ìpad je podstatn˝ z hlediska toho, co n·s zde zajÌm·.

4.2 NeurËitost reference a ontologick· relativita P¯edstavme si nynÌ, ûe se jazyk domorodc˘, o kter˝ch byla ¯eË, shodou okolnostÌ podob· naöemu jazyku. P¯edstavme si, ûe ono slovo, kterÈ jsme je slyöeli vyslovovat v p¯Ìtomnosti kr·lÌka, neznÌ Ñgavagaiì, ale Ñkr·lÌkì. Na p¯edchozÌ ˙vaze se tÌm nic nemÏnÌ: zda je spr·vnÈ p¯eloûit jejich v˝raz Ñkr·lÌkì naöÌm v˝razem Ñkr·lÌkì nebo naöÌm ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì nelze, stejnÏ tak jako p¯edtÌm, rozhodnout. M˘ûeme si dokonce p¯edstavit situaci, kdy cel˝ jazyk domorodc˘ znÌ docela jako n·ö jazyk, a kdy vöechno, co na jejich uûÌv·nÌ jejich jazyka m˘ûeme pozorovat, odpovÌd· naöemu uûÌv·nÌ naöeho jazyka. TÌm se st·le nic nemÏnÌ na faktu neurËitosti p¯ekladu: p¯i ˙vaze, kterou jsme ke konstatov·nÌ neurËitosti doöli, jsme totiû neËinili û·dnÈ p¯edpoklady o tom, jak jazyk domorodc˘ znÌ, a tomu, aby znÏl jako ten n·ö, tedy nic nebr·nÌ. Jestli ovöem domorodci uûÌvajÌ stejnÈ v˝razy jako my a jestli je uûÌvajÌ tak, ûe nelze pozorovat rozdÌl mezi jejich a naöÌm uûitÌm, pak jistÏ uËinÌme z·vÏr, ûe domorodci skuteËnÏ mluvÌ naöÌm jazykem. M˘ûe b˝t takov˝ z·vÏr nespr·vn˝? JistÏ, m˘ûe to b˝t z·vÏr p¯edËasn˝, m˘ûeme se pozdÏji p¯esvÏdËit, ûe podobnost jejich jazyka s tÌm naöÌm je p¯ece jenom pouze Ë·steËn·. Ale mohl by b˝t takov˝ n·zor nespr·vn˝, i kdyby ölo o naprostou shodu nad veökerou pochybnost (alespoÚ do tÈ mÌry, do jakÈ pro n·s nÏco, co se dÏje ve svÏte kolem n·s, nad veökerou pochybnost v˘bec b˝t m˘ûe)? Pokud bychom takovou moûnost p¯ipustili, znamenalo by to, ûe bychom tÌm pop¯eli, ûe by si nÏkdo nÏkdy mohl b˝t jist, ûe nÏkdo jin˝ hovo¯Ì tÌmtÈû jazykem jako on ñ a to se zd· b˝t absurdnÌ. M˘ûe umÏt Ëesky znamenat nÏco vÌce neû spr·vnÏ a ,rozumnÏë uûÌvat ËeskÈ vÏty? Quine ¯Ìk·, ûe ne: jazyk podle nÏj nem˘ûe b˝t niËÌm jin˝m neû

115

4. P¯eklad a struktura

souborem dispozic k urËitÈmu druhu chov·nÌ (totiû uûÌv·nÌ jazyka); protoûe jazyk se zjevnÏ d· nauËit, a uËenÌ nem˘ûe spoËÌvat v niËem jinÈm neû v pozorov·nÌ a napodobov·nÌ chov·nÌ tÏch, kdo jej uû umÏjÌ. Kdyby k jazyku mÏlo podstatn˝m zp˘sobem pat¯it nÏco, co je ,uvnit¯ë hlav mluvËÌch, byla by jeho nauËitelnost z·hadou ñ jeden ËlovÏk druhÈmu, ani svÈmu uËiteli, do hlavy nevidÌ. Quine141 tedy konstatuje, ûe zatÌmco v psychologii behavioristy b˝t m˘ûeme, ale nemusÌme, v ot·zce jazyka nem·me na vybranou, neboù kaûd˝ z n·s se jazyku nauËil prost¯ednictvÌm pozorov·nÌ jazykovÈho chov·nÌ ostatnÌch lidÌ (p¯ÌpadnÏ pomocÌ toho, ûe tito ostatnÌ lidÈ pozorovali jeho jazykovÈ chov·nÌ a opravovali ho). 142 Nechceme-li tedy p¯ijmout bezv˝chodnÏ skeptick˝ z·vÏr, ûe ËlovÏk nikdy nem˘ûe skuteËnÏ zjistit, zda nÏkdo jin˝ doopravdy rozumÌ nÏjakÈmu jazyku, musÌme ono rozumÏt jazyku ch·pat prostÏ jako spr·vnÏ s jazykem zach·zet. Z tÈto ˙vahy plyne, ûe neurËitost p¯ekladu platÌ v jistÈm smyslu i pro dva mluvËÌ tÈhoû jazyka. To, zda jin˝ ËlovÏk rozumÌ slovem Ñkr·lÌkì kr·lÌka anebo zda jÌm rozumÌ neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka, nelze ve svÈ podstatÏ rozhodnout o nic lÈpe, neû lze rozhodnout, co rozumÌ domorodec slovem Ñgavagaiì. Zd· se, ûe tahle ˙vaha vede k z·vÏru, ûe nem˘ûeme nikdy poznat, k Ëemu se slova v ˙stech jinÈho ËlovÏka skuteËnÏ vztahujÌ, a ûe tedy nelze rozhodnout, zda nÏkdo jin˝ sv˝mi slovy myslÌ totÈû co j· ñ a ûe spojenÌ slova s jeho v˝znamem je tedy nÏco naprosto z·hadnÈho. Takov˝ z·vÏr by vöak byl un·hlen˝: to je totiû p¯esn˝ opak toho, co chce Quine demonstrovat. To, ûe ËlovÏk pozn·, ûe jin˝ hovo¯Ì tÌmtÈû jazykem jako on,

141

W. V. O. Quine, The Pursuit of Truth, str. 37ñ38.

142

Tyto Quinovy n·zory vyvolaly ostrou kritiku Noama ChomskÈho (Quineís Empirical Assumptions, in: D. Davidson, J. Hintikka [vyd.], Words and Objections, Dordrecht 1975), kter˝ m· behaviorismus za neudrûiteln˝ a m· za nepochybnÏ prok·zan˝ fakt to, ûe podstatn· Ë·st jazyka musÌ b˝t nutnÏ vrozen·. ProblÈm je ovöem v tom, ûe Chomsky povaûuje za j·dro jazyka jeho syntax (a jeho argumenty na podporu vrozenosti se t˝kajÌ tÈmϯ v˝hradnÏ gramatick˝ch pravidel), zatÌmco Quine povaûuje problematiku syntaxe ze svÈho hlediska za zcela nepodstatnou. (Chomsky m· ovöem pravdu, ûe nÏkterÈ Quinovy v˝roky o uËenÌ se jazyku znÌ jako neudrûiteln· zjednoduöenÌ.) K ChomskÈho n·zor˘m se kr·tce vr·tÌme jeötÏ v poslednÌ kapitole tÈto knihy.

116

4.2 NeurËitost reference a ontologick· relativita

ûe se s nÌm dohovo¯Ì a ûe tedy pochopÌ, co ten druh˝ sv˝mi slovy myslÌ, povaûuje Quine za nezpochybnitelnou skuteËnost, o kterÈ se kaûd˝ z n·s mnohokr·t dennÏ p¯esvÏdËuje. Co majÌ Quinovy p¯Ìklady ve skuteËnosti uk·zat, je to, ûe smysl tvrzenÌ typu Ñ,gavagaië oznaËuje kr·lÌkaì a Ñ,gavagaië oznaËuje neoddÏlenou Ë·st kr·lÌkaì (ale i Ñ,kr·lÌkë oznaËuje kr·lÌkaì a Ñ,kr·lÌkë oznaËuje neoddÏlenou Ë·st kr·lÌkaì) je z·sadnÏ problematick˝ a ûe takov· dvÏ tvrzenÌ dokonce nÏkdy nemusÌ b˝t v rozporu (aniû by to ovöem znamenalo, ûe kr·lÌk a neoddÏlen· Ë·st kr·lÌka nejsou dvÏ r˘znÈ vÏci). Abychom tento zd·nlivÏ paradoxnÌ z·vÏr osvÏtlili, p¯edstavme si n·sledujÌcÌ situaci. P¯edstavme si ËlovÏka, kter˝ by analyzoval Ëesk˝ pozdrav ÑDobr˝ denì a p¯iöel by s n·sledujÌcÌ teoriÌ: ÑPrvnÌ Ë·st tohoto pozdravu, ,Dobr˝ ...ë, m˘ûe ve skuteËnosti fungovat t¯emi r˘zn˝mi zp˘soby: m˘ûe to b˝t p¯edehra pozdravu, nebo to m˘ûe b˝t zaË·tek pozdravu, nebo to m˘ûe b˝t cel˝ pozdrav. TakÈ druh· Ë·st, ,... denë m˘ûe fungovat t¯emi zp˘soby: to m˘ûe b˝t buÔto dohra pozdravu, nebo konec pozdravu, nebo to takÈ m˘ûe b˝t cel˝ pozdrav. Protoûe spojenÌ tÏchto dvou Ë·stÌ, jak se zd·, fakticky vÌcemÈnÏ vûdy funguje jako pozdrav, je tomu v kaûdÈm jednotlivÈm p¯ÌpadÏ vûdy buÔto tak, ûe ,Dobr˝ ...ë tvo¯Ì p¯edehru a ,... denë vlastnÌ pozdrav, nebo ûe ,Dobr˝ ...ë tvo¯Ì zaË·tek a ,... denë konec pozdravu, anebo tak, ûe ,Dobr˝ ...ë tvo¯Ì vlastnÌ pozdrav a ,... denë jeho dohru. Kter· z tÏchto situacÌ ovöem v konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ nast·v·, musÌ b˝t p¯edmÏtem studia.ì Co bychom takovÈmu ËlovÏku ¯ekli? JistÏ bychom se ho snaûili p¯esvÏdËit, ûe vym˝ölÌ pseudoproblÈmy; ûe rozliöovat mezi tÌm, zda je v nÏËÌch ˙stech ÑDobr˝ ...ì p¯edehrou pozdravu, zaË·tkem pozdravu Ëi cel˝m pozdravem ned·v· û·dn˝ rozumn˝ smysl, ûe jedin˝m skuteËn˝m faktem, kter˝ tu je, je to, ûe celÈ ÑDobr˝ denì je pozdravem. P¯esvÏdËovali bychom ho tedy, ûe tvo¯it p¯edehru pozdravu, tvo¯it zaË·tek pozdravu a tvo¯it cel˝ pozdrav jsou ve skuteËnosti jenom zd·nlivÏ r˘znÈ vÏci ñ a pr·vÏ v tomto smyslu se n·s Quine pokouöÌ p¯esvÏdËit, ûe znamenat kr·lÌka a znamenat neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka ve skuteËnosti nejsou dvÏ r˘znÈ vÏci. Vöe, co se d· o souslovÌ ÑDobr˝ denì podloûenÏ konstatovat, je to, ûe funguje jako pozdrav, a pro to, abychom rozliöovali nÏjakÈ specifiËtÏjöÌ funkce jeho Ë·stÌ, nem·me v empiricky zjistiteln˝ch faktech û·dnou oporu. PodobnÏ vöe, co se d· konstatovat o v˝roku Ñgavagaiì, je to, ûe je urËit˝m zp˘sobem v·z·n na kr·lÌky (ale tÌm nutnÏ i na Ë·sti kr·lÌk˘) ñ a pro rozliöov·nÌ

117

4. P¯eklad a struktura

nÏjak˝ch specifiËtÏjöÌch funkcÌ Ñgavagaiì jako jmÈna tu opÏt nenÌ û·dn· empirick· opora. Trvat na tom, ûe v kterÈmkoli z tÏchto p¯Ìpad˘ musÌme mezi onÏmi alternativami rozhodnout, by bylo jako trvat na tom, ûe musÌme rozhodnout, kte¯Ì z lidÌ, kte¯Ì na sobÏ majÌ norm·lnÏ obleËen˝ kab·t, ho na sobÏ majÌ skuteËnÏ norm·lnÏ, a kte¯Ì ho majÌ jenom zd·nlivÏ norm·lnÏ v d˘sledku toho, ûe na sobÏ ho majÌ dvojn·sobnÏ naruby. Co tyto ˙vahy naznaËujÌ, je to, ûe je z·sadnÏ problematickÈ postulovat takovou charakteristiku jazyka, kter· by nebyla odhaliteln· pozorov·nÌm toho, jak˝m zp˘sobem je jazyk uûÌv·n. Takûe vÌme-li, ûe dva mluvËÌ uûÌvajÌ nÏjakÈ slovo (t¯eba slovo Ñgavagaiì nebo slovo Ñkr·lÌkì) zcela stejn˝m zp˘sobem, nenÌ podle Quina uû û·dn˝ prostor pro to, abychom se mohli jeötÏ navÌc pt·t, zda tÌmto slovem rozumÏjÌ ,skuteËnÏ totÈûë. Fakt, ûe obecnÏ nelze jednoznaËnÏ urËit, k Ëemu v˝razy naöeho jazyka takto odkazujÌ, naz˝v· Quine neurËitostÌ reference (indeterminacy of reference). PodstatnÈ je, ûe neurËitost reference, stejnÏ tak jako neurËitost p¯ekladu, nenÌ z·leûitostÌ nÏjakÈ omezenosti naöich schopnostÌ: reference prostÏ nenÌ urËit· v tom smyslu, v jakÈm se jevÌ nekritickÈmu pohledu (tj. pohledu podlÈhajÌcÌmu m˝tu muzea).143 Konstatov·nÌ neurËitosti reference tedy nevede k û·dnÈ ,sÈmantickÈ skepsië (Ñnem˘ûeme nikdy vÏdÏt, co naöe slova ve skuteËnosti znamenajÌ!ì); vede pouze k z·vÏru, ûe v˝znam takto pojatÈho pojmu reference pro sÈmantiku je problematick˝. NeurËitost reference je pak jenom speci·lnÌm p¯Ìpadem toho, co Quine naz˝v· ontologickou relativitou (ontological relativity): faktu, ûe mluvit o tom, co znamenajÌ v˝razy nÏjakÈho jazyka, m· smysl jenom relativnÏ k nÏjakÈmu jinÈmu jazyku a k p¯ekladu z toho prvnÌho do toho druhÈho. ÿekneme-li Ñ,gavagaië znamen· kr·lÌkì, pak to nem˘ûe znamenat nic jinÈho neû to, ûe existuje p¯ijateln˝ p¯eklad jazyka domorodc˘ do Ëeötiny, p¯i kterÈm se Ñgavagaiì p¯ekl·d· jako Ñkr·lÌkì. ÑOt·zka tvaru ,Co je F?ë,ì ¯Ìk· Quine, 144 Ñm˘ûe b˝t zod-

143

To je takÈ d˘vod, proË Quine opustil sv˘j p˘vodnÌ termÌn nevymezitelnost reference (inscrutability of reference). TermÌn nevymezitelnost se totiû na rozdÌl od termÌnu neurËitost zd· naznaËovat, ûe problÈm spoËÌv· v naöÌ neschopnosti referenci vymezit. 144

W. V. O. Quine, OROE, str. 50.

118

4.3 Jazyk a myölenÌ

povÏzena jedinÏ uûitÌm dalöÌho v˝razu: ,F je G.ë Ta odpovÏÔ d·v· jenom relativnÌ smysl: smysl relativnÌ k nekritickÈmu p¯ijetÌ ,Gë.ì Konstatuji-li, ûe domorodcovo slovo Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk, pak tÌm ¯Ìk·m, ûe slovo Ñgavagaiì m˘ûe b˝t do Ëeötiny p¯eloûeno jako Ñkr·lÌkì; a m·m-li za to, ûe toto konstatov·nÌ ¯Ìk· nÏco vÌce, pak je to jenom proto, ûe prostÏ p¯edpokl·d·m, ûe v˝raz Ñkr·lÌkì m· ten v˝znam, kter˝ bÏûnÏ v ËeötinÏ m·.

4.3 Jazyk a myölenÌ Tady se uû ale moûn· mnoh˝ Ëten·¯ oöÌv·, protoûe m· st·le (p¯es ujiöùov·nÌ o opaku) pocit, ûe se n·m Quine snaûÌ vnutit absurdnÌ p¯edstavu, ûe ËlovÏk nem˘ûe vÏdÏt, o Ëem mluvÌ. Zd· se b˝t p¯ece z¯ejmÈ, ûe mluvit o kr·lÌkovi je nÏco docela jinÈho neû mluvit o neoddÏlenÈ Ë·sti kr·lÌka! A ËeskÈ slovo Ñkr·lÌkì p¯ece oznaËuje kr·lÌka, a ne neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka! Zamysleme se tedy nad ot·zkou, co p¯esnÏ m˘ûe b˝t myöleno tÌm, kdyû se ¯ekne, ûe nÏjakÈ slovo znamen· kr·lÌk Ëi oznaËuje kr·lÌka. Zd· se, ûe takov˝ v˝rok hovo¯Ì o nÏjakÈm intimnÌm spojenÌ mezi tÌmto slovem a kr·lÌky nebo nÏjakou ,kr·lÌkovitostÌë. Quine ovöem nepopÌr·, ûe i takto se na vÏc lze dÌvat; trv· jenom na tom, ûe jak˝koli takov˝ vztah nem˘ûe b˝t d·n niËÌm jin˝m neû tÌm, jak je to slovo, o kterÈ jde, pouûÌv·no v r·mci jazyka, do nÏhoû pat¯Ì. Kdyû se uËÌme jazyku, nepozorujeme û·dn· vl·kna vedoucÌ od slov k vÏcem; pozorujeme jazykovÈ chov·nÌ kompetentnÌch mluvËÌch, a vidÌme-li pak jazyk jako zaloûen˝ na vztazÌch mezi slovy a vÏcmi, m˘ûe b˝t tato p¯edstava jedinÏ ,vydestilov·naë z poznatk˘ o takovÈm chov·nÌ. A Quine se sv˝m myölenkov˝m experimentem snaûÌ uk·zat, ûe je-li tomu tak, pak nem˘ûeme nikdy rozhodnout, zda je spr·vnÈ vÈst ,sÈmantickÈ vl·knoë od slova Ñgavagaiì ke kr·lÌk˘m nebo k neoddÏlen˝m Ë·stem kr·lÌk˘. Ale to, co slovo znamen·, m˘ûe nÏkdo st·le namÌtat, nenÌ d·no (jenom) tÌm, jak se uûÌv·, ale tÌm, co se jÌm vyjad¯uje, co jÌm jeho mluvËÌ mÌnÌ! To, ûe Ñkr·lÌkì znamen· kr·lÌka, a ne neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka, je p¯ece d·no tÌm, jak toto slovo ten, kdo ho uûÌv·, myslÌ! J· p¯ece vÌm, zda slovem Ñkr·lÌkì myslÌm kr·lÌka nebo neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka; a analogicky musÌ i domorodec vÏdÏt, zda sv˝m Ñgavagaiì myslÌ to Ëi ono. N·mitky tohoto druhu proti Quinov˝m z·vÏ-

119

4. P¯eklad a struktura

r˘m vznesl nap¯Ìklad John Searle:145 podle toho je slovo o nÏjakÈ vÏci (t¯eba o kr·lÌkovi) dÌky tomu, ûe vyjad¯uje nÏjakou ment·lnÌ entitu (nÏjak˝ ,obsah myölenÌë), kter· je o tÈto vÏci svou podstatou. To je podle Searlova n·zoru d·no tÌm, ûe ment·lnÌ entity jsou o vÏcech inherentnÏ, je to prostÏ zp˘sob jejich existence. MyölenÌ je podle nÏj (podobnÏ jako p¯ed nÌm podle Husserla a p¯edtÌm podle Brentana) prostÏ charakterizov·no intencionalitou, totiû pr·vÏ faktem, ûe kaûd· myölenka je o nÏËem.146 Co to ale znamen·, kdyû ¯ekneme, ûe nÏkdo myslel nÏjak˝m slovem kr·lÌka? Kdy nÏco takovÈho ¯Ìk·me? BÏûnou situacÌ, ve kterÈ takov˝ obrat pouûijeme, je situace, kdy jsme omylem pouûili nÏjakÈho nespr·vnÈho slova. NÏkdo n·m nap¯Ìklad ukazuje svou kr·lÌk·rnu, a kdyû chceme nÏkter˝ z p¯edv·dÏn˝ch exempl·¯˘ pochv·lit, p¯ijde n·m na jazyk nespr·vnÈ slovo a my vyhrkneme: ÑTo je pÏkn˝ zajÌc!ì Kdyû jsme pak opravov·ni, ¯ekneme, ÑJ· vÌm, j· jsem tÌm slovem ,zajÌcë ve skuteËnosti myslel kr·lÌka.ì TÌm chceme ¯Ìci: ÑPouûil jsem slova ,zajÌcë, ale ve skuteËnosti jsem chtÏl pouûÌt slova ,kr·lÌkëì. Konstatov·nÌ, ûe nÏkdo nÏjak˝m slovem nÏco myslel (t¯eba kr·lÌka), tedy m˘ûe b˝t, v tomto kontextu, vykl·d·no zcela neproblematicky jako konstatov·nÌ toho, ûe chtÏl nebo mohl pouûÌt nÏjakÈ slovo (Ñkr·lÌkì). Ch·pu-li ovöem ,myslet nÏco nÏjak˝m slovemë takto, pak nenÌ pochyb o tom, ûe ¯eknu-li Ñkr·lÌkì (a nenÌ-li to p¯e¯eknutÌ), pak tÌm (zcela trivi·lnÏ) myslÌm kr·lÌka ñ myslet slovem kr·lÌka totiû v tomto smyslu neznamen· nic jinÈho neû chtÌt ¯Ìci Ñkr·lÌkì. Obdobn· situace nastane, kdyû je ve h¯e vÌce jazyk˘. Kdyby se nap¯Ìklad pr·vÏ uveden˝ dialog odehr·val v angliËtinÏ a kdyby byl jeho svÏdkem nÏjak˝ »ech, kter˝ by nerozumÏl dob¯e anglicky a pak by chtÏl vysvÏtlit, k jakÈmu nedorozumÏnÌ doölo, ¯ekli bychom mu: ÑPouûil jsem slovo ,hareë, kterÈ znamen· zajÌc, ale myslel jsem jÌm kr·lÌkaì. TeÔ tÌm ovöem ne¯Ìk·me, ûe jsem v tom p˘vod-

145 Viz nap¯. J. Searle, Indeterminacy, Empiricism and the First Person, in: Journal of Philosophy, 84, 1987, str. 123ñ146. 146 Searle, (Intentionality, Cambridge 1983, str. 1), ¯Ìk·: ÑIntencionalita je ta vlastnost mnoha ment·lnÌch stav˘ a ud·lostÌ, dÌky kterÈ jsou zamϯeny na objekty a stavy vÏcÌ ve svÏtÏ Ëi dÌky kterÈ jsou o tÏchto objektech a stavech.ì

120

4.3 Jazyk a myölenÌ

nÌm rozhovoru chtÏl pouûÌt slova Ñkr·lÌkì ñ ¯Ìk·me tÌm, ûe jsem chtÏl pouûÌt anglickÈ slovo, kterÈ svÈmu ËeskÈmu p¯Ìteli p¯ibliûuji jeho Ëesk˝m p¯ekladem Ñkr·lÌkì, tedy slovo Ñrabbitì. ÿeknu-li v tomto smyslu o domorodci, ûe sv˝m slovem Ñgavagaiì myslÌ kr·lÌka, ¯Ìk·m tÌm, ûe ¯ekl slovo, kterÈ j· p¯ekl·d·m jako Ñkr·lÌkì, a ûe ho opravdu ¯Ìci chtÏl (p¯ÌpadnÏ ûe ¯ekl slovo jinÈ, avöak ûe toto slovo se zd· b˝t tÌm, co skuteËnÏ ¯Ìci chtÏl). V tomto smyslu je tedy to, co domorodec sv˝m Ñgavagaiì myslÌ, d·no mou p¯ekladovou p¯ÌruËkou (plus tÌm, zda se p¯e¯ekl, nebo ne) ñ a k rozhodnutÌm mezi r˘zn˝mi p¯ekladov˝mi p¯ÌruËkami n·m tak pomoci nem˘ûe. Zast·nce intencionalistickÈ teorie v˝znamu, jakou p¯edloûil Searle, ale jistÏ namÌtne, ûe tohle nenÌ ten spr·vn˝ smysl obratu Ñmyslet nÏco nÏjak˝m v˝razemì. Ten prav˝ a podstatn˝ smysl se podle nÏj vztahuje k faktu, ûe mysl v aktu ,vyslovenÌ v˝razu v takovÈm a takovÈm smysluë tento v˝raz skuteËnÏ propojÌ s nÏËÌm nejazykov˝m. MyslÌm-li slovem Ñkr·lÌkì kr·lÌka, nejde o to, ûe chci skuteËnÏ ¯Ìci Ñkr·lÌkì, jde o to, ûe svou mysl p¯i vy¯ËenÌ tohoto slova nÏjak zamϯuji na kr·lÌky Ëi na kr·lÌkovitost (a nikoli na neoddÏlenÈ Ë·sti kr·lÌk˘ Ëi na ,kr·lÌkoË·sùovitostë). Co to ale m˘ûe znamenat p¯i vyslovenÌ slova Ñkr·lÌkì zamϯit mysl na kr·lÌky? Mohlo by se zd·t, ûe by to mohlo znamenat nÏco takovÈho, jako postavit si p¯ed sv˘j ,vnit¯nÌ zrakë nÏjak˝ obraz, obraz kr·lÌka. Takov· odpovÏÔ je vöak stÏûÌ udrûiteln·: M·m-li slovem Ñkr·lÌkì myslet skuteËnÏ kr·lÌka, a nikoli t¯eba hnÏdÈho kr·lÌka nebo ËernÈho kr·lÌka, nesmÏl by mÌt takov˝ obr·zek kr·lÌka û·dnou barvu; podobnÏ by nesmÏl, nechci-li myslet t¯eba velkÈho kr·lÌka, mÌt ani û·dnou velikost, a nakonec tedy v˘bec û·dnou vlastnost. Co by to ale bylo, obr·zek kr·lÌka, kter˝ nem· û·dnou barvu, velikost, tvar a v˘bec û·dnou vlastnost? Bylo by to v˘bec nÏco? A jestliûe ano, proË bychom si pak o tom mÏli myslet, ûe je to kr·lÌk? NavÌc i kdybychom pominuli tuto n·mitku, m·me-li p¯ed vnit¯nÌm zrakem kr·lÌka, m·me tÌm nutnÏ p¯ed vnit¯nÌm zrakem i neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka (konkrÈtnÏ mnoho takov˝ch Ë·stÌ). Celou Quinovu argumentaci pak m˘ûeme, mutatis mutandis, p¯enÈst ze vztahu mezi slovy a skuteËn˝mi kr·lÌky na vztah mezi slovy a ,kr·lÌky p¯ed vnit¯nÌm zrakemë; a quinovsk˝ problÈm nemoûnosti mezi tÏmito dvÏma entitami ostenzivnÏ rozliöit se jenom p¯en·öÌ zvenku dovnit¯, p¯ed ,vnit¯nÌ zrakë. To je samoz¯ejmÏ jenom dalöÌm d˘sledkem toho,

121

4. P¯eklad a struktura

ûe tato argumentace nepoukazuje na nerozliöitelnost mezi dvÏma r˘zn˝mi vÏcmi, kter· by spoËÌvala v nÏjakÈ omezenosti nÏjakÈ lidskÈ schopnosti, ale na iluzornost p¯edstavy, ûe to skuteËnÏ jsou dvÏ r˘znÈ vÏci. To znamen·, ûe tÌm, co v mysli spojujeme se slovem, kdyû tÌmto slovem myslÌme kr·lÌka, m˘ûe stÏûÌ b˝t, m·-li akt ,myölenÌ kr·lÌkaë roz¯eöit quinovskou neurËitost reference, nÏco takovÈho jako obr·zek Ëi p¯edstava. 147 Co to tedy m· b˝t? Zast·nce intencionalistickÈ teorie v˝znamu asi ¯ekne, ûe je to nÏco, co nelze dost dob¯e pojmovÏ uchopit, a ûe pr·vÏ proto musÌme br·t intencionalitu jako d·le neanalyzovateln˝, primitivnÌ pojem.148 To je pak mÌsto, kde se jeho a Quinova cesta rozch·zejÌ. Quine totiû povaûuje za naprosto nep¯ijatelnÈ povaûovat tak neuchopiteln˝ a problematick˝ pojem, jako je intencionalita, za nevysvÏtliteln˝ n·stroj vysvÏtlov·nÌ vöeho ostatnÌho. Konstatuje: Brentanovu tezi [o neredukovatelnosti intencion·lnÌho diskursu] lze ch·pat buÔto jako doklad nezbytnosti intencion·lnÌch vyj·d¯enÌ a d˘leûitosti autonomnÌ vÏdy zab˝vajÌcÌ se intencemi, 147 To ovöem souvisÌ s tÌm, co bylo konstatov·no uû v oddÌle 1.3. Viz tÈû pozn. 26. 148

SearlovskÈ ch·p·nÌ jazyka vede na obecnÏjöÌ rovinÏ k n·mitce, ûe rozumÏt slovu nutnÏ znamen· nÏco vÌc neû jenom b˝t s nÌm schopen spr·vnÏ zach·zet. Na podporu tÈto n·mitky uv·dÌ Searle sv˘j slavn˝ ,myölenkov˝ experimentë s ,ËÌnsk˝m pokojemë: p¯edstavme si, ûe do nÏjakÈho pokoje zav¯eme ËlovÏka, kter˝ neumÌ ani slovo ËÌnsky, ale vybavÌme ho pravidly, kter· mu umoûnÌ, kdykoli je mu okÈnkem pod·na ot·zka v ËÌnötinÏ, na ni sestavit rozumnou odpovÏÔ ñ aniû by ovöem rozumÏl jedinÈmu slovu ot·zky nebo odpovÏdi. Takov˝ ËÌnsk˝ pokoj pak reaguje docela jako »ÌÚan, a p¯esto by bylo absurdnÌ, konstatuje Searle, hovo¯it o nÏjakÈm porozumÏnÌ. Tento Searl˘v p¯Ìklad ale m˘ûe b˝t ponÏkud zav·dÏjÌcÌ ñ opÌr· se totiû o p¯edstavu, ûe ËlovÏka v ËÌnskÈm pokoji by skuteËnÏ staËilo vybavit nÏjakou dostateËnÏ objemnou knihou pravidel, aby dok·zal spr·vnÏ odpovÌdat. UvÏdomme si ale, jak· pravidla by asi musel mÌt k dispozici, aby dok·zal sestavovat rozumnÈ a konzistentnÌ odpovÏdi na jakÈkoli smysluplnÈ ot·zky! Zd· se, ûe nÏco takovÈho by mohl dok·zat nanejv˝ö s poËÌtaËem vybaven˝m nÏjak˝m softwarem, jak˝ my dosud zn·me jenom ze sci-fi rom·n˘. A je pak doopravdy tak jasnÈ, ûe o systÈmu takovÈ komplexity, kter˝ by tohle vöechno dok·zal zvl·dnout, by nebylo moûnÈ ¯Ìkat, ûe je ,mozkemë a p¯ipisovat mu nÏco jako ,rozumë Ëi ,myölenÌë?

122

4.3 Jazyk a myölenÌ

nebo jako doklad toho, ûe intencion·lnÌ vyj·d¯enÌ nemajÌ û·dn˝ pevn˝ z·klad a ûe vÏda zab˝vajÌcÌ se intencemi je pr·zdn·. J· na rozdÌl od Brentana volÌm ten druh˝ p¯Ìstup. Br·t intencion·lnÌ v˝razivo za hotovou vÏc znamen·, jak jsme vidÏli, postulovat, ûe p¯ekladovÈ vztahy jsou nÏjak objektivnÏ platnÈ, i kdyû jsou vzhledem k souhrnu ¯eËov˝ch dispozic principi·lnÏ neurËitÈ. TakovÈ postulov·nÌ se z vÏdeckÈho hlediska jevÌ m·lo p¯Ìnosn˝m, nenÌ-li k nÏmu lepöÌ d˘vod neû ten, ûe jsou ty postulovanÈ p¯ekladovÈ vztahy tÏmi, kdo se zab˝vajÌ sÈmantikou a intencemi, p¯edpokl·d·ny.149 KromÏ tohoto tu jsou ovöem obecnÏjöÌ a principi·lnÏjöÌ problÈmy. Na ty, kterÈ jsou spojenÈ obecnÏ s n·zorem, ûe v˝znam je d·n nÏËÌm, co je ,v hlavÏë mluvËÌch, jsme pouk·zali uû v kapitole 1. DalöÌ vÏcÌ je, ûe jak jsme vidÏli, m˘ûe-li b˝t z hypotÈz Ñ,gavagaië znamen· kr·lÌkì a Ñ,gavagaië znamen· neoddÏlenou Ë·st kr·lÌkaì pravdiv· nejv˝öe jedna (podle toho, zda je myölenka, kterou domorodci spojujÌ s v˝razem Ñgavagaiì, intencion·lnÏ zamϯena na ,kr·lÌkovitostë, nebo na ,kr·lÌkoË·sùovitostë), pak nem·me û·dnou öanci zjistit, jak tomu doopravdy je, a nem·me tedy öanci jazyk domorodc˘ skuteËnÏ rozöifrovat. (M˘ûeme se samoz¯ejmÏ domorodc˘ zeptat, co kter˝m v˝razem mÌnÌ, ale to n·m m˘ûe b˝t sdÏleno samoz¯ejmÏ zase jenom prost¯ednictvÌm slov, a aby n·m to bylo k nÏËemu, museli bychom samoz¯ejmÏ zn·t v˝znam tÏchto slov, tedy vÏdÏt, co domorodci jimi mÌnÌ. TÌmto zp˘sobem bychom tedy to, co domorodci skuteËnÏ mÌnÌ nÏjak˝m slovem, mohli zjistit ñ s trochou ötÏstÌ ñ jedinÏ tehdy, kdyû bychom uû vÏdÏli, co mÌnÌ nÏjak˝mi jin˝mi slovy.)150 A pointou Quinova p¯Ìkladu je doloûenÌ toho, ûe podklady pro rozhodnutÌ mezi Ñ,gavagaië znamen· kr·lÌkì a Ñ,gavagaië znamen· neoddÏlenou Ë·st kr·lÌkaì n·m nem˘ûe dodat nic z toho, co domorodci ¯ÌkajÌ a dÏlajÌ a co my m˘ûeme pozorovat.

149

W. V. O. Quine, WO, str. 221.

150

Ono Ñs trochou ötÏstÌì poukazuje na to, ûe tohle se m˘ûe poda¯it jedinÏ tehdy, kdyû domorodci dok·ûÌ vysvÏtlit, co onÌm slovem mÌnÌ, pomocÌ nÏjak˝ch jin˝ch slov ñ v opaËnÈm p¯ÌpadÏ by p¯edpokladem pro zjiötÏnÌ, co domorodci tÌmto slovem mÌnÌ, z¯ejmÏ muselo b˝t to, ûe bychom uû vÏdÏli, co mÌnÌ pr·vÏ tÌmto slovem.

123

4. P¯eklad a struktura

NavÌc jak jsme zd˘raznili, totÈû platÌ nejenom pro domorodÈ mluvËÌ dosud nezn·mÈho jazyka, ale pro jakÈkoli mluvËÌ; a kdybychom p¯istoupili na searlovsk˝ n·zor, museli bychom tedy uËinit z·vÏr, ûe nikdo nikdy nem˘ûe vÏdÏt, o Ëem kdokoli jin˝ neû on s·m ve skuteËnosti hovo¯Ì. Ban·lnÌ fakt, ûe se s jin˝mi lidmi zpravidla bez potÌûÌ domluvÌme, by se tak stal naprosto z·hadn˝m. A navÌc kdybychom chtÏli v˝znam zaloûit na intenci, museli bychom, jak uû jsme p¯ipomenuli, Ëelit i tÏm protiintuitivnÌm d˘sledk˘m psychologismu v sÈmantice, kterÈ jsme naznaËili v prvnÌ kapitole.151

4.4 P¯eklad a struktura Protoûe Quinovy v˝vody b˝vajÌ tak Ëasto dezinterpretov·ny, zd˘raznÏme jeötÏ jednou, co Quine ne¯Ìk·. Jak uû jsme ¯ekli, Quine v û·dnÈm p¯ÌpadÏ ne¯Ìk·, ûe nevÌme, Ëi nem˘ûeme vÏdÏt, o Ëem mluvÌme. Ne¯Ìk·, ûe nem˘ûeme vÏdÏt, zda nÏkdo nÏjak˝m slovem myslÌ kr·lÌka Ëi neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka; tvrdÌ naopak, ûe p¯edstava, ûe by existoval nÏjak˝ aspekt v˝znamu, kter˝ bychom principi·lnÏ nemohli poznat, je oËividnÏ nep¯ijateln·. Quinova teze neurËitosti p¯ekladu tedy takÈ ne¯Ìk·, ûe nikdy nem˘ûeme spr·vnÏ p¯eloûit nezn·m˝ jazyk ñ ûe pojmovÈ v˝bavy r˘zn˝ch jazyk˘ se od sebe nutnÏ natolik liöÌ, ûe jeden na druh˝ p¯evÈst prostÏ nelze (tohle se nÏkdy naz˝v· Sapir-Whorfovou tezÌ jazykovÈ relativity). Tato myölenka sice moûn· nenÌ Quinovi zcela cizÌ, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ ale nenÌ tÌm, o co jde v p¯ÌpadÏ jeho tezÌ o neurËitosti. Abychom jeötÏ n·zornÏji objasnili, co je pointou tÏchto tezÌ, a abychom to uvedli do souvislosti s problÈmem strukturalismu, zamysleme se znovu nad tÌm, co to vlastnÏ znamen·, kdyû tvrdÌme nÏco takovÈho jako (1): Ñkr·lÌkì (v ËeötinÏ) znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)

(1)

Naöe p¯edchozÌ ˙vahy n·s dovedly k z·vÏru, ûe tohle nem˘ûe znamenat, ûe mluvËÌ Ëeötiny m· p¯i vyslovov·nÌ v˝razu Ñkr·lÌkì nÏjak˝ specifick˝ obsah mysli ñ jednak proto, ûe v˝znam jako nÏco bytostnÏ intersubjektivnÌho nem˘ûe b˝t d·n tÌm, co je uzav¯eno v mys151 DalöÌ argumenty proti intencionalistickÈmu zaloûenÌ sÈmantiky uv·dÌ J. Rosenberg, Linguistic Representation, Dordrecht 1976.

124

4.4 P¯eklad a struktura

lÌch mluvËÌch, a jednak proto, ûe nenÌ jasnÈ, jak by mohl nÏjak˝ takov˝ obsah mysli v˝znam fixovat. M· tedy (1) v˘bec nÏjak˝ dobr˝ smysl? Jeden dobr˝, byù trivi·lnÌ smysl tu jistÏ je. (1) je z¯ejmÏ v˝rokem o nÏjakÈm jazyce (konkrÈtnÏ o jazyce, ze kterÈho je vzato slovo Ñkr·lÌkì, tedy o ËeötinÏ), kter˝ je v nÏjakÈm jazyce formulov·n (konkrÈtnÏ opÏt v ËeötinÏ); a jednÌm ze zp˘sob˘, jak se na nÏj dÌvat, je vidÏt v nÏm pr·vÏ vysvÏtlenÌ nÏËeho z jazyka, o kterÈm tento v˝rok je (,objektovÈho jazykaë Ëili ,jazyka-p¯edmÏtuë), prost¯ednictvÌm jazyka, ve kterÈm je formulov·n (,metajazykaë).152 Tento v˝rok tedy de facto ukazuje, ûe (ËeskÈ) slovo Ñkr·lÌkì m˘ûeme (Ëesky) vysvÏtlit prost¯ednictvÌm slova Ñkr·lÌkì; Ëili ûe Ñkr·lÌkì m˘ûeme p¯eloûit (z Ëeötiny do Ëeötiny) jako Ñkr·lÌkì. To je ovöem trivialita, proti kterÈ asi nebude nikdo nic namÌtat. Quinovy ˙vahy vöak ukazujÌ, ûe vedle tohoto p¯irozenÈho, ,homofonnÌhoë p¯ekladu jsou moûnÈ i jinÈ, ,zvr·cenÈë p¯eklady Ëeötiny do Ëeötiny: nap¯Ìklad takov˝, p¯i kterÈm se Ñkr·lÌkì p¯eloûÌ jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì. S pouûitÌm takovÈhoto ,zvr·cenÈhoë p¯ekladu m˘ûe b˝t tedy v˝raz Ñkr·lÌkì vysvÏtlen i pomocÌ v˝razu ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì; a Ñkr·lÌkì tedy v tomto smyslu m˘ûe znamenat neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka. Co Quine odmÌt·, je p¯istoupit na to, ûe (1) by mÏl b˝t ch·p·n ne jako v˝rok o vztahu mezi dvÏma slovy Ëi dvÏma jazyky, ale jako v˝rok o vztahu mezi slovem a nÏËÌm nejazykov˝m; t¯eba mezi slovem Ñkr·lÌkì a kr·lÌky nebo ,kr·lÌkovitostÌë. SnaûÌme-li se totiû to, k Ëemu se v˝razy takto vztahujÌ, nÏjak jednoznaËnÏ urËit, narazÌme na potÌûe, kterÈ ilustruje Quin˘v myölenkov˝ experiment a kterÈ Quine pokl·d· za nep¯ekonatelnÈ. Je tedy z quinovskÈho pohledu nÏjak vysvÏtliteln· nepopirateln· intuice, ûe ¯Ìk·m-li kr·lÌk, myslÌm tÌm kr·lÌka, a ne neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka? VöimnÏme si, ûe by nebylo moûnÈ p¯ekl·dat Ëeötinu do Ëeötiny tak, ûe by se vöechna slova p¯eloûila homofonnÏ, jenom slovo Ñkr·lÌkì by se p¯eloûilo jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì a na152

RozliöenÌ mezi objektov˝m jazykem a metajazykem poch·zÌ od Alfreda TarskÈho. Toto rozliöenÌ se uk·zalo jako nezbytnÈ pro TarskÈho anal˝zu pojmu pravdy (kterou se budeme zab˝vat v n·sledujÌcÌ kapitole) a od tÈ doby se stalo standardnÌ souË·stÌ pojmovÈ v˝bavy modernÌ logiky a filosofie jazyka.

125

4. P¯eklad a struktura

opak. To by totiû vedlo k tomu, ûe kdyby nap¯Ìklad nÏkdo uvidÏl kr·lÌka a zvolal Ñmnoho Ë·stÌ kr·lÌka!ì, p¯eloûili bychom to jako Ñmnoho kr·lÌk˘!ì a chybnÏ se domnÌvali, ûe se ten ËlovÏk m˝lÌ. (Naproti tomu kdybychom ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì p¯eloûili jako Ñkr·lÌkì a souËasnÏ Ñmnohoì jako Ñjedenì, pak bychom v˝k¯ik toho ËlovÏka p¯eloûili jako Ñjeden kr·lÌk!ì a omyl bychom mu tedy chybnÏ nep¯isoudili.) Takûe Ñkr·lÌkì znamen· kr·lÌka, a neznamen· neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka v tom smyslu, ûe nezmÏnÌme-li i p¯eklad dalöÌch v˝raz˘ jazyka, m˘ûeme Ñkr·lÌkì p¯ekl·dat jako Ñkr·lÌkì, ale nikoli jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì. Quinova teze pak ¯Ìk·, ûe Ñkr·lÌkì p¯ekl·dat jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì m˘ûeme, jestliûe vhodn˝m zp˘sobem p¯eklad nÏkter˝ch dalöÌch v˝raz˘ jazyka zmÏnÌme. To znamen·, ûe p¯i p¯ekladu z jazyka do tÈhoû jazyka m˘ûeme r˘zn˝m zp˘sobem zamÏÚovat jednotliv· slova a jednotlivÈ v˝razy. Samoz¯ejmÏ to vöak nem˘ûeme dÏlat zcela libovolnÏ. Co tedy, m˘ûeme se pt·t, musÌme zachovat, chceme-li, aby byl v˝sledkem p¯ekladu st·le tent˝û jazyk? A nejp¯irozenÏjöÌ odpovÏdÌ na tuto ot·zku se zd· b˝t, ûe zachovat musÌme urËitÈ vztahy, tedy urËitou strukturu. Donald Davidson (jemuû bude vÏnov·na n·sledujÌcÌ kapitola) ¯Ìk·: 153 Existuje mnoho r˘zn˝ch, ale stejnÏ p¯ijateln˝ch zp˘sob˘, jak nÏjakÈho konatele interpretovat, a proto m˘ûeme, chceme-li, ¯Ìkat, ûe interpretace Ëi p¯eklad jsou neurËitÈ nebo ûe neexistuje û·dn· skutkov· podstata toho, co nÏkdo sv˝mi slovy mÌnÌ. Stejn˝m zp˘sobem bychom mohli mluvit o neurËitosti v·hy Ëi teploty. My ale obvykle zd˘razÚujeme pozitivnÌ str·nku vÏci tak, ûe si uvÏdomujeme, co z˘st·v· invariantnÌm od jednoho p¯i¯azenÌ ËÌsel k jinÈmu, protoûe empiricky signifikantnÌ je pr·vÏ to, co je invariantnÌ. Ten invariant je onou skutkovou podstatou. A na p¯eklad a obsah myölenkov˝ch stav˘ si m˘ûeme dovolit se dÌvat stejn˝m zp˘sobem. Fakt neurËitosti p¯ekladu tedy neznamen· naöi neschopnost rozhodnout, kter˝ z p¯eklad˘ je ,doopravdy spr·vn˝ë; znamen·, ûe v˝znam nenÌ tÌm, co stanovÌ jeden z tÏchto p¯eklad˘, ale tÌm, co je spoleËnÈho jim vöem, co je jejich invariantem. Co tvrdÌme my, je to, 153 D. Davidson, Three Varieties of Knowledge (= TVK), in: A. Griffiths (vyd.), A. J. Ayer: Memorial Essays (Royal Institute of Philosophy Supplement 30), Cambridge 1991, str. 161.

126

4.4 P¯eklad a struktura

ûe Quinovy ˙vahy ukazujÌ, ûe invariantnÌ nutnÏ musÌ z˘st·vat urËit· struktura. P¯edstavme si rovnostrann˝ troj˙helnÌk, jak˝ je na n·sledujÌcÌm obr·zku: C

A

B

Je vrchol A tohoto troj˙helnÌku odliön˝ od vrcholu B? RozumÌme-li slovem Ñtroj˙helnÌkì konkrÈtnÌ obr·zek umÌstÏn˝ na konkrÈtnÌm mÌstÏ Ëasoprostoru (v tomto p¯ÌpadÏ nynÌ na tomto mÌstÏ tÈto str·nky tohoto exempl·¯e textu, kter˝ je p¯ed v·mi), pak nepochybnÏ ano. Ale podÌv·me-li se na tento obr·zek z abstraktnÌho hlediska geometrie, dost·v·me jistou dvojznaËnost: A je i pak v jednom z¯ejmÈm smyslu odliön˝ od B: jednou z podmÌnek pro to, aby byl ABC troj˙helnÌk, je pr·vÏ to, aby body A a B nespl˝valy. V jinÈm smyslu jsou ale A a B pro geometrii tÌmtÈû. Z hlediska geometrie je totiû troj˙helnÌk ABC de facto tÌmtÈû troj˙helnÌkem jako BCA (a takÈ jako CAB): v obou p¯Ìpadech jde o rovnostrann˝ troj˙helnÌk o tÈûe stranÏ, a cokoli lze ¯Ìci o A, lze tedy, mutatis mutandis, ¯Ìci i o B. Vrchol A naöeho rovnostrannÈho troj˙helnÌku ABC se samoz¯ejmÏ liöÌ od vrchol˘ B i C, ale nic z toho, co je podstatnÈ z hlediska geometrie, se nezmÏnÌ, bude-li nÏkdo jmÈnem ÑAì rozumÏt ten jeho vrchol, kter˝ je nynÌ oznaËen B (bude-li ovöem souËasnÏ jmÈnem ÑBì rozumÏt souËasn˝ vrchol C a jmÈnem ÑCì vrchol A!). ÿÌk·me-li, ûe slovo Ñkr·lÌkì m˘ûeme docela dob¯e vzÌt za oznaËenÌ pro neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka (reinterpretujeme-li p¯Ìsluön˝m zp˘sobem i jinÈ v˝razy jazyka), ¯Ìk·me tÌm totÈû, co ¯Ìk·me, kdyû prohlaöujeme, ûe jmÈnem ÑAì m˘ûeme docela dob¯e rozumÏt ten vrchol, kter˝ nynÌ nese oznaËenÌ B (reinterpretujeme-li urËit˝m zp˘sobem i jmÈna druh˝ch dvou vrchol˘). Ne¯Ìk·me tÌm, ûe kr·lÌk a neoddÏlen· Ë·st kr·lÌka nejsou dvÏ r˘znÈ vÏci (tak jako ne¯Ìk·me, ûe vrchol A nenÌ r˘zn˝ od vrcholu B): ¯Ìk·me tÌm pouze to, ûe z hlediska 127

4. P¯eklad a struktura

jazyka (tak jako v p¯ÌpadÏ s troj˙helnÌkem z hlediska geometrie) je podstatn· struktura, a nikoli jejÌ konkrÈtnÌ realizace. 4.5 Quin˘v pragmatismus Konstatovali jsme, ûe Quine je analytick˝m filosofem, tedy n·stupcem filosof˘, jak˝mi byli Russell, Carnap Ëi Wittgenstein. (ExplicitnÏ se Quine jako ke svÈmu uËiteli hl·sÌ p¯edevöÌm ke Carnapovi.) Pro pochopenÌ jeho stanoviska, zvl·ötÏ jeho n·zor˘ na v˝znam, je vöak podstatnÈ si uvÏdomit, ûe evropsk· analytick· filosofie nebyla tÌm jedin˝m myölenkov˝m smÏrem, kter˝ ho ovlivnil; nezanedbateln˝m zp˘sobem se do jeho filosofick˝ch n·zor˘ promÌtly i myölenky americk˝ch pragmatist˘ (Charles Peirce, William James, John Dewey). Jak tito filosofovÈ v˝znam ch·pou? Dewey, jehoû vliv na Quina je v tomto smÏru klÌËov˝,154 konstatuje: ÑV˝znam ... je p¯edevöÌm vlastnostÌ chov·nÌì; 155 zatÌmco jin˝ p¯ednÌ p¯edstavitel americkÈho pragmatismu, filosof a antropolog G. H. Mead, charakterizuje svÈ ch·p·nÌ pojmu v˝znam n·sledujÌcÌm zp˘sobem: V˝znam vznik· a spoËÌv· v oblasti vztahu mezi gestem danÈho lidskÈho organismu a n·sledn˝m chov·nÌm tohoto organismu, jak je tÌmto gestem naznaËov·no jinÈmu lidskÈmu organismu. Jestliûe toto gesto jinÈmu organismu skuteËnÏ n·slednÈ (Ëi v˝slednÈ) chov·nÌ danÈho organismu naznaËÌ, pak m· sv˘j v˝znam. ... V˝znam je tak rozpracov·nÌm nÏËeho, co objektivnÏ existuje jako vztah mezi urËit˝mi f·zemi soci·lnÌho aktu; nenÌ psychick˝m p¯Ìdavkem k tomuto aktu a nenÌ to Ñideaì v tradiËnÌm slova smyslu. 156 Z tohoto pohledu nem˘ûe b˝t v˝znam nÏjak· vÏc, kter· by mohla b˝t zav¯en· v lidsk˝ch hlav·ch ñ v˝znam je z·leûitostÌ jistÈho druhu 154

I kdyû zpoË·tku to byl vliv spÌöe latentnÌ ñ k pragmatismu se Quine, pokud vÌm, poprvÈ skuteËnÏ explicitnÏ p¯ihl·sil, aû kdyû byl pozv·n na University of Columbia k v˝roËnÌ sÈrii p¯edn·öek, tradiËnÏ po Deweyovi pojmenovanÈ (viz W. V. O. Quine, OROE). 155

J. Dewey, Experience and Nature, La Salle (Ill.) 1925, str. 179.

156

G. H. Mead, Mind, Self, & Society from the Standpoint of a Social Behaviorist, Chicago 1934, str. 75ñ76.

128

4.5 Quin˘v pragmatismus

,rezonanceë mezi mluvËÌm a posluchaËem, atribut p¯ipisovan˝ jist˝m zp˘sobem ˙spÏönÈmu Ëinu mluvËÌho. V˝razy se pak jevÌ jako jist˝ specifick˝ druh n·stroj˘; n·stroj˘ vhodn˝ch k dosahov·nÌ pr·vÏ tohoto druhu ,rezonanceë; a o v˝razu tedy m˘ûeme prohl·sit, ûe m· takov˝ a takov˝ v˝znam, je-li standardnÏ schopen vyvolat takov˝ a takov˝ ˙Ëinek. Vraùme se na okamûik k obr·zku 2 (na str. 49). ÿekli jsme, ûe nomenklaturistickÈ a strukturalistickÈ pojetÌ jazyka se liöÌ tÌm, jakou roli p¯ipisujÌ horizont·lnÌm a vertik·lnÌm vztah˘m. ZjednoduöenÏ m˘ûeme ¯Ìci, ûe spor je o to, zda se vztah synonymie Ëi ¯Ìk·nÌ tÈhoû prostÏ odvozuje od relace denotace Ëi oznaËov·nÌ, nebo zda je pro tyto vertik·lnÌ relace nÏjak˝m zp˘sobem konstitutivnÌ. NomenklaturistickÈ ch·p·nÌ jazyka se m˘ûe na prvnÌ pohled zd·t zcela samoz¯ejmÈ proto, ûe na ot·zku, co je to synonymie, se nezd· b˝t jin· odpovÏÔ neû oznaËov·nÌ tÈhoû. Pragmatista ovöem jinou odpovÏÔ m·: protoûe jazyk je sada n·stroj˘, ¯Ìk·, je synonymie jist˝m druhem ekvivalence, schopnosti stejnÏ poslouûit t˝mû ˙Ëel˘m. A na tom, ûe takov· ekvivalence existuje, nenÌ nic podivnÈho: dva r˘znÈ, a t¯eba zcela nepodobnÈ n·stroje (nap¯Ìklad sirky a zapalovaË) n·m jistÏ mohou ñ z hlediska toho, Ëeho chceme dos·hnout (t¯eba zap·lit oheÚ v kamnech) ñ poslouûit zcela stejnÏ. Z tohoto pohledu je tedy v˝znam v˝razu jakousi ,zp¯edmÏtnÏlou uûiteËnostÌë tohoto v˝razu pro naöe cÌle (zejmÈna samoz¯ejmÏ pro cÌle souvisejÌcÌ s naöÌm stykem s jin˝mi lidmi). TÌm jsme ovöem de facto u saussurovskÈho ch·p·nÌ v˝znamu jako hodnoty. Co to tedy p¯esnÏji znamen·, ûe jsou dva v˝razy uûiteËnÈ tÌmtÈû zp˘sobem, ûe majÌ tutÈû hodnotu? Dva v˝razy jsou pro n·s ekvivalentnÌ, a tedy vyjad¯ujÌ totÈû, jestliûe lze jeden z nich uûÌt vöude tam, kde lze uûÌt ten druh˝, a naopak. (P¯ipomeÚme si saussurovskÈ ztotoûÚov·nÌ Ñidentitì, tj. ekvivalencÌ, s hodnotami.) NasnadÏ je ovöem n·mitka: UûÌv·-li nÏkdo dvou v˝raz˘ vz·jemnÏ zamÏnitelnÏ, pak jsou pro nÏj jistÏ synonymnÌ, ale to je jenom trivi·lnÌ forma synonymie. Synonymie se m˘ûe t˝kat i dvou v˝raz˘ uûÌvan˝ch dvÏma r˘zn˝mi mluvËÌmi, nebo dokonce dvou v˝raz˘ dvou r˘zn˝ch jazyk˘! Je moûnÈ pragmatistickÈ pojetÌ synonymie v tomto smyslu zobecnit? Tady je pr·vÏ mÌsto, kde se dost·v· ke slovu problÈm p¯ekladu a kde se jasnÏ vyjevuje, proË je tento problÈm pro Quina tak d˘leûit˝. A pr·vÏ tady vych·zÌ najevo takÈ to, proË je Quin˘v pragmatis-

129

4. P¯eklad a struktura

tick˝ p¯Ìstup k jazyku nutnÏ takÈ strukturalistick˝. V jednoduööÌch p¯Ìpadech se m˘ûe zd·t, ûe p¯ekl·d·nÌ je p¯ÌmoËarÈ a nevyvol·v· û·dnÈ problÈmy: to, ûe domorodec uûÌv· slova Ñgavagaiì tak, jako my slova Ñkr·lÌkì (neboli ûe Ñgavagaiì m˘ûe b˝t p¯ekl·d·no jako Ñkr·lÌkì), se m˘ûe zd·t b˝t zjistitelnÈ relativnÏ jednoduöe a jednoznaËnÏ. Quine ovöem ukazuje, ûe takov· jednoznaËnost je iluzÌ. (A u slov, jejichû uûÌv·nÌ nenÌ moûnÈ p¯ÌmoËa¯e spojit s û·dn˝mi pozorovateln˝mi situacemi ñ t¯eba Ñspravedlnostì, Ñatomì, Ñû·doucÌì, Ñveskrzeì atd. atd., je pak cel· situace z¯ejmÏ jeötÏ mnohem problematiËtÏjöÌ.) Jde o to, ûe srovn·v·nÌ v˝raz˘ domorodc˘ s naöimi v˝razy nutnÏ vyûaduje srovn·v·nÌ cel˝ch jazykov˝ch struktur. VezmÏme p¯Ìklad: p¯edstavme si, ûe nÏjak˝ domorodec, mluvÌcÌ tentokr·t oËividnÏ Ëesky (objeven˝ tentokr·t t¯eba v nÏjakÈm dosud neprob·danÈm pralese äumavy), pronese p¯i bou¯ce v˝rok ÑBou¯liv·k se zlobÌì. MluvÌ o nÏjakÈ tajemnÈ bytosti, jejÌû existenci my neuzn·v·me, nebo jenom bizarnÏ vyjad¯uje to, co bychom my vyj·d¯ili vÏtou ÑJe bou¯kaì? Znamen· tedy jeho vÏta ÑBou¯liv·k se zlobÌì to, co by znamenala v naöich ˙stech, anebo znamen· ÑJe bou¯kaì? OdpovÏÔ na tuto ot·zku z¯ejmÏ nenajdeme jinak, neû ûe budeme zvaûovat dalöÌ projevy domorodc˘. Uk·ûe-li se nap¯Ìklad, ûe jejich uûÌv·nÌ vÏty ÑBou¯liv·k se zlobÌì v situacÌch, kdy bychom my ¯ekli ÑJe bou¯kaì, je jedin˝m podstatn˝m rozdÌlem mezi jejich a naöÌm jazykov˝m chov·nÌm, uËinÌme z·vÏr, ûe jde prostÏ jenom o jakÈsi rËenÌ ve stylu naöeho Ñ»erti se ûenÌì, a ûe tato vÏta tedy v podstatÏ ¯Ìk· to, ûe je bou¯ka. Budou-li ale domorodci d·le tvrdit t¯eba ÑBou¯liv·k sÌdlÌ v nebiì a ÑBou¯liv·k m· straön˝ siln˝ hlasì, bude situace komplikovanÏjöÌ. M˘ûe to znamenat, ûe jsou skuteËnÏ p¯esvÏdËeni o existenci nÏjakÈ bytosti, kter· sedÌ v nebi a sesÌl· bou¯ku; m˘ûe to vöak znamenat takÈ to, ûe z naöeho hlediska neobvykl˝ zp˘sob uûÌv·nÌ vÏty ÑBou¯liv·k se zlobÌì je u domorodc˘ jenom Ël·nkem v ¯etÏzu neobvyklÈho uûÌv·nÌ celÈ ¯ady jin˝ch vÏt: ÑBou¯liv·k sÌdlÌ v nebiì m˘ûe b˝t prostÏ jenom ekvivalentem naöeho ÑBou¯ka se odehr·v· na nebiì, ÑBou¯liv·k m· straön˝ siln˝ hlasì ekvivalentem naöeho ÑP¯i bou¯ce h¯mÌì atd. Jak ale pozn·me, kter· z tÏchto alternativ je pravdiv·? Zvaûov·nÌm toho, jak domorodci uûÌvajÌ dalöÌ vÏty? Ale tak se postupnÏ dostaneme do bodu, kdy jiû vezmeme v ˙vahu vöe, co domorodci ¯ÌkajÌ, a û·dnÈ dalöÌ vÏty jiû k dispozici nebudou! Zd· se tedy, ûe to, zda nÏjak· vÏta znamen· v ˙stech domorodce totÈû, co v naöich ˙stech, zjistÌme

130

4.6 Universum diskursu a ontologickÈ z·vazky

jedinÏ tehdy, kdyû zjistÌme, zda domorodci hovo¯Ì tÌmtÈû jazykem jako my. Jak to ale zjistÌme? Na tuto ot·zku z¯ejmÏ nenÌ û·dn· zcela jednoznaËn· odpovÏÔ. P¯edstavme si dva muûe, hrajÌcÌ öachy, avöak na öachovnici, kter· nenÌ ËernobÌl·, ale Ëervenoûlut·. Je hra, kterou ti muûi hrajÌ, skuteËnÏ öachy? V jistÈm smyslu nenÌ: nahlÈdneme-li do ofici·lnÌch pravidel öachu, asi tam najdeme, ûe öachy jsou definov·ny jako hra na ËernobÌlÈ öachovnici. Ale my p¯esto jistÏ budeme ¯Ìkat, ûe ti dva muûi öachy hrajÌ. M˘ûeme si d·le p¯edstavit, ûe hr·Ëi majÌ mÌsto figurek t¯eba lahve, ûe mezi jednotliv˝mi polÌËky öachovnice jsou mezery atd. atd. Nebo si m˘ûeme p¯edstavit, ûe nemajÌ v˘bec figurky ani öachovnici, ûe si jenom ¯ÌkajÌ nÏjakÈ kÛdy tah˘; tak jak tomu skuteËnÏ je p¯i h¯e naslepo. Ve vöech tÏchto p¯Ìpadech ¯ekneme, ûe hrajÌ öachy. To ovöem neznamen·, ûe cokoli m˘ûeme povaûovat za hru v öachy: budou-li nap¯Ìklad tahat jednou z figurek jinak, neû je tomu norm·lnÏ p¯i öachu zvykem, ¯ekneme asi, ûe to uû öachy nejsou (leckdo by ale moûn· ¯ekl, ûe öachy hrajÌ, i kdyû ,nÏjak podivnÏë). Ot·zka, co jeötÏ jsou öachy, a co uû ne, tedy nenÌ jednoduch· a vûdy jednoznaËnÏ zodpovÏditeln·; a v podobnÈm smyslu nenÌ jednoduchou a vûdy jednoznaËnÏ zodpovÏditelnou ot·zkou to, kde konËÌ dan˝ jazyk a zaËÌn· jin˝. D˘vodem tohoto faktu je to, ûe jazyk nenÌ takovou sadou n·stroj˘, v jakÈ je kaûd˝ n·stroj samostatnÏ pouûiteln˝ pro sv˘j vlastnÌ druh mimojazykov˝ch cÌl˘; jazyk je spÌöe jako stavebnice, jejÌû souË·stky spolu musejÌ k dosaûenÌ p¯Ìsluön˝ch cÌl˘ nutnÏ kooperovat. UûiteËnost v˝razu tedy spoËÌv· v tom, jak˝m zp˘sobem je schopen na dosaûenÌ mimojazykov˝ch cÌl˘ spolupracovat s ostatnÌmi v˝razy. 4.6 Universum diskursu a ontologickÈ z·vazky V Quinov˝ch ˙vah·ch hraje podstatnou roli pojem univerza diskursu, tj. souhrnu vöech vÏcÌ, o kter˝ch se dan˝m jazykem mluvÌ. Abychom mu vöak dob¯e rozumÏli, musÌme mÌt na pamÏti, ûe toto univerzum vidÌ, tak jako cel˝ jazyk, v podstatÏ prismatem element·rnÌ logiky (EL).157 157 Element·rnÌ logikou zde naz˝v·me to, pro co se v uËebnicÌch logiky obvykle uûÌv· n·zev klasick˝ predik·tov˝ poËet prvnÌho ¯·du (viz nap¯. E. Mendelson, cit. d.).

131

4. P¯eklad a struktura

ShrÚme neform·lnÏ, jak EL vypad·. Jednoduch˝ v˝rok EL se skl·d· z predik·tu a jemu p¯ÌsluönÈho poËtu term˘ (tak jako se v p¯irozenÈm jazyce v˝roky skl·dajÌ z nÏjakÈ slovesnÈ fr·ze doplnÏnÈ jednou Ëi vÌce jmenn˝mi fr·zemi ñ ÑSalman Rushdie je spisovatelì, ÑSalman Rushdie je staröÌ neû Dominik Haöekì), kde predik·t je d·le nerozloûitelnou konstantou (,slovemë), zatÌmco term m˘ûe b˝t jak konstantou, tak m˘ûe b˝t sloûen z jin˝ch term˘ pomocÌ funktoru (tak jako m˘ûe b˝t v p¯irozenÈm jazyce jmenn· fr·ze sloûen· z jin˝ch jmenn˝ch fr·zÌ ñ viz ÑstaröÌ z dvojice Rushdie a Haöekì). P¯itom termy jsou ch·p·ny jako oznaËenÌ jednotliv˝ch p¯edmÏt˘ (ÑSalman Rushdieì oznaËuje Salmana Rushdieho, ÑstaröÌ z dvojice Rushdie a Haöekì ñ oznaËuje, protoûe Rushdie je staröÌ neû Haöek, takÈ Rushdieho) a predik·ty jako oznaËenÌ vlastnostÌ p¯edmÏt˘ nebo vztah˘ mezi p¯edmÏty (Ñb˝t spisovatelì oznaËuje vlastnost b˝t spisovatelem, kter· je v r·mci EL ztotoûÚov·na s mnoûinou vöech spisovatel˘; Ñb˝t staröÌ neûì oznaËuje vztah b˝t staröÌ neû, kter˝ je v r·mci EL ztotoûÚov·n s mnoûinou vöech dvojic takov˝ch, ûe x je staröÌ neû y).158 DalöÌ typy v˝rok˘ jsou pak vytv·¯eny prost¯ednictvÌm negace (¬), logick˝ch spojek, jako je konjunkce (∧), disjunkce (∨ ) a implikace (→), a kvantifik·tor˘ (∀ a ∃ ). (V˝roky vytvo¯enÈ pomocÌ negace odpovÌdajÌ z·porn˝m v˝rok˘m p¯irozenÈho jazyka, v˝roky vytvo¯enÈ pomocÌ logick˝ch spojek zhruba ¯eËeno souvÏtÌm tvo¯en˝m takov˝mi spojkami, jako jsou Ñaì, Ñneboì Ëi Ñjestliûe ... pakì; a v˝roky tvo¯enÈ kvantifik·tory pak vyjad¯ujÌ, ûe nÏco platÌ pro kaûd˝ p¯edmÏt, resp. pro alespoÚ jeden p¯edmÏt.) ExaktnÏji to m˘ûeme vyj·d¯it n·sledujÌcÌm zp˘sobem: SlovnÌk jazyka EL (predik·tovÈho poËtu prvnÌho ¯·du) obsahuje kromÏ logick˝ch konstant (kter˝mi jsou logickÈ oper·tory ¬, ∧, ∨ , →a kvantifik·tory, ∀ a ∃ ) v˝razy t¯Ì z·kladnÌch typ˘: termy, predik·ty (un·rnÌ, bin·rnÌ a obecnÏ n-·rnÌ) a funktory (opÏt un·rnÌ, bin·rnÌ a obecnÏ n-·rnÌ). SÈmantick· interpretace EL p¯edpokl·d· mnoûinu (univerzum) objekt˘: termy jsou pak ch·p·ny jako denotujÌcÌ (oznaËujÌcÌ) prvky univerza (konstantnÌ termy denotujÌ pevnÏ danÈ prvky), predik·ty jako denotujÌcÌ podmnoûiny univerza Ëi relace nad univerzem (un·rnÌ predik·ty denotujÌ podmnoûiny, n-·rnÌ oznaËujÌ n-·rnÌ relace, tj. mnoûiny uspo¯·dan˝ch n-tic 158 Podle toho, co jsme konstatovali v pozn. 136, jsou tedy vlastnosti a vztahy v r·mci EL ztotoûÚov·ny se sv˝mi extenzemi. Proto se takÈ o EL hovo¯Ì jako o extenzion·lnÌ logice.

132

4.6 Universum diskursu a ontologickÈ z·vazky

prvk˘ univerza) a funktory pak jako denotujÌcÌ funkce z univerza do univerza (n-·rnÌ funktory denotujÌ n-·rnÌ funkce, tj. urËitÈ mnoûiny uspo¯·dan˝ch (n+1)-tic prvk˘ univerza). SpojenÌm n-·rnÌho funktoru s n termy vznikne term ñ tento term pak denotuje ten prvek univerza, kter˝ je v˝sledkem aplikace funkce oznaËovanÈ z˙ËastnÏn˝m funktorem na prvky denotovanÈ z˙ËastnÏn˝mi termy. SpojenÌm n-·rnÌho predik·tu n termy vznikne jednoduch˝ v˝rok ñ tento v˝rok je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû jsou prvky univerza denotovanÈ z˙ËastnÏn˝mi termy ve vztahu denotovanÈm z˙ËastnÏn˝m predik·tem. P¯ed¯azenÌm oper·toru ¬ v˝roku dostaneme opÏt v˝rok, a stejnÏ tak spojenÌm dvojice v˝rok˘ pomocÌ jednoho z oper·tor˘ ∧, ∨ , →. Pravdivost takto utvo¯en˝ch v˝rok˘ je pak urËena n·sledujÌcÌm zp˘sobem: v˝rok tvaru ¬V je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû je v˝rok V nepravdiv˝; v˝rok V∧V¥ je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû jsou pravdivÈ V i V¥; v˝rok V∨ V¥ je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû je pravdiv˝ alespoÚ jeden z V a V¥; v˝rok V→V¥ je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû je buÔ V nepravdiv˝ nebo V¥ pravdiv˝. A koneËnÏ poslednÌ typ v˝roku dostaneme tak, ûe z v˝roku vytvo¯Ìme v˝rokovou formu tak, ûe v nÏm nahradÌme libovoln˝ poËet term˘ promÏnnou (pÌsmenem x, y, ...), a tÈto formÏ pak p¯ed¯adÌme kvantifik·tor n·sledovan˝ toutÈû promÏnnou. Pravdivost takto vytvo¯enÈho v˝roku je pak d·na tÌm, kterÈ prvky univerza ,splÚujÌë p¯Ìsluönou v˝rokovou formu (to jest kterÈ by z nÌ udÏlaly pravdiv˝ v˝rok, kdyby je denotovala jejÌ promÏnn·) ñ je-li kvantifik·torem ∀, pak je kvantifikovan˝ v˝rok pravdiv˝ pr·vÏ tehdy, kdyû je p¯Ìsluön· forma splÚov·na kter˝mkoli prvkem univerza, je-li jÌm ∃ , je pravdiv˝, kdyû je splÚov·na alespoÚ jednÌm prvkem.

M·me-li nÏjakÈ univerzum (jakoukoli mnoûinu p¯edmÏt˘) a nÏjakou interpretaci v˝raz˘ EL v tomto univerzu (tj. p¯i¯azenÌ pat¯iËn˝ch objekt˘ jejÌm ,slov˘më, tj. konstant·m), st·vajÌ se tÌm nÏkterÈ v˝roky tohoto jazyka pravdivÈ, a jinÈ nepravdivÈ. M·me-li nÏjakou mnoûinu v˝rok˘, bude tato mnoûina p¯i nÏkter˝ch interpretacÌch pravdiv·, a p¯i nÏkter˝ch ne ñ ty interpretace, p¯i kter˝ch pravdiv· je, pak naz˝v·me modely tÈto mnoûiny. Uvaûujme nynÌ mnoûinu v˝rok˘ EL (takovÈ mnoûinÏ m˘ûeme ¯Ìkat teorie) a poloûme si ot·zku, o Ëem tyto v˝roky jsou. OdpovÏdÌ z¯ejmÏ je, ûe jsou o tÏch vÏcech, ke kter˝m se vztahujÌ jejich termy a predik·ty. Avöak v˝razy EL nejsou pevnÏ jednou provûdy spojeny s urËit˝mi objekty, mohou b˝t interpretov·ny r˘zn˝m zp˘sobem; v˝roky danÈ teorie jsou pravdivÈ o jak˝chkoli vÏcech, kterÈ tvo¯Ì model tÈto teorie (to je prostÏ definice pojmu model). V˝roky jazyka EL tedy mohou b˝t o r˘zn˝ch vÏcech ñ kaûd˝ model nÏjakÈ teorie v r·mci EL p¯edstavuje nÏco, o Ëem tato teorie je; a tÌm tedy p¯edstavuje to, co podle tÈto teorie existuje, nebo jak ¯Ìk· Quine,

133

4. P¯eklad a struktura

k Ëemu je tato teorie ontologicky zav·z·na. Protoûe to, co pat¯Ì do univerza, je pr·vÏ tÌm, Ëeho m˘ûe jako hodnoty nab˝t promÏnn·, vyjad¯uje to Quine aforistick˝m sloganem: Ñb˝t znamen· b˝t hodnotou promÏnnÈ.ì159 P¯itom obecnÏ platÌ, ûe kaûd· teorie, kter· m· model, m· model˘ celou ¯adu. To je d·no tÌm, ûe to, co je na interpretaci podstatnÈ z hlediska toho, zda je nebo nenÌ modelem danÈ teorie, je pouze a jenom jejÌ struktura, nikoli faktick· povaha prvk˘ jejÌho univerza. To znamen·, ûe jak·koli interpretace, kter· je ,izomorfnÌë modelu danÈ teorie, je nutnÏ sama takÈ modelem tÈto teorie. P¯edstavme si teorii tvo¯enou jedin˝m v˝rokem, jenû ¯Ìk·, ûe existuje nÏjakÈ x, kterÈ m· vlastnost P (tj. v˝rokem ∃ xPx). Aby byl tento v˝rok pravdiv˝, musÌ univerzum, vzhledem ke kterÈmu ji vyhodnocujeme, obsahovat nÏjak˝ prvek, kter˝ m· vlastnost P. StaËÌ, aby se toto univerzum skl·dalo z jedinÈho prvku a aby predik·t ÑPì denotoval mnoûinu tvo¯enou pr·vÏ tÌmto prvkem. ObecnÏji: jak·koli interpretace, p¯i nÌû ÑPì denotuje nepr·zdnou mnoûinu, tj. ûe existuje nÏjak˝ prvek univerza, kter˝ pat¯Ì do mnoûiny denotovanÈ predik·tem ÑPì, je modelem uvaûovanÈ teorie. Univerzum jednoho jejÌho modelu tedy m˘ûe b˝t tvo¯eno t¯eba ËÌslem deset, univerzum jinÈho nap¯Ìklad maxipsem FÌkem a univerzum dalöÌho t¯eba W. V. Quinem. D· se tedy ¯Ìci, o Ëem naöe teorie {∃ xPx} je? Tady je opÏt z¯ejm· dvojznaËnost: v jednom smyslu m˘ûe b˝t tato teorie ch·p·na jako de facto o Ëemkoli: o ËÌslu deset, o FÌkovi, o Quinovi atd. V jinÈm smyslu ale m˘ûeme zcela jednoznaËnÏ ¯Ìci, o Ëem je: o nÏjakÈm P. Tyto dva smysly ot·zky o Ëem m˘ûeme vidÏt jako vÏc dvou r˘zn˝ch ˙hl˘ pohledu: pohledu zvnÏjöku a pohledu zevnit¯ teorie. Jsme-li ,uvnit¯ë teorie {∃ xPx}, ËÌmû myslÌme mimo jinÈ to, ûe se naöe pojmov· v˝bava omezuje na pojem P, pak modely tvo¯enÈ desÌtkou, maxipsem FÌkem i Quinem pro n·s de facto nejsou rozliöitelnÈ, jsou fakticky tÌmtÈû ñ jde vûdy prostÏ o ÑnÏjakÈ Pì. JedinÏ p¯i pohledu ,zvnÏjökuë tÈto teorie, m·me-li öiröÌ pojmovou 159

Quine vych·zÌ z toho, ûe kaûd· teorie se obejde bez jmen (konstantnÌch term˘): v˝rok A m· vlastnost P je moûnÈ vûdy parafr·zovat jako Existuje nÏco, co m· vlastnost b˝t-A a vlastnost P. Kaûd˝ v˝rok EL je tak moûnÈ vyj·d¯it jako v˝rok zaËÌnajÌcÌ kvantifik·torem; a jeho pravdivost je tak d·na tÏmi vÏcmi, kter˝ch mohou jako hodnot nab˝vat promÏnnÈ, kterÈ jsou v·z·ny kvantifik·tory.

134

4.6 Universum diskursu a ontologickÈ z·vazky

v˝bavu (,vÏtöÌ rozliöovacÌ schopnostë) a m·me-li tedy k dispozici nÏjakÈ pojmy, kterÈ n·m dovolÌ desÌtku odliöit od maxipsa FÌka a Quina (t¯eba pojmy ËÌsla, zv̯ete a ËlovÏka, Ëi p¯Ìmo jmÈna deset, FÌk a Quine), m˘ûeme mezi tÏmito modely rozliöovat. P¯edstavme si nynÌ ,teoriië v p¯irozenÈm jazyce, teorii tvo¯enou jedinou vÏtou Ñtamhle bÏûÌ kr·lÌkì. Pomineme-li ukazovacÌ z·jmeno, mohli bychom takovou vÏtu prost¯ednictvÌm EL zachytit jako ,existuje nÏjakÈ x takovÈ, ûe x je kr·lÌk a x bÏûÌë, tedy jako ∃ x(Kx∧Bx). Aby byla tato vÏta pravdiv·, muselo by univerzum, vzhledem ke kterÈmu ji vyhodnocujeme, obsahovat nÏjak˝ prvek, o nÏmû by platilo, ûe m· vlastnost K (tj. je to kr·lÌk) a vlastnost B (tj. bÏûÌ) ñ jin˝mi slovy, toto univerzum by muselo obsahovat kr·lÌka, kter˝ bÏûÌ. Z form·lnÌho hlediska ovöem opÏt vystaËÌme s univerzem tvo¯en˝m desÌtkou, maxipsem FÌkem, Ëi Quinem ñ staËÌ, kdyû interpretujeme predik·ty K a B vhodn˝m zp˘sobem. ,Zevnit¯ë teorie pak budeme mÌt v kaûdÈm p¯ÌpadÏ v modelu prostÏ kr·lÌka, kter˝ bÏûÌ (to jest prvek univerza, kter˝ m· vlastnosti K a B); ,zvnÏjökuë ovöem m˘ûeme opÏt rozliöit desÌtku, FÌka a Quina. Tady se ovöem asi zd·, ûe se na p¯irozen˝ jazyk nep¯edloûenÏ p¯en·öÌ nÏco, co platÌ jenom v oblasti jazyk˘ form·lnÌch. ZatÌmco form·lnÌ jazyky m˘ûeme interpretovat jakkoli, p¯irozen˝ jazyk m·, zd· se, jedinou, jednoznaËnÏ urËenou interpretaci: vÏta Ñtamhle bÏûÌ kr·lÌkì se p¯ece nevztahuje k û·dnÈmu ËÌslu, ani k û·dnÈmu psovi (natoû pak k maxipsovi), ani k û·dnÈmu filosofovi, ale k bÏûÌcÌmu kr·lÌkovi! Slova p¯irozenÈho jazyka nejsou interpretovateln· volnÏ, jsou pevnÏ sv·z·na s jednoznaËn˝mi objekty. Pr·vÏ tohle je ale onen m˝tus muzea, kter˝ Quine odmÌt·. JistÏ, vÏta Ñtamhle bÏûÌ kr·lÌkì hovo¯Ì o bÏûÌcÌm kr·lÌkovi ñ v tom smyslu, ûe to, o Ëem hovo¯Ì, musÌ b˝t nutnÏ kr·lÌk a musÌ to nutnÏ bÏûet. (Tak jako objekt, dÌky kterÈmu je pravdiv˝ v˝rok ∃ xPx, musÌ b˝t nutnÏ P.) To se ovöem dÌv·me ,zevnit¯ë p¯ÌsluönÈho jazyka a p¯ÌsluönÈ teorie.160 To,

160 Je tu ovöem i dalöÌ problÈm, kter˝ pro jednoduchost pomÌjÌme: pro identifikaci univerza je nutnÈ urËit ty v˝razy p¯irozenÈho jazyka, kterÈ budou ch·p·ny jako jmÈna, jako odkazujÌcÌ k objekt˘m. Na to obvykle nestaËÌ prost· gramatick· anal˝za: jakkoli jsou typick˝mi jmÈny substantiva, ne kaûdÈ substantivum je rozumnÏ uchopitelnÈ jako jmÈno (viz nap¯Ìklad poËest ve v˝razu na nÏËÌ poËest). Quine i jinÌ pouk·zali na to, ûe tÌm, co n·m m˘ûe pomoci uËinit ontologickÈ z·vazky explicitnÌmi, je

135

4. P¯eklad a struktura

co Quine odmÌt·, je p¯edstava, ûe naöe teorie v naöem p¯irozenÈm jazyce majÌ ñ na rozdÌl od tÏch ve form·lnÌch jazycÌch ñ jednoznaËnÏ urËenÈ modely i p¯i pohledu ,zvnÏjökuë ñ ûe sÈmantika jazyka je doslovnÏ d·na spojenÌm v˝raz˘ s nÏjak˝mi mimojazykov˝mi vÏcmi. JistÏ, sÈmantiku jazyka m˘ûeme vykl·dat, Ëi zn·zorÚovat prost¯ednictvÌm nÏjak˝ch objekt˘, kterÈ s v˝razy spojujeme ñ a pointou Quinovy argumentace je pak tvrzenÌ, ûe tohle m˘ûeme vûdy dÏlat mnoha netrivi·lnÏ r˘zn˝mi zp˘soby.

4.7 AnalytickÈ a syntetickÈ NenÌ tomu ovöem tak, ûe p¯irozen˝ jazyk musÌ b˝t jednoznaËnÏ interpretov·n d¯Ìve, neû v nÏm v˘bec m˘ûeme nÏjakÈ teorie utv·¯et? Nebyl by nesmysl tvo¯it ,teorieë z v˝rok˘ skl·dajÌcÌch se z v˝raz˘, kterÈ by jeötÏ nic neznamenaly? NenÌ tomu tak, ûe hovo¯it o pluralitÏ interpretacÌ m· smysl jedinÏ pr·vÏ v p¯ÌpadÏ form·lnÌch jazyk˘, kterÈ jsou v tomto smyslu spÌöe ,jazykyë v uvozovk·ch? NenÌ nutnÈ p¯edtÌm, neû formulujeme teorii, d·t slov˘m Ñkr·lÌkì a ÑbÏûÌì v˝znam? Je t¯eba si uvÏdomit, ûe Quinova odpovÏÔ na tyto ot·zky je ne: kladn· odpovÏÔ by totiû p¯edpokl·dala moûnost opat¯it slovo v˝znamem nez·visle na rozhodnutÌ o pravdivosti v˝rok˘, ve kter˝ch se toto slovo vyskytuje (to jest na ,utv·¯enÌ teoriÌë), zatÌmco Quine se naopak domnÌv·, ûe slovo m˘ûe mÌt v˝znam jedinÏ v d˘sledku pravdivosti nÏjak˝ch vÏt, ve kter˝ch figuruje (to jest v d˘sledku nÏjakÈ teorie). VezmÏme nejprve nÏjakou teorii, kter· se nevztahuje k empirickÈmu svÏtu, t¯eba form·lnÌ aritmetiku, to jest teorii sËÌt·nÌ a n·sobenÌ p¯irozen˝ch ËÌsel. Je tomu tak, ûe jejÌ termÌny, to jest ËÌslice a znaky jako Ñ+ì, jsou nejprve jednoznaËnÏ interpretov·ny, a teprve pak je formulov·no to, co pro nÏ platÌ ñ to jest p¯ÌsluönÈ teorie (tvo¯enÈ tvrzenÌmi jako ∀x (x+0 = x), to jest ,û·dnÈ ËÌslo se nezmÏnÌ p¯iËtenÌm nulyë ,∀x∀y (x+y = y+x), to jest ,na po¯adÌ sËÌtanc˘ nez·leûÌë atd.)? To Quine odmÌt·: nedovede si p¯edstavit, jak by je bylo logick· anal˝za. Pro Quina je podstatnÈ, ûe o univerzu m˘ûeme mluvit tehdy (a jenom tehdy), je-li v jazyce p¯Ìtomna urËit· komplexnÌ struktura, a sice struktura, kter· odpovÌd· apar·tu kvantifik·tor˘ a promÏnn˝ch v predik·tovÈ logice.

136

4.7 AnalytickÈ a syntetickÈ

moûnÈ interpretovat p¯ed tÌm, neû by byla konstatov·na p¯Ìsluön· teorie. Jak bychom mohli uskuteËnit propojenÌ mezi znakem Ñ+ì a operacÌ sËÌt·nÌ, aniû bychom konstatovali takovÈ vÏci, jako ∀x(x+0 = x), ∀x∀y(x+y = y+x), ... ? 161 PodobnÏ je to podle Quina se vztahem mezi ËÌslicemi a tÌm, ËÌm jsou interpretov·ny, ËÌsly: ËÌsla nejsou nÏjakÈ urËitÈ entity, na kterÈ uk·ûeme a pok¯tÌme je ËÌslicemi, ËÌsla nemohou b˝t niËÌm jin˝m neû prostÏ tÌm, co splÚuje z·kony aritmetiky.162 A jednou z point Quinov˝ch myölenkov˝ch experiment˘ s p¯ekl·d·nÌm slova Ñgavagaiì je to, ûe principi·lnÏ jinak to nem˘ûe b˝t ani v p¯ÌpadÏ v˝raz˘ vztahujÌcÌch se na empirick˝ svÏt. V˝razy jako Ñkr·lÌkì a ÑbÏûÌì sice na rozdÌl od v˝raz˘ Ñ0ì Ëi Ñ+ì nab˝vajÌ ten v˝znam, kter˝ majÌ, nikoli jenom dÌky teoriÌm, v nichû figurujÌ, ale i dÌky propojenÌ urËit˝ch vÏt, ve kter˝ch se vyskytujÌ, s urËit˝mi re·ln˝mi situacemi ñ tato propojenÌ vöak podle Quina nenÌ moûnÈ ch·pat jako ustanovujÌcÌ jednoznaËn˝ vztah mezi slovy a p¯edmÏty. Takûe podobnÏ jako je v˝znamem ËÌslice cokoli, co splÚuje ty z·kony aritmetiky, ve kter˝ch se tato ËÌslice vyskytuje, je v˝znamem slova Ñkr·lÌkì cokoli, co splÚuje naöe teorie o kr·lÌcÌch plus vazby ,pozorovacÌchë vÏt obsahujÌcÌch slovo Ñkr·lÌkì na situace ñ a Quine se sv˝mi ˙vahami snaûÌ uk·zat, ûe interpretacÌ, kterÈ toto vöe splÚujÌ, je st·le jeötÏ vÌce. Avöak i kdyû p¯ipustÌme, ûe p¯i¯azenÌ v˝znamu nÏjakÈmu slovu je neoddÏlitelnÈ od nahlÈdnutÌ pravdivosti nÏkter˝ch vÏt, ve kter˝ch se toto slovo vyskytuje (to jest od ,p¯ijetÌ teorieë), nebylo by st·le moûnÈ oddÏlit (kvazi)teorie, kterÈ pouze ustanovujÌ v˝znam, od skuteËn˝ch, empirick˝ch teoriÌ, jeû pak konstatujÌ fakta? Nebylo by nap¯Ìklad moûnÈ ¯Ìci, ûe propojenÌ vÏty ÑTohle je kr·lÌkì s v˝skytem kr·lÌk˘ je tÌm, co stanovÌ interpretaci slova Ñkr·lÌkì, zatÌmco vÏta ÑKr·lÌci jsou chlupatÌì uû pat¯Ì ke ,skuteËnÈë, empirickÈ teorii 161 Samoz¯ejmÏ pokud bychom uû nÏjakou teorii sËÌt·nÌ mÏli, mohli bychom Ñ+ì interpretovat prost¯ednictvÌm odpovÌdajÌcÌho v˝razu tÈto teorie ñ v p¯ÌpadÏ, ûe bychom uû rozumÏli v˝razu Ñoperace sËÌt·nÌì, mohli bychom prostÏ ¯Ìci Ñ,+ë p¯edstavuje operaci sËÌt·nÌì. To je ale z¯ejmÏ nezajÌmav˝ p¯Ìpad toho, kdy zav·dÌme alternativnÌ notaci pro nÏco, pro co uû v jazyce nÏjak˝ v˝raz m·me. Podstatn˝ je ten p¯Ìpad, kdy je interpretov·no nÏco, co v jazyce jeötÏ û·dn˝ ekvivalent nem·. 162

Viz pozn. 11.

137

4. P¯eklad a struktura

kr·lÌk˘, kter· tuto interpretaci p¯edpokl·d·? Quinova odpovÏÔ je opÏt z·porn· ñ takovÈ dÏlenÌ podle nÏj opÏt nem· û·dnou empirickou oporu, a je proto iluzornÌ v podobnÈm smyslu, v jakÈm je iluzornÌ rozliöenÌ mezi ,znamen·nÌm kr·lÌkaë a ,znamen·nÌm neoddÏlenÈ Ë·sti kr·lÌkaë. OdmÌtnutÌ tÈto dÏlÌcÌ Ë·ry, to jest hranice mezi v˝roky stanovÌcÌmi v˝znam (,analytick˝mië) a v˝roky konstatujÌcÌmi fakta (,syntetick˝mië) pak tvo¯Ì asi v˘bec nejslavnÏjöÌ z Quinov˝ch kontroverznÌch tezÌ ñ poprvÈ ji p¯edloûil jiû v roce 1952 ve svÈm Ël·nku DvÏ dogmata empirismu.163 Lze matematicky dok·zat, ûe kaûd· teorie v r·mci EL, kter· m· model (a kter· je tedy bezesporn·), m· i takov˝ model, jehoû univerzum nenÌ tvo¯eno niËÌm jin˝m neû p¯irozen˝mi ËÌsly. (V p¯ÌpadÏ nÏkter˝ch sloûitÏjöÌch logick˝ch systÈm˘ tohle neplatÌ ñ v jejich r·mci mohou existovat teorie, kterÈ vyûadujÌ modely, jejichû univerza musÌ mÌt vÌce prvk˘, neû kolik je vöech p¯irozen˝ch ËÌsel.) 164 P¯ijmeme-li tedy Quin˘v n·zor, ûe EL je pro zachycenÌ sÈmanticky relevantnÌch aspekt˘ p¯irozenÈho jazyka dostateËn·, dost·v·me kuriÛznÌ z·vÏr, ûe jak·koli teorie m˘ûe b˝t ñ v jistÈm smyslu ñ vykl·d·na jako o p¯irozen˝ch ËÌslech. To je v˝sledek, kter˝ Quine naz˝v· ñ nap˘l ûertem ñ ontologick˝m pytagoreismem. Jak jsme vöak zd˘raznili, Quinovy z·vÏry nelze ch·pat jako d˘kaz toho, ûe naöe teorie ,ve skuteËnostië nejsou o tom, o Ëem se n·m b˝t zdajÌ, ale ûe jsou t¯eba o ËÌslech; je t¯eba je ch·pat tak, ûe tento smysl v˝razu ,bytÌ oë je inherentnÏ relativnÌ a br·n absolutnÏ je tudÌû smyslupr·zdn˝. Pointou jeho teze ontologickÈ relativity je to, ûe ot·zka o Ëem? m· dobr˝ smysl jedinÏ vzhledem k nÏjakÈmu ,z·kladnÌmuë jazyku, k nÏmuû onen jazyk, o kterÈm mluvÌme, vztahujeme, a ke zp˘sobu, jak˝m ho vztahujeme ñ a takov˝m ,z·kladnÌmë jazykem je zpravidla ten jazyk, kter˝m mluvÌme. Pt·me-li se, o Ëem 163

Viz Quine: Two Dogmas of Empiricism, in: Philosophical Review, 60, 1952, str. 20ñ43; p¯etiötÏno in: Quine: From Alogical Point of View, New York, 1953. »esk˝ p¯eklad tohoto Ël·nku, a Ël·nku dalöÌch autor˘ o problematice analytickÈho a syntetickÈho, je obsaûen v knize J. Peregrin, S. SousedÌk (vyd.), Co je analytick˝ v˝rok?, Praha 1995. 164 To znÌ jistÏ divnÏ, protoûe p¯irozen˝ch ËÌsel je nekoneËno; modernÌ teorie mnoûin vöak, jak jsme na to uû pouk·zali, rozezn·v· ,nekoneËna nekoneËnÏjöÌ a mÈnÏ nekoneËn·ë, a mnoûina vöech p¯irozen˝ch ËÌsel tvo¯Ì z tohoto pohledu to ,nejmÈnÏ nekoneËnÈ nekoneËnoë.

138

4.8 Holismus versus korespondenËnÌ teorie jazyka

hovo¯Ì Ëesk· vÏta Ñtamhle bÏûÌ kr·lÌkì, pak norm·lnÏ odpovÌme Ño kr·lÌkoviì; kdybychom ale vzali Ñtamhle bÏûÌ kr·lÌkì jako vÏtu nikoli Ëeötiny, ale jazyka, kter˝ je s Ëeötinou shodn˝, ale do Ëeötiny se p¯ekl·d· tak, ûe se (mimo jinÈ) Ñkr·lÌkì p¯ekl·d· jako ÑneoddÏlen· Ë·st kr·lÌkaì (a kter˝ je ñ jako celek ñ od Ëeötiny naprosto nerozeznateln˝), bylo by spr·vnou odpovÏdÌ Ño neoddÏlenÈ Ë·sti kr·lÌkaì. A protoûe hovo¯it tÌmto jazykem je totÈû jako hovo¯it Ëesky, nenÌ tato odpovÏÔ vlastnÏ o nic nespr·vnÏjöÌ neû ta obvykl·.

4.8 Holismus versus korespondenËnÌ teorie jazyka Jin˝m vyj·d¯enÌm toho, ûe je Quinova filosofie jazyka strukturalistick·, vyj·d¯enÌm, kterÈ by asi bylo bliûöÌ jemu samotnÈmu, je teze, ûe jazyk je t¯eba vidÏt holisticky, nikoli atomisticky. To znamen·, ûe tomu nenÌ tak, ûe by prim·rnÏ existovaly vztahy mezi slovy a jim p¯Ìsluön˝mi vÏcmi a jejich ,souËtemë by se konstituoval vztah mezi celkem jazyka a celkem svÏta; je tomu naopak tak, ûe prim·rnÏ existuje vztah mezi jazykem (Ëi naöimi teoriemi v tomto jazyce) a svÏtem, kter˝ my, kdyû tento vztah teoreticky reflektujeme, ,rozkl·d·meë a ,promÌt·meë z celk˘ na Ë·sti. Kdyû sÈmantiku jazyka vykl·d·me, Ëi zn·zorÚujeme, pouûÌv·me Ëasto obrazu vztah˘ mezi slovy a vÏcmi ,d·vajÌcÌch dohromadyë vztah mezi jazykem a svÏtem. Protoûe ale tyto vztahy nejsou nÏËÌm bezprost¯ednÏ dan˝m, n˝brû jsou naöÌm teoretick˝m konstruktem, nenÌ nic nepochopitelnÈho na tom, ûe nejsou urËeny jednoznaËnÏ. S tÌm souvisÌ takÈ Quinovo v˝öe probÌranÈ odmÌtnutÌ rozhranÌ mezi syntetick˝mi (empirick˝mi) a analytick˝mi vÏtami.165 To, ûe existuje ostr· hranice mezi v˝roky, kterÈ jsou pravdivÈ nebo nepravdivÈ v d˘sledku toho, jak˝ je stav svÏta, a v˝roky, kterÈ jsou pravdivÈ nebo nepravdivÈ ËistÏ v d˘sledku v˝znam˘ slov, ze kter˝ch se skl·dajÌ, bylo vÏtöinou analytick˝ch filosof˘ p¯ed Quinem 165

KantovskÈ lpÏnÌ na rozliöov·nÌ mezi v˝roky, kterÈ jsou empirickÈ (tj. a posteriori), a tÏmi, kterÈ jsou syntetickÈ (tj. pravdivÈ nikoli jen v d˘sledku v˝znamu), je Quinem podobnÏ jako vÏtöinou jeho analytick˝ch p¯edch˘dc˘ ignorov·no. To je d·no jejich vpodstatÏ empiristick˝m postojem. TermÌny syntetickÈ, empirickÈ Ëi kontingentnÌ jsou tak pro Quina de facto synonymnÌ.

139

4. P¯eklad a struktura

br·no za samoz¯ejmost. (P¯Ìkladem v˝roku prvnÌho z tÏchto typ˘ by bylo t¯eba ÑHlavnÌ mÏsto »eskÈ republiky je Prahaì; p¯Ìkladem v˝roku toho druhÈho typu nap¯Ìklad ÑHlavnÌ mÏsto »eskÈ republiky je mÏstoì.) Pravdiv˝ empirick˝ v˝rok je pravdiv˝ dÌky souËasnÈmu stavu svÏta a m˘ûe se kdykoli st·t nepravdiv˝m; pravdiv˝ analytick˝ v˝rok je naopak pravdiv˝ jednou provûdy a nepravdiv˝m se st·t nem˘ûe, aù se svÏt jakkoli mÏnÌ. Quine pak poukazuje na to, ûe uvÏdomÌme-li si, ûe jednotkou interakce mezi jazykem a svÏtem nenÌ jednotliv· vÏta, ale cel· teorie, nem· takov· hranice û·dnou faktickou oporu: v d˘sledku zmÏny stavu svÏta se m˘ûe zmÏnit pravdivost jedinÏ celÈ teorie, a jak tuto zmÏnu promÌtneme na jejÌ jednotlivÈ v˝roky, tj. kterÈ z nich prohl·sÌme za nepravdivÈ, z·visÌ na naöem rozhodnutÌ. 166 P¯edstavme si stroj, kter˝ se skl·d· z nÏjak˝ch souË·stek a kon· nÏjakou Ëinnost: pak to, co vykon·v·, si m˘ûeme p¯edstavit jako ,souËetë dÌlËÌch ËinnostÌ konan˝ch jeho Ë·stmi. Charakterizovat Ëinnosti jednotliv˝ch souË·stÌ, jejich role, pak ale Ëasto m˘ûeme mnoha r˘zn˝mi zp˘soby. P¯edstavme si gramofon p¯ehr·vajÌcÌ desku: m˘ûeme ¯Ìci, ûe ˙kolem desky je vÈst p¯enosku a ûe ˙kolem p¯enosky je nechat se deskou vÈst; m˘ûeme ale takÈ ¯Ìci t¯eba to, ûe ˙kolem p¯enosky je ,ËÌstë povrch desky a ûe ˙kolem desky je nÈst ,textë, kter˝ je ,Ëiteln˝ë pro p¯enosku. PodobnÏ m˘ûeme i alternativnÌm zp˘sobem charakterizovat role Ë·stÌ vÏty: m˘ûeme t¯eba ¯Ìci, ûe podmÏt oznaËuje nÏjakou vÏc a p¯Ìsudek vyjad¯uje mnoûinu, do kterÈ tato vÏc pat¯Ì (je-li vÏta pravdiv·) nebo nepat¯Ì (je-li nepravdiv·); nebo m˘ûeme ¯Ìci, ûe podmÏt vyjad¯uje nÏjak˝ svazek vlastnostÌ a p¯Ìsudek vyjad¯uje vlastnost, kter· je souË·stÌ tohoto svazku (je-li vÏta pravdiv·) nebo nenÌ (je-li nepravdiv·). A stejnÏ tak m˘ûeme ¯Ìci, ûe Ñgavagaiì oznaËuje kr·lÌka a dalöÌ slova domorodÈho jazyka to a to; Ëi ûe Ñgavagaiì oznaËuje neoddÏlenou Ë·st kr·lÌka a dalöÌ slova nÏco jinÈho. Ve vöech p¯Ìpadech je podstatnÈ, zda n·m spr·vnÏ vych·zÌ dan˝ souËet (hrajÌcÌ gramofon, vÏta pravdiv· za urËit˝ch okolnostÌ, Ëi soubor v˝povÏdÌ spr·vnÏ ËinÏn˝ch v urËit˝ch situacÌch). DalöÌm d˘leûit˝m d˘sledkem holistickÈho pohledu je fakt, ûe jsou-li ty vztahy mezi slovy a ,vÏcmië, kterÈ ,d·vajÌ dohromadyë 166 Viz tÈû J. Peregrin, Diskuse o analytiËnosti v naöem stoletÌ, in: J. Peregrin, S. SousedÌk (vyd.), str. 15ñ24.

140

4.8 Holismus versus korespondenËnÌ teorie jazyka

vztah jazyka a svÏta, jenom naöÌm teoretick˝m konstruktem, mohou b˝t teoretick˝m konstruktem i ony ,vÏcië, ke kter˝m se v˝razy vztahujÌ, tj. v˝znamy. S ,obyËejn˝mië vÏcmi (domy, kameny, velbloudy, automobily atd. atd.) totiû, jak jsme konstatovali jiû v ˙vodu tÈto knÌûky, jako s v˝znamy zjevnÏ nevystaËÌme: chceme-li fungujÌcÌ obr·zek izomorfie mezi jazykem a svÏtem, nutnÏ pot¯ebujeme nÏco jako vlastnosti, fakty, mnoûiny, ud·losti atd. P¯edstava takovÈto izomorfie Ëi, jak se Ëasto ¯Ìk·, korespondenËnÌ teorie jazyka, tvo¯Ì j·dro slavnÈho Wittgensteinova Trakt·tu. Wittgenstein takÈ hned v jeho ˙vodu konstatuje, ûe svÏt se neskl·d· z vÏcÌ, ale z fakt˘. Pro ËlovÏka, kter˝ nikdy nep¯em˝ölel o fungov·nÌ jazyka, to znÌ divnÏ: norm·lnÌ by p¯ece spÌöe bylo ¯Ìci, ûe se svÏt skl·d· z vÏcÌ. Jakmile vöak budujeme korespondenËnÌ teorii vztahu jazyka a svÏta a jakmile si tak jako Wittgenstein uvÏdomÌme, ûe z·kladnÌ jednotkou jazyka je vÏta, musÌme uËinit z·vÏr, ûe jednotkou svÏta je nÏco, co vÏtÏ odpovÌd·, nÏco jako fakt jako nejazykov˝ protipÛl vÏty. VidÏt svÏt jako souhrn fakt˘ by n·m asi nikdy nep¯iölo na mysl, dokud se nepustÌme do budov·nÌ korespondenËnÌ teorie; proto Quine ¯Ìk·, ûe korespondenËnÌ teorie znamen· ÑzbyteËnÈ vym˝ölenÌ entit jenom proto, aby byla zajiötÏna korespondenceì, a prohlaöuje ji za Ñzhoubnou a nebezpeËnou iluzi vysvÏtlenÌì.167 Z tohoto hlediska je pro to, jak vidÌme n·ö svÏt, podstatn· (explicitnÌ Ëi jenom implicitnÌ) reflexe toho, jak funguje n·ö jazyk. V tom je racion·lnÌ j·dro zd·nlivÏ extravagantnÌho tvrzenÌ, ûe n·ö svÏt je ,jazykov˝m konstruktemë: svÏt je jazykov˝m konstruktem v tom smyslu a do tÈ mÌry, do jakÈ se pro n·s skl·d· z vÏcÌ, kterÈ bychom jako vÏci nemuseli vidÏt, kdybychom nemÏli ten jazyk, kter˝ m·me. ÿekneme-li o nÏËem v tomto smyslu, ûe je to jazykov˝ konstrukt, neplyne z toho ale, ûe by to nebylo skuteËnÈ: myslÌ se tÌm, ûe neb˝t jazyka, nech·pali bychom to tak, jak to ch·peme (,nemÏlo by to pro n·s ten tvar, kter˝ to m·ë). Jak v tomto smyslu ,dÏl·me svÏty slovyë podrobnÏ rozebral ve svÈ knize Quin˘v kolega Nelson Goodman.168

167

W. V. O. Quine, Response to Bergstrˆm, in: Inquiry, 37, 1994, str. 496.

168

Viz N. Goodman, Ways of Worldmaking, Hassocks 1978; Ëesky: Cesty svÏtatvorby, Bratislava 1997.

141

4. P¯eklad a struktura

A tÌm se opÏt dost·v·me k ˙st¯ednÌmu tÈmatu tÈto knÌûky: k rozporu mezi nomenklaturistick˝m a strukturalistick˝m pohledem na jazyk. To, ûe Quin˘v pohled na jazyk je bytostnÏ holistick˝, oËividnÏ neznamen· nic jinÈho, neû ûe je ñ v naöem smyslu slova ñ strukturalistick˝; je protipÛlem atomistickÈho m˝tu muzea a nomenklaturistickÈ korespondenËnÌ teorie. ÿekli jsme, ûe sÈmantick˝ strukturalismus je p¯esvÏdËenÌm, ûe pro jazyk jsou z·sadnÌ horizont·lnÌ relace, ûe vztah v˝raz-v˝znam nem˘ûe existovat bez vztahu v˝raz-v˝raz, jak˝m je vztah synonymie (kter˝ je z Quinova pragmatistickÈho pohledu vztahem jistÈ funkËnÌ ekvivalence). A to je pr·vÏ to, co zd˘razÚuje Quine: ÑZ toho, co bylo problÈmem v˝znamu, n·m zb˝v· dvojice problÈm˘, v nichû je lepöÌ se o v˝znamu v˘bec nezmiÚovat; jednÌm z nich je problÈm vysvÏtlenÌ pojmu smysluplnÈ posloupnosti [znak˘] a druh˝m je problÈm vysvÏtlenÌ pojmu synonymie.ì 169 4.9 ShrnutÌ: Quin˘v strukturalismus Quinovy ˙vahy o radik·lnÌm p¯ekladu poukazujÌ nejprve p¯edevöÌm k tomu, ûe tÌm, co zjiöùujeme, kdyû zjiöùujeme, co nÏjakÈ nezn·mÈ slovo znamen·, je to, jak je toto slovo kompetentnÌmi mluvËÌmi uûÌv·no; a to naznaËuje, ûe v˝znam v˝razu je dobrÈ vidÏt jako spoËÌvajÌcÌ ve funkci, kterou toto slovo m· v r·mci jazyka, do nÏhoû pat¯Ì a v r·mci p¯Ìsluön˝ch ,jazykov˝ch herë. To pak vede k p¯esvÏdËenÌ, ûe jazyk nenÌ nÏco jako nomenklatura, ale spÌöe nÏco jako sada n·stroj˘ slouûÌcÌch k urËit˝m ˙Ëel˘m. TÌm je Quine implicitnÏ blÌzk˝ p¯edevöÌm pozdnÌmu Wittgensteinovi, kter˝ tohle ¯Ìk· na mnoha mÌstech explicitnÏ; viz nap¯. ÑV˝znam slova je jeho uûitÌ v jazyce.ì 170 Ëi ÑV˝znam slova je zp˘sob jeho uûitÌ. ... V˝znam slova srovn·vej s ,funkcÌë ˙¯ednÌka. A ,r˘znÈ v˝znamyë s ,r˘zn˝mi funkcemië.ì 171 Co je vöak u Quina v tomto ohledu novÈho, je to, ûe tento n·zor osvÏtluje prost¯ednictvÌm sv˝ch ˙vah o radik·lnÌm p¯ekladu z novÈho ˙hlu a s novou n·zornostÌ.

169

W. V. O. Quine, From a Logical Point of View, New York 1953, str. 49.

170

L. Wittgenstein, PU, ß43.

171

L. Wittgenstein, ‹ber Gewissheit, Frankfurt 1984, ßß61, 64.

142

4.9 ShrnutÌ: Quin˘v strukturalismus

KonkrÈtnÏji doch·zÌ Quine k z·vÏru, ûe p¯ips·nÌ v˝znamu, k jakÈmu dospÌv· ËlovÏk, kter˝ se uËÌ nezn·m˝ jazyk, je vÏcÌ zjiötÏnÌ urËit˝ch pravidelnostÌ v uûÌv·nÌ p¯ÌsluönÈho jazyka. Zjistit, ûe Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk, znamen· vypozorovat urËitÈ vzorce v jazykovÈm chov·nÌ lidÌ, kte¯Ì toto slovo uûÌvajÌ. (Mimo jinÈ to ovöem znamen· vypozorovat spojitost mezi jejich uûÌv·nÌm tohoto slova a v˝skytem kr·lÌk˘.) Zjistit, ûe nÏjakÈ slovo vyjad¯uje konjunktivnÌ spojenÌ vÏt, znamen· vypozorovat urËitÈ souvislosti mezi uûÌv·nÌm souvÏtÌ spojen˝ch tÌmto v˝razem a uûÌv·nÌm sloûek tÏchto souvÏtÌ. Co je ovöem podstatnÈ, je to, ûe Quine p¯itom zjiöùuje, ûe funkce jednotliv˝ch slov nenÌ specifikovateln· bez odkaz˘ na funkci jin˝ch slov; ûe fungov·nÌ jazyka je tudÌû z·sadnÏ holistickÈ. Quine dokl·d·, ûe totÈû platÌ i v p¯ÌpadÏ slov, kter· se zdajÌ mÌt zcela jednoduchou, p¯ÌmoËa¯e specifikovatelnou funkci, jako je slovo Ñkr·lÌkì, jehoû funkcÌ se zd· b˝t prostÏ oznaËovat kr·lÌky. Ani funkce tohoto slova totiû v jistÈm podstatnÈm smyslu nenÌ specifikovateln· jinak neû relativnÏ k funkcÌm jin˝ch slov (slov jako Ñjedenì a Ñmnohoì). Pro urËenÌ toho, co slova znamenajÌ, je tedy z·sadnÌ urËenÌ vazeb, kterÈ mezi nimi existujÌ, tj. urËenÌ relevantnÌ struktury jazyka. A v˝znam je tedy v podstatnÈm smyslu z·leûitostÌ tÈto struktury.

143

5. PRAVDIVOST A STRUKTURA: DONALD DAVIDSON

5.1 Radik·lnÌ interpretace a princip vst¯Ìcnosti Donald Davidson, v mnohÈm Quin˘v û·k a pokraËovatel, je dnes mnoh˝mi povaûov·n za nejorigin·lnÏjöÌho a nejpozoruhodnÏjöÌho p¯edstavitele souËasnÈho postanalytickÈho filosofickÈho myölenÌ. JednÌm z klÌËov˝ch v˝chodisek jeho filosofie bylo i rozvinutÌ Quinov˝ch myölenkov˝ch experiment˘ s radik·lnÌm p¯ekladem; Davidson vöak tyto ˙vahy dovedl k d˘sledk˘m, kterÈ dalece p¯es·hly to, co ze sv˝ch myölenkov˝ch experiment˘ s p¯ekladem vyvozoval Quine s·m. Davidson takÈ nahradil Quin˘v pojem radik·lnÌho p¯ekladu pojmem radik·lnÌ interpretace ñ je totiû p¯esvÏdËen, ûe situace, kdy se snaûÌme v˝znam v˝razu nezn·mÈho jazyka uchopit tak, ûe najdeme ekvivalent tohoto v˝razu v naöem vlastnÌm jazyce, je jenom speci·lnÌm p¯Ìpadem obecnÏjöÌ a podstatnÏjöÌ situace, kdy se tento v˝znam snaûÌme prost¯edky naöeho jazyka prostÏ jenom nÏjak vysvÏtlit. Vraùme se tedy k situaci, od kterÈ se odvÌjÌ quinovskÈ ˙vahy, tedy k situaci, kdy stojÌme p¯ed ˙kolem porozumÏt nÏjakÈmu zcela nezn·mÈmu jazyku. Doöli jsme k z·vÏru, ûe to, co prim·rnÏ zjiöùujeme, kdyû se snaûÌme p¯ijÌt na to, jak˝ m· dan˝ domorod˝ v˝raz v˝znam, je nÏco jako zp˘sob, jak˝m je tento v˝raz domorodci uûÌv·n, Ëi jako uûiteËnost tohoto v˝razu pro cÌle, kterÈ domorodci sv˝m jazykov˝m chov·nÌm sledujÌ; zvl·ötÏ pak zjiöùujeme stejnost (Ëi podobnost) fungov·nÌ v˝raz˘ domorodc˘ a v˝raz˘ naöich. Z·vÏr, ûe domorod˝ v˝rok V m· stejnou funkci jako n·ö v˝rok V* (V SF V*, jak jsme to oznaËili v oddÌle 3.5), ËinÌme prim·rnÏ tehdy, kdyû dojdeme k p¯esvÏdËenÌ, ûe pro kaûdÈho domorodÈho mluvËÌho M a pro kaûdou situaci S platÌ, ûe mluvËÌ M je v situaci S ochoten

144

5.1 Radik·lnÌ interpretace a princip vst¯Ìcnosti

(Quine by ¯ekl Ñm· dispoziciì) konstatovat V, pr·vÏ kdyû my bychom v tÈûe situaci konstatovali V*. Jedna ze z·sadnÌch odliönostÌ mezi Davidsonem a Quinem se ovöem objevuje uû v tomto bodÏ. Davidson konstatuje, ûe radik·lnÌ interpret se musÌ prim·rnÏ snaûit zjiöùovat, ve kter˝ch situacÌch majÌ mluvËÌ jednotlivÈ vÏty za pravdivÈ. D· se ovöem oËek·vat, ûe mluvËÌ bude mÌt danou vÏtu za pravdivou pr·vÏ tehdy, kdyû ji bude konstatovat, Ëi kdyû bude jejÌ konstatov·nÌ schvalovat; Davidson vöak poukazuje na to, ûe tak tomu zdaleka vûdy b˝t nemusÌ, a ËinÌ z·vÏr, ûe mÌt vÏtu za pravdivou musÌ b˝t pro interpreta de facto primitivnÌ pojem, nep¯evoditeln˝ na û·dnÈ jednoduööÌ pojmy (ani na pojmy popisujÌcÌ chov·nÌ interpretovanÈho jako fyzik·lnÌ dÏj, jak si to p¯edstavujÌ behavioristÈ). To ovöem neznamen·, ûe by Davidson odmÌtl Quinovo tvrzenÌ, ûe interpretace nem˘ûe vych·zet z niËeho jinÈho neû z chov·nÌ interpretovan˝ch; tvrdÌ vöak, ûe interpretace je zvl·ötnÌm druhem Ëinnosti, kter˝ vyûaduje zvl·ötnÌ (specificky lidsk˝) ,˙hel pohleduë a zvl·ötnÌ neredukovatelnÈ pojmy, zejmÈna pojem pravdy. Davidson d·le konstatuje, ûe pro interpretaci je charakteristickÈ to, ûe interpret se nutnÏ musÌ ¯Ìdit tÌm, co Davidson naz˝v· principem vst¯Ìcnosti (principle of charity). 172 Podle tohoto principu musÌ interpret p¯edpokl·dat, ûe to, co pokl·dajÌ domorodci za pravdu, takÈ skuteËnÏ (alespoÚ v podstatnÈ vÏtöinÏ p¯Ìpad˘) pravdou je. To se m˘ûe zd·t b˝t zcela absurdnÌ: copak se domorodec nem˘ûe m˝lit? Davidson ovöem netvrdÌ, ûe se domorodec zaruËenÏ nem˝lÌ; ¯Ìk· jenom to, ûe p¯edpoklad, ûe se (z podstatnÈ Ë·sti) nem˝lÌ, je pro radik·lnÌho interpreta p¯edpokladem rozumn˝m, a v jistÈm smyslu nutn˝m. P¯edstavme si totiû, ûe domorodec nap¯Ìklad öpatnÏ vidÌ a ûe vol· Ñgavagaiì, kdyû vidÌ psa, protoûe se domnÌv·, ûe vidÌ kr·lÌka. Pak bychom z¯ejmÏ nemohli v˝znam slova Ñgavagaiì nikdy rozluötit ñ pokud si ovöem nenajdeme inform·tora s lepöÌm zrakem, Ëi pokud nedok·ûeme spr·vnÏ p¯eloûit nÏjak· slova, pomocÌ kter˝ch by bylo moûnÈ v˝znam slova Ñgavagaiì urËit, aniû bychom pot¯ebovali na kr·lÌky ukazovat (t¯eba domorodÈ ekvivalenty slov Ñzv̯eì, Ñchlupat˝ì, Ñdlouh˝ì, Ñuchoì atd.). Budou-li se tedy do172

Tento termÌn pouûÌv·, i kdyû v ponÏkud jinÈm smyslu, uû i Quine (OROE). Ten ho p¯ipisuje N. L. Wilsonovi (Substances without Substrata, in: Review of Metaphysics, 12, 1959, str. 532).

145

5. Pravdivost a struktura

morodci m˝lit vöichni a ve vöem (Ëi skoro ve vöem), je n·ö p¯eklad jejich jazyka tak jako tak odsouzen k ne˙spÏchu. To znamen·, ûe princip vst¯Ìcnosti n·s povede na scestÌ jenom tehdy, kdyû se tam musÌme dostat v kaûdÈm p¯ÌpadÏ. Podle Davidsonova ch·p·nÌ radik·lnÌ interpretace tedy interpret tvo¯Ì hypotÈzy tvaru: domorodci majÌ v˝rok V za pravdu pr·vÏ tehdy, kdyû ..., a od nich p¯ech·zÌ k hypotÈz·m tvaru: v˝rok V je pravdiv˝ pr·vÏ tehdy, kdyû .... NamÌsto quinovskÈ hypotÈzy: domorodci konstatujÌ (Ëi majÌ dispozici konstatovat) Ñgavagaiì pr·vÏ tehdy, kdyû my konstatujeme (m·me dispozici konstatovat) Ñ(nablÌzku je) kr·lÌkì tedy formuluje hypotÈzu: domorodci majÌ za pravdu Ñgavagaiì, pr·vÏ kdyû je nablÌzku kr·lÌk a od tÈ p¯ich·zÌ k hypotÈze: Ñgavagaiì je pravda, pr·vÏ kdyû je nablÌzku kr·lÌk. TÌm se teorie, ke kterÈ radik·lnÌ interpret doch·zÌ, formuje do tvaru p¯ipomÌnajÌcÌho to, na Ëem zaloûil svou matematickou teorii pravdy Alfred Tarski; 173 a to Davidsonovi umoûÚuje aplikovat na problÈm radik·lnÌ interpretace TarskÈho apar·t. Abychom mohli tento Davidson˘v krok p¯iblÌûit, musÌme nejprve naËrtnout principy TarskÈho teorie.

173

A. Tarski, Der Wahrheitsbegriff in den Sprachen der deduktiven Disziplinen, in: Akademischer Anzeiger der Akademie der Wissenschaften in Wien, 69, 1932; anglicky: The Concept of Truth in Formalized Languages, in: A. Tarski, Logic, Semantics, Metamathematics, Oxford 1956, str. 152ñ278; A. Tarski, The Semantic Conception of Truth, in: Philosophy and Phenomenological Research, 4, 1944, str. 341ñ375. Viz tÈû J. Peregrin (vyd.), Truth and its nature (if any), Dordrecht 1999.

146

5.2 TarskÈho teorie pravdivosti Tarski (p˘vodem Pol·k, kter˝ ovöem str·vil podstatnou Ë·st svÈho ûivota v USA) se ve t¯ic·t˝ch letech pokusil p¯istoupit k pojmu pravdy zp˘sobem analogick˝m tomu, jak˝m se v r·mci teorie mnoûin p¯istupuje k pojmu mnoûiny a v r·mci form·lnÌ aritmetiky k pojmu ËÌsla ñ totiû shrom·ûdit charakteristickÈ pravdy, obsahujÌcÌ predik·t Ñb˝t pravdiv˝ì a vytvo¯it axiomatickou teorii. Tarski si p¯edevöÌm povöiml toho, ûe pro predik·t pravdivosti (a tÌm samoz¯ejmÏ i pro pojem pravdivosti, kter˝ je tÌmto predik·tem vyjad¯ov·n), je charakteristickÈ to, ûe ze schÈmatu: x je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû y

(T)

dostaneme pravdivÈ tvrzenÌ, kdykoli v nÏm nahradÌme symbol x jmÈnem nÏjakÈ oznamovacÌ vÏty a symbol y touto vÏtou samotnou.174 Speci·lnÏ, kdyû se omezÌme na takov· jmÈna vÏt, kter· vznikajÌ standardnÌm pouûitÌm uvozovek, dostaneme pravdivÈ tvrzenÌ ze schÈmatu: Ñyì je pravda pr·vÏ kdyû y,

(Të)

kdykoli do nÏj vepÌöeme vÏtu na mÌsto obou v˝skyt˘ symbolu y. Tarski tedy uËinil z·vÏr, ûe nÏjak˝ predik·t je moûnÈ smysluplnÏ naz˝vat predik·tem pravdivosti jedinÏ tehdy, kdyû se chov· tak, jak p¯edepisuje schÈma (T) ñ totiû kdyû je kaûd˝ v˝rok, kter˝ vznikne ze spojenÌ tohoto predik·tu se jmÈnem nÏjakÈ vÏty, ekvivalentnÌ tÈto vÏtÏ samotnÈ.175 A protoûe nenalezl nic jinÈho, co by predik·t prav174 Pokud ovöem hovo¯Ìme o p¯irozenÈm jazyce (a nikoli o nÏjakÈm jazyce form·lnÌm), je t¯eba dodat, ûe musÌ jÌt o vÏtu, kter· m· (sama o sobÏ) pravdivostnÌ hodnotu. KvalifikujÌ se tedy vÏty jako ÑSnÌh je bÌl˝ì, ale nikoli nap¯Ìklad vÏty jako ÑJ· m·m hladì (kterÈ nab˝vajÌ pravdivostnÌ hodnotu aû v nÏjakÈm konkrÈtnÌm kontextu). 175

Speci·lnÏ platÌ, jak stanovÌ schÈma (Tí), ûe kaûdÈ tvrzenÌ, kterÈ vznikne ze spojenÌ tohoto predik·tu pravdivosti s v˝rokem uzav¯en˝m do uvozovek, je ekvivalentnÌ tomuto v˝roku samotnÈmu. Je-li tedy Pr predik·t pravdivosti, pak je ÑPr (,SnÌh je bÌl˝ë)ì totÈû co ÑSnÌh je bÌl˝ì, a podobnÏ pro dalöÌ v˝roky. Z tohoto hlediska se d· ¯Ìci, ûe Pr de facto ,ruöÌ uvozovkyë; a hovo¯Ì se takÈ o diskvotaËnÌ povaze tohoto predik·tu.

147

5. Pravdivost a struktura

divosti charakterizovalo, p¯ijal hypotÈzu, ûe predik·t je predik·tem pravdivosti pr·vÏ tehdy, kdyû se ¯ÌdÌ schÈmatem (T). Mohli bychom tedy vöechny vÏty, kterÈ jsou instancemi schÈmatu (T) (tzv. T-vÏty), tj. vÏty: ÑSnÌh je bÌl˝ì je pravda, pr·vÏ kdyû snÌh je bÌl˝, ÑTr·va je zelen·ì je pravda, pr·vÏ kdyû tr·va je zelen·, ÑSnÌh je zelen˝ì je pravda, pr·vÏ kdyû snÌh je zelen˝, ÑSnÌh je bÌl˝ a tr·va je zelen·ì je pravda, pr·vÏ kdyû snÌh je bÌl˝ a tr·va je zelen·, ÑSnÌh nenÌ bÌl˝ì je pravda, pr·vÏ kdyû snÌh nenÌ bÌl˝ povaûovat dohromady za hledanou axiomatickou teorii pravdivosti? ProblÈm je v tom, ûe tÏchto vÏt je jistÏ nekoneËn˝ poËet, a povaûujeme-li teorii za nÏco, co m˘ûe b˝t vysloveno nebo zaps·no, pak to, co je nekoneËnÈ, b˝t teoriÌ jistÏ nem˘ûe. Tarski tedy konstatoval, ûe teoriÌ pravdivosti nem˘ûe b˝t samo nekoneËno T-vÏt, ale jedinÏ nÏjakÈ jejich koneËnÈ zachycenÌ, tj. nÏjak· koneËn· mnoûina v˝rok˘, ze kter˝ch by vöechny T-vÏty vypl˝valy.176 Tarski pak pouk·zal na to, ûe T-vÏty pro sloûenÈ v˝roky vytvo¯enÈ pomocÌ logick˝ch oper·tor˘ negace, konjunkce, disjunkce atd. m˘ûeme odvodit z T-vÏt pro jednoduchÈ v˝roky pomocÌ nÏkolika m·lo jednoduch˝ch princip˘. Tak T-vÏta ÑSnÌh je bÌl˝ a tr·va je zelen·ì je pravda, pr·vÏ kdyû snÌh je bÌl˝ a tr·va je zelen· m˘ûe b˝t s pouûitÌm standardnÌ logiky a principu Kon (V1,V2) je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû V1 je pravda a V 2 je pravda (kde Kon (V1,V2) p¯edstavuje v˝rok, kter˝ vznikne konjunktivnÌm spojenÌm v˝rok˘ V1 a V 2 spojkou Ñaì) odvozeno z

176 Nebylo by moûnÈ za teorii pravdivosti prohl·sit samotnÈ T-schÈma, kterÈ v sobÏ ñ v jistÈm smyslu ñ vöechny T-vÏty ,obsahujeë? Tarski se domnÌv·, ûe nikoli ñ aby se z T-schÈmatu stalo nÏco jako skuteËn· teorie, muselo by to b˝t uvedeno do tvaru obecnÈho v˝roku a to podle TarskÈho z d˘vod˘, kterÈ oböÌrnÏ probÌr·, nejde (viz m˘j ˙vod ke sbornÌku Truth and its nature (if any)).

148

5.2 TarskÈho teorie pravdivosti

ÑSnÌh je bÌl˝ì je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû snÌh je bÌl˝ a ÑTr·va je zelen·ì je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû tr·va je zelen·. PodobnÏ je tomu v p¯ÌpadÏ dalöÌch typ˘ takov˝chto sloûen˝ch vÏt. To znamen·, ûe veökerÈ T-vÏty m˘ûeme s pouûitÌm nemnoha jednoduch˝ch princip˘ vyvodit z T-vÏt pro vÏty (logicky) jednoduchÈ. Kdyby bylo jednoduch˝ch vÏt jenom koneËn˝ poËet, pak bychom tedy poûadovanÈ koneËnÈ zachycenÌ nekoneËna vöech T-vÏt mÏli (toto koneËnÈ zachycenÌ by bylo tvo¯eno koneËn˝m poËtem T-vÏt pro jednoduchÈ vÏty plus koneËn˝m poËtem tÏch princip˘, kterÈ jsou pot¯eba pro vyvozov·nÌ ostatnÌch T-vÏt). ProblÈm je ovöem v tom, ûe i jednoduch˝ch vÏt, a tudÌû T-vÏt pro jednoduchÈ vÏty, bude st·le nekoneËnÏ mnoho. To je patrnÈ nap¯Ìklad z toho, ûe podmÏt jednoduchÈ vÏty m˘ûeme donekoneËna prodluûovat, t¯eba tak, ûe ho uvedeme do genitivu a p¯ed nÏj p¯id·me slovo Ñotecì: Rushdie je spisovatel, otec Rushdieho je spisovatel, otec otce Rushdieho je spisovatel. Rozkl·d·nÌm vÏt na jednoduööÌ se tedy nedopracujeme k û·dnÈ koneËnÈ b·zi ñ jednoduch˝ch vÏt je st·le nekoneËno, a ty uû rozkl·dat na jednoduööÌ vÏty nelze, ty jiû û·dnÈ vÏty neobsahujÌ. Jazyk se ovöem nutnÏ opÌr· o koneËn˝ poËet stavebnÌch kamen˘, slov ñ s redukov·nÌm T-vÏt vöak nem˘ûeme pokraËovat aû ke slov˘m, protoûe, jak uû jsme konstatovali, T-vÏty jsou formulovatelnÈ jedinÏ pro vÏty, nikoli pro slova. Tarski tento problÈm obeöel geni·lnÌm trikem: vzal do hry vedle pravdivosti dalöÌ pojem, a to pojem, kter˝ je na jednÈ stranÏ aplikovateln˝ nejenom na vÏty, ale i na Ë·sti vÏt, a na druhÈ stranÏ od nÏj v p¯ÌpadÏ vÏt dok·ûeme p¯ÌmoËar˝m zp˘sobem p¯ejÌt k pojmu pravdivosti. Pojmem, kter˝ Tarski zavedl, bylo splÚov·nÌ; my ale mÌsto toho m˘ûeme pouûÌt pr˘hlednÏjöÌ pojem denotov·nÌ, tj. vztahu, kter˝ je mezi v˝razem a tÌm, co se obvykle naz˝v· jeho extenzÌ (v p¯ÌpadÏ jmÈna je extenzÌ prostÏ p¯edmÏt, kter˝ je tÌmto jmÈnem pojmenov·v·n).177 Denot·ty ñ na rozdÌl od pravdivostnÌch hodnot ñ je 177

Srv. pozn. 157.

149

5. Pravdivost a struktura

moûnÈ vöem v˝raz˘m jazyka p¯i¯adit prost¯ednictvÌm urËitÈho koneËnÈho poËtu princip˘, a sice jednak princip˘, kterÈ stanovÌ denot·ty jednoduch˝ch v˝raz˘ jazyka (to jest slov, kter˝ch je koneËn˝ poËet), a jednak tÏch, kterÈ urËujÌ, jak stanovit denot·t sloûenÈho v˝razu na z·kladÏ denot·t˘ jeho Ë·stÌ). P¯itom denot·tem vÏty je jejÌ pravdivostnÌ hodnota ñ a zn·me-li tedy denot·ty v˝rok˘, vÌme eo ipso, kterÈ v˝roky jsou pravdivÈ. Tarski se soust¯edil p¯edevöÌm na form·lnÌ jazyky; p¯edvedl nap¯Ìklad, jak definovat pravdivost pro to, co jsme my v˝öe (viz oddÌl 4.6) naz˝vali element·rnÌ logikou Ëili EL. Ukaûme, jak lze vztah denotov·nÌ pro EL definovat ñ v podstatÏ nejde o nic jinÈho neû o sÈmantiku EL, kterou jsme uû naËrtli v˝öe (v oddÌle 4.6). TeÔ vöak vztah denotov·nÌ vymezÌme explicitnÏji a exaktnÏji. Vynechme z EL nejprve pro jednoduchost kvantifik·tory; to znamen·, ûe n·ö (koneËn˝) slovnÌk budou tvo¯it konstantnÌ termy, funktory (n-·rnÌ funktor tvo¯Ì spolu s n termy komplexnÌ term), predik·ty (n-·rnÌ predik·t tvo¯Ì spolu s n termy jednoduch˝ v˝rok) a logickÈ oper·tory (n-·rnÌ oper·tor tvo¯Ì spolu s n v˝roky komplexnÌ v˝rok). P¯edpokl·d·me, ûe kaûdÈ z tÏchto slov nÏco denotuje, konkrÈtnÏ, ûe (i) kaûd˝ term denotuje nÏjak˝ prvek univerza, tj. nÏjak˝ p¯edmÏt (tak nap¯. ÑRushdieì Ëi ÑRì denotuje Rushdieho, Ñ1ì denotuje jedniËku); (ii) kaûd˝ n-·rnÌ funktor denotuje p¯i¯azenÌ prvk˘ univerza n-ticÌm prvk˘ univerza (nap¯. Ñotecì Ëi ÑOì denotuje un·rnÌ funkci, kter· kaûdÈmu prvku p¯i¯adÌ jejÌho otce (pokud otce m·), Ñ+ì denotuje bin·rnÌ funkci, kter· kaûd˝m dvÏma prvk˘m p¯i¯adÌ jejich souËet (pokud to jsou entity, kterÈ lze sËÌtat) atd.); (iii) kaûd˝ n-·rnÌ predik·t denotuje n-·rnÌ relaci mezi p¯edmÏty, neboli p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot n-ticÌm p¯edmÏt˘ (Ñspisovatelì Ëi ÑSì denotuje un·rnÌ funkci, kter· kaûdÈmu prvku univerza p¯i¯adÌ pravdivostnÌ hodnotu, a sice hodnotu P, je-li tento prvek spisovatelem a hodnotu N jinak; Ñ>ì denotuje bin·rnÌ funkci, kter· dvÏma prvk˘m univerza p¯i¯adÌ pravdivostnÌ hodnotu P, je-li prvnÌ z tÏchto prvk˘ vÏtöÌ neû ten druh˝, a pravdivostnÌ hodnotu N, jestliûe vÏtöÌ nenÌ); (iv) kaûd˝ n-·rnÌ oper·tor denotuje n-·rnÌ relaci mezi pravdivostnÌmi hodnotami, neboli p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot n-ticÌm pravdivostnÌch hodnot (tak bin·rnÌ oper·tor Ñ∧ì denotuje p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot dvojicÌm pravdivostnÌch hodnot, a sice takovÈ, kterÈ p¯i¯azuje hodnotu P dvojici a hodnotu N vöem ostatnÌm dvojicÌm). Je-li takto d·no p¯i¯azenÌ denot·t˘ jednoduch˝m v˝raz˘m, je moûnÈ ,spoËÌtatë denot·t jakÈhokoli sloûenÈho v˝razu, a sice n·sledujÌcÌm zp˘sobem: (v) denot·t jmÈna sloûenÈho z n-·rnÌho funktoru F a term˘ T1,...,T n je tÌm, co dostaneme, kdyû funkci, kter· je denotovan· funktorem F, aplikujeme na entity, jeû jsou denotov·ny termy T1,...,Tn (tak denot·t v˝razu

150

5.2 TarskÈho teorie pravdivosti

ÑO(R)ì (Ñotec Rushdiehoì) je hodnotou funkce denotovanÈ funktorem ÑOì, aplikovanÈ na entitu denotovanou jmÈnem ÑRì, tedy na Rushdieho, a je to tedy otec Rushdieho; denot·t v˝razu Ñ1+1ì je hodnotou funkce denotovanÈ funktorem Ñ+ì, aplikovanÈ na entity denotovanÈ v˝razy Ñ1ì a Ñ1ì, tedy na dvÏ jedniËky, a je to tedy dvojka); (vi) denot·t v˝roku sloûenÈho z n-·rnÌho predik·tu P a term˘ T1,...,Tn je tÌm, co dostaneme, kdyû funkci, kter· je denotovan· predik·tem P, aplikujeme na entity, jeû jsou denotov·ny termy T1,...,T n (tak denot·t v˝roku ÑS(R)ì (ÑRushdie je spisovatelì) je hodnotou funkce denotovanÈ predik·tem ÑSì, aplikovanÈ na entitu denotovanou jmÈnem ÑRì, tedy na Rushdieho, a je to tedy hodnota P; denot·t v˝roku Ñ1+1>1ì je hodnotou funkce denotovanÈ predik·tem Ñ>ì, aplikovanÈ na entity denotovanÈ v˝razy Ñ1+1ì a Ñ1ì, tedy na dvojku a jedniËku, a je to tedy hodnota P). (vii) denot·t v˝roku sloûenÈho z n-·rnÌho logickÈho oper·toru O a n-v˝rok˘ V1,...,V n je hodnotou funkce denotovanÈ O na denot·ty V1,...,Vn (tak denot·t v˝roku S(R)∧1+1=2 (ÑRushdie je spisovatel a 1+1>1ì) je hodnotou funkce denotovanÈ oper·torem Ñ∧ì, aplikovanÈ na entity denotovanÈ v˝roky ÑS(R)ì a Ñ1+1>1ì, tedy na P a P, a je to tedy pravdivostnÌ hodnota P); Takto je moûnÈ koneËn˝m zp˘sobem specifikovat, co denotuje kaûd˝ z nekoneËna v˝raz˘ jazyka: stanovÌme denot·ty pro koneËn˝ poËet v˝raz˘ slovnÌku ((i)-(iv)) a stanovÌme, jak z denot·t˘ Ë·stÌ poËÌtat denot·ty celk˘ ((v)-(vii)). Situace se ponÏkud zkomplikuje, vr·tÌme-li do jazyka EL kvantifik·tory; pak musÌme do tohoto jazyka dodat i promÏnnÈ, a tÌm i v˝rokovÈ formy (tj. ,v˝rokyë obsahujÌcÌ promÏnnÈ, tedy vlastnÏ jak·si schÈmata; nap¯Ìklad ÑS(x)ì nebo Ñx > yì) a vztah denotov·nÌ nahradit TarskÈho vztahem splÚov·nÌ.178 (SplÚov·nÌ je de facto relacÌ mezi v˝razem a p¯i¯azenÌm hodnot promÏnn˝m: formule ÑS(x)ì je p¯i¯azenÌm hodnot promÏnn˝m splÚov·na, pr·vÏ kdyû je to, co toto p¯i¯azenÌ p¯i¯azuje promÏnnÈ x, spisovatelem; formule Ñx > yì je splÚov·na p¯i¯azenÌm hodnot promÏnn˝m pr·vÏ tehdy, kdyû je to, co toto p¯i¯azenÌ p¯i¯azuje promÏnnÈ x, vÏtöÌ neû to, co p¯i¯azuje y.) SplÚov·nÌ je pak, podobnÏ jako denotov·nÌ, relacÌ, kter· m· koneËnou b·zi, a z nÌû m˘ûeme p¯ÌmoËa¯e odvodit pravdivost (v˝rok je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû je splÚov·n kaûd˝m p¯i¯azenÌm hodnot promÏnn˝m). 178 Kvantifik·tory a promÏnnÈ, jak jsou v r·mci logiky pouûÌv·ny od Frega, jsou n·strojem geni·lnÌm, ale v jistÈm smyslu vzdalujÌ logiku od p¯irozenÈho jazyka. Je-li to, o co n·m jde, sÈmantika tohoto jazyka, pak by bylo v mnohÈm lepöÌ se promÏnn˝m a fregovsk˝m kvantifik·tor˘m vyhnout a pouûÌt prost¯edky bliûöÌ struktu¯e p¯irozenÈho jazyka (viz J. Peregrin, Variables in Natural Language: Where Do They Come from? [= VNL], in: M. Bˆttner, W. Th¸mmel [vyd.], Variable-free Semantics, Osnabr¸ck, vyjde). Pak bychom ovöem nepot¯ebovali splÚov·nÌ a vystaËili bychom s denotov·nÌm.

151

5. Pravdivost a struktura

Je tedy moûnÈ vybudovat teorii (ve v˝öe diskutovanÈm smyslu koneËnÈho poËtu princip˘) denotov·nÌ (Ëi splÚov·nÌ) ñ prokazatelnÏ pro bÏûnÈ form·lnÌ jazyky, a analogicky i pro jazyk p¯irozen˝. (Tarski s·m ovöem varuje, ûe p¯irozen˝ jazyk Ñnem· p¯esnÏ specifikovanou strukturuì, a tudÌû o nÏm nelze ¯Ìci nic zcela urËitÈho.) A protoûe pravdivost nynÌ m˘ûeme p¯ÌmoËa¯e odvodit z denotov·nÌ (v˝rok je pravdiv˝, pr·vÏ kdyû denotuje P, tj. pravdivostnÌ hodnotu pravda), je takov· teorie eo ipso i teoriÌ pravdivosti. 179 Tarski tedy, m˘ûe se zd·t, v jistÈm smyslu p¯evedl pravdivost na jist˝ sÈmantick˝ vztah mezi jazykem a svÏtem. Jeho teorii pravdivosti je tedy nasnadÏ ËÌst jako potvrzenÌ nomenklaturnÌ povahy jazyka a korespondenËnÌ teorie pravdy: zd· se, ûe prim·rnÌ je vztah denotov·nÌ, to jest vztah spojujÌcÌ slova a vÏci, a sekund·rnÌ jsou TvÏty a tedy podmÌnky pravdivosti. Pravdivost se tedy jevÌ jako odvozen· od denotov·nÌ (proto se nÏkdy o jeho teorii pravdivosti hovo¯Ì jako o teorii sÈmantickÈ). Davidson ovöem poukazuje na to, ûe ve skuteËnosti je tomu vlastnÏ naopak: p¯i radik·lnÌ interpretaci, kter· je pro odhalenÌ povahy v˝znamu z·sadnÌ, protoûe p¯i nÌ v˝znam ,vych·zÌ na svÏtloë, jsou, jak jsme vidÏli, prim·rnÌ danostÌ T-vÏty. Davidson tedy v jistÈm smyslu stavÌ TarskÈho na hlavu (nebo moûn· spÌöe z hlavy na nohy): pravdivost podle nÏj nenÌ odvozen· od denotace, ale naopak, denotace je odvozen· od pravdivosti ñ jak ukazuje experiment radik·lnÌ interpretace, je tÌm, co je n·m prim·rnÏ d·no, pravdivost v˝rok˘, a z nÌ pak teprve vyvozujeme z·vÏry o tom, co vÏty a slova znamenajÌ. V˝znam se z tohoto hlediska jevÌ jako prost¯edek ,zhmotnÏnÌë urËitÈ struktury, totiû struktury,

179

Pozoruhodn˝m v˝sledkem, kterÈho Tarski p¯i sv˝ch anal˝z·ch pojmu pravdy dos·hl, je to, ûe m·-li b˝t jazyk v logickÈm slova smyslu bezesporn˝ (to jest, zhruba ¯eËeno, nem·-li obsahovat v˝rok, kter˝ by byl souËasnÏ pravdiv˝ i nepravdiv˝), nem˘ûe v nÏm b˝t moûnÈ hovo¯it o pravdivosti jeho vlastnÌch v˝rok˘. O nÌ m˘ûeme hovo¯it jedinÏ v nÏjakÈm jinÈm, bohatöÌm jazyce (,metajazyceë ñ srv. pozn. 151). D˘vodem je struËnÏ ¯eËeno to, ûe kdyby jazyk dok·zal vyj·d¯it pravdivost sv˝ch vlastnÌch v˝rok˘, pak by v nÏm bylo lze (za nÏkter˝ch dalöÌch, vÌcemÈnÏ trivi·lnÌch p¯edpoklad˘) formulovat vÏtu, kter· by konstatovala svou vlastnÌ nepravdivost (to jest vÏtu, kterÈ se nÏkdy ¯Ìk· ÑvÏta lh·¯eì, protoûe odpovÌd· vÏtÏ ÑTeÔ pr·vÏ lûuì) ñ viz J. Peregrin, Truth and its nature (if any).

152

5.3 V˝znam jako ,mϯÌtkoë

kterou na mnoûinÏ jednotliv˝ch v˝povÏdÌ vytv·¯Ì pravdivost. P¯itom to, do Ëeho se opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ (kter· je tÌm, co T-vÏty charakterizujÌ bezprost¯ednÏ) ,kompozicion·lnÏ promÌtneë (coû je, jak jsme argumentovali v p¯edchozÌ kapitole, v˝znam), m˘ûe b˝t mnohem ,jemnÏjöÌë a netrivi·lnÏjöÌ neû projektovan· opozice sama: ÑKdyû se soust¯edÌme na T-vÏty,ì ¯Ìk· Blackburn,180 Ñm· to tu v˝hodu, ûe n·m ,jemnozrnn·ë vlastnost, jakou je v˝znam, krystalizuje z ˙silÌ o nalÈz·nÌ ,hrubozrnnÈë vlastnostiì.

5.3 V˝znam jako ,mϯÌtkoë PodstatnÈ z·vÏry t˝kajÌcÌ se povahy v˝znamu, plynou podle Davidsona z faktu, ûe zjiöùov·nÌ, co kter· vÏta znamen·, nelze nijak oddÏlit od zjiöùov·nÌ, co si kter˝ uûivatel jazyka myslÌ a o Ëem je p¯esvÏdËen. P¯i¯azov·nÌ v˝znam˘ vÏt·m (a potom slov˘m) tedy nem˘ûe probÌhat oddÏlenÏ od p¯ipisov·nÌ p¯esvÏdËenÌ mluvËÌm, kte¯Ì tyto vÏty uûÌvajÌ. Pozorujeme-li totiû nezn·mÈ, ,pralesnÌë spoleËenstvÌ a vidÌme-li jeho p¯ÌsluönÌky, jak ËinÌ r˘zn· tvrzenÌ, ch·peme to, co vidÌme, jako v˝sledek interakce dvou faktor˘: v˝znamu a p¯esvÏdËenÌ. M·me za to, ûe to, co mluvËÌ chce, kdyû konstatuje nÏjakou vÏtu, je vyj·d¯it nÏjakou domnÏnku nebo nÏjakÈ p¯esvÏdËenÌ; a mezi moûnostmi, kterÈ mu nabÌzÌ jazyk, tedy mezi v˝razy, kterÈ m· k dispozici, vybÌr· ten, jehoû v˝znam nejlÈpe vystihuje to, co chce vyj·d¯it. Fakt, ûe mluvËÌ M konstatuje vÏtu V, se tak jevÌ jako v˝sledek ,souËtuë dvou na sobÏ nez·visl˝ch faktor˘: (i) M m· nÏjakÈ p¯esvÏdËenÌ P; a (ii) P je vyjad¯ov·no vÏtou V. PrvnÌ z tÏchto faktor˘ se zd· b˝t z·leûitostÌ teorie p¯esvÏdËenÌ (kter·, jak se zd·, nijak p¯Ìmo nesouvisÌ s teoriÌ v˝znamu); zatÌmco ten druh˝ z·leûitostÌ teorie v˝znamu (kter· se zase zd· b˝t zcela nez·visl· na tom, jak· majÌ mluvËÌ p¯esvÏdËenÌ). VidÏnÌ jazyka jako nomenklatury, m˝tus muzea, je v˝sledkem toho, kdyû se tento obr·zek bere p¯Ìliö doslova: kdyû jsou v˝znamy nahlÌûeny jako nÏjakÈ vÏci, kterÈ jsou lidmi nÏjak spojov·ny se

180

S. Blackburn, SW, str. 285.

153

5. Pravdivost a struktura

slovy (ËÌmû se vytv·¯ejÌ jazyky) a mezi nimiû jsou navÌc nÏkterÈ takovÈ (totiû v˝znamy v˝rok˘, kter˝m m˘ûeme ¯Ìkat propozice),181 kterÈ jednotlivÌ lidÈ pojÌmajÌ jakoûto p¯esvÏdËenÌ. Davidson naproti tomu ze sv˝ch ˙vah o radik·lnÌ interpretaci vyvozuje, ûe hranice mezi tÌm, co bereme jako z·leûitost v˝znamu a co jako z·leûitost p¯esvÏdËenÌ, je do jistÈ mÌry libovoln·, a ûe je tedy stÏûÌ udrûitelnÈ si v˝znam p¯edstavovat jako vÏc, kter· je prostÏ souË·stÌ toho, co interpret svou teoriÌ zachycuje. Vraùme se k p¯Ìkladu s öumavsk˝mi domorodci a jejich Bou¯liv·kem z oddÌlu 4.5. Konstatovali jsme, ûe fakt, ûe domorodci p¯i bou¯ce ¯ÌkajÌ ÑBou¯liv·k se zlobÌì, m˘ûeme vykl·dat buÔto tak, ûe tÈto vÏtÏ rozumÏjÌ jinak neû my (ûe pro nÏ t¯eba znamen· vÌcemÈnÏ to, co pro n·s ÑJe bou¯kaì) nebo tak, ûe zast·vajÌ absurdnÌ p¯esvÏdËenÌ; a ûe rozhodnutÌ, ke kterÈmu z tÏchto dvou z·vÏr˘ se p¯iklonÌme, bude z·viset na tom, jak· dalöÌ tvrzenÌ budou domorodci Ëinit. Davidson zd˘razÚuje, ûe v takovÈm p¯ÌpadÏ neexistuje nic, co by v principu dovolilo jednoznaËnÏ rozhodnout, kde je spr·vn· hranice mezi tÌm, kdy m·me b˝t jeötÏ ochotni p¯ipustit, ûe m· interpretovan˝ jenom divnÈ n·zory, a kdy uû musÌme uËinit z·vÏr, ûe nÏkter· jeho slova majÌ jin˝ v˝znam, neû jak˝ jim p¯ikl·d·me. Co p¯iËteme n·zor˘m a p¯esvÏdËenÌm a co v˝znamu je pouze z·leûitostÌ naöÌ interpretace, kter· je vedena ˙silÌm co nejjasnÏji a nejp¯ehlednÏji popsat a vysvÏtlit jazykovÈ chov·nÌ; a p¯Ìsluönou hranici tedy nelze br·t jako nÏco, co interpret nach·zÌ a popisuje. Davidson ¯Ìk·: ÑProblÈmem interpretace je abstrahovat z toho, co je d·no, fungujÌcÌ teorii v˝znamu a p¯ijatelnou teorii p¯esvÏdËenÌ.ì182 Davidson tedy stejnÏ jako Quine (a p¯ed nÌm Wittgenstein) zaujÌm· stanovisko, ze kterÈho se n·m jazyk jevÌ ne jako soubor n·lepek, ale jako urËit· komplexnÌ forma lidskÈho chov·nÌ. V˝znam, analytiËnost, reference a podobnÈ pojmy jsou z tohoto pohledu jenom naöimi vÌce nebo mÈnÏ uûiteËn˝mi prost¯edky jak popisovat a vy-

181 TermÌn Ñpropoziceì se Ëasto uûÌv· jako oznaËenÌ nÏjak˝ch specifick˝ch objekt˘, nap¯Ìklad mnoûin moûn˝ch svÏt˘; my ho zde ovöem zav·dÌme prostÏ jako synonymum v˝razu Ñv˝znam v˝rokuì. 182 D. Davidson, Inquiries into Truth and Interpretation (= Inquiries), Oxford 1984, str. 196.

154

5.3 V˝znam jako ,mϯÌtkoë

kl·dat ,jazykovÈ hryë.183 Nejsou tedy p¯edmÏtem teoretickÈho popisu, ale spÌöe jeho n·stroji ñ p¯edmÏtem je urËitÈ chov·nÌ lidÌ. Davidson tedy odmÌt· p¯edstavu, ûe uûivatelÈ jazyka chovajÌ v˝znamy nÏkde ve sv˝ch myslÌch a zvnÏjöÚujÌ je pomocÌ slov a interpret˘v ˙kol je z jejich vnÏjöÌch projev˘ rekonstruovat tato ,vnit¯nÌë fakta. V˝znam je podle nÏj prostÏ naöÌm specifick˝m prost¯edkem zachycov·nÌ pozorovateln˝ch pravidelnostÌ jazykovÈho chov·nÌ lidÌ. Davidson tak zd˘razÚuje, ûe teorie jazyka nenÌ spojenÌm dvou na sobÏ nez·visl˝ch teoriÌ, totiû teorie v˝znamu, jeû by n·m ¯ekla, co slova a vÏty znamenajÌ, a teorie toho, jak· jsou faktick· p¯esvÏdËenÌ lidÌ, kte¯Ì ËinÌ konkrÈtnÌ v˝povÏdi. é·dnÈ rozdÏlenÌ na tyto dvÏ teorie nem· p¯Ìmou empirickou oporu a je, podobnÏ jako hranice mezi analytick˝m a syntetick˝m, jenom jist˝m n·strojem interpreta.184 Konstatujeme-li, ûe nÏkdo m· nÏjakÈ p¯esvÏdËenÌ, nekonstatujeme tÌm tedy podle Davidsona to, ûe se p¯ÌsluönÈ p¯esvÏdËenÌ, propozice Ëi myölenka, nÏjak˝m zp˘sobem nach·zÌ nÏkde uvnit¯ mysli tohoto ËlovÏka. PouûÌv·me tÌm p¯Ìsluönou propozici pro charakterizov·nÌ tohoto ËlovÏka podobn˝m zp˘sobem, jako pouûÌv·me t¯eba jednotku kilogram pro charakterizov·nÌ v·hy nÏjakÈ vÏci (toto p¯irovn·nÌ poch·zÌ od Paula Churchlanda).185 Davidson o tom ¯Ìk·: Tak jako p¯i mϯenÌ v·hy pot¯ebujeme soubor entit, kter˝ m· strukturu, v nÌû m˘ûeme odr·ûet vztahy mezi objekty majÌcÌmi v·hu, tak p¯i p¯ipisov·nÌ stav˘ p¯esvÏdËenÌ (a jin˝ch propo-

183 L. Wittgenstein, PU, ß656, ¯Ìk·: ÑDÌvej se na jazykovou hru jako na to prim·rnÌ! A na pocity atd. jako na zp˘sob pojedn·v·nÌ o tÈto jazykovÈ h¯e, jako na zp˘sob jejÌho v˝kladu!ì 184

R. Rorty (Philosophy and the Mirror of Nature, str. 319) konstatuje, ûe tento quinovsko-davidsonovsk˝ z·vÏr je vlastnÏ paralelnÌ z·vÏr˘m nÏmeck˝ch ,hermeneutik˘ë: ÑHolistick· argumentace ¯Ìk·, ûe se nikdy nedok·ûeme vyhnout ,hermeneutickÈmu kruhuë ñ faktu, ûe nem˘ûeme porozumÏt Ë·stem nezn·mÈ kultury, praxe, teorie, jazyka Ëi Ëehokoli, dokud nevÌme nÏco o tom, jak cel· ta vÏc funguje, a p¯itom to, jak cel· ta vÏc funguje nem˘ûeme zjistit, dokud alespoÚ trochu neporozumÌme jejÌm Ë·stem.ì 185

Scientific Realism and the Plasticity of Mind, Cambridge 1979.

155

5. Pravdivost a struktura

ziËnÌch postoj˘) pot¯ebujeme soubor entit, kterÈ jsou v takov˝ch vz·jemn˝ch vztazÌch, jakÈ n·m dovolÌ zaznamen·vat relevantnÌ vlastnosti onÏch r˘zn˝ch psychologick˝ch stav˘ ... P¯em˝ölÌmeli a hovo¯Ìme-li o v·h·ch fyzick˝ch p¯edmÏt˘, nemusÌme p¯edpokl·dat, ûe existujÌ nÏjakÈ takovÈ vÏci jako v·hy, aby je p¯edmÏty mohly mÌt. PodobnÏ p¯em˝ölÌme-li a hovo¯Ìme-li o p¯esvÏdËenÌch lidÌ, nemusÌme p¯edpokl·dat, ûe existujÌ takovÈ entity jako p¯esvÏdËenÌ. NemusÌme ani vynalÈzat objekty, kterÈ by slouûily jako ,p¯edmÏty p¯esvÏdËenÌë Ëi jako to, co p¯ed sebou m· mysl, Ëi co je v mozku. Entity, kterÈ zmiÚujeme, abychom lÈpe specifikovali stav mysli, totiû nemusÌ hr·t v˘bec û·dnou psychologickou ani epistemologickou roli, stejnÏ tak jako ËÌsla nehrajÌ û·dnou fyzik·lnÌ roli.186 Propozice tedy tvo¯Ì soustavu, kter· je pot¯eba k ohodnocov·nÌ nÏkter˝ch aspekt˘ toho, co se dÏje ve svÏtÏ kolem n·s, konkrÈtnÏ k ohodnocov·nÌ ,myölenkov˝chë stav˘ naöich bliûnÌch (to jest tÏch jejich stav˘, kterÈ se projevujÌ ,racion·lnÌmië a ,intencion·lnÌmië aspekty jejich chov·nÌ). Soustava propozic tedy vypl˝v· ze struktury vztah˘ podobnostÌ a rozdÌlnostÌ mezi rozumn˝mi projevy lidÌ kolem n·s. V˝znam je tudÌû prim·rnÏ jakousi mÏrnou jednotkou, naöÌ pom˘ckou, jeû n·m slouûÌ k vyhodnocov·nÌ (Ëi ,v˝kladuë) urËit˝ch struktur·lnÌch vlastnostÌ ,jazykov˝ch herë, kterÈ interpretujeme.

5.4 ÑT¯etÌ dogma empirismuì Pozn·nÌ neoddÏlitelnosti teorie v˝znamu od teorie toho, co si uûivatelÈ p¯ÌsluönÈho jazyka myslÌ, vede Davidsona i k varov·nÌ p¯ed tÌm, co naz˝v· (v nar·ûce na Quin˘v Ël·nek DvÏ dogmata empirismu) t¯etÌm dogmatem empirismu. Poukazuje totiû na to, ûe lidÈ, kte¯Ì uznali z·vaûnost Quinov˝ch argument˘ a p¯ijali z nich vypl˝vajÌcÌ holismus, majÌ mnohdy tendenci vidÏt vztah ËlovÏka a svÏta jako z·leûitost vnÌm·nÌ nÏjakÈho neutr·lnÌho obsahu prost¯ednictvÌm prismat r˘zn˝ch pojmov˝ch r·mc˘. Davidson ovöem tvrdÌ, ûe tako186 D. Davidson, What is Present to the Mind?, in: J. Brandl, W. L. Gombocz (vyd.), The Mind of Donald Davidson, Amsterdam 1989, str. 11.

156

5.4 ÑT¯etÌ dogma empirismuì

v· p¯edstava, je-li br·na doslova, je jenom dalöÌm dogmatem: tak jako nelze vÈst pevnou dÏlÌcÌ Ë·ru mezi v˝znamem a p¯esvÏdËenÌm, nelze podle Davidsona vÈst ani pevnou dÏlÌcÌ Ë·ru mezi schÈmatem a obsahem.187 Jestliûe jsme tedy od poË·tku tÈto knihy varovali p¯ed neudrûitelnostÌ p¯edstavy, ûe jazykov˝mi v˝razy prostÏ jenom ,on·lepkov·v·meë vÏci, ze kter˝ch se n·ö svÏt tak jako tak skl·d·, varuje nynÌ Davidson p¯ed tÌm, abychom tuto p¯edstavu nahradili p¯edstavou svÏta jako nÏjakÈ amorfnÌ masy, kterou m˘ûeme pouûitÌm r˘zn˝ch jazyk˘ ñ Ëi r˘zn˝ch ,pojmov˝ch schÈmatë ñ vytvarovat do r˘zn˝ch podob. ProË je tato p¯edstava podle Davidsona neudrûiteln·? Vraùme se k p¯Ìkladu, kdy domorodci tvrdÌ ÑBou¯liv·k se zlobÌì. Nebude-li domorodce moûnÈ p¯esvÏdËit o nepravdivosti tÈto vÏty, budou-li jejich ostatnÌ projevy naznaËovat, ûe tÈto vÏtÏ nerozumÏjÌ jinak neû my, a nebudou-li na nÏ dÏlat dojem ani naöe v˝klady o tom, co je to a jak vznik· bou¯ka, m˘ûeme si nakonec zaËÌt myslet, ûe zp˘sob, jak˝m oni vidÌ bou¯ku, je pro n·s prostÏ nÏjak˝m zp˘sobem neproniknuteln˝. A Davidson zd˘razÚuje, ûe opÏt nenÌ nic, co by takov˝to z·vÏr Ëinilo objektivnÏ spr·vn˝m Ëi nespr·vn˝m, ûe neexistuje û·dn· skuteËn· hranice mezi pojmov˝m r·mcem samotn˝m a tÌm, co by uû mÏlo b˝t tÌmto r·mcem tvarov·no. My, chceme-li se v domorodcÌch vyznat, r˘znÈ jejich projevy a postoje tak Ëi onak charakterizujeme (t¯eba jako ,projevy jejich odliönÈho pojmovÈho r·mceë); avöak vzhledem k neexistenci objektivnÌch kritÈriÌ stojÌcÌch v z·kladÏ takovÈ ¯eËi to nelze br·t doslova. Davidson o tom ¯Ìk·: Rozhodneme-li se p¯ekl·dat nÏjakou cizÌ vÏtu odmÌtanou jejÌmi mluvËÌmi jako vÏtu, na kterÈ my a naöe spoleËnost lpÌme, budeme mÌt tendenci to naz˝vat rozdÌlem v r·mcÌch; rozhodneme-li 187

P¯edstava ,pojmovÈho r·mceë, kter˝m lidsk˝ subjekt tvaruje skuteËnost, je de facto tÌm, co do filosofie zavedl Kant. (Pro Kanta byl ale tento ,pojmov˝ r·mecë absolutnÌ; p¯edstavu r˘zn˝ch r·mc˘ odpovÌdajÌcÌch r˘zn˝m jedinc˘m Ëi r˘zn˝m kultur·m najdeme aû u nÏkter˝ch Kantov˝ch pokraËovatel˘, zejmÈna u Cassirera.) V DavidsonovÏ kritice tohoto n·zoru pak nenÌ nemoûnÈ vidÏt jistou ozvÏnu tÈ kritiky Kantovy filosofie, se kterou p¯iöel Hegel. (O tom, v jakÈm smyslu lze Hegelovu filosofii ËÌst jako z·sadnÌ kritiku vöech ÑfilosofiÌ pojmov˝ch r·mc˘ì, pojedn·v· nap¯Ìklad T. Pinkard, The Successor to Metaphysics: Absolute Idea and Absolute Spirit, in: Monist, 74, 1991, str. 295ñ328.)

157

5. Pravdivost a struktura

se zachytit toto pozorov·nÌ jinak, m˘ûe b˝t p¯irozenÏjöÌ mluvit o rozdÌlu v n·zorech. MajÌ-li ale jinÌ jin˝ n·zor, nem˘ûe n·s û·dn˝ obecn˝ princip nebo odkaz k pozorov·nÌ p¯esvÏdËit o tom, ûe ten rozdÌl spoËÌv· v naöich p¯esvÏdËenÌch, a ne v naöich pojmech. 188 Davidson kromÏ toho poukazuje na skuteËnost, ûe p¯edstava jazyka, kter˝ by byl nep¯eloûiteln˝ do toho naöeho, Ëi p¯edstava pojmovÈho schÈmatu, nesluËitelnÈho s tÌm naöÌm, je vlastnÏ nekoherentnÌ. NÏco je pro n·s jazykem jedinÏ tehdy, je-li to urËit˝m podstatn˝m zp˘sobem podobnÈ naöemu jazyku (Ëi naöim jazyk˘m) ñ stejnÏ tak jako je nÏco pro n·s autem jedinÏ tehdy, je-li to podobnÈ naöim aut˘m, to jest m·-li to kola, motor atd. ñ a tato relevantnÌ podobnost m˘ûe stÏûÌ spoËÌvat v nÏËem jinÈm neû v tom, co se projevÌ p¯eloûitelnostÌ. PodobnÏ je pro n·s nÏco pojmov˝m schÈmatem jedinÏ tehdy, kdyû v tom jsme schopni nalÈzt nÏjakou p¯Ìbuznost s naöÌm pojmov˝m schÈmatem. Tomuto Davidsonovu postoji b˝v· nÏkdy vyt˝k·na jist· sebest¯ednost. ProË bychom si mÏli myslet, ûe ten jazyk, kter˝ jsme vymysleli my, je mÌrou vöech jazyk˘? ProË se domnÌvat, ûe nem˘ûe existovat pojmovÈ schÈma, kterÈ by bylo nad naöe ch·p·nÌ? Abychom pochopili, ûe se takov· obvinÏnÌ mÌjejÌ cÌlem, je t¯eba si uvÏdomit, ûe Davidson˘v postoj nevych·zÌ z û·dnÈ spekulace o tom, co m˘ûe Ëi nem˘ûe fakticky existovat; vych·zÌ pouze z faktu, ûe naöe slova, konkrÈtnÏ slova Ñjazykì Ëi ÑpojmovÈ schÈmaì, majÌ urËit˝ v˝znam. A na ot·zky ÑMohl by existovat jazyk (principi·lnÏ) nep¯eloûiteln˝ do toho naöeho?ì Ëi ÑMohlo by existovat pojmovÈ schÈma (principi·lnÏ) nesoumϯitelnÈ s tÌm naöÌm?ì je podle Davidsona z·porn· odpovÏÔ prostÏ ze stejnÈho d˘vodu, z jakÈho d·v·me z·pornou odpovÏÔ na ot·zku ÑMohlo by existovat auto bez motoru a taûenÈ koÚmi?ì Jde jednoduöe o to, ûe v duchu toho, jak naöe slova uûÌv·me, prostÏ nÏËemu, co nem· motor a t·hnou to konÏ, ne¯Ìk·me auto (ale v˘z), a podobnÏ nÏËemu, co nesdÌlÌ z·kladnÌ

188 D. Davidson, On the Very Idea of a Conceptual Scheme, in: Proceedings and Addresses of the American Philosophical Association, 47, 1974; p¯etiötÏno in: Inquiries, str. 197; Ëesky: O samotnÈ myölence pojmovÈho schÈmatu, in: J. Peregrin (vyd.), OJDK, Praha 1998.

158

5.5 Omyl a pravda

charakteristickÈ rysy naöeho jazyka (Ëi pojmovÈho schÈmatu) ne¯Ìk·me jazyk (ale t¯eba k¯ik).189

5.5 Omyl a pravda P¯edstavme si nynÌ, ûe studujeme nÏjakÈ spoleËenstvÌ dosud nezn·m˝ch domorodc˘, ale teÔ ûe se nestar·me o jejich jazyk, ale snaûÌme se vysvÏtlit nÏkterÈ jejich zvyky. P¯edstavme si, ûe vidÌme, ûe nÏkte¯Ì domorodci projevujÌ neobvykl˝ z·jem o nÏkter· zv̯ata a ûe jejich pozorov·nÌm dojdeme k z·vÏru, ûe kaûd˝ z domorodc˘ vyzn·v· nÏjak˝ druh zv̯ete jako sv˘j osobnÌ totem; coû se projevuje tÌm, ûe se p¯i setk·nÌ s tÌmto zv̯etem chov· nÏjak˝m zvl·ötnÌm zp˘sobem. P¯edstavme si d·le, ûe narazÌme na domorodce, kter˝ dÏl· nÏco, co se n·m jevÌ jako omyl, totiû chov· se k nÏjakÈmu zv̯eti, o kterÈm se domnÌv·me, ûe to nenÌ jeho totem, jako by to jeho totem byl. Jak m˘ûeme vÏdÏt, ûe jde o omyl? Z Ëeho m˘ûeme soudit, ûe zv̯e, o kterÈ jde, nenÌ domorodcov˝m totemem? Pokud jsou totemy sdÌleny t¯eba cel˝mi rodinami, pak tak m˘ûeme soudit z chov·nÌ p¯Ìbuzn˝ch tohoto domorodce; pokud nejsou, pak jedinÏ z chov·nÌ tohoto domorodce samotnÈho. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ je naöe p¯esvÏdËenÌ o domorodcovÏ omylu nutnÏ d˘sledkem nÏjakÈho pozorovanÈho nesouladu, nesouladu chov·nÌ tohoto domorodce s chov·nÌm jin˝ch domorodc˘, nebo nesouladu jednotliv˝ch p¯Ìpad˘ jeho vlastnÌho chov·nÌ. Jde o to, ûe chov·nÌ tÏch ostatnÌch (nebo ostatnÌ p¯Ìpady chov·nÌ jeho samotnÈho) n·s vede k formulov·nÌ nÏjak˝ch, byù ne zcela urËit˝ch pravidel, kter˝mi se domorod· komunita zd· 189

HluböÌ n·mitka, kter· b˝v· proti Davidsonovu odmÌtnutÌ Ñt¯etÌho dogmatuì vzn·öena, je ta, ûe je t¯eba rozliöovat mezi p¯eloûitelnostÌ a nauËitelnostÌ (viz nap¯. Ch. Taylor, Theories of Meaning, in: Human Agency and Language [Philosophical Papers, sv. I], Cambridge 1985, str. 248ñ 292). Zd· se totiû, ûe si m˘ûeme p¯edstavit jazyk, kter˝ by byl do toho naöeho nep¯eloûiteln˝, ale kter˝ bychom se p¯esto byli schopni nauËit (kdybychom dostateËnÏ dlouho koexistovali s komunitou p¯Ìsluön˝ch mluvËÌch). Pak by se ale zd·lo rozumnÏjöÌ vzÌt za kritÈrium toho, zda je nÏco jazykem, pr·vÏ nauËitelnost ñ a p¯edstava nep¯eloûitelnÈho (i kdyû nauËitelnÈho) jazyka by tak d·vala dobr˝ smysl. Srv. tÈû S. Blackburn, SW, str. 60 nn.

159

5. Pravdivost a struktura

¯Ìdit, a ûe problematick˝ p¯Ìpad domorodcova chov·nÌ se n·m pak zd· tato pravidla poruöovat. Z toho ovöem vypl˝v·, ûe budeme-li vztah domorodc˘ ke zv̯at˘m studovat pouze takto (to jest jestliûe neuËinÌme t¯eba to, abychom nastudovali jejich jazyk a pak se jich na celou vÏc zeptali), nikdy nem˘ûeme smysluplnÏ dospÏt k z·vÏru, ûe se vöichni domorodci vûdy (Ëi v podstatnÈ Ë·sti p¯Ìpad˘) m˝lÌ. Kdyby se nap¯Ìklad chov·nÌ domorodc˘ k r˘zn˝m druh˘m zv̯at nijak neliöilo, stÏûÌ bychom to mohli smysluplnÏ vykl·dat tak, ûe kaûd˝ z nich sice sv˘j totem m·, ale omylem se chov· tak, jakoby jej nemÏl. V takovÈm p¯ÌpadÏ by totiû z¯ejmÏ nebylo nejmenöÌ opodstatnÏnÌ p¯ich·zet s nÏjakou hypotÈzou o totemech. Dokud v jejich chov·nÌ ke zv̯at˘m nedok·ûeme vypozorovat û·dnou pravidelnost spojujÌcÌ jednotlivÈ osoby s jednotliv˝mi druhy zv̯at, nem˘ûeme mÌt d˘vod mÌt za to, ûe je nÏjakÈ zv̯e nÏËÌm totemem. Jin˝mi slovy: je-li omyl urËit˝m druhem poruöenÌ pravidel, musÌme mÌt, abychom ho mohli konstatovat, dostatek evidence pro konstatov·nÌ tÏchto pravidel, musÌme mÌt tedy dostatek ,ne-omyl˘ë. DosadÌme-li si nynÌ namÌsto chov·nÌ ke zv̯at˘m konstatov·nÌ vÏt a namÌsto spr·vnosti tohoto chov·nÌ (to jest zv˝öen· pozornost v p¯ÌpadÏ totemu, a nikoli v p¯ÌpadÏ jinÈho zv̯ete) pravdivost p¯ÌsluönÈ vÏty, vidÌme, ûe domorodce nikdy nem˘ûeme interpretovat tak, aby se vûdy (nebo skoro vûdy) m˝lili. Abychom mohli konstatovat, ûe se m˝lÌ, to jest, ûe m· nÏjakÈ nepravdivÈ p¯esvÏdËenÌ, musÌme mu p¯ipisovat nÏjak· pravdiv· p¯esvÏdËenÌ ñ protoûe jinak bychom mu v˘bec nep¯ipisovali p¯esvÏdËenÌ.190 TÌm se dost·v·me jednak k n·zornÈmu opodstatnÏnÌ principu vst¯Ìcnosti, o kterÈm jsme hovo¯ili d¯Ìve, a jednak k tomu, co podle Davidsona odliöuje racion·lnÌ bytosti a konatele od zbytku svÏta.

5.6 Davidson a pragmatismus Abychom Davidsonov˝m n·zor˘m skuteËnÏ porozumÏli, je t¯eba si uvÏdomit, ûe jakkoli se Davidson na rozdÌl od Quina nechce hl·sit

190 L. Wittgenstein, ‹ber Gewissheit, ß80, ¯Ìk·: ÑNa pravdivosti m˝ch v˝rok˘ se ovϯuje porozumÏnÌ tÏmto v˝rok˘m.ì

160

5.6 Davidson a pragmatismus

k pragmatismu, i jeho zp˘sob ch·p·nÌ v˝znamu je v mnohÈm blÌzk˝ tomu, jak v˝znam vidÏli Dewey a ostatnÌ p¯edstavitelÈ klasickÈho americkÈho pragmatismu (viz ß4.5). I pro nÏj je tedy v˝znam prim·rnÏ nÏËÌm, co vznik· v d˘sledku urËitÈho druhu ,rezonanceë mezi uûivateli jazyka, konkrÈtnÏ mezi interpretovan˝mi a interpretujÌcÌmi. V˝znam je tedy pro nÏj svou podstatou relaËnÌ z·leûitostÌ: stejnÏ tak jako nap¯Ìklad k tomu, aby mohlo dojÌt k öachu, je zapot¯ebÌ dvou öachist˘, öachujÌcÌho a öachovanÈho, je k tomu, aby mohlo ,dojÌt kë v˝znamu, zapot¯ebÌ dvou komunikujÌcÌch, interpretovanÈho a interpretujÌcÌho. Situace, kter· je z hlediska v˝znamu klÌËov·, je podle Davidsona ta, kdy je nÏjak˝ v˝raz jednÌm ËlovÏkem uûit s cÌlem, aby byl druh˝m urËit˝m zp˘sobem interpretov·n, a onen druh˝ ho pak skuteËnÏ tÌmto zp˘sobem interpretuje. To ovöem neznamen·, ûe by v˝raz mohl b˝t smyslupln˝ jedinÏ v okamûiku, kdy by byl interpretov·n (stejnÏ tak jako öachov· figurka nenÌ kr·lem jenom v tom okamûiku, kdy s nÌ nÏkdo hraje) ñ znamen· to ale, ûe smyslupln˝ m˘ûe b˝t jedinÏ tehdy, kdyû je interpretovateln˝. Pr·vÏ tento fakt m· z¯ejmÏ za p¯Ìm˝ d˘sledek Davidson˘v princip vst¯Ìcnosti i jeho p¯esvÏdËenÌ o nekoherentnosti p¯edstavy, ûe by se nÏkdo mohl ve vöem m˝lit. M·me-li totiû nÏkoho vidÏt jako pouûÌvajÌcÌho jazyk, to jest v˝razy, kterÈ majÌ v˝znamy, musÌme ho z tohoto hlediska vidÏt jako interpretovatelnÈho. Kdyby se vöak ve vöem m˝lil, interpretovateln˝ by, jak jsme vidÏli v˝öe, nebyl. Jeho ,vÏtyë by tudÌû nemohly mÌt skuteËn˝ v˝znam, nemohly by nic vyjad¯ovat ñ a tedy ani û·dn· jeho myln· p¯esvÏdËenÌ. V tomto ohledu se tedy Davidson vÌcemÈnÏ shoduje s Quinem i s jeho pragmatistick˝mi p¯edch˘dci. I pro nÏj jsou jazykovÈ v˝razy nikoli n·lepkami, ale prost¯edky interakce; a i pro nÏj je v˝znam nikoli on·lepkov·van· vÏc, ale v˝sledek urËit˝m zp˘sobem ˙spÏönÈ ,rezonanceë. V Ëem se tedy Davidson˘v postoj od toho Quinova liöÌ, co vede Davidsona k tomu, ûe na rozdÌl od Quina odmÌt· n·lepku pragmatista? Jeden podstatn˝ rozdÌl je v tom, ûe zatÌmco Quine se hl·sÌ k fyzikalismu, to jest k p¯esvÏdËenÌ, ûe cokoli lze o naöem svÏtÏ smysluplnÏ ¯Ìci, lze v principu vyj·d¯it jazykem fyziky, Davidson tvrdÌ, ûe interpretov·nÌ, vykl·d·nÌ jin˝ch lidÌ jako myslÌcÌch bytostÌ a jako konatel˘, je z·leûitostÌ, kter· vyûaduje specifick˝ slovnÌk, jenû je svou podstatou na slovnÌk fyziky nep¯evediteln˝. ÿÌk·-li tedy Qui-

161

5. Pravdivost a struktura

ne, ûe m·-li d·vat nÏjak· ¯eË o v˝znamech dobr˝ smysl, musÌ b˝t v principu vyj·d¯iteln· jako ¯eË o fyzik·lnÏ popsateln˝ch aspektech lidskÈho chov·nÌ, Davidson s tÌm nesouhlasÌ: podle nÏj v˝znam sice v lidskÈm chov·nÌ spoËÌv·, avöak v lidskÈm chov·nÌ specificky, ,interpretaËnÏë uchopenÈm. Interpretace je tedy podle Davidsona ËinnostÌ nejen kvantitativnÏ, ale i kvalitativnÏ odliönou od popisov·nÌ, jakÈ praktikujÌ fyzikovÈ. 191 P¯edstavme si, ûe bychom namÌsto domorodce pozorovali nÏjak˝ mechanismus, nÏjak˝ stroj Ëi nÏjakÈho robota, kter˝ by se p¯i setk·nÌ se zv̯etem ,chovalë podobnÏ jako domorodec. StejnÏ tak jako v p¯ÌpadÏ domorodc˘ bychom se mohli v jeho ,chov·nÌë pokusit vypozorovat nÏjakÈ pravidelnosti (a z nich t¯eba usuzovat na vnit¯nÌ uspo¯·d·nÌ tohoto mechanismu). StejnÏ jako v p¯ÌpadÏ domorodc˘ bychom mohli dospÏt k hypotÈze, ûe se k r˘zn˝m druh˘m zv̯at ,chov·ë r˘zn˝m zp˘sobem, mohli bychom konstatovat pravidla jeho ,chov·nÌë, a pak bychom mohli narazit na nÏjak˝ nesoulad, na p¯Ìpad, kdy se mechanismus ,nechov·ë tak, jak by se podle naöich hypotetick˝ch pravidel chovat mÏl. V tomto p¯ÌpadÏ bychom to ale jistÏ neklasifikovali jako omyl; uËinili bychom prostÏ z·vÏr, ûe pravidlo, kterÈ v d˘sledku konstrukce tohoto mechanismu urËuje jeho chov·nÌ, je asi komplikovanÏjöÌ, neû p¯edpokl·dala naöe hypotÈza.192 Interpretov·nÌ lidÌ jako racion·lnÌch bytostÌ a jako konatel˘, jejichû chov·nÌ je vidÏno jako jedn·nÌ, jde tedy ruku v ruce s klasifikov·nÌm tohoto chov·nÌ jako spr·vnÈho Ëi nespr·vnÈho v nÏjakÈm hluböÌm smyslu, neû v jakÈm ¯Ìk·me t¯eba o hodink·ch, ûe jdou spr·vnÏ Ëi nespr·vnÏ. Jenom racion·lnÌ bytost se totiû m˘ûe m˝lit, to

191 Davidson je tedy stejnÏ jako Quine monistou v tom smyslu, ûe je p¯esvÏdËen, ûe existuje pouze jeden druh substance, hmota. Je ale p¯esvÏdËen, ûe kromÏ fyzikalistickÈho (Ëi obecnÏji: p¯ÌrodovÏdeckÈho) zp˘sobu, jak popisovat svÏt, existuje jeötÏ jin˝, na nÏj neredukovateln˝ zp˘sob popisu nÏkter˝ch aspekt˘ svÏta (konkrÈtnÏ racion·lnÌch bytostÌ). Proto s·m sv˘j pohled naz˝v· anom·lnÌm monismem. Viz J. Nosek, Mysl a tÏlo v souËasnÈ analytickÈ filosofii, Praha 1997. 192 Jako ,omylë v p¯enesenÈm smyslu bychom to ovöem mohli klasifikovat v tom p¯ÌpadÏ, ûe bychom vÏdÏli, ûe tento mechanismus byl nÏjak˝m ËlovÏkem zkonstruov·n tak, aby se ,chovalë urËit˝m, p¯edem dan˝m zp˘sobem. Pak bychom mohli ¯Ìkat Ñmechanismus se m˝lÌì ve smyslu Ñmechanismus se nechov· tak, jak chtÏl jeho tv˘rceì.

162

5.7 ÑM˝tus subjektivnÌhoì

jest mÌt p¯esvÏdËenÌ, kterÈ je nepravdivÈ. A jenom konatel m˘ûe b˝t br·n jako zodpovÏdn˝ za to, co dÏl·. A tady se znovu oklikou dost·v·me k d˘razu, kter˝ Davidson klade na pojem pravdy: je to totiû tento pojem, kter˝ podle Davidsona klÌËov˝m zp˘sobem charakterizuje pr·vÏ racionalitu a konatelstvÌ ñ d·v· totiû smysl jedinÏ v aplikaci na naöe spolulidi, nikoli na ostatnÌ naöe spoluûivoËichy Ëi na neûivÈ vÏci. Pot¯ebujeme-li p¯i v˝kladu chov·nÌ a fungov·nÌ nÏjakÈ entity pojem pravdy, neobejdeme-li se bez toho, abychom tÈto entitÏ p¯ipisovali p¯esvÏdËenÌ, to jest propozice, kterÈ m· za pravdivÈ, pak tuto entitu vnÌm·me jako racion·lnÌ a tudÌû i schopnou nÈst odpovÏdnost za to, co dÏl·. Proto je podle Davidsona (na rozdÌl od Quina) pravda tak klÌËov˝m pojmem ñ je to podle nÏj tento pojem, co v˘bec vytv·¯Ì prostor pro naöe interpretov·nÌ druh˝ch jako racion·lnÌch bytostÌ a jako konatel˘ ñ to jest jako potenci·lnÌch partner˘ pro dialog a pro budov·nÌ lidsk˝ch spoleËensk˝ch struktur (kterÈ jsou zaloûeny na odpovÏdnosti). Pojem pravdy tak v jistÈm smyslu nenÌ jenom charakteristikou nÏkter˝ch vÏt naöeho jazyka, ale p¯edpokladem toho, ûe v˘bec nÏjak˝ jazyk m·me.193

5.7 ÑM˝tus subjektivnÌhoì Co bylo dosud o Davidsonov˝ch n·zorech na jazyk a na v˝znam jazykov˝ch v˝raz˘ ¯eËeno, m˘ûe vzbuzovat zd·nÌ, ûe jeho teorie v˝znamu je vlastnÏ extrÈmnÏ subjektivistick·, ûe ¯Ìk· nÏco takovÈho jako Ñv˝znam ve skuteËnosti û·dn˝ nenÌ, interpret si ho prostÏ vym˝ölÌì. To ale rozhodnÏ nenÌ tÌm, k Ëemu Davidsonovy ˙vahy smϯujÌ a o co mu jde, nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ n·vrat k nÏjakÈ formÏ psychologismu.

193

Mezi Davidsonov˝m a Quinov˝m p¯Ìstupem tak je ñ p¯ese vöechnu z¯ejmou p¯Ìbuznost ñ hlubok˝ rozdÌl. Quine se hl·sÌ k behaviorismu a k pragmatismu ñ popisujeme-li jazyk a zjiöùujeme-li v˝znamy jazykov˝ch v˝raz˘, popisujeme podle nÏj urËit˝ druh chov·nÌ lidÌ stejn˝m zp˘sobem, jak˝m nap¯Ìklad zoolog popisuje chov·nÌ mravenc˘ Ëi geolog ,chov·nÌë vrstev zemskÈ k˘ry. Davidson naproti tomu ¯Ìk·, ûe interpretace lidÌ je proces kvalitativnÏ odliön˝ od p¯ÌrodovÏdeckÈho utv·¯enÌ teoriÌ (t¯eba i teoriÌ o lidech) ñ opÌr· se o jin˝ druh pojm˘ a nevede k niËemu srovnatelnÈmu s p¯ÌrodovÏdeck˝mi z·kony.

163

5. Pravdivost a struktura

Je samoz¯ejmÏ pravda, ûe je-li v˝znam jak˝msi ,interpretaËnÌm konstruktemë, 194 nenÌ to objektivnÌ v tom smyslu, ûe by to byla nÏjak· ,ost¯e ohraniËen·ë, ,jednou provûdy hotov·ë vÏc, kterou by si mluvËÌ v procesu komunikace prostÏ jenom ,p¯ed·valië. V˝öe jsme citovali Davidsonovo rozpracov·nÌ Churchlandovy myölenky, ûe propozice, to jest v˝znamy vÏt, kterÈ se mohou st·vat p¯edmÏty lidsk˝ch p¯esvÏdËenÌ, jsou nÏËÌm jako ËÌseln˝mi hodnotami, kterÈ pouûÌv·me, kdyû hodnotÌme nÏjakou vÏc z hlediska jejÌ v·hy. Toto p¯irovn·nÌ d·le rozpracov·v· Dennett, kter˝ poukazuje na to, ûe propozice netvo¯Ì tak jednoznaËnÏ a jasnÏ vymezenou soustavu jako ËÌsla, a navrhuje p¯irovn·vat v˝znam spÌöe k nÏËemu takovÈmu, jako je cena: Propozice, nic naplat, nejsou tak sluönÏ vychovanÈ teoretickÈ entity jako ËÌsla. Propozice jsou spÌöe jako dolary neû jako ËÌsla! Tahle koza m· cenu 50 dolar˘. A kolik stojÌ v ¯eck˝ch drachm·ch, Ëi rusk˝ch rublech (v kterÈm dni v t˝dnu!) ñ a m· dnes vÏtöÌ nebo menöÌ cenu neû v d·vn˝ch AtÈn·ch, Ëi jako souË·st cestovnÌ v˝bavy Marca Pola? NenÌ pochyb o tom, ûe koza m· pro svÈho majitele vûdy nÏjakou cenu, a nenÌ pochyb, ûe m˘ûeme ustanovit nÏjakou hrubou, praktickou mÌru jejÌ ceny tak, ûe ji vymÏnÌme ñ nebo si tuto v˝mÏnu p¯edstavÌme ñ za penÌze, za zlat˝ prach, za chleba, Ëi za cokoli jinÈho. Neexistuje vöak û·dn˝ pevn˝, neutr·lnÌ, vÏËn˝ systÈm mϯenÌ ekonomickÈ hodnoty a podobnÏ neexistuje ani û·dn˝ pevn˝, neutr·lnÌ, vÏËn˝ systÈm mϯenÌ v˝znamu pomocÌ propozic. No a co? Bylo by, ¯ekl bych, kr·snÈ, kdyby takovÈ systÈmy existovaly; na svÏtÏ by tak byl vÏtöÌ po¯·dek a pr·ce teoretika by dÌky tomu mohla b˝t snazöÌ. Avöak takov˝ jednostandardov˝, univerz·lnÌ mϯÌcÌ systÈm nenÌ teoriÌ vyûadov·n ani v ekonomii, ani v teorii intencion·lnÌch systÈm˘. Platn· ekonomick· teorie nenÌ nevyhnutelnou nep¯esnostÌ sv˝ch mϯenÌ ekonomickÈ hodnoty zobecnÏnÈ na vöechny okolnosti a vöechny doby nijak ohroûena. A platn· teorie intencion·lnÌch systÈm˘ nenÌ ohro194 Srv. G. Abel, Indeterminacy and Interpretation, in: Inquiry, 37, 1994, str. 403ñ419.

164

5.7 ÑM˝tus subjektivnÌhoì

ûena nevyhnutelnou nep¯esnostÌ sv˝ch mϯenÌ v˝znam˘ p¯es totÈû univerz·lnÌ spektrum. Pokud jsme si tÈto obtÌûe vÏdomi, m˘ûeme se vöemi lok·lnÌmi problÈmy uspokojivÏ zach·zet s pouûitÌm jakÈhokoli systÈmu, kter˝ je po ruce a kter˝ zvolÌme.195 ,Ne-objektivitaë v˝znamu, o kterÈ jsme hovo¯ili, je tudÌû ,neobjektivitouë takovÈho druhu, v jakÈm je ,ne-objektivnÌë cena nÏjakÈ vÏci. Sledujeme-li nÏjakou vÏc a jsme-li svÏdky toho, jak tuto vÏc r˘znÌ lidÈ prod·vajÌ, jsme Ëasto schopni odhadnout nÏjakou jejÌ ,re·lnouë cenu i v p¯ÌpadÏ, ûe se Ë·stky, za kterou je prod·v·na, p¯Ìpad od p¯Ìpadu liöÌ. Jsme totiû schopni zvaûovat specifickÈ okolnosti jednotliv˝ch prodej˘ a jimi vysvÏtlovat odchylky mezi konkrÈtnÌmi Ë·stkami a naöÌ hypotetickou cenou. PodobnÏ sledujeme-li nÏjakÈ slovo a jsme-li svÏdky toho, jak ho r˘znÌ lidÈ uûÌvajÌ, jsme Ëasto schopni odhadnout jeho v˝znam i v p¯ÌpadÏ, ûe ho tito lidÈ uûÌvajÌ vÌce Ëi mÈnÏ r˘zn˝mi zp˘soby. Jsme totiû schopni interpretovat, to jest opÏt zvaûovat specifickÈ okolnosti jednotliv˝ch uûitÌ a odchylky mezi nimi vykl·dat nap¯Ìklad jako omyly. To, jakou cenu danÈ vÏci p¯ipÌöeme, Ëi jak˝ v˝znam p¯ipÌöeme danÈmu slovu, samoz¯ejmÏ z·visÌ na mÏrn˝ch jednotk·ch, kterÈ pouûÌv·me; a v p¯ÌpadÏ v˝znamu je to navÌc ovlivnÏno jistou volnostÌ, kterou m·me v tom, co p¯ipÌöeme v˝znamu, a co p¯esvÏdËenÌ ñ nenÌ to vöak rozhodnÏ svÈvoln· Ëi ËistÏ subjektivnÌ z·leûitost. UËit se jazyk, tedy uchopovat v˝znam, znamen· rozpozn·vat v kon·nÌ jin˝ch urËitÈ vzorce a struktury. Nomenklaturistick˝ pohled na jazyk m· za to, ûe v˝znam je nÏjakou ,samostatnouë vÏcÌ, kter· tu je, aù uû ji my, interpreti, uchopÌme, nebo ne (vÏcÌ, kter· p¯eb˝v· v hlav·ch lidÌ nebo v platÛnskÈ ¯Ìöi abstrakt). Quine upozorÚuje na to, ûe v˝znam musÌ b˝t ñ vzhledem k tomu, jak se jazyk˘m uËÌme ñ nutnÏ d·n Ñzjevn˝m chov·nÌm mluvËÌchì, a z toho plyne, ûe je rozumnÈ se na v˝znam dÌvat spÌöe jako na charakteristiku tohoto chov·nÌ, neû jako na nÏjakou vÏc s tÌmto chov·nÌm jenom n·hodnÏ spojenou a principi·lnÏ uchopitelnou a poznatelnou i mimo toto spojenÌ (i kdyû jako pomocn˝ obraz se tohle leckdy hodit m˘ûe). A Davidson zd˘razÚuje, ûe takov· charakterizace lidskÈho chov·nÌ, interpretace, m· svÈ zcela specifickÈ z·kony.

195

D. Dennet, Kinds of Minds, str. 47ñ48.

165

5. Pravdivost a struktura

Davidson, jak jsme vidÏli, rozhodnÏ odmÌt· onu kartezi·nskou p¯edstavu, podle nÌû jsou v˝znamy objekty, kterÈ se nach·zejÌ nÏkde uvnit¯ lidsk˝ch myslÌ a kterÈ se mohou za pomoci slov stÏhovat z jednÈ mysli do druhÈ. Jde dokonce tak daleko, ûe hovo¯Ì o Ñm˝tu subjektivnÌhoì:196 snaûÌ se n·s totiû navÈst k tomu, abychom se vymanili nejen z kategoriÌ schÈmatu a obsahu, ale i subjektu a objektu.197 V jednom rozhovoru ¯Ìk· Davidson na toto tÈma pozoruhodnou vÏc: EmpiristÈ ... se domnÌvajÌ, ûe ËlovÏk nejprve vÌ, co je v jeho vlastnÌ mysli, pak, m·-li ötÏstÌ, zjistÌ, co je ve vnÏjöÌm svÏtÏ, a pak, m·-li jeötÏ vÏtöÌ ötÏstÌ, zjistÌ, co je v mysli nÏkoho jinÈho. J· to vidÌm jinak. Nejprve zjistÌme, co je v mysli nÏkoho jinÈho, a tÌm m·me i to vöe ostatnÌ.198 D˘vodem je, ûe naöe pozn·nÌ myslÌ jin˝ch lidÌ je jin˝m druhem pozn·nÌ neû pozn·nÌ vöeho ostatnÌho, je pozn·nÌm, kterÈ je veöker˝m jin˝m pozn·nÌm p¯edpokl·d·no. Nejsme pozn·vajÌcÌmi bytostmi, dokud nejsme vÏdomou souË·stÌ ,spoleËenstvÌ myslÌë 199: Komunikace a pozn·nÌ jin˝ch myslÌ, kterÈ je jÌ p¯edpokl·d·no, je z·kladem naöeho pojmu objektivity, naöeho uvÏdomÏnÌ si rozdÌlu mezi pravdiv˝m a nepravdiv˝m p¯esvÏdËenÌm. ... Z·kladem pozn·nÌ je spoleËenstvÌ myslÌ; to poskytuje mÌru vöech vÏcÌ.200

196

Viz D. Davidson, The Myth of the Subjective, in: M. Krausz (vyd.), Relativism: Interpretation and Confrontation, Notre Dame 1989, str. 159ñ 172. 197 Viz J. Peregrin, Donald Davidson: boj s Ñm˝tem subjektivnÌhoì, in: Filosofick˝ Ëasopis, 47, 1999, str. 191ñ214. 198

G. Borradori, The American Philosopher (Conversations with Quine, Davidson, Putnam, Nozick, Danto, Rorty, Cavell, MacIntyre, and Kuhn), Chicago 1994, str. 50; slovensky: Americk˝ filozof, Bratislava 1997. 199 PodrobnÏ tento aspekt Davidsonova filosofickÈho n·zoru rozebÌr· B. Ramberg, Post-ontological Philosophy of Mind: Rorty vs. Davidson, rukopis (vyjde). 200

D. Davidson, TVK, str. 164.

166

5.8 ShrnutÌ: Davidson˘v strukturalismus

V tomto smyslu tedy pro Davidsona intersubjektivnÌ podstatn˝m zp˘sobem p¯edch·zÌ subjektivnÌ a nikoli naopak; a v˝znam nenÌ vÏc uzav¯en· v lidskÈ hlavÏ, kter· by se komunikacÌ vyn·öela na intersubjektivnÌ svÏtlo, n˝brû je podmÌnkou pro to, abychom v˘bec nÏco mohli ch·pat jako subjektivnÌ. 5.8 ShrnutÌ: Davidson˘v strukturalismus Quin˘v strukturalismus byl, jak jsme vidÏli v p¯edchozÌ kapitole, z·leûitostÌ podloûenÈho p¯esvÏdËenÌ, ûe v˝znam v˝razu je prim·rnÏ d·n uûitÌm tohoto v˝razu a ûe uûitÌ je notoricky holistick·, struktur·lnÌ z·leûitost. Davidson na tyto ˙vahy v mnohÈm nav·zal a d·le je rozpracoval. P¯iöel p¯edevöÌm s myölenkou, ûe k uchopenÌ v˝znamu v˝raz˘ je nezbytn˝ pojem pravdivosti. DospÏl totiû k p¯esvÏdËenÌ, ûe k tomu, abychom zjistili, co domorodci dan˝m v˝rokem mÌnÌ, je t¯eba zjistit, kdy ho majÌ za pravdiv˝, a protoûe dospÏl takÈ k p¯esvÏdËenÌ, ûe zjiöùov·nÌ v˝znamu se neobjede bez principu vst¯Ìcnosti, kter˝ stanovÌ, ûe co domorodci majÌ za pravdu, takÈ ñ v principu ñ pravda je, uËinil z·vÏr, ûe v˝znam vÏt je v z·sadÏ d·n podmÌnkami jejich pravdivosti. V d˘sledku toho se od podmÌnek pravdivosti odvozuje veöker· sÈmantika: sÈmantika v˝razu je d·na, zhruba ¯eËeno, jeho p¯ÌspÏvkem k pravdivostnÌm podmÌnk·m tÏch v˝rok˘, ve kter˝ch se vyskytuje. (Tak v˝znam spojky Ñaì spoËÌv· v tom, m˘ûeme ¯Ìci, ûe transformuje pravdivostnÌ podmÌnky konjunkt˘ v pravdivostnÌ podmÌnky konjunkce; v˝znam slova ÑËern˝ì spoËÌv·, zjednoduöenÏ ¯eËeno, v tom, ûe toto slovo vytv·¯Ì pravdivÈ vÏty se jmÈny Ëern˝ch vÏcÌ a nepravdivÈ se jmÈny tÏch ostatnÌch.) Davidson tedy konkretizoval tu strukturu jazyka, kter· podle nÏj urËuje v˝znam, jako strukturu pravdivostnÌ. S pouûitÌm saussurovsk˝ch termÌn˘ tedy m˘ûeme ¯Ìci, ûe opozice, kterou Davidson rozpoznal jako z·sadnÌ pro konstituci v˝znamu, je opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ. Davidson kromÏ toho, dÌky matematickÈ teorii, kterou zdÏdil po TarskÈm, explicitnÏ uk·zal, jak se tato opozice kondenzuje do hodnot jednotliv˝ch v˝raz˘, jak je pravdivost moûnÈ p¯evÈst na denotaci.201 201

Viz tÈû J. Peregrin, Meaning and Structure, in: Semiotica, 113, 1997, str. 71ñ88.

167

5. Pravdivost a struktura

DalöÌ vÏcÌ, na kterou pouk·zal, je relativnost hranice mezi v˝znamem a p¯esvÏdËenÌm, kter· vypl˝v· z holistickÈho charakteru jazyka: v˝znam je tÌm, co je d·no strukturou, zatÌmco chybnÈ p¯esvÏdËenÌ je tÌm, co v konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ vysvÏtluje odchylku od tÈto struktury; a protoûe struktura nenÌ d·na bezprost¯ednÏ, ale je v˝sledkem ˙silÌ interpreta o to, aby se zmocnil onÈ ,jednoty v mnohostië, kterou p¯edpokl·d· porozumÏnÌ, nejsou ani hranice v˝znamu absolutnÌ. Z toho opÏt vypl˝v·, ûe je-li v˝znam spÌöe rolÌ v˝razu neû nÏjakou vÏcÌ, na kterÈ by ten v˝raz vÏzel jako n·lepka, je interpretaËnÌm konstruktem. Anebo vÌce saussurovsky, je nikoli vÏcÌ, ale hodnotou.

168

6. INFERENCE A STRUKTURA: WILFRID SELLARS A ROBERT BRANDOM

6.1 P¯ipisov·nÌ v˝znamu jako ,funkËnÌ klasifikov·nÌë Pojedn·nÌ o myölenk·ch t¯etÌ z klÌËov˝ch postav postanalytickÈ filosofie, kter˝mi se zde zab˝v·me, Wilfrida Sellarse, zaËneme tÌm, ûe se znovu vr·tÌme k problÈmu smyslu takov˝ch vÏt, jako jsou Ñslovo ,kr·lÌkë znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)ì, Ñslovo ,spravedlnostë znamen· (oznaËuje) spravedlnostì. Jsou to z¯ejmÏ pr·vÏ vÏty tohoto druhu, kterÈ n·m vnucujÌ pocit, ûe sÈmantika jazyka je z·leûitostÌ vztah˘ mezi slovy a vÏcmi. SÈmantika Ëeötiny se tak zd· b˝t d·na urËit˝m vztahem mezi slovem Ñkr·lÌkì a kr·lÌky (Ëi nÏjakou ,kr·lÌkovitostÌë), mezi slovem Ñspravedlnostì a spravedlnostÌ (Ëi spravedliv˝mi skutky) atd.; sÈmantika angliËtiny je podobnÏ d·na vztahem mezi slovem Ñrabbitì a kr·lÌky, mezi slovem Ñjusticeì a spravedlnostÌ atd. OdmÌt·me-li tedy nomenklaturistickÈ pojetÌ jazyka, musÌme nÏjak˝m zp˘sobem objasnit, co v˝roky jako Ñslovo ,kr·lÌkë znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)ì sdÏlujÌ. VidÏli jsme, jak quinovsk˝ experiment s radik·lnÌm p¯ekladem ukazuje, ûe v˝roky tohoto druhu je t¯eba nahlÌûet jako vÏc p¯ekladu z jednoho jazyka do druhÈho. V˝rok Ñ,gavagaië oznaËuje kr·lÌkaì pak z tohoto pohledu ch·peme de facto jako Ñ,gavagaië oznaËuje to, co oznaËuje ,kr·lÌkëì. Sellars explicitnÏ zd˘razÚuje to, co je u Quina a Davidsona jenom implicitnÌ, totiû ûe uËÌme-li se jazyku, uËÌme se p¯edevöÌm rozpozn·vat funkce, kterÈ majÌ v˝razy jazyka v ˙stech mluvËÌch tohoto jazyka. Z tohoto hlediska je tÌm, co se nauËÌme, kdyû se nauËÌme slovu, v podstatÏ funkce tohoto slova. DÌtÏ, kterÈ se uËÌ jazyku, ¯Ìk· Sellars ÑzaËne vyd·vat zvuky, kterÈ znÏjÌ jako slova a vÏ-

169

6. Inference a struktura

ty, a skonËÌ u vyd·v·nÌ zvuk˘, kterÈ jsou slovy a vÏtamiì.202 V Ëem spoËÌv· zmÏna, kterou dÌtÏ projde? V tom, ûe se v jeho hlavÏ slova propojÌ s nÏjak˝mi ment·lnÌmi entitami? Sellarsovou odpovÏdÌ je, ûe urËitÈ zvuky se v ˙stech adepta jazyka stanou slovy a vÏtami natolik, nakolik ovl·dne jejich funkci, jejich jazykovou roli. PodobnÏ snaûÌme-li se rozluötit nezn·m˝ jazyk, musÌme identifikovat zp˘soby, jak˝mi jsou slova a vÏty tohoto jazyka pouûÌv·ny jeho mluvËÌmi; musÌme urËit role tÏchto slov a vÏt v tomto jazyce. To vöe vede Sellarse k z·vÏru, ûe v˝znam v˝razu je rozumnÈ nahlÌûet jako roli, kterou dan˝ v˝raz ve svÈm jazyce m·. To znamen·, ûe ѯÌci, co ¯Ìk· nÏjak˝ ËlovÏk, nebo obecnÏji, co ¯Ìk· nÏjak˝ druh v˝povÏdi, znamen· p¯edloûit funkËnÌ klasifikaci tÈto v˝povÏdiì (Tamt.). Nap¯Ìklad: urËitÈmu nezn·mÈmu slovu nezn·mÈho jazyka m˘ûeme porozumÏt, kdyû n·m nÏkdo ¯ekne, ûe toto slovo jeho mluvËÌ volajÌ, kdyû jsou v nebezpeËÌ a kdyû chtÏjÌ p¯ivolat svÈ druhy. To je ovöem extrÈmnÌ p¯Ìpad: funkce tÈmϯ jakÈhokoli slova (hodnÈho toho jmÈna) bude mnohon·sobnÏ komplikovanÏjöÌ, neû abychom ji takto jednoduöe osvÏtlili. Jak bychom popsali funkci slova Ñkr·lÌkì v ËeötinÏ? Mohli bychom ¯Ìci, ûe mluvËÌ Ëeötiny toto slovo vyslovujÌ, kdyû vidÌ kr·lÌka; ale to by jednak nebyla docela pravda (rozhodnÏ neplatÌ, ûe by pokaûdÈ, kdyû »ech vidÌ kr·lÌka, vyslovil slovo Ñkr·lÌkì), a pak by to zdaleka nebyla cel· pravda. Existuje p¯ece tolik situacÌ, v nichû pouûÌv·me slovo Ñkr·lÌkì, aniû bychom nÏjakÈho kr·lÌka vidÏli! Z tohoto d˘vodu je nejp¯irozenÏjöÌm zp˘sobem vysvÏtlenÌ funkce nÏjakÈho slova jejÌ ilustrov·nÌ, tj. pouûitÌ nÏjakÈho jinÈho, n·m zn·mÈho slova, kterÈ m· tutÈû funkci. Budeme-li chtÌt nÏkomu, kdo neumÌ anglicky, vysvÏtlit funkci anglickÈho slova Ñrabbitì, m˘ûeme to nejjednoduöeji udÏlat tak, ûe ¯ekneme, ûe je to ta funkce, kterou m· v r·mci Ëeötiny slovo ìkr·lÌkì. Tuto funkci bychom teoreticky mohli i nÏjak p¯Ìmo popsat; fakticky by to ale bylo nesmÌrnÏ komplikovanÈ, a p¯edvÈst ji prost¯ednictvÌm vhodnÈho slova toho jazyka, kter˝m mluvÌme (a o kterÈm lze tedy p¯edpokl·dat, ûe mu kaûd˝, kdo n·s je schopen sledovat, rozumÌ), je tedy v podstatÏ jedin˝m prakticky provediteln˝m zp˘sobem, jak ji identifikovat. V˝roky 202

W. Sellars, Meaning as Functional Classification (= MFC), in: Synthèse, 27, 1974, str. 421; Ëesky: V˝znam jako funkËnÌ klasifikace, in: J. Peregrin, OJDK.

170

6.2 OdboËka: Carnap a ,kvazisyntaktickÈë v˝roky

jako Ñ,rabbitë znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)ì tedy podle Sellarse prov·dÏjÌ funkËnÌ klasifikaci tÏch slov, o kter˝ch se v nich mluvÌ (Ñrabbitì); a prov·dÏjÌ ji pomocÌ toho, ûe tuto funkci ilustrujÌ prost¯ednictvÌm nÏjakÈho zn·mÈho slova (Ñkr·lÌkì). Sellars zav·dÌ zvl·ötnÌ oznaËenÌ: je-li x slovo nÏjakÈho jazyka, je •x• predik·tem vyjad¯ujÌcÌm funkci, kterou toto slovo v r·mci svÈho jazyka m·. To znamen·, ûe •kr·lÌk• vyjad¯uje funkci, kterou m· slovo Ñkr·lÌkì v ËeötinÏ; zatÌmco •rabbit• vyjad¯uje funkci, kterou m· slovo Ñrabbitì v angliËtinÏ. A protoûe funkce slova Ñkr·lÌkì v ËeötinÏ je (vÌcemÈnÏ) stejn· jako funkce slova Ñrabbitì v angliËtinÏ, vyjad¯uje •kr·lÌk• tutÈû funkci jako •rabbit•. A v˝rok Ñ,rabbitë znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)ì pak podle Sellarse ,ve skuteËnostië ¯Ìk· Ñslovo ,rabbitë je •kr·lÌk•ì. 6.2 OdboËka: Carnap a ,kvazisyntaktickÈë v˝roky Sellars ovöem nenÌ ani prvnÌm, ani jedin˝m, kdo p¯iöel s myölenkou, ûe vÏty, kterÈ se zdajÌ b˝t o vztahu slov a vÏcÌ, jsou ,ve skuteËnostië o nÏËem jinÈm. Jak uû jsme poznamenali, je totÈû samoz¯ejmÏ implicitnÌ stanovisk˘m Quina i Davidsona; avöak podobnou myölenku, ve vyost¯enÏjöÌ podobÏ, formuloval jiû p¯ed nimi vöemi, ve t¯ic·t˝ch letech tohoto stoletÌ, Rudolf Carnap, jeden z p¯ednÌch p¯edstavitel˘ skupiny tzv. logick˝ch empirist˘ sdruûen˝ch ve VÌdeÚskÈm krouûku.203 Abychom dok·zali lÈpe osvÏtlit Sellarsovo stanovisko, bude dob¯e, kdyû uËinÌme odboËku a p¯iblÌûÌme stanovisko Carnapovo; v n·sledujÌcÌm oddÌle pak vysvÏtlÌme, v Ëem se Sellars s Carnapem shoduje a v Ëem se od nÏj liöÌ. Carnap tvrdÌ, ûe mezi v˝roky, kter˝mi se zab˝vajÌ filosofovÈ, je mnoho takov˝ch, kter˝m by se dalo ¯Ìkat, jak on navrhuje, kvazisyntaktickÈ Ëi pseudoobjektovÈ; takovÈ v˝roky se zdajÌ b˝t o svÏtÏ, ale ve skuteËnosti jsou o jazyce. P¯Ìkladem kvazisyntaktickÈ vÏty je podle Carnapa204 v˝rok typu VÏta Ñ...ì ËÌnötiny ¯Ìk·, ûe MÏsÌc je kulat˝.

203 204

Viz J. Peregrin, LFFL, kap. 5. R. Carnap, Logische Syntax der Sprache, Wien 1934.

171

(2)

6. Inference a struktura

Tato vÏta je na prvnÌ pohled vÏtou o vztahu mezi nÏËÌm jazykov˝m (ËÌnskou vÏtou Ñ...ì) a nÏËÌm nejazykov˝m (kulatostÌ MÏsÌce); podle Carnapa vöak tato vÏta ,ve skuteËnostië ¯Ìk· Existuje obsahovÏ vÏrn˝ p¯eklad vÏt ËÌnötiny do Ëeötiny, 205 p¯i kterÈm je vÏta ÑMÏsÌc je kulat˝ì korel·tem vÏty Ñ...ì. (2¥) RozdÌl mezi vÏtou (2) a vÏtou (2¥) je podle Carnapa v tom, ûe (2) je formulov·na v obsahovÈm zp˘sobu ¯eËi (vyjad¯uje p¯ips·nÌ nÏjakÈ vlastnosti nÏjakÈmu p¯edmÏtu), zatÌmco (2¥) je formulov·na ve form·lnÌm zp˘sobu ¯eËi (vyjad¯uje p¯ips·nÌ nÏjakÈ ,lingvistickÈë vlastnosti nÏjakÈmu jmÈnu). V naöem p¯ÌkladÏ spoËÌv· p¯echod od obsahovÈho k form·lnÌmu zp˘sobu ¯eËi p¯echod od ¯eËi o kulatosti MÏsÌce (o kterÈm podle (2) hovo¯Ì vÏta Ñ...ì) k ¯eËi o vÏtÏ ÑMÏsÌc je kulat˝ì (kter· je podle (2¥) p¯ekladem vÏty Ñ...ì). Carnap uv·dÌ mnoho dalöÌch p¯Ìklad˘ v˝rok˘, kterÈ jsou ,zd·nlivÏë o vztahu mezi jazykem a svÏtem, a p¯itom jsou ,ve skuteËnostië o jazyce. UveÔme alespoÚ nÏkterÈ: LatinskÈ slovo Ñlunaì oznaËuje MÏsÌc (3) Existuje obsahovÏ vÏrn˝ p¯eklad latiny do Ëeötiny, p¯i kterÈm je slovo ÑMÏsÌcì korel·tem slova Ñlunaì (3¥) VÏta X ¯Ìk·, ûe MÏsÌc je kulat˝ X je obsahovÏ rovna vÏtÏ ÑMÏsÌc je kulat˝ì

(4) (4¥)

ÑVeËerniceì a ÑJit¯enkaì majÌ r˘zn˝ smysl, oznaËujÌ vöak tent˝û p¯edmÏt (5) ÑVeËerniceì a ÑJit¯enkaì jsou L-synonymnÌ [ = zamÏnitelnÈ ve vöech kontextech p¯i zachov·nÌ logickÈ pravdivosti], nejsou ale PsynonymnÌ [ = zamÏnitelnÈ ve vöech kontextech p¯i zachov·nÌ pravdivosti simpliciter]206 (5¥)

205

Carnap samoz¯ejmÏ hovo¯Ì o nÏmËinÏ.

206

TÌm se rozumÌ n·sledujÌcÌ: V˝rok ÑJit¯enka je Jit¯enkaì je logick· pravda, zatÌmco v˝rok ÑJit¯enka je VeËerniceì nikoli. (Vzhledem k tomu, ûe ÑJit¯enkaì a ÑVeËerniceì jsou vlastnÌ jmÈna, je tohle ovöem, ve svÏtle novÏjöÌch rozbor˘ Saula Kripka, Naming and Necessity, in: D. Davidson, G. Harman [vyd.], Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 253ñ355, diskutabilnÌ.) To znamen·, ûe nahradÌme-li nap¯Ìklad ve v˝roku

172

6.2 OdboËka: Carnap a ,kvazisyntaktickÈë v˝roky

Singul·rnÌ vÏta fyziky ud·v· stav bodu prostoru k urËitÈmu Ëasu (6) Singul·rnÌ vÏta fyziky se skl·d· z deskriptivnÌho predik·tu a Ëasoprostorov˝ch sou¯adnic jako argument˘ (6¥) Karel ¯ekl, kde je Petr (7) Karel vyslovil vÏtu tvaru ÑPetr je ...ì, kde na mÌstÏ teËek stojÌ nÏjakÈ oznaËenÌ mÌsta (7¥) Carnap ovöem prohlaöuje za kvazisyntaktickÈ nejenom vÏty, t˝kajÌcÌ se vztahu mezi jazykem a svÏtem, ale v podstatÏ vöechny vÏty o jak˝chkoli abstraktnÌch entit·ch. Kvazisyntaktick˝mi vÏtami pro nÏj tedy jsou i n·sledujÌcÌ: MÏsÌc je vÏc; pÏt nenÌ vÏc, ale ËÌslo ÑMÏsÌcì je jmÈno; ÑpÏtì nenÌ jmÈno, ale ËÌslice207

(8) (8¥)

»Ìsla jsou t¯Ìdy t¯Ìd vÏcÌ (Frege) »ÌselnÈ v˝razy jsou mnoûinovÈ v˝razy druhÈho stupnÏ

(9) (9¥)

VÏc je souborem smyslov˝ch dat (10) Kaûd· vÏta, ve kterÈ se vyskytuje oznaËenÌ vÏci, je obsahovÏ rovna nÏjakÈ t¯ÌdÏ vÏt, ve kter˝ch se nevyskytujÌ û·dn· oznaËenÌ vÏcÌ, ale pouze oznaËenÌ smyslov˝ch dat (10¥) SvÏt je souhrnem fakt˘, nikoli vÏcÌ (Wittgenstein) VÏda je soustavou vÏt, nikoli jmen

(11) (11¥)

P¯irozen· ËÌsla stvo¯il B˘h; zlomky a re·ln· ËÌsla jsou dÌlem ËlovÏka (Kronecker) (12)

ÑJit¯enka je Jit¯enkaì v˝raz ÑJit¯enkaì v˝razem ÑVeËerniceì, zmÏnÌ se jeho status z logickÈ pravdy na pravdu obyËejnou, empirickou. ÑJit¯enkaì a ÑVeËerniceì tedy nejsou zamÏnitelnÈ p¯i zachov·nÌ logickÈ pravdivosti. Naproti tomu, cokoli je pravda o Jit¯ence, zjevnÏ platÌ i o VeËernici a naopak ñ takûe z·mÏnou tÏchto jmen nelze uËinit z pravdivÈho v˝roku v˝rok nepravdiv˝. (To ovöem platÌ jenom tehdy, nebereme-li v ˙vahu takovÈ v˝roky jako ÑJit¯enka je nutnÏ VeËerniceì, ÑRushdie nevÌ, ûe Jit¯enka je VeËerniceì, Ëi Ñ,Jit¯enkaë m· osm pÌsmenì). 207 B˝t vÏcÌ je tak ch·p·no prostÏ jako b˝t tÌm, co je oznaËov·no jmÈnem; a b˝t ËÌslem jako b˝t tÌm, co je oznaËov·no ËÌslicÌ.

173

6. Inference a struktura

OznaËenÌ p¯irozen˝ch ËÌsel jsou z·kladnÌmi znaky; v˝razy pro zlomky a re·lnÈ ËÌselnÈ v˝razy jsou zavedeny definicemi (12¥) »as je jednodimenzion·lnÌ; prostor je trojdimenzion·lnÌ (13) »asovÈ oznaËenÌ se skl·d· z jednÈ sou¯adnice; prostorovÈ oznaËenÌ se skl·d· ze t¯Ì sou¯adnic (13¥) Carnapovu snahu o vyj·d¯enÌ v˝rok˘ o abstraktnÌch entit·ch form·lnÌm zp˘sobem ¯eËi m˘ûeme vidÏt jako svÈho druhu snahu o p¯evedenÌ ,metafyzikyë (nauky o svÏtÏ abstrakt, kter· jde ,zaë vÏdu) na ,fyzikuë (na vÏdu o naöem empiricky studovatelnÈm svÏtÏ, konkrÈtnÏ na tu jejÌ Ë·st, kter· pojedn·v· o znacÌch ve smyslu akustick˝ch Ëi pÌsemn˝ch projev˘ lidÌ). Carnap se totiû podobnÏ jako mnozÌ dalöÌ analytiËtÌ filosofovÈ z poË·tku tohoto stoletÌ nemohl sm̯it s û·dnou metafyzicky ch·panou platÛnskou ¯ÌöÌ abstrakt, o kterÈ bychom mohli ¯Ìkat vÏci zp˘sobem, jak˝m vyslovuje p¯ÌrodovÏda soudy o vnÌmatelnÈm svÏtÏ. (Do takovÈ oblasti se totiû z¯ejmÏ nem˘ûeme, na rozdÌl od naöeho re·lnÈho svÏta, prostÏ vypravit, abychom tam vidÏli, jak se vÏci majÌ; a ¯Ìk·-li se, ûe tam pronik·me sv˝m rozumem, je to jenom metafora, jejÌû smysl nenÌ dostateËnÏ jasn˝.) Carnap˘v verdikt byl radik·lnÌ: takovÈ v˝roky o abstraktech nelze povaûovat za smysluplnÈ (protoûe smyslupln˝ m˘ûe b˝t jedinÏ v˝rok, s nÌmû jsou spojena jasn· kritÈria urËujÌcÌ, kdy je pravdiv˝) ñ ledaûe by byly nahlÈdnutelnÈ jako ,zakuklenÈë v˝roky o empirickÈm svÏtÏ, konkrÈtnÏ o znacÌch a vztazÌch mezi nimi. Carnap tak navrhuje redukovat metafyziku, a filosofii v˘bec, na jakousi specifickou ,p¯ÌrodovÏdu druhÈho ¯·duë, konkrÈtnÏ na nauku o jazyce p¯ÌrodovÏdy.208 Carnapovy mechanismy p¯evodu vÏt o abstraktech do form·lnÌho zp˘sobu ¯eËi jsou jistÏ mnohdy p¯Ìliö zjednoduöenÈ (tak nap¯Ìklad to, ûe Karel ¯ekl, kde je Petr, nemusÌ zjevnÏ znamenat, ûe Karel vyslovil jmÈno ÑPetrì, atd.); myölenka, kter· se za nimi skr˝v·, je vöak d˘leûit·: namÌsto zkoum·nÌ nÏjakÈ vÏci Ëi nÏjakÈho faktu je nÏkdy moûnÈ (a uûiteËnÈ) zkoumat jmÈno tÈto vÏci Ëi vÏtu vyjad¯u208 UpozornÏme p¯itom na to, ûe projekt, do kterÈho se tak Carnap pouötÌ, je nav˝sost strukturalistick˝: jde mu p¯edevöÌm o zredukov·nÌ sÈmantick˝ch vztah˘ (tj. vertik·lnÌch vztah˘, vztah˘ mezi oznaËujÌcÌm a oznaËovan˝m) na vztahy logicko-syntaktickÈ (horizont·lnÌ vztahy, vztahy mezi oznaËenÌmi).

174

6.3 Funkcionalismus

jÌcÌ tento fakt, a jejich postavenÌ v r·mci jazyka a v r·mci tÈ teorie, do kterÈ pat¯Ì. Touto cestou m˘ûeme nÏkdy zÌskat zcela nov˝ n·hled na tradiËnÌ filosofickÈ problÈmy, a m˘ûeme dojÌt k pozn·nÌ, ûe nÏco, co se vûdy jevilo jako tÏûko ¯eöiteln˝ problÈm, ve skuteËnosti nenÌ skuteËn˝m problÈmem, ale jenom d˘sledkem nÏjakÈ z·ludnosti naöeho jazyka. A bylo to pr·vÏ toto pozn·nÌ, co vedlo v prvnÌ polovinÏ naöeho stoletÌ analytickÈ filosofy k jejich obratu k jazyku; to jest k pozn·nÌ, ûe je mnohdy uûiteËnÈ provÈst jak˝si ÑsÈmantick˝ zdvihì, tj. p¯enÈst filosofickou diskusi na p˘du Ñslov a jejich z·pis˘ì, kterÈ jsou Ñna rozdÌl od bod˘, mil, t¯Ìd a podobn˝ch vÏcÌ hmatateln˝mi p¯edmÏty toho druhu, kter˝ je tak popul·rnÌ na onom trûiöti, kde se lidÈ r˘zn˝ch pojmov˝ch schÈmat nejlÈpe dohodnouì;209 Ëi ûe ÑfilosofickÈ problÈmy jsou problÈmy, kterÈ mohou b˝t vy¯eöeny (Ëi zruöeny) buÔ reformov·nÌm naöeho jazyka, Ëi lepöÌm porozumÏnÌm tomu jazyku, kter˝ pr·vÏ pouûÌv·meì;210 nebo ûe ÑfilosofickÈho zachycenÌ myölenÌ m˘ûe b˝t dosaûeno filosofick˝m zachycenÌm jazyka, a m·-li to b˝t zachycenÌ vyËerp·vajÌcÌ, pak jedinÏ tÌmto zp˘sobemì.211

6.3 Funkcionalismus Sellars˘v pokus vysvÏtlit v˝roky o vztahu mezi jazykem a svÏtem jako v˝roky, kterÈ jsou ,ve skuteËnostië o jazyku, tedy m˘ûeme ñ do jistÈ mÌry ñ vidÏt jako formu pokraËov·nÌ obratu k jazyku, jako formu carnapovskÈho odhalov·nÌ ,pseudop¯edmÏtn˝ch vÏtë a jako formu quinovskÈho ,sÈmantickÈho zdvihuë. Mezi Carnapem a Sellarsem je ovöem v tomto ohledu podstatn˝ rozdÌl: Sellars netvrdÌ, ûe vÏta Ñ,rabbitë znamen· (oznaËuje) kr·lÌk(a)ì hovo¯Ì ,ve skuteËnostië o slovu Ñkr·lÌkì; ¯Ìk·, ûe hovo¯Ì o funkci tohoto slova. Slovo kr·lÌk v nÌ tedy podle nÏj nenÌ uûito ani ve form·lnÌm, ani v materi·lnÌm zp˘sobu ¯eËi; je v nÌ uûito zp˘sobem, kter˝ bychom mohli nazvat funkËnÏ-ilustrativnÌ. Pr·vÏ pro nÏj zav·dÌ Sellars svou nezvyklou notaci •kr·lÌk•. Sellarsova myölenka ,v˝znamu jako funkËnÌ kla209

W. V. O. Quine, WO, str. 272.

210

R. Rorty, The Linguistic Turn, str. 3.

211

M. Dummett, OAP, str. 5.

175

6. Inference a struktura

sifikaceë tedy neznamen· jenom to, ûe v˝roky vyjad¯ujÌcÌ p¯ips·nÌ v˝znamu nejsou ,ve skuteËnostië o vztahu mezi v˝razem a vÏcÌ, ale takÈ to, ûe v˝znam, chceme-li jej nahlÌûet jako entitu, musÌme vidÏt jako entitu svou podstatou funkcion·lnÌ. Abychom pochopili, co se tÌm myslÌ, musÌme si uvÏdomit, ûe velkou Ë·st pojm˘, kterÈ pouûÌv·me, m˘ûeme rozdÏlit do dvou charakteristick˝ch kategoriÌ: jedny, m˘ûeme jim ¯Ìkat pojmy substanci·lnÌ, hovo¯Ì o tom, z Ëeho nÏjak· vÏc je, jakÈ je jejÌ sloûenÌ; zatÌmco ty druhÈ, tÏm m˘ûeme ¯Ìkat funkcion·lnÌ, se vztahujÌ k tomu, k Ëemu vÏc je, jak· je jejÌ funkce. Pojem jako d¯evo (nebo d¯evÏn˝) je zjevnÏ prvnÌho druhu, pojem jako drû·k je zjevnÏ druhu druhÈho. KritÈrium aplikovatelnosti substanci·lnÌch pojm˘ je zaloûeno na zjiöùov·nÌ, jakÈ je sloûenÌ danÈ vÏci: abych nap¯Ìklad zjistil, zda je nÏco d¯evÏnÈ, musÌm se podÌvat ,dovnit¯ë. KritÈrium aplikovatelnosti pojm˘ funkcion·lnÌch naproti tomu spoËÌv· ve zjiöùov·nÌ, jak dan· vÏc funguje nebo jak by fungovat mohla: abych zjistil, zda je nÏco drû·kem, musÌm zjistit, zda to nÏco drûÌ, p¯ÌpadnÏ zda by to nÏco drûet mohlo. VöimnÏme si, ûe aË nic nem˘ûe b˝t souËasnÏ d¯evÏnÈ a ûeleznÈ, a stÏûÌ to m˘ûe b˝t souËasnÏ drû·k i vrt·k, nÏco m˘ûe b˝t docela dob¯e d¯evÏnÈ a souËasnÏ drû·k Ëi ûeleznÈ a souËasnÏ vrt·k. Substanci·lnÌ a funkcion·lnÌ klasifikace jsou obvykle na sobÏ vÌcemÈnÏ nez·vislÈ ñ aû na to, ûe nÏkterÈ zp˘soby fungov·nÌ vyûadujÌ urËitÈ materi·ly (je tÏûkÈ si p¯edstavit t¯eba d¯evÏn˝ vrt·k). (Dodejme ovöem ihned, ûe dÏlenÌ pojm˘ na substanci·lnÌ a funkcion·lnÌ nem· b˝t vyËerp·vajÌcÌ, a jistÏ nenÌ ani nijak ostrÈ a jednoznaËnÈ: cel· ¯ada naöich pojm˘ je buÔto zË·sti substanci·lnÌch a zË·sti funkcion·lnÌch nebo jsou prostÏ dvojznaËnÈ. VezmÏme si nap¯Ìklad termÌn oko: do jistÈ mÌry jde o pojem, kter˝ je spojen s urËitou substancÌ, s urËit˝m uspo¯·d·nÌm urËit˝ch druh˘ organick˝ch tk·nÌ; avöak do jistÈ mÌry jsme i ochotni ¯Ìkat oko vöemu, co v nÏjakÈm ohledu jenom funguje jako lidskÈ oko: t¯eba sklenÏnÈ protÈze Ëi senzoru nÏjakÈho robota.) Funkcionalismus nynÌ m˘ûeme vidÏt jako snahu o rozö̯enÌ funkcion·lnÌho ch·p·nÌ na nÏjakÈ pojmy, kterÈ se jako funkcion·lnÌ na prvnÌ pohled nejevÌ. To samo o sobÏ jistÏ nenÌ nic p¯evratnÈho (¯Ìci, ûe pojem oko m˘ûe b˝t ñ do jistÈ mÌry ñ ch·p·n funkcion·lnÏ, jistÏ nenÌ û·dn· velkolep· teorie, kter· by mÏla mÌt sv˘j vlastnÌ ,-ismusë); netrivi·lnÌm se tento pohled st·v·, kdyû se propojÌ se strukturalismem: kdyû se p¯i¯azov·nÌ funkcion·lnÌho statutu propojÌ s nÏjakou

176

6.3 Funkcionalismus

formou promÌt·nÌ (Ëi ,rozdistribuov·v·nÌë) funkce z nÏjakÈho strukturovanÈho celku na jeho Ë·sti. To znamen·, ûe spoËÌv·-li trivi·lnÌ forma funkcionalismu v tom, ûe se pro nÏjak˝ pojem P vykl·d· ÑX je Pì jako ÑX funguje tak a takì, pak netrivi·lnÏjöÌ forma funkcionalismu spoËÌv· v tom, ûe je ÑX je Pì interpretuje jako ÑX tak a tak p¯ispÌv· k fungov·nÌ nÏjakÈho celku Y, jehoû je Ë·stÌì. ExtrÈmnÌ formou funkcionalismu pak je to, kdyû jsou to nejenom vlastnosti nÏjak˝ch entit, ale samy tyto entity, co je prohlaöov·no za n·stroj explikace fungov·nÌ nÏjakÈho celku: to jest, kdyû je to nejenom fakt, ûe X je P, ale sama existence entity X, co je redukov·no na fungov·nÌ celku Y, za jehoû Ë·st se X prohlaöuje. Tyto rozdÌly si m˘ûeme ilustrovat na p¯ÌkladÏ lidskÈ mysli, v souvislosti s nÌû se o funkcionalismu Ëasto hovo¯Ì.212 PrvnÌ z v˝öe uveden˝ch forem funkcionalismu, tou trivi·lnÌ, by byl prostÏ n·zor, ûe funkcion·lnÌ je s·m pojem mysli: ûe o nÏËem ¯ekneme, ûe to je mysl (Ëi ûe to m· mysl, Ëi ûe to myslÌ), pr·vÏ kdyû to urËit˝m zp˘sobem funguje. Druh· z forem by se t˝kala Ë·stÌ (a tady se ¯Ìk· spÌöe obsah˘) mysli: ta by ¯Ìkala, ûe nÏco, nap¯Ìklad nÏjak˝ dÏj probÌhajÌcÌ v mozku, je t¯eba myölenkou nebo p¯edstavou, pr·vÏ kdyû to urËit˝m specifick˝m zp˘sobem p¯ispÌv· k fungov·nÌ mysli (to jest tÈ entity, kter· funguje tÌm zp˘sobem, dÌky nÏmuû jÌ ¯Ìk·me mysl). T¯etÌ z tÏchto forem by navÌc ¯Ìkala, ûe ty entity, kter˝m ¯Ìk·me myölenky Ëi p¯edstavy, nemajÌ û·dnou faktickou existenci nez·vislou na naöÌ explikaci fungov·nÌ mysli: ûe to tedy nejsou nap¯Ìklad dÏje v mozku, ale jenom naöe teoretickÈ konstrukty, kterÈ slouûÌ k explikaci toho, jak mysl funguje. TakÈ v lingvistice se s termÌnem funkcionalismus Ëasto setk·v·me; i kdyû nÏkdy i v jinÈm smyslu neû v tom, o nÏmû hovo¯Ìme zde. (Dob¯e zn·m˝m p¯Ìpadem je nap¯Ìklad funkcionalismus PraûskÈ lingvistickÈ ökoly.)213 A faktem je, ûe mnohÈ z toho, co jsme v˝öe naz˝vali strukturalismem, jsme mohli (Ëi spÌöe mÏli) p¯esnÏji naz˝vat funkcionalismem: fakt, ûe v˝znam v˝razu je d·n postavenÌm tohoto v˝razu v r·mci struktury jazyka, je d˘sledkem toho, ûe je to

212

Viz nap¯. W. Bechtel, Philosophy of Mind. An Overview for Cognitive Science, Hillsdale 1988. 213

Viz nap¯. P. Sgall, PFTF.

177

6. Inference a struktura

pr·vÏ toto postavenÌ, co n·m dovoluje osamostatnit p¯ÌspÏvek v˝razu k fungov·nÌ jazyka Ëi jeho funkci v r·mci p¯ÌsluönÈ ÑjazykovÈ hryì. 214 P¯edstavme si nynÌ, ûe n·m nÏkdo uk·ûe nÏjak˝ bod v mozku a ¯ekne, ÑTohle je v˝znam slova ,kr·lÌkë!ì Kdyby byl v˝znam pojmem substanci·lnÌm, mohla by b˝t takov· charakteristika p¯ijateln· (viz ÑTohle je öed· k˘ra mozkov·!ì). Protoûe je vöak v˝znam, jak na to Sellars poukazuje, pojmem funkcion·lnÌm, je takov·to charakteristika naprosto nedostateËn·: i kdyby se skuteËnÏ zjistilo, ûe je to pr·vÏ tento bod, kter˝ je ,zodpovÏdn˝ë za to, ûe majitel p¯ÌsluönÈho mozku dok·ûe s v˝razem Ñkr·lÌkì zach·zet, neznamenalo by to, ûe zn·t toto mÌsto znamen· zn·t v˝znam slova Ñkr·lÌkì. Zn·t v˝znam slova Ñkr·lÌkì totiû znamen· b˝t schopen s tÌmto slovem ,rozumnÏë zach·zet, pouûÌvat ho v souladu s tÌm, jak· je jeho spr·vn· funkce. Uvaûme nynÌ, v Ëem by se situace zmÏnila, kdyby n·m nÏkdo dok·zal ,uk·zatë nÏjak˝ bod ne v mozku, ale v mysli toho, kdo p¯Ìsluön˝m v˝razem vl·dne. Bylo by tohle jako explikace v˝znamu p¯ijatelnÈ? To, co jsme ¯ekli v˝öe, znamen·, ûe p¯ijatelnÈ by to mohlo b˝t jedinÏ tehdy, kdyby byla ,mÌsta v myslië, to jest ment·lnÌ obsahy, v nÏjakÈm smyslu ,fungov·nÌmië ñ a to je p¯edstava, kterÈ je tÏûkÈ d·t rozumn˝ smysl.215 V˝znam prostÏ nenÌ ten druh entity, na kterou by se dalo uk·zat. Zd˘raznÏme, ûe tohle nenÌ nijak v rozporu s tÌm, ûe v˝znam nÏjakÈho v˝razu m˘ûeme nÏkdy nÏkomu vysvÏtlit tak, ûe mu uk·ûeme nÏjakou vÏc. M·me-li sadu r˘zn˝ch öroubov·k˘ uzp˘soben˝ch pro 214 To je z¯etelnÈ uû i u Saussura ñ jak na to spr·vnÏ poukazujÌ P. MichaloviË a P. Min·r, ⁄äP, str. 25 ñ i u nÏj z¯etelnÏ Ñdominuje komunikativnÌ funkceì. 215

Na to jsme narazili jiû v oddÌle 2.4, kde jsme citovali Dummettovu kritiku Saussurovy p¯edstavy o komunikaci. Na jinÈm mÌstÏ (The Seas of Language, Oxford 1993, str. 99) Dummett poznamen·v·, ûe ÑmyölenÌ vyûaduje nositeleì ñ to jest, ûe ch·peme-li myölenky jako entity toho druhu, jak˝mi jsou v˝znamy (vÏt), pak budou tyto svou podstatou funkËnÌ entity vyûadovat nÏco, Ëeho by byly funkcÌ. Dummett tedy konstatuje: ÑJedinÏ tehdy, kdyû bereme jazyk za kÛd [to jest za to, Ëemu my zde ¯Ìk·me nomenklatura ñ JP], m˘ûeme doufat, ûe svlÈkneme jazykov˝ öat a pronikneme k ËistÈ nahÈ myölence, kter· je pod nÌm: jedin˝m ˙Ëinn˝m zp˘sobem jak studovat myölenÌ je prost¯ednictvÌm studia jazyka, kter˝ je jeho nositelem.ì

178

6.4 V˝znam a inference

r˘znÈ druhy öroub˘, m˘ûe n·m nÏkdo funkci jednoho öroubov·ku z tÈto sady objasnit prostÏ tak, ûe n·m uk·ûe ten typ öroubu, na kter˝ se tento öroubov·k pouûÌv·. Tak je tomu samoz¯ejmÏ proto, ûe my uû obecnÏ funkci tohoto n·stroje zn·me (vÌme, ûe je to öroubov·k), a k jejÌ konkretizaci uû staËÌ pr·vÏ jenom p¯ÌsluönÈ uk·z·nÌ ñ ona obecn· funkce, kterou zn·me, obsahuje urËit˝ nespecifikovan˝ ,parametrë, kter˝ p¯Ìsluön˝m uk·z·nÌm konkretizujeme. PodobnÏ vÌme-li (nebo dok·ûeme-li odhadnout), ûe nÏco je obecnÈ jmÈno, staËÌ n·m, aby n·m nÏkdo uk·zal t¯eba na kr·lÌka, abychom poznali konkrÈtnÌ funkci tohoto slova. Je ovöem pot¯eba neztr·cet z mysli fakt, ûe tohle je moûnÈ jedinÏ dÌky uû obecnÈ, parametrizovanÈ znalosti p¯ÌsluönÈ funkce. Proto nap¯Ìklad Wittgenstein ¯Ìk·: ÑAby se nÏkdo mohl pt·t na pojmenov·nÌ, musÌ uû nÏco vÏdÏt (nebo umÏt).ì216 Explikovat v˝znam v˝razu tedy neznamen· uk·zat na tu Ëi onu vÏc (aù uû je to mÌsto v lidskÈm mozku, v lidskÈ ,psychÈë, Ëi nÏkde ve vnÏjöÌm svÏtÏ): znamen· to p¯edevöÌm ¯Ìci, co si lze s tÌmto v˝razem poËÌt, p¯edvÈst funkci tohoto v˝razu.

6.4 V˝znam a inference ZjiötÏnÌ, co nÏjak˝ v˝raz znamen·, tedy spoËÌv· ve zjiötÏnÌ, jak ho ti, kdo mu rozumÏjÌ, uûÌvajÌ, tudÌû ve zjiötÏnÌ, jak tento v˝raz funguje v r·mci toho jazyka, do nÏhoû pat¯Ì. P¯ijetÌ tÈto teze pak vede k z·vÏru, ûe v˝znam v˝razu je zp˘sobem uûÌv·nÌ Ëi funkcÌ tohoto v˝razu. To je ale tvrzenÌ velice neurËitÈ ñ nasnadÏ je nynÌ ot·zka, v Ëem konkrÈtnÏji m˘ûe spoËÌvat funkce v˝razu v jazyce; co konkrÈtnÏji zjiöùuje radik·lnÌ p¯ekladatel, kdyû zjiöùuje, jak je v˝raz pouûÌv·n. Jak by bylo moûno teoreticky zachytit to, co se ËlovÏk nauËÌ, kdyû se nauËÌ se slovem zach·zet? Jistou odpovÏÔ n·m dal jiû Davidson: podle nÏj takov˝ ËlovÏk zjistÌ, kdy jsou v˝roky, kterÈ tento v˝raz obsahujÌ, br·ny za pravdivÈ, neboù to je podle nÏj tÌm, co je pro radik·lnÌ p¯eklad podstatnÈ. PodÌvejme se ale na celou situaci podrobnÏji. Co radik·lnÌ p¯ekladatel v prvnÌ f·zi svÈho ˙silÌ zjiöùuje, jsou z¯ejmÏ urËitÈ pravidelnosti v tom, jak se jazykovÈ projevy mluvËÌch p¯ekl·danÈho jazyka vyskytujÌ pospolu s r˘zn˝mi situacemi, jak urËitÈ faktickÈ situace 216

L. Wittgenstein, PU, ß30.

179

6. Inference a struktura

pravidelnÏ vedou k urËit˝m jazykov˝m projev˘m. Quine hovo¯Ì o ÑpozorovacÌch vÏt·chì: nÏjak˝ jazykov˝ projev, t¯eba Ñgavagaiì, se zd· b˝t pravidelnou reakcÌ na v˝skyt nÏjakÈ situace nebo nÏjakÈho p¯edmÏtu, t¯eba kr·lÌka. V dalöÌ f·zi pak p¯ekladatel musÌ takÈ zkoumat, jak nÏkterÈ jazykovÈ projevy vedou k jin˝m jazykov˝m projev˘m. Identifikace domorodÈ obdoby naöÌ spojky Ñaì nap¯Ìklad spoËÌv· v odhalenÌ toho, ûe kdykoli jsou domorodci ochotni konstatovat nÏjakÈ dvÏ vÏty, jsou ochotni konstatovat i urËitÈ souvÏtÌ, kterÈ je obsahuje, a naopak. A nakonec m˘ûe zkoumat takÈ to, jak nÏkterÈ jazykovÈ projevy pravidelnÏ vedou k nÏjak˝m Ëin˘m (viz nap¯Ìklad ÑTeÔ zvednu ruku.ì). Sellars konstatuje, ûe zp˘sob, jak˝m jsou uûÌv·ny jazykovÈ v˝razy (a tudÌû jak˝ majÌ v˝znam), je moûnÈ nahlÈdnout pr·vÏ jako z·leûitost takov˝chto pravidelnostÌ Ëi ,vzorc˘ë jazykovÈ aktivity. ÑPro kaûd˝ jazyk,ì ¯Ìk· Sellars, Ñjsou z·sadnÌ t¯i typy pravidelnÈho jazykovÈho chov·nÌ: (1) VstupnÌ p¯echody jazyka: MluvËÌ reaguje na p¯edmÏty ve vjemov˝ch situacÌch, a v r˘zn˝ch stavech sebe sama, pat¯iËnou jazykovou aktivitou. (2) VnitrojazykovÈ kroky: JazykovÈ konceptu·lnÌ epizody mluvËÌho majÌ sklon se vyskytovat ve tvaru platn˝ch odvozenÌ (teoretick˝ch i praktick˝ch), a majÌ sklon se nevyskytovat ve tvarech, kterÈ logickÈ principy poruöujÌ. (3) V˝stupnÌ p¯echody jazyka: MluvËÌ reaguje na takovÈ jazykovÈ konceptu·lnÌ epizody jako ,TeÔ zvednu rukuë pohybem ruky vzh˘ru atd.ì217 M˘ûeme tedy ¯Ìci, ûe zp˘sob, jak˝m mluvËÌ uûÌv· nÏjakou vÏtu, se odr·ûÌ v jist˝ch ,p¯echodechë, kterÈ p¯edv·dÌ a ve kter˝ch tato vÏta figuruje: v tom, jak k tÈto vÏtÏ p¯ech·zÌ od jist˝ch mimojazykov˝ch situacÌ Ëi od jin˝ch vÏt a jak od tÈto vÏty p¯ech·zÌ k jin˝m vÏt·m Ëi k mimojazykov˝m Ëin˘m. TotÈû platÌ i pro jednotlivÈ slovo: zp˘sob, jak je uûÌv·no, lze vyj·d¯it pomocÌ takov˝chto p¯echod˘, do kter˝ch vstupujÌ vÏty, kterÈ toto slovo obsahujÌ. P¯itom je d˘leûitÈ si uvÏdomit, ûe aËkoli obecnÏ existujÌ t¯i z·kladnÌ typy takov˝chto p¯echod˘, z nichû jenom jeden je ,vnitrojazykov˝ë (je to p¯echod typu jazyk-jazyk, na rozdÌl od p¯echod˘

217

W. Sellars, MFC, str. 423ñ424.

180

6.4 V˝znam a inference

typu svÏt-jazyk nebo jazyk-svÏt), zab˝v·me-li se teoriÌ jazyka, pak se pro n·s z·sadnÌm st·v· p¯edevöÌm onen ,vnitrojazykov˝ë typ p¯echod˘, kdy jednu vÏtu odvozujeme z jin˝ch vÏt. To jsou z¯ejmÏ inference, jak˝mi se zab˝v· logika. D˘vodem je, ûe teoreticky uchopit p¯echod typu ,svÏt-jazykë nebo ,jazyk-svÏtë z¯ejmÏ nejde jinak neû tak, ûe tu jejÌ Ë·st, kter· se t˝k· svÏta, vyj·d¯Ìme jazykem (v r·mci teorie totiû z¯ejmÏ nem˘ûeme mÌt svÏt jako takov˝, m˘ûeme tam mÌt jedinÏ to Ëi ono jazykovÈ vyj·d¯enÌ); a tak dostaneme nÏjakou trivialitu typu Ñ,PröÌë ¯Ìk·me tehdy, kdyû pröÌì.218 UrËit· z·kladnÌ Ë·st uËenÌ se jazyku je nevyhnutelnÏ praktick· v tom smyslu, ûe nem˘ûe spoËÌvat jenom ve slovnÌm vysvÏtlov·nÌ (jenom nÏkter· slova mohu vysvÏtlit pomocÌ jin˝ch slov, ta nejz·kladnÏjöÌ musÌm vysvÏtlit pomocÌ ukazov·nÌ, p¯edv·dÏnÌ atd. ñ jinak bych evidentnÏ byl v bludnÈm kruhu); a dÏl·m-li teorii, nemohu si kl·st za cÌl tyto aspekty v˝znamu postihnout. Nakolik je sÈmantika nauka, jejÌmû p¯edmÏtem je pouze jazyk, natolik si takÈ nebude kl·st za cÌl netrivi·lnÏ vysvÏtlit v˝znamy vöech v˝raz˘ v jazyce: co znamen· t¯eba slovo Ñvelrybaì, tedy co to je velryba, nenÌ z·leûitostÌ sÈmantiky, ale zoologie (pro ovl·d·nÌ slova Ñvelrybaì je podstatnÈ zvl·dnutÌ p¯echod˘ typu ,svÏt-jazykë, tj. schopnost pouûÌvat v˝roky jako ÑTohle je velrybaì za spr·vn˝ch okolnostÌ). Naproti tomu si sÈmantika m˘ûe kl·st za cÌl netrivi·lnÏ vysvÏtlit v˝znam slova, jako je Ñaì: jeho v˝znam totiû spoËÌv· v inferencÌch typu ,jazyk-jazykë, umÏt zach·zet se spojkou Ñaì znamen· vÏdÏt, ûe z X spolu s Y vypl˝v· X a Y a ûe naopak z X a Y vypl˝v· jak X, tak Y. V˝znam v˝razu je tedy ze sellarsovskÈho pohledu role tohoto v˝razu v relevantnÌ ,jazykovÈ h¯eë; a teoreticky uchopitelnou Ë·stÌ tÈto role (kter· ji m˘ûe v nÏkter˝ch p¯Ìpadech, jak jsme pr·vÏ vidÏli na p¯ÌkladÏ Ñaì, zcela vyËerp·vat) je jeho inferenËnÌ role.

218

L. Wittgenstein (Vermischte Bemerkungen, G. H. von Wright [vyd.], Frankfurt 1977, str. 27) ¯Ìk·: ÑHranice jazyka se ukazujÌ v nemoûnosti popsat tu skuteËnost, kter· odpovÌd· vÏtÏ (je jejÌm p¯ekladem), aniû bychom tuto vÏtu opakovali.ì N·mitka, ûe t¯eba namÌsto Ñ,PröÌë ¯Ìk·me tehdy, kdyû pröÌì m˘ûeme ¯Ìci netrivi·lnÏ t¯eba Ñ,PröÌë ¯Ìk·me tehdy, kdyû z mrak˘ pad· H2 Oì, neobstojÌ, protoûe co je na tomto netrivi·lnÌ, m˘ûe b˝t nahlÈdnuto jako moûnost p¯echodu od vÏty ÑPröÌì k vÏtÏ ÑZ nebe pad· H2 Oì (a naopak), coû je p¯echod typu jazyk-jazyk.

181

6. Inference a struktura

Je tedy sÈmantick· teorie totoûn· s logikou, kter· je teoriÌ inferencÌ? Nikoli, protoûe logika, nech·peme-li tento termÌn neobvykle öiroce, nenÌ teoriÌ veöker˝ch inferencÌ, ale pouze tÏch nejobecnÏjöÌch, kterÈ pronikajÌ vöemi formami naöeho (racion·lnÌho) diskursu. P¯edmÏtem logiky tedy jsou inference, jako je ta, ûe z X a Y vypl˝v· jak X, tak Y, a logika tedy m˘ûe b˝t ch·p·na jako teorie v˝znamu v˝raz˘, jako je Ñaì. JejÌm p¯edmÏtem vöak nejsou takovÈ inference jako ta, ûe z ÑToto je velrybaì vypl˝v· ÑToto je savecì, a logiku tak nelze ch·pat jako teorii v˝znamu slova Ñvelrybaì ñ ani jeho teoreticky zachytitelnÈ Ë·sti. M˘ûeme tedy ¯Ìci, ûe logika se t˝k· jenom tÈ nejobecnÏjöÌ Ë·sti teoretickÈ sÈmantiky. Jak je toto sellarsovskÈ ch·p·nÌ v˝znamu jako z·leûitosti role, pro jejÌû urËenÌ jsou klÌËovÈ inference, sluËitelnÈ s tÌm, co ¯Ìk· Davidson a co jsme probÌrali v p¯edchozÌ kapitole? Zkoum·me-li p¯i davidsonovskÈ radik·lnÌ interpretaci to, jak uûÌvajÌ domorodci jazyk, kdy majÌ kterou vÏtu za pravdivou, nejde n·m, jak jsme uû ¯ekli, o pravdivost jako takovou, ale o pravdivostnÌ podmÌnky; nejde n·m tedy o to, zda je dan· vÏta pravdiv·, ale o to, za jak˝ch okolnostÌ je pravdiv·. K tomu, abychom rozumÏli t¯eba v˝roku ÑPröÌì, jistÏ nenÌ nutnÈ vÏdÏt, jakou m· tento v˝rok (v p¯ÌsluönÈm okamûiku) pravdivostnÌ hodnotu (jistÏ ne kaûd˝, kdo umÌ Ëesky, musÌ vÏdÏt, zda pr·vÏ pröÌ) ñ co je t¯eba ch·pat, je to, ûe tento v˝rok je pravdiv˝ pr·vÏ tehdy, kdyû pröÌ. (A v˝znam v˝razu, kter˝ nenÌ vÏtou, je pak de facto p¯ÌspÏvkem, kter˝ tento v˝raz p¯in·öÌ k p¯ÌpadnÈ pravdivosti tÏch vÏt, ve kter˝ch se vyskytuje.) Avöak pravdivostnÌ podmÌnky nejsou svou podstatou niËÌm jin˝m neû sellarsovsk˝mi p¯echody typu svÏt-jazyk (ÑTohle je velrybaì je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû ukazujeme na velrybu) Ëi p¯echody typu jazyk-jazyk, tj. inferencemi (ÑVelryba je savec a Rushdie je spisovatelì je pravda pr·vÏ tehdy, kdyû je pravda ÑVelryba je savecì a souËasnÏ je pravda ÑRushdie je spisovatelì). Z toho je vidÏt, ûe zn·t pravdivostnÌ podmÌnky neznamen· nic jinÈho neû zn·t sellarsovskÈ Ñp¯echodyì, kterÈ jsou pro dan˝ v˝rok relevantnÌ (z tohoto pohledu se ovöem neberou v ˙vahu p¯echody typu jazyk-svÏt, kterÈ Sellars za podstatnÈ povaûuje). SellarsovskÈ ch·p·nÌ v˝znamu tedy nenÌ tomu davidsonovskÈmu tak vzd·lenÈ, jak by se mohlo zd·t na prvnÌ pohled.

182

6.5 Normativita Sellarsovo ch·p·nÌ v˝znamu jako role tedy nemusÌ b˝t nesluËitelnÈ s Davidsonov˝m ukotvenÌm v˝znamu v pravdivosti. Je tu ovöem jeden zcela z·sadnÌ rozdÌl: zatÌmco pro Davidsona je pravdivost primitivnÌ, d·le neanalyzovan˝ pojem, Sellars povaûuje pravdivost za jistou formu spr·vnosti Ëi opr·vnÏnosti; ¯Ìk·, ûe pravdivost je vlastnÏ spr·vnou tvrditelnostÌ.219 ÿÌci, ûe je nÏjak· vÏta, t¯eba ÑT·mhle je kr·lÌkì nebo ÑPraha je hlavnÌ mÏsto »eskÈ republikyì, pravdiv·, znamen· ¯Ìci, ûe budeme-li tuto vÏtu tvrdit, bude toto tvrzenÌ spr·vnÈ. Abychom p¯edeöli nedorozumÏnÌ, je ovöem t¯eba poznamenat, ûe Sellarsovu explikaci pravdivosti je t¯eba ch·pat tak, ûe pravdivost je jednou z forem spr·vnosti. O spr·vnosti danÈho v˝roku Ëi jeho konkrÈtnÌho uûitÌ je totiû zjevnÏ moûnÈ hovo¯it v r˘znÈm smyslu: tak nap¯Ìklad v˝rok ÑRushdie je hokejistaì je jistÏ spr·vn˝ v tom smyslu, ûe je utvo¯en v souladu s pravidly ËeskÈ gramatiky; nenÌ vöak spr·vn˝ v tom smyslu, kter˝ m· na mysli Sellars ñ to jest nenÌ pravdiv˝. A nap¯Ìklad v˝rok ÑXY m· nevylÈËitelnou nemoc a brzy zem¯eì je spr·vn˝ v gramatickÈm smyslu a m˘ûe b˝t i pravdiv˝, to jest m˘ûe b˝t v tomto smyslu spr·vnÈ jej tvrdit ñ avöak tvrdit nÏco takovÈho v p¯Ìtomnosti osoby XY m˘ûe b˝t samoz¯ejmÏ p¯esto pravdÏpodobnÏ nespr·vnÈ v tom smyslu, ûe tÌm m˘ûeme tÈto osobÏ ublÌûit. RozdÌl mezi Davidsonem a Sellarsem, kter˝ spoËÌv· v jejich p¯Ìstupu k pojmu pravdivosti, by ovöem bylo nespr·vnÈ ch·pat tak, ûe Davidson nedok·ûe pojem pravdy vysvÏtlit, zatÌmco Sellars ano. Sellarsova explikace pojmu pravdivosti totiû ve skuteËnosti p¯Ìliö vysvÏtlujÌcÌ nenÌ: je problematickÈ, zda by bylo moûnÈ povaûovat pojem p¯ÌsluönÈ spr·vnosti za nÏco podstatnÏ jasnÏjöÌho, neû je s·m pojem pravdivosti. Tato explikace vöak ËinÌ zjevn˝m, ûe v˝roky, ve kter˝ch p¯ipisujeme vÏt·m pravdivost, nejsou pouh˝mi konstatov·nÌmi, kter· by vyjad¯ovala, ûe ,nÏco nÏjak jeë. Vykl·d·nÌ pravdivosti jako formy spr·vnosti m· totiû za cÌl p¯edevöÌm n·zornÏ p¯edvÈst, ûe pravdivost je normativnÌ pojem: v jistÈm podstatnÈm smyslu totiû

219

W. Sellars, Science and Metaphysics, Atascadero 1992, str. 101.

183

6. Inference a struktura

nenÌ z·leûitostÌ toho, ûe ,nÏco nÏjak jeë, ale toho, ûe ,nÏco nÏjak m· b˝të. P¯ipsat nÏjakÈ vÏtÏ pravdivost totiû podle Sellarse neznamen· konstatovat nÏjakou vlastnost tÈto vÏty, ale konstatovat jistÈ opr·vnÏnÌ uûivatel˘ p¯ÌsluönÈho jazyka, totiû opr·vnÏnÌ tuto vÏtu tvrdit. ÿÌci, kterÈ vÏty jsou pravdivÈ, tak neznamen· konstatovat, ûe pr·vÏ tyto vÏty uûivatelÈ domorodÈho jazyka tvrdÌ (coû, jak jsme vidÏli, samoz¯ejmÏ odmÌt· i Davidson), ale konstatovat, ûe tvrzenÌ pr·vÏ tÏchto vÏt by bylo ñ podle domorodc˘ ñ spr·vnÈ (Davidson by to ovöem formuloval tak, ûe pr·vÏ tyto vÏty majÌ domorodci za pravdivÈ). Vraùme se znovu k domorodc˘m. Kdyû se dobÌr·me v˝znamu jejich v˝razu Ñgavagaiì, zjiöùujeme nikoli to, za jak˝ch okolnostÌ tento v˝raz vyslovujÌ, ale to, za jak˝ch okolnostÌ povaûujÌ za spr·vnÈ konstatovat vÏtu, kter· je tÌmto v˝razem tvo¯ena. Jak to v r·mci svÈho koment·¯e k Davidsonovi formuluje McDowell: 220 CÌlem jazykovÏdkynÏ v terÈnu nenÌ pouze kodifikovat kauz·lnÏ propojen· data Ëi zkonstruovat teorii, kter· by postulovala dalöÌ propojenÌ stejnÈho druhu, aby uËinila data srozumitelnÏjöÌmi tÌm zp˘sobem, jak˝m ËinÌ p¯ÌrodovÏdeckÈ teorie srozumiteln˝mi ta data, ze kter˝ch vych·zejÌ ony. To pr·vÏ ne: Davidsonova jazykovÏdkynÏ v terÈnu se propracov·v· k takovÈmu pozn·nÌ norem konstitutivnÌch zkoumanÈmu jazyku, kterÈ je jakoby pozn·nÌm zevnit¯: k onomu specifickÈmu citu pro to, kdy je co spr·vnÈ ¯Ìkat, podle nÏjû je p¯Ìsluön· jazykov· hra hr·na. ... ZaËÌn· v postavenÌ, kterÈ je vnÏ, ale je-li ˙spÏön·, konËÌ vybavena tak, ûe m˘ûe sv˝mi vlastnÌmi slovy vyjad¯ovat to, jak vÏci vypadajÌ ze stanoviska, kterÈ ti, jeû zkoum·, zaujÌmajÌ celou dobu. ZpoË·tku jsme samoz¯ejmÏ omezeni na hled·nÌ pouze faktick˝ch pravidelnostÌ, postupnÏ vöak, jak do jazyka pronik·me, zjiöùujeme nÏco hluböÌho: nikoli co se fakticky dÏje, ale co by se, v jistÈm smyslu, dÌt mÏlo ñ zjiöùujeme ,pravidlaë p¯ÌsluönÈ ,jazykovÈ hryë, a tato pravidla ,internalizujemeë, dost·v·me se ,dovnit¯ë p¯ÌsluönÈ jazykovÈ hry. Uû tehdy, kdyû dok·ûeme rozeznat domorodc˘v souhlas a nesouhlas, kdyû od pouhÈho pozorov·nÌ jeho jazykovÈho

220

J. McDowell, Mind and World, Cambridge (Mass.) 1994, str. 152.

184

6.5 Normativita

chov·nÌ p¯ejdeme k tomu, ûe mu sami v r˘zn˝ch p¯Ìkladech p¯edkl·d·me k odsouhlasenÌ vÏty jeho jazyka, p¯ech·zÌme de facto od pouhÈho obecnÈho zaznamen·v·nÌ jednotliv˝ch p¯Ìpad˘ jazykovÈho chov·nÌ domorodc˘ k zaznamen·v·nÌ velice specifickÈho druhu jejich jazykovÈho chov·nÌ: totiû toho, Ëemu Brandom ¯Ìk· normativnÌ p¯Ìstupy.221 NormativnÌ p¯Ìstupy jsou jazykov˝m chov·nÌm reagujÌcÌm na jazykovÈ chov·nÌ; jsou tÌm, co ËinÌ jazykovÈ chov·nÌ spr·vn˝m Ëi nespr·vn˝m.222 Sellars tedy klade d˘raz na to, ûe v˝znam nespoËÌv· v tom, jak se v˝raz skuteËnÏ uûÌv·, ale v tom, jak se spr·vnÏ uûÌv·, Ëili jak by se mÏl uûÌvat. ÿekli jsme, ûe Sellars ch·pe v˝roky, ve kter˝ch se v˝razu p¯ipisuje v˝znam (Ñ,gavagaië znamen· kr·lÌkì) jako ilustrativnÌ funkËnÌ klasifikov·nÌ v˝raz˘ (Ñ,gavagaië (v jazyce domorodc˘) je •kr·lÌk•ì), a to povaûuje jenom za speci·lnÌ p¯Ìpad funkËnÌho klasifikov·nÌ: Ñ,gavagaië je •kr·lÌk• ì specifikuje funkci v˝razu Ñgavagaiì v jazyce domorodc˘ prost¯ednictvÌm n·m zn·mÈ funkce, kterou m· v˝raz Ñkr·lÌkì v naöem jazyce, avöak tuto funkci by bylo moûnÈ ñ alespoÚ principi·lnÏ ñ specifikovat i p¯Ìmo, tj. vyj·d¯enÌm pravidel, kter˝mi se uûÌv·nÌ tohoto v˝razu ¯ÌdÌ. M˘ûeme-li se tedy na takovÈ v˝roky dÌvat jako na v˝roky o uûÌv·nÌ, pak je z·sadnÏ nutnÈ je ch·pat nikoli deskriptivnÏ, ale normativnÏ: nikoli jako konstatujÌcÌ faktickÈ uûÌv·nÌ, ale spr·vnÈ uûÌv·nÌ. ProË je normativita tak d˘leûit·? Sellars ji zd˘razÚuje p¯edevöÌm proto, aby p¯edeöel tomu, Ëemu ¯Ìk· Ñnaturalistick˝ omylì a co spoËÌv· v redukov·nÌ ,epistemick˝chë pojm˘ (vÏdomost, od˘vodnÏnÌ, pravda) na pojmy ,naturalistickÈë, tj. ,p¯ÌrodovÏdeckÈë (vnÌm·nÌ, poËitek, reakce).223 Sellars klade d˘raz na rozliöenÌ mezi tÌm, Ëemu bychom mohli ¯Ìkat kauz·lnÌ ¯·d, a tÌm, co m˘ûeme naz˝vat ¯·dem logick˝m: kauz·lnÌ ¯·d je d·n vztahem p¯ÌËiny a ˙Ëinku, zatÌmco logick˝ ¯·d je d·n vztahem vypl˝v·nÌ, kter˝ je, na rozdÌl od toho kauz·lnÌho, z·sadnÏ normativnÌ. (Fakt, ûe nÏco z nÏËeho vy221

R. Brandom, MIE.

222 NenÌ bez zajÌmavosti, ûe normativita hraje roli i ve v˝kladu jazyka, jak˝ p¯edkl·d· Saussure ñ viz P. MichaloviË a P. Min·r, ⁄äP, str. 20. 223

TermÌn Ñnaturalistick˝ omylì poprvÈ uûil G. E. Moore v souvislosti s pokusy redukovat na ,p¯ÌrodovÏdeckÈë pojmy pojem dobra (kter˝ je jistÏ normativnÌ).

185

6. Inference a struktura

pl˝v·, nenÌ z·leûitostÌ toho, ûe by lidÈ pravidelnÏ prov·dÏli p¯Ìsluön· odvozenÌ ñ je z·leûitostÌ norem, kter˝mi se ¯ÌdÌ uûÌv·nÌ p¯ÌsluönÈho jazyka, Ëi obecnÏji norem, kterÈ majÌ co dÏlat s lidskou racionalitou.) Kauz·lnÌmu ¯·du podlÈhajÌ jednotliviny, kterÈ se vyskytujÌ v Ëasoprostoru (a pro nÏû je kauz·lnÌ interakce s okolÌm jejich neodmysliteln˝m modem vivendi). LogickÈmu ¯·du naproti tomu podlÈhajÌ propozice, pro kterÈ je zase konstitutivnÌ to, ûe jsou v logick˝ch vztazÌch s ostatnÌmi propozicemi. (Je samoz¯ejmÏ na n·s, do jakÈ mÌry budeme propozice chtÌt br·t za objekty. Pokud ale budeme ñ pokud je t¯eba spolu s Davidsonem prohl·sÌme za objekty toho typu, jako jsou metry Ëi kilogramy ñ m˘ûeme stÏûÌ p¯ipustit, ûe by nÏco mohlo b˝t propozicÌ, aniû by to nap¯Ìklad mÏlo negaci, Ëi aniû by to bylo konjugovatelnÈ s jin˝mi propozicemi. To znamen·, ûe tak jako si nenÌ moûnÈ p¯edstavit jednotlivinu, kter· by existovala v Ëasoprostoru, ale nebyla v û·dn˝ch kauz·lnÌch vztazÌch s jin˝mi jednotlivinami, nenÌ si ani moûnÈ p¯edstavit propozici, kter· by nebyla v û·dn˝ch logick˝ch vztazÌch s jin˝mi propozicemi.) Pokud mezi tÏmito dvÏma ¯·dy nerozliöujeme, budeme n·chylni se dopouötÏt chyby, kterÈ se podle Sellarse historicky dopouötÏla vÏtöina filosof˘ hl·sÌcÌch se k empirismu a opÌrajÌcÌch se o p¯edstavu, ûe pozn·vajÌcÌmu subjektu jsou nÏkterÈ z·kladnÌ Ëi element·rnÌ poznatky d·ny p¯Ìmo, skrze jeho kauz·lnÌ interakci s pozn·van˝m svÏtem. 224 Budeme tak n·chylni ¯Ìkat nap¯Ìklad to, ûe (i) slunce je d˘vodem nÏjakÈho naöeho zrakovÈho vjemu; (ii) tento vjem je d˘vodem naöeho p¯esvÏdËenÌ, ûe slunce svÌtÌ (a toto p¯esvÏdËenÌ n·m tedy je bezprost¯ednÏ d·no prost¯ednictvÌm zrakovÈho vnÌm·nÌ); a (iii) toto p¯esvÏdËenÌ je pak d˘vodem dalöÌch p¯esvÏdËenÌ (kter· uû ovöem nejsou bezprost¯ednÌ, protoûe je musÌme z tÏch dan˝ch vyvozovat) ñ nap¯Ìklad p¯esvÏdËenÌ, ûe slunce nenÌ schov·no za mraky. Sellars poukazuje na to, ûe takov· p¯edstava je podmÌnÏna propojenÌm nepropojitelnÈho ñ ûe uveden· cesta od svÌtÌcÌho slunce k p¯esvÏdËenÌ, ûe slunce nenÌ schov·no za mraky, m˘ûe vzniknout jedinÏ napojenÌm logickÈho ¯etÏzce na ¯etÏzec kauz·lnÌ ñ a moûnost

224 Viz W. Sellars, The Myth of the Given: Three Lectures on Empiricism and the Philosophy of Mind (= MG), in: H. Feigl, M. Scriven (vyd.), The Foundations of Science and the Concepts of Psychology and Psychoanalysis (Minnesota Studies in the Philosophy of Science 1), Minneapolis 1956.

186

6.5 Normativita

takovÈho napojenÌ je ze sellarsovskÈho pohledu stejnÏ iluzornÌ jako moûnost nav·z·nÌ skuteËnÈho provazu na provaz, kter˝ je namalov·n na nÏjakÈm obraze. Jde o to, ûe slovo Ñd˘vodì, kterÈ bylo v˝öe v popisu tohoto ¯etÏzce uûito, bylo uûito z·sadnÏ zav·dÏjÌcÌm zp˘sobem: v (i) je uûito ve smyslu p¯ÌËiny (jakoûto kauz·lnÌho pojmu), ve (iii) ve smyslu od˘vodnÏnÌ (jakoûto logickÈho pojmu) a v (ii) pak figuruje jako iluzornÌ spojnÌk mezi prvkem kauz·lnÌho ¯·du a prvkem ¯·du logickÈho.225 Jestliûe ale ¯ekneme, ûe v˝znam nenÌ z·leûitostÌ jazykovÈho chov·nÌ jako takovÈho, ale norem tohoto chov·nÌ, nepopÌr·me tÌm opÏt vöechno to, na co n·s p¯edtÌm p¯ivedli Quine a Davidson sv˝mi ˙vahami o radik·lnÌm p¯ekl·d·nÌ a interpretov·nÌ, totiû to, ûe v˝znam nem˘ûe b˝t d·n niËÌm jin˝m neû Ñzjevn˝m chov·nÌmì? NeËinÌme tÌm opÏt z v˝znamu nÏco z·hadnÈho, o Ëem nebudeme schopni ¯Ìci, odkud se to bere? Nikoli ñ protoûe normy jazykovÈho chov·nÌ nespoËÌvajÌ zase v niËem jinÈm neû v (urËitÈm specifickÈm) jazykovÈm chov·nÌ. 226 To, v Ëem konkrÈtnÏ spoËÌvajÌ, jsou pr·vÏ brandomovskÈ normativnÌ p¯Ìstupy: tedy specifick· forma jazykovÈho chov·nÌ, kter· je v jistÈm smyslu jazykem druhÈho ¯·du (tj. jazykem zamϯen˝m na jazyk) a kter· znamen· jistÈ (Ëasto impli-

225

Viz W. Sellars, MG, ß3 a Brandom˘v koment·¯ k tÈmuû (W. Sellars, Empiricism and the Philosophy of Mind [p¯etisk Sellarsova Ël·nku The Myth of the Given ... s koment·¯em R. Brandoma], Cambridge [Mass.] 1997). R. Rorty (ORT, str. 148ñ149) poznamen·v·, ûe jsou to pr·vÏ takovÈto pokusy o propojenÌ ÑpovÌd·nÌ o p¯ÌËin·chì s ÑpovÌd·nÌm o od˘vodÚov·nÌì, co je jednÌm z podstatn˝ch zdroj˘ takovÈho spekulativnÌho a sterilnÌho filosofov·nÌ, jakÈmu by se filosofovÈ dnes uû mÏli vyhnout (a jakÈmu se analytiËtÌ filosofovÈ snaûili p¯edejÌt sv˝m obratem k jazyku). Viz tÈû J. Peregrin, The ÑCausal Storyì and the ÑJustificatory Storyì (= CSJS), sbornÌk konference o knize J. McDowella Mind and World, PÈcs kvÏten 1998 (vyjde). 226 I po zd˘raznÏnÌ normativity je tedy zachov·n ,naturalismusë, kter˝m se tento p¯Ìstup odliöuje od strukturalismu toho druhu, kter˝ ¯Ìk·, ûe struktura je nÏco ,nadë ËlovÏkem i jazykem ñ nÏco, Ëemu jazyk nutnÏ podlÈh· a co je p¯itom jazyku transcendentnÌ. Podle naöeho pohledu je normativnÌ struktura jazyka prostÏ st·le imanentnÌ strukturou urËitÈho jazykovÈho chov·nÌ; a z tohoto pohledu tak nenÌ o nic problematiËtÏjöÌ, neû je t¯eba struktura tÏla mravence.

187

6. Inference a struktura

citnÌ, a opÏt jazykovÈ) hodnocenÌ prostÈho uûÌv·nÌ jazyka. MluvËÌ jazyka musÌ disponovat, jak ¯Ìk· Sellars,227 nejenom Ñreperto·rem pravidelnÈho jazykovÈho chov·nÌ, kter˝ je jazykem o ne-jazykov˝ch z·leûitostechì, ale i jist˝m Ñrozö̯en˝m reperto·rem, kter˝ je jazykem o jazykov˝ch stejnÏ tak jako o ne-jazykov˝ch z·leûitostechì. MusÌ b˝t schopen Ñklasifikovat vÏci do jazykov˝ch druh˘, a angaûovat se v teoretickÈm i praktickÈm uvaûov·nÌ o svÈm jazykovÈm chov·nÌ.ì 6.6 ÑUd·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì Konstatov·nÌ, ûe pro jazyk je konstitutivnÌ normativita, m˘ûe ovöem samo o sobÏ st·le jeötÏ vÌce ot·zek vyvolat neû zodpovÏdÏt. JistÏ ne vöechno, co je konstituov·no normami Ëi pravidly, je jazykem (viz t¯eba öachy nebo mor·lka); jak˝ druh norem je tedy charakteristick˝ pr·vÏ pro jazyk? A proË je tento druh norem pro jazyk z·sadnÌ? OdpovÏdi na tyto ot·zky Sellars naznaËil, ale zcela jasnÏ je formuloval aû jeho û·k Robert Brandom. Podle nÏj lze jazyk charakterizovat jako sadu takov˝ch n·stroj˘, kter· umoûÚuje provozovat ,jazykovou hruë spoËÌvajÌcÌ v Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì. Sellars ¯Ìk·: ÑCharakterizujeme-li nÏjakou epizodu nebo nÏjak˝ stav jako vÏdÏnÌ, nepod·v·me empirick˝ popis tÈto epizody nebo stavu; umÌsùujeme ji do logickÈho prostoru d˘vod˘, do prostoru od˘vodÚov·nÌ a schopnosti od˘vodnit to, co ËlovÏk ¯Ìk·ì; 228 a je to prim·rnÏ schopnost vyj·d¯it to, co m˘ûe takto fungovat jako d˘vod, a nikoli schopnost reprezentovat vÏci, co bychom podle Brandoma mÏli br·t za prim·rnÌ charakteristiku jazyka. Tohle je d˘vod v˝sadnÌho postavenÌ pojmu inference: inference je (spr·vn˝m) p¯echodem od od˘vodÚujÌcÌho k od˘vodÚovanÈmu, a je to tedy nÏco, co vytv·¯Ì onen ,logick˝ë prostor, ve kterÈm se konstituujÌ obsahy. To znamen·, ûe ,b˝t o nÏËemë znamen· ,zaujÌmat urËitÈ specifickÈ mÌsto v r·mci urËitÈho druhu normativnÌch praktikë. 229

227

W. Sellars, MFC, str. 425.

228

W. Sellars, MG.

229

To platÌ jak pro ,bytÌ oë ve smyslu prostÈ smysluplnosti, tak i pro ten smysl ,bytÌ oë, ve kterÈm jsou nap¯Ìklad ,jmÈnaë o sv˝ch nositelÌch ñ pro

188

6.6 ÑUd·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì

ÿekli jsme, ûe ze sellarsovskÈho pohledu je p¯ips·nÌ pravdivosti nÏjakÈ vÏtÏ de facto p¯ips·nÌm jistÈho opr·vnÏnÌ uûivatel˘ p¯ÌsluönÈho jazyka. A pr·vÏ tohle je podle Brandoma klÌËem k pochopenÌ povahy jazyka: tvrdit nÏjakou vÏtu znamen· br·t na sebe jist˝ z·vazek (totiû z·vazek poskytnout v p¯ÌpadÏ pot¯eby pro tuto vÏtu opodstatnÏnÌ) a souËasnÏ nabÌzet ostatnÌm jistÈ opr·vnÏnÌ (totiû opr·vnÏnÌ tuto vÏtu tvrdit a jejÌ p¯ÌpadnÈ od˘vodnÏnÌ delegovat toho, kdo se k tomu zav·zal). A je to pr·vÏ struktura normativnÌch praktik, kterÈ jsou zaloûeny na pojmech z·vazku a opr·vnÏnÌ, co podle Brandoma d·v· vzniknout tomu druhu ,jazykov˝ch herë, v jejichû kontextu pak hovo¯Ìme o pravdÏ, o vÏdÏnÌ, Ëi o intencionalitÏ.230 Pro ,hruë spoËÌvajÌcÌ v Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì je, jak jsme vidÏli, z·sadnÌ inferenËnÌ artikulace jazykovÈho obsahu; jak ale zd˘razÚuje Brandom, je pro ni navÌc z·sadnÌ soci·lnÌ artikulace, kter· vznik· z konfrontace hledisek r˘zn˝ch jejÌch ˙ËastnÌk˘. Je to totiû aû tento druh artikulace, co n·m dovoluje vysvÏtlit takovÈ pojmy, jako je vÏdÏnÌ. VÏdÏnÌ je totiû charakterizov·no jako opodstatnÏnÈ a pravdivÈ p¯esvÏdËenÌ: to znamen·, ûe p¯ipsat nÏkomu vÏdÏnÌ toho, co je vyjad¯ov·no nÏjak˝m v˝rokem V, znamen· (i) p¯ipsat mu p¯esvÏdËenÌ vyjad¯ovanÈ V, (ii) p¯ipsat mu schopnost V od˘vodnit, a navÌc (iii) p¯ipsat v˝roku V pravdivost. Jin˝mi slovy, p¯ipsat nÏkomu vÏdÏnÌ V znamen· tomuto ËlovÏku p¯ipsat z·vazek p¯Ìsluön˝ V (totiû z·vazek v p¯ÌpadÏ pot¯eby V od˘vodnit), p¯ipsat mu schopnost tomuto z·vazku dost·t (totiû skuteËnÏ nÏjak˝m od˘vodnÏnÌm V disponovat) a souËasnÏ tento z·vazek p¯ijmout s·m.

tento specifiËtÏjöÌ smysl ,bytÌ oë je pak konstitutivnÌ ta inferenËnÌ struktura, kter· m· co dÏlat s kvantifikacÌ, jak to rozebral Quine. 230

Podobn˝m smÏrem se zd· ubÌrat i anal˝za v˝znamu p¯edloûen· P. Koù·tkem (V˝znam a komunikace, Praha 1998). Na obecnÈ rovinÏ se Koù·tko s Brandomem skuteËnÏ zcela shoduje (aË se Brandomovo jmÈno v Koù·tkovÏ knize v˘bec neobjevuje): ¯Ìk·-li totiû Koù·tko, ûe smysluplnÈ promluvy jsou pr·vÏ ty akty, kterÈ ÑnavozujÌ specifickÈ normativnÌ vztahy mezi ˙ËastnÌky komunikaceì (str. 43), pak je to zjevnÏ v podstatÏ totÈû, co, jak jsme pr·vÏ ¯ekli, konstatuje Brandom. Podstatn˝ rozdÌl se ovöem zd· b˝t v konkretizaci tÈto obecnÈ myölenky: Koù·tko doch·zÌ k z·vÏru, ûe relevantnÌm normativnÌm d˘sledkem tvrzenÌ, ûe p, je to, ûe Ñzavazuje mluvËÌho k p¯esvÏdËenÌ, ûe pì (str. 41) ñ avöak p¯esvÏdËenÌ se nezd· b˝t nÏËÌm, k Ëemu by se ËlovÏk mohl smysluplnÏ zav·zat.

189

6. Inference a struktura

Podstatn· je zde tedy konfrontace perspektivy toho, komu se vÏdÏnÌ p¯ipisuje, s perspektivou toho, kdo ho p¯ipisuje.231 Tato zmÏna ˙hlu pohledu, ze kterÈho se na jazyk dÌv·me, n·s ovöem m˘ûe vÈst i ke zcela novÈmu zp˘sobu ch·p·nÌ povahy jazyka; a vÈst n·s k nov˝m, a moûn· p¯ekvapiv˝m odpovÏdÌm na nÏkterÈ z klÌËov˝ch ot·zek, kterÈ s tÌm souvisejÌ. Postavme ot·zku po povaze jazyka takto: jazykovÈ projevy, jakÈ pozoruje radik·lnÌ p¯ekladatel, se mohou jevit jako jist˝ soubor reakcÌ na nÏjakÈ vnÏjöÌ okolnosti; co ale dÏl· z nÏjakÈho takovÈho souboru reakcÌ skuteËn˝ jazyk? Ve svÏtÏ kolem n·s se p¯ece vyskytuje nep¯ebernÏ r˘zn˝ch druh˘ reakcÌ na okolnosti, a drtivÈ vÏtöinÏ z nich bychom jistÏ jazyk ne¯Ìkali! Stromy se nap¯Ìklad na ja¯e zazelenajÌ a na podzim zeûloutnou: jistÏ ale nebudeme ¯Ìkat, ûe stromy hovo¯Ì jazykem, skl·dajÌcÌm se ze dvou vÏt, z nichû jednou je zezelen·nÌ, a tu m˘ûeme p¯eloûit jako ÑJe jaroì, a druhou je zeûloutnutÌ, a tu lze p¯eloûit jako ÑJe podzimì. Ot·zkou nynÌ je: co odliöuje jazyk od pouhÈho souboru reakcÌ; ËÌm podstatn˝m se v˝povÏdi domorodc˘ liöÌ od zelen·nÌ a ûloutnutÌ strom˘? M˘ûe se ovöem zd·t, ûe tato ot·zka je snadno zodpovÏditeln· onÌm druhem odpovÏdi, kter˝ jsme uû v tÈto knize nÏkolikr·t odmÌtli: totiû ûe domorodcovo Ñgavagaiì je na rozdÌl od zezelen·nÌ strom˘ nejenom reakcÌ na urËitÈ okolnosti, ale je o tÏchto okolnostech. Takovou odpovÏÔ my nehodl·me p¯ijmout prostÏ proto, ûe fakt, ûe Ñgavagaiì je o kr·lÌkovi, Ëi ûe vyjad¯uje p¯esvÏdËenÌ, ûe je nablÌzku kr·lÌk, je pr·vÏ tÌm, co bychom, jak se domnÌv·me, mÏli vysvÏtlit. Uû v oddÌle 4.3 jsem doöli k z·vÏru, ûe intencionalitu, ,bytÌ oë, nechceme br·t za hotovou, nevysvÏtlitelnou vÏc ñ ûe pr·vÏ ona je tÌm, co by mÏla filosofie jazyka p¯edevöÌm vysvÏtlovat. A je to pr·vÏ sellarsovsko-brandomovsk˝ p¯Ìstup, co nabÌzÌ jinou odpovÏÔ ñ odpovÏÔ tak radik·lnÏ jinou, ûe se na prvnÌ pohled m˘ûe zd·t b˝t naprosto scestn·. Tou odpovÏdÌ je, ûe reakce domorodc˘ 231 Brandom se tedy shoduje s Wittgensteinem v tom, ûe jazyk je veskrze spoleËensk· z·leûitost, jejÌû existence je v·z·na na urËitÈ spoleËenskÈ praktiky. Jeho v˝klad spoleËenskÈho rozmÏru jazyka je vöak podstatnÏ hluböÌ neû ten, kter˝ b˝v· nÏkdy za wittgensteinovsk˝ vyd·v·n a kter˝ S. Blackburn (SW, ß3.3) naz˝v· ÑteoriÌ demokratickÈ harmonieì: totiû neû v˝klad, ûe jazyk nem˘ûe existovat nez·visle na spoleËenstvÌ prostÏ proto, ûe pravidla jazyka jsou d·na tÌm, jak tento jazyk uûÌv· vÏtöina.

190

6.6 ÑUd·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì

jsou (na rozdÌl t¯eba od reakcÌ strom˘) jazykem proto, ûe podlÈhajÌ (urËit˝m) norm·m ñ ûe jsou souË·stÌ urËitÈ praxe, v jejÌmû r·mci jejÌ ˙ËastnÌci p¯ijÌmajÌ ony z·vazky a zÌsk·vajÌ ona opr·vnÏnÌ, o nichû jsme hovo¯ili v˝öe; a ûe je tudÌû takÈ lze povaûovat za spr·vnÈ ve smyslu ,v souladu s normamië Ëi ,poruöujÌcÌ normyë. (V jistÈm smyslu lze ¯Ìci, ûe pojmy z·vazku a opr·vnÏnÌ zde nahrazujÌ problematick˝ quinovsk˝ pojem dispozice.)232 Stromy nedÏlajÌ nic ani dob¯e ani öpatnÏ, prostÏ to dÏlajÌ tak, jak to dÏlajÌ.233 Fakt, ûe m· nÏjak˝ v˝raz v˝znam, pak m˘ûeme vysvÏtlovat nikoli nÏjak˝m mysteriÛznÌm propojenÌm tohoto v˝razu s nÏjakou entitou, ale tÌm, ûe m· tento v˝raz funkci v r·mci urËit˝ch specifick˝ch normativnÌch praktik. MÌt smysl tedy znamen· zaujÌmat mÌsto v logickÈm prostoru, kter˝ je konstituov·n normativnÌmi pravidly, konkrÈtnÏ pravidly (öiroce pojatÈ) inference. Tento pohled pak pozoruhodn˝m zp˘sobem propojuje nÏkolik dosud nepropojen˝ch intuicÌ o povaze jazyka: ZaprvÈ objasÚuje, proË je pojem jazyka tak ˙zce spjat s rozumem a racionalitou (viz ¯eckÈ slovo Ñlogosì, s nÌmû si nutnÏ l·meme hlavu, zda ho p¯ekl·dat spÌöe jako Ñjazykì nebo jako Ñrozumì). Jazyk totiû nejenom je prost¯edkem, kter˝m se rozum, v podobÏ usuzov·nÌ, projevuje; ale to, ûe takov˝m prost¯edkem je, je pro jazyk p¯Ìmo konstitutivnÌ. ZadruhÈ objasÚuje, proË je moûnÈ sÈmantiku propojit s logikou: je-li klÌËovou funkcÌ jazyka Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì, je v˝znam v˝razu prim·rnÏ urËen pr·vÏ jeho rolÌ v nÏm, a protoûe d˘vod je ve svÈ podstatÏ tÌm, z Ëeho dan˝ v˝rok vypl˝v·, je v˝znam podstatn˝m zp˘sobem urËen pr·vÏ vypl˝v·nÌm, kterÈ je principi·lnÌm p¯edmÏtem logiky. DalöÌm d˘sledkem brandomovskÈ explikace pojmu jazyk je pak vysvÏtlenÌ Davidsonovy zd·nlivÏ kontroverznÌ teze, ûe jazykem nem˘ûe b˝t nic, co by nebylo p¯eloûitelnÈ do naöeho jazyka (viz ß5.4). Je-li jazyk svou podstatou n·stroj Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì, je tÌm d·no, ûe nÏco m˘ûe b˝t jazykem jedinÏ tehdy, kdyû to m· urËitou strukturu (to jest strukturu, kterÈ my ¯Ìk·me logick·), 232 ProblematiËnost pojmu dispozice obecnÏ rozebÌr· nap¯Ìklad S. Kripke (WRPL, kap. 2). 233 Brandom zde explicitnÏ navazuje na Kanta s jeho rozliöenÌm mezi vÏcmi, kterÈ se prostÏ ¯ÌdÌ pravidly, a konateli, kte¯Ì se ¯ÌdÌ sv˝m vÏdomÌm pravidel.

191

6. Inference a struktura

strukturu totoûnou se strukturou naöeho jazyka. Pt·t se, zda by jin˝ jazyk nemohl mÌt zcela jinou logiku, je pak jako pt·t se, zda by nÏjakÈ jinÈ öachy nemohly mÌt zcela jin· pravidla, neû ty naöe (zda by se nap¯Ìklad nemohly hr·t na h¯iöti s mÌËem): odpovÏdÌ je, ûe pokud by je mÏly, nebyl by d˘vod ¯Ìkat jim öachy. MusÌme ovöem takÈ p¯edejÌt nÏkter˝m nedorozumÏnÌm, kterÈ mohou v souvislosti s brandomovskou explikacÌ vzniknout. Je p¯edevöÌm t¯eba si uvÏdomit, ûe explikujeme-li pojem jazyka takto, myslÌme tÌm jazyk v ˙zkÈm slova smyslu. MnohÈ z toho, Ëemu se nÏkdy takÈ ¯Ìk· jazyk, by jazykem v tomto smyslu nebylo: tak nebyl by jÌm ,jazykë dopravnÌch znaËek, ,jazykë vËel, ani ,jazykë z ß2 Wittgensteinov˝ch Filosofick˝ch zkoum·nÌ. Jazykem bude jedinÏ to, co dovoluje vyjad¯ov·nÌ inferenËnÏ artikulovan˝ch, propoziËnÌch obsah˘, to jest obsah˘, kterÈ existujÌ v logickÈm prostoru. B˝t tvrzenÌm jazyka v tomto smyslu tedy nutnÏ znamen· p¯edevöÌm b˝t pouûiteln˝ p¯i zd˘vodÚov·nÌ jin˝ch tvrzenÌ a naopak b˝t jin˝mi tvrzenÌmi zd˘vodÚovateln˝, to jest vypl˝vat z jin˝ch tvrzenÌ a naopak jin· tvrzenÌ implikovat. NenÌ samoz¯ejmÏ d˘vod nÏkomu br·nit uûÌvat termÌn Ñjazykì i v öiröÌm smyslu (tak jako nikomu nebr·nÌme t¯eba ¯Ìkat Ñarm·daì putujÌcÌm mravenc˘m), je vöak t¯eba si uvÏdomit, ûe pro vysvÏtlenÌ pojmu v˝znamu a pojmu intencionality (tj. ,bytÌ oë) je klÌËov˝ pr·vÏ pojem jazyka v tomto ˙zkÈm smyslu. Jin˝m nedorozumÏnÌm je domnÏnka, ûe ch·peme-li v˝znam jako z·leûitost inferencÌ, omezujeme se tÌm na vÏdeck˝ diskurs a pomÌjÌme tÌm vöechny ostatnÌ formy uûÌv·nÌ jazyka, t¯eba poezii. To je naprost˝ omyl: v˝znam jako takov˝ se net˝k· tÈ Ëi onÈ formy diskursu, v˝znam je tÌm, co dÏl· z v˝razu v˝raz a co n·s tÌm opravÚuje v˘bec o nÏËem hovo¯it jako o diskursu. (Je ovöem samoz¯ejmÏ pravda, ûe nÏkterÈ v˝razy mohou b˝t t¯eba vÏdci nebo nÏjakou jinou skupinou uûÌv·ny v nÏjakÈm specifickÈm v˝znamu ñ to je ale problÈm vÌceznaËnosti slov, kter˝ nem· s ot·zkou, co je to v˝znam a co je to smysluplnost, mnoho spoleËnÈho.) B·snÌci pouûÌvajÌ jazyka zp˘sobem jin˝m neû t¯eba vÏdci, a obvykle jim nejde o inference; i pro jejich Ëinnost je ale vÏtöinou (i kdyû dnes uû asi ne vûdy) z·sadnÌ, ûe pracujÌ s jazykem, s v˝znamupln˝mi v˝razy, a tyto v˝razy se st·vajÌ v˝znamupln˝mi dÌky existenci logickÈho prostoru inferencÌ, ve kter˝ch figurujÌ. (Dovedeme si samoz¯ejmÏ p¯edstavit i takovÈ uûÌv·nÌ v˝raz˘, ve kter˝ch o v˝znam skuteËnÏ nejde ñ m˘ûe-

192

6.6 ÑUd·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì

me si nap¯Ìklad p¯edstavit, vyp˘jËÌme-li si p¯Ìklad od Wittgensteina, ûe si slovy vytapetujeme pokoj jako ornamenty.) ⁄vaha, st·v·-li se v˝raz smyslupln˝m skrze inference, pak smysluplnÏ hovo¯Ìme, jen kdyû ËinÌme inference, je v kaûdÈm p¯ÌpadÏ neopodstatnÏn˝m zkratem. Bylo by to podobnÈ jako ¯Ìkat majÌ-li penÌze svou hodnotu jedinÏ dÌky smÏnitelnosti za zboûÌ, pak majÌ svou hodnotu jedinÏ ve chvÌli, kdyû za nÏ nÏco nakupujeme. Donald Davidson ve svÈm hojnÏ diskutovanÈm Ël·nku o metafor·ch234 konstatuje, ûe neexistuje nic takovÈho jako ,metaforick˝ v˝znamë. Metaforicky uûitÈ v˝razy podle nÏj nenab˝vajÌ nÏjak˝ nov˝ v˝znam; metaforiËnost nenÌ z·leûitost nestandardnÌch v˝znam˘, ale vÏcÌ nestandardnÌho uûitÌ v˝raz˘ se standardnÌm v˝znamem. Ch·peme-li v˝znam jako z·leûitost pravidel, znamen· metaforickÈ uûitÌ jistÈ poruöenÌ tÏchto pravidel.235 TakovÈ poruöenÌ ovöem nemusÌ b˝t vûdy prostÏ jenom negativnÌ z·leûitostÌ ñ m˘ûe nap¯Ìklad naznaËit, jak· jin· pravidla by mohla existovat, a m˘ûe ve svÈm d˘sledku t¯eba vÈst ke zmÏnÏ pravidel st·vajÌcÌch. (Dovedeme si p¯edstavit, ûe pr·vÏ na tomhle by se mohl zakl·dat v˝voj jazyka a ûe to je v kaûdÈm p¯ÌpadÏ to, co ËinÌ jazyk ,ûiv˝më.)236 Jin˝m z p¯edsudk˘, na kter˝ vrh· brandomovsk· explikace pojmu jazyk novÈ svÏtlo, je n·zor, ûe logika je nÏËÌm, co n·ö jazyk nÏjak omezuje a z Ëeho je t¯eba se vymknout, abychom ¯ekli nÏco skuteËnÏ pozoruhodnÈho. Jako by n·s logika nÏjak svazovala, nutila n·s mluvit jist˝m ,p¯ÌzemnÌmë zp˘sobem, a my jÌ museli unikat, kdybychom se nad to chtÏli povznÈst. Jak ¯Ìk· Roland Barthes,237

234

D. Davidson, What Metaphors Mean?, in: Critical Inquiry, 5, 1978, str. 31ñ47; p¯etiötÏno in: Inquiries, Oxford 1984, str. 245ñ264. 235 To vöechno ovöem d·v· smysl jedinÏ do tÈ mÌry, do jakÈ lze v˘bec p¯ipustit smysluplnou hranici mezi Ñmetaforick˝mì a Ñnemetaforick˝mì ñ a to nenÌ, nap¯Ìklad ve svÏtle toho, co bylo ¯eËeno v oddÌle 1.6, nijak samoz¯ejmÈ. 236 Na jinÈm mÌstÏ jsem to charakterizoval tak, ûe Ñjazyk nenÌ niËÌm jin˝m neû ekvilibriem mezi stabilitou zaruËujÌcÌ pokraËujÌcÌ porozumÏnÌ a variabilitou, kter· z jazyka dÏl· vÌce neû soubor kÛd˘ì (viz J. Peregrin, DWW, str. 188). 237 R. Barthes, LeÁon, Paris 1978, Ëesky in: Chv·la moudrosti, Bratislava 1994, str. 84.

193

6. Inference a struktura

Ñjazyk ... je prostÏ faöistick˝ì; to znamen·, ûe boj s logikou jazyka je nÏco jako protifaöistick˝ odboj. Barthes˘v zp˘sob filosofov·nÌ (a podobnÏ je to i u ostatnÌch francouzsk˝ch strukturalist˘) se zde projevuje jako vol·nÌ po jakÈmsi permanentnÌm poruöov·nÌ pravidel (to jest ,permanentnÌ metaforiËnostië ve smyslu oddÌlu 2.7) ñ avöak je-li pravda to, co jsme ¯ekli v˝öe, pak takov˝ ,permanentnÌ odbojë proti jazyku nem˘ûe b˝t o mnoho smysluplnÏjöÌ neû ,permanentnÌ odbojë öachisty proti pravidl˘m öachu. Logika je teoretickou artikulacÌ norem, kterÈ ËinÌ z naöeho jazyka jazyk, pravidel, kter· umoûÚujÌ to, ûe majÌ v˝razy tohoto jazyka nÏjak˝ obsah. Jak naznaËuje uû Wittgenstein v Trakt·tu: protoûe logika zprost¯edkov·v· jakoukoli smysluplnost, nem˘ûeme vlastnÏ myslet (ovöem ch·peme-li myslet jako myslet smysluplnÏ) ne-logicky. P¯edstavme si, ûe nÏkdo nÏkde na hor·ch vyk·cÌ pruh lesa a postavÌ lyûa¯sk˝ vlek se sjezdovkou. M˘ûeme samoz¯ejmÏ ¯Ìci: tÌm, ûe vyk·cel ten les pr·vÏ tady a zbudoval tu sjezdovku pr·vÏ takhle, n·s donutil lyûovat pr·vÏ tady a takhle, donutil n·s omezit se pr·vÏ na tenhle jedin˝ zp˘sob (i kdyû potenci·lnÏ existuje mnoho jin˝ch zp˘sob˘). M˘ûeme to vidÏt i jako faöismus (a nÏkdy to m˘ûe d·vat i velice srozumiteln˝ smysl ñ t¯eba kdyû se n·s pak provozovatel vleku snaûÌ z titulu svÈho v˝sadnÌho postavenÌ nÏjak˝m zp˘sobem ,zn·silÚovatë). To ale zamlûuje fakt, ûe m˘ûeme takÈ ¯Ìci: tÌm, ûe ten les vyk·cel a postavil vlek a sjezdovku, n·m umoûnil lyûovat (i kdyû n·m umoûnil lyûovat pr·vÏ tady a tÌmhle zp˘sobem a nikoli jin˝m). Akt vymknutÌ se z nÏjak˝ch pravidel m˘ûe b˝t nÏkdy pot¯ebn˝ a d˘leûit˝ (a m˘ûe pak vÈst t¯eba ke zmÏnÏ tÏchto pravidel) ñ to ale neznamen·, ûe pravidla jsou proto zavrûenÌhodn·. Tak jako nem˘ûeme na öachy ,vyzr·të tÌm, ûe budeme poruöovat jejich pravidla (protoûe poruöenÌm pravidel prostÏ p¯est·v·me öachy hr·t), nem˘ûeme ani vyzr·t na myölenÌ Ëi na jazyk tÌm, ûe budeme prostÏ permanentnÏ poruöovat jejich pravidla.

6.7 Znovu holismus NahlÈdnutÌ jazyka jako n·stroje Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì pak takÈ osvÏtluje netrivi·lnost ztotoûnÏnÌ v˝znamu v˝razu s inferenËnÌ rolÌ tohoto v˝razu a akcentuje quinovsk˝ holismus. Kdyû jsme ¯ekli, ûe vÏta ÑToto je kr·lÌkì (a tÌm i slovo Ñkr·lÌkì) nab˝v·

194

6.8 ShrnutÌ: Sellars˘v a Brandom˘v strukturalismus

v˝znam p¯edevöÌm dÌky p¯echod˘m typu ,svÏt-jazykë, dÌky tomu, ûe ji pouûÌv·me, kdyû je p¯ed n·mi kr·lÌk, mohlo se zd·t, ûe jenom sloûitÏ vyjad¯ujeme banalitu, ûe se v˝razy ÑToto je kr·lÌkì a Ñkr·lÌkì vztahujÌ na kr·lÌky. NynÌ je vöak patrnÈ, ûe jazykov· role tÏchto v˝raz˘ se nem˘ûe omezit na tyto p¯echody typu svÏt-jazyk. Je-li jazyk prim·rnÏ z·leûitostÌ praktik Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì, musÌ mÌt tyto v˝razy nÏjakou roli v r·mci tohoto Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì, musÌ mÌt svÈ mÌsto v ,logickÈm prostoruë ñ musÌ b˝t pouûitelnÈ jako d˘vody. VÏta ÑToto je kr·lÌkì by tedy nebyla vÏtou jazyka, kdyby nebyla pouûiteln· jako od˘vodnÏnÌ jin˝ch vÏt, to jest kdyby z nÌ jinÈ vÏty nevypl˝valy. SÈmantika tÈto vÏty je tedy d·na nejenom tÌm, ûe se tato vÏta pouûÌv· v p¯Ìtomnosti kr·lÌk˘, ale i tÌm, ûe z nÌ vypl˝vajÌ jinÈ vÏty, nap¯Ìklad ÑToto je savecì Ëi ÑToto nenÌ slonì. To je tÌm, co odliöuje smysluplnou vÏtu od pouhÈ reakce; co odliöuje ËlovÏkovo konstatov·nÌ ÑTohle je kr·lÌkì od toho, kdyû pes zavÏt¯Ì kr·lÌka a zaötÏk·. Tohle je to, co ËinÌ tu ËlovÏkovu reakci, na rozdÌl od onÈ psovy, konstatov·nÌm nÏËeho o kr·lÌcÌch. Vraùme se ke Quinovu pojmu ÑpozorovacÌ vÏtaì ñ pozorovacÌ jsou podle Quina ty vÏty, kterÈ radik·lnÌ p¯ekladatel identifikuje jako prvnÌ, protoûe jsou pevnÏ sv·z·ny s nÏjak˝mi typy situacÌ. To Ëasto vzbuzuje dojem (nÏkdy podporovan˝ v˝roky samotnÈho Quina), ûe vrstva pozorovacÌch vÏt tvo¯Ì jakÈsi ,spodnÌ patroë jazyka, kterÈ je samostatnÈ a nez·vislÈ na jak˝chkoli patrech vyööÌch. (Net¯eba ovöem p¯ipomÌnat, ûe tohle je zcela v rozporu s Quinov˝m ,ofici·lnÌmë holismem, podle nÏhoû nenÌ û·dn· Ë·st jazyka nez·visl· na Ë·stech ostatnÌch.) To, co jsme pr·vÏ ¯ekli, ale naznaËuje, ûe tomu tak b˝t nem˘ûe. Nic nem˘ûe b˝t pozorovacÌ vÏtou, pokud to nenÌ inferenËnÏ prov·z·no s nepozorovacÌmi Ë·stmi jazyka, pokud to nem˘ûe vstupovat do logick˝ch spojenÌ a ˙Ëastnit se procesu Ñud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ì. Proto Brandom konstatuje, ûe i pozorov·nÌ vÏty jsou ÑinferenËnÏ artikulov·nyì.

6.8 ShrnutÌ: Sellars˘v a Brandom˘v strukturalismus Sellars pouk·zal na to, ûe co je konstitutivnÌ sÈmantice jazyka, je jeho inferenËnÌ artikulace: v˝raz podle nÏj m˘ûe mÌt v˝znam jenom tehdy, kdyû se nach·zÌ v ,logickÈm prostoru d˘vod˘ë. To znamen·, ûe pro urËenÌ v˝znamu v˝razu je z·sadnÌ urËit jeho inferenËnÌ roli:

195

6. Inference a struktura

v nÏkter˝ch p¯Ìpadech je moûnÈ v˝znam s touto inferenËnÌ rolÌ p¯Ìmo ztotoûnit, v jin˝ch je v˝znam navÌc d·n p¯echody typu svÏt-jazyk Ëi jazyk-svÏt. Konstatoval-li tedy Davidson, ûe v˝znam je d·n ,pravdivostnÌë strukturou jazyka, poukazuje sellarsovsk· formulace na to, ûe tato struktura nenÌ d·na bezprost¯ednÏ tÌm, co je pravdivÈ (to, zda je v˝rok ÑTohle je kr·lÌkì pr·vÏ teÔ pravdiv˝, nenÌ urËujÌcÌ pro v˝znam tohoto v˝razu), ale tÌm, jak pravdivost nÏkter˝ch v˝rok˘ z·visÌ na pravdivosti jin˝ch v˝rok˘ (p¯ÌpadnÏ na mimojazykovÈ skuteËnosti), to jest tÌm, co z Ëeho vypl˝v·. Brandom pak rozpracoval p¯edevöÌm Sellars˘v n·zor, ûe ta struktura jazyka, kter· je podstatn· z hlediska jeho sÈmantiky, je struktura normativnÌ. Ta se bezprost¯ednÏ net˝k· toho, co lidÈ ¯ÌkajÌ, ale toho, co povaûujÌ za spr·vn· tvrzenÌ; je tedy z·leûitostÌ jejich normativnÌch p¯Ìstup˘. TÌm dal takÈ tomuto druhu strukturalismu v jistÈm smyslu srozumitelnÏjöÌ obsah: je-li jazyk p¯edevöÌm prost¯edkem, kter˝ stojÌ v z·kladÏ naöÌ ,hry na ud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ë, pak nenÌ fakt, ûe v˝znam v˝razu je pr·vÏ rolÌ tohoto v˝razu v tÈto h¯e, o nic z·hadnÏjöÌ neû fakt, ûe to, ûe je nÏjak˝ d¯evÏn˝ artefakt pÏöcem, je d·no rolÌ tohoto artefaktu v r·mci öachovÈ hry. Naöe jazykov· hra ,na ud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ë se ale od her, jako jsou öachy, z·sadnÏ liöÌ pr·vÏ svou komplikovanou normativnÌ strukturou: z·kladnÌ ,tahë tÈto hry, tvrzenÌ v˝roku, je p¯edevöÌm z·leûitostÌ p¯ijetÌ nÏjakÈho z·vazku a vyd·nÌ urËitÈho opr·vnÏnÌ.

196

»·st t¯etÌ S…MANTICK¡ STRUKTURA JAZYKA A JEHO V›RAZŸ

Co naz˝v·me logickou formou, je tÌm, co vznikne, kdyû se gramatick· forma reviduje tak, aby na ni bylo moûnÈ aplikovat efektivnÌ obecnÈ metody zkoum·nÌ vz·jemnÈ z·vislosti vÏt z hlediska jejich pravdivostnÌch hodnot. Willard Van Orman Quine Udat logickou formu vÏty znamen· udat jejÌ logickÈ mÌsto mezi ostatnÌmi vÏtami, popsat ji zp˘sobem, kter˝ explicitnÏ determinuje, kterÈ vÏty z nÌ vypl˝vajÌ a ze kter˝ch vÏt vypl˝v· ona. Donald Davidson

197

198

7. V›ZNAM A INFEREN»NÕ ROLE

7.1 Inference V p¯edchozÌ kapitole jsme dospÏli k z·vÏru, ûe to, co je klÌËovÈ pro sÈmantiku jazyka, je inferenËnÌ artikulace. PodÌvejme se nynÌ na tuto artikulaci podrobnÏji; a naznaËme, jak m˘ûe takov· artikulace d·t vzniknout objekt˘m, jak˝mi jsou v˝znamy. Naöe praxe ,ud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ë je zprost¯edkov·v·na tÌm, ûe pravdivost nÏkter˝ch vÏt naöeho jazyka je dostateËnou z·rukou pravdivosti jin˝ch vÏt ñ to znamen·, ûe m·me-li od˘vodnit nÏjakÈ tvrzenÌ, m˘ûeme to uËinit prost¯ednictvÌm jinÈho tvrzenÌ. Zept·-li se n·s nÏkdo, proË tvrdÌme, ûe ne vöichni logici mÏli zdrav˝ rozum, m˘ûeme odpovÏdÏt, ûe Kurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obsese. To je rozumnou odpovÏdÌ (to jest rozumn˝m ud·nÌm d˘vodu pro to naöe p¯esvÏdËenÌ, o kterÈ jde) proto, ûe pravdivost v˝roku ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì je dostateËnou z·rukou pravdivosti v˝roku ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì. Jin˝mi slovy, ten druh˝ v˝rok lze odvodit ñ Ëi ,inferovatë ñ z toho prvnÌho. Pokud o tom nÏkdo pochybuje, m˘ûeme naöe od˘vodnÏnÌ d·le rozvÈst: z toho, ûe Kurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obsese, zjevnÏ vypl˝v·, ûe Gˆdel nemÏl zdrav˝ rozum; a protoûe Gˆdel byl logik, vypl˝v· z tohoto d·le, ûe existoval alespoÚ jeden logik, kter˝ nemÏl zdrav˝ rozum, a z toho zase zjevnÏ vypl˝v·, ûe ne vöichni logici mÏli zdrav˝ rozum. InferenËnÌ artikulace naöeho jazyka tedy obecnÏ spoËÌv· v tom, ûe pravdivost nÏkter˝ch vÏt je zaruËena pravdivostÌ jin˝ch vÏt, ûe nÏkterÈ vÏty m˘ûeme vyvozovat (,inferovatë) z jin˝ch vÏt. To, ûe ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì m˘ûeme vyvodit z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì, ovöem platÌ jenom za p¯edpokladu, ûe jsou splnÏny nÏkterÈ podmÌnky ñ totiû ûe Gˆdel byl

199

7. V˝znam a inferenËnÌ role

logik, ûe kdo trpÌ psychotickou obsesÌ, nem· zdrav˝ rozum atd. Mohli bychom se takov˝ch podmÌnek nÏjak zbavit, a dos·hnout odvoditelnosti, kter· by byla bezpodmÌneËn·? JistÏ se ovöem nem˘ûeme chtÌt zbavovat tÏch podmÌnek, kterÈ zaruËujÌ, ûe slova, jeû v danÈm odvozenÌ figurujÌ, majÌ ten v˝znam, kter˝ majÌ; nebylo by vöak öpatnÈ se zbavit podmÌnek, jeû se net˝kajÌ v˝znamu, ale fakt˘. Tak v naöem p¯ÌpadÏ se asi sm̯Ìme s podmÌnkou vyjad¯ovanou v˝rokem ÑKdo trpÌ psychotickou obsesÌ, nem· zdrav˝ rozumì, protoûe ta se zd· b˝t prostÏ vÏcÌ v˝znamu v˝raz˘ Ñpsychotick· obseseì a Ñzdrav˝ rozumì; zato podmÌnky vyjad¯ovanÈ v˝rokem ÑGˆdel byl logikì bychom se mohli pokusit zbavit ñ protoûe ta, jak se zd·, nem· co dÏlat s v˝znamy, ale s fakty. Zbavit se jÌ m˘ûeme tak, ûe ji prostÏ explicitnÏ zahrneme do naöÌ inference: ¯ekneme, ûe v˝rok ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì m˘ûeme odvodit z v˝roku ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì a z v˝roku ÑKurt Gˆdel byl logikì. ÿÌkejme tÏm inferencÌm, kterÈ jsou z·vislÈ na nÏjak˝ch faktick˝ch p¯edpokladech, kontextu·lnÌ a tÏm, kterÈ nejsou, absolutnÌ. Kontextu·lnÌ inference jsou tedy spr·vnÏ pouûitelnÈ jenom v nÏkter˝ch situacÌch, absolutnÌ vûdy; o absolutnÌch inferencÌch budeme takÈ hovo¯it jako o p¯Ìpadech vypl˝v·nÌ. To znamen·, ûe inference ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì je kontextu·lnÌ, zatÌmco inference ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì a ÑKurt Gˆdel byl logikì je absolutnÌ. Jin˝mi slovy: ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì nevypl˝v· z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì, ale vypl˝v· z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì a ÑKurt Gˆdel byl logikì. ProblÈm je ovöem v tom, ûe v p¯irozenÈm jazyce nelze vÈst mezi absolutnÌmi a kontextu·lnÌmi inferencemi skuteËnÏ ostrou hranici. VezmÏme nap¯Ìklad inferenci, kterou jsme pr·vÏ prohl·sili za absolutnÌ ñ je skuteËnÏ jednoznaËnÈ, ûe ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì bezpodmÌneËnÏ vypl˝v· z ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì a ÑGˆdel byl logikì? NeplatÌ tohle jenom za nÏjak˝ch dalöÌch faktick˝ch p¯edpoklad˘? NenÌ tomu nap¯Ìklad tak, ûe Gˆdel v dobÏ, kdy trpÏl psychotickou obsesÌ, jiû nebyl logikem, ale pouze b˝val˝m logikem ñ a nenÌ tedy platnost naöÌ inference podmÌnÏna jeötÏ nÏjak˝m takov˝m p¯edpokladem jako ÑNikdo nem˘ûe p¯estat b˝t logikemì Ëi ÑPsychotick· obsese nem˘ûe uËinit

200

7.1 Inference

z logika nelogikaì? »i je snad tohle souË·stÌ v˝znamu v˝razu Ñlogikì? Je vlastnost b˝t logikem ,persistentnÌë v tom smyslu, ûe kdo ji jednou m·, uû o ni nem˘ûe p¯ijÌt? Nezd· se, ûe na takovÈ ot·zky by bylo moûnÈ d·t nÏjakÈ skuteËnÏ jednoznaËnÏ spr·vnÈ odpovÏdi. UvÏdomÌme-li si ovöem, ûe inference m˘ûeme formulovat jako v˝roky, nahlÈdneme, ûe hranice mezi kontextu·lnÌmi a absolutnÌmi inferencemi je jenom rubem tÈûe mince, jejÌmû lÌcem je hranice mezi analytick˝mi a empirick˝mi v˝roky, kterou zpochybnil Quine (viz ß4.6). ÿÌci, ûe v˝rok ÑNe vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì vypl˝v· z v˝rok˘ ÑKurt Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obseseì a ÑGˆdel byl logikì, je totiû zjevnÏ totÈû jako ¯Ìci, ûe vÏta ÑJestliûe Gˆdel zem¯el v d˘sledku psychotickÈ obsese a jestliûe byl logik, pak ne vöichni logici mÏli zdrav˝ rozumì je analytick·. Z druhÈ strany ¯Ìci, ûe Ñé·dn˝ star˝ ml·denec nenÌ ûenat˝ì (coû je Quin˘v oblÌben˝ p¯Ìpad vÏty aspirujÌcÌ na status analytickÈho v˝roku) je analytickou vÏtou, je totÈû jako ¯Ìci, ûe tato vÏta vypl˝v· ,z niËehoë (to jest, ûe je jejÌ pravdivost zaruËena bezpodmÌneËnÏ). Jak˝koli p¯Ìpad vypl˝v·nÌ je tedy moûnÈ vyj·d¯it jako urËit˝ druh analytickÈ pravdy (totiû jako analytickou pravdy tvaru ÑJestliûe ..., pak ...ì), a naopak jak˝koli analytick˝ v˝rok je moûnÈ nahlÈdnout jako urËit˝ specifick˝ p¯Ìpad vypl˝v·nÌ (totiû vypl˝v·nÌ ,z niËehoë) ñ a vypl˝v·nÌ a analytick· pravda jsou tedy dvÏma str·nkami tÈûe mince. Kdyby bylo moûnÈ vÈst ostrou hranici mezi vypl˝v·nÌm (absolutnÌ odvoditelnostÌ) a pouze kontextu·lnÌ odvoditelnostÌ, bylo by moûnÈ vÈst i hranici mezi analytickou a empirickou pravdivostÌ a naopak. Vypl˝v·nÌ a pouhou kontextu·lnÌ odvoditelnost, stejnÏ tak jako analytiËnost a empiriËnost, tedy od sebe nem˘ûeme dokonale oddÏlit ñ pokud ovöem n·ö jazyk ponÏkud neidealizujeme. Avöak pr·vÏ idealizace, nahrazenÌ jazyka se vöemi jeho z·ludnostmi a neostrostmi nÏjak˝m jeho zjednoduöen˝m, idealizovan˝m modelem, n·m m˘ûe pomoci zÌskat jist˝ vhled do toho, jak jazyk funguje a co to je v˝znam. (Chceme-li, aby nÏkdo pochopil principy fungov·nÌ spalovacÌho motoru nebo t¯eba parnÌku, takÈ b˝v· uûiteËnÏjöÌ mu p¯edv·dÏt idealizovan˝ model neû skuteËn˝ motor nebo skuteËnou loÔ.) Takov˝ model ovöem musÌ b˝t na jednÈ stranÏ natolik jednoduch˝, aby byl nÏjak˝m podstatn˝m zp˘sobem ,pr˘hlednÏjöÌë neû modelovan˝ jazyk; a na druhÈ stranÏ natolik podobn˝ jazyku, aby d·valo smysl si ,za nÌmë skuteËn˝ jazyk p¯edstavovat.

201

7. V˝znam a inferenËnÌ role

DomnÌv·me se, ûe jazyky modernÌ form·lnÌ logiky je moûnÈ vidÏt pr·vÏ jako takovÈ idealizovanÈ modely jazyka p¯irozenÈho, jako modely, kterÈ n·m mohou pomoci zjednat jist˝ vhled do jeho sÈmantiky. P¯itom je ovöem t¯eba mÌt na pamÏti skuteËnou, funkcion·lnÌ povahu v˝znamu ñ jinak m˘ûeme vidÏt vztah mezi p¯irozen˝m jazykem a jeho form·lnÌmi modely zkreslen˝m a zav·dÏjÌcÌm zp˘sobem. Jak m˘ûeme form·lnÌ jazyk s jeho mnoûinovou sÈmantikou nahlÌûet jako model jazyka p¯irozenÈho, a p¯itom neopustit ch·p·nÌ v˝znam˘ jako rolÌ, se pokusÌme uk·zat v n·sledujÌcÌch oddÌlech.

7.2 Vypl˝v·nÌ Idealizace, o jakou se nynÌ op¯eme, tedy spoËÌv· v odhlÈdnutÌ od toto, ûe v p¯irozenÈm jazyce obvykle nelze p¯esnÏ stanovit hranici mezi skuteËn˝m vypl˝v·nÌm a pouhou kontextu·lnÌ odvoditelnostÌ. Budeme tedy bez jak˝chkoli v˝hrad p¯edpokl·dat, ûe nÏkterÈ v˝roky vypl˝vajÌ z jin˝ch. Vypl˝v·-li v˝rok V z v˝rok˘ V 1, ..., V n, budeme to schematicky zapisovat jako V 1, ..., V n ⇒V. Tento z·pis tedy znaËÌ, ûe V nem˘ûe b˝t nepravdiv˝, jsou-li V 1, ..., V n pravdivÈ;238 to jest, ûe jakmile je spr·vnÈ tvrdit V1, ..., Vn, je nutnÏ spr·vnÈ tvrdit i V; a tudÌû ûe V m˘ûeme odvodit z V1, ..., Vn. O konkrÈtnÌch p¯Ìpadech vypl˝v·nÌ, jako je Gˆdel byl logik ⇒NÏkdo byl logik, budeme hovo¯it jako o inferencÌch; o typech inferencÌ, jako je X byl P ⇒NÏkdo byl P, 238 Takto b˝v· vypl˝v·nÌ Ëasto definov·no ñ my vöak d·v·me p¯ednost tomu br·t ho za primitivnÌ pojem, a to proto, ûe d·v·me p¯ednost explikaci vypl˝v·nÌ z jeho role v naöÌ praxi ,ud·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ë. (Zcela stranou ponech·v·me fakt, ûe o vypl˝v·nÌ lze do jistÈ mÌry hovo¯it i v souvislosti s nÏkter˝mi v˝roky, kterÈ nemajÌ pravdivostnÌ hodnoty, nap¯Ìklad s v˝roky normativnÌmi. Tak nap¯Ìklad d·v· smysl ¯Ìci, ûe z·kaz ÑNeber FÌka do obchoduì vypl˝v· z obecnÏjöÌho z·kazu ÑNeber psa do obchoduì. PodrobnÏji o tom viz P. Kol·¯, V. Svoboda, Logika a etika, Praha 1997.)

202

7.2 Vypl˝v·nÌ

jako o inferenËnÌch (Ëi odvozovacÌch) pravidlech. Tu Ë·st inference nebo inferenËnÌho pravidla, kter· se nach·zÌ p¯ed znakem ⇒, budeme naz˝vat jeho antecedentem, Ë·st za ⇒pak jeho konsekventem. V˝roky, kterÈ vypl˝vajÌ ,z niËehoë (to jest kterÈ tvo¯Ì konsekvent platnÈ inference s pr·zdn˝m antecedentem), jsou nutnÏ (tj. ,bezpodmÌneËnÏë) pravdivÈ. NutnÏ pravdiv˝ v˝rok tedy m˘ûeme ch·pat jako zvl·ötnÌ p¯Ìpad inference, totiû jako inferenci s pr·zdn˝m antecedentem. Naopak kaûdou platnou inferenci m˘ûeme vyj·d¯it ve formÏ nutnÏ pravdivÈho v˝roku: Je-li nap¯Ìklad FÌk je pes, Pes nesmÌ do obchodu ⇒FÌk nesmÌ do obchodu platnou inferencÌ, je Jestliûe je FÌk pes a pes nesmÌ do obchodu, pak FÌk nesmÌ do obchodu nutnÏ pravdiv· vÏta.239 Z toho plyne, jak jsme konstatovali jiû v p¯edchozÌm oddÌle, ûe vypl˝v·nÌ a nutn· pravda jsou dvÏma str·nkami tÈûe mince. To takÈ znamen·, ûe p¯ijmout nÏjak˝ v˝rok nebo nÏjakÈ v˝rokovÈ schÈma za axiom (tj. za nezpochybnitelnou pravdu), a p¯ijmout za nezpochybnitelnou nÏjakou inferenci Ëi nÏjakÈ inferenËnÌ pravidlo, jsou dvÏ vÏci, kterÈ jsou do znaËnÈ mÌry zamÏnitelnÈ.240 Abychom p¯edeöli nedorozumÏnÌ, uËiÚme n·sledujÌcÌ pozn·mku. Ve form·lnÌ logice je obvykle ËinÏn z·sadnÌ rozdÌl mezi pojmem vypl˝v·nÌ, kter˝ je klasifikov·n jako sÈmantick˝, a pojmem odvozov·nÌ Ëi dokazov·nÌ, kter˝ je prohlaöov·n za pojem syntaktick˝. ,SÈmantickÈë pojmy jsou definov·ny prost¯ednictvÌm pojmu prav239 V p¯ÌpadÏ element·rnÌ logiky vyjad¯uje tuto skuteËnost tzv. dedukËnÌ teorÈm. Takov˝ teorÈm vöak nemusÌ nutnÏ platit pro kaûd˝ logick˝ systÈm ñ v nÏkterÈm systÈmu totiû nap¯Ìklad m˘ûe chybÏt spojka odpovÌdajÌcÌ Ñjestliûe ... pakì. 240 PodobnÏ jako je kaûd˝ nutnÏ pravdiv˝ v˝rok vlastnÏ speci·lnÌm p¯Ìpadem inference a jako je naopak kaûd· inference vyj·d¯iteln· jako nutnÏ pravdiv˝ v˝rok, m˘ûeme p¯ijetÌ jakÈhokoli axiomu vidÏt jako p¯ijetÌ nÏjakÈ inference (s pr·zdn˝m antecedentem) a naopak p¯ijetÌ inference je nahraditelnÈ p¯ijetÌm p¯ÌsluönÈho axiomu, ve tvaru kondicion·lu Ñjestliûe ... pakì (za p¯edpokladu existence inferenËnÌho pravidla modus ponens, dovolujÌcÌho n·m z kondicion·lu ÑJestliûe A, pak Bì a z ÑAì odvodit ÑBì).

203

7. V˝znam a inferenËnÌ role

divosti p¯ÌpadnÏ jin˝ch sÈmantick˝ch pojm˘ (V vypl˝v· z V 1, ..., Vn, jestliûe V nem˘ûe b˝t nepravdiv˝, jsou-li V 1, ..., V n pravdivÈ, Ëi jestliûe V platÌ p¯i kaûdÈ sÈmantickÈ interpretaci, p¯i kterÈ platÌ V1, ..., V n), zatÌmco ,syntaktickÈë pojmy jsou definov·ny prost¯ednictvÌm nÏjakÈho souboru ,p¯episovacÌchë pravidel (V je odvoditeln˝ z V 1, ..., Vn, jestliûe ho m˘ûeme dostat jako v˝sledek transformov·nÌ V 1, ..., Vn podle takov˝ch a takov˝ch pravidel). Gˆdel pak uk·zal, ûe ve sloûitÏjöÌch logick˝ch systÈmech nelze nikdy stanovit odvozovacÌ pravidla tak, aby se odvoditelnost kryla s vypl˝v·nÌm.241 Je vöak t¯eba pouk·zat na jistou dvojznaËnost takovÈto klasifikace. Ch·peme-li totiû odvoditelnost Ëi dokazatelnost jako transformovatelnost podle skuteËnÏ jakÈhokoli souboru pravidel, pak je to pojem, kter˝ m˘ûe b˝t zajÌmav˝ nanejv˝ö z ËistÏ form·lnÌho hlediska, a pouûÌvat termÌn Ñodvoditelnostì je pak vlastnÏ zav·dÏjÌcÌ. (UvÏdomme si, ûe ,p¯episovacÌmië pravidly jsou nap¯Ìklad i p¯eps·nÌ v˝razu pozp·tku nebo vypuötÏnÌ kterÈhokoli jeho znaku atd. ñ a p¯Ìsluön˝ pojem ,odvoditelnostië pak nem· zhola nic spoleËnÈho s logikou Ëi s inferenËnÌ strukturou jazyka.) SkuteËnÏ logicky relevantnÌ se odvoditelnost z¯ejmÏ st·v· jedinÏ tehdy, kdyû se omezÌme na urËitÈ specifickÈ, ,rozumnÈë t¯Ìdy pravidel, konkrÈtnÏ na takov· pravidla, kter· zachov·vajÌ pravdivost. Avöak definujeme-li odvoditelnost jako transformovatelnost podle sady pravidel zachov·vajÌcÌch pravdivost, z¯ejmÏ tÌm tento pojem p¯estane b˝t ,syntaktick˝ë ve v˝öe uvedenÈm smyslu. VidÏt rozdÌl mezi vypl˝v·nÌm a odvoditelnostÌ jako rozdÌl mezi sÈmantikou a syntaxÌ tedy m˘ûe b˝t zav·dÏjÌcÌ: ch·peme-li odvoditelnost jako transformovatelnost podle 241

V jistÏ nejp¯evratnÏjöÌm Ël·nku, jak˝ byl v naöem stoletÌ o logice naps·n, K. Gˆdel (‹ber formal unentscheidbare S‰tze der Principia Mathematica und verwandter Systeme I, in: Monatshefte f¸r Mathematik und Physik, 38, 1931, str. 173ñ198; Ëesky: O form·lnÏ nerozhodnuteln˝ch vÏt·ch v dÌle Principia Mathematica a p¯Ìbuzn˝ch systÈmech I, in: J. Malina, J. Novotn˝ [vyd.], Kurt Gˆdel, Brno 1996.) k nesmÌrnÈmu p¯ekvapenÌ ostatnÌch logik˘ dok·zal, ûe standardnÏ p¯ijÌman· formalizace aritmetiky (to jest nejelement·rnÏjöÌ Ë·sti matematiky) je ne˙pln· v tom smyslu, ûe aù stanovÌme jejÌ axiomy jakkoli, vûdy bude existovat v˝rok V tak, ûe z axiom˘ nebude odvoditeln˝ ani V, ani ¬V. JednÌm z d˘sledk˘ tohoto v˝sledku je, ûe v û·dnÈm form·lnÌm systÈmu s vyjad¯ovacÌ schopnostÌ p¯esahujÌcÌ element·rnÌ logiku nelze ,syntaktickyë zachytit vöe to, co platÌ ,sÈmantickyë.

204

7.2 Vypl˝v·nÌ

jakÈkoli soustavy pravidel, pak to sice bude pojem ,syntaktick˝ë, ale trivi·lnÌ a nezajÌmav˝; a ch·peme-li ji jako transformovatelnost podle pravidel zachov·vajÌcÌch pravdivost, pak to z¯ejmÏ pojem ËistÏ ,syntaktick˝ë nebude. Faktem ovöem z˘st·v·, ûe podle Gˆdelova v˝sledku nem˘ûeme prost¯ednictvÌm inferenËnÌch pravidel zachytit veökerÈ vypl˝v·nÌ. JakÈ jsou obecnÈ vlastnosti relace vypl˝v·nÌ? ,Matematickyë m˘ûeme vypl˝v·nÌ z¯ejmÏ ch·pat jako vztah mezi mnoûinami v˝rok˘ a v˝roky (a to takov˝, kter˝ m· co dÏlat se zachov·v·nÌm pravdivosti: jak jsme ¯ekli, v˝rok V vypl˝v· z mnoûiny v˝rok˘ {V 1, ..., V n} pr·vÏ tehdy, kdyû nem˘ûe dojÌt k tomu, aby byly vöechny v˝roky V 1, ...,Vn pravdivÈ, a v˝rok V p¯itom byl nepravdiv˝). Zkoum·me-li vlastnosti tohoto vztahu, m˘ûeme konstatovat, ûe kaûd˝ v˝rok z¯ejmÏ vypl˝v· ze sebe sama (p¯esnÏji ¯eËeno z jednoprvkovÈ mnoûiny, kter· obsahuje jenom jej); to jest pro kaûd˝ v˝rok V platÌ V ⇒ V.

( ⇒1 )

D·le je z¯ejmÈ, ûe vypl˝v·-li V v˝rok z nÏjakÈ mnoûiny v˝rok˘, vypl˝v· i z kaûdÈho rozö̯enÌ tÈto mnoûiny, to znamen·, ûe jestliûe V 1,...,V n ⇒V, pak V 1,...,V n,V n+1 ⇒V.

( ⇒2 )

A je tÈû z¯ejmÈ, ûe vypl˝v·-li V z nÏjakÈ mnoûiny v˝rok˘ a vypl˝vajÌ-li vöechny prvky tÈto mnoûiny z jinÈ mnoûiny v˝rok˘, pak V vypl˝v· i z tÈto poslednÌ mnoûiny, to jest jestliûe V1,...,Vn ⇒V a pro kaûdÈ i od 1 do n platÌ V1¥,...,Vm¥ ⇒V i, pak ( ⇒3 ) V 1¥,...,V m¥ ⇒V.242 To, ûe je pojem vypl˝v·nÌ klÌËem k ostatnÌm logick˝m pojm˘m, dokl·d· i fakt, ûe pojmy jako konjunkce, disjunkce Ëi negace m˘ûeme definovat ËistÏ jako jistÈ struktur·lnÌ charakteristiky relace vypl˝v·nÌ. Tak konjunkcÌ dvou v˝rok˘ V1 a V 2 nazveme takov˝ v˝rok, ze kterÈho vypl˝v· jak V1, tak V 2, a kter˝ m· navÌc tu vlastnost, ûe vypl˝v· z kaûdÈho jinÈho v˝roku, ze kterÈho vypl˝v· V 1 i V2. (V algebraickÈ terminologii bychom pak mohli ¯Ìci, ûe konjunkce je infimem.) é·dn˝ v˝rok, kter˝ by byl podle tÈto definice konjunkcÌ, samoz¯ejmÏ obecnÏ v jazyce nemusÌ 242 ExistujÌ ovöem i logiky, jeû nÏkterÈ z tÏchto charakteristik vypl˝v·nÌ odmÌtajÌ (tak nap¯Ìklad tzv. relevanËnÌ logika odmÌt· (⇒2)). Pak je ovöem t¯eba se zamyslet nad tÌm, do jakÈ mÌry je pojem, kter˝ tyto logiky zachycujÌ, rozumnÈ st·le vidÏt jako vypl˝v·nÌ, a notabene do jakÈ mÌry je rozumnÈ je jeötÏ vidÏt jako logiky.

205

7. V˝znam a inferenËnÌ role

existovat nebo takov˝ch v˝rok˘ m˘ûe existovat vÌce (pak jsou vöak vöechny logicky ekvivalentnÌ). PodobnÏ disjunkcÌ V 1 a V 2 nazveme takov˝ v˝rok, kter˝ vypl˝v· jak z V 1, tak i z V2, a pro kter˝ navÌc platÌ, ûe z nÏj vypl˝v· kaûd˝ jin˝ v˝rok, kter˝ vypl˝v· jak z V 1, tak i z V 2 (algebraicky je to supremum). PodobnÏ je to s ostatnÌmi logick˝mi oper·tory. 243 ,LogickÈë v˝razivo p¯irozenÈho jazyka pak m˘ûeme vidÏt jako n·stroj ËinÏnÌ tÏchto implicitnÌch struktur·lnÌch charakteristik inferenËnÌ struktury explicitnÌmi. 244

7.3 V˝znam jako ,zhmotnÏnÌë inferenËnÌ role Jak· je nynÌ faktick· inferenËnÌ struktura jazyka a jak se z nÌ m˘ûe zrodit nÏco takovÈho jako v˝znam? Jak je moûnÈ uchopit inferenËnÌ roli v˝razu jako nÏjak˝ objekt spojen˝ s tÌmto v˝razem? ZaËnÏme trivi·lnÌm p¯Ìkladem, kterÈho jsme se uû nÏkolikr·t dotkli. VezmÏme spojku Ñaì. Zvl·dnout nejz·kladnÏjöÌ funkci tÈto spojky, porozumÏt jÌ, znamen· p¯edevöÌm pochopit, ûe souvÏtÌ tvo¯enÈ dvojicÌ vÏt spojen˝ch pomocÌ Ñaì je v typickÈm p¯ÌpadÏ spr·vnÏ tvrditelnÈ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou spr·vnÏ tvrditelnÈ obÏ spojovanÈ vÏty. To znamen·, ûe jsou-li V1 a V 2 v˝roky a je-li V1 a V2 v˝rokem, kter˝ vznikne jejich spojenÌm spojkou Ñaì, pak V 1 a V2 vypl˝v· z V1 spolu s V2, a naopak z V 1 a V2 vypl˝v· samostatnÏ jak V 1, tak V 2. NahradÌme-li tedy spojku Ñaì symbolem Ñ∧ì (abychom tÌm dali najevo, ûe se omezujeme jenom na tuto z·kladnÌ funkci spojky Ñaì ñ ta totiû jistÏ fakticky funguje i jin˝mi zp˘soby), m˘ûeme tedy ps·t: V 1, V 2 ⇒V1 ∧ V 2 V 1 ∧ V2 ⇒V1 V 1 ∧ V 2 ⇒V2

(∧1) (∧2) (∧3)

Jsou to zjevnÏ tato t¯i inferenËnÌ pravidla, kter· zcela charakterizujÌ onu z·kladnÌ funkci Ñaì, a tedy v˝znam spojky Ñ∧ì. ÿÌk·me-li, ûe spojka Ñ∧ì je charakterizov·na tÏmito t¯emi pravidly, ne¯Ìk·me tÌm, ûe by nebylo moûnÈ uvaûovat i o dalöÌch inferenËnÌch pravidlech, ve kter˝ch by Ñ∧ì figurovala ñ t¯eba (V 1 ∧ V2) ∧ V 3 ⇒V 2. 243

Viz A. Koslow, A Structuralist Theory of Logic, Cambridge 1992.

244

To mimo jinÈ opodstatÚuje ch·p·nÌ tohoto v˝raziva jako prost¯edku explicitace implicitnÌ inferenËnÌ artikulace, jakÈ prosazuje R. Brandom, MIE.

206

7.3 V˝znam jako ,zhmotnÏnÌë inferenËnÌ role

ÿÌk·me tÌm, ûe takov· dalöÌ pravidla jsou uû odvoditeln· z naöich t¯Ì ñ to, ûe platÌ (V1 ∧ V 2) ∧ V 3 ⇒V 2, je nap¯Ìklad z¯ejm˝m d˘sledkem (∧), (∧3) a (⇒3). Podle (∧2) totiû zjevnÏ platÌ (V 1 ∧ V 2) ∧ V 3 ⇒ V 1 ∧ V 2, podle (∧3) platÌ V1 ∧ V 2 ⇒V 2, a (⇒3) n·m dovoluje tyto dvÏ instance spojit v (V 1 ∧ V 2) ∧ V3 ⇒V 2.

Vzhledem k tomu, ûe vypl˝v·nÌ je vÏcÌ zachov·v·nÌ pravdivosti, m˘ûeme (∧1), (∧2) a (∧3) z¯ejmÏ p¯evÈst do n·sledujÌcÌho tvaru: jsou-li V1 a V 2 pravdivÈ, je V1 ∧ V 2 pravdiv˝ je-li V1 ∧ V 2 pravdiv˝, je V1 pravdiv˝ je-li V1 ∧ V 2 pravdiv˝, je V2 pravdiv˝

(∧1¥) (∧2¥) (∧3¥)

DruhÈ a t¯etÌ z tÏchto pravidel ovöem z¯ejmÏ m˘ûeme ekvivalentnÏ formulovat i n·sledujÌcÌm zp˘sobem: je-li V1 nepravdiv˝, je V 1 ∧ V2 nepravdiv˝ je-li V2 nepravdiv˝, je V 1 ∧ V2 nepravdiv˝

(∧2¥¥) (∧3¥¥)

V tÈto podobÏ m˘ûeme uveden· inferenËnÌ pravidla vidÏt jako stanovenÌ toho, jakou pravdivostnÌ hodnotu bude mÌt v˝rok V1 ∧ V2 pro vöechny moûnÈ pravdivostnÌ hodnoty v˝rok˘ V1 a V2. (∧1¥) ¯Ìk·, ûe jsou-li V1 a V 2 oba pravdivÈ (Ëili, jak budeme takÈ ¯Ìkat, majÌ-li pravdivostnÌ hodnotu PRAVDA, Ëi zkr·cenÏ P), je pravdiv˝ (tj. m· hodnotu P) i V 1 ∧ V 2. (∧2¥¥) a (∧3¥¥) pak ¯ÌkajÌ, ûe jakmile je alespoÚ jeden z V1 a V 2 nepravdiv˝ (m· hodnotu NEPRAVDA, N), je nutnÏ nepravdiv˝ (m· hodnotu N) i V1 ∧ V2. To si m˘ûeme takÈ shrnout do n·sledujÌcÌ obvyklÈ tabulky: V1 P P N N

V2 P N P N

V1 ∧ V2 P N N N

Tato tabulka pak zase m˘ûe b˝t nahlÈdnuta jako definice jistÈ funkce (v matematickÈm slova smyslu) p¯ÌsluöejÌcÌ symbolu Ñ∧ì: funkce, kter· kaûdÈ dvojici pravdivostnÌch hodnot p¯i¯adÌ nÏjakou pravdivostnÌ hodnotu. A m·me-li najÌt nÏjak˝ objekt, kter˝ by fungov·nÌ, Ëili inferenËnÌ roli Ñ∧ì ,zhmotnilë, pak se z¯ejmÏ nabÌzÌ pr·vÏ tato funkce: funkce, kter· m· za argumenty dvojice pravdivostnÌch hodnot, za hodnoty pravdivostnÌ hodnoty, a kter· p¯i¯azuje dvÏma pravdivostnÌm hodnot·m hodnotu P pr·vÏ tehdy, kdyû to

207

7. V˝znam a inferenËnÌ role

jsou P a P. Funkce je totiû v r·mci modernÌ matematiky explikovateln· jako objekt, jako urËit· mnoûina, totiû jako urËit· mnoûina uspo¯·dan˝ch dvojic. (V naöem konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ by to byla mnoûina {<,P>, <,N>, <,N>, <,N>}.) A protoûe mnoûiny se zdajÌ b˝t, jak jsme uû poznamenali, modernÌm prost¯edkem uchopenÌ pr·vÏ toho, Ëemu se tradiËnÏ ¯Ìkalo abstraktnÌ objekty, dost·v·me tÌmto krokem skuteËnou explikaci v˝znamu v˝razu Ñ∧ì a tÌm i Ñaì. TÌmto zp˘sobem m˘ûe b˝t fungov·nÌ v˝razu charakterizov·no inferenËnÌmi pravidly a ,obsahë tÏchto inferenËnÌch pravidel m˘ûe b˝t ,zabalenë do (mnoûinovÈho) objektu, kter˝ tak m˘ûe b˝t nahlÈdnut jako v˝znam p¯ÌsluönÈho v˝razu.245 Tento p¯Ìklad je ovöem velice jednoduch˝ a je moûnÈ pochybovat, zda by se n·m nÏco podobnÈho mohlo poda¯it i v p¯ÌpadÏ v˝raz˘ jin˝ch typ˘, neû je Ñaì. Uvaûme nap¯Ìklad v˝raz Ñkr·lÌkì. Jak· je jeho inferenËnÌ role a jak by se n·m tu mohlo poda¯it ,zabalitë do objektu? Zn·t v˝znam slova Ñkr·lÌkì z¯ejmÏ znamen· umÏt uûÌvat v˝roky jako ÑTohle je kr·lÌkì ve spr·vn˝ch situacÌch, tj. vÏdÏt, ûe

245 A. N. Prior ve svÈm hojnÏ diskutovanÈm Ël·nku (Roundabout Inference Ticket, in: Analysis, 21, 1960ñ1961, str. 38ñ39) argumentuje, ûe v˝znam logickÈho oper·toru nem˘ûe b˝t ustanoven prost¯ednictvÌm ustanovenÌ p¯Ìsluön˝ch inferenËnÌch pravidel, ale jedinÏ ustanovenÌm objektu (v typickÈm p¯ÌpadÏ pravdivostnÌ funkce), kter˝ m· b˝t tÌmto oper·torem reprezentov·n. Jeho argumentace se opÌr· o fakt, ûe prost¯ednictvÌm inferenËnÌch pravidel by bylo moûnÈ zavÈst i ,oper·torë, kter˝ by automaticky uËinil cel˝ p¯Ìsluön˝ jazyk sporn˝m. (P¯edstavme si totiû ,oper·torë TONK, kter˝ by se ¯Ìdil n·sledujÌcÌmi dvÏma inferenËnÌmi pravidly: V 1 ⇒ V1 TONK V2 a V1 TONK V2 ⇒V2. P¯id·nÌm tohoto oper·toru k jakÈmukoli jazyku by z¯ejmÏ zp˘sobilo, ûe by v tomto jazyce cokoli vypl˝valo z Ëehokoli, tedy mimo jinÈ by nap¯Ìklad z kterÈhokoli v˝roku vypl˝vala jeho vlastnÌ negace.) Tento p¯Ìklad vöak ukazuje jenom to, ûe ne kaûd· sada inferenËnÌch pravidel je smysluplnÏ nahlÈdnuteln· jako ustanovenÌ v˝znamu danÈho oper·toru ñ nikoli to, ûe by takovÈ ustanovenÌ nebylo v˘bec moûnÈ. (To, ûe nap¯Ìklad uveden· pravidla (∧1) ñ (∧3) jednoznaËnÏ urËujÌ v˝znam oper·toru ∧, se zd· b˝t tÏûko zpochybnitelnÈ.) Co ovöem Prior˘v p¯Ìklad skuteËnÏ ukazuje, je to, ûe je tu netrivi·lnÌ ot·zka charakterizace toho, co lze a co nelze br·t za spr·vnou inferenËnÌ definici v˝znamu oper·toru. OdpovÏdÌ na tuto ot·zku se zab˝v· nap¯Ìklad N. Belnap (Tonk, Plonk and Plink, in: Analysis, 22, 1962, str. 130ñ134) Ëi A. Koslow (cit. d., ßI.4).

208

7.4 Modelov·nÌ v˝znamu

tento v˝rok je pravdiv˝ v situaci, ve kterÈ se ukazuje na kr·lÌka a nikoli v tÈ, ve kterÈ se ukazuje t¯eba na psa Ëi na vodovodnÌ kohoutek. To jsou ovöem ony praktickÈ p¯echody typu svÏt-jazyk, o nichû jsme v p¯edch·zejÌcÌ kapitole ¯ekli, ûe si je sÈmantick· teorie nem˘ûeme kl·st za cÌl zachytit (viz ß6.4). Zn·t v˝znam slova Ñkr·lÌkì ale znamen· takÈ zn·t nÏkterÈ inference, v nichû figurujÌ vÏty, kterÈ toto slovo obsahujÌ, nap¯Ìklad: X je kr·lÌk ⇒X je savec X je kr·lÌk ⇒X nenÌ slon Tady se ovöem na prvnÌ pohled nenabÌzÌ û·dn˝ objekt, jehoû prost¯ednictvÌm bychom mohli tuto inferenËnÌ roli slova Ñkr·lÌkì zachytit ñ to ovöem neznamen·, ûe k nÏjakÈmu n·padu nem˘ûeme dospÏt v d˘sledku hluböÌho rozboru.

7.4 Modelov·nÌ v˝znamu versus ontologicko-sÈmiotickÈ ch·p·nÌ jazyka NynÌ jsme ovöem, jak se zd·, dospÏli k jakÈmusi sm̯enÌ naöeho ,strukturalistickÈhoë p¯Ìstupu k sÈmantice s p¯Ìstupem, kter˝ jsme v kapitole 1 nazvali ontologicko-sÈmiotick˝m, to jest s p¯Ìstupem, podle kterÈho jsou v˝znamy abstraktnÌ objekty. I my jsme totiû nynÌ dospÏli k vykl·d·nÌ v˝znam˘ jako abstraktnÌch objekt˘. Znamen· to tedy, ûe se n·m ontologicko-sÈmiotickÈ pojetÌ v˝znamu, kterÈ jsme vyhodili dve¯mi, prostÏ vr·tilo oknem, a ûe se tedy naöe odmÌtnutÌ tohoto p¯Ìstupu uk·zalo b˝t neopodstatnÏn˝m? Ne tak docela. Mezi naöÌm ,strukturalistick˝më a ontologicko-sÈmiotick˝m pohledem na jazyk totiû st·le existuje ne nepodstatn˝ rozdÌl: my totiû netvrdÌme, ûe v˝znamy jsou abstraktnÌ objekty, tvrdÌme, ûe mohou b˝t vykl·d·ny ñ Ëi lÈpe vyj·d¯eno: modelov·ny ñ jako abstraktnÌ objekty. Z naöeho pohledu je to, co p¯edkl·dajÌ teorie prohlaöujÌcÌ v˝znamy za abstraktnÌ (obvykle ,matematickÈë) objekty (jak˝mi se budeme zab˝vat ve zbytku tÈto kapitoly) jenom n·zorn˝mi a idealizovan˝mi modely jazyka. Vyvst·v·-li tedy nap¯Ìklad ot·zka, je-li v˝znamem nÏjakÈho v˝razu skuteËnÏ ten abstraktnÌ objekt, jak˝ mu nÏjak· teorie p¯i¯azuje, vede z naöeho pohledu cesta k odpovÏdi ne skrze p·tr·nÌ po nÏjak˝ch ,k¯tin·chë Ëi nÏjakÈ ,sÈmiosisë, v jejichû r·mci doölo ke spojenÌ v˝razu s v˝znamem, ale

209

7. V˝znam a inferenËnÌ role

ke zkoum·nÌ inferenËnÌ role tohoto v˝razu a k posuzov·nÌ, m˘ûe-li b˝t tato role uveden˝m objektem rozumnÏ modelov·na. 246 N·zornÏ m˘ûeme tento rozdÌl ilustrovat na p¯Ìkladu ze zcela jinÈ oblasti, z fyziky. VezmÏme si tzv. Bohr˘v model atomu, podle kterÈho se atom skl·d· z j·dra, kolem nÏhoû krouûÌ po jednotliv˝ch drah·ch elektrony takov˝m zp˘sobem, jak˝m krouûÌ po obÏûn˝ch drah·ch kolem Slunce planety. Bohrova konstrukce byla nÏkter˝mi fyziky kr·tce p¯ijÌm·na jako moûnÈ p¯ÌmÈ zobrazenÌ toho, jak to uvnit¯ atomu vypad·, protoûe atomy se v nÏkter˝ch ohledech skuteËnÏ chovaly tak, jak by z tÈto p¯edstavy vypl˝valo. Brzy se vöak uk·zalo, ûe situace je mnohem sloûitÏjöÌ a ûe tato konstrukce nenÌ v souladu s tÌm, jak se atomy chovajÌ v nÏkter˝ch jin˝ch ohledech. Bohrova konstrukce vöak z fyziky nezmizela ñ nynÌ uû ale nenÌ br·na jako p¯ÌmÈ zobrazenÌ vnit¯ku atomu, ale jako idealizovanÈ zn·zornÏnÌ situace, kter· je ve skuteËnosti mnohem sloûitÏjöÌ; jednÌm slovem je br·na jako model. A d˘vodem, proË m· takov˝ model ve fyzice st·le svÈ mÌsto, je to, ûe n·m neobyËejnÏ n·zorn˝m zp˘sobem pom·h· pochopit ty aspekty chov·nÌ atomu, kterÈ jsou s nÌm v souladu.247 N·ö ,strukturalistick˝ë n·zor na jazyk a na vykl·d·nÌ v˝znam˘ jakoûto objekt˘ je nynÌ analogick˝ tomuto post-bohrovskÈmu n·zoru na povahu atom˘ a na jejich v˝kladu prost¯ednictvÌm Bohrova modelu: je to podle n·s velice uûiteËn· vÏc, kter· n·m m˘ûe pomoci sÈmantiku jazyka skuteËnÏ ch·pat; je to nicmÈnÏ pouh˝ model. VidÏnÌ vnit¯ku atomu prismatem Bohrova modelu je bezesporu uûiteËnÈ ñ avöak po urËitou mez. Jakmile zaËneme tento model br·t p¯Ìliö doslova, povede n·s to nutnÏ ke zkreslen˝m p¯edstav·m o povaze atomu. A podobnÏ by n·s podle naöeho n·zoru vedlo ke zkres246 Viz J. Peregrin, Linguistics and Philosophy, in: Theoretical Linguistics, 24, 1998. 247 Takov˝to druh modelov·nÌ souvisÌ s pojmem explikace ve specifickÈm smyslu zavedenÈm R. Carnapem (Meaning and Necessity, Chicago 1957, ß2) a W. V. O. Quinem (WO, str. 258ñ259), charakterizovan˝ v˝öe v pozn. 96. Aplikov·n na termÌn Ñv˝znamì, vede tento p¯Ìstup k takovÈmu postupu, jehoû pl·n naËrtnul D. Lewis (General Semantics, in: D. Davidson, G. Harman [vyd.], Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 173) n·sledujÌcÌm (ponÏkud aforistick˝m) zp˘sobem: ÑAbychom mohli ¯Ìci, co v˝znam je, musÌme se nejprve pt·t, co v˝znam dÏl·, a pak najÌt nÏco, co pr·vÏ tohle dÏl·.ì

210

7.4 Modelov·nÌ v˝znamu

lenÈ p¯edstavÏ o povaze jazyka, kdybychom zaËali ch·pat doslova sÈmantickÈ modely toho druhu, jakÈ se nynÌ chyst·me budovat.248 Tich˝ konstatuje, ûe jazyk je kÛd ñ ûe v˝razy jsou n·stroji, kter˝mi si zakÛdov·v·me vÏci, o kter˝ch chceme mluvit.249 N·zor, kter˝ zde h·jÌme, je ten, ûe jazyk doslova kÛdem nenÌ (podrobnÏ jsem TichÈho stanovisko kritizoval jinde).250 Faktem ovöem je, ûe jazyk je mnohdy uûiteËnÈ jako kÛd vidÏt (tak jako je atom mnohdy uûiteËnÈ vidÏt jako j·dro, kolem kterÈho krouûÌ druûice-elektrony); a my se v n·sledujÌcÌch oddÌlech pokusÌme dobrat toho, jak˝mi druhy objekt˘ v˝znamy z tohoto pohledu mohou b˝t. P¯itom si ovöem musÌme uvÏdomit jeden podstatn˝ d˘sledek naöeho postoje, kter˝ jej z·sadnÌm zp˘sobem odliöuje od postoje ontologicko-sÈmiotickÈho, jak˝ zast·v· Tich˝: z naöeho pohledu totiû neexistuje û·dn· jedin· spr·vn· sÈmantika ñ tak jako neexistuje û·dn˝ jedin˝ spr·vn˝ model atomu (Ëi jedin˝ spr·vn˝ pl·nek nezn·mÈho mÏsta). ExistujÌ samoz¯ejmÏ lepöÌ a horöÌ modely a existujÌ i modely zcela nep¯ijatelnÈ ñ nic ale nevyluËuje moûnost existence dvou Ëi vÌce podstatnÏ odliön˝ch model˘, kterÈ mohou b˝t pro pochopenÌ sÈmantiky jazyka uûiteËnÈ p¯ibliûnÏ stejnou mÏrou. 248 NenÌ ale n·ö spor s ontologicko-sÈmiotick˝m pojetÌm pouze terminologick˝? P¯edstavme si, ûe by n·m nÏkdo ¯Ìkal: ÑVe skuteËnosti neexistuje û·dn˝ Praûsk˝ hrad. Co skuteËnÏ existuje, jsou urËit˝m zp˘sobem uspo¯·danÈ cihly (a jinÈ materi·ly) ñ Praûsk˝ hrad je jenom n·mi vynalezen· hypostatick· entita, kterou toto uspo¯·d·nÌ zachycujeme Ëi ,modelujemeëì. ñ JistÏ bychom mu namÌtli: ÑAle Praûsk˝ hrad prostÏ je pr·vÏ tÏmi uspo¯·dan˝mi cihlami ñ nenÌ to û·dn· abstraktnÌ entita, kter· by existovala vedle toho.ì A ¯Ìk·me-li tedy: ÑVe skuteËnosti neexistujÌ û·dnÈ v˝znamy; co skuteËnÏ existuje jsou pouze jazykovÈ praktiky mluvËÌch, a objektu·lnÏ ch·pan· sÈmantika tak p¯edstavuje jenom model urËit˝ch aspekt˘ tÏchto praktikì, nem˘ûe n·m nÏkdo analogicky namÌtnout: ÑAle v˝znamy prostÏ jsou tÏmito aspekty p¯Ìsluön˝ch praktikì? Na to je t¯eba odpovÏdÏt dvÏ vÏci. ZaprvÈ, ¯Ìk·-li nÏkdo, ûe ,mÌt takov˝ a takov˝ v˝znamë znamen· ,tak a tak fungovat v r·mci praktik uûivatel˘ jazykaë, nezast·v· pojetÌ, kterÈ jsme nazvali ontologicko-sÈmiotick˝m. ZadruhÈ, v modelov·nÌ v˝znamu, o kterÈm hovo¯Ìme, je vûdy p¯Ìtomen onen prvek idealizace, o kterÈm jsme hovo¯ili v oddÌle 7.1 a kter˝ ËinÌ ze sÈmantick˝ch model˘ modely v pr·vÏ tom slova smyslu, v jakÈm je modelem Bohr˘v model atomu. 249

P. Tich˝, The Scandal of Linguistic.

250

Viz J. Peregrin, Is Language a Code?

211

7. V˝znam a inferenËnÌ role

V n·sledujÌcÌch oddÌlech tedy rozebereme nÏkterÈ z·kladnÌ typy inferenËnÌch vzorc˘ p¯irozenÈho jazyka a uk·ûeme, jak n·s jejich teoretickÈ zachycenÌ m˘ûe vÈst k r˘zn˝m form·lnÌm model˘m v˝znamu. ZaËneme od jednoduchÈho modelu, kter˝ vych·zÌ z inferenËnÌch pravidel charakterizujÌcÌch ,logickÈë v˝razy typu Ñaì Ëi Ñneboì (a kter˝ kromÏ v˝znam˘ tÏchto v˝raz˘ explikuje uû jenom v˝znam v˝rok˘, a to zp˘sobem, kter˝ nenÌ moûnÈ br·t p¯Ìliö v·ûnÏ), a od nÏj budeme postupovat skrze p¯ibÌr·nÌ dalöÌch, komplikovanÏjöÌch inferenËnÌch vzorc˘ k model˘m dokonalejöÌm. 251

7.5 Extenzion·lnÌ model v˝znamu PodobnÏ jako jsme na z·kladÏ zkoum·nÌ inferenËnÌ role spojky Ñaì zavedli idealizovanou verzi tÈto spojky, Ñ∧ì, a tÈ p¯i¯adili p¯Ìsluönou pravdivostnÌ funkci, m˘ûeme zkoum·nÌm inferenËnÌch rolÌ dalöÌch z·kladnÌch sloûek naöeho jazyka dospÏt k dalöÌm obvykl˝m logick˝m konstant·m, jako jsou nap¯Ìklad disjunkce, Ñ∨ ì Ëi negace, Ѭì. Schematizujeme-li spojku Ñneboì jako Ñ∨ ì, bude z¯ejmÏ namÌstÏ p¯ijmout n·sledujÌcÌ dvÏ inference: V 1 ⇒V 1 ∨ V2 V 2 ⇒V 1 ∨ V2

(∨ 1) (∨ 2)

Z nich oËividnÏ vypl˝v·, ûe jakmile je pravdiv˝ alespoÚ jeden z v˝rok˘ V 1 a V 2, musÌ b˝t pravdiv˝ i V1 ∨ V 2. Tato dvÏ inferenËnÌ pravidla n·m tedy stanovÌ prvnÌ t¯i ¯·dky p¯ÌsluönÈ pravdivostnÌ tabulky. Jak je to ovöem s ¯·dkem poslednÌm ñ to jest jak je to v p¯ÌpadÏ, ûe jsou V 1 i V 2 nepravdivÈ? Kaûd˝ asi tuöÌ, ûe pak by mÏl b˝t nepravdiv˝ i V1 ∨ V2; jak je ale tohle d·no inferenËnÌm fungov·nÌm V1 ∨ V 2? Jedna ze z·kladnÌch funkcÌ vÏt se (sou¯adn˝m) Ñneboì v p¯irozenÈm jazyce je z¯ejmÏ d·na faktem, ûe vypl˝v·-li V 3 jak z V 1, tak z V 2, pak m˘ûeme V3 tvrdit, jakmile vÌme, ûe je pravdiv˝ alespoÚ jeden z V 1 a V2, i kdyû t¯eba nevÌme kter˝ ñ a pr·vÏ tuto situaci vyjad¯ujeme v˝rokem V 1 ∨ V 2. To znamen·, ûe jestliûe (V1 ⇒V3) a (V 2 ⇒V3) a jestliûe V1 ∨ V2, pak nutnÏ V3. Jin˝mi slovy platÌ jestliûe (V1 ⇒V3) a (V 2 ⇒V3), pak (V 1 ∨ V 2 ⇒V 3).

251

(∨ 3)

Po technickÈ str·nce jsem jednotlivÈ uv·dÏnÈ modely podrobnÏji rozebral na jinÈm mÌstÏ (viz ⁄TS).

212

7.5 Extenzion·lnÌ model v˝znamu

(Tohle uû ovöem nenÌ inferenËnÌ pravidlo toho typu, o jakÈm jsme hovo¯ili dosud, protoûe nekonstatuje odvoditelnost v˝roku z v˝rok˘, ale inference z inferencÌ ñ jde tedy o inferenËnÌ pravidlo ,druhÈho ¯·duë, odvozujÌcÌ inferenËnÌ pravidlo ze dvou jin˝ch inferenËnÌch pravidel.) Je nicmÈnÏ z¯ejmÈ, ûe toto pravidlo ukazuje, ûe jsou-li V 1 i V 2 nepravdivÈ, mÏl by b˝t nepravdiv˝ i V1 ∨ V2. P¯edpokl·dejme totiû, ûe by tomu tak nebylo, to jest ûe by byl v tomto p¯ÌpadÏ V 1 ∨ V2 pravdiv˝. Pak by byl podle (∨ 3) za p¯edpokladu nepravdivosti V 1 a V2 pravdiv˝ kaûd˝ v˝rok, kter˝ vypl˝v· jak z V1, tak z V 2. To znamen·, ûe by nepravdivost V 1 a V2 nutnÏ znamenala pravdivost vöeho, co vypl˝v· z obou tÏchto v˝rok˘ ñ a to by bylo jistÏ absurdnÌ. Tabulkou zachycujÌcÌ funkci p¯Ìsluönou Ñ∨ ì tedy je V1 P P N N

V2 P N P N

V1 ∨ V2 P P P N

VezmÏme nynÌ negaci, Ѭì, to jest to, co je v p¯irozenÈm jazyce v nejjednoduööÌm p¯ÌpadÏ vyj·d¯eno gramatickou konstrukcÌ s Ë·sticÌ Ñne-ì. JakÈ je inferenËnÌ chov·nÌ tohoto v˝razu? Z¯ejmÏ platÌ, ûe v˝rok nem˘ûe b˝t pravdiv˝ souËasnÏ se svou negacÌ, to jest, vyj·d¯eno inferenËnÏ, ûe z pravdivosti v˝roku a jeho negace by bylo moûnÈ odvodit naprosto cokoli, vËetnÏ zjevn˝ch nepravd. To m˘ûeme zapsat n·sledujÌcÌm zp˘sobem: V 1, ¬V 1 ⇒ V 2

(¬1)

Protoûe za V 2 m˘ûeme dosadit jak˝koli v˝rok, a tudÌû i v˝rok nepravdiv˝, m˘ûe takov· inference platit jedinÏ v p¯ÌpadÏ, kdyû z v˝rok˘ V 1, ¬V 1 bude vûdy alespoÚ jedin˝ nepravdiv˝. To znamen·, ûe funkce p¯Ìsluön· negaci musÌ p¯i¯azovat hodnotÏ P hodnotu N. JakÈ inferenËnÌ pravidlo n·m ¯ekne, co bude tato funkce p¯i¯azovat hodnotÏ N? M·me-li jiû zafixov·no inferenËnÌ chov·nÌ disjunkce, m˘ûeme si nap¯Ìklad vöimnout, ûe V ∨ ¬V m˘ûeme odvodit z pr·zdnÈ mnoûiny (to jest, ûe tento v˝rok platÌ bezpodmÌneËnÏ, nutnÏ):252 ⇒V ∨ ¬V

(¬2)

252

Tohle je samoz¯ejmÏ opÏt zjednoduöenÌ: je p¯inejmenöÌm diskutabilnÌ, zda nenÌ t¯eba ch·pat nÏkterÈ v˝roky p¯irozenÈho jazyka jako ani pravdivÈ, ani nepravdivÈ ñ a v takovÈm p¯ÌpadÏ by (¬2) z¯ejmÏ neplatilo.

213

7. V˝znam a inferenËnÌ role

Toto pravidlo z¯ejmÏ znamen·, ûe funkce, kterou Ѭì reprezentuje, musÌ hodnotÏ N p¯i¯azovat hodnotu P: aby byl totiû v˝rok V ∨ ¬V vûdy pravdiv˝, musÌ z¯ejmÏ platit, ûe je-li V nepravdiv˝, musÌ pravdivost V ∨ ¬V ,zachraÚovatë svou pravdivostÌ ¬V. V˝znam Ѭì tak m˘ûeme reprezentovat dob¯e zn·mou pravdivostnÌ tabulkou: V P N

¬V N P

Takov˝m zp˘sobem zÌsk·me prost¯ednictvÌm rozboru charakteristick˝ch inferenËnÌch pravidel nÏco jako v˝znam jazykov˝ch v˝raz˘ Ñaì, Ñneboì a Ñne-ì, p¯esnÏji ¯eËeno jejich zjednoduöen˝ch ,model˘ë Ñ∧ì, Ñ∨ ì a Ѭì. (Uvedli jsme jeden z moûn˝ch v˝Ët˘ charakteristick˝ch infereËnÌch pravidel, v˝Ëet, kter˝ nenÌ z ËistÏ logickÈho hlediska tÌm nejlepöÌm, kter˝ se n·m ale z naöeho hlediska jevÌ jako nejpr˘hlednÏjöÌ.) 253

NynÌ se ovöem nabÌzÌ cesta, jak takovÈto ,modelyë tÏchto t¯Ì v˝raz˘ doplnit na jist˝ velice primitivnÌ ,modelë celÈho jazyka: SlovnÌk takovÈho modelu jazyka by se skl·dal ze t¯Ì uveden˝ch symbol˘, kter˝m budeme ¯Ìkat logickÈ oper·tory, plus nÏjakÈ mnoûiny symbol˘ V1, V2, V3, ... p¯edstavujÌcÌch v˝roky; a jeho gramatika by byla d·na moûnostÌ vytv·¯enÌ v˝rok˘ z v˝rok˘ pomocÌ oper·tor˘: pro jakÈkoli v˝roky V 1 a V2 jsou v˝roky i ¬V1, V1 ∧ V2 a V1 ∨ V2. Jak by to bylo s ,v˝znamyë v˝raz˘ tohoto primitivnÌho modelu jazyka, to jest s mnoûinov˝mi objekty, kter˝mi tyto v˝razy opat¯Ìme jako jejich ,denot·tyë? Denot·ty symbol˘ Ñ∧ì, Ñ∨ ì a Ѭì z¯ejmÏ budou p¯ÌsluönÈ pravdivostnÌ funkce; co by ale mÏlo b˝t denot·ty v˝rok˘? V˝roky majÌ ve v˝öe uveden˝ch inferenËnÌch pravidlech role pouh˝ch statist˘ ñ z hlediska sv˝ch rolÌ v tÏchto inferencÌch jsou totiû zjevnÏ rovnocennÈ. Vöechna uvaûovan· inferenËnÌ pravidla se totiû t˝kajÌ vöech v˝rok˘ bez v˝jimky (symboly V 1, V 2, ... v nich m˘ûeme nahrazovat jak˝mikoli v˝roky ñ na rozdÌl od takov˝ch pravidel jako ÑX je kr·lÌk ì⇒ÑX nenÌ slonì, kterÈ neplatÌ pro jakÈkoli v˝roky, ale jenom pro v˝roky s uveden˝mi p¯Ìsudky), takûe p¯ÌsluönÈ inferenËnÌ role vöech v˝rokov˝ch symbol˘ jsou vlastnÏ

253

Podrobn˝ rozbor inferenËnÌch charakterizacÌ logick˝ch oper·tor˘ je moûnÈ najÌt p¯edevöÌm v knih·ch zab˝vajÌcÌch se tzv. p¯irozenou dedukcÌ ñ viz. nap¯. D. Prawitz, Natural Deduction, Stockholm 1965.

214

7.5 Extenzion·lnÌ model v˝znamu

nerozliöitelnÈ, totoûnÈ. MÏli bychom tedy vöem v˝rok˘m p¯i¯adit tent˝û denot·t? V p¯edchozÌch kapitol·ch jsme ovöem o v˝znamu kromÏ toho, ûe m· co dÏlat s inferencemi ¯ekli i nÏkterÈ dalöÌ obecnÈ vÏci. P¯edevöÌm jsme konstatovali, ûe v˝znam je charakterizov·n principem kompozicionality; to jest ûe v˝znam sloûenÈho v˝razu je vûdy d·n v˝znamy jeho Ë·stÌ. Jak je tomu z tohoto hlediska s denot·ty v˝raz˘ toho typu, o kter˝ch nynÌ uvaûujeme, to jest v˝raz˘, jako je V 1 ∧ V2? Princip kompozicionality ¯Ìk·, ûe v˝znam sloûenÈho v˝razu musÌ b˝t ,spoËÌtateln˝ë z v˝znam˘ jeho Ë·stÌ ñ to znamen·, ûe nap¯Ìklad denot·t v˝roku V1 ∧ V2, kter˝ oznaËÌme ||V1 ∧ V2||, by mÏl b˝t ,spoËÌtateln˝ë z denot·t˘ Ë·stÌ tohoto v˝roku, to jest z ||V1||, ||∧|| a ||V 2||. Prohl·sÌme-li za denot·t ∧ v˝öe uvedenou pravdivostnÌ funkci, pak princip kompozicionality by jistÏ platil, i kdyby mÏly vöechny v˝roky jeden a tent˝û denot·t (kdybychom tento spoleËn˝ denot·t vöech v˝rok˘ oznaËili symbolem ⊗, byl by ,v˝poËetë denot·tu sloûenÈho v˝roku z denot·t˘ jeho Ë·stÌ d·n trivi·lnÌm algoritmem, kter˝ by dal vûdy v˝sledek ⊗, bez ohledu na vstupnÌ hodnoty). NabÌzÌ se vöak i mnohem elegantnÏjöÌ model, ke kterÈmu by vedlo ztotoûnÏnÌ denot·tu v˝roku s jeho pravdivostnÌ hodnotou: denot·t v˝roku V1 ∧ V2 (to jest jeho pravdivostnÌ hodnota) by se pak spoËÌtal jako v˝sledek aplikace denot·tu ∧ na denot·ty (pravdivostnÌ hodnoty) V 1 a V 2, to jest jako ||∧||(||V 1||,||V 2||). K tomu, abychom neztotoûÚovali denot·ty pravdiv˝ch a nepravdiv˝ch v˝rok˘, n·s navÌc m˘ûe vÈst princip, kter˝ se zd· v˝znam charakterizovat stejnÏ obecnÏ jako princip kompozicionality a kter˝ jsem jinde nazval principem verifundace:254 Dva v˝roky, kterÈ majÌ r˘znou pravdivostnÌ hodnotu, nemohou mÌt stejn˝ v˝znam. V˝rok˘m s r˘zn˝mi pravdivostnÌmi hodnotami tedy, jak se zd·, nem˘ûeme p¯i¯adit totoûnÈ denot·ty, chceme-li respektovat byù i jen ty nejelement·rnÏjöÌ sÈmantickÈ intuice. O dvou v˝rocÌch, z nichû jeden je pravdiv˝ a druh˝ nepravdiv˝, by totiû bylo skuteËnÏ absurdnÌ tvrdit, ûe ¯ÌkajÌ totÈû. ZtotoûnÏme tedy denot·t v˝roku s jeho pravdivostnÌ hodnotou. (Ani tak jistÏ nezÌsk·me model, kter˝ by mohl b˝t br·n v·ûnÏ z hlediska explikace v˝znamu v˝rok˘, protoûe tvrdit, ûe vöechny prav-

254

Viz J. Peregrin, Interpreting Formal Logic, in: Erkenntnis, 40, 1994, str. 5ñ20.

215

7. V˝znam a inferenËnÌ role

divÈ v˝roky majÌ stejn˝ v˝znam, bychom jistÏ nechtÏli; tento model vöak alespoÚ nebude v p¯ÌmÈm rozporu s tÏmi nejobecnÏjöÌmi sÈmantick˝mi principy, kterÈ jsme pr·vÏ formulovali, a mohl by b˝t dobr˝ k osvÏtlenÌ fungov·nÌ onÏch oper·tor˘, jejichû inferenËnÌ roli jsme pr·vÏ identifikovali.) ZtotoûnÏnÌ denot·tu v˝roku s jeho pravdivostnÌ hodnotou vede k modelu, kter˝ je velice ,öikovn˝ë v tom, ûe je v nÏm denot·t kaûdÈho sloûenÈho v˝roku jednoduöe vypoËitateln˝ aplikov·nÌm denot·tu oper·toru tohoto v˝roku na denot·ty v˝rok˘, kterÈ tento oper·tor spojuje. PlatÌ totiû: ||¬V|| = ||¬||(||V||) ||V1 ∧ V2|| = ||∧||(||V1||,||V2||) ||V1 ∨ V2|| = ||∨ ||(||V1||,||V2||) V r·mci tohoto modelu tedy m˘ûeme denot·t kaûdÈho sloûenÈho v˝roku ,spoËÌtatë z denot·t˘ jeho Ë·stÌ ñ a to navÌc velice jednoduöe, prostÏ aplikov·nÌm denot·tu jednÈ z tÏchto Ë·stÌ na denot·ty tÏch ostatnÌch. Takto interpretovan˝ form·lnÌ jazyk je pak tÌm, co se obvykle naz˝v· klasick˝m v˝rokov˝m poËtem. Takov˝ logick˝ systÈm, jako je klasick˝ v˝rokov˝ poËet, m˘ûeme definovat ekvivalentnÏ buÔ ,sÈmantickyë, nebo ,axiomatickyë. SÈmantickÈ vymezenÌ spoËÌv· v zafixov·nÌ interpretace tÏch slov p¯ÌsluönÈho jazyka, kterÈ jsou br·ny jako ,logickÈë ñ v tomto konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ logick˝ch oper·tor˘, tak jak jsme to pr·vÏ udÏlali. AxiomatickÈ vymezenÌ spoËÌv· v p¯ÌmÈm zafixov·nÌ inferenËnÌ struktury jazyka prost¯ednictvÌm nÏjakÈ soustavy axiom˘ a odvozovacÌch pravidel. U klasickÈho v˝rokovÈho poËtu lze p¯itom obÏma zp˘soby dos·hnout totoûnÈho v˝sledku: V bude odvoditeln˝ z V1, ..., Vn, pr·vÏ kdyû bude V pravdiv˝ p¯i vöech takov˝ch interpretacÌch, p¯i kter˝ch budou pravdivÈ vöechny V 1, ..., V n. (My jsme sÈmantiku, to jest denot·ty logick˝ch oper·tor˘ de facto p¯Ìmo ,vyextrahovalië z p¯Ìsluön˝ch inferenËnÌch pravidel.) V jistÈm smyslu lze takovÈ shody mezi sÈmantikou a axiomatikou dos·hnout pro kaûd˝ logick˝ systÈm;255 z Gˆdelovy vÏty o ne˙plnosti ovöem vypl˝v·, ûe budeme-li chtÌt mÌt sÈmantiku v urËitÈm smyslu ,p¯irozenouë, pak to pro komplikovanÏjöÌ logickÈ systÈmy nep˘jde.

255 Jak uk·zal L. Henkin (Completness in the Theory of Types, in: Journal of Symbolic Logic, 15, 1950, str. 81ñ91).

216

7.5 Extenzion·lnÌ model v˝znamu

Tento jazyk pak m˘ûeme d·le rozöi¯ovat: nap¯Ìklad tÌm, ûe namÌsto v˝rok˘ jako nerozborn˝ch celk˘ budeme uvaûovat ,podmÏtyë a ,p¯Ìsudkyë. To znamen·, ûe namÌsto symbol˘ V1, V2, V3, ... zavedeme symboly J1 , J2, J3, ... pro jmÈna (tj. ,podmÏtyë) a P1, P2, P3, ... pro predik·ty (,p¯Ìsudkyë); a p¯id·me gramatickÈ pravidlo, kterÈ bude ze jmÈna a predik·tu tvo¯it v˝rok. Co bychom mÏli, v r·mci takto rozö̯enÈho modelu, prohl·sit za denot·ty tÏch nov˝ch v˝raz˘? Protoûe tyto v˝razy opÏt nejsou naöimi dosavadnÌmi inferencemi nijak blÌûe urËeny, musÌme nutnÏ respektovat jedinÏ princip kompozicionality ñ to znamen· zajistit, aby byl denot·t kombinace jmÈna a predik·tu (kter˝m by mÏla b˝t pravdivostnÌ hodnota) v˝sledkem nÏjakÈ kombinace denot·tu jmÈna a denot·tu predik·tu. To je samoz¯ejmÏ moûnÈ zajistit mnoha zp˘soby ñ nejp¯irozenÏjöÌ moûnostÌ se zd· b˝t denot·ty v˝raz˘ jednÈ z tÏchto kategoriÌ nijak nespecifikovat, to jest prostÏ p¯edpokl·dat, ûe tyto v˝razy majÌ za v˝znam nÏjakÈ blÌûe neurËenÈ objekty, a za denot·ty v˝raz˘ tÈ druhÈ kategorie vzÌt funkce, kterÈ tÏmto objekt˘m p¯i¯azujÌ ty pravdivostnÌ hodnoty, jeû majÌ z p¯Ìsluön˝ch kombinacÌ vzejÌt. Obvykle se nespecifikujÌ denot·ty jmen (souhrn vöech p¯Ìsluön˝ch objekt˘ je pak tÌm, co se naz˝v· univerzem diskursu p¯ÌsluönÈho jazyka ñ jde totiû o souhrn vöeho toho, o Ëem lze v danÈm jazyce hovo¯it v tom smyslu, ûe to lze pojmenovat) a za denot·ty predik·t˘ se berou funkce, kterÈ tÏmto objekt˘m p¯i¯azujÌ pravdivostnÌ hodnoty. Tak zjevnÏ dos·hneme toho, ûe bude opÏt platit prostÏ ||P(J)|| = ||P||(||J||). To znamen·, ûe nap¯Ìklad predik·t odpovÌdajÌcÌ slovu Ñpesì bude denotovat funkci, kter· p¯i¯adÌ danÈmu objektu pravdivostnÌ hodnotu P pr·vÏ tehdy, je-li tento objekt psem; a denot·tem v˝roku odpovÌdajÌcÌho vÏtÏ ÑFÌk je pesì bude v˝sledek aplikace tÈto funkce na objekt denotovan˝ termem odpovÌdajÌcÌmu jmÈnu ÑFÌkì, to jest na psa FÌka; takûe denot·tem tohoto v˝roku bude pravdivostnÌ hodnota P. TÌmto zp˘sobem budujeme to, Ëemu m˘ûeme ¯Ìkat extenzion·lnÌ model sÈmantiky. Extenzion·lnÌm ho naz˝v·me proto, ûe za denot·t v˝razu prohlaöuje to, co Carnap256 nazval extenzÌ v˝razu (a Ëemu

256

R. Carnap, Meaning and Necessity.

217

7. V˝znam a inferenËnÌ role

Frege,257 p¯edtÌm ¯Ìkal Ñv˝znamì, ÑBedeutungì). AË tento model m˘ûeme r˘zn˝m zp˘sobem d·le rozpracov·vat, jako model sÈmantiky p¯irozenÈho jazyka jistÏ z˘st·v· hrubÏ neadekv·tnÌ. O adekv·tnÌ explikaci lze hovo¯it jen v souvislosti s v˝znamem logick˝ch oper·tor˘ (kterÈ jsou ovöem jenom zjednoduöen˝mi verzemi odpovÌdajÌcÌch v˝raz˘ p¯irozenÈho jazyka), zatÌmco v˝razy ostatnÌch typ˘ v nÏm hrajÌ role pouh˝ch statist˘, dokreslujÌcÌch fungov·nÌ logick˝ch oper·tor˘, a jejich v˝znamy rozhodnÏ adekv·tnÏ explikov·ny nejsou. P¯id·me-li k tomuto jazyku d·le vÌcemÌstnÈ predik·ty a kvantifik·tory (∃ a ∀), dostaneme jazyk, kter˝ stojÌ v z·kladÏ toho, co se v logice naz˝v· klasick˝m predik·tov˝m poËtem (1. ¯·du) a co jsme v p¯edchozÌch kapitol·ch naz˝vali element·rnÌ logikou, EL (viz ß4.6). Kvantifik·tory ovöem uû nejsou v˝razy, kterÈ by p¯ÌmoËa¯e odpovÌdaly nÏjak˝m v˝raz˘m p¯irozenÈho jazyka a jejich zavedenÌ navÌc vyûaduje i zavedenÌ zcela novÈho druhu symbol˘, promÏnn˝ch, kterÈ taktÈû nejsou v p¯ÌmÈm vztahu k niËemu v p¯irozenÈm jazyce ñ takûe jejich zavedenÌm se struktura v˝slednÈho form·lnÌho jazyka podstatn˝m zp˘sobem odchyluje od struktury jazyka p¯irozenÈho, a tento form·lnÌ jazyk tak uû nem˘ûe b˝t povaûov·n za model p¯irozenÈho jazyka v tom p¯ÌmoËarÈm smyslu, v jakÈm za nÏj mohl b˝t povaûov·n v˝rokov˝ poËet.258 Pro zakladatele modernÌ form·lnÌ logiky, kte¯Ì predik·tov˝ poËet vytvo¯ili, ovöem nebylo takovÈ p¯ÌmoËarÈ modelov·nÌ v˝znam˘ v˝raz˘ p¯irozenÈho jazyka cÌlem. CÌlem bylo spÌöe vytvo¯it nÏjak˝ minim·lnÏ form·lnÌ jazyk, v jehoû r·mci by bylo moûnÈ nÏjak˝m, byù nÏkdy i velice komplikovan˝m zp˘sobem zachytit to j·dro naöeho p¯irozenÈho jazyka, kterÈ stojÌ v z·kladÏ veökerÈ naöÌ argumentace (a kterÈ lze nejn·zornÏji pozorovat v akci p¯i argumentaci matematickÈ). Frege, Russell a dalöÌ pak mistrovsky rozvinuli umÏnÌ toho, Ëemu se pozdÏji zaËalo ¯Ìkat logick· anal˝za jazyka ñ totiû hled·nÌ tÏch logick˝ch formulÌ, kterÈ mohou b˝t ch·p·ny jako reprezentace dan˝ch v˝rok˘ p¯irozenÈho jazyka. A ûe tohle nemusÌ b˝t v˘bec jednoduch· z·leûitost, m˘ûeme dokumentovat na p¯ÌkladÏ

257

G. Frege, SuB.

258

BlÌûe o tom J. Peregrin, VNL.

218

7.6 V˝znamy jako produkty opozice pravda/nepravda

Russellovy anal˝zy v˝roku ÑKr·l Francie je holohlav˝ì ñ tÈ podle Russella259 odpovÌd· formule ∃ x (KF(x) ∧ ∀y (KF(y)→(x=y)) ∧ H(x)). To znamen·, ûe tato vÏta podle Russella ,ve skuteËnostië ¯Ìk·, ûe existuje entita x, kter· je kr·lem Francie a navÌc m· tu vlastnost, ûe pokud by existovala jin· entita y, kter· by byla takÈ kr·lem Francie, musela by b˝t s x totoûn· (neboli, jin˝mi slovy: existuje jeden a jenom jeden kr·l Francie), a entita x je navÌc holohlav·.260

7.6 V˝znamy jako produkty opozice pravda/nepravda VöimnÏme si, ûe model sÈmantiky, jehoû vybudov·nÌ jsme pr·vÏ naznaËili, vznikl z interakce obecn˝ch intuicÌ o povaze v˝znamu (princip kompozicionality, princip verifundace) a p¯esvÏdËenÌ, ûe v˝znam (Ëi jeho teoreticky uchopiteln· Ë·st) je z·leûitostÌ inferenËnÌ role. Princip kompozicionality n·m p¯ipomÌn·, ûe na v˝rok se nem˘ûeme dÌvat jenom jako na samostatnou jednotku (kter· nÏjak funguje v r·mci inferencÌ), ale ûe ho musÌme vidÏt i jako stavebnÌ k·men tvorby sloûitÏjöÌch v˝rok˘. KromÏ toho n·m umoûÚuje v˘bec p¯i¯adit v˝znamy v˝raz˘m, kterÈ nejsou vÏtami, a kterÈ tudÌû samy o sobÏ nefigurujÌ v inferencÌch ñ princip kompozicionality n·m totiû ¯Ìk·, ûe v˝znamem takov˝ch v˝raz˘ by mÏl b˝t ,p¯ÌspÏvekë, jenû tyto v˝razy p¯in·öejÌ k fungov·nÌ v˝rok˘, ve kter˝ch se vyskytujÌ.

259

B. Russell, On denoting, in: Mind, 14, 1905, str. 479ñ493; Ëesky: O oznaËenÌ, in: L. Tondl, K. Berka (vyd.), Logika, jazyk, vÏda (v˝bor Russellov˝ch pracÌ), Praha 1967. 260 Jde-li n·m ovöem p¯edevöÌm o modelov·nÌ v˝znam˘ v˝raz˘ p¯irozenÈho jazyka, lze na tuto historickou cestu modernÌ logiky nevstoupit a budovat form·lnÌ jazyky ponÏkud odliönÏ, tak aby jejich syntax p¯ÌmoËa¯eji odr·ûela syntax jazyka p¯irozenÈho. To znamen·, ûe nap¯Ìklad namÌsto toho, abychom zavedli obvyklÈ kvantifik·tory ∃ a ∀, m˘ûeme zavÈst kvantifik·tory bezprost¯ednÏji odr·ûejÌcÌ to, jak vypad· kvantifikace v p¯irozenÈm jazyce: m˘ûeme nap¯Ìklad zavÈst logickÈ konstanty, kterÈ se budou chovat tak, jako se chovajÌ v˝razy ,nÏcoë a ,vöechnoë, to jest vyskytujÌ se v pozici podmÏt˘ (viz J. Peregrin, ⁄TS, ß3.3).

219

7. V˝znam a inferenËnÌ role

VöimnÏme si d·le, ûe v˝znamy v˝raz˘ naöeho modelu m˘ûeme vidÏt jako leûÌcÌ v pr˘seËÌku saussurovsk˝ch ,syntagmatick˝chë a ,paradigmatick˝chë vztah˘ (viz ß2.4). VezmÏme v˝znam Ñ∧ì: syntagmaticky je konstituov·n v opozici k v˝znam˘m tÏch v˝raz˘, se kter˝mi m˘ûe tvo¯it gramatickÈ celky, v naöem p¯ÌpadÏ v˝rok˘ ñ nejen ûe se od v˝znam˘ v˝rok˘ liöÌ co do svÈ kategorie, ale jeho kategorie je navÌc takov·, aby do nÌ v˝znamy v˝rok˘ ,zapadalyë (to jest aby na nÏ byl jakoûto funkce aplikovateln˝). ,SyntagmatiËnostë v˝raz˘ se tak promÌt· do ,syntagmatiËnostië p¯Ìsluön˝ch v˝znam˘. V˝znamu Ñ∧ì je navÌc konstitutivnÌ to, ûe se Ñ∧ì inferenËnÏ liöÌ od jin˝ch v˝raz˘ kategorie ,v˝rokov˝ch spojekë (to jest od tÏch, kter˝mi m˘ûe b˝t nahrazov·n salva gramaticitatae ñ to jest v˝raz˘ jako Ñ∨ ì Ëi Ñ→ì). V˝znam Ñ∧ì tedy musÌ b˝t v ,paradigmatickÈë opozici k v˝znam˘m tÏchto v˝raz˘ ñ tato opozice se ovöem neprojevuje rozdÌlem interkategori·lnÌm, ale rozdÌlem intrakategori·lnÌm: v˝znamy v˝rokov˝ch spojek jsou stejnÈ kategorie (vöechny jsou to funkce p¯i¯azujÌcÌ pravdivostnÌ hodnoty dvojicÌm pravdivostnÌch hodnot), ale jsou to r˘znÈ objekty. Celou situaci navÌc m˘ûeme vidÏt jeötÏ p¯ÌmoËa¯eji saussurovsky, a to n·sledujÌcÌm zp˘sobem. Je tu jist· z·kladnÌ sÈmanticky relevantnÌ opozice ñ opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ. Ta je vyj·d¯ena tÌm, co jsme nazvali principem verifundace: v˝roky, kterÈ se liöÌ pravdivostnÌ hodnotou, se nutnÏ sÈmanticky (tj. v˝znamem) liöÌ. Tato opozice se pak dost·v· do interference se soustavou celk˘ a Ë·stÌ tvo¯enou v˝roky: podmÌnkou pro to, aby mÏly dva v˝roky stejnou (sÈmantickou) hodnotu, je tedy nejenom to, aby nebyly p¯Ìmo v tÈto opozici, to jest aby byly z hlediska sv˝ch pravdivostnÌch hodnot ekvivalentnÌ (mÏly tutÈû pravdivostnÌ hodnotu), ale takÈ to, aby byly z hlediska tÈto ekvivalence zamÏnitelnÈ. NahlÈdnuto takto, majÌ dva v˝roky stejnou sÈmantickou hodnotu ñ to jest stejn˝ v˝znam ñ pr·vÏ tehdy, kdyû jsou zamÏnitelnÈ z hlediska opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ, to jest kdyû m˘ûeme jeden druh˝m nahradit v kterÈmkoli v˝roku, aniû by to zp˘sobilo zmÏnu pravdivostnÌ hodnoty tohoto v˝roku ñ kr·tce kdyû jsou zamÏnitelnÈ salva veritate.261 V naöem extenzion·lnÌm modelu je ovöem p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot kompozicion·lnÌ, to jest dva v˝roky jsou zamÏnitelnÈ 261

Srv. J. Peregrin, Meaning and Structure.

220

7.7 Intenzion·lnÌ model v˝znamu

salva veritate pr·vÏ tehdy, kdyû majÌ stejnou pravdivostnÌ hodnotu. S pouûitÌm terminologie zavedenÈ v kapitole 3 tedy m˘ûeme ¯Ìci, ûe kompozicion·lnÌ projekcÌ opozice pravda/nepravda je v p¯ÌpadÏ takovÈho jazyka prostÏ jejÌ projekce kanonick·, to jest p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot. To je to, co n·m dovoluje v r·mci tohoto modelu ztotoûnit v˝znam v˝roku s jeho pravdivostnÌ hodnotou ñ a to je de facto takÈ to, co se naz˝v· extenzionalitou tohoto modelu. P¯ibr·nÌ dalöÌch, komplikovanÏjöÌch inferenËnÌch pravidel vöak m˘ûe extenzionalitu, to jest kompozicionalitu p¯i¯azenÌ pravdivostnÌch hodnot, naruöit ñ m˘ûe vÈst k tomu, ûe uû ne kaûdÈ dva v˝roky, kterÈ majÌ stejnou pravdivostnÌ hodnotu, budou i nahraditelnÈ salva veritate. To je to, co uvidÌme v n·sledujÌcÌm oddÌle.

7.7 Intenzion·lnÌ model v˝znamu Postupme k dalöÌm, komplikovanÏjöÌm inferencÌm, kterÈ jsou pro p¯irozen˝ jazyk charakteristickÈ. VezmÏme p¯Ìslovce ÑnutnÏì, kterÈ budeme, jak je zvykem v logickÈ literatu¯e, symbolizovat znakem Ñ ì. Protoûe z¯ejmÏ platÌ, ûe pokud nÏco nast·v· nutnÏ, pak to nast·v·, m˘ûeme ps·t  V ⇒V.

(1)

OpaËn· inference p¯itom ovöem z¯ejmÏ na mÌstÏ nenÌ ñ jestliûe nÏco nast·v·, neplyne z toho, ûe by to nast·valo nutnÏ: ⇒ V. V×

(2)

Co ovöem konstatovat lze, je to, ûe vypl˝v·-li v˝rok V z pr·zdnÈ mnoûiny p¯edpoklad˘, pak to, co konstatuje, nast·v· nutnÏ, a konstatov·nÌ, ûe to nast·v· nutnÏ, je z¯ejmÏ samo nutnÈ, to jest odvoditelnÈ z pr·zdnÈ mnoûiny p¯edpoklad˘. To znamen·, ûe platÌ jestliûe ⇒V, pak ⇒ V.

(3)

Zkusme tedy  za¯adit do naöeho extenzion·lnÌho modelu a najÌt pro nÏj p¯Ìsluönou pravdivostnÌ tabulku. Z (1) z¯ejmÏ vypl˝v·, ûe je-li V nepravdiv˝, musÌ b˝t V takÈ nepravdiv˝: V P N

V ? N

221

7. V˝znam a inferenËnÌ role

Co bude na mÌstÏ otaznÌku? Kdyby tam bylo P, znamenalo by to, ûe z pravdivosti V plyne pravdivost V ñ avöak (2) n·m ¯Ìk·, ûe tomu tak nenÌ; takûe P na mÌstÏ otaznÌku nebude. Mohlo by tam tedy b˝t N? To by z¯ejmÏ znamenalo, ûe ||V|| by muselo b˝t N, kdykoli by ||V|| bylo P. To je vöak zjevnÏ v rozporu s pravidlem (3), kterÈ konstatuje, ûe pro nÏkterÈ v˝roky V, jejichû hodnota je P (totiû pro ty, kterÈ jsou odvoditelnÈ z pr·zdnÈ mnoûiny), je ||V|| rovno P. ProblÈm je tedy oËividnÏ v tom, ûe hodnota ||V|| nenÌ jednoznaËnÏ urËena hodnotou ||V|| ñ nÏkterÈ pravdivÈ v˝roky jsou pravdivÈ nutnÏ, jinÈ ne. To znamen·, ûe kdybychom za v˝znamy v˝rok˘ i nad·le povaûovali pravdivostnÌ hodnoty, dostali bychom spor s principem kompozicionality. Pouûijeme-li terminologii, kterou jsme zavedli v oddÌle 3.3, m˘ûeme ¯Ìci, ûe jakmile vezmeme do hry oper·tor charakterizovan˝ inferenËnÌmi pravidly (1)-(3),262 p¯est·v· platit to, ûe dvÏ vÏty, kterÈ jsou z hlediska pravdivosti ekvivalentnÌ (to jest majÌ tutÈû pravdivostnÌ hodnotu), jsou z hlediska pravdivosti i zamÏnitelnÈ (to jest jsou vz·jemnÏ nahraditelnÈ salva veritate). Doch·zÌ tudÌû k situaci, ve kterÈ se soustava hodnot, do nÌû se promÌt· opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ, st·v· netrivi·lnÌ, to jest kdy kompozicion·lnÌ projekce tÈto opozice p¯est·v· b˝t totoûn· s jejÌ projekcÌ kanonickou. Abychom zachovali nahraditelnost synonym salva veritate, musÌme synonymii drasticky zredukovat (synonymnÌ uû nemohou b˝t kaûdÈ dva v˝roky s toutÈû pravdivostnÌ hodnotou), to jest drasticky rozr˘znit denot·ty v˝rok˘. TÌm se takÈ n·ö sÈmantick˝ model st·v· realistiËtÏjöÌ. Mohlo by se zd·t, ûe situaci vy¯eöÌ to, kdyû vezmeme za denot·ty v˝rok˘ namÌsto dvou hodnot P a N hodnoty Ëty¯i, totiû NP (,nutn· pravdivostë), PP (,prost·, ne-nutn· pravdivostë), PN (,prost·, nenutn· nepravdivostë) a NN (,nutn· nepravdivostë). Pak bychom totiû mohli |||| definovat jako tu funkci, kter· p¯i¯azuje hodnotÏ NP hodnotu NP a zb˝vajÌcÌm t¯em hodnot·m hodnotu NN. Je vöak t¯eba si uvÏdomit, ûe pak bychom museli redefinovat i v˝znamy logick˝ch oper·tor˘; a to by celou situaci d·le zkomplikovalo. Jakou funkci bychom totiû mÏli nynÌ p¯i¯adit nap¯Ìklad oper·toru Ñ∧ì? 262

D˘slednÏ vzato, (2) vlastnÏ inferenËnÌm pravidlem nenÌ (protoûe ne¯Ìk·, co je z Ëeho odvoditelnÈ, ale co z Ëeho odvoditelnÈ nenÌ) ñ ale to v tomto kontextu nenÌ podstatnÈ.

222

7.7 Intenzion·lnÌ model v˝znamu

V˝sledky, kterÈ by tato funkce mÏla d·vat pro nÏkterÈ dvojice naöich nov˝ch hodnot jsou nasnadÏ: tak nap¯Ìklad dvÏma NP by mÏla jistÏ p¯i¯adit NP, zatÌmco NP spolu s NN by mÏla p¯i¯adit NN. Co ale v p¯ÌpadÏ PP a PN? Konjunkce ne-nutnÈ pravdy a ne-nutnÈ nepravdy jistÏ m˘ûe b˝t ne-nutn· nepravda (viz nap¯Ìklad konjunkce ÑRushdie je spisovatelì s ÑRushdie je brank·¯ì, kter· d·v· v˝rok ÑRushdie je spisovatel a Rushdie je brank·¯ì, coû je v˝rok, kter˝ je nepravdiv˝, ale jeho pravdivost nenÌ nemoûn·), ale m˘ûe b˝t i nutnou nepravdou (viz konjunkce ÑRushdie je spisovatelì s ÑRushdie nenÌ spisovatelì, kter· d·v· ÑRushdie je spisovatel a Rushdie nenÌ spisovatelì, coû jistÏ nem˘ûe b˝t pravda). To znamen·, ûe ani se Ëty¯mi hodnotami nevystaËÌme: ne-nutnÈ pravdy a ne-nutnÈ nepravdy bychom museli d·le rozr˘znit podle toho, jak se chovajÌ z hlediska konjunkce. D· se uk·zat, ûe kdyû se takovÈ rozr˘znÏnÌ uskuteËnÌ do vöech d˘sledk˘, dostaneme nekoneËnou soustavu denot·t˘, kter· bude mÌt jedinou charakteristickou vlastnost: jejÌ prvky se budou ,chovatë jako podmnoûiny nÏjakÈ z·kladnÌ mnoûiny (matematicky ¯eËeno, tato soustava bude mÌt strukturu ,Booleovy algebryë). Prvky tÈto z·kladnÌ mnoûiny si pak lze n·zornÏ p¯edstavit jako jakÈsi ,moûnÈ svÏtyë263 ñ a celou situaci pak m˘ûeme vidÏt tak, ûe v˝rok nynÌ denotuje mnoûinu vöech tÏch moûn˝ch svÏt˘, ve kter˝ch je pravdiv˝. (V tom m˘ûeme vidÏt odraz z¯ejmÈho faktu, ûe pravdivostnÌ hodnota mnoh˝ch v˝rok˘ naöeho jazyka nenÌ absolutnÌ, ale je k nÏËemu relativnÌ ñ a toto nÏco si m˘ûeme p¯edstavit jako ,moûn˝ stav svÏtaë Ëi prostÏ ,moûn˝ svÏtë. V˝rok ÑRushdie je spisovatelì je za nÏkter˝ch stav˘ svÏta ñ Ëi v nÏkter˝ch moûn˝ch svÏtech ñ pravdiv˝, zatÌmco v jin˝ch je zjevnÏ nepravdiv˝.) Pak ovöem musÌme v˝znam oper·toru  ch·pat nikoli jako funkci p¯i¯azujÌcÌ pravdivostnÌ hodnoty pravdivostnÌm hodnot·m, ale jako funkci p¯i¯azujÌcÌ mnoûiny moûn˝ch svÏt˘ mnoûin·m moûn˝ch svÏt˘ ñ a to konkrÈtnÏ jako tu funkci, kter· p¯i¯azuje mnoûinÏ obsahujÌcÌ vöechny moûnÈ svÏty tutÈû mnoûinu a kterÈkoli jinÈ mnoûinÏ mnoûinu pr·zdnou. To je 263 Tato ,intenzion·lnÌë explikace pojmu v˝znam se odvinula jednak z logicko-filosofick˝ch ˙vah Rudolfa Carnapa (Meaning and Necessity) a jednak z logick˝ch v˝sledk˘ Saula Kripka (Semantical Considerations on Modal Logic, in: Acta Philosophica Fennica, 16, 1963, str. 83ñ94) t˝kajÌcÌch se tzv. mod·lnÌch logik.

223

7. V˝znam a inferenËnÌ role

d·no faktem, ûe v˝rok je nutnÏ pravdiv˝ pr·vÏ tehdy, kdyû je pravdiv˝ v kaûdÈm moûnÈm svÏtÏ. To znamen·, ûe je-li v˝znamem V mnoûina vöech moûn˝ch svÏt˘, je V pravdiv˝, a to v kaûdÈm moûnÈm svÏtÏ, a tudÌû denotuje mnoûinu vöech moûn˝ch svÏt˘; zatÌmco je-li V nepravdiv˝, byù i v jedinÈm moûnÈm svÏtÏ, je V nepravdiv˝, a to v kaûdÈm moûnÈm svÏtÏ, a V tudÌû denotuje pr·zdnou mnoûinu. 264 NynÌ n·m takÈ neËinÌ problÈm redefinovat denot·ty logick˝ch oper·tor˘ z naöeho extenzion·lnÌho modelu: konjunkce uû nebude denotovat v˝öe uvedenou pravdivostnÌ funkci, ale mnoûinovou operaci pr˘niku (kter· dvÏma mnoûin·m moûn˝ch svÏt˘ p¯i¯adÌ mnoûinu obsahujÌcÌ pr·vÏ ty moûnÈ svÏty, kterÈ pat¯Ì do obou tÏchto mnoûin), disjunkce bude podobnÏ denotovat operaci sjednocenÌ atd. P¯itom je t¯eba si uvÏdomit, ûe  nenÌ zdaleka jedin˝m oper·torem, ke kterÈmu n·s jazyk vede a kter˝ nenÌ explikovateln˝ extenzion·lnÏ ñ inferenËnÌ pravidla toho typu, jak· charakterizujÌ , necharakterizujÌ zdaleka jenom p¯Ìslovce, jako je ÑnutnÏì (kter· by mohla b˝t z hlediska p¯irozenÈho jazyka pokl·d·na za nÏco p¯ece jenom spÌöe okrajovÈho). PodstatnÏjöÌm p¯Ìpadem jsou r˘znÈ druhy nere·ln˝ch podmÌnkov˝ch vÏt (kontrafaktu·lnÌch kondicion·l˘), jejichû nejtypiËtÏjöÌm p¯Ìpadem jsou ty, kterÈ jsou tvo¯eny za pomoci spojky Ñkdybyì. Je z¯ejmÈ, ûe pravdivostnÌ hodnota vÏty tvaru Kdyby V1, V2 nenÌ jednoznaËnÏ urËen· pravdivostnÌmi hodnotami vÏt V1 a V2. ZjednoduöenÏ m˘ûeme ¯Ìci, ûe takov· vÏta je pravdiv·, je-li vÏta V2 pravdiv· v kaûdÈm takovÈm moûnÈm svÏtÏ, ve kterÈm je pravdiv· vÏta V1265 ñ k zjiötÏnÌ pravdivosti takovÈho souvÏtÌ tedy opÏt pot¯ebujeme vÏdÏt nejenom to, zda jsou V 1 a V2 pravdivÈ. 264 To je ovöem opÏt, podobnÏ jako vÏtöina z toho, co ¯Ìk·me v tÈto kapitole, zjednoduöenÌ. ÿÌk·me-li, ûe nÏco nast·v· nutnÏ, nemusÌ to znamenat, ûe to nast·v· v kaûdÈm moûnÈm svÏtÏ, ale m˘ûe to znamenat jenom to, ûe to nast·v· v kaûdÈm takovÈm moûnÈm svÏtÏ, kter˝ je mysliteln˝ jako alternativa Ëi jako budoucÌ stadium toho naöeho. To by ovöem vyûadovalo postulov·nÌ nÏjakÈ relace ,dosaûitelnostië mezi moûn˝mi svÏty. (Kripk˘v obecn˝ model sÈmantiky mod·lnÌ logiky s takovou relacÌ takÈ pracoval.) 265 Ve skuteËnosti je situace ponÏkud komplikovanÏjöÌ: Kdyby A, B ¯Ìk· spÌöe nÏco takovÈho jako: B je pravdiv˝ v kaûdÈm takovÈm moûnÈm svÏtÏ, ve kterÈm platÌ A a kter˝ se jinak v û·dnÈm podstatnÈm ohledu neliöÌ od naöeho souËasnÈho svÏta.

224

7.7 Intenzion·lnÌ model v˝znamu Kdybychom zavedli pro spojenÌ Kdyby A,B oper·tor, nap¯Ìklad | →, mohli bychom ps·t ||V1 →V2|| = {w | jestliûe w ∈ ||V1||, pak w ∈ ||V2 ||}= {w | w ∈/ ||V1 || nebo ó w ∈ ||V2 ||} = ||V1|| ∪ ||V2||.

Jin˝m p¯Ìkladem jsou slovesnÈ Ëasy. VÏtu ÑRushdie bude spisovatelì se zd· b˝t p¯irozenÈ ch·pat jako aplikov·nÌ nÏjakÈho oper·toru budoucnosti (kter˝ je, podobnÏ jako v p¯ÌpadÏ negace, de facto urËitou gramatickou konstrukcÌ) na vÏtu ÑRushdie je spisovatelì. Avöak takov˝ oper·tor pak opÏt nebude pojmuteln˝ do r·mce extenzion·lnÌ sÈmantiky ñ oznaËÌme-li ho B, pak pravdivostnÌ hodnota BV z¯ejmÏ nebude nijak ,vypoËitateln·ë z pravdivostnÌ hodnoty V, to jest budeme-li ||BV|| a ||V|| povaûovat za pravdivostnÌ hodnoty, nebude existovat û·dn· ,pravdivostnÌ tabulkaë odpovÌdajÌcÌ oper·toru B. Anal˝za Ëas˘ ovöem vyvol·v· pot¯ebu relativizovat pravdivost ani ne tak k moûn˝m stav˘m vÏcÌ, jako k Ëasov˝m okamûik˘m (a ta musÌ b˝t na rozdÌl od mnoûiny moûn˝ch svÏt˘ line·rnÏ uspo¯·dan·). Prohl·sÌme-li za v˝znam v˝roku mnoûinu Ëasov˝ch okamûik˘ (a sice tÏch okamûik˘, v nichû je tento v˝rok pravdiv˝), dok·ûeme uû zachytit v˝znam B snadno: bude to ta funkce, kter· danÈ mnoûinÏ Ëasov˝ch okamûik˘ p¯i¯adÌ mnoûinu vöech tÏch okamûik˘, kterÈ jsou n·sledov·ny alespoÚ jedin˝m okamûikem tÈ p˘vodnÌ mnoûiny. (V˝rok BV je pravdiv˝ pr·vÏ tehdy, existuje-li nÏjak˝ pozdÏjöÌ okamûik, v nÏmû je pravdiv˝ v˝rok V.) Form·lnÏ to m˘ûeme zapsat n·sledujÌcÌm zp˘sobem: ||BV|| = {o | ∃ o¥ (o¥>o a o¥∈||V||)}

M˘ûeme to vidÏt tak, ûe zatÌmco extenzion·lnÌ model funguje pro takov˝ jazyk, kter˝ vyjad¯uje pouze to, co je (to jest ,aktu·lnoë), pro p¯irozen˝ jazyk jsou charakteristickÈ mnohÈ formy vyjad¯ov·nÌ toho, co by mohlo b˝t (to jest ,potenci·lnoë). V obecnÈ intenzion·lnÌ sÈmantice bychom pak mÏli pravdivost relativizovat jak k moûn˝m svÏt˘m, tak k Ëasov˝m okamûik˘m. TakovÈ modely p¯irozenÈho jazyka byly na poË·tku sedmdes·t˝ch let navrûeny Montaguem, Tich˝m, Ëi Cresswellem.266 266 R. Montague, Universal Grammar, in: Theoria, 36, 1970, str. 373ñ 398; p¯etiötÏno in: Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, New Haven 1974; P. Tich˝, An Approach to Intensional Analysis, in: NÙus, 5, 1971, str. 273ñ297. M. J. Cresswell, Logic and Languages, London 1973.

225

7. V˝znam a inferenËnÌ role

7.8 Intenzionalita jako ,katalyz·tor v˝znamuë V souvislosti s intenzion·lnÌm modelem v˝znamu je moûnÈ si ujasnit jednu d˘leûitou vÏc t˝kajÌcÌ se povahy v˝znamu. Konstatovali jsme, ûe v˝znam je v˝sledkem projekce opozice pravda/nepravda; to jest, ûe v˝znam je d·n pravdivostÌ. SouËasnÏ je ale z¯ejmÈ, ûe v˝znam musÌ b˝t nÏËÌm, co je moûnÈ zn·t nez·visle na znalosti nejazykov˝ch fakt˘: zn·t v˝znam v˝roku ÑRushdie je spisovatelì jistÏ m˘ûeme, aniû bychom vÏdÏli, zda je tento v˝rok pravdiv˝. ObecnÏji jistÏ m˘ûeme zn·t v˝znam kaûdÈho v˝roku v jazyce (to jest rozumÏt tomuto jazyku), aniû bychom znali pravdivostnÌ hodnotu kaûdÈho v˝roku. PodobnÏ je to s ,referencÌë (to jest se vztahem jmenn˝ch fr·zÌ k jimi pojmenov·van˝m p¯edmÏt˘m): v˝znam v˝razu Ñspisovatel odsouzen˝ k smrti muslimsk˝mi fundamentalistyì m˘ûeme jistÏ docela dob¯e zn·t, aniû bychom vÏdÏli, kdo tÌmto spisovatelem je. VöimnÏme si, ûe u extenzion·lnÌho jazyka je tohle z definice nemoûnÈ: v jeho p¯ÌpadÏ je v˝znam (tj. denot·t) v˝roku totÈû co jeho pravdivostnÌ hodnota, a zn·t v˝znam tudÌû eo ipso znamen· zn·t pravdivostnÌ hodnotu. Jinak je tomu ovöem u jazyka intenzion·lnÌho: tady uû zn·t v˝znam (denot·t) neznamen· zn·t pravdivostnÌ hodnotu, ale vÏdÏt, ve kter˝ch moûn˝ch svÏtech je tento v˝rok pravdiv˝, to jest zn·t jeho pravdivostnÌ podmÌnky. Trv·me-li tedy na tom, ûe v˝znam je projekcÌ opozice pravda/nepravda a souËasnÏ ûe alespoÚ u nÏkter˝ch v˝rok˘ m˘ûeme zn·t v˝znam, aniû zn·me pravdivostnÌ hodnotu, musÌme uËinit z·vÏr, ûe u extenzion·lnÌch jazyk˘ nem· smysl o v˝znamu v pravÈm slova smyslu v˘bec hovo¯it. (P¯ehlÌûenÌ tohoto faktu m·, domnÌv·m se, na svÏdomÌ mnoh· nedorozumÏnÌ t˝kajÌcÌ se vztahu p¯irozenÈho jazyka a logiky.) Nutnou podmÌnkou pro to, aby bylo nÏco jazykem v pravÈm slova smyslu, se tedy z tohoto hlediska zd· b˝t intenzionalita. Jiû d¯Ìve (v oddÌle 6.4) jsme konstatovali, ûe je to pr·vÏ inferenËnÌ struktura, co p¯edstavuje ty aspekty opozice pravdivost/nepravdivost, kterÈ spadajÌ do znalosti jazyka (v protikladu ke znalosti mimojazykov˝ch fakt˘). RozumÌme-li vÏtÏ ÑFÌk je savecì, neznamen· to, ûe musÌme vÏdÏt, zda je tato vÏta pravdiv·, znamen· to ovöem, ûe musÌme vÏdÏt, za jak˝ch podmÌnek je tato vÏta pravdiv· (to jest, ûe je nap¯Ìklad pravdiv· v situaci, kdy je FÌk pes), a speci·lnÏ z jak˝ch vÏt vypl˝v· (to jest, ûe nap¯Ìklad vypl˝v· z vÏty ÑFÌk

226

7.8 Intenzionalita jako ,katalyz·tor v˝znamuë

je pesì). Avöak jak teÔ vidÌme, je to aû u intenzion·lnÌho jazyka, kde se ,pravdivostnÌ strukturaë jazyka rozdÏluje na Ë·st ËistÏ sÈmantickou (jejÌû znalost je znalostÌ jazyka) a Ë·st ,ontologickouë (jejÌû znalost je znalostÌ stavu svÏta). Intenzionalita je tak tÌm rysem jazyka, kter˝ zp˘sobuje, ûe se projekcÌ opozice mezi pravdivostÌ nepravdivostÌ st·v· nÏco, co lze zn·t, aniû bychom znali mimojazykovou skuteËnost. Je ovöem t¯eba si uvÏdomit, ûe rozhranÌ mezi tÌm, Ëemu ¯Ìk·me ,sÈmantick· Ë·st pravdivostnÌ struktury jazykaë, a tÌm, co jsme nazvali ,ontologickouë Ë·stÌ tÈto struktury, opÏt nenÌ niËÌm jin˝m neû dalöÌ variantou rozhranÌ mezi analytick˝m a syntetick˝m. ÿÌci, ûe to, ûe sloni majÌ plÌce, je z·leûitostÌ v˝znamu slova Ñslonì, a nikoli z·leûitostÌ faktickÈho stavu svÏta, je totÈû jako ¯Ìci, ûe jsou vÏty jako ÑJe-li Bimbo slon, pak m· plÌceì analytickÈ ñ a stÏûÌ existuje nÏjakÈ kritÈrium, kterÈ by n·m dovolilo ¯Ìci, zda tomu tak skuteËnÏ je. Nezn· ten, kdo nevÌ, ûe sloni majÌ plÌce, v˝znam slova Ñslonì ñ nebo spÌöe nevÌ nÏco faktickÈho? Jenom m·lo slov p¯irozenÈho jazyka m· nÏjakou explicitnÌ definici, kter· by jednoznaËnÏ stanovovala, co k jejich v˝znamu pat¯Ì a co ne. P¯estoûe je ovöem uvaûovan· hranice v tomto smyslu problematick·, popÌrat, ûe existuje rozdÌl, byù neostr˝ Ëi z·visl˝ na okolnostech, mezi znalostÌ jazyka a znalostÌ fakt˘ tÌmto jazykem vyjad¯ovan˝ch, by jistÏ nebylo rozumnÈ.267 NavÌc, jak jsme konstatovali v˝öe, ostrÈ rozhranÌ mezi analytick˝m a syntetick˝m m˘ûe b˝t uûiteËnÈ u form·lnÌch model˘ jazyka, jakÈ zde budujeme. A pohlÌûenÌ na p¯irozen˝ jazyk prismatem takov˝ch form·lnÌch jazyk˘ se navÌc stalo natolik bÏûn˝m (i kdyû obvykle neb˝v· explicitnÏ reflektov·no), ûe se tak v jistÈm smyslu st·v· ,zp˘sobem, jak p¯irozen˝ jazyk vnÌm·meë.268 267 Jednu z moûn˝ch cest, jak uËinit pojem analytiËnosti udrûiteln˝m i pro p¯irozen˝ jazyk, ukazujÌ M. N. Lance a J. OíLeary-Hawthorne (The Grammar of Meaning, Cambridge 1977): ti navrhujÌ explikovat pojem analytick· vÏta jako Ñtakov· vÏta, ûe nesouhlas s nÌ je (Ëi byl by) br·n jako p¯Ìkladn˝ d˘kaz toho, ûe p¯Ìsluön· osoba neporozumÏla nÏkterÈmu z jejÌch slovì (str. 96). ée bude v p¯ÌpadÏ takovÈhoto ch·p·nÌ analytiËnosti odpovÏÔ na ot·zku ÑJe ta a ta vÏta analytick·?ì Ëasto neurËit·, a nÏkdy se i bude mÏnit v z·vislosti na okolnostech, je z¯ejmÈ. 268 Quinovy skrupule pak m˘ûeme vidÏt jako varov·nÌ p¯ed absolutizacÌ tohoto pohledu. Jak ¯Ìk· H. Putnam (The Analytic and the Synthetic, in: H.

227

7. V˝znam a inferenËnÌ role

7.9 SÈmantickÈ modely zohledÚujÌcÌ dalöÌ typy inferencÌ U extenzion·lnÌho jazyka platÌ, ûe v nÏm jsou dva v˝roky zamÏnitelnÈ vzhledem k opozici pravda/nepravda pr·vÏ tehdy, kdyû majÌ tutÈû pravdivostnÌ hodnotu ñ v r·mci extenzion·lnÌho sÈmantickÈho modelu tedy majÌ dva v˝roky stejn˝ denot·t pr·vÏ tehdy, kdyû majÌ stejnou pravdivostnÌ hodnotu. U intenzion·lnÌho jazyka jsou dva v˝roky zamÏnitelnÈ, a dost·vajÌ tudÌû tent˝û denot·t pr·vÏ tehdy, kdyû jsou pravdivÈ v t˝chû moûn˝ch svÏtech. OznaËÌme-li symbolem ↔, tak jak je bÏûnÈ v logice, stejnost pravdivostnÌch hodnot (V↔V¥ pak m˘ûeme ËÌst jako zkratku za (V∧V¥)∨ (¬V∧¬V¥)), pak m˘ûeme ¯Ìci, ûe v r·mci extenzion·lnÌ sÈmantiky majÌ V a V¥ stejn˝ denot·t pr·vÏ tehdy, kdyû platÌ V↔V¥, zatÌmco v r·mci intenzion·lnÌ sÈmantiky majÌ stejn˝ denot·t pr·vÏ tehdy, kdyû platÌ (V↔V¥). To znamen·, ûe v r·mci intenzion·lnÌ sÈmantiky je (V↔V¥) nutnou a postaËujÌcÌ podmÌnkou pro to, aby byly V a V¥ zamÏnitelnÈ salva veritate. Proti tomu je ale, jak se zd·, moûnÈ v p¯irozenÈm jazyce najÌt protip¯Ìklady. VöimnÏme si nap¯Ìklad slovesa ÑdomnÌvat seì. P¯edstavme si, ûe platÌ, ûe se nÏjak˝ ËlovÏk X domnÌv·, ûe V, coû m˘ûeme symbolicky zachytit jako D(X,V). P¯edstavme si nap¯Ìklad ûe se nÏkdo domnÌv·, ûe jedna a jedna jsou dvÏ. P¯edstavme si d·le, ûe je V pravdiv˝ v t˝chû moûn˝ch svÏtech jako V¥, tj. ûe  (V↔V¥). Pak v r·mci intenzion·lnÌho sÈmantickÈho modelu nutnÏ platÌ D(X,V¥), protoûe D(X,V¥) vznikl z D(X,V) z·mÏnou v˝roku V v˝rokem V¥, a tyto dva v˝roky m˘ûeme v d˘sledku toho, ûe (V↔V¥), zamÏÚovat, aniû by to zp˘sobilo zmÏnu v˝znamu celku. P¯edstavme si vöak, ûe V je Feigl, G. Maxwell, vyd., Minnesota Studies in the Philosophy of Science III, Maples 1962, str. 135; Ëesky: AnalytickÈ a syntetickÈ, in: J. Peregrin a S. SousedÌk, vyd., Co je analytick˝ v˝rok?, Praha 1995), Ñm·me model p¯irozenÈho jazyka, podle kterÈho m· p¯irozen˝ jazyk ëpravidlaí, a to model s jakousi vysvÏtlujÌcÌ a p¯edpovÌdacÌ hodnotou, ale co nutnÏ pot¯ebujeme vÏdÏt, je to, v jakÈm ohledu je tento model p¯esn˝ a v jakÈm je zav·dÏjÌcÌ. ... Dispozice mluvËÌch p¯irozenÈho jazyka nejsou pravidly nÏjakÈho jazyka form·lnÌho, form·lnÌ jazyk je uûÌv·n jenom jako prost¯edek urËitÈ techniky reprezentace tÏchto pravidel; a obtÌû spoËÌv· v p¯esvÏdËenÌ, ûe jinÈ prvky tohoto modelu, nap¯Ìklad ostrÈ rozhranÌ mezi analytick˝m a syntetick˝m, neodpovÌdajÌ v˘bec niËemu skuteËnÈmu.ì PodrobnÏji viz J. Peregrin, PS.

228

7.9 SÈmantickÈ modely zohledÚujÌcÌ dalöÌ typy inferencÌ

Ñjedna a jedna jsou dvÏì a V¥ je Ñdruh· odmocnina z 144 je 12ì. Zd· se b˝t z¯ejmÈ, ûe tyto dva v˝roky platÌ v t˝chû moûn˝ch svÏtech, neboli ûe (V↔V¥): oba jsou z¯ejmÏ neempirick˝mi, matematick˝mi pravdami, kterÈ jsou nez·vislÈ na stavu svÏta, a platÌ tedy v jakÈmkoli svÏtÏ. P¯itom se ale zd· b˝t nerozumnÈ tvrdit, ûe domnÌv·-li se nÏkdo, ûe jedna a jedna jsou dvÏ, domnÌv· se tÌm nutnÏ i ûe druh· odmocnina z 144 je 12. To znamen·, ûe inferenËnÌ chov·nÌ predik·tu D (tak jako jeho p¯edobrazu ÑdomnÌvat seì) je takovÈ, ûe jej nelze zachytit v r·mci intenzion·lnÌho modelu. Zd· se, ûe postaËujÌcÌ podmÌnkou zamÏnitelnosti v kontextech tzv. ,propoziËnÌch postoj˘ë, jako je ten, kter˝ je vytv·¯en slovesem ÑdomnÌvat seì, nenÌ jenom to, aby byly p¯ÌsluönÈ v˝roky pravdivÈ v t˝chû moûn˝ch svÏtech, ale aby si to navÌc i subjekt, kterÈmu je p¯Ìsluön˝ postoj p¯ipisov·n, nÏjak˝m zp˘sobem uvÏdomoval. To znamen·, ûe obecnÏ m˘ûeme dva v˝roky povaûovat za zamÏnitelnÈ jedinÏ v tom p¯ÌpadÏ, kdy jsou nejenom ekvivalentnÌ ve smyslu intenzion·lnÌ sÈmantiky (to jest pravdivÈ v t˝chû moûn˝ch svÏtech), ale kdy je tato jejich intenzion·lnÌ ekvivalence navÌc nÏjak ,z¯ejm·ë. To nast·v· nap¯Ìklad v p¯ÌpadÏ, kdyû si jsou tyto v˝roky syntakticky natolik podobnÈ, ûe to ËlovÏk, kter˝ m· rozum a kter˝ zn· v˝znam vöech slov, jeû se v nich vyskytujÌ, nem˘ûe p¯ehlÈdnout (jeden z druhÈho vznikl jenom trivi·lnÌ n·hradou synonym synonymy, tak jako Ñ1+1=2ì a Ñjedna a jedna jsou dvÏì). To znamen·, ûe bereme-li v·ûnÏ propoziËnÌ postoje, musÌme konstatovat, ûe v˝razy, kterÈ se p¯Ìliö liöÌ syntakticky, se nemohou zcela shodovat v inferenËnÌch rolÌch; a to vede k z·vÏru, ûe v˝znam m· ñ v rozporu s tÌm, jak jsme v˝znam nahlÌûeli dosud ñ co dÏlat se syntaktickou strukturou. V˝znam tedy z tohoto hlediska m˘ûe b˝t vhodnÈ zachytit jako objekt, kter˝ m· strukturu, jeû se ñ do nÏjakÈ mÌry ñ shoduje se syntaktickou strukturou p¯ÌsluönÈho v˝razu. SÈmantick˝ch teoriÌ, ve kter˝ch je v˝znam ch·p·n jako nÏco strukturovanÈho zp˘sobem vÌce Ëi mÈnÏ podobn˝m strukturaci jeho jazykovÈho vyj·d¯enÌ, byla od sedmdes·t˝ch let naöeho stoletÌ, kdy se problÈm sÈmantickÈ anal˝zy vÏt o ,propoziËnÌch postojÌchë dostal do centra pozornosti sÈmantik˘, navrûena cel· ¯ada. NÏkterÈ jsou ¯eöenÌmi vÌcemÈnÏ ad hoc (viz nap¯. tzv. teorie strukturovan˝ch v˝znam˘, kter· byla navrûena Lewisem, 269 a rozpracovan· Cress269

D. Lewis, cit. d.

229

7. V˝znam a inferenËnÌ role

wellem270 i dalöÌmi), jinÈ jsou souË·stmi sofistikovan˝ch teoriÌ jazyka Ëi myölenÌ, kterÈ jsou Ëasto nesluËitelnÈ s naöÌm, strukturalistick˝m pohledem: to je p¯Ìpad tzv. situaËnÌ sÈmantiky Barwise a Perryho,271 kter· je typem toho, co jsme v kapitole 1 nazvali psychologicko-sÈmiotickou teoriÌ v˝znamu, Ëi rozvinutÈ verze transparentnÌ intenzion·lnÌ logiky Pavla TichÈho,272 ve kterÈ je v˝znam ch·p·n jako konstrukce a kter· je, jak uû jsme konstatovali, p¯Ìpadem teorie ontologicko-sÈmiotickÈ. 273 TichÈho sÈmantiku je ovöem i z naöeho pohledu moûnÈ povaûovat za pravdÏpodobnÏ nejd˘slednÏjöÌ ¯eöenÌ problÈmu ,propoziËnÌch postoj˘ë ñ ovöem ch·peme-li tuto sÈmantiku jako model sÈmantiky p¯irozenÈho jazyka (a TichÈho konstrukce tedy nikoli jako v˝znamy, ale jako modely v˝znam˘), ne jako jejÌ bezprost¯ednÌ popis (viz ß7.4). Na jinÈ zajÌmavÈ inferenËnÌ vzorce, kterÈ n·s mohou vÈst ke zcela jinÈmu druhu zkomplikov·nÌ sÈmantickÈho modelu jazyka, narazÌme, zaËneme-li se zajÌmat o inferenËnÌ chov·nÌ z·jmen a jim podobn˝ch ,anaforick˝chë prvk˘ jazyka. 274 TakovÈ v˝razy se totiû

270 M. J. Cresswell, Structured meanings: The Semantics of Propositional Attitudes, Cambridge (Mass.) 1985. 271

J. Barwise, J. Perry, Situations and Attitudes, Cambridge (Mass.)

1983. 272

P. Tich˝, Constructions.

273

TichÈho konstrukce je moûnÈ si p¯edstavit n·sledujÌcÌm zp˘sobem. V˝znam sloûenÈho v˝razu je podle principu kompozicionality v˝sledkem nÏjakÈ kombinace v˝znam˘ Ë·stÌ tohoto v˝razu ñ v typickÈm p¯ÌpadÏ v˝sledkem aplikace v˝znamu jednÈ z tÏchto Ë·stÌ na v˝znam ostatnÌch Ë·stÌ. V r·mci intenzion·lnÌho modelu je tedy intenze sloûenÈho v˝razu v˝sledkem kombinace intenzÌ jeho Ë·stÌ. A Tich˝ nynÌ ¯Ìk·, ûe za skuteËn˝ v˝znam sloûenÈho v˝razu je t¯eba povaûovat nikoli onu intenzi, kter· je v˝sledkem tÈto kombinace, ale samotnou tuto kombinaci, onu konstrukci, kterou intenzi p¯ÌsluönÈho celku konstruujeme z intenzÌ jeho Ë·stÌ. To ovöem znamen·, ûe je t¯eba d·t pojmu konstrukce nÏjak˝ p¯esn˝ smysl a konstrukce pojmout jako nÏjakÈ jasnÏ vymezenÈ abstraktnÌ objekty ñ a to je to, co Tich˝ ËinÌ. PodrobnÏji se vöemi uv·dÏn˝mi teoriemi zab˝v·m na jinÈm mÌstÏ (viz J. Peregrin, ⁄TS, kap. 5). 274

Anaforick˝m naz˝v·me takov˝ v˝raz, kter˝ nÏjak˝m zp˘sobem odkazuje k tomu, co uû bylo p¯edtÌm nÏjak˝m zp˘sobem zmÌnÏno; p¯Ìkladem

230

7.9 SÈmantickÈ modely zohledÚujÌcÌ dalöÌ typy inferencÌ

zjevnÏ chovajÌ jako jak·si ,jmÈna z·visl· na kontextuë: nap¯Ìklad vÏta ÑL˙thien ho milujeì, se chov· v p¯ÌpadÏ, ûe n·sleduje vÏtu ÑBeren je stateËn˝ì, jako (inferenËnÌ) ekvivalent vÏty ÑL˙thien miluje Berenaì, zatÌmco kdyby n·sledovala vÏtu ÑGlum je zbabÏl˝ì, chovala by se jako ekvivalent vÏty ÑL˙thien miluje Glumaì. InferenËnÌ role takov˝ch v˝raz˘ tedy nejsou podobnÈ inferenËnÌm rolÌm û·dn˝ch z tÏch prvk˘ jazyka, o nichû jsme se zmiÚovali dosud, a pro jejich zachycenÌ neposkytuje vhodnÈ prost¯edky û·dn˝ z dosud uvaûovan˝ch model˘.275 D· se vöak takÈ uk·zat, ûe podobnÏ jako v p¯ÌpadÏ modalit vy¯eöil situaci p¯echod od ztotoûÚov·nÌ v˝znam˘ v˝rok˘ s jejich pravdivostnÌmi hodnotami k ch·p·nÌ tÏchto v˝znam˘ jako mnoûin ,moûn˝ch svÏt˘ë, m˘ûe i tady pomoci podobn˝ druh posunu: jak vyölo najevo, je v tomto p¯ÌpadÏ t¯eba zaËÌt v˝znamy v˝rok˘ vidÏt jako funkce p¯i¯azujÌcÌ prvky urËitÈ mnoûiny prvk˘m tÈûe mnoûiny ñ a tentokr·t m˘ûeme prvky p¯ÌsluönÈ mnoûiny vidÏt nikoli jako moûnÈ svÏty, ale jako ,informaËnÌ stavyë. V˝rok je nynÌ ch·p·n jako nÏco, co vede od jednoho informaËnÌho stavu k jinÈmu, obvykle ,informaËnÏ bohatöÌmuë stavu. Tak jako v p¯ÌpadÏ intenzion·lnÌ sÈmantiky byl v˝znam v˝razu zachycenÌm pravdivostnÌch podmÌnek tohoto v˝roku, je v tomto p¯ÌpadÏ v˝znam v˝roku zachycenÌm ,informaËnÌho potenci·luë tohoto v˝roku, to jest zachycenÌm toho, jakou zmÏnu informaËnÌho stavu Ëi kontextu s sebou konstatov·nÌ tohoto v˝roku nese. R˘znÈ ,dynamickÈë sÈmantickÈ modely a s nimi souvisejÌcÌ dynamickÈ logiky tohoto druhu byly rozpracov·ny p¯edevöÌm v devades·t˝ch letech dvac·tÈho stoletÌ ñ viz nap¯. Kamp a Reyle276 Ëi Muskens aj.277

je v˝raz Ñten muûì ve vÏtÏ ÑL˙thien miluje Berena a chce toho muûe za manûelaì. 275 Viz J. Peregrin, Reference and Inference: the Case of Anaphora, in: K. Heusinger, U. Egli (vyd.), Reference and Anaphorical Relations, Dordrecht 1999. 276

H. Kamp, U. Reyle, From Discourse to Logic, Dordrecht 1993.

277

R. Muskens, J. van Benthem, A. Visser, Dynamics, in: Handbook of Logic and Language, Jan van Benthem a A. ter Meulen (vyd.), Oxford ñ Cambridge (Mass.) 1997. I tyto teorie podrobnÏ rozebÌr·m jinde (J. Peregrin, Dynamick· sÈmantika, in: ORGANON, F 4, 1996, str. 333ñ348 a ⁄TS, kap. 6).

231

7. V˝znam a inferenËnÌ role

7.10 Syntax a sÈmantika SÈmantickÈ modely, jakÈ jsme zde ve zkratce p¯edvedli, m˘ûeme bÏûnÏ nalÈzt v uËebnicÌch logiky; vÏnuje se jim dokonce samostatn˝ podobor matematickÈ logiky, teorie model˘278 (i kdyû ten se Ëasto omezuje na to, co jsme v p¯edchozÌch kapitol·ch naz˝vali element·rnÌ logikou a co odpovÌd· naöemu extenzion·lnÌmu modelu).279 Jak uû jsme vöak konstatovali, b˝vajÌ tyto sÈmantickÈ modely Ëasto ch·p·ny jinak, neû jak jsme je vykl·dali my zde; nikoli jako v˝sledky ,zhmotnÏnÌë inferenËnÌho chov·nÌ v˝raz˘, ale p¯Ìmo jako modely vztah˘, kterÈ v re·lnÈm svÏtÏ existujÌ mezi v˝razy a tÌm, co tyto v˝razy oznaËujÌ Ëi vyjad¯ujÌ, a tudÌû jako potvrzenÌ ontologicko-sÈmiotickÈho (p¯ÌpadnÏ nÏkdy i psychologicko-sÈmiotickÈho) n·zoru na jazyk. Je samoz¯ejmÏ pochopitelnÈ, ûe jsme-li p¯esvÏdËeni, ûe v˝razy jsou svou podstatou n·lepky k oznaËov·nÌ nÏjak˝ch vÏcÌ, budeme poûadovat, aby logick˝ model jazyka obsahoval vedle zachycenÌ chov·nÌ v˝raz˘ jazyka navÌc i zachycenÌ toho, na Ëem jsou tyto v˝razy ,nalepenyë, tedy v˝znam˘. Koneckonc˘ ñ m· se obvykle za to ñ ne¯ekneme-li, jak˝ objekt je v˝razem zastupov·n, je tento v˝raz jenom ,pr·zdnou slupkouë, a na tom nic nezmÏnÌ ani to, kdyû stanovÌme, jak se chov· (to jest jak· je jeho inferenËnÌ role). Je to teprve p¯i¯azenÌ v˝znamu, co dÏl· z v˝razu skuteËn˝ v˝raz hodn˝ toho jmÈna. Dokud v˝raz˘m v˝znamy nep¯i¯adÌme, pohybujeme se v oblasti syntaxe, ale skuteËn˝ jazyk musÌ mÌt nutnÏ sÈmantiku. Jak

278

Tady je ovöem na mÌstÏ upozornit na jistou dvojznaËnost slova Ñmodelì: zatÌmco my toto slovo pouûÌv·me v jeho bÏûnÈm smyslu a p¯edv·dÌme form·lnÌ jazyky s jejich form·lnÌ sÈmantikou jako modely jazyka v podobnÈm smyslu, v jakÈm je d¯evÏn· maketa lodi modelem lodi skuteËnÈ, v matematickÈ logice se tento termÌn uûÌv· v jinÈm smyslu: modelem danÈ mnoûiny vÏt se rozumÌ takov· sÈmantick· interpretace, kter· ËinÌ vöechny vÏty tÈto mnoûiny pravdiv˝mi; a modelem se takÈ nÏkdy rozumÌ i algebraick· struktura, kter· tvo¯Ì obor hodnot takovÈ interpretace. 279 Informace o jin˝ch logick˝ch systÈmech, kterÈ se ukazujÌ b˝t relevantnÌ pro sÈmantickou anal˝zu jazyka, je moûnÈ najÌt u J. van Benthema a A. ter MeulenovÈ (Handbook of Logic and Language, Oxford ñ Cambridge [Mass.] 1997).

232

7.10 Syntax a sÈmantika

to v trochu jinÈ souvislosti formuluje John Searle,280 Ñsyntax na sÈmantiku nestaËÌì.281 Je d˘leûitÈ si uvÏdomit, ûe strukturalismus, jak ho zde ch·peme, spoËÌv· na pr·vÏ opaËnÈ myölence, totiû na myölence, ûe syntax, v podobÏ inferenËnÌ artikulace, nejenom v nÏkter˝ch p¯Ìpadech na sÈmantiku staËit m˘ûe (v˝znam nÏkter˝ch v˝raz˘ je d·n ËistÏ jejich inferenËnÌ rolÌ), ale ve vöech p¯Ìpadech je pro sÈmantiku nezbytn· (protoûe aby mÏlo nÏco v˝znam, musÌ to b˝t inferenËnÏ artikulov·no, to jest musÌ to b˝t v inferenËnÌch vztazÌch k jin˝m v˝raz˘m). Abychom p¯edeöli nedorozumÏnÌ, musÌme ovöem odliöit dva smysly slova Ñsyntaxì, kterÈ b˝vajÌ Ëasto zamÏÚov·ny (a je to pr·vÏ jejich zamÏÚov·nÌ, co zp˘sobuje nedorozumÏnÌ toho druhu, jako je to, kterÈ vypl˝v· z dvojznaËnosti termÌnu Ñodvoditelnostì a kterÈ jsme probÌrali v oddÌle 7.2). V jednom smyslu tohoto slova se syntaktick˝mi vlastnostmi v˝razu naz˝vajÌ ty vlastnosti, kterÈ m· tento v˝raz ËistÏ s·m o sobÏ, nez·visle na jak˝chkoli jin˝ch jazykov˝ch i nejazykov˝ch entit·ch (takov˝mi vlastnostmi mohou b˝t t¯eba zaËÌnat pÌsmenem Ñaì Ëi obsahovat vÌce samohl·sek neû souhl·sek). Ve druhÈm, öiröÌm slova smyslu jsou syntaktick˝mi vlastnostmi v˝razu naz˝v·ny vöechny ty, kterÈ se t˝kajÌ vztahu tohoto v˝razu k jin˝m v˝raz˘m jazyka (avöak nikoli ty, kterÈ se t˝kajÌ jeho vztahu k nejazykov˝m entit·m). Co je moûnÈ z danÈho v˝roku odvodit, je pak z·leûitostÌ syntaxe v tom druhÈm slova smyslu (i kdyû jistÏ ne v tom prvnÌm). Povaûujeme-li inferenËnÌ artikulaci jazyka, to jest pravidla odvozov·nÌ jeho v˝rok˘ z jin˝ch, za z·leûitost syntaxe, pak je syntax pro sÈmantiku zcela z·sadnÌ. V˝raz se st·v· smyslupln˝m nikoli tÌm, ûe se jÌm pok¯tÌ nÏjak˝ p¯edem dan˝ objekt, ale tÌm, ûe zaËne nÏjak˝m zp˘sobem fungovat v urËitÈ formÏ lidskÈ interakce se svÏtem, interakce (pro nÌû sice m˘ûe b˝t z·sadnÌ nÏjak˝ typ p¯edmÏt˘, pro kterou je ale nutnÏ z·sadnÌ i inferenËnÌ artikulace). V˝raz je tedy smyslupln˝ Ë·steËnÏ Ëi ˙plnÏ dÌky tomu, ûe zaujÌm· mÌsto v logickÈm

280 J. Searle, Minds, Brains and Science, Cambridge (Mass.) 1984; Ëesky: Mysl, mozek vÏda, Praha 1994, str. 35. 281

Searle o toto heslo opÌr· svÈ odmÌt·nÌ myölenky, ûe by poËÌtaË mohl myslet. TvrdÌ, ûe poËÌtaË je schopen pouze manipulace s neinterpretovan˝mi symboly, ûe tedy Ñm· syntax, nem· vöak sÈmantikuì (tamt.).

233

7. V˝znam a inferenËnÌ role

prostoru inferencÌ. V˝raz Ñaì se tak nest·v· smyslupln˝m tÌm, ûe jÌm pok¯tÌme nÏjakou pravdivostnÌ funkci, ale tÌm, ûe zaËne fungovat v urËit˝ch inferencÌch; a v˝raz Ñkr·lÌkì se nestane smyslupln˝m pouze tÌm, ûe ho nÏjak asociujeme s kr·lÌky (a uû v˘bec ne tÌm, ûe bychom jÌm nÏjak doslova pok¯tili nÏjakou abstraktnÌ kr·lÌkovitost Ëi pojem kr·lÌka), ale nutnÏ i tÌm, ûe se stane pouûiteln˝ v urËit˝ch inferencÌch. OdmÌt·me tedy p¯edstavu, ûe abychom se mohli zab˝vat sÈmantikou, musÌme se nejprve zab˝vat metafyzikou, to jest identifikovat a inventarizovat podstatnÈ sloûky a Ë·sti svÏta, a potom urËit, na kter˝ch takto identifikovan˝ch entit·ch spoËÌvajÌ jednotlivÈ v˝razy naöeho jazyka. NeodmÌt·me ovöem, ûe to, co je vyjad¯ov·no naöimi vÏtami, jsou v jistÈm smyslu sloûky naöeho svÏta. N·ö svÏt totiû jistÏ m˘ûeme vidÏt jako skl·dajÌcÌ se z fakt˘;282 a fakty jsou pravdivÈ propozice, v˝znamy pravdiv˝ch vÏt. Co odmÌt·me, je to, ûe by pro n·s byl svÏt strukturovan˝ do fakt˘ zcela nez·visle na naöem jazyce. Fakty totiû z¯ejmÏ nejsou niËÌm jin˝m neû jist˝mi ÑvÏtotvar˝mi kusy skuteËnostiì,283 do kter˝ch se n·m svÏt rozloûÌ aû tehdy, kdyû ho vidÌme prismatem jazyka. ÑJazyk je,ì jak ¯Ìk· Davidson, 284 Ñorg·nem propoziËnÌho vnÌm·nÌ.ì 285 To znamen·, ûe (form·lnÌ) sÈmantika nenÌ p¯ÌvÏökem (form·lnÌ) metafyziky, ale naopak ûe metafyzika v tomto slova smyslu m˘ûe b˝t stÏûÌ nÏËÌm vÌce neû sÈmantikou. 286 Jak to formuluje Davidson,287 d· se p¯edpokl·dat, ûe Ñjsou-li pravdivostnÌ podmÌnky vÏt umÌstÏny do kontextu p¯ehlednÈ teorie, bude jazykov· struktura, kter· se z toho vyno¯Ì, odr·ûet hrubÈ obrysy reality.ì A to je takÈ podstatn· Ë·st pointy obratu k jazyku.

282

L. Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus, London 1922, ß1.

283

V˝raz P. F. Strawsona citovan˝ R. Rortym (Truth and Progress Philosophical Papers, sv. 3, Cambridge 1998, str. 35). 284 D. Davidson, Seeing Through Language, in: J. Preston (vyd.), Thought and Language, Cambridge 1997, str. 22. 285

PodrobnÏji o tom viz J. Peregrin, CSJS.

286

Viz J. Peregrin, DWW, kap. 10.

287

D. Davidson, Inquiries, str. 201.

234

8. ,PÿIROZEN…ë A ,FORM¡LNÕë

8.1 Co znamen· mÌt strukturu? Naöe dosavadnÌ ˙vahy snad ponÏkud osvÏtlily, v jakÈm smyslu hrajÌ struktury d˘leûitou roli v naöem ch·p·nÌ jazyka. Pokusili jsme se uk·zat, ûe je to pr·vÏ skrze pojem struktury, kudy vede cesta ke klÌËovÈmu pojmu jakÈkoli teorie a filosofie jazyka, k pojmu v˝znamu. Ot·zkou, kterou jsme si ovöem dosud nepoloûili, je, co to v˘bec znamen· mÌt strukturu: je struktura skuteËnou souË·stÌ tÏch vÏcÌ, kter˝m ji p¯ipisujeme, Ëi je spÌöe n·strojem naöeho rozumu? Znamen· tedy mÌt takovou a takovou strukturu spÌöe b˝t takov˝ a takov˝ s·m o sobÏ, Ëi b˝t tak a tak uchopov·n lidsk˝m rozumem? V prvnÌm p¯ÌpadÏ by struktura byla objektivnÌ vÏcÌ p¯Ìtomnou nÏkde ,vë tÈ vÏci, kterÈ ji p¯isuzujeme, a najÌt ji by tedy znamenalo zjistit nÏco objektivnÌho, objevit nÏco skrytÈho, tak jako mikroskopem objevujeme krystalovou m¯Ìûku miner·lu. V tom druhÈm by struktura nikde ,vë p¯ÌsluönÈ vÏci ve skuteËnosti nebyla, byla by jen jakousi ,sÌtÌë, do kterÈ n·ö rozum skuteËnost ,chyt·ë, aby ji pro n·s uËinil srozumitelnou.288 ProblÈmem ovöem je, ûe nenÌ zcela jednoduchÈ d·t takovÈto ot·zce skuteËnÏ jasn˝ smysl. Tato ot·zka je totiû svou povahou podobn· ot·zce Je barva nÏËÌm, co m· vÏc sama o sobÏ, nebo spÌöe zp˘sobem, jak my p¯Ìsluönou vÏc vidÌme?, na kterou z¯ejmÏ nelze d·t jednoznaËnou odpovÏÔ do tÈ doby, dokud nÏjak d·le nevyjasnÌme smysl v˝razu ,sama o sobÏë. V jednom smyslu totiû vÏci barvy ,samy

288

NenÌ snad t¯eba p¯ipomÌnat, ûe to byl posun od odpovÏdÌ toho prvnÌho druhu k odpovÏdÌm toho druhÈho, co st·lo v z·kladÏ Kantova ,kopernÌkovskÈho obratuë.

235

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

o sobÏë jistÏ majÌ ñ m˘ûeme totiû ¯Ìkat, ûe mÌt takovou a takovou barvu znamen· odr·ûet svÏtlo takov˝m a takov˝m zp˘sobem, a to vÏci jistÏ ,samy o sobÏë dÏlajÌ. Avöak v jinÈm smyslu vÏci barvu ,samy o sobÏë nemajÌ ñ protoûe barvu m˘ûeme ch·pat takÈ aû jako to, co my lidÈ vidÌme v d˘sledku interakce onoho vÏcmi odraûenÈho svÏtla s receptory naöich oËÌ (p¯ÌpadnÏ aû v d˘sledku jÌ vyvolanÈ aktivace neuron˘ naöeho mozku). Pt·t se Je barva nÏËÌm, co m· vÏc sama o sobÏ, nebo spÌöe zp˘sobem, jak my p¯Ìsluönou vÏc vidÌme? je tedy problematickÈ; a v podobnÈm smyslu je problematickÈ i pt·t se Znamen· mÌt takovou a takovou strukturu b˝t takov˝ a takov˝ s·m o sobÏ, Ëi b˝t tak a tak uchopov·n lidsk˝m rozumem? Poloûme si tedy mÌsto tÈto poslednÌ ot·zky ot·zku mnohem p¯ÌzemnÏjöÌ, ale tÌm i jasnÏjöÌ: je struktura danÈ vÏci jednoznaËn·, nebo m˘ûeme tÈûe vÏci obh·jitelnÏ p¯ipisovat r˘znÈ struktury? (Pokud odpovÌme, ûe jednoznaËn· nenÌ, bude, zd· se, rozumnÏjöÌ i na tu p¯edchozÌ ot·zku odpovÌdat ñ pokud ji nÏkdo shled· dostateËnÏ smysluplnou a poloûÌ ji ñ tak, ûe struktura ve skuteËnosti nenÌ ,vë p¯ÌsluönÈ vÏci.) A my se teÔ pokusÌme uk·zat, ûe alespoÚ v nÏkter˝ch p¯Ìpadech (a to konkrÈtnÏ v p¯ÌpadÏ struktur, o kterÈ n·m zde jde) je tomu skuteËnÏ tak, ûe strukturu je rozumnÏjöÌ vidÏt jako nÏco, co je z·vislÈ na ˙hlu pohledu a na kontextu, ve kterÈm ji tÈ kterÈ vÏci p¯ipisujeme.

8.2 JeötÏ jednou ,radik·lnÌ p¯ekladë Vûijme se jeötÏ jednou na chvÌli do situace radik·lnÌho p¯ekladatele. P¯edstavme si, ûe spolu s deseti domorodci vidÌ kr·lÌka a p¯edloûÌ jim vöem ke schv·lenÌ konstatov·nÌ Ñgavagaiì. P¯edstavme si, ûe vöech deset domorodc˘ na to reaguje tÌm, co p¯ekladatel jiû identifikoval jako souhlasnÈ gesto. A p¯edpokl·dejme d·le, ûe se p¯ekladatel p¯esvÏdËil, ûe tato skupina domorodc˘ je v tomto ohledu reprezentativnÌ; ûe je d˘vod p¯edpokl·dat, ûe podobnÏ by se zachovala i kaûd· jin· skupina domorodc˘. Z·vÏrem, kter˝ p¯ekladatel uËinÌ, bude pochopitelnÏ to, ûe Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk. Toto konstatov·nÌ je v˝razem urËitÈ pravidelnosti v tom, co p¯ekladatel pozoruje: pravidelnÈ ochoty domorodc˘ konstatovat Ñgavagaiì (nebo takovÈmu konstatov·nÌ p¯itak·vat) vûdy, kdyû je p¯Ìtomen kr·lÌk. Jde o sellarsovskÈ klasifikov·nÌ

236

8.2 JeötÏ jednou ,radik·lnÌ p¯ekladë

v˝razu Ñgavagaiì jako n·stroje uûiteËnÈho zp˘sobem analogick˝m tomu, jak˝m je n·m uûiteËn˝ n·ö v˝raz Ñkr·lÌkì; a souËasnÏ jde o ono zachycenÌ jistÈ ,jednoty v mnohostië (jednoty v˝znamu neboli funkce v mnohosti reakcÌ domorodc˘), jakÈ je podstatou naöeho pozn·v·nÌ svÏta. P¯ekladatel shledal ve svÏtÏ nÏjakou ,pravidelnostë, a tu vyj·d¯il. (Ve t¯etÌ kapitole jsme vidÏli, ûe odpovÏÔ na ot·zku, jak se tato pravidelnost v uûÌv·nÌ vÏt promÌt· do sÈmantickÈ struktury jazyka jako celku, nenÌ jednoduch·; ûe vyûaduje zvaûov·nÌ vztah˘ mezi celky a Ë·stmi a promÌt·nÌ hodnot z jednÏch na druhÈ. O toto n·m vöak teÔ nejde.) Uvaûme ale nynÌ trochu odliönou, a asi realistiËtÏjöÌ situaci. P¯edstavme si, ûe na konstatov·nÌ Ñgavagaiì v p¯Ìtomnosti kr·lÌka reaguje souhlasn˝m gestem jenom devÏt z deseti zkouöen˝ch domorodc˘, zatÌmco ten des·t˝ reaguje gestem nesouhlasn˝m. (A p¯edpokl·dejme opÏt, ûe se p¯ekladatel p¯esvÏdËil, ûe je takovÈto chov·nÌ domorodc˘ reprezentativnÌ.) I v tomto p¯ÌpadÏ bude asi st·le jeötÏ pro p¯ekladatele rozumn˝m z·vÏrem to, ûe Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk ñ a ûe se jeden z testovan˝ch domorodc˘ m˝lÌ (tj. ûe je, t¯eba v d˘sledku slabÈho zraku, mylnÏ p¯esvÏdËen, ûe vidÌ nÏco jinÈho neû kr·lÌka). P¯ekladatel˘v z·vÏr teÔ jiû ovöem nebude moûnÈ vidÏt jako tak p¯ÌmoËarÈ konstatov·nÌ faktickÈ pravidelnosti. Jeho Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk

(1)

uû nebude moûnÈ ch·pat prostÏ jako ,zkratkuë za vöichni domorodci jsou ochotni konstatovat Ñgavagaiì v p¯Ìtomnosti kr·lÌka, (2) protoûe (2) uû nenÌ pravda, takov· pravidelnost uû v tÈto novÈ situaci prostÏ neexistuje. Co tedy v tomto p¯ÌpadÏ p¯ekladatel˘v v˝rok (1) vlastnÏ ¯Ìk·? Jednou moûnou odpovÏdÌ by bylo, ûe konstatuje nÏco jako velk· vÏtöina domorodc˘ je ochotna konstatovat Ñgavagaiì v p¯Ìtomnosti kr·lÌka. (3) V tomto p¯ÌpadÏ je ovöem ot·zkou, proË takovouto ,statistickouë Ëi ,nedokonalouë pravidelnost zachycujeme prost¯ednictvÌm stejnÏ kategorickÈho konstatov·nÌ jako v p¯ÌpadÏ, kdyû je sama tato pravidelnost ,kategorick·ë. Nepodv·dÌme trochu, kdyû v p¯ÌpadÏ, ûe

237

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

skuteËn· pravidelnost ,kategorick·ë nenÌ, z˘st·v·me u naöeho ,kategorickÈhoë tvrzenÌ? Abychom p¯edeöli nedorozumÏnÌ, je ovöem t¯eba zd˘raznit, ûe o co n·m teÔ jde, nenÌ fakt, ûe jakÈkoli lidskÈ konstatov·nÌ, kterÈ m· podobu obecnÈho Ëi ,kategorickÈhoë v˝roku o svÏtÏ, je vlastnÏ pouze hypotetickÈ, protoûe se nem˘ûe opÌrat o vÌce neû o koneËn˝ poËet pozorov·nÌ Ëi experiment˘.289 Nejde n·m tedy o to, ûe p¯ekladatel bude ochoten konstatovat, ûe Ñgavagaiì znamen· kr·lÌk, i p¯es to, ûe nem˘ûe vylouËit, ûe se v budoucnu setk· s protip¯Ìklady, kterÈ ho p¯esvÏdËÌ, ûe se m˝lil ñ jak jsme ¯ekli, p¯edpokl·d·me, ûe data, kter· m· k dispozici, lze jiû povaûovat za dostateËnÏ reprezentativnÌ. Jde o to, ûe formuluje kategorickÈ tvrzenÌ (1), p¯estoûe to, co empiricky zjistil, m· podobu pouze ,statistickÈë pravidelnosti (3). Na to m˘ûeme b˝t v pokuöenÌ ¯Ìci, ûe p¯ekladatel˘v v˝rok (1) vlastnÏ ve skuteËnosti nevyjad¯uje (3), ale nÏco takovÈho jako kaûd˝ domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì, kdyû je p¯esvÏdËen, ûe je p¯Ìtomen kr·lÌk. (4) P¯ekladatel˘v z·vÏr by podle toho n·vrhu p¯ece jenom konstatoval jistou kategorickou pravidelnost, ovöem pravidelnost t˝kajÌcÌ se nikoli vztahu mezi slovem Ñgavagaiì a kr·lÌky, ale vztahu mezi tÌmto slovem a p¯esvÏdËenÌmi o kr·lÌcÌch. Kdybychom vöak mÏli takovÈ vysvÏtlenÌ p¯ijmout, byli bychom se nuceni pt·t, jak p¯ekladatel vÌ, ûe tÏch devÏt souhlasnÏ reagujÌcÌch domorodc˘ je skuteËnÏ o p¯Ìtomnosti kr·lÌka p¯esvÏdËeno, zatÌmco ten des·t˝ nikoli; a odpovÏdÌ by pak tÏûko mohlo b˝t nÏco jinÈho neû to, ûe jsme o tom p¯esvÏdËeni pr·vÏ proto, ûe tÏch devÏt 289 Ani fakt, ûe jsme se v obrovskÈm poËtu p¯Ìpad˘ p¯esvÏdËili, ûe magnety p¯itahujÌ ûeleznÈ p¯edmÏty, nenÌ absolutnÌ z·rukou pravdivosti ,kategorickÈhoë v˝roku Magnet p¯itahuje ûelezo ñ nem˘ûe to totiû nikdy vylouËit moûnost, ûe narazÌme na p¯Ìpad magnetu, kter˝ ûelezo p¯itahovat nebude. LidskÈ pozn·v·nÌ svÏta prostÏ musÌ fungovat tak, ûe se obecn˝ v˝rok povaûuje za prok·zan˝ tehdy, je-li k dispozici nÏjak˝ rozumnÏ velk˝, a p¯itom lidsky shrom·ûditeln˝ poËet souhlasn˝ch p¯Ìpad˘. V˝roky jako Magnet p¯itahuje ûelezo tedy povaûujeme za prok·zanÈ ñ i kdyû p¯itom nepouötÌme ze z¯etele fakt, ûe takov· ,prok·zanostë nenÌ zcela nezvratn·. Proto zd˘razÚuje K. R. Popper (Logik der Forschung, Wien 1935; Ëesky: Logika vÏdeckÈho b·d·nÌ, Praha 1997), ûe naöe teorie svÏta vlastnÏ nejsou teoriemi, kterÈ byly prok·z·ny, ale teoriemi, kterÈ nebyly (dosud?) vyvr·ceny.

238

8.2 JeötÏ jednou ,radik·lnÌ p¯ekladë

¯Ìk·, ûe vidÌ kr·lÌka, zatÌmco ten des·t˝ to popÌr·. Abychom vöak mohli nab˝t takovÈ p¯esvÏdËenÌ, musÌme p¯edpokl·dat, ûe Ñgavagaiì skuteËnÏ znamen· Ñkr·lÌkì. (To je ovöem j·dro Davidsonovy neoddÏlitelnosti zjiöùov·nÌ v˝znamu od zjiöùov·nÌ p¯esvÏdËenÌ.) To znamen·, ûe (4) vypl˝v· z (1). To je ale bludn˝ kruh: chtÏli jsme vysvÏtlit, jak dospÏjeme od ,statistickÈë pravidelnosti (3) ke ,kategorickÈmuë tvrzenÌ (1), a odpovÏdÏli jsme, ûe (1) ve skuteËnosti nenÌ vyj·d¯enÌm (3), ale ,kategorickÈë pravidelnosti (4); pak jsme ale vidÏli, ûe (4) nenÌ niËÌm jin˝m neû d˘sledkem (1) ñ ûe tedy (1) nenÌ d˘sledkem, ale p¯edpokladem (4). Lze namÌtnout, ûe (4) nemusÌme ch·pat pouze jako d˘sledek (3) a (1); ûe p¯estoûe p¯esvÏdËenÌ nevidÌme, nÏkde ,v hlav·chë mluvËÌch skuteËnÏ jsou ñ m˘ûeme si t¯eba myslet, ûe jsou kÛdov·na nÏjak˝mi objektivnÏ zjistiteln˝mi stavy neuron˘ v mozku. V tom p¯ÌpadÏ by konstatov·nÌ (4) tedy nebylo jenom d˘sledkem (3) a (1), znamenalo by kaûd˝ domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì, je-li v jeho mozku x. (5) Avöak jistÏ nelze tvrdit, ûe to, co (1) ¯Ìk·, je (5): to by bylo obh·jitelnÈ jedinÏ tehdy, kdybychom navÌc p¯edpokl·dali nÏco takovÈho, jako x v lidskÈm mozku je (p¯esvÏdËenÌm) o p¯Ìtomnosti kr·lÌka.

(6)

Jak bychom ovöem mohli zjistit tohle? Tak, ûe bychom nÏjak experiment·lnÏ zjistili, ûe stav x se v mozku mluvËÌho vyskytuje pr·vÏ tehdy, kdyû m· tento mluvËÌ tendenci konstatovat Ñkr·lÌkì Ëi s takov˝m konstatov·nÌm vyslovovat souhlas? I kdyû pomineme to, ûe jak jsme konstatovali v oddÌle 6.3, ani takovÈ zjiötÏnÌ by n·s nijak neopravÚovalo k z·vÏru, ûe x je p¯esvÏdËenÌm, nebylo by (6) v takovÈm p¯ÌpadÏ niËÌm jin˝m neû parafr·zÌ poznatku x se v mozku domorodce vyskytuje tehdy a jen tehdy, kdyû je tento domorodec ochoten konstatovat Ñgavagaiì, (7) coû by naöi snahu vysvÏtlit (1) tak, ûe za p¯edpokladu (6) ¯Ìk· totÈû co (5), uËinilo marnou. (6) by totiû pak byla parafr·zÌ (7), a (5) v konjunkci se (7) nenÌ niËÌm vÌce neû pr·zdnou tautologiÌ, ¯ÌkajÌcÌ, ûe domorodec je ochoten konstatovat Ñgavagaiì pr·vÏ tehdy, kdyû je ochoten konstatovat Ñgavagaiì.

239

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

Z·vÏrem tedy je, ûe se nevyhneme konstatov·nÌ, ûe radik·lnÌ p¯ekladatel v jistÈm smyslu klade kategoriËnost tam, kde ve skuteËnosti û·dn· nenÌ: pravidelnosti, kterÈ formuluje v r·mci svÈ ,p¯ekladovÈ p¯ÌruËkyë tedy jenom nezaznamen·v·, ale ñ do jistÈ mÌry ñ i ,vym˝ölÌë a ,kladeë. Samoz¯ejmÏ ne zcela libovolnÏ ñ jenom jist˝m zp˘sobem ,vylepöujeë a ,douspo¯·d·v·ë to, co skuteËnost sk˝t· v podobÏ ne zcela uspo¯·danÈ. V˝znam je tedy z tohoto hlediska prost¯edkem postulov·nÌ p¯esnÈ struktury nep¯esnÈ skuteËnosti; a p¯esvÏdËenÌ je prost¯edkem vysvÏtlenÌ odchylek skuteËnosti od tÈto struktury. OsvÏtleme tento zd·nlivÏ podivn˝ zp˘sob nakl·d·nÌ se skuteËnostÌ srovn·nÌm p¯ekladu (tj. ˙silÌ o vyrovn·nÌ se s nÏjak˝m nezn·m˝m jazykem prost¯ednictvÌm teorie jeho v˝znamu) s jinou lidskou intelektu·lnÌ ËinnostÌ, s pokusem vypo¯·dat se s prostorov˝mi aspekty svÏta kolem n·s prost¯ednictvÌm geometrie. D¯Ìv neû to ale uËinÌme, musÌme nÏkterÈ relevantnÌ aspekty geometrie probrat; a to bude n·mÏtem n·sledujÌcÌho oddÌlu. 8.3 Geometrie MatematikovÈ si d·vno l·mou hlavu s tÌm, jak m˘ûe geometrie slouûit naöim z·jm˘m v naöem ,hmatatelnÈmë svÏtÏ, kdyû se zab˝v· nÏËÌm, co se vlastnÏ v tomto naöem svÏtÏ v˘bec nevyskytuje. V naöem svÏtÏ totiû nikdy nenajdeme nic, co by bylo skuteËnou, ,stoprocentnÌë p¯Ìmkou Ëi skuteËn˝m, ,stoprocentnÌmë troj˙helnÌkem ñ Ëi alespoÚ nic, o Ëem bychom to mohli s jistotou ¯Ìci. Vöechno, s ËÌm p¯ich·zÌme do styku, jsou ˙tvary, kterÈ je moûnÈ za p¯Ìmky, troj˙helnÌky ap. povaûovat nanejv˝ö ,s p¯imhou¯enÌm jednoho Ëi obou oËÌë. Tento problÈm se jeötÏ vyhrotil, kdyû se v minulÈm stoletÌ zaËalo uvaûovat o tom, zda je tradiËnÌ geometrie, jak ji kanonizoval EukleidÈs a jeho n·sledovnÌci, tou spr·vnou, Ëi tou jedinou spr·vnou geometriÌ. Objevily se alternativnÌ n·vrhy: LobaËevskij, Bolyai a dalöÌ p¯iöli s tzv. hyperbolickou geometriÌ (kter· se od tÈ eukleidovskÈ liöÌ tÌm, ûe podle nÌ souËet ˙hl˘ v troj˙helnÌku nenÌ 180∞, ale o nÏco mÈnÏ), potÈ se objevila i geometrie eliptick· (pro kterou je souËet ˙hl˘ v troj˙helnÌku zase vÌce neû 180∞). 290 290 PodrobnÏji o neeukleidovsk˝ch geometriÌch viz P. VopÏnka, Rozpravy s geometriÌ: Otev¯enÌ neeukleidovsk˝ch svÏt˘ + Tr˝znivÈ tajemstvÌ, Praha 1997.

240

8.3 Geometrie

PrvnÌ pozoruhodnou vÏcÌ bylo, ûe brzy vyölo najevo, ûe to, zda ,tou pravouë geometriÌ je geometrie eukleidovsk· Ëi hyperbolick·, nelze rozhodnout û·dn˝mi empirick˝mi v˝zkumy naöeho svÏta. Avöak uvÏdomÌme-li si to, co jsme uû ¯ekli, totiû ûe ˙tvary, o kter˝ch pojedn·v· geometrie (eukleidovsk·, ale totÈû platÌ i pro kteroukoli jinou), se sensu stricto v tomto svÏtÏ v˘bec nevyskytujÌ, nenÌ na tomto zjiötÏnÌ vlastnÏ nic divnÈho. To samoz¯ejmÏ vedlo k celÈ ¯adÏ diskusÌ, kterÈ nebyly prosty nedorozumÏnÌ. Jeden takov˝ spor se odehr·l mezi francouzsk˝m matematikem Henri PoincarÈm a Bertrandem Russellem.291 Russell bere za hotovou vÏc, ûe aby mohla b˝t nÏjak· teorie geometriÌ, musejÌ b˝t jejÌ termÌny v p¯ÌmÈm vztahu k nÏjak˝m konkrÈtnÌm aspekt˘m naöeho re·lnÈho prostoru. Konstatuje tedy, ûe Ñv˝sledek m˘ûe b˝t povaûov·n za geometrick˝ jedinÏ tehdy, mohou-li b˝t veliËiny, ke kter˝m dospÌv·me, prostorovÏ interpretov·ny.ì292 PoincarÈ vöak m· za to, ûe existence neeukleidovsk˝ch geometriÌ spolu s faktem, ûe nedok·ûeme rozhodnout, kter· geometrie je ,ta prav·ë, prokazuje, ûe tomu tak b˝t nem˘ûe. Je p¯esvÏdËen, ûe o tom, zda p¯ijmeme eukleidovskou geometrii, Ëi nÏjakou jejÌ neeukleidovskou alternativu, se m˘ûeme rozhodnout zcela svobodnÏ, ûe je jenom vÏcÌ naöeho rozhodnutÌ, Ëemu budeme ¯Ìkat p¯Ìmky, plochy atd. TvrdÌ tedy, ûe Ñjedna geometrie nem˘ûe b˝t pravdivÏjöÌ neû jin·; m˘ûe b˝t jenom vhodnÏjöÌì.293 V podstatÏ tent˝û druh sporu, i kdyû moûn· v jeötÏ n·zornÏjöÌ podobÏ, se odehr·l i mezi Gottlobem Fregem a jednÌm z nejvÏhlasnÏjöÌch matematik˘ p¯elomu devaten·ctÈho a dvac·tÈho stoletÌ, Davidem Hilbertem. Frege je, podobnÏ jako Russell, p¯esvÏdËen, ûe geometrie zachycuje nÏco, co tu je uû p¯edtÌm, neû geometrickou teorii vybudujeme; a kritizuje Hilberta za to, ûe p¯esnÏ nevymezil,

291

Tato diskuse, stejnÏ jako nÌûe uveden· diskuse mezi Fregem a Hilbertem, je podrobnÏ probÌr·na A. Coffou (The Semantic Tradition from Kant to Carnap, Cambridge 1991) a S. Shapirem (Space, Number and Structure: A Tale of Two Debates, in: Philosophia Mathematica, 4, 1996, str. 148ñ173). 292 B. Russell, An Essay on the Foundations of Geometry, 1897; citov·no podle vyd·nÌ New York 1956, str. 45. 293

H. PoincarÈ, Science et MÈthode, Paris 1908, str. 235.

241

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

k Ëemu se termÌny Ñbodì, Ñp¯Ìmkaì atd., kterÈ v jeho teorii figurujÌ, vztahujÌ. Konstatuje: Vaöe axiomy uspo¯·d·nÌ obsahujÌ takÈ slova Ñbodì a Ñp¯Ìmkaì, jejichû v˝znam je ... nezn·m˝. Vaöe soustava definic je jako soustava rovnic s vÌcer˝mi nezn·m˝mi, u kterÈ z˘st·v· ¯eöitelnost a p¯edevöÌm jednoznaËnost urËenÌ nezn·m˝ch pochybnou. Doch·zÌ-li k tomuto, bylo by lepöÌ ¯eöenÌ udat, tj. kaûd˝ z v˝raz˘ Ñbodì, Ñp¯Ìmkaì, Ñmeziì jednotlivÏ vysvÏtlit na z·kladÏ nÏËeho jiû zn·mÈho. 294 Hilbert, kter˝ zaujÌm· stanovisko podobnÈ stanovisku PoincarÈho, ale formalistiËtÏjöÌ, je ovöem p¯esvÏdËen, ûe Frege chce do geometrie zat·hnout nÏco, co tam nepat¯Ì. Podle nÏj je geometrie jist˝m ,uzav¯en˝më systÈmem, kter˝ nenÌ t¯eba, a ani nelze podepÌrat û·dn˝m propojenÌm s nÏËÌm, co tu existuje p¯ed geometrickou teoriÌ. Smysl termÌn˘, jako jsou Ñbodì a Ñp¯Ìmkaì je podle nÏj vymezen ,implicitnÏë, a to pr·vÏ jen rolÌ, kterou tyto termÌny hrajÌ v r·mci geometrickÈ teorie: Nechci nic p¯edpokl·dat jako zn·mÈ; ve svÈm v˝kladu vidÌm definici pojm˘ bodu, p¯Ìmky, roviny. ... Sh·nÌ-li se nÏkdo po jin˝ch definicÌch pro Ñbodì ..., musÌm takovÈ poËÌn·nÌ co nejrozhodnÏji odmÌtnout; tady se totiû hled· nÏco, co se nikdy nem˘ûe najÌt, protoûe nic takovÈho neexistuje, a vöe se pak ztr·cÌ, zamot·v· a zamlûuje, a zvrh·v· se to ve hru na schov·vanou.295 To je ovöem to, co naprosto odmÌtal pochopit Frege ñ tomu zjevnÏ ned·valo dobr˝ smysl, ûe by mohl nÏkdo chtÌt formulovat nÏjakÈ axiomy s pomocÌ termÌn˘, u kter˝ch by nap¯ed p¯esnÏ nevymezil, co znamenajÌ. Z hlediska toho, o co n·m zde jde, je pouËnÈ se nad tÏmito spory zamyslet. Na kterÈ stranÏ je pravda? PokusÌme se uk·zat, ûe do jistÈ mÌry na obou; ûe jde Ë·steËnÏ spÌöe o nedorozumÏnÌ neû o spory a ûe tato nedorozumÏnÌ plynou z nedostateËnÈ reflexe vztahu mezi form·lnÌ geometriÌ jako z·leûitosti abstraktnÌ struktury, a geometrick˝mi aspekty skuteËnosti, tj. tÌm, co touto strukturou pomϯujeme. 294

G. Frege, Wissenschaftlicher Briefwechsel, G. Gabriel a kol. (vyd.), Hamburg 1976, str. 73. 295

Tamt., str. 66

242

8.3 Geometrie

Frege a Russell zd˘razÚovali, ûe geometrie by mÏla odpovÌdat nÏËemu p¯edgeometrickÈmu, totiû nÏjak˝m naöim ,prostorov˝m intuicÌmë, Ëi naöim p¯edteoretick˝m pojm˘m bodu, p¯Ìmky atd. ñ protoûe tyto p¯edteoretickÈ intuice Ëi pojmy jsou koneckonc˘ tÌm, kv˘li Ëemu p¯Ìsluön· teorie vznikla a o Ëem je. Zd˘razÚovali tedy, ûe struktura kladen· abstraktnÌ Ëi form·lnÌ geometriÌ musÌ b˝t pouûiteln· na n·ö re·ln˝ svÏt, ûe musÌ b˝t nahlÈdnuteln· jakoûto struktura tohoto svÏta. V tom mÏli jistÏ pravdu; na obranu PoincarÈho a Hilberta je k tomu ale t¯eba dodat, ûe m·-li b˝t geometrie provozov·na s matematickou p¯esnostÌ, pak tyto intuice nemohou hr·t skuteËnou roli v systÈmu geometrie jako takovÈm; ûe ËistÏ matematicky je moûnÈ pojednat pouze o tÈto struktu¯e, nikoli o onom zp˘sobu, jak ji promÌt·me na skuteËnost. (Je vöak tÏûkÈ uvϯit, ûe Frege a Russell, kte¯Ì oba tak hluboce p¯ispÏli k v˝voji modernÌ matematiky, by tohle nevidÏli. Je tÏûkÈ uvϯit, ûe by Frege, jehoû Begriffsschrift stanovila standard logickÈho zp¯esÚov·nÌ naöeho souzenÌ, a Russell, jehoû a Whiteheadova Principia mathematica byla tak velkolep˝m kompendiem onoho novÈho, symbolickÈho matematickÈho uvaûov·nÌ, podceÚovali p¯esnost a teoretickou preciznost. SpÌöe chtÏli zd˘raznit, ûe p¯esnost m· skuteËnou cenu jenom tehdy, kdyû pom·h· zachytit nÏco ,faktickÈhoë, nÏco, co je tu p¯ed tÌm, neû se p¯Ìsluön· teorie ustanovÌ.) Co naopak zd˘razÚovali PoincarÈ a Hilbert, je to, ûe chceme-li provozovat geometrii form·lnÌm zp˘sobem, kter˝ se tolik osvÏdËil v p¯ÌpadÏ aritmetiky, chceme-li neponechat nic nedok·z·no, musÌme s geometriÌ zach·zet jako s abstraktnÌm, ,ide·lnÌmë systÈmem, jehoû termÌn˘m d·v· smysl jedinÏ jejich postavenÌ v r·mci tohoto systÈmu. To je opÏt pravda, avöak na obranu Russella a Frega musÌme dodat, ûe nÏËemu ¯Ìk·me geometrie jedinÏ tehdy, je-li to schopno plnit urËit˝ ˙Ëel, totiû pom·hat n·m vyrovnat se s prostorov˝m aspektem naöÌ zkuöenosti. (A je opÏt tÏûko vϯit, ûe by tohle PoincarÈ a Hilbert nevidÏli; je vÌce neû tÏûkÈ vϯit, ûe by si mohli myslet, ûe by jak˝koli systÈm axiom˘, tedy nap¯Ìklad systÈm axiom˘ Peanovy aritmetiky, tvo¯il geometrii ve stejnÈm slova smyslu, v jakÈm je geometriÌ to, co je tvo¯eno axiomy Eukleidov˝mi. MyslÌm, ûe ve skuteËnosti je tomu tak, ûe tohle oni povaûovali za natolik samoz¯ejmÈ, ûe mÏli za ztr·tu Ëasu se nad tÌm pozastavovat. Proto spÌöe zd˘razÚovali, ûe takov˝ pojem jako ,prostorov· interpretaceë je p¯Ìliö v·gnÌ na to, aby byl zajÌmav˝, protoûe spousta vÏcÌ m˘ûe b˝t

243

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

,prostorovÏ interpretov·naë spoustou r˘zn˝ch zp˘sob˘. A zajÌmavÈ role p¯i explikov·nÌ naöich ,prostorov˝ch intuicÌë m˘ûe hr·t nejenom klasick· eukleidovsk· geometrie, ale jistÏ i r˘znÈ geometrie neeukleidovskÈ.) Cel· situace se vyjasnÌ, vidÌme-li geometrii jako shled·v·nÌ nÏjakÈ jednoty v mnohosti, jako pojÌm·nÌ nep¯ehlednÈho spektra urËit˝ch jev˘ (konkrÈtnÌch prostorov˝ch tvar˘) prost¯ednictvÌm nÏjakÈ struktury (tvar˘ abstraktnÌ geometrie), tedy jako projekci urËitÈ struktury na urËitÈ jevy a jako pozorov·nÌ tÏchto jev˘ jejÌm prismatem. (ModernÌ geometrie je pak specifick· v tom, ûe se vÌce neû kdykoli p¯edtÌm zab˝v· samotnou strukturou, s naprost˝m odhlÌûenÌm od toho, k Ëemu se tato struktura vztahuje v re·lnÈm svÏtÏ.) Pak si uvÏdomÌme, ûe cel˝ tento spor je do velkÈ mÌry pouze terminologick˝. Frege a Russell chtÏli prostÏ zd˘raznit, ûe ¯Ìkat nÏjakÈ abstraktnÌ struktu¯e ,geometrieë nenÌ rozumnÈ bez toho, abychom uk·zali, ûe tuto strukturu lze vzt·hnout na n·ö re·ln˝ prostor; PoincarÈ a Hilbert naopak zd˘razÚovali, ûe matematicky je moûnÈ pojednat pouze o struktu¯e, nikoli o jejÌm vztahu ke skuteËnosti. Avöak spor o to, zda termÌn Ñgeometrieì pouûÌvat jenom pro samo abstraktnÌ prisma, Ëi pro prisma spolu s jeho projekcÌ, je v podstatÏ ne p¯Ìliö hlubok˝m terminologick˝m problÈmem. V prvnÌm p¯ÌpadÏ musÌme mÌt na pamÏti to, ûe danÈmu ,struktur·lnÌmuë prismatu m˘ûeme ¯Ìkat geometrie jedinÏ dÌky tomu, ûe ho lze takto ,promÌtnoutë na re·ln˝ prostor; v tom druhÈm si musÌme uvÏdomit, ûe je to jedinÏ toto prisma, a nikoli zp˘sob, kter˝m je promÌtnutelnÈ na re·ln˝ prostor, co m˘ûe b˝t podrobeno ËistÏ matematickÈmu zkoum·nÌ.

8.4 Struktura jako form·lnÌ prisma Co nynÌ tvrdÌme, je to, ûe vztah mezi naöÌm re·ln˝m prostorem a geometrickou teoriÌ a vztah mezi re·ln˝m jazykem a jeho explicitnÌ sÈmantickou teoriÌ jsou podobnÈho druhu. Oba spoËÌvajÌ v nahlÌûenÌ nÏËeho faktickÈho prost¯ednictvÌm nÏjakÈ struktury. V˝znamy tak majÌ podobn˝ status jako geometrickÈ tvary: nem· smysl je hledat v re·lnÈm svÏtÏ, neboù jsou spÌöe prismaty, kter· n·m umoûÚujÌ relevantnÌ Ë·st svÏta ch·pat naöÌm lidsk˝m zp˘sobem.

244

8.4 Struktura jako form·lnÌ prisma

AbstraktnÌ tvar troj˙helnÌk je nap¯Ìklad prismatem, jehoû pomocÌ vnÌm·me Ëi ch·peme nÏkterÈ vÏci kolem sebe. PodÌvejme se na n·sledujÌcÌ obr·zek.

PrvnÌ z uveden˝ch ˙tvar˘ je pro n·s troj˙helnÌkem zcela nepochybnÏ (a nic na tom nemÏnÌ ani fakt, ûe p¯i mikroskopickÈm prozkoum·v·nÌ bychom na nÏm jistÏ shledali nÏjakÈ nepravidelnosti). I druh˝ bychom jeötÏ mohli mÌt za troj˙helnÌk ñ i kdyû za troj˙helnÌk deformovan˝ Ëi pok¯iven˝. T¯etÌ obr·zek uû pro n·s asi troj˙helnÌkem nebude, a urËitÏ uû ne ten Ëtvrt˝ ñ ten bychom mohli spÌöe vidÏt jako deformovan˝ kruh. To ukazuje, ûe urËitou mÌru odchylek od ide·lnÌho geometrickÈho tvaru jsme ochotni vnÌmat jako deformace a v obrazci st·le vidÏt tvar ñ p¯i p¯ekroËenÌ tÈto mÌry tam takov˝ tvar vidÏt p¯est·v·me. PodÌvejme se nynÌ na dalöÌ obr·zek.

PrvnÌ Ëtverec, kter˝ vidÌme, budeme asi ochotni prohl·sit za ,bÌl˝ë s nÏjakou skvrnou nebo kazem; druh˝ podobnÏ za ,Ëern˝ë s kazem Ëi skvrnou, ten t¯etÌ pak nenÌ ani Ëern˝, ani bÌl˝. To, co vidÌme, a obecnÏji, co shled·v·me ve svÏtÏ kolem n·s, se snaûÌme vtÏsnat do urËit˝ch jednoduch˝ch struktur Ëi kategoriÌ, kdykoli to alespoÚ p¯ibliûnÏ jde. Pro odchylky od tÏchto struktur pak m·me r˘znÈ termÌny jako Ñnep¯esnostì, Ñskvrnaì, Ñkazì ap. P¯edstavme si nynÌ, ûe obrazce na obr·zku 4 p¯edstavujÌ varianty ,mapyë mluvËÌch toho jazyka, se kter˝m pracuje n·ö zn·m˝ radik·l-

245

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

nÌ p¯ekladatel: bÌlou barvou jsou zaneseny p¯Ìpady, kdy je domorodec ochoten reagovat na kr·lÌka konstatov·nÌm Ñgavagaiì, a Ëernou ty, ve kter˝ch tomu tak nenÌ. P¯ekladatel se situaci opÏt snaûÌ uchopit prost¯ednictvÌm urËitÈho ide·lnÌho ,tvaruë, kter˝ artikuluje pomocÌ pojm˘ ,pravdaë a ,v˝znamë; pro odchylky od tohoto tvaru pak m· termÌn ,myln· p¯esvÏdËenÌë. Vr·tÌme-li se nynÌ k oddÌlu 8.2, m˘ûeme objasnit, jak se dost·v·me od (3) k (1): Fakt (3), to jest to, ûe velk· vÏtöina domorodc˘ je ochotna konstatovat Ñgavagaiì v p¯Ìtomnosti kr·lÌka, vykl·d·me tak, ûe domorodci povaûujÌ za spr·vnÈ konstatovat Ñgavagaiì v p¯Ìtomnosti kr·lÌka s v˝jimkou tÏch, kte¯Ì jsou mylnÏ p¯esvÏdËeni, ûe to kr·lÌk nenÌ, a to n·s d·le vede k (1). (Davidson ¯Ìk·: ÑPojem p¯esvÏdËenÌ ... je tady k tomu, aby vyplnil mezeru mezi objektivnÌ pravdivostÌ a tÌm, co se za pravdivÈ m·, a my ho ch·peme pr·vÏ v tomto spojenÌ.ì)296 TvrdÌme tedy, ûe radik·lnÌ p¯eklad je speci·lnÌm p¯Ìkladem obecnÈho mechanismu, kter˝m se ËlovÏk snaûÌ vn·öet do r˘zn˝ch aspekt˘ svÏta kolem sebe takov˝ ¯·d, jak˝ pot¯ebuje, aby se v nich dok·zal dob¯e orientovat. Strukturu m˘ûeme v tom, co se takto snaûÌme zvl·dnout, objevit buÔ vÌcemÈnÏ okamûitÏ a samovolnÏ (jak o tom pÌöÌ psychologovÈ vnÌm·nÌ), nebo postupnÏ, i v d˘sledku naöeho vÏdomÈho ˙silÌ. Radik·lnÌ p¯eklad je druh˝m p¯Ìpadem: vÏdomÏ i nevÏdomÏ v·ûÌme a hodnotÌme empirick· data a na z·kladÏ toho p¯ipisujeme v˝znamy a p¯esvÏdËenÌ. Naöe p¯ipisov·nÌ samoz¯ejmÏ nem˘ûe b˝t svÈvolnÈ, je (v podstatnÈ m̯e) urËeno empirick˝mi daty, nenÌ vöak urËeno natolik, abychom mohli v˝znamy vidÏt jako nÏco, co je n·m p¯Ìmo d·no jako souË·st tÏchto dat. (U radik·lnÌho p¯ekladu ovöem v poslednÌ instanci nejde o pouhÈ pravidelnosti uûÌv·nÌ, ale o pravidla, normy uûÌv·nÌ ñ ty jsou vöak zase, jak jsme se snaûili uk·zat v p¯edchozÌ Ë·sti tÈto knihy, d·ny jist˝mi pravidelnostmi normativnÌch p¯Ìstup˘.) Faktem ovöem je, ûe alespoÚ v tÏch p¯Ìpadech, kdy je struktura, kter· se n·m z dat ,vyno¯ujeë, z·leûitostÌ vÏdomÈ teoretickÈ reflexe, nenÌ d˘vod k p¯esvÏdËenÌ, ûe je tato struktura daty urËena zcela jednoznaËnÏ. PodstatnÈ je, aby struktura pokryla data pat¯iËn˝m zp˘sobem; to jest aby mnoûstvÌ tÏch dat, kterÈ z nÌ budou vyboËovat a kterÈ tak budeme nuceni prohl·sit za ,odchylkyë, ,kazyë, Ëi t¯eba (v p¯ÌpadÏ jazyka) za ,myln· p¯esvÏdËenÌë, nep¯ekroËilo urËitou 296

D. Davidson, Inquiries, str. 170.

246

8.5 ,SvÏt p¯irozenÈhoë a ,svÏt form·lnÌhoë

tolerovatelnou mez. Bude-li toto kritÈrium stejnÏ dob¯e splÚov·no dvÏma r˘zn˝mi strukturami, budou obÏ stejnÏ p¯ijatelnÈ ñ a prohl·sit o zkoumanÈ skuteËnosti, ûe ,m·ë jednu z nich, bude stejnÏ tak spr·vnÈ jako prohl·sit, ûe ,m·ë tu druhou. Strukturu je tedy v tomto smyslu skuteËnÏ lÈpe si p¯edstavovat jako prisma (Ëi ,deöifrujÌcÌ klÌËë), jÌmû danou skuteËnost pozorujeme, neû jako nÏco, co bychom objevili nÏkde ,uvnit¯ë tÈto skuteËnosti. NalezenÌ struktury tak nenÌ jako prosvÌcenÌ paûe rentgenem a zjiötÏnÌ, jak v nÌ vedou kosti, ale spÌöe jako nakreslenÌ pl·nku, kter˝ nÏkomu pom˘ûe vyznat se v nezn·mÈm mÏstÏ. KromÏ toho je t¯eba si uvÏdomit, ûe ,tolerovateln· mezë mnoûstvÌ odchylek se m˘ûe mÏnit s okolnostmi. V nÏkter˝ch p¯Ìpadech je v˝hodnÏjöÌ jednoduööÌ struktura, kter· ovöem p¯Ìsluönou skuteËnost zachycuje jen velice p¯ibliûnÏ, jindy je pot¯eba minimalizovat odchylky i za cenu sloûitosti struktury. Tak kreslÌme-li nÏkomu n·kres spalovacÌho motoru kv˘li tomu, aby pochopil, jak takovÈ motory fungujÌ, m˘ûe se n·kres od vzhledu jakÈhokoli skuteËnÈho motoru liöit drasticky ñ musÌ pouze vystihnout princip, ale jinak m˘ûe odhlÈdnout od vöech detail˘ konkrÈtnÌho provedenÌ. Budeme-li mu ho ale kreslit proto, aby takov˝ motor zkonstruoval, musÌme jÌt do detail˘ (p¯iËemû se ale opÏt m˘ûeme dopouötÏt nÏkter˝ch specifick˝ch, z hlediska danÈho ˙Ëelu neökodn˝ch ñ Ëi dokonce û·doucÌch ñ druh˘ zjednoduöenÌ).

8.5 ,SvÏt p¯irozenÈhoë a ,svÏt form·lnÌhoë V oddÌle 3.1 jsme konstatovali, ûe cesta k abstraktnÌm objekt˘m, kter˝mi jsou i struktury, vede p¯es abstrakci, p¯es extrahov·nÌ ,jednoho z mnohÈhoë. TeÔ jsme ovöem vykreslili obr·zek, na kterÈm mohou struktury, namÌsto toho, aby prostÏ existovaly nÏkde ,vë tÏch vÏcech, kterÈ je ,majÌë, existovat i do jistÈ mÌry nez·visle na nich: vÏci, jimû struktury p¯ipisujeme, musÌme nÏkdy dokonce jist˝m zp˘sobem ,zn·silÚovatë, aby se n·m do tÏchto struktur ,veölyë. Podle tohoto obr·zku nemusejÌ b˝t struktury prostÏ abstrakcemi artikulujÌcÌmi spoleËnÈ rysy vÏcÌ, ale mohou b˝t i nÏËÌm, do Ëeho my nÏkdy vÏci vtÏsn·v·me aû prokrustovsky, tak, ûe z nich ,o¯ez·v·meë to, co n·m nÏkde po stran·ch ,p¯eËnÌv·ë.

247

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

Abstraktno totiû nelze omezit na to, co vznikne p¯Ìmou abstrakcÌ ve smyslu ,extrakce spoleËnÈhoë. Vr·tÌme-li se k p¯Ìkladu geometrie: nelze si p¯edstavovat (jak p¯esvÏdËivÏ ukazuje nap¯Ìklad VopÏnka), 297 ûe geometrickÈ objekty a formy jsou prostÏ abstrahovanÈ z konkrÈtnÌch vÏcÌ. Stekeler-Weithofer 298 proto tvrdÌ, ûe uvaûujeme-li o abstraktnu, musÌme vedle abstrakce ve smyslu ,extrakce spoleËnÈhoë uvaûovat i o nÏËem trochu jinÈm, co Stekeler-Weithofer navrhuje nazvat ideacÌ. Ideace znamen· pouûitÌ struktur a forem, kterÈ nejsou v˝sledky pouhÈ abstrakce (a nejsou tedy sv·z·ny s konkrÈtnem p¯Ìmou pupeËnÌ öÚ˘rou) a kterÈ hrajÌ v r·mci naöeho uchopov·nÌ ,konkrÈtnaë komplikovanÏjöÌ roli ñ jsou totiû onÏmi prismaty, kter˝mi pozorujeme n·ö svÏt. Stekeler-Weithofer poukazuje na to, ûe takov˝ ,ideativnÌë aspekt m· vlastnÏ jak·koli ,kategorick·ë ¯eË. ÿÌk·: Kaûd˝ kategorick˝ v˝rok hovo¯Ì p¯edevöÌm o nÏËem typickÈm, abstraktnÌm, o nÏjakÈm ide·lnÌm svÏtÏ ,o sobÏë, a ve svÈm form·lnÌm n·roku na platnost jeötÏ neobsahuje ,pouûitÌë na re·ln˝ svÏt naöÌ zkuöenosti. KaûdÈ takovÈ pouûitÌ je vûdy projekcÌ, a ta vyûaduje soudnost p¯i posuzov·nÌ toho, zda je z hlediska pot¯eb komunikace odliönost toho stavu vÏcÌ, na kterÈ se tato ¯eË konkrÈtnÏ vztahuje ve svÏtÏ naöÌ zkuöenosti, od stavu vÏcÌ v ide·lnÌm modelu vyj·d¯enÈm onou form·lnÌ ¯eËÌ zanedbateln· nebo podstatn·.299 VezmÏme toto rozliöenÌ mezi ,svÏtem naöÌ zkuöenostië a ,svÏtem ide·lnÌch model˘ë v·ûnÏ (byù ¯eË o ,svÏtechë zde ch·pejme jenom metaforicky); hovo¯me jednoduöeji o svÏtÏ ,p¯irozenÈhoë a o svÏtÏ ,form·lnÌhoë. Ten prvnÌ je, kr·tce ¯eËeno, svÏtem tÏch vÏcÌ, mezi kter˝mi a spolu se kter˝mi ûijeme svoje ûivoty; ten druh˝ je svÏtem ,strukturë, kter˝mi si n·ö rozum pom·h·, kdyû se chce v tom prvnÌm svÏtÏ vyznat. 300 Ve svÏtÏ ,p¯irozenÈhoë (tradiËnÏji bychom mu mohli 297

P. VopÏnka, Rozpravy s geometriÌ, Praha 1989.

298

P. Stekeler-Weithofer, Ideation und Projektion, in: Deutsche Zeitschrift f¸r Philosophie, 42, 1994, str. 783ñ798. 299

Tamt., str. 797.

300

O takovÈm rozliöenÌ hovo¯Ì jiû PlatÛn: ÑNejprve je t¯eba podle mÈho mÌnÏnÌ stanovit tuto rozluku: co jest to, co st·le jest, ale vzniku nem·, a co

248

8.6 Formalizace

¯Ìkat svÏt ,st·v·nÌ seë) je vöechno neostrÈ, promÏnlivÈ a kontingentnÌ; jak se vÏci v tomto svÏtÏ majÌ, m˘ûeme pozn·vat (,a posteriorië) a popisovat (nejsystematiËtÏjöÌm zp˘sobem v r·mci p¯ÌrodnÌch vÏd). A je to pr·vÏ tento svÏt, kter˝ je bezprost¯ednÏ relevantnÌ pro naöe ûivoty. SvÏt form·lnÌho (svÏt ,bytÌë) se naproti tomu skl·d· z pevn˝ch a nemÏnn˝ch forem (tvar˘); vöechno v nÏm je ost¯e vymezenÈ a danÈ ,a priorië. V tomto svÏtÏ m˘ûeme definovat, ustanovovat a dokazovat. NejsystematiËtÏjöÌ zp˘sob studia tohoto svÏta p¯edstavuje matematika (p¯esnÏji ta jejÌ Ë·st, kter· se zab˝v· studiem abstraktnÌch struktur ñ tedy ta, kterÈ se dnes obvykle ¯Ìk· algebra). Studium nÏjakÈ konkrÈtnÌ vÏci, aù uû s pomocÌ nÏjakÈ struktury nebo ne, se t˝k· svÏta ,p¯irozenÈhoë, zatÌmco studium samotnÈ abstraktnÌ struktury se t˝k· svÏta ,form·lnÌhoë. ZaobÌr·nÌ se nÏËÌm prost¯ednictvÌm prismatu nÏjakÈ struktury a zaobÌr·nÌ se touto strukturou samotnou jsou tak dvÏ z·sadnÏ r˘znÈ vÏci, a je t¯eba je d˘slednÏ rozliöovat. To jsme vidÏli na p¯Ìkladu spor˘ PoincarÈ-Russell a Frege-Hilbert: z·vÏr, ke kterÈmu jsme doöli, lze nynÌ formulovat tak, ûe tyto spory byly Ë·steËnÏ v˝sledkem toho, ûe jedna strana rozumÏla geometriÌ studium prostorovÈho aspektu re·lnÈho svÏta prost¯ednictvÌm urËitÈ struktury, zatÌmco ta druh· jÌ rozumÏla ËistÏ studium p¯ÌsluönÈ struktury. 8.6 Formalizace NÏco pochopit Ëi analyzovat v mnoha p¯Ìpadech znamen· prostÏ najÌt a prostudovat strukturu, kterou to m·. Struktura je tedy Ëasto to z·sadnÌ, o co jde; a my m˘ûeme docela dob¯e zapomenout na vöechno ostatnÌ a soust¯edit se na ni. P¯itom struktura jako takov· je nÏco st·lÈho a nemÏnnÈho, nÏco, co m˘ûe b˝t studov·no ,matematickyë. Neznamen· to tedy, ûe m˘ûeme vlastnÏ studium Ëehokoli redukovat na studium p¯ÌsluönÈ struktury, tj. na jistou matematiku? Je t¯eba zd˘raznit, ûe nikoli: aby n·m totiû bylo studium nÏjakÈ abstraktnÌ struktury k nÏËemu z hlediska studia nÏjakÈ konkrÈtnÌ

jest to, co st·le vznik·, ale nikdy nenÌ jsoucÌ? Ono lze ch·pati p¯em˝ölenÌm s pomocÌ rozumu, ponÏvadû je st·le v tÈmû stavu, toto m˘ûe b˝t jen p¯edmÏtem mÌnÏnÌ s pomocÌ poËitku bez ˙Ëasti rozumu jakoûto nÏco, co vznik· a zanik·, ale nikdy nem· pravÈ jsoucnosti.ì (Timaios, 27dñ28a)

249

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

vÏci, musÌ to b˝t struktura tÈto vÏci, a zda tato vÏc skuteËnÏ p¯Ìsluönou strukturu m·, je empirick· ot·zka. To znamen·, ûe zkoumat abstraktnÌ strukturu namÌsto nÏjakÈ konkrÈtnÌ vÏci d·v· rozumn˝ smysl jedinÏ za p¯edpokladu, ûe jde skuteËnÏ o strukturu tÈto vÏci (to jest o strukturu, kterou lze tÈto vÏci smysluplnÏ p¯ipsat) ñ a zkoum·nÌ toho, zda tato vÏc onu strukturu m·, m˘ûe b˝t mnohem netrivi·lnÏjöÌ neû studium tÈto struktury samotnÈ. NahrazenÌ nÏjakÈ entity jejÌ strukturou ñ nap¯Ìklad p¯irozenÈho jazyka nÏjak˝m jazykem umÏl˝m nebo soustavy nÏjak˝ch p¯ÌrodnÌch dÏj˘ soustavou diferenci·lnÌch rovnic ñ m˘ûeme naz˝vat formalizacÌ tÈto entity. Jde de facto o p¯evedenÌ nÏjakÈ Ë·sti ,p¯ÌrodovÏdeckÈhoë problÈmu na problÈm ,matematick˝ë; a to je postup, kter˝ se v modernÌ vÏdÏ uk·zal jako neobyËejnÏ plodn˝. (A nebude asi velk˝m p¯eh·nÏnÌm, kdyû ¯ekneme, ûe pr·vÏ jemu tato vÏda vdÏËÌ za sv˘j bou¯liv˝ rozvoj.) 301 Je vöak nebezpeËnou iluzÌ p¯edstavovat si, ûe ,p¯ÌrodovÏdeckÈë ot·zky m˘ûeme redukovat na ot·zky ,matematickÈë beze zbytku ñ vûdy tu bude nÏjakÈ ,empirickÈ reziduumë t˝kajÌcÌ se p¯imϯenosti danÈ formalizace p¯ÌsluönÈ skuteËnosti. NenÌ n·m ale matematika schopn· skuteËnÏ d·t odpovÏdi na nÏkterÈ ,p¯ÌrodovÏdeckÈë ot·zky? Coûpak nem˘ûeme nap¯Ìklad vy¯eöenÌm nÏjakÈ soustavy diferenci·lnÌch rovnic spoËÌtat, ûe se most, kter˝ stavÌme, nezhroutÌ pod tÌhou aut, kterÈ po nÏm budou jezdit? Samoz¯ejmÏ m˘ûeme, ale jedinÏ za p¯edpokladu, ûe tato soustava rovnic skuteËnÏ s pot¯ebnou p¯esnostÌ charakterizuje p¯Ìsluön˝ most. P˘vodnÌ empirick˝ problÈm (Ñm˘ûe most, kter˝ stavÌme spadnout?ì) tak formalizacÌ nep¯ev·dÌme na problÈm matematick˝, ale rozdÏlujeme ho na dvÏ Ë·sti: na Ë·st ËistÏ matematickou (ÑjakÈ je ¯eöenÌ urËitÈ soustavy rovnic?ì) a na Ë·st empirickou (Ñvystihuje tato soustava rovnic danou skuteËnostì?). ÿÌk·me-li tedy ѯeöenÌ tÈ a tÈ soustavy rovnic dokazuje, ûe most nespadneì, myslÌme tÌm samoz¯ejmÏ ve skuteËnosti to, ûe toto platÌ za p¯edpokladu, ûe soustava rovnic, o kterou jde, skuteËnÏ zachycuje p¯Ìsluön˝ most. Samoz¯ejmÏ ûe most i p¯es jak˝koli ËistÏ matematick˝ v˝sledek spadnout m˘ûe ñ a my v takovÈm p¯ÌpadÏ ¯ekneme, ûe soustava, se kterou jsme pracovali, jej tedy adekv·tnÏ nepopisovala (pokud jsme 301

O roli ,matematizaceë v procesu zrodu modernÌ p¯ÌrodovÏdy a o jejÌch ˙skalÌch pojedn·v· P. VopÏnka, Geometrizace re·lnÈho svÏta (T¯etÌ rozpravy s geometriÌ), Praha 1995.

250

8.6 Formalizace

ovöem neudÏlali v naöich v˝poËtech chybu). Matematika tak ve skuteËnosti nem˘ûe roz¯eöit empirick˝ problÈm; m˘ûe roz¯eöit p¯Ìsluönou formalizaci a veökerou empiriËnost problÈmu koncentrovat do ot·zky, zda tato formalizace p˘vodnÌmu problÈmu skuteËnÏ odpovÌd·. Formalizace tedy neznamen· p¯evod empirie na matematiku, ale umoûnÏnÌ urËitÈ dÏlby pr·ce, kter· m˘ûe b˝t mnohdy extrÈmnÏ uûiteËn· ñ urËit˝m zp˘sobem od sebe oddÏluje matematick˝ a empirick˝ aspekt danÈho problÈmu tak, aby kaûd˝ z nich bylo moûnÈ ¯eöit p¯Ìsluön˝mi metodami. VezmÏme p¯Ìklad modernÌ fyziky: ta studuje chov·nÌ objekt˘ (,p¯irozenÈhoë) svÏta, avöak cestou formalizace dok·ûe mnoho sv˝ch problÈm˘ z podstatnÈ Ë·sti ¯eöit matematicky ñ nap¯Ìklad prost¯ednictvÌm ¯eöenÌ urËit˝ch rovnic (tak se vyvinulo odvÏtvÌ matematiky, kterÈmu se ¯Ìk· matematick· fyzika). ÿeöenÌ soustavy rovnic n·m ale m˘ûe ¯Ìci nÏco smysluplnÈho o nÏjakÈm faktickÈm jevu jenom tehdy, kdyû tyto rovnice tento jev skuteËnÏ v nÏjakÈm podstatnÈm smyslu vystihujÌ. TÌm vöÌm ovöem nechceme ¯Ìci, ûe poda¯Ì-li se n·m vhodn· formalizace, nem˘ûe b˝t ta zbytkov· empirick· Ë·st problÈmu vÌcemÈnÏ trivi·lnÌ. V mnoh˝ch p¯Ìpadech dok·ûeme t¯eba parametry stavÏnÈho mostu matematicky zachytit s takovou p¯esnostÌ, ûe n·m p¯ÌsluönÈ v˝poËty d·vajÌ nÏco velice blÌzkÈho jistotÏ. Co chceme ¯Ìci, je jenom to, ûe na p¯imϯenost formalizace, se kterou pracujeme, p¯ÌpadnÏ na to, aby bylo p¯ÌsluönÈ ,empirickÈ reziduumë minim·lnÌ, je t¯eba neust·le db·t. (Technik, kter˝ by se v˘bec nezajÌmal o faktickÈ parametry stavÏnÈho mostu s vÌrou, ûe to, aby most nespadl, mu zajistÌ sama matematika, by jistÏ nedopadl dob¯e.) Pokud ovöem nem·me na pamÏti to, ûe empiriËnosti problÈmu se nikdy nelze zbavit beze zbytku, m˘ûe to vÈst ke scestn˝m iluzÌm. TakovÈ iluze, totiû p¯edstavy, ûe na nÏkterÈ fyzik·lnÌ (Ëi jinÈ p¯ÌrodovÏdeckÈ) ot·zky m˘ûe odpovÏdÏt matematika sama, se vöak, v d˘sledku z·vratnÈho pokroku, kter˝ p¯ÌrodnÌ vÏdy dÌky matematizaci zaûÌvajÌ, vyskytujÌ dosti Ëasto. PodÌvejme se nap¯Ìklad, co ¯Ìk· jeden z koment·tor˘ nov˝ch v˝sledk˘ modernÌ fyziky: Eukleidovy axiomy ñ nap¯Ìklad ûe rovnobÏûky se nikdy neprotnou nebo ûe v rovinÏ je pouze jedin· p¯Ìmka spojujÌcÌ kaûdou dvojici bod˘ ñ jsou oËividn˝mi plody lidskÈ zkuöenosti s kreslenÌm Ëar na rovnÈ ploöe. PozdÏjöÌ matematikovÈ se uû takto

251

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

v·z·ni necÌtili a pro sv˘j seznam axiom˘ vyûadovali pouhou bezespornost. ... JeötÏ nevÌme, zda poË·teËnÌ podmÌnky p¯ÌsluönÈ nejhluböÌm fyzik·lnÌm problÈm˘m ... budou p¯Ìmo souviset s fyzik·lnÌ realitou p¯Ìstupnou naöim smysl˘m, anebo zda to budou abstraktnÌ matematickÈ koncepce vyûadujÌcÌ pouze vlastnÌ bezespornost.302 V prvnÌ Ë·sti tohoto cit·tu se zrcadlÌ zmatenÌ rozebÌranÈ v oddÌle 8.3: geometrie jako teorie urËitÈho aspektu re·lnÈho svÏta je prostÏ nÏco jinÈho neû geometrie jako teorie jist˝ch form·lnÌch struktur; takûe onen rozdÌl mezi Eukleidem a tÏmi modernÌmi matematiky, kterÈ m· autor na mysli, je z velkÈ Ë·sti z·leûitostÌ toho, ûe kaûdÈ z tÏchto dvou teoriÌ jde o nÏco jinÈho. NenÌ to tedy doklad toho, ûe by bylo nÏco svou podstatou empirickÈho p¯evedeno na Ëistou matematiku. JeötÏ markantnÏjöÌ je ovöem zmatenÌ v druhÈ Ë·sti cit·tu: p¯edstava, ûe by nÏjak· matematick· teorie mohla b˝t teoriÌ poË·teËnÌch podmÌnek Ñp¯Ìsluön˝ch nejhluböÌm fyzik·lnÌm problÈm˘mì prostÏ jenom v d˘sledku svÈ bezespornosti je stejnÏ absurdnÌ jako p¯edstava, ûe by nÏjak· vÏta mohla b˝t popisem toho, co m·m v kapse, jenom v d˘sledku toho, ûe by mÏla urËit˝ poËet slov. 8.7 Dodatek: Vzorce a pravidelnosti V tÈto kapitole jsme ¯ekli nÏco o tom, co to znamen· mÌt strukturu; a doöli jsme k z·vÏru, ûe alespoÚ struktury toho druhu, jakou je struktura jazyka, m˘ûe b˝t rozumnÏjöÌ vidÏt jako prismata, kter· pouûÌv·me k ,zesrozumitelnÏnÌë tÏch vÏcÌ, jimû je p¯ipisujeme, neû jako nÏco, co p¯Ìmo nach·zÌme ,vë tÏchto vÏcech. To ovöem v û·dnÈm p¯ÌpadÏ neznamen·, ûe bychom se o tom, co m· strukturu, rozhodovali zcela svÈvolnÏ; ûe bychom podle n·lady nÏco tu ,struktur·lnÌm prismatemë nahlÌûeli, tu nikoli. NahlÌûenÌ nÏkter˝ch vÏcÌ skrze takov· ,struktur·lnÌ prismataë je prostÏ naöÌm zp˘sobem, jak tyto vÏci ch·pat ñ naöe volnost spoËÌv· v tom, ûe v nÏkter˝ch p¯Ìpadech m˘ûe b˝t struktura, kterou vÏci p¯ipisujeme, poplatn· tomu, co n·s na danÈ vÏci zajÌm·, a v r·mci jist˝ch mezÌ m˘ûe b˝t poplatn·

302

J. Barrow, Theories of Everything, 1992, Ëesky: Teorie vöeho, Praha 1996, str. 45.

252

8.7 Dodatek: Vzorce a pravidelnosti

i naöÌ svÈvoli Ëi n·hodÏ.303 Faktem tedy je, ûe i tam, kde m·me v p¯ipisov·nÌ struktur jistou volnost, jde o volnost znaËnÏ omezenou ñ a d·v· tedy smysl pt·t se, kterÈ vÏci struktury majÌ, a kterÈ ne. Podle toho, co jsme dosud o struktur·ch ¯Ìkali, je ovöem odpovÏÔ na tuto ot·zku trivi·lnÌ: strukturu m· kaûd· vÏc, kter· je sloûen· z nÏjak˝ch Ë·stÌ, Ëi kterou m˘ûeme jako sloûenou z nÏjak˝ch Ë·stÌ vidÏt. Slovo Ñstrukturaì se ale Ëasto pouûÌv· i v ponÏkud jinÈm smyslu, podle nÏhoû nÏkterÈ sloûenÈ vÏci strukturu majÌ, zatÌmco jinÈ nikoli ñ a mÌnÌme tÌm, ûe u tÏch prvnÌch m˘ûeme v uspo¯·d·nÌ jejich Ë·stÌ objevit nÏjakou pravidelnost, nÏjak˝ ,vzorecë (v angliËtinÏ se zde uûÌv· slovo Ñpatternì), zatÌmco u tÏch druh˝ch se n·m toto uspo¯·d·nÌ jevÌ jako naprosto nepravidelnÈ, n·hodnÈ. MÌt strukturu v tomto smyslu tedy znamen· b˝t nÏjak ,uspo¯·dan˝më, a nikoli jenom ,n·hodn˝më souhrnem sv˝ch Ë·stÌ. VezmÏme si n·sledujÌcÌ t¯i obrazce:

Jejich ,strukturovanostë na prvnÌ pohled kles· zleva doprava ñ a je lhostejnÈ, zda budeme ¯Ìkat, ûe ten prvnÌ strukturu m· a ten poslednÌ ne, Ëi ûe strukturu majÌ vöechny, ale ten vlevo ji m· ,lepöÌë (,pravidelnÏjöÌë, ,uspo¯·danÏjöÌë, ,mÈnÏ n·hodnouë) neû ten napravo.304 V kaûdÈm p¯ÌpadÏ musÌme uznat nÏco jako ,mÌru strukturovanostië Ëi ,mÌru pravidelnosti strukturyë: nÏkterÈ objekty jsou strukturova-

303

N·zornÏ je tohle vidÏt v p¯Ìpadech, kdy se nabÌzejÌ dvÏ velice odliönÈ struktury, kterÈ jsou nicmÈnÏ z hlediska nahlÌûenÈ vÏci stejnÏ p¯ijatelnÈ (to znamen·, ûe tato vÏc je svou povahou ,na pomezÌë tÏchto dvou struktur. Takov˝m p¯Ìpadem jsou obr·zky, ,ve kter˝chë m˘ûeme stejnÏ tak dob¯e vidÏt dvÏ r˘znÈ vÏci, jako je slavn˝ Wittgenstein˘v [PU, str. 520] ,kachnozajÌcë, kter˝ je na titulnÌ str·nce tÈto knihy, Ëi jeho propracovanÏjöÌ obdoby.) 304 Zd˘raznÏme, ûe se jedn· o ,strukturovanostë prima facie a per se. Nelze vylouËit, ûe se nap¯Ìklad uk·ûe, ûe ten poslednÌ obrazec zn·zorÚuje strukturu nÏjakÈho pozoruhodnÈho, vysoce pravidelnÈho procesu, a ûe se n·m tedy v d˘sledku toho m˘ûe zaËÌt jevit jako vysoce strukturovan˝.

253

8. ,P¯irozenÈë a ,form·lnÌë

nÏjöÌ Ëi pravidelnÏjöÌ neû jinÈ. NalezenÌ vhodnÈho struktur·lnÌho prismatu, o jakÈm jsme pojedn·vali v tÈto kapitole, pak znamen· jistou maximalizaci strukturovanosti v tomto smyslu ñ nalezenÌ tÈ ,nejpravidelnÏjöÌ strukturyë, kterou lze danÈ entitÏ p¯ipsat (je-li d·na mÌra zanedbateln˝ch odchylek). Co to takov· strukturovanost je? V Ëem jsou nÏkterÈ struktury strukturovanÏjöÌ neû jinÈ? Na to nenÌ snadn· odpovÏÔ. VezmÏme nap¯Ìklad ËÌselnÈ posloupnosti.305 Posloupnost 1,2,3,4,5, ... se n·m jevÌ jako jednoznaËnÏ pravideln· a p¯Ìmo se n·m vnucuje pokraËov·nÌ ... 6,7,8, ...; na druhÈ stranÏ t¯eba posloupnost 7,2,4,9,2, ... se n·m jevÌ jako zcela nepravideln· a zd· se n·m, ûe by mohla pokraËovat v podstatÏ jakkoli. V Ëem tento rozdÌl spoËÌv·? V tom, ûe tu prvnÌ m˘ûeme zachytit jednoduch˝m vzorcem, totiû xi = xi-1 + 1 (Ñkaûd˝ Ëlen je o jedniËku vÏtöÌ neû ten p¯edchozÌì)? Ale kdybychom zavedli oper·tor ⊕ tak, aby 7⊕1=2, 2⊕1=4, 4⊕1=9 a 9⊕1=2, mohli bychom stejnÏ jednoduch˝ vzorec napsat i pro tu druhou posloupnost: x i = xi-1 ⊕ 1. Je tedy rozdÌl v tom, ûe + je ,p¯irozen·ë operace a ⊕ ,nep¯irozen·ë? Co to ale znamen· ,p¯irozen·ë? Co kdybychom se byli ve ökole uËili poËÌtat s ⊕, a ne s +, bylo by pak p¯irozenou operacÌ ⊕? V kaûdÈm p¯ÌpadÏ souvisÌ u posloupnostÌ pravidelnost s existencÌ nÏjakÈho vzorce, podle kterÈho se Ëleny tÈto posloupnosti zdajÌ b˝t vytv·¯eny. Pokud takov˝ vzorec existuje a pokud ho my skuteËnÏ odhalÌme, dok·ûeme podle nÏj urËovat dalöÌ a dalöÌ Ëleny posloupnosti, t¯eba aû do nekoneËna. (Tak jako identifikov·nÌm gramatiky jazyka dok·ûeme do nekoneËna vytv·¯et gramatickÈ v˝razy danÈho jazyka. Jde vlastnÏ o nalezenÌ koneËnÈho kritÈria nÏjakÈ neomezenÈ vlastnosti ñ proto jsem to na jinÈm mÌstÏ nazval kriteri·lnÌ rekonstrukcÌ.)306 Vzorec ,generujÌcÌë danou posloupnost (Ëi gramatika ,generujÌcÌë dan˝ jazyk) tedy vlastnÏ v jistÈm smyslu obsahuje ve ,stlaËenÈë formÏ vöechnu ,informacië, kterou obn·öÌ dan· nekoneËn·

305 ProblÈmem hled·nÌ pravidelnosti v ËÌseln˝ch posloupnostech a s nÌm souvisejÌcÌm problÈmem toho, co to takov· pravidelnost vlastnÏ je, se podrobnÏ zab˝v· D. Hofstadter, To Seek Whence Cometh a Sequence, in: D. Hofstadter et al., Fluid Concepts and Creative Analogies, New York 1995. 306

Viz J. Peregrin, DWW, zvl·ötÏ kap. 9.

254

8.7 Dodatek: Vzorce a pravidelnosti

posloupnost (Ëi syntax danÈho jazyka). ⁄vahy tohoto druhu vedly Daniela Dennetta307 k z·vÏru, ûe pojem struktury (ve smyslu vzorce, ,patternë) m˘ûeme uvÈst do zajÌmavÈho vztahu s pojmem komprimovatelnosti, zn·m˝m uûivatel˘m poËÌtaˢ. P¯edstavme si, ûe m·me na svÈm poËÌtaËi rozs·hl˝ text, kter˝ obsahuje dlouhÈ ¯etÏzce mezer. Pokud budeme chtÌt na svÈm disku öet¯it mÌsto a pokud jsme poËÌtaËovÌ kutilovÈ, m˘ûeme p¯ipadnout na n·sledujÌcÌ trik: m˘ûeme napsat jednoduch˝ program, kter˝ n·m vûdy p¯edtÌm, neû se dan˝ text uloûÌ na disk, p¯evede vöechny ¯etÏzce mezer, delöÌ neû ¯eknÏme t¯i znaky, na nÏjak˝ speci·lnÌ kÛd n·sledovan˝ ËÌslem zaznamen·vajÌcÌm poËet mezer. Tak dok·ûeme ¯etÏzec t¯eba pades·ti mezer zkr·tit na dva znaky (prvnÌm bude kÛd mezery a druh˝m bin·rnÏ vyj·d¯enÈ ËÌslo pades·t), a cel˝ soubor tak zmenöit t¯eba na polovinu ñ aniû bychom ztratili nÏjakou informaci. Kdykoli ho m˘ûeme p¯evÈst zase zpÏt do p˘vodnÌ podoby. Na podobnÈm principu pracuje cel· ¯ada profesion·lnÌch komprimaËnÌch program˘ (nejzn·mÏjöÌ jsou zaloûenÈ na technologii ZIP): dÏlajÌ prostÏ nÏco takovÈho, ûe n·m informace obsaûenÈ v naöich souborech p¯ev·dÏjÌ do skladnÏjöÌ podoby ñ aniû by nÏco z nich ztr·cely. Ne vöechny soubory ovöem zkomprimovat lze: z·leûÌ to na jejich povaze. A Dennett zhruba ¯eËeno ¯Ìk·: b˝t pravideln˝ znamen· b˝t zkomprimovateln˝. Vraùme se k naöemu poslednÌmu obr·zku: vöechny t¯i obrazce, kterÈ na nÏm jsou, mohou b˝t vyËerp·vajÌcÌm zp˘sobem pops·ny tak, ûe se udajÌ sou¯adnice vöech jejich bod˘. Avöak ten prvnÌ m˘ûe b˝t pops·n i mnohem kratËeji: staËÌ nap¯Ìklad ¯Ìci, ûe jeho body jsou rozmÌstÏny ve Ëtverci a udat sou¯adnice jednoho vrcholu tohoto Ëtverce, vzd·lenost mezi sousednÌmi body a poËet bod˘ tvo¯ÌcÌch stranu Ëtverce. I ten druh˝ bychom mohli popisovat tÌmto zp˘sobem: u nÏj bychom ovöem museli p¯idat informace o vych˝lenÌ nÏkter˝ch bod˘ (a je ot·zka, byl-li by v˝sledek skuteËnÏ kratöÌ, neû kdyby se udaly vöechny sou¯adnice). Kdybychom ale nap¯Ìklad vÏdÏli, ûe n·m staËÌ popsat polohu bod˘ s urËitou tolerancÌ, mohli bychom s popisem, jak˝ jsme navrhli pro prvnÌ obrazec, vystaËit i u toho druhÈho.

307

D. Dennett, Real Patterns, in: Journal of Philosophy, 88, 1991, str. 27ñ51.

255

9. STRUKTURY V›RAZŸ

9.1 SÈmantick· struktura v˝razu? Dosud jsme se v naöich ˙vah·ch nedotkli pojm˘, kterÈ by se mohly zd·t pro strukturalistickÈ ch·p·nÌ v˝znamu klÌËovÈ, totiû pojm˘ sÈmantick· struktura a logick· forma. Nejsou snad teorie, kterÈ se k v˝znamu snaûÌ dostat pr·vÏ p¯es pojmy tohoto druhu, strukturalistick˝mi teoriemi jazyka par excellence? Kdyby tomu tak bylo, musela by b˝t skuteËnÏ vÏtöina souËasn˝ch sÈmantick˝ch teoriÌ strukturalistick˝ch: zvl·ötÏ pojem logick· forma totiû, jak se zd·, hraje ˙st¯ednÌ roli nejenom v teoriÌch mnoh˝ch logik˘, kter˝m jde o sÈmantiku p¯irozenÈho jazyka,308 ale i v teoriÌch mnoh˝ch lingvist˘, zvl·ötÏ Noama ChomskÈho 309 a jeho n·sledovnÌk˘. Avöak prohl·sit nÏjak˝ p¯Ìstup za strukturalistick˝ v tom smyslu, v nÏmû tento pojem ch·peme zde, jenom proto, ûe operuje s termÌnem Ñformaì Ëi Ñstrukturaì, by bylo un·hlenÈ. V jakÈm smyslu bychom mohli o nÏjakÈ logickÈ formÏ Ëi sÈmantickÈ struktu¯e hovo¯it v r·mci toho pohledu na jazyk, kter˝ razÌme zde? Dosud jsme hovo¯ili vÌce o struktu¯e jazyka neû o struktu¯e jednotliv˝ch v˝raz˘: konstatovali jsme, ûe pro strukturalistick˝ p¯Ìstup k jazyku je z·sadnÌ to, ûe jazyk je nahlÌûen, p¯ÌpadnÏ rekonstruov·n jako (koneËnÏ generovan·) soustava celk˘ a Ë·stÌ, kter· zprost¯edkov·v· promÌt·nÌ urËit˝ch opozic z celk˘ na Ë·sti. Avöak nahlÈdnout jazyk jako soustavu celk˘ a Ë·stÌ je z¯ejmÏ totÈû jako prohl·sit nÏkterÈ v˝razy jazyka za celky a tudÌû p¯ipsat i jim urËitÈ struktury. Hovo¯ili jsme ale pouze o jednom typu struktury, o struktu¯e, jakÈ lze ¯Ìkat syntaktick·; nedopracovali jsme se k û·dnÈmu 308

Viz nap¯Ìklad R. M. Sainsbury, Logical Forms (An Introduction to Philosophical Logic), Oxford 1991, nebo P. Kol·¯, Argumenty filosofickÈ logiky, Praha 1999. 309

Viz nap¯. N. Chomsky, Knowledge of Language, Westport 1986.

256

9.1 SÈmantick· struktura v˝razu?

dalöÌmu typu struktury, jakÈ by se dalo ¯Ìkat sÈmantick· nebo logick·. SÈmantika totiû podle n·s nenÌ z·leûitostÌ nÏjakÈ samostatnÈ struktury paralelnÌ struktu¯e syntaktickÈ, ale z·leûitostÌ toho, jak se opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ promÌt· prost¯ednictvÌm (syntaktickÈ) struktury z celk˘ na Ë·sti. Mohli bychom takÈ ¯Ìci, ûe z quinovsko-davidsonovskÈho pohledu radik·lnÌho p¯ekladatele Ëi interpreta vidÌme syntax jako z·leûitost toho, kterÈ zvuky mluvËÌ uûÌvajÌ, zatÌmco sÈmantiku vidÌme jako svou povahou zcela odliönou vÏc toho, jak Ëi k Ëemu tyto zvuky uûÌvajÌ.310 Je ovöem pravda, ûe bereme-li za syntax prostÏ jakoukoli rekonstrukci jazyka jako koneËnÏ generovanÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ, pak m˘ûeme p¯ijÌt s celou ¯adou r˘zn˝ch ,syntaxÌë, z nichû nÏkterÈ moûn· budou vhodnÏjöÌ a nÏkterÈ mÈnÏ vhodnÈ pro n·slednou sÈmantickou anal˝zu, to jest pro zachycenÌ p¯Ìsluön˝ch inferencÌ. NavÌc se m˘ûe uk·zat, ûe nÏkterÈ aspekty syntaktickÈ struktury v˝raz˘ jsou z hlediska sÈmantiky Ë·steËnÏ nebo zcela irelevantnÌ; a jako sÈmanticky relevantnÌ se tedy m˘ûe jevit jenom nÏjak· Ë·st syntaktickÈ struktury. To pak m˘ûe vÈst k tomu, ûe p¯ece jenom zaËneme hovo¯it o sÈmantickÈ struktu¯e nebo logickÈ formÏ jako o nÏËem odliönÈm od struktury syntaktickÈ: ch·p·na takto ovöem nebude tato struktura nÏËÌm nez·visl˝m na syntaxi ñ bude de facto jenom jakousi zjednoduöenou verzÌ syntaktickÈ struktury (Ëi nÏkterÈ vhodnÈ syntaktickÈ struktury). Vznikne prostÏ tÌm, ûe se, ¯eËeno s Fregem,311 Ñnevyj·d¯Ì to, co je bez v˝znamu pro posloupnost ˙sudk˘ì, to jest co nem· v˝znam z hlediska inferencÌ. Jak ¯Ìk· Quine,312 Ñto, co naz˝v·me logickou formou, je tÌm, co vznikne, kdyû se gramatick· forma reviduje tak, aby na ni bylo moûnÈ aplikovat efektivnÌ obecnÈ metody zkoum·nÌ vz·jemnÈ z·vislosti vÏt z hlediska jejich pravdivostnÌch hodnot.ì Z toho tedy vypl˝v·, ûe existuje-li nÏjak˝ pojem sÈmantickÈ struktury (Ëi logickÈ formy), pro kter˝ by bylo v naöem dosavadnÌm v˝kladu o jazyce mÌsto, pak to nenÌ pojem p¯Ìliö netrivi·lnÌ. V sÈmantick˝ch teoriÌch lingvist˘ a logik˘, o kter˝ch se zmiÚujeme 310

Viz J. Peregrin, PS.

311

G. Frege, Begriffsschrift, Halle 1879, str. IV.

312 W. V. O. Quine, Grammar, Truth and Logic, in: S. Kanger, S. ÷hman (vyd.), Philosophy and Grammar, Dordrecht 1980, str. 21.

257

9. Struktury v˝raz˘

v˝öe, se naproti tomu tento pojem zd· hr·t roli mnohem podstatnÏjöÌ. Znamen· to, ûe se jim nÏjak poda¯ilo p¯ekroËit n·ö ,syntaktick˝ë strukturalismus a dos·hnout tak nÏjakÈho strukturalismu ,sÈmantickÈhoë? DomnÌv·m se, ûe nikoli, a v tÈto kapitole se budu snaûit vysvÏtlit, proË. ZaËnÏme s Chomskym.

9.2 ÑLogick· formaì ChomskÈho & spol. Zd˘raznili jsme, ûe skuteËnÏ (tj. saussurovsky) strukturalistick· je teorie jazyka tehdy, kdyû vidÌ v˝znam v˝razu p¯edevöÌm jako v˝sledek toho, jak se na tento v˝raz skrze strukturu jazyka promÌtajÌ urËitÈ opozice (zejmÈna opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ). Zp˘sob, jak˝m s pojmem struktury zach·zÌ lingvistickÈ teorie inspirovanÈ Chomskym, se naproti tomu zd· spoËÌvat na p¯edstavÏ, ûe struktura v˝razu je nÏËÌm zcela skuteËn˝m, nÏËÌm, co lze nÏkde skuteËnÏ najÌt a popsat Ëi zachytit. ZatÌmco z naöeho pohledu je p¯ips·nÌ jakÈkoli struktury v˝razu jenom zp˘sobem vyj·d¯enÌ mÌsta tohoto v˝razu v (inferenËnÌ) struktu¯e jazyka, z chomskyovskÈho pohledu je takovÈ p¯ips·nÌ popisem nÏËeho, co tento v˝raz skuteËnÏ, nÏkde jakoby ,za sebouë, m·. ÑLogick· formaì, o kterÈ hovo¯Ì Chomsky, je nÏËÌm ˙dajnÏ zcela re·ln˝m: je, podobnÏ jako struktura syntaktick·, souË·stÌ tÈ Ë·sti lidskÈho vÏdomÌ, kter· se specializuje na jazyk a kterou Chomsky naz˝v· Ñjazykovou schopnostÌì [Ñlanguage facultyì]. Chomsky ovöem ¯Ìk· velice m·lo o tom, co to logick· forma je: nap¯Ìklad ve svÈm pravdÏpodobnÏ nejobs·hlejöÌm dÌle o v˝chodiscÌch svÈho p¯Ìstupu k jazyku a o z·kladech jazykovÏdy konstatuje o povaze toho, Ëemu ¯Ìk· Ñlogick· formaì, pouze to, ûe to je jedna ˙roveÚ Ñstruktury jazykaì, kter· tvo¯Ì ÑrozhranÌ [interface] mezi jazykem a jin˝mi kognitivnÌmi systÈmyì a Ñd·v· p¯Ìmou reprezentaci v˝znamuì.313 Abychom pochopili, jakou roli pojem ÑlogickÈ formyì v ChomskÈho koncepci hraje, musÌme nejprve nastÌnit nÏkter· podstatn· v˝chodiska tÈto koncepce. ChomskÈho n·zory na jazyk vych·zejÌ p¯edevöÌm z poznatku (doloûenÈho empirick˝mi daty), ûe jazykov˝ v˝raz nenÌ pro toho, kdo ho uûÌv·, pouhou posloupnostÌ pÌsmen Ëi 313

Viz N. Chomsky, Knowledge of Language, str. 67ñ68.

258

9.2 ÑLogick· formaì ChomskÈho & spol.

hl·sek, ûe je p¯Ìmo vnÌm·n jako hierarchicky organizovan· struktura. O jak˝ druh empirick˝ch dat se tento poznatek opÌr·, si ukaûme na p¯ÌkladÏ, kter˝ se t˝k· mechanismu tvorby ot·zek, coû je podle ChomskÈho jeden ze z·kladnÌch syntaktick˝ch mechanism˘, kterÈ musÌ zvl·dnout ten, kdo se uËÌ jazyk. VezmÏme ot·zky tvo¯enÈ s pomocÌ t·zacÌho z·jmena Ñkdoì. M·me-li oznamovacÌ vÏtu ÑNa zahradÏ je pesì, je p¯Ìsluönou ot·zkou ÑKdo (co) je na zahradÏ?ì; podobnÏ ot·zkou p¯Ìsluönou vÏtÏ ÑV kuchyni je koËkaì je ÑKdo (co) je v kuchyni?ì. Z toho by se mohlo zd·t, ûe tvo¯enÌ tohoto typu ot·zek spoËÌv· prostÏ v tom, ûe je z vÏty vypuötÏno podstatnÈ jmÈno, na zaË·tek vÏty je vloûeno z·jmeno Ñkdoì nebo Ñcoì a za nÏj je p¯esunuto sloveso. To vypad· jako velice jednoduch· operace, kter· nevyûaduje uvÏdomÏnÌ si û·dnÈ netrivi·lnÌ struktury: je t¯eba pouze umÏt rozpoznat podstatn· jmÈna a slovesa. Vezmeme-li ale vÏtu ÑNa zahradÏ je pes a koËkaì, vidÌme, ûe situace nenÌ tak jednoduch·. Z nÌ z¯ejmÏ nem˘ûeme vytvo¯it ot·zku vypuötÏnÌm podstatnÈho jmÈna, ale jedinÏ vypuötÏnÌm celÈ sou¯adnÈ jmennÈ fr·ze Ñpes a koËkaì: vypuötÏnÌm v˝razu ÑkoËkaì bychom totiû dostali ÑKdo je na zahradÏ pes a?ì a vypuötÏnÌm v˝razu Ñpesì ÑKdo je na zahradÏ a koËka?ì ñ coû jistÏ nejsou spr·vnÏ utvo¯enÈ ot·zky. Tady uû tedy mluvËÌ nem˘ûe mechanismus tvorby ot·zek uplatnit spr·vnÏ, dokud nech·pe nÏco vÌce neû jenom slovnÌ druhy: musÌ ch·pat ñ samoz¯ejmÏ nikoli nutnÏ explicitnÏ ñ takovÈ kategorie, jako je jmenn· fr·ze, a musÌ vÏdÏt, ûe se jmenn· fr·ze z danÈho hlediska chov· jako nerozborn˝ celek. VÏta se tedy ËlenÌ na nÏjakÈ Ë·sti a ty se mohou ñ na nÏjakÈ dalöÌ ˙rovni ñ d·le Ëlenit; vÏta je tedy jak˝msi hierarchicky uspo¯·dan˝m celkem. Ten pak m˘ûe teoretik zn·zornit prost¯ednictvÌm nÏjakÈho ,stromovÈhoë grafu, jako je nap¯Ìklad vÏta jmenn· fr·ze

slovesn· fr·ze

jmÈno spojka jmÈno pes

a

koËka

spona

doplnÏnÌ

je

p¯edloûka jmÈno na

259

zahrada

9. Struktury v˝raz˘

PodobnÏ uvaûme t¯eba vÏtu ÑNa zahradÏ velkÈ jako pole je pesì a uvÏdomme si, ûe v nÌ m˘ûeme p¯i tvorbÏ ot·zky vyjÌt z podstatnÈho jmÈna (jmennÈ fr·ze) Ñpesì, avöak nikoli Ñpoleì: zatÌmco v tom prvnÌm p¯ÌpadÏ totiû dostaneme spr·vnou ot·zku ÑKdo je na zahradÏ velkÈ jako pole?ì, v tom druhÈm dostaneme ÑKdo je na zahradÏ velkÈ jako pes?ì To znamen·, ûe tady je jmÈno Ñpoleì opÏt pot¯eba vnÌmat jako prvek nÏjakÈ jinÈ ˙rovnÏ neû jmÈno Ñpesì: z hlediska z·kladnÌ ˙rovnÏ vÏty, o kterou p¯i tvorbÏ ot·zek jde, se zd· b˝t opÏt nerozborn˝m prvkem cel· fr·ze Ñzahrada velk· jako poleì. OpÏt tedy vidÌme, ûe vÏta nenÌ pouh˝m souborem Ë·stÌ, ale hierarchicky organizovanou strukturou. »lovÏk tedy ñ podle ChomskÈho ñ uû p¯i uËenÌ se jazyku nutnÏ vnÌm· v˝razy jako strukturovanÈ, hierarchicky organizovanÈ entity. P¯ipusùme, ûe argumenty tohoto druhu skuteËnÏ mohou vÈst ke zpochybnÏnÌ vÏrohodnosti toho pohledu na syntax, kter˝ jsme zde dosud p¯ijÌmali. (Omluvou n·m budiû to, ûe syntax nenÌ tÌm, o co v tÈto knize jde.) My jsme syntax, tak jako nap¯Ìklad Quine,314 vidÏli prostÏ jako z·leûitost vytvo¯enÌ soupisu vöech dob¯e utvo¯en˝ch v˝raz˘ jazyka, kter˝ musÌ v d˘sledku neomezenÈho poËtu v˝raz˘ nab˝t podoby koneËnÏ generovanÈ soustavy celk˘ a Ë·stÌ. Ch·pali jsme ji tedy vÌcemÈnÏ jako n·stroj teoretika jazyka a neshled·vali jsme û·dn˝ d˘vod, proË by mÏla b˝t artikulov·na jednÌm, a ne jin˝m moûn˝m zp˘sobem. Chomsky n·m naproti tomu ukazuje, ûe vedle takovÈ ,teoretickÈë syntaxe existuje i ,praktick·ë syntax, kter· je vtÏlena p¯Ìmo v tom, jak mluvËÌ jazyk uûÌvajÌ a ch·pou ñ a ûe tedy i ta ,teoretick·ë syntax, to jest explicitnÌ syntaktick· teorie, kterou formuluje teoretik, by mÏla b˝t mnohem mÈnÏ teoretick˝m konstruktem a mnohem vÌce popisem Ëi vyj·d¯enÌm nÏËeho re·lnÈho, neû by vypl˝valo z naöeho dosavadnÌho v˝kladu. 315 ChomskÈho ch·p·nÌ jazyka ale d·le p¯edpokl·d·, ûe nÏkde ,zaë touto syntaktickou strukturou existuje nÏjak· dalöÌ struktura (ve skuteËnosti vÌce neû jedna, ale o to n·m teÔ nejde), kter· ,je sÈ-

314 W. V. O. Quine, Methodological Reflections on Current Linguistic Theory, in: D. Davidson, G. Harman (vyd.), Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 442ñ454. 315 PodrobnÏ srovn·v· v tomto ohledu Quinovy a ChomskÈho n·zory Blackburn, SW, kap. 1.5.

260

9.2 ÑLogick· formaì ChomskÈho & spol.

mantikouë v nÏjakÈm podobnÈm smyslu, v jakÈm ta struktura, o kterÈ jsme pr·vÏ pojedn·vali, ,je syntaxÌë. Chomsky, zd· se, vidÌ celou situaci tak, ûe tyto struktury spoËÌvajÌ ,na sobÏë nÏkde v lidskÈ mysli a podstatnÏ se liöÌ jenom tÌm, ûe zatÌmco element·rnÌmi sloûkami tÈ jednÈ jsou slova Ëi morfÈmy, element·rnÌmi sloûkami tÈ druhÈ jsou nÏjakÈ ,idejeë Ëi mentalisticky ch·panÈ pojmy. TakovÈ p¯ipodobnÏnÌ sÈmantiky syntaxi je ale z naöeho hlediska prostÏ scestnÈ: my jsme konstatovali, ûe zatÌmco syntax se zab˝v· tÌm, jakÈ v˝razy mluvËÌ danÈho jazyka uûÌv· (p¯iËemû samoz¯ejmÏ m˘ûe, Ëi spÌöe dokonce musÌ, studovat struktury tÏchto v˝raz˘), sÈmantika se vztahuje k tomu, k Ëemu jsou tyto v˝razy uûÌv·ny. ÿÌci, ûe kdyû syntax vysvÏtlÌme tak, ûe p¯edvedeme syntaktickou strukturu, pak sÈmantiku analogicky vysvÏtlÌme p¯edvedenÌm sÈmantickÈ struktury, je z tohoto hlediska podobnÏ nesmyslnÈ, jako kdybychom ¯ekli, ûe kdyû povahu bot vysvÏtlÌme p¯edvedenÌm jejich uöitÌ a pouûitÈho materi·lu, pak to, k Ëemu boty jsou, analogicky vysvÏtlÌme p¯edvedenÌm jakÈhosi ,uöitÌ a materi·lu jejich funkce Ëi uûiteËnostië. To, jakÈ v˝razy tvo¯Ì jazyk, skuteËnÏ dok·ûeme explikovat tak, ûe sestavÌme p¯Ìsluön˝ slovnÌk a gramatiku, to jest rekonstruujeme p¯Ìsluön˝ jazyk v podobÏ soustavy celk˘ a Ë·stÌ, a tÌm zachytÌme strukturu tohoto jazyka a tÌm i struktury jeho v˝raz˘; avöak to, jak jsou tyto v˝razy v r·mci jazyka, do kterÈho pat¯Ì, uûÌv·ny, stÏûÌ vysvÏtlÌme pomocÌ postulov·nÌ nÏjakÈ dalöÌ struktury. (DomnÏnka, ûe tomu tak m˘ûe b˝t, souvisÌ s nepochopenÌm funkËnÌ povahy v˝znamu ñ viz oddÌl 6.3). Co jistÏ je pot¯eba a k Ëemu je pro sÈmantiku pojem struktury podstatn˝, je napojit sÈmantiku na syntax, to jest studovat, jak se funkce v˝raz˘ promÌt· ze syntaktick˝ch komplex˘ na jejich sloûky a naopak. To je ale v˝razem toho, ûe sÈmantika nem˘ûe existovat bez syntaxe v tom smyslu, v jakÈm nemohou existovat vojenskÈ hodnosti bez hierarchickÈ organizace arm·dy ñ ne toho, ûe by byla syntaxi analogick·.316

316

V tomto duchu kritizuje ChomskÈho i Davidson: ÑTo, s ËÌm se rodÌme, nebo co se objevuje v pr˘bÏhu norm·lnÌho dÏtstvÌ, jsou vymezenÌ syntaxe, ne sÈmantikyì (Seeing Through Language, str. 21).

261

9. Struktury v˝raz˘

9.3 ÑRealistick·ì kritika ChomskÈho NÏkte¯Ì lingvistÈ, kte¯Ì uzn·vajÌ ChomskÈho p¯Ìnos, si nicmÈnÏ uvÏdomujÌ problÈmy, ke kter˝m vede to, ûe Chomsky vidÌ sÈmantickou str·nku jazyka ËistÏ jako z·leûitost lidskÈ mysli, a volajÌ po tom, aby bylo ChomskÈho mentalistickÈ ch·p·nÌ jazykov˝ch struktur nahrazeno ch·p·nÌm struktur jako objektivnÌch abstrakt. To je p¯Ìpad Katze a Postala,317 kte¯Ì proti ChomskÈho stanovisku, jeû naz˝vajÌ Ñkonceptualistick˝mì, stavÏjÌ stanovisko ÑrealistickÈì. M˘ûe takov˝ krok odstranit ty problÈmy, kterÈ jsme v souvislosti s ChomskÈho Ñlogickou formouì konstatovali my? Abychom dok·zali na tuhle ot·zku odpovÏdÏt, je t¯eba nejprve d˘kladnÏ rozebrat, v Ëem se takovÈ ÑkonceptualistickÈì a ÑrealistickÈì ch·p·nÌ struktur v˝raz˘ liöÌ. P¯edevöÌm, je t¯eba pouk·zat na to, ûe v jistÈm, byù vÌcemÈnÏ trivi·lnÌm slova smyslu musÌ b˝t kaûd· teorie nÏËeho takovÈho, jako je v˝znam Ëi ,sÈmantick· strukturaë, nutnÏ realistick·. Je tÏûkÈ si p¯edstavit, ûe by byù i ten nejzarytÏjöÌ mentalista Ëi konceptualista chtÏl tvrdit, ûe v˝znam je z·leûitostÌ popisu ment·lnÌch Ëi ,neur·lnÌchë jednotlivin nach·zejÌcÌch se v mysli Ëi v mozku konkrÈtnÌho jedince. Takov· ,sÈmantikaë by se pak z¯ejmÏ net˝kala p¯ÌsluönÈho jazyka, ale pouze vlastnostÌ nÏjakÈ konkrÈtnÌ osoby. To znamen·, ûe i kdyû budeme trvat na tom, ûe pro sÈmantiku je urËujÌcÌ to, co m· mluvËÌ ,v hlavÏë, nem˘ûeme prostÏ nep¯edpokl·dat, ûe totÈû budou mÌt ,v hlav·chë r˘znÌ mluvËÌ ñ tedy ûe uvaûovanÈ jednotliviny, kterÈ se vyskytujÌ ,v hlav·chë konkrÈtnÌch uûivatel˘ jazyka, m˘ûeme identifikovat jako konkrÈtnÌ instance t˝chû obecnin. Takûe i ten, kdo prosazuje toto pojetÌ sÈmantiky, musÌ p¯ijmout nÏjakÈ ,abstraktnÌë entity (,typyë), kterÈ jsou ,nadë jednotliv˝mi lidmi a jejich myslemi, a nikoli ,vë nich. A mluvÌme-li o v˝znamech Ëi o struktur·ch, pak nutnÏ mluvÌme o takov˝ch abstraktnÌch obecnin·ch; takûe v tomto velice p¯ÌzemnÌm smyslu je kaûd· sÈmantika zcela nevyhnutelnÏ Ñrealistick·ì. Na druhÈ stranÏ musÌ i ten nejzarytÏjöÌ Ñrealistaì p¯ipustit, ûe to, jak˝ v˝znam Ëi jakou strukturu dan˝ v˝raz m·, je d·no nÏjak˝mi

317 J. J. Katz a P. M. Postal, Realism vs. Conceptualism in Linguistics, in: Linguistics and Philosophy, 14, 1991, str. 515ñ554.

262

9.3 ÑRealistick·ì kritika ChomskÈho

kontingentnÌmi, empirick˝mi fakty. P¯Ìsluönost takovÈ struktury k danÈmu v˝razu neobjevujeme prost¯ednictvÌm nÏjakÈ ,intelektu·lnÌ v˝pravyë do ¯Ìöe abstrakt, kde bychom tuto strukturu mohli prostÏ vidÏt p¯ipojenou k p¯ÌsluönÈmu v˝razu; ale pozorov·nÌm a zaznamen·v·nÌm urËit˝ch konkrÈtnÌch jev˘, totiû projev˘ lidÌ uûÌvajÌcÌch p¯Ìsluön˝ jazyk.318 Co je urËujÌcÌ pro to, jak˝ m· dan˝ v˝raz v˝znam, je v˝skyt nÏjakÈ ¯ady konkrÈtnÌch ud·lostÌ (aù uû za nÏ bereme faktickÈ v˝povÏdÌ mluvËÌch nebo dÏje v mozcÌch Ëi myslÌch tÏchto lidÌ). To znamen·, ûe Ñkonceptualistaì a Ñrealistaì se stÏûÌ mohou neshodnout na tom, ûe sÈmantickÈ struktury Ëi v˝znamy jsou abstrakta (obecniny), jejichû spojenÌ s konkrÈtnÌmi v˝razy je ovöem d·no nÏjak˝mi konkrÈty (jednotlivinami). Takûe kdyby Katz˘v a Postal˘v Ñrealismusì netvrdil nic jinÈho neû to, ûe sÈmantika je z·leûitostÌ abstrakt, a nikoli konkrÈt ñ obecnin, a nikoli jednotlivin ñ pak by proti nÏmu, zd· se, nebylo moûnÈ nic namÌtat. A kdyby ChomskÈho Ñkonceptualismusì netvrdil nic jinÈho neû to, ûe studium abstrakt je z hlediska jazyka irelevantnÌ, dokud nenÌ prok·z·no, ûe to jsou pr·vÏ tato abstrakta, kter· mohou vysvÏtlit faktickÈ, konkrÈtnÌ epizody, kterÈ utv·¯ejÌ faktickou existenci p¯ÌsluönÈho jazyka, pak by nebylo moûnÈ namÌtnout nic ani proti nÏmu. Takûe takto ,p¯ÌzemnÌë Ñrealismusì a ,p¯ÌzemnÌë Ñkonceptualismusì mohou v podstatÏ splynout ñ protoûe lidskÈ ch·p·nÌ svÏta prostÏ obecnÏ spoËÌv·, jak jsme se to pokusili uk·zat v p¯edchozÌ kapitole, v pod¯azov·nÌ konkrÈtnÌch jednotlivin obecn˝m struktur·m. Jedin˝ spor mezi takov˝m ,p¯ÌzemnÌmë Ñrealismemì a ,p¯ÌzemnÌmë Ñkonceptualismemì by tedy byl terminologick˝ ñ zda n·s tato situace opravÚuje ¯Ìkat, ûe jazykovÏda je o tÏch konkrÈtnÌch jednotlivin·ch, kterÈ jsou pod¯azov·ny struktur·m, Ëi zda je t¯eba ¯Ìkat, ûe je o onÏch struktur·ch, obecn˝ch abstraktech. O tom jistÏ spor vzniknout m˘ûe ñ nenÌ to vöak spor, kter˝ by byl p¯Ìliö hlubok˝ a zajÌmav˝. ProblÈm je ovöem v tom, ûe jak ChomskÈho Ñkonceptualismusì, tak Katz˘v a Postal˘v Ñrealismusì se zdajÌ tvrdit nÏco vÌc. Chomsky, jak se zd·, tvrdÌ, ûe, zaprvÈ, jedin˝mi jednotlivinami, kterÈ jsou

318

Je to samoz¯ejmÏ pr·vÏ tohle, co je d˘vodem Quinova p¯esvÏdËenÌ, ûe cesta k v˝znamu nevede jinudy neû p¯es pozorov·nÌ ÑzjevnÈho chov·nÌì uûivatel˘ jazyka.

263

9. Struktury v˝raz˘

z hlediska jazyka skuteËnÏ podstatnÈ, jsou elementy ÑjazykovÈ schopnostiì, to jest ment·lnÌ entity; a zadruhÈ, ûe v r·mci sÈmantiky pro û·dnÈ abstraktnÌ entity v podstatÏ nenÌ v˘bec û·dnÈ mÌsto. (Chomsky nap¯Ìklad explicitnÏ odmÌt· jak to, ûe by d·valo smysl hovo¯it o nÏjak˝ch fregovsk˝ch intersubjektivnÌch myölenk·ch jako tvo¯ÌcÌch smysly vÏt, tak to, ûe by komunikace p¯edpokl·dala Ñve¯ejnÈ v˝znamyì Ëi byù i jen to, ûe by byl jeden ˙ËastnÌk komunikace schopen zjistit, jak˝ majÌ v˝znam slova v ˙stech jinÈho.)319 Takov˝ n·zor jsme odmÌtli: v˝znam, tvrdÌme, nem˘ûe b˝t uzav¯en v hlavÏ mluvËÌho, musÌ b˝t naopak nÏËÌm, co mohou jednotlivÌ mluvËÌ sdÌlet, a co tedy musÌ b˝t nÏkde kdyû ne ,nadë nimi, tak ,mezië nimi. KromÏ toho, jak jsme se pokusili uk·zat v p¯edchozÌ kapitole, musÌ kaûd· teorie nutnÏ smϯovat k abstraktnÌ, intersubjektivnÏ srozumitelnÈ ,struktu¯eë, kter· musÌ b˝t prokazatelnÏ vykazov·na prvky tÈ oblasti, jejÌû teoriÌ m· b˝t. ÑRealismusì, jak ho p¯edv·dÏjÌ Katz a Postal, se naproti tomu zd· m̯it nejenom k tomu, ûe jazykovÏdn· data, aby mohla b˝t ch·p·na jako takov·, musÌ vykazovat nÏjakÈ pravidelnosti a b˝t uchopiteln· jako instance nÏjakÈ ÑrealistickÈì ,formyë Ëi ,strukturyë. Navozuje totiû p¯edstavu, ûe takov· ,strukturaë je p¯Ìstupn· p¯Ìmo, ne jenom skrze svÈ konkrÈtnÌ instance. Katz a Postal totiû hovo¯Ì o ÑvÏtnÈ struktu¯eì, kter· je Ñna nÏjakÈ gramatickÈ ˙rovni logicky signifikantnÌì 320 takov˝m zp˘sobem, jako bychom mohli nÏjak sestoupit nÏkam do hlubin vÏty a prozkoumat jak·si patra v jejÌm podzemÌ. Tato p¯edstava ovöem implikuje, ûe se struktur v˝raz˘ m˘ûeme dobrat jaksi p¯Ìmo, aniû bychom zvaûovali mÌsto tÏchto v˝raz˘ v systÈmu jazyka, a tak se p¯ibliûuje onomu ontologicko-sÈmiotickÈmu v˝kladu podstaty jazyka, kterÈ jsme jiû d¯Ìve odmÌtli. Podle n·zoru obhajovanÈho zde je to, o co jde, jenom dalöÌm speci·lnÌm p¯Ìpadem obecnÈ situace, kterou jsme nastÌnili v p¯edchozÌ kapitole: situace, kdy lidskÈ vÏdÏnÌ spoËÌv· v ch·p·nÌ mnohosti ,svÏta p¯irozenÈhoë prost¯ednictvÌm jednoty nÏjakÈ ,formyë ze ,svÏta form·lnÌhoë. Kaûd· lidsk· teorie vykazuje onu zvl·ötnÌ ,dialektikuë, spoËÌvajÌcÌ ve vz·jemnÈ z·vislosti onÏch dvou svÏt˘, svÏta p¯irozenÈho a svÏta form·lnÌho: form·lnÌ je svou povahou na p¯i319

N. Chomsky, Language and Thought, Wakefield 1993, str. 18ñ21.

320

Tamt., str. 519.

264

9.4 ÑLogick· formaì logik˘

rozenÈm nez·vislÈ, avöak to, ûe je pro vysvÏtlenÌ pr·vÏ tohoto prvku svÏta p¯irozenÈho uûiteËn˝ pr·vÏ tento prvek svÏta form·lnÌho, to jest pr·vÏ tato struktura, je z·leûitostÌ empirickÈho studia svÏta p¯irozenÈho. Absolutizace Ñrealismuì Ëi Ñkonceptualismuì ve v˝öe uvedenÈm smyslu znamen· jenom p¯ehnanÈ zd˘raznÏnÌ jednoho pÛlu tohoto ekvilibria. To znamen·, ûe ani realistick· kritika ChomskÈho, aË m˘ûe poskytnout pot¯ebn˝ korektiv jeho problematickÈho mentalismu, nevede k teorii, s jakou bychom se my zde mohli ztotoûnit.

9.4 ÑLogick· formaì logik˘ Co jsme ¯ekli o ChomskÈm a o tÏch z jeho n·sledovnÌk˘ a kritik˘, kte¯Ì sdÌlejÌ jeho pojmov˝ r·mec, snad oz¯ejmilo, ûe termÌn Ñlogick· formaì, tak jak ho uûÌvajÌ tito lidÈ, m· pram·lo spoleËnÈho s logikou; a v r·mci toho pohledu na jazyk, kter˝ jsme p¯ijali my zde, nem· mÌsto. Pojem logickÈ formy ovöem hraje d˘leûitou ˙lohu takÈ v kontextu, kter˝ je naöemu postoji mnohem bliûöÌ, totiû v kontextu anal˝zy jazyka, prov·dÏnÈ logiky a analytick˝mi filosofy. Vraùme se ke kapitole 7, kde jsme budovali sÈmantickÈ modely jazyka reflektujÌcÌ r˘znÈ soustavy inferenËnÌch pravidel. V r·mci takov˝ch model˘ jsou v˝razy ,p¯ekl·d·nyë na formule jazyk˘ vhodn˝ch logick˝ch systÈm˘ (v naöem p¯ÌpadÏ to byla nejprve extenzion·lnÌ logika, potom logika intenzion·lnÌ a nakonec jsme naznaËili i moûnost pouûitÌ formalism˘ komplikovanÏjöÌch). Tyto form·lnÌ jazyky pak m˘ûeme vidÏt jako kanonickÈ prost¯edky pojmenov·v·nÌ tÏch mnoûinov˝ch objekt˘ (extenzÌ, intenzÌ atd.), kterÈ uûÌv·me jako explik·ty v˝znam˘. Nejsou tedy ty formule, na kterÈ se p¯i takovÈto anal˝ze v˝razy p¯irozenÈho jazyka p¯ekl·dajÌ, pr·vÏ vyj·d¯enÌmi jejich logick˝ch forem? Jako klasick˝ p¯Ìklad objevu logickÈ formy zcela odliönÈ od p¯ÌsluönÈ ,povrchovÈë syntaktickÈ struktury se Ëasto uv·dÌ Russellova321 anal˝za vÏt s ,urËit˝mi popisyë (o kterÈ jsme se zmÌnili v z·vÏ-

321

B. Russell, On denoting, in: Mind, 14, 1905, str. 479ñ493; Ëesky: O oznaËenÌ, in: L. Tondl, K. Berka (vyd.), v˝bor Russellov˝ch pracÌ, Logika, jazyk, vÏda, Praha 1967.

265

9. Struktury v˝raz˘

ru oddÌlu 7.5). Russell totiû doöel k z·vÏru, ûe ,logickou formouë vÏty Kr·l Francie je holohlav˝

(14)

nenÌ nic takovÈho jako H(KF), ale ûe to je ∃ x (KF(x) ∧ ∀y (KF(y)→(x=y)) ∧ H(x)).

(14ë)

To znamen·, ûe vÏta (14) podle Russella ,ve skuteËnostië ¯Ìk·, ûe existuje jedineËn· entita, kter· je kr·lem Francie, a tato entita je holohlav·. NenÌ tohle p¯Ìkladem skuteËnÈho objevu sÈmantickÈ struktury, kter· nenÌ nijak poplatn· struktu¯e syntaktickÈ? Neû na tuto ot·zku odpovÌme, uËiÚme n·sledujÌcÌ experiment. P¯idejme k form·lnÌmu jazyku, se kter˝m pracoval Russell, mechanismus tzv. lambda-abstrakce, abychom ho uËinili pruûnÏjöÌm. Co n·m lambda-abstrakce dovoluje, je ,vyjmoutë z jakÈhokoli dob¯e utvo¯enÈho v˝razu jeho Ë·st tak, aby to, co zbude, bylo opÏt dob¯e utvo¯en˝m v˝razem, kter˝ lze kdykoli zkombinovat zpÏt dohromady s ,vyjmutouë Ë·stÌ do v˝razu p˘vodnÌho. Lambda-abstrakce pracuje n·sledujÌcÌm zp˘sobem. Kdykoli je A v˝raz a B v˝raz, kter˝ je jeho Ë·stÌ, m˘ûeme vytvo¯it nov˝ v˝raz tak, ûe B v A nahradÌme promÏnnou (to jest ËistÏ form·lnÌm symbolem) a takto vzniklÈmu v˝razu p¯ed¯adÌme symbol l a pouûitou promÏnnou. (Tak z v˝razu H(R), kter˝ m˘ûeme vidÏt jako zachycenÌ v˝roku ÑRussell je holohlav˝ì, m˘ûeme tÌmto zp˘sobem vytvo¯it v˝razy lx.H(x) Ëi lp.p(R).) Takto vytvo¯en˝ v˝raz se pak chov· jako jak˝si ,predik·të, kter˝, je-li aplikov·n na v˝raz C, d· v˝raz ekvivalentnÌ v˝razu, kter˝ by vznikl tak, ûe bychom v A nahradili v˝raz B v˝razem C. (Takûe (lx.H(x))(Q), kde Q si m˘ûeme p¯edstavit jako zkratku za ÑQuineì, bude ekvivalentnÌ v˝razu, kter˝ vznikne tak, ûe se v H(R) nahradÌ v˝raz R v˝razem Q, tedy v˝razu H(Q); a (lp.p(R))(O), kde O m˘ûeme ËÌst jako Ñotyl˝ì, bude ekvivalentnÌ O(R). V˝raz lx.H(x) se tedy z hlediska p¯irozenÈho jazyka chov· tak, ûe je-li aplikov·n na ÑQuineì, d· v˝rok ÑQuine je holohlav˝ì, je-li aplikov·n na ÑRussellì, d· ÑRussell je holohlav˝ì atd. ñ chov· se tedy de facto jako predik·t Ñb˝t holohlav˝ì. PodobnÏ lp.p(R) d·, je-li aplikov·n na Ñotyl˝ì, v˝rok ÑRussell je otyl˝ì, aplikov·n na Ñgeni·lnÌì, d· ÑRussell je geni·lnÌì atd. ñ bude se tedy vlastnÏ chovat jako predik·t Ñb˝t Russellovou vlastnostÌì.) PodrobnÏji jsem

266

9.4 ÑLogick· formaì logik˘

tento mechanismus vyloûil jinde; 322 p¯ehled vlastnostÌ jazyk˘ zaloûen˝ch na lambda-abstrakci pak pod·v· Barendregt.323

Z formule (14¥) tedy m˘ûeme tÌmto zp˘sobem vyjmout v˝raz KF tak, ûe to, co n·m zbude, totiû lp.(∃ x (p(x) ∧ ∀y (p(y)→(x=y)) ∧ H(x))), m˘ûe b˝t aplikov·no zpÏt na KF a d· to formuli ekvivalentnÌ (14¥). To znamen·, ûe (14¥) m˘ûeme ekvivalentnÏ vyj·d¯it ve tvaru (lp.(∃ x (p(x) ∧ ∀y (p(y)→(x=y)) ∧ H(x))))(KF). V dalöÌm kroku z tÈto formule vyjmeme v˝raz H, a v˝sledek opÏt aplikujeme zpÏt na H, tak abychom zase dostali formuli ekvivalentnÌ (14¥): (lq.(lp.(∃ x (p(x) ∧ ∀y (p(y)→(x=y)) ∧ q(x))))(KF))(H). Zavedeme-li nynÌ symbol KF* jako zkratku za lq.(lp.(∃ x (p(x) ∧ ∀y (p(y)→(x=y)) ∧ q(x))))(KF), m˘ûeme p¯edchozÌ formuli p¯epsat jako KF*(H).

(14¥¥)

P¯itom tato poslednÌ formule se jiû skl·d· ze dvou Ë·stÌ, KF* a H, kterÈ m˘ûeme p¯ÌmoËa¯e p¯i¯adit podmÏtu, resp. p¯Ìsudku vÏty (14) ñ to jest jejÌ forma jiû zdaleka nenÌ tak vzd·len· ,povrchovÈë, syntaktickÈ struktu¯e (14), jak tomu bylo u Russellovy (14¥).324 VidÌme tedy, ûe staËÌ rozö̯it reperto·r form·lnÌch prost¯edk˘, kterÈ p¯i anal˝ze jazyka uûÌv·me, a diskrepance mezi strukturou analyzovanÈ vÏty a strukturou formule, kterou jÌ p¯i¯azujeme, mizÌ.325 S nÌ pak nutnÏ mizÌ i z·vÏr, ûe Russell objevil nÏjakou auto322

Viz J. Peregrin, ⁄TS, ß3.10.

323

H. Barendregt, The Lambda Calculus, Amsterdam 1981.

324 Pokud nÏkomu vadÌ, ûe se ve formuli (14¥¥) aplikuje ,podmÏtë na ,p¯Ìsudekë a nikoli, jak je zvykem v jazyce element·rnÌ logiky, naopak, pak staËÌ definovat H* jako zkratku za lp.p(H), a (14¥¥) m˘ûeme ekvivalentnÏ p¯epsat jako H* (K*). 325 Definujeme-li nap¯Ìklad J jako zkratku za lp.lq.p(q), m˘ûeme (14¥¥) ekvivalentnÏ p¯epsat jako J(KF*,H), a pÌöeme-li J ,infixnÏë, dostaneme KF* J H. Tak jiû dost·v·me zcela bezv˝hradnou korespondenci mezi p˘-

267

9. Struktury v˝raz˘

nomnÌ sÈmantickou strukturu ñ vidÌme totiû, ûe fakt, ûe Russell dospÏl k tak strukturnÏ odliönÈ formuli, nenÌ niËÌm vÌce neû nutn˝m d˘sledkem toho, ûe pracoval s takovou logikou, s jakou pracoval. To, co se zd·lo b˝t objevem, se z tohoto pohledu jevÌ jako v podstatÏ jenom jist· neohrabanost.326 Nebylo by ale moûnÈ p¯ece jenom ñ navzdory tomu, co jsme pr·vÏ konstatovali ñ najÌt nÏjakÈ argumenty pro to, ûe ,tou pravouë logickou formou (14) je skuteËnÏ formule (14¥), a nikoli formule (14¥¥)? TvrdÌme, ûe nikoli: formule (14¥) a (14¥¥) jsou totiû ekvivalentnÌ, coû znamen·, ûe majÌ tutÈû inferenËnÌ roli nebo chceme-li, vyjad¯ujÌ tutÈû propozici ñ z hlediska explikace inferenËnÌ role, pravdivostnÌch podmÌnek Ëi v˝znamu (14) se tedy jedna od druhÈ neliöÌ o nic vÌce, neû se liöÌ dvÏ formule, mezi nimiû je pouze ten rozdÌl, ûe jedna je psan· tiskacÌm pÌsmem a druh· psacÌm. Chce-li tedy nÏkdo obhajovat n·zor, ûe (14¥) a (14¥¥) nejsou rovnocenn˝mi anal˝zami (14), musÌ nutnÏ tvrdit, ûe ˙kolem logick˝ch formulÌ p¯i¯azovan˝ch v˝raz˘m p¯irozenÈho jazyka je vedle explikace sÈmantiky (inferenËnÌ role, pravdivostnÌch podmÌnek, Ëi v˝znamu) navÌc zachycenÌ nÏjakÈ ,strukturyë. Jenomûe jakÈ struktury? OdpovÌme-li, ûe jde o strukturu syntaktickou, to jest ûe z ekvivalentnÌch logick˝ch anal˝z je nejlepöÌ ta, kter· je svou strukturou nejblÌûe syntaktickÈ struktu¯e analyzovanÈho v˝roku, povede to v d˘sledku k ˙plnÈmu splynutÌ logickÈ formy v˝roku s jeho syntaktickou strukturou ñ jak jsme totiû vidÏli, jakmile m·me dostateËnÏ bohat˝ form·lnÌ jazyk, m˘ûeme se se strukturou analyzujÌcÌ formule v podstatÏ libovolnÏ p¯iblÌûit syntaktickÈ struktu¯e analyzovanÈho v˝roku. A odpovÌme-li, ûe jde o nÏjakou strukturu skrytou nÏkde ,zaë syntaktickou strukturou, dost·v·me se do bludnÈho kruhu: russellovskou logickou anal˝zu jsme totiû rozebÌrali proto, abychom nalezli odpovÏÔ na ot·zku, co to logick· forma je a proË takov˝ pojem vodnÌ vÏtou a jejÌ logickou anal˝zou (pomÌjÌme-li ovöem fakt, ûe jsme pro jednoduchost analyzovali spojenÌ Ñkr·l Francieì jako jedinÈ slovo). 326 TÌm ovöem nechceme ¯Ìci, ûe nikdy nem˘ûeme mÌt d˘vody se na nÏjak˝ jednoduch˝ formalismus omezit cÌlevÏdomÏ. V û·dnÈm p¯ÌpadÏ tedy netvrdÌme, ûe kdyby byl mÏl Russell k dispozici lambda-kalkul, nebyl by v˝sledky, ke kter˝m dospÏl, povaûoval za podstatnÈ. TvrdÌme jenom to, ûe uû by prostÏ nemohl ¯Ìkat Ñlogickou anal˝zou (14) je (14¥)ì, ale Ñlogickou anal˝zou (14) v r·mci toho a toho logickÈho systÈmu je (14¥)ì.

268

9.5 Logick· forma jako vyj·d¯enÌ inferenËnÌ role

pot¯ebujeme, a takto bychom dospÏli k z·vÏru, ûe tato anal˝za d·v· naopak smysl aû tehdy, kdyû bereme existenci logick˝ch forem za hotovou vÏc. To vöechno ovöem neznamen·, ûe by russellovsk˝ pojem logickÈ formy ned·val v˘bec û·dn˝ smysl ñ smysl jistÏ d·v·, avöak pouze v situaci, kdy se p¯i logickÈ anal˝ze programovÏ omezujeme na nÏjak˝ jednoduch˝ jazyk. Logick· forma vöak potom tedy nenÌ nÏËÌm absolutnÌm, ale pouze nÏËÌm jako ,nejjednoduööÌ anal˝zou danÈho v˝roku prost¯edky danÈho form·lnÌho jazykaë. To znamen·, ûe jedin˝m netrivi·lnÌm uûitÌm termÌnu Ñlogick· formaì, jakÈ d·v· z naöeho pohledu v kontextu logickÈ anal˝zy jazyka dobr˝ smysl, je uûitÌ, kterÈ je de facto technickÈ a kterÈ n·m ne¯Ìk· nic o v˝razech jako takov˝ch, ale pouze o d˘sledcÌch naöÌ volby prost¯edk˘ anal˝zy tÏchto v˝raz˘. 9.5 Logick· forma jako vyj·d¯enÌ inferenËnÌ role SÈmantick· Ëi logick· struktura v˝roku tedy z naöeho pohledu nenÌ vlastnostÌ v˝razu v izolaci, ale vyj·d¯enÌm inferenËnÌ role tohoto v˝razu, to jest jeho inferenËnÌch vztah˘ k jin˝m v˝raz˘m ñ vyj·d¯enÌm toho, co z tohoto v˝razu vypl˝v· a z Ëeho naopak vypl˝v· on. (Logick· struktura v˝razu, kter˝ nenÌ v˝rokem, pak artikuluje p¯ÌspÏvek, jenû dan˝ v˝raz p¯in·öÌ k inferenËnÌm rolÌm v˝rok˘, v nichû se vyskytuje.) Jak to formuluje Davidson, ... udat logickou formu vÏty znamen· udat jejÌ logickÈ mÌsto mezi ostatnÌmi vÏtami, popsat ji zp˘sobem, kter˝ explicitnÏ determinuje, kterÈ vÏty z nÌ vypl˝vajÌ a ze kter˝ch vÏt vypl˝v· ona. To mÌsto musÌ b˝t ud·no relativnÏ ke specifickÈ odvozovacÌ teorii; takûe i sama logick· forma je relativnÌ k teorii. Ani tam ale jejÌ relativita nekonËÌ, protoûe, i kdyû je d·na teorie odvozov·nÌ, m˘ûe pro interpretov·nÌ tÏch vÏt, kterÈ n·s zajÌmajÌ, existovat vÌce neû jen jedno obecnÈ schÈma, jÌmû je p¯Ìsluön˝ vzorec vypl˝v·nÌ zachov·v·n. Logick· forma urËitÈ vÏty je tedy relativnÌ jak k teorii odvozov·nÌ, tak k jist˝m p¯edchozÌm rozhodnutÌm t˝kajÌcÌch se toho, jak vÏty v jazyku tÈto teorie zachycovat.327 327

D. Davidson, Action and Reaction, in: Inquiry, 13, 1970, str. 140; p¯etiötÏno in: Essays on Actions and Events, Oxford 1980.

269

9. Struktury v˝raz˘

ÿekneme-li nap¯Ìklad, ûe logick· struktura v˝roku V je V 1 ∧ V2 (i kdyû tento v˝rok t¯eba ,na povrchuë nenÌ konjunkcÌ), ne¯Ìk·me tÌm, ûe jsme nÏkde ,zaë tÌmto v˝rokem, Ëi nÏkde v myslÌch lidÌ, kte¯Ì p¯Ìsluön˝ v˝rok pouûÌvajÌ, objevili nÏjakÈ dvÏ konjunktivnÏ spojenÈ sloûky; ¯Ìk·me tÌm, ûe z V vypl˝v· V1 a V2, a ûe naopak z V1 spolu s V2 vypl˝v· V. PodobnÏ ¯ekneme-li, ûe logick· struktura v˝roku (14) je (14¥), ne¯Ìk·me tÌm, ûe jsme nÏkde v nÏm odkryli existenËnÌ kvantifik·tor a to ostatnÌ, co v (14¥) nach·zÌme ñ opÏt tÌm pouze zviditelÚujeme inferenËnÌ roli (14). 328 Posoudit spr·vnost Ëi p¯imϯenost nÏjakÈ ,logickÈ formyë navrhovanÈ pro dan˝ v˝rok tak neznamen· sestupovat nÏkam do hlubin tohoto v˝roku (Ëi do hlubin myslÌ lidÌ, kte¯Ì tento v˝rok uûÌvajÌ) nebo vystoupit nÏkam do platÛnskÈho nebe a konfrontovat tuto ,formuë s tÌm, co tam objevÌme; znamen· to prozkoumat, v jak˝ch inferenËnÌch vztazÌch se tento v˝rok nach·zÌ, a posoudit, zda navrûen· ,logick· formaë tyto jeho inferenËnÌ vlastnosti uûiteËn˝m zp˘sobem zn·zorÚuje. To znamen·, ûe musÌme p¯edevöÌm posoudit dvÏ vÏci:329 (i) Je navrûen· ,logick· formaë F p¯imϯen· danÈmu v˝roku V v tom smyslu, ûe jejÌ inferenËnÌ role v r·mci jejÌho form·lnÌho jazyka rozumnÏ aproximuje inferenËnÌ roli analyzovanÈho v˝roku v r·mci jeho jazyka? Jsou tedy ty formule, kterÈ vypl˝vajÌ z F (resp. ty, ze kter˝ch F vypl˝v·), logick˝mi formami takov˝ch v˝rok˘, jeû vypl˝vajÌ z V (resp. z nichû vypl˝v· V) a naopak? (ii) Je inferenËnÌ role navrhovanÈ ,logickÈ formyë, jakoûto prvku form·lnÌho jazyka, kter˝ pouûÌv·me k anal˝ze, v nÏjakÈm smyslu explicitnÏjöÌ Ëi ,p¯ehlednÏjöÌë, neû je inferenËnÌ role analyzovanÈ vÏty v r·mci jejÌho p¯irozenÈho jazyka? Je ovöem t¯eba znovu p¯ipomenout to, co jsme uû vÌcekr·t konstatovali, totiû ûe zachycenÌ p¯irozenÈho jazyka prost¯ednictvÌm jazyka form·lnÌho zpravidla p¯edstavuje urËitou idealizaci: klade ostrÈ hranice tam, kde û·dnÈ nejsou, a bere za absolutnÌ to, co je ve skuteËnosti z·vislÈ na kontextu. Vyûadujeme-li tedy nap¯Ìklad, aby 328

Rorty (Philosophy and the Mirror of Nature, str. 260) konstatuje: ÑPro Davidsona nenÌ teorie v˝znamu sbÌrkou ,anal˝zë v˝znam˘ jednotliv˝ch termÌn˘, ale porozumÏnÌ inferenËnÌm vztah˘m mezi vÏtami.ì 329

Viz tÈû J. Peregrin, Linguistics and Philosophy.

270

9.6 Logick· forma jako prisma

Ñformule, kterÈ vypl˝vajÌ z Fì, byly Ñlogick˝mi formami v˝rok˘, kterÈ vypl˝vajÌ z Vì, musÌme mÌt na pamÏti, ûe to, co je ve form·lnÌm jazyce vypl˝v·nÌm, m˘ûe za urËit˝ch okolnostÌ legitimnÏ zachycovat v p¯irozenÈm jazyce nÏco, co je ve skuteËnosti pouhou kontextu·lnÌ odvoditelnostÌ; a ûe to, co je ve form·lnÌm jazyce prvkem s jednoznaËnÏ vymezenou inferenËnÌ rolÌ, m˘ûe b˝t legitimnÏ p¯i¯azeno takovÈmu prvku p¯irozenÈho jazyka, kter˝ je ve skuteËnosti v·gnÌ a nejednoznaËn˝. InferenËnÌ role v˝raz˘ explikujÌcÌho form·lnÌho jazyka tedy zpravidla nebudou totoûnÈ s inferenËnÌmi rolemi explikovan˝ch v˝raz˘ jazyka p¯irozenÈho, budou jejich ,rozumn˝mi idealizacemië. (P¯iËemû pro posouzenÌ toho, kdy je idealizace jeötÏ ,rozumn·ë a kdy uû ne, nelze udat û·dn· jednoznaËn· kritÈria ñ tak jako nelze udat û·dn· jednoznaËn· kritÈria pro posouzenÌ toho, kdy nÏjak˝ pl·nek jeötÏ danÈ mÌsto uûiteËnÏ zp¯ehledÚuje, a kdy uû ne.) Co tedy, z tohoto pohledu, zÌsk·me tÌm, kdyû prohl·sÌme, ûe logick· forma (14) je (14¥)? StanovÌme tÌm pravdivostnÌ podmÌnky (14)? Ty ale p¯ece dob¯e zn·me jiû v okamûiku, kdy (14) rozumÌme ñ vÌme p¯ece, ûe (14) je pravdiv· pr·vÏ tehdy, kdyû je kr·l Francie holohlav˝. ZjistÌme, ûe (14) ,ve skuteËnostië ¯Ìk· nÏco jinÈho, neû se zd· (totiû ûe existuje jedna a nejv˝öe jedna entita, kter· je kr·lem Francie, a ta je holohlav·)? To uû jsme odmÌtli ñ ono Ñve skuteËnostiì nem˘ûe, jak jsme konstatovali, znamenat nic jinÈho neû Ñkdyû se p¯i anal˝ze ˙myslnÏ omezÌme na urËit˝ jednoduch˝ form·lnÌ jazykì. JedinÈ, co skuteËnÏ zÌsk·me, je to, ûe p¯evedeme (15) do tvaru, ve kterÈm m· svou inferenËnÌ roli (a tedy do tÈ mÌry, do jakÈ inferenËnÌ role zachycuje pravdivostnÌ podmÌnky, i pravdivostnÌ podmÌnky) ,naps·nu na Ëeleë. P¯Ìmo z (14¥) totiû nap¯Ìklad vidÌme, ûe (14) implikuje existenci pr·vÏ jednoho kr·le Francie ñ a ûe tedy (14) nem˘ûe b˝t pravdiv·, neexistuje-li û·dn˝ takov˝ kr·l. 9.6 Logick· forma jako prisma NahradÌme-li v˝roky p¯irozenÈho jazyka formulemi nÏjakÈho jazyka form·lnÌho (jejich ,logick˝mi formamië), se kter˝mi pak ,kalkulujemeë podle pravidel p¯ÌsluönÈho logickÈho kalkulu, nejedn· se ovöem o nic jinÈho neû o formalizaci ve smyslu p¯edchozÌ kapitoly, a tÌm p·dem se na tento postup vztahuje vöechno to, co jsme o formalizaci a jejÌch ˙skalÌch v p¯edchozÌ kapitole ¯ekli. ModernÌ, sym-

271

9. Struktury v˝raz˘

bolick· logika dovolila formalizovat urËitou Ë·st p¯edmÏtu logiky, to jest argumentace ñ dok·zala jej p¯evÈst na studium matematick˝ch vlastnostÌ jist˝ch form·lnÌch struktur. Avöak studium tÏchto struktur ¯eöÌ problÈmy faktickÈ argumentace jedinÏ do tÈ mÌry, do jakÈ jsou p¯imϯenÈ jako formalizace p¯Ìsluön˝ch faktick˝ch argumentacÌ. O nÏËem m˘ûeme ,matematickyë pojedn·vat jedinÏ tehdy, kdyû je to vÏc svÏta ,form·lnÌhoë, to jest kdyû je to vÏc, kterou m·me zcela ,ve svÈ mocië, nikoli jde-li o vÏc, kter· je na n·s Ë·steËnÏ Ëi ˙plnÏ nez·visl·. To mÏl z¯ejmÏ na mysli logik L. E. J. Brouwer,330 kdyû hovo¯il o lidech, kte¯Ì se m˝lÌ, kdyû se domnÌvajÌ, ûe Ñmohou logicky [to jest ,form·lnÏ-logickyë, Ëi ,matematickyë] usuzovat o jin˝ch vÏcech neû o matematick˝ch struktur·ch, kterÈ sami vytvo¯iliì. Dokazov·nÌ v matematickÈm slova smyslu je vÏcÌ svÏta ,form·lnÌhoë, nikoli svÏta ,p¯irozenÈhoë. Abychom uk·zali, na jak· scestÌ m˘ûe vÈst nerespektov·nÌ tÈto povahy formalizace, uvaûme n·sledujÌcÌ p¯Ìklad. P¯edstavme si ËlovÏka, kter˝ by mÏl zodpovÏdÏt ot·zku, zda je nÏjak˝ konkrÈtnÌ k˘Ú Ëern˝. P¯edstavme si, ûe jeho reakcÌ na tento problÈm by bylo: ÑNejprve mnÏ musÌte ¯Ìci, zda je tento k˘Ú vranÌk, a pak v·m teprve j· ¯eknu, zda je Ëern˝!ì Byl by to od nÏj jak˝si pokus o formalizaci: pokus o p¯evedenÌ danÈho problÈmu na neempirickou ot·zku ÑJe vranÌk Ëern˝?ì (na nÌû je kladn· odpovÏÔ dan· tÌm, ûe slovo ÑvranÌkì prostÏ neznamen· nic jinÈho neû ÑËern˝ k˘Úì) s empirick˝m reziduem ÑJe k˘Ú, o kterÈho jde, vranÌkem?ì Jeho postup bychom ale jistÏ pr·vem povaûovali za smÏön˝: neempirick· Ë·st tÈto ,formalizaceë je totiû zcela trivi·lnÌ, zatÌmco p¯ÌsluönÈ empirickÈ reziduum nenÌ o nic jednoduööÌ neû cel˝ p˘vodnÌ problÈm. NÏco podobnÈho v zakuklenÏjöÌ podobÏ se ovöem nÏkdy m˘ûe odehr·vat i v souvislosti s naöÌm jazykem a logikou. Uvaûme jeden ze z·kladnÌch princip˘ logiky, princip sporu, kter˝ ¯Ìk·, ûe û·dnÈ tvrzenÌ nem˘ûe b˝t pravdivÈ souËasnÏ se svou negacÌ. Nem˘ûe b˝t nikdy skuteËnÏ spr·vnÈ, ptejme se, souhlasit s nÏjak˝m tvrzenÌm (V) a souËasnÏ i s jeho negacÌ (¬V)? Logik samoz¯ejmÏ odpovÌ, ûe nikoli. »lovÏk v logice neökolen˝ se ovöem m˘ûe pokusit p¯ijÌt s protip¯Ìkladem: M˘ûe nap¯Ìklad tvrdit, ûe souËasnÏ m· r·d 330

L. E. J. Brouwer, Over der grondslagen der wiskunde, Amsterdam 1907; anglicky in: Collected Works I, A. Heyting (ed.), Amsterdam 1975, str. 76.

272

9.6 Logick· forma jako prisma

nebezpeËÌ i nem· r·d nebezpeËÌ. Logik ho ovöem pouËÌ, ûe tento fakt ñ totiû ûe je ochoten p¯itakat jak vÏtÏ ÑM·m r·d nebezpeËÌì, tak vÏtÏ ÑNem·m r·d nebezpeËÌì, neznamen· nic jinÈho neû to, ûe ta druh· pro nÏj prostÏ nenÌ negacÌ tÈ prvnÌ; ûe ve skuteËnosti je tomu nap¯Ìklad tak, ûe nÏco na nebezpeËÌ r·d m·, zatÌmco nÏco jinÈho na nÏm r·d nem·. To, co v p¯irozenÈm jazyce vypad· jako konjunkce Ëi negace, jeötÏ nemusÌ b˝t konjunkcÌ nebo negacÌ v logickÈm slova smyslu. Pr·vÏ tohle vedlo logiky a analytickÈ filosofy k hled·nÌ ,prav˝chë, logick˝ch forem. UvÏdomme si ale, ûe takov· argumentace by mohla b˝t vyuûita i k tomu, aby se obhajoval prakticky jak˝koli logick˝ z·kon. P¯edstavme si, ûe by nÏkdo tvrdil, ûe platÌ nÏjak˝ z·kon, kter˝ je v naprostÈm rozporu s p¯ijÌmanou logikou, t¯eba V1 ∨ V2 →V1 ∧ V2,

(15)

tedy ûe jestliûe V1 nebo V2, pak i V1 a V2. Uvedeme-li proti tomuto n·vrhu jak˝koli protip¯Ìklad, t¯eba zjevnÏ nepravdiv˝ v˝rok ÑJestliûe je Praha v »ech·ch nebo v »ÌnÏ, pak je Praha v »ech·ch i v »ÌnÏì, m˘ûe proponent (15) ¯Ìci, ûe to jenom dokazuje, ûe uveden˝ protip¯Ìklad nem· logickou formu (15). V extrÈmnÌm p¯ÌpadÏ by pak mohl tvrdit, ûe jeho ,z·konë platÌ i tehdy, kdyû nem· û·dnou instanci v p¯irozenÈm jazyce. (Mnoho logik˘ takÈ skuteËnÏ m· za to, ûe je naprosto irelevantnÌ, zda ñ a p¯ÌpadnÏ jak ñ jsou ,z·kony logikyë, kter˝mi se zab˝vajÌ a kterÈ vyjad¯ujÌ prost¯ednictvÌm r˘zn˝ch form·lnÌch jazyk˘, vyj·d¯eny v tom Ëi onom p¯irozenÈm jazyce. Z·kony logiky, ¯ÌkajÌ, jsou p¯ece nutnou, neempirickou vÏcÌ, zatÌmco faktickÈ p¯irozenÈ jazyky jsou empirickou z·leûitostÌ!) Proti (15) lze ovöem argumentovat i jinak neû pomocÌ protip¯Ìklad˘ z p¯irozenÈho jazyka ñ prostÏ tak, ûe ∨ , →a ∧, tak jak jsou logiky obvykle ch·p·ny, jsou jmÈny urËit˝ch pravdivostnÌch funkcÌ ñ a na z·kladÏ toho lze prostÏ dok·zat (a to velice snadno), ûe (15) neplatÌ. (A pr·vÏ z tohoto hlediska je takÈ zcela irelevantnÌ, zda Ëi jak jsou tyto oper·tory vyj·d¯eny v nÏjakÈm p¯irozenÈm jazyce.) Snadno vöak nahlÈdneme, ûe tohle je ovöem opÏt p¯Ìpad pokusu o p¯esunutÌ problÈmu ze ,svÏta p¯irozenÈhoë, kam svou podstatou pat¯Ì, do ,svÏta form·lnÌhoë ñ coû, jak jsme vidÏli v p¯edchozÌ kapitole, nem˘ûe znamenat nic jinÈho, neû z tohoto problÈmu udÏlat problÈm jin˝. ProblÈm z·vislosti hodnot nÏjak˝ch p¯esnÏ defino-

273

9. Struktury v˝raz˘

van˝ch funkcÌ, kter˝m se tak problÈm platnosti (15) st·v·, je totiû zjevnÏ ËistÏ matematick˝ problÈm, zatÌmco logika se musÌ t˝kat ñ alespoÚ v poslednÌ instanci ñ platnosti skuteËn˝ch argument˘ v naöem skuteËnÈm, p¯irozenÈm jazyce. Je opÏt z·sadnÏ nutnÈ rozliöovat mezi form·lnÌm systÈmem samotn˝m, a zp˘sobem, kter˝m je tento systÈm ,promÌt·në na p¯irozen˝ jazyk. UvÏdomme si, ûe povaûujeme-li logiku za studium form·lnÌch systÈm˘ jako takov˝ch (coû je p¯edpokl·d·no stanoviskem, ûe neplatnost (15) m˘ûeme matematicky dok·zat), pak m˘ûeme tÏûko nÏjak zd˘vodnit, ûe nÏco je horöÌ logika neû nÏco jinÈho: na samotnÈ form·lnÌ struktu¯e nenÌ nic, ËÌm by mohla b˝t lepöÌ neû jin· form·lnÌ struktura (pokud ovöem slovem lepöÌ nerozumÌme t¯eba jednoduööÌ ñ pak by ale nejlepöÌ byla struktura pr·zdn·). Dokonce ani nem·me û·dnÈ p·dnÈ argumenty pro zd˘vodnÏnÌ, ûe nÏjak˝ systÈm (nap¯Ìklad form·lnÌ struktura v˝rokovÈho poËtu) je logikou, zatÌmco nÏjak˝ jin˝ (t¯eba struktura Hilbertova prostoru) ne: jedinÈ, o co se m˘ûeme op¯Ìt, jsou zvyky ñ nÏËemu je zvykem ¯Ìkat logika, nÏËemu jinÈmu ne. NÏco jinÈho ovöem je, kdyû zaËneme uvaûovat o uûiteËnosti toho Ëi onoho form·lnÌho systÈmu pro anal˝zu faktickÈ argumentace ve faktickÈm jazyce. Pak m·me z¯etelnÈ kritÈrium vymezenÌ hranic logiky: logikou je takov˝ form·lnÌ systÈm, kter˝ lze k tÈto argumentaci uûiteËnÏ vzt·hnout tak, abychom nÏjak zn·zornili, kanonizovali Ëi zhmotnili jejÌ strukturu. (V˝skyt slova ÑuûiteËnÏì ËinÌ tuto definici ,pragmatickouë, to vöak nenÌ na z·vadu a hlavnÏ se tomu nelze vyhnout.) Podle tohoto kritÈria jsou logikami nap¯Ìklad form·lnÌ v˝rokov˝ Ëi predik·tov˝ poËet (protoûe jak je vzt·hnout ke skuteËnÈ argumentaci bylo uk·z·no nesËÌslnÏkr·t). Logikou by vöak mohl b˝t t¯eba i nÏjak˝ systÈm obsahujÌcÌ pravidlo (15) ñ avöak jedinÏ tehdy, kdyby nÏkdo uk·zal, jak ho uûiteËnÏ vzt·hnout k jazyku. Co to p¯itom znamen· Ñvzt·hnout nÏjak˝ form·lnÌ systÈm k p¯irozenÈmu jazykuì? Z¯ejmÏ to znamen· stanovit nÏjak· pravidla (explicitnÏ nebo implicitnÏ) jak formule tohoto systÈmu nahlÈdnout jako reprezentace vÏt p¯irozenÈho jazyka. V nÏkter˝ch p¯Ìpadech jsou takov· pravidla nasnadÏ (nÏkterÈ logickÈ jazyky jsou konstruov·ny tak, aby mÏly to, co zachycujÌ, naps·no, abychom tak ¯ekli, ,na Ëeleë ñ tak v˝rok predik·tovÏ-logickÈho jazyka Holohlav˝(Russell) ∧ Savec(FÌk) m· z¯ejmÏ zachycovat vÏtu ÑRussell je holohlav˝ a FÌk je savecì), v jin˝ch je pot¯eba je formulovat (m·-li

274

9.7 ZneuûÌv·nÌ logick˝ch forem

b˝t nap¯Ìklad jako protipÛl v˝roku ÑRussell je holohlav˝ a FÌk je savecì ch·p·na formule P1(T1 ) ∧ P2(T 2), musÌ to b˝t nÏjak vysvÏtleno Ëi alespoÚ stanoveno; a podobnÏ m·-li b˝t formule ∀x (Pes(x)→Savec(x)) ch·p·na jako zachycenÌ v˝roku ÑKaûd˝ pes je savecì).331 Takov· schematizace je, jak jsme konstatovali v p¯edchozÌ kapitole, adekv·tnÌ, kdyû se logickÈ vlastnosti v˝rok˘ p¯ÌsluönÈho form·lnÌho systÈmu v nÏjakÈ podstatnÈ m̯e kryjÌ s intuitivnÌmi protipÛly tÏchto vlastnostÌ u jejich neform·lnÌch vzor˘: jestliûe nap¯Ìklad formule, kterÈ vych·zejÌ jako dokazatelnÈ, schematizujÌ v˝roky, kterÈ jsou intuitivnÏ nutnÏ pravdivÈ atd. Z·sadnÌ je tu ovöem ono ,v podstatnÈ m̯eë: v˝skyty vÏt, kterÈ majÌ nap¯Ìklad logickou formu logicky nepravdiv˝ch vÏt, a p¯itom, jak se zd·, mohou b˝t pravdivÈ (viz ÑM·m to r·d a nem·m to r·dì), jsou tolerovatelnÈ ñ avöak skuteËnÏ jenom v˝jimeËnÏ. Jde tu totiû skuteËnÏ o tutÈû situaci, jakou jsme se zab˝vali v p¯edchozÌ kapitole: v jazykovÈ aktivitÏ lidÌ, na prvnÌ pohled nep¯ehlednÈ, m˘ûeme nach·zet urËitou jednotu, kterou m˘ûeme uchopit (Ëi pochopit) jako strukturu, jiû m˘ûeme zhmotnit do form·lnÌho jazyka ñ a to i tehdy, kdyû existujÌ odchylky a v˝jimky. MusejÌ to ale b˝t skuteËnÏ odchylky a v˝jimky ñ jakmile p¯ipustÌme, ûe tÏchto odchylek Ëi v˝jimek m˘ûe existovat p¯Ìliö mnoho, ztr·cÌ cel˝ tento projekt rozumn˝ smysl. 9.7 ZneuûÌv·nÌ logick˝ch forem Ukaûme na z·vÏr tÈto kapitoly jeötÏ jednou velice n·zornÏ, jak zav·dÏjÌcÌ m˘ûe b˝t, kdyû se nerespektuje skuteËn· povaha vztahu mezi ,svÏtem p¯irozenÈhoë a ,svÏtem form·lnÌhoë, to jest kdyû se nebere v ˙vahu, ûe formy jsou prvky ,svÏta form·lnÌhoë kladenÈ jako ,prismataë na prvky ,svÏta p¯irozenÈhoë. P¯edstavme si ËlovÏka ñ ¯Ìkejme mu Novotn˝ ñ kter˝ si stÏûuje, ûe ho Ëasto bolÌ hlava, a kter˝ ¯Ìk·, ûe jeho bolesti jsou zp˘sobov·ny v˝skytem skvrn na Slunci. TvrdÌ ale, ûe situace je komplikovanÏjöÌ, neû aby ho hlava prostÏ bolela, kdyû jsou na Slunci skvrny ñ ¯Ìk· 331 To, co formule ∀x (Pes(x)→Savec(x)) bezprost¯ednÏ schematizuje, je z¯ejmÏ nÏco takovÈho jako ÑPro kaûdÈ x platÌ, ûe je-li x psem, je x savcemì. Fakt, ûe ji m˘ûeme br·t za anal˝zu v˝roku ÑKaûd˝ pes je savecì, nenÌ trivi·lnÌ.

275

9. Struktury v˝raz˘

totiû, ûe vliv Slunce na jeho hlavu je nÏkdy pozitivnÌ (to mu v˝skyt skvrn zp˘sobuje bolest) a nÏkdy negativnÌ (to naopak v˝skyt skvrn toto negativnÌ p˘sobenÌ neutralizuje a zp˘sobuje, ûe ho hlava nebolÌ). TvrdÌ tedy, ûe ho hlava bolÌ tehdy a jen tehdy, kdyû buÔ povaha p˘sobenÌ Slunce na nÏj je pozitivnÌ a na Slunci nejsou skvrny, nebo tato povaha je negativnÌ a na Slunci skvrny jsou. To znamen·, ûe jeho bolesti jsou, podle toho, co ¯Ìk·, zp˘sobov·ny kombinacÌ dvou faktor˘: (i) v˝skytem skvrn na Slunci a (ii) povahou p˘sobenÌ Slunce (zkr·cenÏ PPS), kter· m˘ûe b˝t negativnÌ nebo pozitivnÌ. Kdyby byl Novotn˝ schopen sv˘j pojem PPS nÏjak konkretizovat, mÏlo by jeho tvrzenÌ z¯ejm˝ obsah. Kdyby nap¯Ìklad ¯Ìkal, ûe PPS je d·na jeho krevnÌm tlakem (t¯eba ûe m·-li krevnÌ tlak vysok˝, je PPS negativnÌ, zatÌmco m·-li ho nÌzk˝, je pozitivnÌ), pak by jeho tezÌ de facto bylo, ûe m· bolesti hlavy pr·vÏ tehdy, kdyû jsou na Slunci skvrny a on m· nÌzk˝ tlak nebo kdyû na Slunci skvrny nejsou a on m· tlak vysok˝. To je jistÏ smyslupln· teze, kterou je moûnÈ empiricky testovat (zaznamen·v·nÌm a vyhodnocov·nÌm dat o tom, kdy ho bolÌ hlava, kdy m· vysok˝ tlak a kdy jsou na Slunci skvrny) a zjistit, zda je pravdiv·. P¯edpokl·dejme ovöem, ûe Novotn˝ PPS nijak konkretizovat (ani urËovat) schopen nenÌ. V takovÈm p¯ÌpadÏ je to, co ¯Ìk·, svou podstatou nevyvratitelnÈ a tudÌû bezobsaûnÈ ñ pak totiû nikdo nikdy nem˘ûe prok·zat, ûe by byla NovotnÈho teze nespr·vn·. é·dn· skuteËnost se s nÌ totiû nem˘ûe dostat do rozporu. Nikdy totiû nem˘ûe dojÌt nap¯Ìklad k tomu, aby NovotnÈho v dobÏ v˝skytu skvrn na Slunci bolela hlava, a PPS p¯itom byla negativnÌ. V takovÈm p¯ÌpadÏ by totiû nebyl û·dn˝ d˘vod mÌt PPS za negativnÌ ñ Novotn˝ by jistÏ ¯ekl, ûe kdyû jsou na Slunci skvrny a jeho hlava bolÌ, je PPS pozitivnÌ, a ûe tedy jeho teze platÌ. PPS by tak byla faktorem, kter˝ je vûdy moûnÈ p¯izp˘sobit tak, aby NovotnÈho teze platila; a tato teze by tak byla trivi·lnÌ a bezobsaûn·; mohli bychom ji nanejv˝ö ch·pat jako jakousi implicitnÌ definici PPS. (V praxi by ovöem asi byla nejenom bezobsaûn·, ale ökodliv· ñ vyvol· totiû iluzi empirickÈho obsahu tam, kde û·dn˝ nenÌ; snadno v n·s vzbudÌ myln˝ pocit, ûe existuje nÏjak· skuteËn· korelace mezi NovotnÈho bolestmi hlavy a skvrnami na Slunci.) A pokud by Novotn˝ i p¯es to trval na tom, ûe jeho teze m· skuteËn˝ obsah, mÏli bychom to pr·vem za jeho hloupost nebo za jeho snahu n·s balamutit ñ za scestn˝ pokus d·t faktick˝ (empirick˝) obsah bezobsaûnÈmu tvrzenÌ.

276

9.7 ZneuûÌv·nÌ logick˝ch forem

Na co chci tÌmto ponÏkud anekdotick˝m p¯Ìkladem pouk·zat, je to, ûe logickÈ formy (tak jako jin· abstrakta, kter˝mi v˝roky sÈmanticky charakterizujeme, nap¯Ìklad propozice) mohou sehr·t roli podobnou tÈ, jakou hraje v tomto p¯ÌpadÏ PPS. V˝chodiskem p¯edchozÌho p¯ÌbÏhu bylo NovotnÈho tvrzenÌ, ûe jeho bolesti hlavy jsou zp˘sobov·ny skvrnami na Slunci. Ve skuteËnosti vöak û·dn· re·ln· korelace mezi jeho bolestmi a skvrnami existovat nemusela ñ iluze tÈto korelace byla vytvo¯ena zavedenÌm iluzornÌho faktoru PPS. V˝chodiskem logiky je p¯edpoklad, ûe logickÈ z·kony se vztahujÌ na n·ö faktick˝ jazyk, kter˝ je z·kladnÌm mÈdiem naöeho usuzov·nÌ, ûe zachycujÌ skuteËn· pravidla Ëi normy (naöeho uûÌv·nÌ) tohoto jazyka. Avöak p¯edpoklad, ûe nÏjak˝ z·kon platÌ, lze ,NovotnÈho trikemë obhajovat i v p¯ÌpadÏ, ûe û·dnÈ odpovÌdajÌcÌ pravidlo re·lnÏ neexistuje ñ zavede-li se vhodn˝ iluzornÌ faktor. A takov˝m faktorem se mohou st·t i logickÈ formy. ÿÌk·me-li totiû, ûe logickÈ z·kony se na v˝roky naöeho jazyka nevztahujÌ p¯Ìmo, ale zprost¯edkovanÏ, skrze svÈ logickÈ formy332 (tak jako Novotn˝ tvrdil, ûe skvrny na Slunci na jeho hlavu nep˘sobÌ p¯Ìmo, ale zprost¯edkovanÏ, skrze PPS), vytv·¯Ì to moûnost uËinit z logick˝ch forem nÏco, co nÏjak˝ logick˝ z·kon zcela imunizuje proti vyvr·cenÌ (tak jako Novotn˝ uËinil z PPS nÏco, co zcela imunizovalo v˘Ëi vyvr·cenÌ jeho tezi). P¯edstavÌme-li si, ûe jsou skvrny na Slunci a bolesti hlavy veliËiny, kterÈ mohou nab˝vat hodnot 0 a 1 (to jest ,vyskytuje seë a ,nevyskytuje seë), m˘ûeme podstatu ,NovotnÈho trikuë nahlÈdnout jako nahrazenÌ rovnice skvrny na Slunci = bolesti hlavy rovnicÌ skvrny na Slunci + PPS = bolesti hlavy, jejÌû platnost je zaruËena tÌm, ûe veliËinu PPS definujeme p¯edpisem PPS = bolesti hlavy ñ skvrny na Slunci.333 332

To znamen·, ûe nap¯Ìklad nÏjak˝ logick˝ z·kon pojedn·vajÌcÌ o konjunkci se nevztahuje p¯Ìmo na ty v˝roky p¯irozenÈho jazyka, kterÈ jsou (,na povrchuë) konjunkcemi, ale na ty, kterÈ majÌ konjunkce za logickÈ formy ñ a to mohou b˝t obecnÏ zcela jinÈ v˝roky. 333

,PozitivnÌë PPS by v tomto p¯ÌpadÏ byla reprezentov·na hodnotou 0, zatÌmco ,negativnÌë ostatnÌmi moûn˝mi hodnotami.

277

9. Struktury v˝raz˘

V˝sledkem je, ûe jsou-li na Slunci skvrny a nebolÌ-li p¯itom NovotnÈho hlava, je to prostÏ svedeno na PPS. PodobnÏ m˘ûeme i z logick˝ch forem (Ëi z propozic) uËinit entity, na kterÈ lze svÈst jakoukoli nesrovnalost toho druhu, ûe nÏjak˝ logick˝ z·kon nefunguje pro nÏjakÈ konkrÈtnÌ vÏty. Vzorec spoleËn˝ obÏma tÏmto postup˘m je n·sledujÌcÌ: chtÏli bychom, aby A d·valo B (symbolicky: A = B), ale A ve skuteËnosti B ned·v· (A ≠ B). ÿekneme tedy, ûe A ned·v· B ,samo o sobÏë, ale ,prost¯ednictvÌmë C (to jest ûe platÌ nÏco takovÈho jako A + C = B), kde C je ovöem p¯esnÏ tÌm, co je pot¯eba k neutralizaci nesrovnalosti mezi A a B (to jest C = B - A). To je vöak z¯ejmÏ cesta, kter· vede jenom k tomu, ûe se celÈ tvrzenÌ stane nevyvratitelnou trivialitou. V p¯ÌbÏhu o NovotnÈm jsou, jak jsme vidÏli, faktorem A skvrny na Slunci, faktorem B NovotnÈho bolesti hlavy a C je PPS; zatÌmco v p¯ÌpadÏ zneuûÌv·nÌ logick˝ch forem bychom mohli vidÏt jako faktor A naöe faktickÈ vÏty, B jako nÏco, co p¯edkl·d·me jako logick˝ z·kon, a C jako logickÈ formy. NovotnÈho v˝vody postr·daly smysl proto, ûe angaûoval veliËinu PPS de facto pr·vÏ jenom proto, aby zajistila zd·nlivou pravidelnost nez·visle na tom, zda nÏjak· skuteËnÏ existuje; a ¯eË o logick˝ch form·ch (a stejnÏ tak o propozicÌch v˝roky vyjad¯ovan˝ch) se m˘ûe st·t podobnÏ nesmyslnou, budeme-li tyto formy nahlÌûet jako zaruËujÌcÌ ,logickÈë pravidelnosti zcela nez·visle na tom, zda takovÈ pravidelnosti v naöem jazyce a v naöem ,d·v·nÌ a poûadov·nÌ d˘vod˘ë skuteËnÏ existujÌ. P¯edstavme si vöak, ûe by NovotnÈho hlava sice nebolela pokaûdÈ, kdyû jsou na Slunci skvrny, ale ûe by tomu tak bylo skoro pokaûdÈ ñ to jest ûe by bylo moûnÈ p¯Ìpady, kdy by ho p¯es v˝skyt skvrn hlava nebolela Ëi kdyby ho bolela p¯es to, ûe by skvrny nebyly, oznaËit za v˝jimky. Za takov˝ch okolnostÌ by jistÏ nebylo nerozumnÈ uvaûovat o tom, ûe jeho bolesti jsou zp˘sobov·ny sluneËnÌmi skvrnami, a ony v˝jimeËnÈ p¯Ìpady p¯ipisovat interferenci nÏjakÈho dosud nezn·mÈho faktoru. V tomto p¯ÌpadÏ by totiû skuteËnÏ existovala nÏjak· re·ln· (tj. ,statisticky v˝znamn·ë) korelace mezi skvrnami a NovotnÈho bolestmi ñ jakkoli by to nebyla korelace absolutnÌ (Ëi, jak jsme ¯Ìkali, kdyû jsme hovo¯ili o radik·lnÌ interpretaci, ,kategorick·ë). PodobnÏ je to i s logick˝mi formami a s propozicemi: V minulÈ kapitole jsme konstatovali, ûe struktury n·m Ëasto slouûÌ k tomu, ûe klademe kategorickou pravidelnost tam, kde takov· pravidelnost ve

278

9.7 ZneuûÌv·nÌ logick˝ch forem

skuteËnosti nenÌ. To, co zd˘razÚujeme nynÌ, je, ûe takovÈ poËÌn·nÌ d·v· dobr˝ smysl jedinÏ tehdy, kdyû jsou odchylky mezi kladenou strukturou a podkladovou skuteËnostÌ v nÏjakÈm smyslu zanedbatelnÈ. Je tu totiû ona jiû zmÌnÏn· ,dialektika strukturyë: strukturu jako takovou m˘ûeme docela dob¯e vidÏt jako platÛnskÈ abstraktum a m˘ûeme ji zkoumat zcela nez·visle na tom, zda ji nÏco fakticky vykazuje; avöak na druhÈ stranÏ jsou pro n·s relevantnÌ p¯edevöÌm ty struktury, kterÈ jsou vykazov·ny nÏËÌm, s ËÌm se setk·v·me v naöem re·lnÈm, ,neplatÛnskÈmë svÏtÏ. To znamen·, ûe struktura sama o sobÏ je nÏco neempirickÈho, avöak to, zda je relevantnÌ pro nÏjak˝ problÈm z naöeho re·lnÈho svÏta, je empirickou ot·zkou (a jestliûe se tato empirick· dimenze zlehËÌ, mohou se tÌm podstatnÈ ot·zky, jak jsme se pokouöeli naznaËit, lehce trivializovat). Logika je tedy studiem neempirickÈ struktury ñ avöak urËenÌ, kter· je to struktura, je nevyhnutelnÏ empirickou z·leûitostÌ. LogickÈ pojmy jsou tedy v urËitÈm smyslu z·leûitostÌ empirie ñ jakkoli jsou v jinÈm, podstatnÈm smyslu jistÏ neempirickou, normativnÌ vÏcÌ. 334 Lidsk˝ jazyk a lidskÈ myölenÌ jsou podle mÏ charakterizov·ny pr·vÏ takovou ,dvoutv·¯nostÌë, kterou m˘ûeme metaforicky takÈ zn·zornit tak, ûe majÌ ,vnit¯ekë: normy naöeho jazyka jsou, vidÌme-li je zevnit¯ tohoto jazyka, nutnostmi, zatÌmco vidÌme-li je zvenku, jsou arbitr·rnÌmi ,konvencemië Ëi empirick˝mi fakty. 335 A protoûe logika je podle mÈho n·zoru z·leûitostÌ explikacÌ tÏchto norem (konkrÈtnÏ tÏch nejobecnÏjöÌch z nich),336 je i ona touto ,dvojtv·¯nostÌë poznamen·na.

334 Bylo to pr·vÏ tohle, co jsem tvrdil o pojmu vypl˝v·nÌ ve svÈ polemice s Pavlem Cmorejem (J. Peregrin, Je vypl˝vanie fakt a m· empirick˝ charakter? Dialog s P. Cmorejem, in: ORGANON F, 2, 1995, str. 277ñ292, 381ñ394). Viz tÈû J. Peregrin, The ,Naturalë and th ,Formalë, in: Journal of Philosophical Logic (v tisku). 335

Viz tÈû J. Peregrin, DWW, zvl. ßß10.6 a 11.6).

336

Viz tÈû J. Peregrin, Co je to (fregovsk·) logika?, BolzanoñFrege, Bratislava (v tisku).

279

10. Z¡VÃR

Konstatovali jsme, ûe saussurovsk˝ strukturalismus spoËÌv· p¯edevöÌm v odmÌtnutÌ p¯edstavy, ûe prvky oboru oznaËovan˝ch a prvky oboru oznaËujÌcÌch, kterÈ stojÌ v z·kladÏ jazyka, existujÌ nez·visle na sobÏ a na existenci jazyka; a ûe jazyk jako takov˝ vznik· pouh˝m propojenÌm prvk˘ tÏchto dvou obor˘. Saussure proti tÈto p¯edstavÏ stavÌ obr·zek, podle kterÈho se oznaËujÌcÌ i oznaËovanÈ konstituujÌ aû spolu s konstitucÌ jejich propojenÌ, a tedy spolu s konstitucÌ jazyka. Jazyk tudÌû nenÌ souËtem na sobÏ nez·visl˝ch propojenÌ typu ,slovo-vÏcë; naopak oznaËujÌcÌ a oznaËovan·, kter· jsou takto propojena, v jistÈm podstatnÈm smyslu parazitujÌ na jazyce jako celku. Jazyk podle tÈto p¯edstavy nenÌ v˝sledkem propojov·nÌ slov a vÏcÌ ñ jazyk je naopak katalyz·torem tvarov·nÌ slov, vÏcÌ, i utv·¯enÌ jejich propojenÌ. Jazyk tudÌû nenÌ ,nomenklaturaë. Konstatovali jsme takÈ, ûe to, co Quine, Davidson, Sellars a spol. kritizujÌ u sv˝ch analytick˝ch p¯edch˘dc˘ a co odmÌtajÌ, je v podstatÏ pr·vÏ tato p¯edstava jazyka jako ,nomenklaturyë. OdmÌtajÌ p¯edstavu, ûe jazyk je prostÏ sadou n·lepek, jimiû ñ ve sv˝ch myslÌch ñ opat¯ujeme vÏci, tak jako se ötÌtky opat¯ujÌ expon·ty v muzeu. V Ëem se ovöem postanalytiËtÌ filosofovÈ od Saussura liöÌ, jsou d˘sledky, kterÈ z tohoto pozn·nÌ vyvozujÌ ñ ËÌm d·l vÌce se odkl·nÏjÌ od n·zoru, ûe je rozumnÈ vidÏt jazyk prim·rnÏ jako propojenÌ nÏjak˝ch oznaËujÌcÌch s nÏjak˝mi oznaËovan˝mi (coû se pro Saussura zd· b˝t nezpochybniteln˝m v˝chodiskem), a p¯ikl·nÏjÌ se k tomu, ûe jazyk bychom mÏli vidÏt p¯edevöÌm jako jakousi sadu n·stroj˘ slouûÌcÌch k urËitÈ formÏ interakce mezi lidmi (a mezi nimi a svÏtem). Prvky takto vidÏnÈho jazyka jsou pak prim·rnÏ charakterizovatelnÈ ne prost¯ednictvÌm toho, co oznaËujÌ, ale toho, jak

280

10. Z·vÏr

v r·mci p¯ÌsluönÈ interakce (,jazykovÈ hryë) fungujÌ Ëi Ëeho jimi lze dos·hnout. ÿeËeno saussurovsky, v˝znam je spÌöe Ñhodnotaì neû ,vÏcë. DÌv·me-li se ovöem, jak n·s postanalytiËtÌ filosofovÈ nab·dajÌ, na jazyk jako na sadu n·stroj˘ pouûÌvan˝ch v r·mci interakce ËlovÏk-ËlovÏk a ËlovÏk-svÏt, jistÏ brzy nahlÈdneme, ûe jde o n·stroje, kterÈ se podivn˝m zp˘sobem liöÌ od n·stroj˘ jin˝ch druh˘: kter˝koli z nich (tj. kterÈkoli slovo) by mohl b˝t nahrazen jak˝mkoli jin˝m, aniû by to z hlediska ˙Ëelu jazyka nÏjak vadilo. (To odpovÌd· tomu Ëemu Saussure ¯Ìk· Ñarbitr·rnost jazykovÈho znakuì.) Znamen· to tedy, ûe jazyk m· tu prapodivnou vlastnost, ûe je ˙plnÏ jedno, jak vypad· ñ ûe svou funkci plnÌ bez ohledu na to? Nikoli, nÏco, co dÏl· jazyk jazykem, co podmiÚuje to, ûe jazyk ˙spÏönÏ slouûÌ svÈmu ˙Ëelu, samoz¯ejmÏ existuje ñ a toto nÏco je pr·vÏ struktura. V jazyce se tedy m˘ûe volnÏ a beztrestnÏ mÏnit Ñsubstanceì (slova), avöak nikoli Ñformaì (podstatnÈ vztahy mezi nimi). D·le jsme konstatovali, ûe toto nahlÈdnutÌ struktur·lnÌ podstaty jazyka nemusÌ b˝t principi·lnÏ nesluËitelnÈ s takov˝m form·lnÏ-logick˝m pohledem na sÈmantiku, kter˝ ˙stÌ v rekonstruov·nÌ v˝znamu jako objektu zp˘sobem, kter˝ rozpracovali Carnap, Montague, Tich˝ a jejich n·sledovnÌci. PodmÌnkou jejich sluËitelnosti je ovöem nahlÈdnutÌ form·lnÌch model˘ p¯irozenÈho jazyka jako model˘ ne ve smyslu ,vÏrn˝ch napodobeninë, ale (z·mÏrn˝ch idealizacÌ, kterÈ nikdy nemohou (a tedy nemohou chtÌt) postihnout vöechny aspekty p¯irozenÈho jazyka. Je t¯eba si uvÏdomit, ûe jakkoli strukturalistick˝ p¯Ìstup v mnohÈm zpochybÚuje n·zor, ûe v˝znam je objekt, nutnÏ z nÏj nevypl˝v·, ûe by nemohlo b˝t uûiteËnÈ v˝znam modelovat jako objekt. S ohledem na nÏkterÈ souËasnÈ teorie v˝znamu jsme pak konstatovali, ûe hovo¯Ìme-li o ÑsyntaktickÈì a ÑsÈmantickÈì struktu¯e jazyka, m˘ûe to b˝t zav·dÏjÌcÌ. Je ovöem jistÏ pravda, ûe m˘ûeme rozliöit dva r˘znÈ okruhy ot·zek: ot·zky t˝kajÌcÌ se toho, kterÈ v˝razy tvo¯Ì jazyk, a jak se sloûenÈ v˝razy skl·dajÌ ze sv˝ch Ë·stÌ (syntax); a ot·zky zjiöùujÌcÌ, jak˝m zp˘sobem v˝razy ,fungujÌë (sÈmantika). Konstatovali jsme tedy, ûe sÈmantick· teorie nenÌ z·leûitostÌ zkoum·nÌ specifickÈ struktury (pokud ovöem Ñspecifickou sÈmantickou strukturouì nemÌnÌme Ñspecificky ,proËiötÏnouë syntaktickou strukturuì Ëi ÑzachycenÌ v˝razu ve specifickÈm form·lnÌm jazyceì), ale zkoum·nÌ toho, jak spolu souvisÌ fungov·nÌ celk˘

281

10. Z·vÏr

a fungov·nÌ jejich Ë·stÌ, jak v˝razy p¯ispÌvajÌ k pravdivostnÌm hodnot·m v˝rok˘, ve kter˝ch se vyskytujÌ. Saussurovsky ¯eËeno je tedy sÈmantika z·leûitostÌ toho, jak se opozice mezi pravdivostÌ a nepravdivostÌ promÌt· z celk˘ na jejich Ë·sti a naopak. A konstatovali jsme takÈ to, ûe jak·koli ,struktur·lnÌë anal˝za jazyka musÌ poËÌtat s onÌm zvl·ötnÌm druhem ,dialektikyë, kterÈmu pojem struktury podlÈh·: struktury samotnÈ jsou neempirickÈ, matematicky traktovatelnÈ vÏci, avöak posouzenÌ toho, jakou strukturu dan· empirick· vÏc (t¯eba jazyk nebo jednotliv˝ v˝raz tohoto jazyka) m·, je vûdy nutnÏ empirick·, Ëistou matematikou nepostihnuteln· z·leûitost. Vykl·d·nÌ jazyk˘ a jejich sÈmantiky prost¯ednictvÌm form·lnÌch model˘ je uûiteËn˝ a plodn˝ projekt; je vöak p¯i nÏm t¯eba nezamÏÚovat model s modelovan˝m a mÌt na pamÏti, ûe modelov·nÌ svou podstatou nutnÏ zahrnuje jist˝ druh idealizace.

282

Citovan· literatura G. Abel, Indeterminacy and Interpretation, in: Inquiry, 37, 1994, str. 403ñ419. H. Barendregt, The Lambda Calculus, Amsterdam 1981. J. Barrow, Theories of Everything, 1992; Ëesky: Teorie vöeho, Praha 1996. R. Barthes, …lÈments de SÈmiologie, Paris 1964; Ëesky in: Kritika a pravda, Praha 1977. R. Barthes, LeÁon, Paris 1978; Ëesky in: Chv·la moudrosti, Bratislava 1994. J. Barwise, J. Perry, Situations and Attitudes, Cambridge (Mass.) 1983. W. Bechtel, Philosophy of Mind. An Overview for Cognitive Science, Hillsdale 1988. N. Belnap, Tonk, Plonk and Plink, in: Analysis, 22, 1962, str. 130ñ134. J. van Benthem, A. ter Meulenov· (vyd.), Handbook of Logic and Language, OxfordñCambridge (Mass.) 1997. E. Benveniste, Problèmes de Linguistique gÈnÈrale, Paris 1966. S. Blackburn, Spreading the Word (= SW), Oxford 1984. G. Borradori, The American Philosopher (Conversations with Quine, Davidson, Putnam, Nozick, Danto, Rorty, Cavell, MacIntyre, and Kuhn), Chicago 1994; slovensky: Americk˝ filozof, Bratislava 1997. R. Brandom, Making It Explicit (= MIE), Cambridge (Mass.) 1994. L. E. J. Brouwer, Over der grondslagen der wiskunde, Amsterdam 1907; anglicky: L. E. J. Brouwer: Collected Works I, A. Heyting (ed.), Amsterdam 1975. R. Carnap, Der Logische Aufbau der Welt, Berlin 1928. R. Carnap, Logische Syntax der Sprache, Wien 1934. R. Carnap, Meaning and Synonymy in Natural Languages, in: Philosophical Studies 7, 1955, str. 33ñ47; Ëesky: V˝znam a synonymie v p¯irozen˝ch jazycÌch, in: L. Tondl, K. Berka (vyd.), ProblÈmy jazyka vÏdy, Praha 1968. R. Carnap, Meaning and Necessity, Chicago 1957. E. Cassirer, Substanzbegriff und Functionsbegriff, Berlin 1910. P. Caws, Structuralism, Atlantic Highlands 1988.

283

Citovan· literatura

A. Coffa, The Semantic Tradition from Kant to Carnap, Cambridge 1991. P. M. Cohn, Universal Algebra, Dordrecht 1981. M. J. Cresswell, Logic and Languages, London 1973. M. J. Cresswell, Structured meanings: The Semantics of Propositional Attitudes, Cambridge (Mass.) 1985. D. Davidson, Action and Reaction, in: Inquiry 13, 1970; p¯etiötÏno in: Essays on Actions and Events, Oxford 1980. D. Davidson, On the Very Idea of a Conceptual Scheme, in: Proceedings and Addresses of the American Philosophical Association 47, 1974; p¯etiötÏno in: Inquiries, str. 183ñ198; Ëesky: O samotnÈ myölence pojmovÈho schÈmatu, in: J. Peregrin (vyd.), Obrat k jazyku: druhÈ kolo, Praha 1998. D. Davidson, What Metaphors Mean?, in: Critical Inquiry, 5, 1978, str. 31ñ47; p¯etiötÏno in: Inquiries, Oxford 1984, str. 245ñ264. D. Davidson, Essays on Actions and Events, Oxford 1980. D. Davidson, Inquiries into Truth and Interpretation (= Inquiries), Oxford 1984. D. Davidson, What is Present to the Mind?, in: J. Brandl, W. L. Gombocz (vyd.), The Mind of Donald Davidson, Amsterdam 1989, str. 3ñ18. D. Davidson, The Myth of the Subjective, in: M. Krausz (vyd.), Relativism: Interpretation and Confrontation, Notre Dame 1989, str. 159ñ172. D. Davidson, The Structure and Contents of Truth, in: Journal of Philosophy, 87, 1990, str. 279ñ328. D. Davidson, Three Varieties of Knowledge (=TVK), in: A. Griffiths (vyd.), A. J. Ayer: Memorial Essays (Royal Institute of Philosophy Supplement), 30; Cambridge 1991, str. 153ñ166. D. Davidson, The Social Aspect of Language, in: B. McGuinness, G. Olivieri (vyd.), The Philosophy of Michael Hummett, Dordrecht 1994. D. Davidson, Seeing Through Language, in: J. Preston (vyd.), Thought and Language, Cambridge 1997, str. 15ñ27. T. W. Deacon, The Symbolic Species: The Co-Evolution of Language and the Brain, New York 1998. G. Deleuze, A quoi reconnait ñ on le structuralisme?, in: F. Chatelet, La Philosophie, vol. 4, Paris 1974; slovensky: Podæa Ëoho rozpozn·me ötrukturalizmus?, Bratislava 1993. D. Dennett, Real Patterns, in: Journal of Philosophy, 88, 1991, str. 27ñ51.

284

Citovan· literatura

D. Dennett, Kinds of Minds, New York 1996; Ëesky: Druhy myslÌ, Bratislava 1997. J. Derrida, SÈmiologie et Grammatologie, in: Positions, Paris 1972; Ëesky: SÈmiologie a gramatologie, in: Texty k dekonstrukci, M. Pet¯ÌËek, jr. (vyd.), Bratislava 1993. J. Derrida, La voix et le phÈnomène, Paris 1967, Ëesky: Hlas a fenomÈn, in: Texty k dekonstrukci, M. Pet¯ÌËek, jr. (vyd.), Bratislava 1993. J. Dewey, Experience and Nature, La Salle (Ill.) 1925. M. Dummett, Frege, the Philosophy of Language, London 1973. M. Dummett, Truth and other Enigmas, London 1978. M. Dummett, The Origins of Analytical Philosophy, IñII, in: Lingua e Stile, 23, 1988, str. 3ñ49, 171ñ210. M. Dummett, The Seas of Language, Oxford 1993. R. A. Eberle, Nominalistic Systems, Dordrecht 1973. U. Eco, Semiotics and the Philosophy of Language, Bloomington 1986. J. A. Fodor, The Language of Thought, Scranton 1975. G. Frege, Begriffsschrift, Halle 1879. G. Frege, Grundlagen der Arithmetik, Breslau 1884. G. Frege, ‹ber Sinn und Bedeutung (=SuB), in: Zeitschrift f¸r Philosophie und philosophische Kritik, 100, 1892, str. 25ñ50; Ëesky: O smyslu a v˝znamu, in: Scientia & Philosophia 4, 1993, str. 33ñ75. G. Frege, Der Gedanke. Eine logische Untersuchung, in: Beitr‰gen zur Philosophie des deutschen Idealismus, I, 1918ñ19, str. 58ñ77; Ëesky: Myölenka, in: Scientia & Philosophia 6, 1994, str. 50ñ75. G. Frege, Wissenschaftlicher Briefwechsel, G. Gabriel et al. (vyd.), Hamburg 1976. G. Frege, Nachgelassene Schriften, H. Hermes, F. Kambartel, F. Kaulbach (vyd.), Hamburg 1983. K. Gˆdel, ‹ber formal unentscheidbare S‰tze der Principia Mathematica und verwandter Systeme I, in: Monatshefte f¸r Mathematik und Physik, 38, 1931, str. 173ñ198; Ëesky: O form·lnÏ nerozhodnuteln˝ch vÏt·ch v dÌle Principia Mathematica a p¯Ìbuzn˝ch systÈmech I, in: J. Malina, J. Novotn˝ (vyd.), Kurt Gˆdel, Brno 1996. N. Goodman, Ways of Worldmaking, Hassocks 1978; Ëesky: Cesty svÏtatvorby, Bratislava 1997. L. Haaparanta (vyd.), Mind, Meaning and Mathematics (Essays on the Philosophical Views of Husserl and Frege), Dordrecht 1994. R. Harris, Language, Saussure and Wittgenstein, London 1988.

285

Citovan· literatura

R. Heidegger, Unterwegs zur Sprache, Pfullingen 1959. G. Hellman, Mathematics without Numbers, Oxford 1989. L. Henkin, Completness in the Theory of Types, in: Journal of Symbolic Logic, 15, 1950, str. 81ñ91. L. Hjelmslev, Omkring sprogteoriens grundlaeggelse, Coppenhagen 1966; Ëesky: O z·kladech teorie jazyka, Praha 1972. D. Hofstadter, To Seek Whence Cometh a Sequence, in: D. Hofstadter aj., Fluid Concepts and Creative Analogies, New York 1995. E. Holenstein, Jakobsonís Philosophical Background, in: K. Pomorska et al. (vyd.), Language, Poetry and Poetics, Berlin 1987, str. 15ñ 32. C. Chang, H. Keisler, Model Theory, Amsterdam 1973. N. Chomsky, Quineís Empirical Assumptions, in: D. Davidson, J. Hintikka (vyd.), Words and Objections, Dordrecht 1975. N. Chomsky, Knowledge of Language, Westport 1986. N. Chomsky, Language and Thought, Wakefield 1993. P. Churchland, Scientific Realism and the Plasticity of Mind, Cambridge 1979. T. M. V. Janssen, Foundations and Applications of Montague Grammar, dis., Amsterdam 1983. J. Jeûek, Univerz·lnÌ algebra a teorie model˘, Praha 1976. H. Kamp, U. Reyle, From Discourse to Logic, Dordrecht 1993. J. J. Katz, P. M. Postal, Realism vs. Conceptualism in Linguistics, in: Linguistics and Philosophy, 14, 1991, str. 515ñ554. P. Kol·¯, Argumenty filosofickÈ logiky, Praha 1999. P. Kol·¯, V. Svoboda, Logika a etika, Praha 1997. A. Koslow, A Structuralist Theory of Logic, Cambridge 1992. P. Koù·tko, V˝znam a komunikace, Praha 1998. S. Kripke, Semantical Considerations on Modal Logic, in: Acta Philosophica Fennica, 16, 1963, str. 83ñ94. S. Kripke, Naming and Necessity, in: D. Davidson, G. Harman (vyd.), Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 253ñ355. S. Kripke, Wittgenstein on Rules and Private Language (=WRPL), Cambridge (Mass.) 1982. G. Lakoff, M. Johnson, Metaphors We Live By, Chicago 1980. M. N. Lance, J. OíLearyñHawthorne, The Grammar of Meaning, Cambridge 1977. S. Lavine, Understanding the Infinite, Cambridge (Mass.) 1994. E. Leach, Structuralism in Social Anthropology, in: D. Robey (vyd.), Structuralism: An Introduction, Oxford 1973.

286

Citovan· literatura

S. Leúniewski, O podstawach matematyky, in: Przeglad Filosoficzny, 30ñ34, 1927ñ31, str. 164ñ206, 261ñ91, 60ñ101, 77ñ105, 142ñ76. D. Lewis, General Semantics, in: D. Davidson, G. Harman (vyd.), Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972. E. Mendelsohn, Introduction to Mathematical Logic, Pacific Grove 1964. J. G. Merquior, From Prague to Paris, London 1986. P. Materna, SvÏt pojm˘ a logika, Praha 1995. J. McDowell, Mind and World, Cambridge (Mass.) 1994. G. H. Mead, Mind, Self, & Society from the Standpoint of a Social Behaviorist, Chicago 1934. E. Mendelson, Introduction to Mathematical Logic, Pacific Grove 1964. P. MichaloviË, P. Min·r, ⁄vod do ötrukturalismu a postötrukturalismu (=⁄äP), Bratislava 1987. R. Montague, Universal Grammar, in: Theoria, 36, 1970, str. 373ñ398; p¯etiötÏno in: Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, New Haven 1974. R. Montague, Formal Philosophy: Selected Papers of R. Montague, R. Thomason (vyd.), New Haven 1974. C. W. Morris, Foundations of the Theory of Signs (International Encyclopedia of Unified Science 1), Chicago 1966. R. Muskens, J. van Benthem, A. Visser, Dynamics, in: Handbook of Logic and Language, J. van Benthem a A. ter Meulenov· vyd., Oxford ñ Cambridge (mass.) 1997. J. Nosek, Mysl a tÏlo v souËasnÈ analytickÈ filosofii, Praha 1997. B. Palek (vyd.), SÈmiotika, Praha 1997. T. G. Pavel, The Feud of Language, Cambridge 1989. J. Peregrin, Logika ve filosofii, filosofie v logice (=LFFL) (Historick˝ ˙vod do analytickÈ filosofie), Praha 1992. J. Peregrin, Is Language a Code?, in: From the Logical Point of View, Ë. 2, 1993, str. 73ñ79. J. Peregrin, Interpreting Formal Logic, in: Erkenntnis, 40, 1994, str. 5ñ20. J. Peregrin, O Ëem je sÈmantika?, in: Slovo a slovesnost, 55, 1994, str. 106ñ115. J. Peregrin, Richarda Rortyho cesta k postmodernismu, in: Filosofick˝ Ëasopis, 42, 1994, str. 381ñ402. J. Peregrin, Doing Worlds with Words (= DWW), Dordrecht 1995. J. Peregrin, Structural Linguistics and Formal Semantics, in: E. HajiËov· et. al. (vyd.), Travaux de Cercle Linguistique de Prague, vol. 2, Amsterdam 1995, str. 85ñ97.

287

Citovan· literatura

J. Peregrin, Je vypl˝vanie fakt a m· empirick˝ charakter? (Dialog s P. Cmorejem), in: ORGANON F, 2, 1995, str. 277ñ292, 381ñ394. J. Peregrin, Diskuse o analytiËnosti v naöem stoletÌ, in: J. Peregrin, S. SousedÌk, Co je analytick˝ v˝rok?, Praha 1995, str. 15ñ24. J. Peregrin, Dynamick· sÈmantika, in: ORGANON F 4, 1996, str. 333ñ 348. J. Peregrin, Meaning and Structure, in: Semiotica, 113, 1997, str. 71ñ88. J. Peregrin (vyd.), Obrat k jazyku: druhÈ kolo (= OJDK), Praha 1998. J. Peregrin, ⁄vod do teoretickÈ sÈmantiky (= ⁄TS), skripta FF UK, Praha 1998. J. Peregrin, Linguistics and Philosophy, in: Theoretical Linguistics, 24, 1998, str. 245ñ264. J. Peregrin, Pragmatization of Semantics (= PS), in: K. Turner (vyd.), The Semantic/Pragmatic Interface from Different Points of View, Amsterdam 1999, str. 419ñ442. J. Peregrin, Donald Davidson: boj s Ñm˝tem subjektivnÌhoì, in: Filosofick˝ Ëasopis, 47, 1999, str. 191ñ214. J. Peregrin (vyd.), Truth and its nature (if any), Dordrecht (v tisku). J. Peregrin, Reference and Inference: the Case of Anaphora, in: K. von Heusinger, U.Egli (vyd.), Reference and Anaphorical Relations, Dordrecht 1999. J. Peregrin, The ÑCausal Storyì and the ÑJustificatory Storyì (= CSJS), sbornÌk konference o knize J. McDowella Mind and World, PÈcs kvÏten 1998 (vyjde). J. Peregrin, Co je to (fregovsk·) logika?, BolzanoñFrege, Bratislava (v tisku). J. Peregrin, Variables in Natural Language: Where Do They Come from? (= VNL), in: M. Bˆttner, W. Th¸mmel (vyd.), Variable-free Semantics, Osnabr¸ck (vyjde). J. Peregrin, The ,Naturalë and the ,Formalë, in: Journal of Philosophical Logic, (v tisku). J. Peregrin, S. SousedÌk (vyd.), Co je analytick˝ v˝rok?, Praha 1995. P. Pettit, The Concept of Structuralism: A Critical Analysis, Dublin 1975. J. Piaget, Le Structuralisme, Paris 1968; slovensky: ätrukturalismus, Bratislava 1971. T. Pinkard, The Successor to Metaphysics: Absolute Idea and Absolute Spirit, in: Monist, 74, 1991, str. 295ñ328. PlatÛn, Timaios, Praha 1991.

288

Citovan· literatura

H. PoincarÈ, Science et MÈthode, Paris 1908; anglicky: Science and Method, in: G. Halsted (vyd.), Foundations of Science, New York 1921, str. 359ñ546. K. Popper, Logik der Forschung, Wien 1935; Ëesky: Logika vÏdeckÈho b·d·nÌ, Praha 1997. D. Prawitz, Natural Deduction, Stockholm 1965. A. N. Prior, Round about Inference Ticket, in: Analysis, 21, 1960ñ61, str. 38ñ39. H. Putnam, The Analytic and the Synthetic, in: H. Feigl, G. Maxwell (vyd.), Minnesota Studies in the Philosophy of Science III, Maples 1962; Ëesky: AnalytickÈ a syntetickÈ, in: J. Peregrin a S. SousedÌk, Co je analytick˝ v˝rok?, Praha 1995. H. Putnam, Realism with a Human Face, Cambridge (Mass.) 1990; Ëesky: Realismus s lidskou tv·¯Ì, in: Co po metafyzice?, Bratislava 1997. W. V. O. Quine, From a Logical Point of View, New York 1953. W. V. O. Quine, Word and Object (= WO), Cambridge (Mass.) 1960. W. V. O. Quine, Ontological Relativity and Other Essays (= OROE), New York 1969; Ëesk˝ p¯eklad ˙vodnÌho eseje in: Ontologick· relativita, in: J. Peregrin, Obrat k jazyku: druhÈ kolo, Praha 1998. W. V. O. Quine, Methodological Reflections on Current Linguistic Theory, in: D. Davidson, G. Harman (vyd.), Semantics of Natural Language, Dordrecht 1972, str. 442ñ454. W. V. O. Quine, Grammar, Truth and Logic, in: S. Kanger, S. ÷hman (vyd.), Philosophy and Grammar, Dordrecht 1980, str. 17ñ28. W. V. O. Quine, The Pursuit of Truth, Cambridge (Mass.) 1990; Ëesky: Hled·nÌ pravdy, Praha 1994. W. V. O. Quine, Structure and Nature, in: Journal of Philosophy 89, 1992, str. 5ñ9. W. V. O. Quine, Response to Bergstrˆm, in: Inquiry, 37, 1994, str. 496ñ497. J. Rajchmann, C. West (vyd.), Post-Analytic Philosophy, New York 1985. B. Ramberg, Post-ontological Philosophy of Mind: Rorty vs. Davidson, rukopis (vyjde). M. Reddy, The Conduit Metaphor, in: A. Ortony (vyd.), Metaphor and Thought, Cambridge 1979. P. Ricoeur, Le conflit des interprÈtations, Paris 1969, Ëesky in: éivot, pravda, symbol, M. Rejchrt (vyd.), Praha 1993. R. Rorty, The Linguistic Turn, Chicago 1967.

289

Citovan· literatura

R. Rorty, Philosophy and the Mirror of Nature, Princeton 1980. R. Rorty, Objectivity, Relativism and Truth (= ORT) , Philosophical Papers, sv. 1, Cambridge 1991. R. Rorty, Truth and Progress, Philosophical Papers, sv. 3, Cambridge 1998. J. Rosenberg, Linguistic Representation, Dordrecht 1976. W. D. Ross (vyd.), The Works of Aristotle, sv. 2, Oxford 1930. B. Russell, An Essay on the Foundations of Geometry, 1897; citov·no podle vyd·nÌ Dover, New York 1956. B. Russell, On denoting, in: Mind 14, 1905, str. 479ñ493; Ëesky: O oznaËenÌ, in: L.Tondl, K. Berka (vyd.), Logika, jazyk, vÏda, Praha 1967. B. Russell, Our Knowledge of the External World, London 1914. R. M. Sainsbury, Logical Forms (An Introduction to Philosophical Logic), Oxford 1991. F. de Saussure, Cours de linguistique gÈnÈrale (= CLG), Paris 1931; Ëesky: Kurz obecnÈ lingvistiky, Praha 1989. F. de Saussure, Cours de linguistique gÈnÈrale, in: …dition critique prÈparÈe par T. de Mauro (= CLG-EC), Paris 1972; de Maurovy pozn·mky citovanÈ v textu jsou souË·stÌ ËeskÈho p¯ekladu Saussure (1931). J. Searle, Intentionality, Cambridge 1983. J. Searle, Minds, Brains and Science, Cambridge (Mass.) 1984; Ëesky: Mysl, mozek vÏda, Mlad· fronta, Praha 1994. J. Searle, Indeterminacy, Empiricism and the First Person, in: Journal of Philosophy, 84, 1987, str. 123ñ146. W. Sellars, The Myth of the Given: Three Lectures on Empiricism and the Philosophy of Mind (= MG), in: H. Feigl, M. Scriven (vyd.), The Foundations of Science and the Concepts of Psychology and Psychoanalysis (Minnesota Studies in the Philosophy of Science 1), Minneapolis 1956. W. Sellars, Meaning as Functional Classification (= MFC), in: Synthèse, 27, 1974, str. 417ñ437; Ëesky: V˝znam jako funkËnÌ klasifikace, in: J. Peregrin, Obrat k jazyku: druhÈ kolo, Praha 1998. W. Sellars, Science and Metaphysics, Atascadero 1992. W. Sellars, Empiricism and the Philosophy of Mind (p¯etisk Sellarsova Ël·nku The Myth of the Given ... s koment·¯em R. Brandoma), Cambridge (Mass.) 1997. P. Sgall a kol., ⁄vod do syntaxe a sÈmantiky, Praha 1986.

290

Citovan· literatura

P. Sgall, Prague Functionalism and Topic vs. Focus (= PFTF), in: R. Dirven, V. Fried (vyd.), Functionalism in Linguistics, Amsterdam 1987. S. Shapiro, Space, Number and Structure: A Tale of Two Debates, in: Philosophia Mathematica, 4, 1996, str. 148ñ173. M. Schlick, The Future of Philosophy, in: College of the Pacific Publications in Philosophy, 1, 1932, str. 45ñ62. P. Simons, Parts. A Study in Ontology, Oxford 1987. P. Stekeler-Weithofer, Grundprobleme der Logik, Berlin 1986. P. Stekeler-Weithofer, Ideation und Projektion, in: Deutsche Zeitschrift f¸r Philosophie, 42, 1994, str. 783ñ798. V. ämilauer, NovoËesk· skladba, Praha 1966. A. Tarski, Der Wahrheitsbegriff in den Sprachen der deduktiven Disziplinen, in: Akademischer Anzeiger der Akademie der Wissenschaften in Wien, 69, 1932; anglicky: The Concept of Truth in Formalized Languages, in: A. Tarski, Logic, Semantics, Metamathematics, Oxford 1956, str. 152ñ278. A. Tarski, The Semantic Conception of Truth, in: Philosophy and Phenomenological Research, 4, 1944, str. 341ñ375. A. Tarski, Logic, Semantics, Metamathematics, Oxford 1956. A. Tarski, Introduction to Logic and to the Methodology of Deductive Sciences, Oxford 1965; Ëesky: ⁄vod do logiky, Praha 1969. Ch. Taylor, Theories of Meaning, in: Human Agency and Language (Philosophical Papers, sv. I), Cambridge 1985, str. 248ñ292. P. Tich˝, An Approach to Intensional Analysis, in: NÙus, 5, 1971, str. 273ñ297. P. Tich˝, Constructions, in: Philosophy of Science, 53, 1986, str. 514ñ 534; Ëesky: Konstrukce, in: P. Tich˝, O Ëem mluvÌme? (VybranÈ stati k logice a sÈmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995. P. Tich˝, The Foundations of Fregeís Logic, Berlin 1988. P. Tich˝, The Scandal of Linguistics, in: From the Logical Point of View, Ë. 3, 1992, str. 70ñ80. P. Tich˝, O Ëem mluvÌme? (VybranÈ stati k logice a sÈmantice, J. Peregrin, vyd.), Praha 1995. P. VopÏnka, Mathematics in the Alternative Set Theory, Leipzig 1979. P. VopÏnka, Rozpravy s geometriÌ, Praha 1989. P. VopÏnka, DruhÈ rozpravy s geometriÌ, Praha 1991. P. VopÏnka, Geometrizace re·lnÈho svÏta (T¯etÌ rozpravy s geometriÌ), Praha 1995.

291

Citovan· literatura

P. VopÏnka, Rozpravy s geometriÌ: Otev¯enÌ neeukleidovsk˝ch svÏt˘ + Tr˝znivÈ tajemstvÌ, Praha 1997. L. R. Waugh, M. Monville-Burston, The Life, Work, and Influence of Roman Jakobson, ˙vod k R. Jakobson, On Language, L. R. Waugh, M. Monville-Burston (vyd.), Cambridge (Mass.) 1990. B. L. Whorf, Language, Thought and Reality, Cambridge (Mass.) 1956. N. L. Wilson, Substances without Substrata, in: Review of Metaphysics, 12, 1959, str. 521ñ539. L. Wittgenstein, Tractatus Logico-Philosophicus (= Tractatus), London 1922; Ëesky: Tractatus Logico-Philosophicus, Praha 1993. L. Wittgenstein, Philosophische Untersuchungen (= PU), Oxford 1953; Ëesky: Filosofick· zkoum·nÌ, Praha 1993. L. Wittgenstein, Vermischte Bemerkungen, G. H. von Wright (vyd.), Frankfurt 1977, Ëesky: RozliËnÈ pozn·mky, Praha 1994. L. Wittgenstein, ‹ber Gewissheit, Frankfurt 1984.

292

293

J A R O S LAV P E R E G R I N V˝znam a struktura Vydalo nakladatelstvÌ OIKOYMENH. OdpovÏdn˝ redaktor Josef »·bela. Technick· redakce Jana Dvo¯·kov·. Ob·lku navrhl ZdenÏk Ziegler. Sazba Miroslav äedina. Tisk Alfaprint Praha. PrvnÌ vyd·nÌ, Praha 1999.

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.