Literatura v kostce. také v tištěné verzi. Objednat můžete na


1 2 Literatura v kostce pro SŠ také v tištěné verzi Objednat můžete na Další e-knihy v edici Český j...
Author:  Marie Matějková

0 downloads 4 Views 434KB Size

Recommend Documents


také v tištěné verzi Objednat můžete na
1 2 Obchod se štěstím také v tištěné verzi Objednat můžete na Doporučujeme další e-knihy: Karel Čape...

STMÍVÁNÍ ROZBŘESK. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 STMÍVÁNÍ ROZBŘESK Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Stephenie Meyerová Rozbř...

A2. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Mauglí Dvojjazyčná kniha pro začátečníky A1/A2 Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete ...

Syndrom E. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Syndrom E Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Franck Thilliez Syndrom E e-kniha Copyright Albatros Media a...

Květinové tvoření. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Květinové tvoření Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Alena Isabella Grimmichová Květ...

Mistrovství Android. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Mistrovství Android Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Ľuboslav Lacko Mistrovství Android e...

Šťastný Art. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Šťastný Art Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Denisa Prošková Šťastn&...

CUKRFREE. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 CUKRFREE Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Janina Černá Cukrfree e-kniha Copyright Albatros Media...

Makléř. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Makléř Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na Martin Kodýtek Makléř e kniha Copyright ...

Výkřik do tmy. také v tištěné verzi. Objednat můžete na
1 2 Thriller Výkřik do tmy také v tištěné verzi Objednat můžete na Manuela Martini Thriller Výkřik do tmy e-kniha ...



Literatura v kostce pro SŠ také v tištěné verzi

Objednat můžete na www.fragment.cz

Další e-knihy v edici Český jazyk v kostce pro SŠ – e-kniha Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ – e-kniha

Marie Sochrová Literatura v kostce pro SŠ – e-kniha Copyright © Fragment, 2010

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Přehledné gracké zpracování pomáhá ke snadné orientaci a zapamatování učiva.

hlavní kapitola

podkapitola

charakteristika doby

zajímavost

portrét osobnosti

poznámka

odkaz

poznámka, vysvětlivka, zajímavost atd.

vybraná díla

stručný rozbor vybraného díla

zapamatuj si

vysvětlivka

přečti si

přínos nebo význam osobnosti

pikantnost

tahák

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Obsah Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4 Základy teorie literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5 VÝVOJ LITERATURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Počátky slovesného umění. Ústní lidová slovesnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Starověká literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 Orientální literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 Antická literatura – řecká a římská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 Středověká literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Orientální literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Literatura předkolumbovské ameriky – indiánská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Evropské literatury středověku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 Počátky písemnictví v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 Renesance a humanismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34 Evropská renesance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34 Humanismus v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37 Baroko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 Evropské baroko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 Česká pobělohorská literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40 Klasicismus, osvícenství a preromantismus (sentimentalismus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 Romantismus v světové literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48 České národní obrození a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .54 Realismus a naturalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .63 Realismus v světové literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .63 Česká literatura 2. pol. 19. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 Literatura konce 19. a počátku 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79 Moderní světová literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80 Česká literární moderna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 Česká literatura na přelomu 19. a 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .86 Literatura 1. pol. 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91 Světová literatura 1. pol. 20. stol. – poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 Česká literatura 1. pol. 20. stol. – poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .96 Světová literatura 1. pol. 20. stol. – próza a drama . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Česká literatura 1. pol. 20. stol. – próza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 České drama 1. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Česká literární věda a kritika přelomu století a 1. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Literatura 2. pol. 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Světová literatura 2. pol. 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Česká literatura 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Česká poezie 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Česká próza 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 České drama 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Literární věda a kritika 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Rejstřík jmen autorů a názvů anonymních děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Rejstřík základních literárních pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

  3 

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Literatura v kostce pro SŠ

Úvod Učebnice Literatura v kostce podává kompletní přehled středoškolského učiva české literatury v souvislosti s vývojovými tendencemi světové literatury od počátku po současnost, zachycuje vývoj literárních směrů a skupin, uvádí hodnocení významných děl a autorů i stručně vývoj literární kritiky a literární vědy. V úvodu kapitol je vždy charakteristika společensko-historických událostí pro pochopení podmínek a širších souvislostí, v nichž se literatura vyvíjela. Náročnost a rozsah textu odpovídá Katalogu cílových požadavků k společné části maturitní zkoušky i požadavkům pro přijímací zkoušky na vysoké školy. Cílem je utřídění, přehlednost, systemizace poznatků a snadná orientace v literatuře. Získávání vědomostí je usnadněno i díky novému grafickému řešení publikace, přehlednému a barevně členěnému textu. Vzhledem k značnému množství hodnotných literárních děl budou některé údaje nad rámec učebních požadavků sloužit třeba jen k základní orientaci studentů, aby informace byly ucelené. Není tedy třeba, aby studenti nebo čtenáři zvládli vše, co učebnice poskytuje, ale vybrali si podle vlastního uvážení a potřeby. Výhodou publikace je forma konspektu či sešitového záznamu, který nahrazuje úmorné a časově náročné, podrobné školní zápisy studentů. Tím šetří čas pro konkrétní tvůrčí práci s literárním textem ve vyučovací hodině, pro četbu a poznávání i interpretaci literárních děl nebo ukázek v Čítankách I., II., III. a IV. k Literatuře v kostce. Doplňkem příručky jsou pojmy teorie literatury, přehled literárních druhů a žánrů, výklad o struktuře literárního díla. Obrazový materiál, poznámkový aparát, odkazy a rejstříky (jmenný a věcný) orientaci v textu urychlí a usnadní. Publikace je tedy užitečnou pomůckou  pro běžnou školní výuku literatury jako zdroj vědomostí a zajímavostí a jako východisko k literárním interpretacím  pro souhrnné opakování probrané látky  pro přípravu k společné i školní části maturity  pro přípravu k přijímací zkoušce na vysoké školy humanitního zaměření. Mohou ji však využít i všichni čtenáři a zájemci o svět literatury. Rozsáhlejší vědomosti lze získat v publikaci téže autorky KOMPLETNÍ PŘEHLED české a světové LITERATURY. Hodně úspěchů při studiu přeje autorka a redakce

  4  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Základy teorie literatury

Základy Teorie Literatury Podstata literatury jako součásti umění Umělecké dílo = forma mezilidské komunikace (vztah mezi umělcem a vnímatelem) a součást kultury estetické ztvárnění skutečnosti (nejen kopie), ozvláštnění uměleckými prostředky vysvětlivka  vyjádření vztahu člověka ke skutečnosti + vliv na jeho Estetika (z řec. aisthétika = smyslově vnímané) – smysly, rozum, city, podnět pro fantazii a rozumovou filozofická disciplína o krásnu jako základu umění úvahu  důraz na originalitu cíl – kultivace osobnosti prostřednictvím prožitků emocionálních, smyslových a racionálních Literatura, písemnictví (z  lat. littera = písmeno, litterae = písemné záznamy) = veškeré písemné záznamy, zvláště společensky významné umělecká (krásná, beletrie), zaměřená na estetický zážitek, např. román, povídka, báseň, divadelní hra ð k pobavení, rozptýlení, úvahám o životě; skutečnost zachycena komplexně pomocí jazykových znaků a uměleckých obrazů odborná (vědecká – nauková a populárněnaučná), zaměřená na poznání, poučení, např. publikace technické, přírodovědné, učebnice, encyklopedie; obsahuje ověřitelné poznatky ð věcnost a fakta administrativní (jednací), zaměřená na styk mezi institucemi a veřejností, např. vyhlášky, žádosti, zprávy, dotazníky, předpisy, nebo právní dokumenty, např. zákony, usnesení, ústava apod. publicistická (zvl. v novinách a časopisech), zaměřená nejen na informace, ale i subjektivní hodnocení ð vede k zamyšlení, tříbení názorů, např. reportáž, zpravodajství náboženská (liturgická) obsahuje těžko ověřitelné poznatky ð víra v existenci bytosti ovlivňující jednání a život, např. modlitební texty

• • • • •

Výrazový prostředek literárního díla = jazyk, jeho neomezené možnosti zvukové, grafické, lexikální, gramatické, kompoziční; má nejen funkci komunikativní a sdělenou (informace), ale i funkci zvláštní, estetickou (poutavé, neotřelé jazykové prostředky, působící nově)

Význam, funkce umělecké literatury  estetická funkce = základní funkce krásné literatury; tlumočí určité pojetí krásy, vzbuzuje pocit krásy  citový vliv = smyslové obohacení  informativní funkce = vzdělávací, poznávací, rozvoj schopnosti myšlení a vyjadřování (dominantní je v odborné literatuře)  formativní funkce = výchovná, pomáhá vytvářet morální a estetické hodnoty = zpětné působení literatury na život (dominantní je v publicistice)  společenská funkce = upozorňuje na závažné společenské problémy, zachycuje mezilidské vztahy, varuje před nebezpečím apod.  zábavná funkce, oddychová – poskytuje pobavení, uvolnění, zklidnění

Vnitřní členění umělecké literatury lidová slovesnost – vznikla dříve než psaná literatura, např. písně, pohádky, pověsti, přísloví, hádanky • ústní umělá • literatura – písemné texty konkrétních autorů (próza, poezie, dramata)

  5 

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Literatura v kostce pro SŠ

Základy teorie literatury Podle vztahu k určitému společenství světová literatura – umělecky nejhodnotnější díla národních literatur národní literatura – díla jednoho národního společenství; kritériem není jazyk, kterým jsou psána, ale příslušnost autora k určitému národu regionální literatura – díla autorů pocházejících z určité oblasti, regionu, nebo tam působících Literatura jako zábavná četba humoristická – v popředí komické situace, např. Zdeněk Jirotka, Saturnin dobrodružná – s dramatickým dějem, napětím, např. Alexandre Dumas st., Tři mušketýři, Daniel Defoe, Robinson Crusoe detektivní – základní motiv zločinu, vraždy s řešením záhady, např. A. C. Doyle, Ed McBain aj. horor – hrůzostrašné příběhy, vyvolávající strach; tajemné prostředí, magické chvíle, např. R. L. Stevenson, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, Stephen King aj. fantasy literatura – druh fantastické literatury; nadpřirozené jevy, pomyslné světy, bájná a pohádková atmosféra, např. John Ronald Reuel Tolkien utopie – druh fantastické literatury, obraz ideální spravedlivé společnosti, např. Thomaso Campanella, Sluneční stát science-fiction (sci-fi, vědeckofantastická literatura) – příběhy zobrazují dosud nepoznanou realitu, fiktivní budoucnost ð stinné stránky technického pokroku a varování, např. Ray Bradbury, Arthur C. Clarke

• • • • • • • • • •

Věda o literatuře  literární teorie – o podstatě literatury, o obecných zákonitostech vzniku literárního díla, o jeho struktuře, literárních druzích, žánrech, útvarech, o uměleckých prostředcích  literární historie – o vývoji a proměnách literatury, o významu děl, o tvorbě jednotlivých autorů  literární kritika = analýza + hodnocení a informace, výklady a rozbory děl

Próza a poezie Próza (z lat. prōsa ōrātiō = řeč „stále postupující“, tj. nedělená do veršů, řeč nevázaná)  v popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla; připomíná přirozenou formu běžné řeči  základní stavební jednotka = věta zapisovaná do řádek; typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy; text členěn do odstavců, kapitol  prózu nelze ztotožňovat s epikou (epika může být prozaická i veršovaná) Poezie (z řec. poiésis = tvorba, básnictví tzv. řeč „vázaná)  v popředí je rytmickomelodické členění promluvy a zvláštní grafické uspořádání textu  psána ve verších, které se sdružují do slok (strof )

Formální výstavba verše Verš základní stavební jednotka (zvuková, rytmická, významová i syntaktická), jeden řádek básně obvykle shodný s větou (syntaktickou jednotkou) přesah, enjambement [ánžámbmán] – věta přesahuje do následujícího verše, např. Někde v noci mezi topoly / zvoní zvonky, křupe koní klus. (Hora) verš pravidelný (tradiční, vázaný) – výraznost textu způsobena rytmem, příp. rýmem ð pravidelnost, opakování důrazů (přízvučných a nepřízvučných nebo dlouhých a krátkých slabik)

• • • •   6 

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

volný – má minimum prvků metrického impulsu, odlišuje se graficky – rozdílná délka veršů, rýmy bývají nepravi• verš delné, někdy verš nerýmovaný i bez interpunkce • verš bezrozměrný (asylabický) – o nestejném počtu slabik (asymetričnost), blíží se próze; např. v Dalimilově kronice Sloka (strofa) = skupina veršů, celek spjatý rytmicky, rýmově, zpravidla i obsahově; ze strof vzniká báseň × báseň stichická – verše bez strofického členění, tj. v nepřetržitém sledu Refrén = opakování verše (veršů) na konci sloky Některé ustálené strofické útvary: sonet (znělka) – 14veršová lyrická báseň (4+4+3+3); 1. kvartet je teze, myšlenka, 2. kvartet antiteze nebo variace, rozvíjení myšlenky, dvě terceta = syntéza, pointa; častý rýmový vzorec abba, abba, cac, ede nebo variace u tercet balada francouzská (villonská) – lyrická skladba s třemi strofami (7 – 12 veršů), závěrečným posláním (4 – 6 veršů) a vždy opakovaným posledním veršem (refrén); autoři: F. Villon, J. Vrchlický, V. Nezval aj. Z dalších západoevropských forem: balata, tercína, rondó, madrigal, rondel, rispet, ritornel, sestina aj.



vysvětlivka z franc. refrain = opakování z it. sonetto = jemný zvuk, malá skladba



odkaz Viz např. L. Pavera, F. Všetička, Lexikon literárních pojmů, Olomouc 2002

Rytmus metrum = zcela pravidelný, ideální rytmus, zobecněné schéma, rytmický vzorec rytmus = konkrétní, reálné naplnění metra; vzniká pravidelným opakováním týchž či podobných zvukových prvků v rámci verše (veršů) stopa = nejmenší rytmická jednotka vázaného verše; skládá se z dob těžkých (teze), v češtině slabik přízvučných, a lehkých (arze), v češtině slabik nepřízvučných Druhy stop sestupné: trochej (dvojslabičná), 1 doba těžká, 1 doba lehká — ∪ Velké, širé, rodné lány (Sládek) |—∪|—∪| — ∪ |—∪|

daktyl (trojslabičná), 1 doba těžká, 2 doby lehké — ∪ ∪ Stříhali dohola malého chlapečka (Kainar) |—∪∪|—∪∪|— ∪ ∪| — ∪ ∪ |

daktylostrochejský verš (střídání daktylské a trochejské stopy) Letní ty noci zářivá (Neruda) | — ∪ ∪ |—∪ |— ∪ ∪ |

vzestupná: jamb (dvojslabičná), 1 doba lehká, 1 doba těžká ∪ — Byl pozdní večer, první máj (Mácha) | ∪ — | ∪— | ∪ — | ∪ — |

zapamatuj si Značky: — slabika dlouhá (u časomíry), slabika přízvučná ∪ slabika krátká (u časomíry), slabika nepřízvučná

  7  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Literatura v kostce pro SŠ

Základy teorie literatury Prozodické (versifikační) systémy

vysvětlivka Z řec. prosódia = nauka o rytmu; syllabé = slabika; tónos = přízvuk, protažení

Prozódie = součást versologie, zkoumá zvukové vlastnosti verše, zvl. rytmus 1) Sylabický systém (slabičný) – rytmus založen na shodném počtu slabik ve verši, např. v staročeské lyrice, české lidové písni apod., např. Slyšte, staří, i vy, děti, / co já vám chci pověděti. Legenda o sv. Prokopu

2) Tónický systém (přízvučný) – rytmus založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu těžkých dob (přízvučných slabik) ve verši (bez ohledu na počet nepřízvučných slabik), např. v poezii starogermánské, v ruské hrdinské epice, v Čelakovského Ohlasu písní ruských 3) Sylabotónický systém (slabičně-přízvučný) – rytmus založen na pravidelném počtu slabik a na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik; převažuje v české poezii 4) Časoměrný systém – rytmus založen na pravidelném střídání dlouhých a krátkých slabik, např. v antické literatuře (homérský epos), v Předzpěvu Kollárovy Slávy dcery mora (lat. doba) = základní doba, délka krátké slabiky; dlouhá slabika je vyslovována na dvě tyto doby Nejznámější typy časoměrného verše: hexametr – 6stopý verš z daktylů a spondejů vysvětlivka pentametr – 5stopý verš vznikl zkrácením hexametru; Krátká slabika = slabika s krátkou samohláskou 2 daktyly a třetí neúplná stopa; uprostřed verše – rozluka Dlouhá slabika: (diereze); spojením hexametru s pentametrem vzniká přirozeně – s dlouhou samohláskou nebo elegické distichon (dvojverší), např. dvojhláskou Aj, zde leží zem ta, před okem mým slzy ronícím, |— ∪ ∪ |— — | —



∪|—

— |— ∪ ∪ | —  — |

polohou – po samohlásce následují dvě souhlásky

někdy kolébka, nyní národu mého rakev… | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ |— ∧ |— ∪ ∪ | — ∪ ∪ | —

∧|

(Kollár)

Jiné typy ustálených veršů: alexandrin = 12 – 13slabičný jambický verš se závaznou rozlukou po šesté slabice; v rytířském eposu Alexandreis, ve fr. chanson de geste, ve fr. klasicistní poezii blankvers = 5stopý jambický verš bez rýmů a strof, např. v dramatech Shakespearových

Rým = zvuková shoda na konci veršů (kromě shodných samohlásek aspoň jedna souhláska – lány – strany) na rozdíl od asonance = souznění – zvuková shoda jen koncové samohlásky – parohy – do vody Rýmová schémata: 1) rým sdružený – rýmují se sousedící verše a a b b c c… Naše životy jsou truchlivé jak pláč / jednou k večeru šel z herny mladý hráč / venku sněžilo nad monstrancemi barů / vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru (Nezval)

2) rým obkročný – rýmuje se první verš se čtvrtým a druhý se třetím abba Co z nás Slávů bude o sto roků? / Cože bude z celé Evropy? / Slávský život na vzor potopy / rozšíří svých všudy meze kroků. (Kollár)

3) rým střídavý – rýmují se dva liché a dva sudé verše abab Dvacet lůžek stojí v síni, / na nich dvacet nemocných, / na tvářích horečné jíní / a na rukou padlý sníh. (Wolker)

  8  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

4) rým přerývaný – rýmují se jen některé verše abcb Konečně vyběhla z brány / ta dívka medodechá, / já vidím, jak letí jí šatičky, / jak do mého objetí spěchá. (Neruda)

5) rým postupný – rýmují se vzdálenější verše abc abc Lunou omítla jsi nahé zdi, / vesnice spí, jenom ticho vane / a korunou lip na náš práh / teskně zašuměla souhvězdí / jak rubáše navždy odkládané / mrtvými, kteří dnes vejdou v prach. (Hrubín)

6) rým tirádový – rýmuje se několik následujících veršů jedním rýmem nebo verše celé básně Slípka opustí můj hřád / Koně začnou v stáji ržát / Kamna hřát / Stuhy vlát

aaaa

(Nezval)

Literární druhy a žánry Epika – o skutečnosti vypravuje ð dějovost, příběh rozvíjen vypravěčem a postavami Lyrika – zachycuje skutečnost v jedinečném okamžiku + stav nitra mluvčího (dojmy, city, nálady autora = lyrický subjekt) ð nedějovost; převaha verše (výjimečně lyrická próza); jazyk ozvláštněn obrazovými prostředky (figury, tropy), význam rytmu, rýmu, intonace; lyrika duchovní, milostná, intimní, přírodní, sociální, politická, reflexivní (úvahová) aj. Drama – skutečnost, příběh se předvádí na jevišti – převaha přímých promluv postav (dialog, monolog) + scénické a režijní poznámky; výstavba děje: v antice závazná jednota místa, času a děje (Aristotelés, později klasicisté), v novější době pětistupňové schéma: expozice (úvod, výchozí situace), kolize (zápletka, konflikt postav), krize (vyvrcholení, růst napětí), peripetie (obrat v ději), katastrofa (rozuzlení, vyřešení konfliktu – původně jen tragické, v antice zásah boha – deus ex machina, pak i šťastné – happy end) části hry: dějství (jednání, akty – začínají a končí pohybem opony) – často 3, 5 nebo jednoaktovky, dále výstupy (změna počtu postav na scéně), obrazy (změna místa děje, scény)

Epické žánrové formy

vysvětlivka Z řec. epikós = dějový, výpravný, lyrikós = lyrový,

1) Malá epika, např. lyrika melé = lyrou doprovázené verše, dráma = čin,  anekdota – humorný minipříběh s nečekanou pointou; jednání, skutek šíří se ústně ð zesměšnění nějakého jevu, osoby  bajka – krátký alegorický příběh (veršem i prózou); zvířata nebo zosobněné věci jednají jako lidé; cíl didaktický (mravní ponaučení), např. Ezop, La Fontaine, Krylov  hádanka – zašifrovaná sdělení; určena k zábavě, k rozluštění 2) Střední epika, např.  mýtus, báje – pokus o výklad řádu světa, o historii bohů, o vzniku člověka, o přírodních jevech; mytologie – soubor mýtů určitého společenství, národa  legenda (z lat. „co má být čteno“) – o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti církevních světců (veršem i prózou), např. Legenda o sv. Prokopu; tzv. život – autentické vyprávění o životě světce, např. staroslověnský Život Konstantinův  evangelium – životopisný žánr, o Ježíšově životě, působení, umučení a zmrtvýchvstání; evangelisté Marek, Matouš, Lukáš, Jan  apokryf – původně biblické texty církví neuznané za pravé a nezařazené do bible; dnes literární text zpracovávající známý motiv, ale nově, často i parodicky, např. Karel Čapek, Kniha apokryfů  pověst – vyprávění lidového původu, má konkrétní, pravdivé historické jádro (událost se váže k určité osobě, místu, stavbě) + fantazie; např. místní, historická, heraldická aj.  pohádka – žánr lidové slovesnosti, děj nepravděpodobný, nereálný; hrdina překonává překážky; zásahy nadpřirozených bytostí, dobro vítězí nad zlem

  9 

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Literatura v kostce pro SŠ

Základy teorie literatury  bohatýrský zpěv (bylina) – událost, čin ruského bohatýra (napravuje křivdy, např. bohatýr Muromec) a hrdinský junácký zpěv, zvl. jihoslovanský (např. o kralevici Markovi)  povídka – kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky a popisu, paradoxu)  novela – příběh soustředěný na jednu událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií; neměnné charaktery postav; sevřený děj, překvapivý závěr  romaneto – žánrová varianta novely, novela s tajemstvím, zdánlivě nadpřirozené jevy logicky vysvětleny (Jakub Arbes) 3) Velká epika, např.  epos – rozsáhlé chronologické vypravování (obvykle veršem), obšírné popisy, jedna nebo několik ústředních postav, např. epos hrdinský (homérský), rytířský (dvorský), historický, duchovní, zvířecí aj.  román – rozsáhlý příběh psaný prózou, hlavní a vedlejší dějové linie, epizody, mnoho postav (vyvíjejí se); do děje vstupuje vypravěč  kronika – chronologický záznam historických událostí (veršem i prózou), většinou bez hodnocení a souvislostí; letopisy (anály) zaznamenávají události podle letopočtu

Lyrické žánrové formy  píseň (popěvek) – prostá, zpěvná báseň (lidová nebo umělá), spojená s hudbou, např. píseň milostná, dětská (ukolébav­ ka), vojenská, pracovní, pijácká, v pololidové tvorbě píseň kramářská (jarmareční)  óda – oslavná báseň zaměřená na obecná témata (láska, vlast, příroda aj.), patos  elegie (žalozpěv) – vyjadřuje smutek  epitaf – nápis na hrob; krátce o životě zesnulého, vzkaz živým  satira – báseň s kritickým postojem ke skutečnosti; výsměch, ironie  epigram – krátká, satiricky útočná báseň s ostrou pointou; o negativních společenských jevech; původně nápis na hrobě, pomníku nebo dárku ð oslavný verš  pásmo (zone) – polytematická báseň, volné přiřazování zapamatuj si (asociace) představ a obrazů, sled pocitů, dojmů; mnoVznik pásma spojen s tvorbou Guillauma Apollinaira hovýznamovost, mnohopohledovost; zdánlivě narušena logická stavba básně ð dynamický obraz společnosti

Lyrickoepické žánrové formy zapamatuj si na pomezí lyriky a epiky (děj + lyrické prvky) Původně žánr lidové slovesnosti (Osiřelo dítě)  balada – vážná veršovaná skladba, pochmurný děj, i psané literatury (K. J. Erben) tragický závěr; marný zápas člověka s přírodními nebo Balada klasická fantastická (člověk × nadpřirozená bytost) × etická (s mravním zákonem) × sociální společenskými silami; rychlý dramatický spád, sevřenost, (nositel tragičnosti = společenská situace, nespravedlnost, křivda) úsečnost výpovědi, dialogy Balada lidová (anonymní autor) × umělá (jméno autora známe)  romance – skladba optimistického rázu, často s milostnou tematikou a radostnou atmosférou, opak balady – smírné pojetí konfliktu; původně španělská píseň, opěvující hrdinské ctnosti bojovníků s Maury  poema (básnická povídka) – rozsáhlá báseň s dějem jen naznačeným, v popředí city, dojmy, nálady a úvahy autora, události ze života jednotlivce

Dramatické žánrové formy  tragédie – hra s vážným dějem, nerovný zápas hlavního hrdiny ð neúspěch, smrt (podléhá přesile nepřítele), ale morální vítězství

  10  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

 komedie (veselohra) – komický obraz zápasu s nedostatky (pojetí satirické nebo humoristické)  činohra (drama v užším slova smyslu) – novodobý útvar s prvky komedie i tragédie, v popředí charakter hrdinů; tematická pestrost, vážné spory mezi postavami, společenské problémy + autorovo pojetí, psychologická kresba postav

Žánrové formy literatury faktu a publicistiky  umělecká reportáž – původně informace + hodnocení s působivými jazykovými prostředky; očité svědectví autora, subjektivita, autentičnost, pravdivost  fejeton – kratší publicisticko-umělecký úvahový útvar (smíšený styl), časově zajímavý námět, poutavost a vtipnost zpracování; tištěn na dolní části novinové stránky – pod čarou (např. J. Neruda, K. Čapek aj.)  esej – pojednává originálním způsobem o zajímavých otázkách literárních, kulturních, filozofických, společenských; subjektivnost autora (osobní pojetí), otevřenost, poznávací účel + bohatství jazyka; zakladatel eseje Michel de Mon­ taigne, z českých esejistů F. X. Šalda, K. Čapek aj.

Struktura literárního díla má 3 složky: jazykovou, tematickou a kompoziční odkaz Vrstva jazykově stylistická Viz Český jazyk v kostce, kapitoly sdělná a estetická funkce jazyka, individuální styl autora Útvary národního jazyka, 1) Útvary jazyka: základní zdroj pro beletrii = spisovný Stylové rozvrstvení jazykových a syntaktických prostředků, Slohové postupy a útvary jazyk, vedle toho i nespisovné jazykové prostředky: obecná čeština, nářečí (dialekt), slang, argot, zvl. v přímé řeči postav 2) Stylové rozvrstvení slovní zásoby: vedle slov stylově neutrálních mají estetickou funkci i slova stylově zabarvená (příznaková), např. neologismy, archaismy, historismy, poetismy aj. 3) Textové slohové postupy: vyprávěcí, popisný, charakterizační, výkladový, úvahový 4) Syntaktické prostředky: různé druhy vět, vyjadřování slovesné, jmenné, neobvyklý slovosled (inverze), souřadnost a podřadnost 5) Zvukové prostředky:  rytmus, rým, asonance, viz str. 7, 8  eufonie (libozvuk) – příjemné uspořádání zvuků v projevu, estetická působivost × záměrná kakofonie (nelibozvučnost)  zvukosled (onomatopoie) = napodobení zvuku slovy, např. řinčí řetězů hřmot (Mácha), zvoní, zvoní zrady zvon (Halas); zvukomalebná citoslovce: na chalupu: klop, klop, klop! (Erben)  paronomázie = nahromadění slov odvozených od téhož kmene, např. rejděte rejdivý rej (V+W); Slavme slavně slávu Slávů slavných (Kollár) 6) Grafické prostředky:  estetické působení jazyka v psané podobě: verš, strofa, typy písma, interpunkce  básně – obrazy (kaligramy) – Apollinaire  akrostich = báseň, v níž začáteční nebo koncová písmena (slabiky) dávají (svisle) slovo (větu), nejčastěji jméno člověka, jemuž je báseň věnována 7) Pojmenování obrazná – tropy  epiteton (básnický přívlastek) – blíže určuje, popisuje, přibližuje zobrazovanou skutečnost vyjádřenou podstatným jménem; epiteton constans (stálé) – označuje vlastnost očekávanou, opakovanou u téhož jména: hloupý Honza, širé pole, rychlonohý Achilleus (Homér); epiteton ornans (zdobné) – vyjadřuje citové, subjektivní hodnocení: růžový večer (Mácha), stříbrný vítr (Šrámek), něžná záře (Neumann)

  11 

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Literatura v kostce pro SŠ

Základy teorie literatury  přirovnání (příměr) = pojmenování upozorňující na vzájemnou podobu věcí, jevů; přirovnávají se vlastnosti (bílý jako sníh) spojovací výrazy: jak, jako, jakoby, než (rychlejší než já), ani (nemá soli, ani co by se za nehet vešlo), co (slzy co perly); přirovnání 2. pádem (rychlejší tebe), 7. pádem (myšlenka se pírkem chvěla – Neruda)  metafora = zkoncentrované přirovnání, přenesení významu ze slova výchozího na cílové na základě podobnosti – klasická metafora – vodotrysk noci (Nezval), v mrazivé chýši tam ptáčata zbyla = děti (Bezruč), úl hvězd (Hrubín) – personifikace (zosobnění) – lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty: stromy šeptaly, Vánoce klepou na dveře – synestézie (smíšení počitků) – přenesení význapřečti si mu na základě záměny smyslových vjemů: sladká slova, cítit hudbu, namalovat verš A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek… (Rimbaud, báseň Samohlásky)  metonymie = přenesení významu na základě věcné souvislosti, např. vypít sklenici vody, poslouchat Beethovena, Hrad reagoval okamžitě = prezident  synekdocha = druh metonymie, přenesení významu na základě záměny části a celku (souvislost kvantitativní), např. co se ty ruce napracovaly, nepřekročí práh domu  oxymóron = spojení dvou významově rozporných tvrzení (výrazy se jakoby logicky vylučují, odporují si), např. v tomto světle se zatmívám (Bridel), zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk (Mácha) nebo v titulech děl: Molièrův Zdravý nemocný, Baudelairovy Květy zla aj.  alegorie (jinotaj) = obrazné vyjádření dějů, pojmů, založené na utajené paralelnosti (skrytý smysl ð něco nemůže nebo nesmí být vyjádřeno přímo), např. svět jako středověké město v Komenského Labyrintu  symbol = znak, který zastupuje obecný pojem; mnohoznačnost, např. kříž – symbol křesťanství, kominík – symbol štěstí  kontrast (protiklad) = záměrné spojení protikladných slov a myšlenek; vyhrocený paralelismus, např. Na tváři lehký smích, / hluboký v srdci žal (Mácha)  hyperbola (nadsázka) = zveličení jevu, situace ð růst expresivity textu: Stokrát jsem tě prosila, na kolena klesla (Erben)  litotes = opak hyperboly, zjemnění výrazu, vyjádření kladu dvěma zápory, popření opačného významu: …mne ona nemá nerada (Villon)  eufemismus = užití mírnějšího slova k označení nepříjemné představy, např. i opisem: Až bude růst nade mnou tráva (Bezruč)

 dysfemismus = vyjádření směřující k zápornému hodnocení: den vraždí noc a noc zas vraždí den (Shakespeare)  perifráze = rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků …vzpomínal … na dvoumetrový svatební koláč, / z něhož by už brzy rád ochutnal (Holan)  ironie = záměrné užití slova v opačném smyslu, jeden z prvků komična: oslí uši právě dobře ke koruně sluší (K. Havlíček Borovský); zesílená ironie = sarkasmus (kombinace humoru a kritiky): …a tak dostal Halfar místo (= hrob sebevraha) (Bezruč)

8) Figury – opakování nebo přesuny výrazových prostředků ð zdůraznění a) zvukové (opakování slov, slabik, hlásek)  aliterace (náslovný rým) = opakování stejné hlásky na začátku sousedních slov (vět): Plyne peníz po penízku (středověká žákovská poezie)

 anafora = opakování slova (slov) na začátku veršů (vět), slok ð pro důraz, východisko pro gradaci: Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil / na břehu řeky Svratky roste nízká tráva (Nezval)  epifora = opakování téhož slova (slov) na konci veršů (vět) ð zdůraznění, rytmizace: Co to máš na té tkaničce, / na krku na té tkaničce? (Erben)  epanastrofa (palilogie) = opakování téhož slova (slov) na konci předešlého verše (věty) a na začátku následujícího verše (věty) ð zpomalování děje, zesílení detailu: Střela ta se zaryla v bílá ňadra, / v bílá ňadra prvního Tatařína (Čelakovský)

  12  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

b)

c)

d)

e)

 epizeuxis – opakování téhož slova (slov) v jednom verši (větě) ð zvýšení zvukové působivosti, akcentace významu slova, např. Utichly továrny, utichly ulice (Wolker); Tam žádný – žádný – žádný cíl (Mácha) syntaktické (týkající se spojovacích výrazů)  asyndeton = vynechání spojovacích výrazů ð zhuštěné sdělení: Dělník je smrtelný, práce je živá (Wolker) – chybí ale  polysyndeton – užití více spojovacích výrazů: Je tráva vysoká a laskavá a vlahá (Neumann) slovosledné a syntaktickovýznamové (odchylky od pravidelného slovosledu a opakování slovosledných nebo syntaktických schémat)  inverze = změna pořádku slov ð zdůraznění příznakového místa (zvl. v próze), funkce rytmická nebo rýmová (v poezii): Čas nový nové chce mít činy (Neruda)  anastrofa = druh inverze, obrácení slovosledu dvouslovného spojení: Noc šeredná se po předměstí sráží (Zahradníček)  paralelismus – bohatě rozvinutý příměr; přirovnávané jevy položeny volně vedle sebe, např. Eržika ptáček, Eržika rybka… (Olbracht)  antiteze = rozvedené přirovnání protikladem Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí, výchozí motiv: jeho popření: on nevyjíždí přirovnání, nový obraz: on větrem letí (Čelakovský) – tj. jako vítr  gradace (stupňování) = uspořádání slov podle jejich významu a účinku směrem vzestupným = klimax …kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější (Nezval) směrem sestupným = antiklimax Rozmarný zlatník listy vytepal / ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi (Toman) eliptické (vypouštění slov, částí vět z textu)  elipsa (výpustka) – vynechání části textu, kterou lze domyslet z kontextu Malá, hnědá, tváře divé / pod plachetkou osoba; / o berličce, hnáty křivé, / hlas – vichřice podoba (Erben)  apoziopeze – nedokončená výpověď, ukončena pomlčkou nebo trojtečkou Vysoký křik, / unášený steskem, bolestí, výčitkou: / „Co já jsem všechno… a proč?“ (Mikulášek) myšlenkové, řečnické a hodnotící (vyjadřují citové zaujetí mluvčího, oživují text)  apostrofa = básnické oslovení neživého objektu Čechy krásné, Čechy mé, / obraze rámu prastarého (Hrubín)  řečnická otázka – nevyžaduje odpověď …smí si vzít sirotek do klínu drva, / co pravíš, Maryčko Magdónova? (Bezruč)  pleonasmus – nadbytečné hromadění slov souznačných ð k zpomalení výpovědi nebo k zvýraznění skutečnosti Po modrém blankytu bělavé páry hynou (Mácha)  tautologie – rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy Nevesely, truchlivy / jsou ty kraje vodní, / v poloutmě a polousvětle / mine tu den po dni (Erben)

Vrstva tematická a myšlenková 1) Téma = osobitě, zajímavě zpracovaný námět, souhrn jednotlivých motivů 2) Motiv – nejmenší tematický prvek 3) Děj = vše, co se odehrává v díle (typický pro epiku a drama); děj hlavní a vedlejší (odbočky) 4) Čas: chronologický – autor dodržuje časovou posloupnost retrospektivní – návraty zpět, do minulosti reálný čas lze zkracovat (zrychlené tempo) nebo zpomalovat (retardovat) pomocí detailů, odboček, úvah 5) Postava – aktér; postava hlavní a vedlejší, kladná a záporná uvedena popisem a charakteristikou (přímo, nepřímo, srovnáním) zajímavost titulní postava – často uvedena v titulu (Vančura, Pekař Vedle lidí mohou v díle jednat zvířata (Ferda mravenec), Jan Marhoul) věci (cínový vojáček),

abstraktní jevy a pojmy (dobro, zlo, pýcha), nadpřirozené bytosti (drak, víla)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Literatura v kostce pro SŠ

Základy teorie literatury literární typ – postava shrnující vlastnosti určité skupiny lidí týchž zkušeností, společenského postavení, charakteru (typ žárlivce – Othello, lakomce – Harpagon) 6) Vypravěč = mluvčí epického (někdy i dramatického) díla; obvykle se ztotožňuje s autorem, někdy s některou z postav lyrický subjekt = mluvčí básnického díla 7) Stylistické vypravěčské postupy a) řečové pásmo vypravěče = promluvy vypravěče (většinou řeč autora) ð užití minulého času; řečové pásmo postavy (postav) = vlastní promluvy postavy ð užití přímé řeči b) vyprávěcí způsoby: er-forma – objektivní vypravěč (vypráví se v 3. osobě), ich-forma – subjektivní vypravěč (vypráví se v 1. osobě), osobní ladění c) druhy řeči – vycházejí z počtu rozmlouvajících osob: monolog (hovor jedné osoby), dialog (hovor dvou i více osob) d) formy řeči  přímá řeč – autorem doslovně citovaná řeč postav; uvozena uvozovací větou, označena uvozovkami; hovorová řeč, obecná čeština i nářečí „Nastane doba plesů, pánové, noste fraky.“ (Hrabal)  nepřímá řeč – reprodukce něčí výpovědi; promluva vypravěče uvedena hlavní větou, postavy promlouvají větou vedlejší (předmětnou) Myslel, že se už nedočká.  nevlastní přímá řeč – projev postavy vnímán skrze autora; shodná gramatická struktura s přímou řečí, ale graficky neoznačenou (bez uvozovek) ð k vyjádření vnitřního monologu Hordubal se dívá na ten rozžhavený kousek železa. Něco ti přinesu, Polano, něco do domácnosti. (K. Čapek)  polopřímá řeč – postava promlouvá nepřímo, jakoby z odstupu, promluva není doslovný citát, projev uveden vypravěčem ð gramaticky v 3. osobě, bez uvozovek Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Eržika… nějaké kožešiny… (Olbracht)  smíšená řeč – kombinace různých forem řeči 8) Prostředí = vnější svět, v kterém se rozvíjí děj a který obklopuje postavy 9) Titul = nadpis díla, první informace; má funkci uměleczapamatuj si kou, estetickou, pojmenovávací incipit – vstupní věta textu, první informace, titul 10) Autor = tvůrce totožný se začátkem díla (z lat. – začíná se) – anonym (dílo neznámého autora) dedikace – v čele knihy, věnování motto – před začátkem vlastního textu díla; citát nebo výrok – – pseudonym – krycí jméno autora, pod nímž zveřejurčuje charakter následujícího textu, např. Volím slovo prosté, / chci ňuje své dílo z různých důvodů, např. Egon Bondy = tu báji vypravovat / z úst jak lidu roste (Neruda, k Baladám a romancím) Zbyněk Fišer, Karolína Světlá = Johanka Rottová – autorské šifry – např. Nerudovy fejetony v novinách označovány ∆ Vrstva kompoziční = způsob řazení a spojení témat, uspořádání obsahových a jazykových složek ve vyšší celek Prostředky kompoziční výstavby v próze: vnitřní členění – věta, odstavec, kapitola – cyklus – soubor samostatných děl, vyšší celek s týmž záměrem autora, např. Páralova černá a bílá pentalogie – montáž – celek vzniká sestavováním částí jiných celků; technika střihu, často kombinace literárních žánrů (Čapek, Válka s Mloky) v poezii: – báseň – nejmenší textový celek poezie; členění do strof

• •

  14  Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179703

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.