Luna a láska, když nerostou, ubývají


1 45. číslo ISSN Časopis pro novou evangelizaci Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Jan 15,12 Luna a lásk...
Author:  Tomáš Vlček

0 downloads 2 Views 12MB Size

Recommend Documents


No documents

ISSN 1802-4327

Časopis pro novou evangelizaci

Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Jan 15,12

Luna a láska, když nerostou, ubývají. portugalské přísloví

pr No o v 21 pod é čís 01 po lo 33 ru úč 01 ča tu 55 sop /20 is 10 u:

45. číslo

www.milujte.se

Obsah: čtyřicáté páté číslo   3   4 11 15 16 21 22 26 31 32 34 39 42 44 49 50 51



52 54 56 57 58 61 63

Křesťan nepotřebuje horoskopy Když rozkvétá pustá step (Otec Vladislav Bukovinskij, jeden z „misionářů Sovětského svazu“) Víra v Boží prozřetelnost Deus providebit! Bůh se ve své prozřetelnosti postará… Farnost jako soustředné kruhy – patří k ní i ti, kteří mají být teprve evangeliem osloveni U ohně Český zachránce Židů v Itálii Osm moderních omylů, které by měl každý katolík znát a vyhýbat se jim Znáte mě? Raději být poražen v dobrém než vítězit ve špatném Mezi zablácenými anděly Mé vnitřní hnutí pro život Pojď s námi na pouť Co je to vlastně pouť? Eliášova pouť Také jsme tu na cestě! Proč putovat právě na Velehrad? Aneb Velehrad jako most Střípky z pěších poutí na Velehrad Pán Ježíš zve: „Dej mi, co máš…!“ Zažila jsem a doporučuji ostatním Netušila jsem, co vše to obnáší Společenství čistých srdcí: Dar lásky muže a ženy Jako výprava do hor Jak katolická církev budovala západní civilizaci Milujte se! Časopis pro novou evangelizaci 45/2018, XII. ročník, vydáno 4. května 2018

Vychází s církevním schválením Biskupství brněnského č. j.: Ep/1379/08 ze dne 25. 1. 2008 Koordinátor: P. ThLic. Marek Dunda, Th.D. Šéfredaktor: P. ThLic. Pavel Zahradníček, Th.D. Překlady: Terezie Eisnerová OP Jazyková a grafická úprava: Ondřej P. Vaněček Vydavatel: Milujte se! z.s., Náměstí 20, 671 03  Vranov nad Dyjí e-mail: [email protected], www.milujte.se číslo účtu pro zasílání darů: 2101330155/2010, specifický symbol: 7777 ISSN 1802-4327, MK ČR E 17470 Katolický časopis Milujte se! je zaměřen na osvětu a vzdělávání široké veřejnosti jako prevence náboženské nesnášenlivosti a xenofobie. Časopis vychází pod záštitou sester Matky Terezy a je vydáván ve spolupráci s Hnutím Pro život ČR. Objednávky: Časopis je neprodejný a distribuován zdarma. Lze jej v požadovaném počtu výtisků objednat na adrese redakce. Jeho vydávání je možné jedině díky zasílaným darům, neboť časopis nemá předplatné či státní a církevní dotace. Zaslané dary lze podle §15 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Redakce si vyhrazuje právo zveřejněné texty krátit, případně upravovat. Fotografie lidí umístěné u svědectví a článků jsou pouze ilustrační. Znění licencí Creative Commons (CC) naleznete na http://creativecommons.org/licenses. Foto na titulní straně: Flickr, Kitt Foo (CC BY-SA 2.0); Pngimg.com (CC BY-NC 4.0); Max Pixel / koláž: Ondřej P. Vaněček

Milovaní čtenáři! Výrok starověkého církevního spisovatele Tertuliána (zemřel kolem roku 220 po  Kristu), že krev mučedníků je semenem nových křesťanů, je víc než dobře známý. Přesně zní takto: „Čím víc nás kosíte, tím víc se rozrůstáme, neboť krev jest semenem křesťanů!“ (Plures efficimur, quoties metimur a vobis, semen est sanguis christianorum. Tertullianus, Apologeticum 50) O  to víc mě při jedné přednášce z  církevních dějin zaujalo, když jsem slyšel, že k největšímu rozmachu a šíření křesťanství nedocházelo přímo v  dobách pronásledování, ale až v  obdobích klidu, která po  nich následovala. Za  první tři století dějin Církve totiž proběhlo v Římské říši celkem deset velkých pronásledování křesťanů, ale mezi nimi byla kratší nebo delší období relativního klidu, která někdy trvala i několik desetiletí. V dobách, kdy tisíce nebo i desetitisíce křesťanů dávaly pro Pána Ježíše život, rostlo a  sílilo určité „duchovní podhoubí“, probíhala setba. Ta ale vydala nejhojnější plody až v  následujícím období klidu mezi pronásledováními – v takovém, jaké právě nyní v Evropě prožíváme i my, křesťané začátku třetího tisíciletí. (Jsou ale místa ve světě, kde tomu tak není – nezapomeňme, že křesťanství je v současnosti celosvětově nejpronásledovanějším náboženstvím.) Využijeme tento tak příznivý „mezičas“ – dobu svobody a  klidu od  pronásledování  – k  plnému nasazení pro předávání bohatství víry? Nevíme, jak bude tento čas ještě dlouhý… Jako povzbuzení nám mohou sloužit dva poutavé příběhy z doby pronásledování, které najdete v tomto čísle časopisu Milujte se!. Příznivý čas je totiž možné i promarnit.

V Kristu P. Pavel Zahradníček

Podpořte Milujte se! – objednejte si jej Máme velkou radost, že se k vám dostává další číslo časopisu Milujte se!, který u nás začal vycházet díky iniciativě sester Matky Terezy. Vydávání dalších čísel se však neobejde bez vaší pomoci. Prosíme vás o modlitby – za  nás, kteří časopis připravujeme, za  všechny čtenáře a  za  ty, kteří časopis šíří dále k těm, kteří by se k němu jinak nedostali a nemohli si jej objednat. Jsme však raději, můžeme-li zasílat časopis čtenářům přímo domů, a nikoli jej pouze anonymně distribuovat. Časopis posíláme všem zájemcům zdarma (je distribuován pouze v ČR). Náklady na výrobu a distribuci jednoho výtisku, které činí přibližně 20  Kč, jsou hrazeny výhradně z  darů čtenářů. Dary na  podporu časopisu Milujte  se! můžete posílat na  účet 2101330155/2010, specifický symbol 7777 a jako variabilní symbol použijte údaj ze složenky, která je součástí zásilky. Dary jsou potvrzovány a lze je uplatnit při snížení základu daně. Časopis Milujte se! můžete objednat sobě nebo svým přátelům e-mailem na  [email protected] nebo poštou na  adrese redakce. Jen na vás záleží, zda časopis bude i nadále vycházet. Děkujeme za vaši podporu. redakce

Jsme velmi šťastné, že časopis Milujte se! šíří pravdu a  učení Církve a  že prospěšnost a  vzdělávací vliv je vidět ve  svědectvích ze života lidí. Podporujeme a modlíme se za všechny, kteří se podílejí na vzniku tohoto časopisu. Sestry Matky Terezy v ČR

www.milujte.se / aktuality / archiv / diskuse / čísla on–line / www.milujte.se / aktuality / archiv / diskuse / čísla on–line

Foto: Flickr, KOREA.NET - Official page of the Republic of Korea (cc by-SA 2.0); Pixabay, OpenClipart-Vectors (CC0); Pixabay, WikiImages (CC0); MaxPixel / koláž: Ondřej P. Vaněček

Křesťan nepotřebuje horoskopy

Křesťan si nepořizuje horoskop, aby viděl do budoucnosti, nechodí za kouzelníkem se skleněnou koulí, nenechává si číst z ruky… Nikoliv! Neví kam kráčí, avšak jde pod vedením. Cesta začíná každý den ráno. Cesta, na  níž se svěřujeme Pánu, cesta otevřená jeho překvapením, někdy dobrým, jindy špatným – jako třeba nemoc nebo smrt. Cesta však zůstává otevřená, protože důvěřujeme Bohu: vím, že Ty mne povedeš na bezpečné místo, do země, kterou jsi pro mne připravil. Křesťan je tedy člověk na cestě, člověk, který žije ve stanu – v duchovním stanu. Když se naše duše příliš dobře usadí a zavede, ztrácí tuto dimenzi cesty za příslibem. Namísto cesty za příslibem chce příslib nést a vlastnit. A to není dobré, to není v pravém smyslu křesťanské. papež František (zkráceno podle www.radiovaticana.cz)

„Důvěřujeme Bohu: vím, že Ty mne povedeš na bezpečné místo, do země, kterou jsi pro mne připravil.“

45. číslo  •

3

Když rozkvétá pustá step Otec Vladislav Bukovinskij, jeden z „misionářů Sovětského svazu“

„Každý kněz deportovaný do Sovětského svazu se stal požehnáním pro věřící, kteří od revoluce neměli ke kněžím přístup,“ napsal otec Vladislav Bukovinskij. I když v mládí získal polské občanství (polský přepis jeho jména je Władysław Bukowiński), po propuštění z pracovního tábora – z gulagu – se rozhodl přijmout občanství sovětské. V roce 1955 měl možnost odejít do Polska, ale rozhodl se zůstat v Sovětském svazu – tam, kde cítil, že ho je nejvíc potřeba. Znovu byl uvězněn. Přesto se mimořádně náročnému a vyčerpávajícímu misijnímu působení v Sovětském svazu věnoval až do smrti. Pohřben byl v roce 1974 v Karagandě v tehdejší Kazašské sovětské socialistické republice. V Karagandě v roce 2016 byl také slavnostně prohlášen za blahoslaveného. Nejen otec Vladislav, ale i mnozí jiní, kteří žili a předávali „přátelství s Pánem Ježíšem“ ve velmi obtížných podmínkách, jsou pro nás živým otazníkem: Máme svobodu, máme daleko lepší podmínky pro předávání bohatství víry – i pro to, abychom z ní sami naplno žili. Dokážeme toho využít? Nebo nám to, „jak se máme dobře“, bude spíš na překážku? Stane se to, před čím varoval Pán Ježíš, že „světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku?“ (Mk 4,19) Nezapomeňme, že Pán Ježíš také řekl: „Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mk 8,36) 4

•  www.milujte.se

Někdo by řekl: „Slibný rozjezd církevní kariéry…“

Vladislav Kiprijanovič Bukovinskij se narodil 22. prosince v  roce 1904 v  Berdyčivu v  Žitomirské oblasti, asi 130 kilometrů od  Kyjeva. V  roce 1920 se rodina přestěhovala do  Polska, kde v  roce 1921 začal Vladislav studovat práva na  Jagelonské univerzitě v Krakově. Po ukončení studií vstoupil do  kněžského semináře. Po  kněžském svěcení působil v  Rabce a  v  roce 1936 byl jmenován profesorem v  kněžském semináři v  Lucku. Byl také farářem lucké katedrály.

Vězení

V  těchto působištích ho zastihl počátek II. světové války a také 17. září roku 1939, kdy do  Polska vstoupila sovětská vojska a  začala zabírat východní území země. Kněžský seminář byl uzavřen a 22. srpna v  roce 1940 byl otec Vladislav zatčen sovětským NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí – byla to obdoba naší Státní bezpečnosti, avšak s  mnohem rozsáhlejším okruhem pravomocí). Vězněn byl do  června 1941, tedy do  doby, než

otec Vladislav

Foto: Wikimedia Commons, Togzhan Ibrayeva (cc by-SA 4.0)

P. Vladislav Bukovinskij jako mladý kněz. Dole katedrála sv. Petra a Pavla v ukrajinském Lucku, kde působil jako farář Foto: Wikimedia Commons, Борис Мавлютов (CC BY-SA 3.0)

se během německého útoku na  Sovětský svaz přiblížila válečná fronta, a  NKVD se proto rozhodl zastřelit všechny vězně. Otec Vladislav zázrakem přežil. Dostal se na svobodu a vrátil se do své farnosti. Po  sovětské okupaci přišla okupace nacistická. S ní započala pro tohoto kněze životní etapa, na  kterou sám vzpomíná jako na  nejhorší a  nazývá ji „obdobím nenávisti“. Otec Vladislav později řekl, že všechny věznice a  lágry, které přežil – a strávil v nich 13 let –, nebyly pro něj tak těžké jako toto období nenávisti.

Foto: archiv vydavatelství „Wołanie z Wołynia”

Foto: Wikimedia Commons, Addicted04 (CC BY-SA 3.0) 

Kazachstán

Sovětské lágry

Mezitím se změnila vojenská situace a  německo-sovětská fronta se začala posouvat na  západ. Na  dobytých územích sovětská vláda zaváděla svůj řád. V Lucku zatkli diecézního biskupa. Také otec Vladislav a  několik dalších kněží byli obviněni ze spiknutí Vatikánu a  z  pomluvy sovětské vlády v  údajných raportech pro Svatý stolec. Pro otce Vladislava začalo velmi těžké období vyšetřování, soudů, vězení a  lágrů. Trvalo do roku 1954, tedy více než deset let! 45. číslo  •

5

Foto: Wikimedia Commons, Posterrr (CC BY-SA 4.0)

Propuštění

Foto: Wikimedia Commons

Věznice v bývalém klášteře brigitek v Katedrální ulici, kde došlo 23. června 1941 k tzv. luckému masakru, při němž vojáci NKVD zastřelili 2000 lidí (dole: foto obětí a pozůstalých z podobného masakru ve Lvově, červen 1941)

NKVD se rozhodl zastřelit všechny vězně místo toho, aby je evakuoval. Otec Vladislav zázrakem přežil. Byl poslán do  vězeňského pracov- talenty – lehkost v  navazování kontaktů, ního tábora v  Čeljabinské oblasti, téměř a  organizační schopnosti – i  široký roztři tisíce kilometrů od  domova. Hladový hled, ale také optimizmus založený a promrzlý tam kácel stromy. na  bezmezné důvěře v  Boha, jeho lásku a prozřetelnost. Boj s atmosférou beznaděje V  roce 1950 byl otec Vladislav přeNavzdory těžkým podmínkám se otec místěn do tábora v Jezkazganu (na území Vladislav snažil pomáhat jiným vězňům – dnešního Kazachstánu) k  vražedné práci povzbuzoval je, navštěvoval nemocné… v  měděném dole. V  táboře bylo hodně Večer je shromažďoval ke společným roz- Poláků, i mnoho kněží. I tam mohl pokrahovorům, aby tak aspoň trochu rozptý- čovat v apoštolské činnosti, při které vyulili  atmosféru beznaděje. Pořádal také žil zkušenosti z  minulého lágru. Kněz přednášky historie, filozofie a  sociálních tajně zpovídal a  katechizoval Poláky, věd. Pomáhaly mu v  tom jeho vrozené Němce, Litevce, Lotyše i mladé Rusy. 6

•  www.milujte.se

Po celou dobu si P. Vladislav Bukovinskij uchoval vnitřní svobodu. A  pak, po  více než deseti letech, konečně přišel i  kousek svobody vnější – pokud se vůbec život v  Sovětském svazu dal nazvat svobodným… V  srpnu 1954 ho propustili z pracovního tábora – o pět měsíců dříve, „za  dobré chování“. Byl poslán do  kazašského města Karagandy.

Noční hlídač

Po  příjezdu do  Karagandy si otec Vladislav zajistil nocleh v  dělnické ubytovně a  našel si práci jako noční hlídač. Přes den měl tedy čas… V  každé volné chvíli hledal kontakt s  lidmi, především s  katolíky – Poláky a Němci –, kterých se tehdy v  této oblasti vyskytovalo mnoho. (Pozn. redakce: Velká část křesťanů sem byla totiž deportována nejdříve carskými, a později v  ještě větší míře sovětskými úřady; více o osídlování střední Asie křesťany viz článek Petra Kokaisla Kronika bolesti a  utrpení – Křesťanství ve Střední Asii v Milujte se! č. 44, str. 42nn – on-line v  archivu všech dosud vydaných čísel časopisu Milujte se! na  www.milujte.se.) Otec Vladislav měl svou metodu, jak křesťany rozpoznat: chodíval na  hřbitov a  z  chování lidí u  hrobů se snažil zjistit, kdo je jakého vyznání. Navazoval s lidmi kontakt a pak už lidé sami předávali jedni druhým povzbuzující zprávu, že je zde katolický kněz – neměli možnost setkat se s knězem skoro 20 let! Po  určité době otec Vladislav opustil dělnickou ubytovnu a začal bydlet u jedné katolické rodiny, kde měl víc možností a svobody k rozhovorům a setkáním. Hledal způsob, jak by se mohl spojit s jinými kněžími, aby mohli společně vytvořit pastorační síť, která by se týkala také těch oblastí, kde žádní kněží už celá desetiletí nebyli. V Kazachstánu bylo takových míst skutečně mnoho.

Šance odejít? Šance zůstat a dál působit!

Po  Stalinově smrti nastalo v  Sovětském svazu období politického uvolnění – ale jak se později ukázalo, trvalo jen krátce… V  roce 1955 bylo vyhlášeno právo na repatriaci Poláků do vlasti. To se týkalo také otce Vladimíra, ale on tuto možnost odmítl a přijal sovětské občanství. Byl to zásadní okamžik jeho života. Cítil závazek pastýře vůči svým ovečkám. Nechtěl odejít. Zůstat v Sovětském svazu vnímal jako mimořádnou šanci – i  když velmi náročnou a  nebezpečnou. Zkuste si představit

otec Vladislav

Foto: Flickr, carstenfonsdal (cc by-ND 2.0)

Měl svou metodu, jak křesťany rozpoznat: chodíval na hřbitov a z chování lidí u hrobů se snažil zjistit, kdo je jakého vyznání. situaci, kdy do Sovětského svazu – největšího státu na  světě, který zabírá více než šestinu veškeré zemské pevniny a programově se hlásí k  ateismu – nemá přístup žádný zahraniční misionář. A on je uvnitř, má dokonce možnost získat občanství tohoto státu! Když ho bude mít, mohou ho zavřít, mohou ho zabít – ale nikdy ho nebudou moci ze země vypovědět… Měl by odejít? Zahodit tuto šanci?

Zajeďme na hlubinu: pastorační cesty

Přijetí sovětského občanství dávalo – i když s určitými omezeními a komplikacemi – možnost pohybovat se po  celém Sovětském svazu. Díky tomu mohl otec Vladimír jezdit do  jiných svazových republik a  být v  kontaktu s  mnoha dalšími kněžími. Získával je pro myšlenku takzvaných „pastoračních cest“. Organizace těchto misií spočívala v  tom, že kněz, který s sebou nesl liturgické náčiní, ale i  materiální pomoc, putoval od  jed-

Neměl žádné zvláštní mystické milosti  – nebo o  žádné z  nich nikdy nemluvil – kromě jediné. Vracel se stepí z  pastorace do  Alma Aty. Bylo to v  noci, jel obyčejným povozem. Vzadu pod slámou ležel schovaný kufr, ve  kterém se skrývalo liturgické náčiní: kalich, paténa, hostie… Vůz poskakoval po  nerovné cestě uprostřed stepi, takže se kufr co noho místa k  druhému, kde byl tak chvíli mezi slámou objevoval. Otec Vladidlouho, dokud to bylo potřeba. Taková slav byl velmi unavený po  mnoha dnech cesta trvala většinou od  jednoho do  čtyř kněžské misijní práce a kromě toho musel měsíců. Kněz se po těchto cestách vracel neposedný kufr neustále zahrabávat pod velmi vyčerpaný, protože tyto dny a noci slámu. Tehdy, uprostřed tohoto vyčerpání, znamenaly intenzivní konání katechezí ho obklopil pocit velikého štěstí: step, noc, a  udělování svátostí – například jeden nebezpečí, únava – to vše se mu teď zdálo den se uskutečnilo 30 svateb a  generál- ničím v  porovnání se štěstím, že může ních zpovědí, tj.  zpovědí z  celého života. nést Boha lidem. Všechno se dělo v konspiračních podmínkách, ve  skrytosti, v  odlehlých místech, Znovu lágr… třeba v hájovně, v osamocených domech… Sovětské vládě se činnost otce Vladislava Nejvíce cest uskutečnil sám otec Vladislav, nelíbila. Koncem roku 1961 byl zatčen ale skupina kněží, kteří s ním spolupraco- a  obviněn za  vedení antisovětské agitace vali, byla také nesmírně obětavá. mezi dětmi a mládeží. Protože k  soudu přišli i  jeho farníci, Považoval se soudce mu uložil na tehdejší poměry dost za obyčejného kněze mírný trest: tři roky v  pracovním táboře. Otec Vladislav Bukovinskij nepovažoval Jeho přátelé kněží byli také odsouzeni: to, co dělá, za  něco mimořádného, ale otec Drzepiecki na pět let a otec Kuczynski za něco, co patří k jeho obyčejným kněž- na sedm let. Trest si otec Vladislav odpyským povinnostem, a  podmínky služby kával nejprve na středním východě a pozchápal jako Boží milost, která doprovází ději v  táboře pro duchovní v  Moldavsku. I tam organizoval různá setkání. Zval každého misionáře. 45. číslo  •

7

otec Vladislav na ně všechny spoluvězně, aby jim pobyt v táboře aspoň trochu zpříjemnil.

u  jeho dveří si příchozí předávali z  ruky do ruky. Každý rok podával žádost, aby směl Boží milosrdenství otevřít kapli zasvěcenou Božímu milosrPo propuštění se otec Vladislav vrátil zpět denství. Žádost mu sovětské úřady každodo Karagandy a začal pastoračně pracovat ročně zamítaly. Dovolení přišlo až po jeho tak jako předtím. V Kazachstánu byl prav- smrti. děpodobně prvním šiřitelem úcty k Ježíši Milosrdnému a  věřící učil, jak se modDoušek svobody lit Korunku k  Božímu milosrdenství (viz Sovětské občanství dávalo také možnost sloupec na str. 9). Velmi mnoho cestoval, legálního výjezdu do  Polska „z  důvodu a když se vrátil z pastoračních cest, kliku navštívení rodiny“. Otec Vladislav měl Otec Vladislav Bukovinskij

Otec Vladislav Bukovinskij vyzařoval klidnou, jednoduchou, veselou víru, tak silnou, že se jí každý chtěl dotknout rukou.

velmi dobré vztahy se svými blízkými. Polsko navštívil několikrát: v  roce 1965, 1969 a  pak v  letech 1972 až 1973. Vyhledával nejen své příbuzné, ale také přátele z  krakovské arcidiecéze, kamarády z vysoké školy a také známé ze svých dřívějších farních působišť. Lidé se kolem něho shromažďovali k  denním i  nočním rozhovorům. Vyprávěl jim o své kněžské práci na  dalekém východě jako o  obyčejném povolání kněze. Když mluvil o  podmínkách, v jakých se uskutečňovaly jeho apoštolské cesty, někdo se zeptal: „Co se stane, až současné misionáře, kteří jsou často velmi staří a mají podlomené zdraví kvůli pobytům v  pracovních táborech, opustí síly?“ Otec Vladislav odpověděl: „Pokud jste už spočítali, kolik máme před sebou i za sebou let, Pán Bůh to už určitě dokázal spočítat dávno před vámi. Ví o tom a pošle nástupce!“ Vidíme dnes, že poslal: Církev ve  Střední Asii dál požehnaně působí. (Pozn. redakce: Doporučujeme článek Petra Kokaisla Nová etapa misií ve  Střední Asii. P.  Pavol Tondra na  misii ve  farnosti Balchaš v  Milujte se! č. 44, str. 48nn – on-line v archivu všech dosud vydaných čísel časopisu Milujte se! na www.milujte.se.) Otec Vladislav ze sebe vyzařoval klidnou, jednoduchou, veselou víru, tak silnou, že se jí každý chtěl dotknout rukou. Jediné, čeho se obával, bylo, že by ho sovětské úřady nemusely pustit zpátky do Sovětského svazu. Ale pustili ho. Říkával: „Lidé tam na mně čekají,“ a věděl, že pokud ho Bůh někde chce mít, tak se sám postará, aby se tam mohl vrátit…

Dokud síly stačí

Foto: 3x archiv vydavatelství „Wołanie z Wołynia”

Vysluhování svátostí a kázání se konaly v konspiračních podmínkách, v úkrytech, na samotách, v rodinných domech. Dole: P. Vladislav Bukovinskij s věřícími v kapli

8

•  www.milujte.se

Dostavil se ale jiný problém – zdravotní stav kněze. Každý příjezd otce Vladislava do  Polska využívali jeho přátelé k  tomu, aby zachránili jeho zdraví, ale vracející se tuberkulóza, nemocné ledviny, revmatismus, nehojící se rány na  nohách se po  návratu do  Kazachstánu objevovaly vždy znovu a naplno. Otec Vladislav musel proto ukončit své apoštolské cesty, ale i  tak mu hodně práce zůstalo. Všeobecně se vědělo, že v  Karagandě je stále přítomný katolický kněz. Věřící za  ním cestovali i z velmi vzdálených míst. Otec Vladislav nezapomínal ani na obyvatele Karagandy. Pokřtil mimo jiné místní prokurátorku. Kvůli tomu ho zatkli. Když se o tom dověděla čerstvě pokřtěná žena, pospíchala na  vojenskou základnu a  žádala okamžité propuštění kněze: „Tady v  Karagandě nemůže žena přejít v klidu na druhou stranu ulice. Pohybuje

Foto: archiv vydavatelství „Wołanie z Wołynia”

Během posledního pobytu v Polsku prosili vážně nemocného otce Vladislava, aby zůstal a do Sovětského svazu se už nevracel. Odpověděl: „Hrob kněze také evangelizuje…!“

Věřící u hrobu P. Bukovinského (asi 1975). Dole: ostatky blahoslaveného misionáře jsou nyní uloženy v sarkofágu v kryptě katedrály v Karagandě

Hrob kněze také evangelizuje!

Během posledního pobytu v  Polsku už bylo jasné, že zdravotní stav kněze je čím dál tím horší. Proto otce Vladislava prosili, aby zůstal. Odpověděl: „Hrob kněze také evangelizuje…!“ Vrátil se do  Karagandy a pracoval tak, jak jen dovedl. Cítil, že se blíží jeho odchod k Otci. Byl veselý. Zanechal svým nejvěrnějším farníkům instrukce, které se týkaly pohřbu a zabezpečení církevních předmětů. „Chtěl bych vám ještě posloužit,“ řekl svému okolí během poslední mše svaté.

Pomáhal za života, pomáhá i po smrti

Otec Vladislav Bukovinskij zemřel v Karagandě 3. prosince 1974. Na pohřeb se sjeli jeho „farníci“ ze všech koutů Sovětského Foto: archiv P. Pavola Tondry svazu. Nestačilo místo v  pokoji, kde se se tu tolik různých chuligánů, kteří jednají nacházela rakev, proto se lidé modlili protiprávně, a vy je nezatknete. Ale na sta- a klečeli dokonce i na ulici – v té době to rém a  nemocném člověku, jako je Buko- bylo něco naprosto neobvyklého. vinskij, se umíte vyřádit!“ Neustoupila. Tělo kněze odpočívalo nejprve na hřbiKdyž kněze propouštěli, soudce řekl: „Da, tově. „Miloval lidi a  vedl je k  Bohu“  – da, Bukovinskij, kolik dobrého národa je napsáno na  jeho náhrobku. Ale jste zkazil!“ v 90. letech 20. století bylo slavnostně

Korunka k Božímu milosrdenství (lze se modlit na obyčejném růženci) Na začátku: Otče náš…; Zdrávas Maria…; Věřím v Boha… Na zrnkách Otčenáše: Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa. Na zrnkách Zdrávasů: Pro Jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu. Na závěr (třikrát): Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem. Imprimatur Mons. Karel Otčenášek, biskup královéhradecký, v Hradci Králové dne 7. července 1995

45. číslo  •

9

Foto: archiv P. Pavola Tondry

přeneseno do  katedrály. Hrob otce Vladislava se od začátku stal místem, ke kterému putovali lidé s  různými prosbami. V  knihách, do  kterých byla zapisována mimořádná vyslyšení modliteb prosících o  jeho přímluvu, jsou zaznamenána svědectví asi 1500 lidí: uzdravení, obrácení, vysvobození ze závislosti na  alkoholu, smíření v  rodině, vyprošení kněžských povolání v  rodinách… Jeho přímluvě se také připisuje získání povolení pro stavbu kostela v Karagandě. Lidé věřili a věří, že se naplňuje slib jejich faráře, který jim dal pár týdnů před smrtí: „Až zemřu, zemřu mezi svými farníky. A  potom jim budu pomáhat z nebe.“ Otec Vladislav byl prohlášen za  blahoslaveného 11. září 2016. Slavnost blahořečení (beatifikace) se uskutečnila v Karagandě. Teresa Tyszkiewiczová (upraveno)  Prameny: Tyszkiewicz, Teresa. Archipelag śladów Boga. Biały Dunajec, 2007. Kowalów, Witold Józef. Spotkałem człowieka. Ks. Władysław Bukowiński w pamięci wiernych i przyjaciół. Biały Dunajec, 2006.

10

•  www.milujte.se

Foto: archiv MS!

otec Vladislav Bukovinskij

Foto: archiv vydavatelství

„Až zemřu, zemřu mezi svými farníky. A potom jim budu pomáhat z nebe.“

„Wołanie z Wołynia”

Snímek z tábora pořádaného katolickými misionáři v kazachstánském Balchaši

Beatifikace otce Vladislava Bukovinského, Karaganda, 11. září 2016. Nahoře: Otec Vladislav Bukovinskij s dětmi, kolem roku 1957

Otec Vladislav byl prohlášen za blahoslaveného 11. září 2016. Slavnost blahořečení (beatifikace) se uskutečnila v Karagandě.

otec Vladislav

Víra v Boží prozřetelnost

Foto: Pixabay, StockSnap (CC0)

„Velikost otce Vladislava Bukovinského se projevovala v tom, že podobně jako velký patriarcha Abrahám svěřil celý svůj život Prozřetelnosti,“ řekl o něm kardinál Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II. Tehdejší krakovský metropolita osobně znal otce Vladislava (otec Vladislav studoval v Krakově a působil nějaký čas v krakovské arcidiecézi – viz předcházející článek) a obdivoval jeho „hlubokou víru, moudré slovo a neochvějnou důvěru v Boží moc“. Tato poslední vlastnost se stala hlavní charakteristikou spirituality otce Vladislava a výraz „Prozřetelnost“ byl jedním z nejčastějších slov v jeho korespondenci. „Takhle je to určitě nejlepší!“

Právě z  korespondence otce Vladislava se dozvídáme, že viděl dílo Boží Prozřetelnosti ve všem, dokonce i v prožívaných pronásledováních a v nespravedlnosti. Byl přesvědčen, že pokud Bůh dopouští tyto těžké situace v jeho životě, mají tyto věci hluboký smysl. Není potřeba pochopit jejich význam, ale je potřeba je „pouze“ pokorně přijmout a  v  takových podmínkách pracovat pro Boží království. V prů-

běhu cesty na desetiletý trest vězení psal plný důvěry: „Teď jedeme do  Kyjeva, a  potom určitě ještě mnohem dále na východ. Tam na východě je má životní budoucnost. Z  vůle Prozřetelnosti Boží. Snad ji se ctí vyplním.“ „Životní budoucnost“ mnohokrát otce Vladislava zaskočila, protože byla psána Božím prstem, ale jak opakoval: „Takhle je to určitě nejlepší!“ Rok před svou smrtí, když mu už zdravotní stav nedovoloval evangelizační cesty

do  hloubi Kazachstánu, přiznal: „Toto není moje vůle, ale vůle Prozřetelnosti – je sladké jí zcela důvěřovat. A dokonce to není těžké, protože (a  nyní citoval slova Pána Ježíše z  Matoušova evangelia – viz Mt 11,30): ‚Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží‘.“

Neměl nic a přesto rozdával…

Otec Vladislav Bukovinskij snášel utrpení trpělivě a  beze slova nářku. Ve  vězeních i sovětských lágrech strávil víc než třináct let, v hladu, zimě, při těžké fyzické práci, v  nemocech a  ponížení, a  nejenže nebyl zlomen, ale svým duchovním postojem dodával sílu svým společníkům. František Kaszynski, který sdílel celu s otcem Vladislavem, vzpomíná: „Byl silný mráz –35 °C, strašně nás bolely nohy. Nikdy jsem neviděl, že by byl otec Bukovinskij smutný nebo si stěžoval na  situaci, ve  které se nacházel. Vždy měl pozitivní, veselý pohled na realitu.“ Jeho příklad a  odvaha povzbuzovaly ostatní. Sestra M. Klára Tereza 45. číslo  •

11

otec Vladislav

Foto: Wikimedia Commons, Kaunas 9th Fort Museum (CC BY 4.0)

Viděl dílo Boží Prozřetelnosti ve všem, dokonce i v prožívaných pronásledováních a v nespravedlnosti.

Měděný důl u Kengiru poblíž města Jezkazgan, součást gulagu v karagandské oblasti (1955)

Byl přesvědčen, že pokud Bůh dopouští tyto těžké situace v jeho životě, mají hluboký smysl.

Bitz vzpomíná na  dramatickou situaci, kdy policie vytáhla Vladislava z  domu ve  chvíli, kdy se připravoval na  slavení mše svaté: „Když už odešli, otec Bukovinskij k nám přišel a řekl: ‚Nesmím sloužit mši svatou a mám vám vyřídit, abyste se rozešli. Ale i tak mši svatou sloužit budu. Kdo chce odejít, ať odejde, kdo chce zůstat, ať zůstane.‘ Nikdo neodešel. Jestliže se nebál otec, my jsme se také nebáli.“ Z  úst kněze – jak zdůrazňují svědkové  – nepadlo nikdy ani jedno špatné slovo vůči pronásledovatelům.

Nenechat se otrávit jedem nenávisti

Soustředil se vždy především na „vydobývání“ dobra z lidí. Ze všech. Zla, kterého bylo kolem často mnoho, se nebál. To, co ho zajímalo, bylo dobro. „Zdá se mi,“ přiznal po  letech, „že jsem nikdy nedovolil, aby mě otrávil jed nenávisti, a že milování nepřátel nebylo v mém životě na východě jen krásnou teorií.“ Modlil se také za obrácení Ruska.

Dva léky: trpělivost a důvěra

Otec Vladislav si uměl s  překážkami a  těžkostmi poradit dvěma – jak to sám nazýval  – „léky“: trpělivostí a  důvěrou. Nehledal také jinou životní cestu. Byl zcela přesvědčen, že Bůh ví, co je pro něho nejlepší, a že i když Bůh nejednou působí

Foto: Wikimedia Commons, Yakov Fedorov (CC BY-SA 4.0)

Expozice muzea tábora nucených prací GULAG v Dolince poblíž Karagandy, kde sídlilo ústředí spravující tábor rozkládající se na území o rozloze asi 200 x 300 km (kvůli jeho založení bylo v roce 1931 původní rolnické obyvatelstvo vysídleno ze zemědělské půdy)

12

•  www.milujte.se

otec Vladislav

Pastevec u stád v kazašské stepi

skrze ateisty, ukazuje mu místo i  způsob, jak má vyplnit kněžské poslání. Takto to vysvětloval jednomu svému příteli, řeholníkovi: „V celé plnosti doceňuji vaše dobré srdce, když mi radíte lehčí život. Ale pokud se nemýlím, Boží vůlí je pro mě ne lehčí život, ale těžší, a kdo ví, jestli ne tak těžký jako život v poslední době. Rozhodl bych se pro určité životní usnadnění, kdyby zde nebyly potřeby věřících, které bývají krajně velké.“ Otec Vladislav považoval odříkání za věc, která je pro kněze zcela přirozená. Když Jan Pavel II. v  roce 2001 pojmenoval seminář a  diecézní centrum v  Astaně v  Kazachstánu podle otce Vladislava Bukovinského, připomněl jeho slova, že kněz musí být připraven nešetřit se, a  pokud je to potřeba, i  odevzdat život za Kristův ovčinec.

Foto: Wikimedia Commons, Togzhan Ibrayeva (CC BY-SA 4.0)

„Víc mě přitahuje ideál maličkosti než to, co mě v životě minulo a do čeho jsem ani nedorostl.“

otec Vladislav Bukovinskij

„Nejsem sám“

Otec Vladislav, i když žil daleko od vlasti a od kněžského společenství, se necítil osamělý. Měl radost z  korespondence s  blízkými a prosil o ni, ale to nebyl důvod, proč nepociťoval samotu. Vysvětloval manželům: „Tak jako vy nepociťujete samotu, protože žijete spolu, tak ani já nejsem sám, protože – použiji slova svatého Pavla – ‚nežiji už já, ale žije ve mně KrisFoto: Flickr, daltonwb (CC by 2.0) tus‘ – můj Božský Mistr a  Spasitel, který Centrum Astany, nového hlavního města Kazachstánu mě každodenně navštěvuje ve svatém přijímání.“ Z  Eucharistie čerpal sílu k  reali- riskoval život. O jeho radikalismu a úctě z  rámu postele do  kalicha, než aby znezaci životního poslání. Mši svatou sloužil k  Eucharistii svědčí fakt, že raději vypil světil jen kapku Spasitelovy Krve. Každotaké v táborech a ve vězeních, i když tím krev Krista společně se vší, která spadla denně se v modlitbě odevzdával Boží 45. číslo  •

13

otec Vladislav Prozřetelnosti a také péči Matky Boží. Ne náhodou zemřel s růžencem v rukou.

„Jeho svědectví se jeví jako přehojnost skutků Svědectví milosrdenství milosrdenství vůči Tento ideál se také projevoval v asketismu a  skromném životě otce Bukovinského. duši i vůči tělu.“ Nehledal výhody a  nehromadil materiální věci. Celý jeho majetek tvořily knížky

papež František

Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Jan 8,32

Boží prozřetelnost je zvláštní kombinací Boží moudrosti, vševědoucnosti, všemohoucnosti a lásky. S ní Bůh pečuje o vše stvořené a zvlášť o ty, kteří mu bezvýhradně důvěřují. Co řekli o Boží prozřetelnosti ti, kteří měli odvahu vše „vsadit“ na jeho lásku a moc?

Foto: Flickr, Malinda Rathnayake (CC BY 2.0)

a  také malý kufřík, ve  kterém přechovával liturgické náčiní. Kromě toho vlastnil prakticky pouze ty nejnutnější prostředky Ideál „maličkosti“ k životu a celý zbytek dělil mezi potřebné. Těžká apoštolská práce daleko od  vlasti, Příběh farnice Františky Balické, které bez popularity a  vyznamenání, vyžado- otec Vladislav dal „na  mléko pro dítě“ vala od  kněze, kterému někteří předpo- všechno, co předtím na  jeho podporu vídali „kariéru v  Církvi“, nejen velkou vybrali lidé, nebyl výjimkou. Pomáhal lásku k svěřeným lidem, ale také pokoru. lidem bez ohledu na  jejich náboženství, A té se, jak přiznal, musel naučit: „Tehdy kulturu, národnost nebo názor. „Jeho (v  mládí) jsem si myslel, že to já Bohu svědectví se jeví jako přehojnost skutků uděluji milost, a  teď bez přehánějících milosrdenství vůči duši i vůči tělu,“ shrnul iluzí vůči sobě vidím, jak velikou milost působení tohoto kněze papež František. mi Bůh udělil, a dále uděluje. Týká se to i toho, že jsem zde. (…) Ano. Mám za co Marie Zboralská (upraveno)  děkovat Prozřetelnosti!“ V  podobném duchu psal otci Antonínovi Chomickému: „V posledním dopise jsi mi přál mnoho cti (…). Čest je nejenom nereálná, ale byla by spíš na škodu (…). Víc mě přitahuje ideál maličkosti než to, co mě v životě minulo a do čeho jsem ani nedorostl.“

Odevzdejme se úplně Boží prozřetelnosti. Ta zařídí všechno tak, jak potřebujeme. sv. Vincenc z Pauly

související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiu

Z nauky Církve1) Všechno, co existuje (kromě Boha), bylo celou svojí substancí Bohem přivedeno k bytí.[De fide] Svět je dílem Boží moudrosti.[Sent. cert.] Žádný tvor nemůže (jako hlavní příčina) něco stvořit z ničeho.[Sent. comm.] Bůh udržuje stvořené v jeho existenci.[De fide] Bůh chrání a řídí svou prozřetelností vše stvořené.[De fide] Srov. Dogmatika. Olomouc; Matice cyrilometodějská, 1994.

Co říká katechismus?

K čemu stvořil Bůh svět?

Bůh stvořil svět ke své cti a slávě a k naší spáse.

Co znamená: Bůh udržuje svět?

Bůh udržuje svět znamená: Bůh působí svou

všemohoucností, že celý svět i  každý jednotlivý tvor trvá tak dlouho, dokud Bůh chce.

Co znamená: Bůh řídí svět?

Bůh řídí svět znamená: Všechno řídí Bůh a nic se neděje bez jeho vůle a dopuštění.

Proč dopouští Bůh i hříchy?

Bůh dopouští i  hříchy, protože nechce brát člověku svobodnou vůli a  následky hříchu umí obracet k dobrému.

Co říká Písmo svaté o Božím řízení světa:

Říká: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ (Řím 8,28) Srov. Fr. Tomášek: Katolický katechismus, Praha, 1968.

Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v  oblastech, u  kterých došlo v  minulosti ke sporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedená dogmata nevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručné formulace, které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.

1)

Poznámka:

14

De fide – pravda víry; Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry; Sent. comm. – všeobecně rozšířené mínění teologů; Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou však Církev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry; Sent. probabilis – názor považovaný teology za pravděpodobný, ale nikoliv jistý.

•  www.milujte.se

Nic se neděje bez Božího vědomí a  Božího dopuštění. A  Pán Bůh nedopustí nic, co by se nemohlo a  nemuselo obrátit ve  větší dobro. Jen abychom my ze své strany nezanedbali nic ze  svých povinností! sv. Maxmilián Maria Kolbe

Nemůžeme očekávat Boží prozřetelnosti, pokud jsme leniví. Prozřetelnost nám vyjde vstříc, když uvidí naše hojné snahy směřující k  její lásce. sv. Jan Bosco

Prozřetelnost Boží ti dala tvé rodiče. Na tom místě a v tom čase, v těch okolnostech, ve kterých můžeš nejlépe směřovat ke spáse. sv. Maxmilián Maria Kolbe

svatí o důvěře v Boží prozřetelnost

Deus providebit!

Bůh se ve své prozřetelnosti postará… Přijímat z  rukou Pána dobro i  zlo v  dokonalé pokoře a  uznávat je za  dobrodiní Boží prozřetelnosti je mnohem užitečnější pro spásu duše než každodenně bičovat svá záda. sv. Albert Veliký

Jestliže Bůh dovolí, abys upadl do nějaké slabosti, pak to není proto, že by tě chtěl opustit, ale proto, aby v tobě vzbudil pokoru a učinil tě více pozorným pro budoucnost. sv. Pio z Pietrelciny

Minulost musíme svěřovat Božímu milosrdenství, přítomnost věrnosti a budoucnost Prozřetelnosti.

sv. František Saleský

Ježíš je naším Spasitelem, když nám dává to, o co Ho prosíme; je o mnoho více Spasitelem, když odmítá vyslyšení prosby, o  které ví, že odporuje naší spáse. Když to dělá, postupuje jako lékař, který zakazuje nemocnému to, o čem ví, že je pro něj škodlivé. sv. Augustin

Bůh ví, co je pro nás dobré. On ví lépe, co dělá, než my víme, co chceme. sv. Terezie z Avily

Ani dobré snaze nedá Bůh vždycky okamžitý úspěch proto, aby rostly zásluhy těch, kteří o to dobré dílo usilují. Délka práce, trpělivost a  modlitba jim umožní dozrát. sv. Vincenc z Pauly

Pán Ježíš řekl: „Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a  tělo víc než šaty? Podívejte se na  ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a  říkám vám: Ani Šalomoun v  celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a  jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“ Z evangelia sv. Matouše (Mt 6,25–34)

Kdo se bude modlit, ten se stane služebníkem a nástrojem Boží prozřetelnosti.

sv. Leopold Mandič Připravila Irena Brožová (podle knihy Marka Dundy „Řekli svatí a to platí“, 1. a 2. díl, A.M.I.M.S., 2009 a 2010; kompletní text on-line na www.fatym.com, objednávka v papírové podobě na www.amims.net nebo kuponem na straně 32, příspěvek na tisk á 20 Kč + obyčejné poštovné České pošty) 

45. číslo  •

15

Farnost jako soustředné kruhy Foto: PxHere (CC0), archiv / koláž: Ondřej P. Vaněček

… patří k ní i ti, kteří mají být teprve evangeliem osloveni „Těžko bychom se mohli nazývat dobrými křesťany, kdyby nám nezáleželo na spáse lidí kolem nás,“ říká otec arcibiskup Jan Graubner. Obsah následujícího rozhovoru považujeme v redakci za velmi důležitý. Záměrně jsme ho umístili za sérii článků o otci Vladislavovi. Dává totiž odpověď na otázku: „A co mohu pro šíření a prohloubení víry, naděje a lásky ve světě kolem sebe udělat já? Co pro to mohu dělat tam, kde žiji?“ Součástí odpovědi je: „Dělej to společně s druhými, zapoj se dle svých možností naplno do života své farnosti a zvi k tomu i další.“ 16

•  www.milujte.se

Otče arcibiskupe, kdysi jste situaci lidí ve farnosti přirovnal k soustředným kruhům (nejblíž středu nejbližší spolupracovníci kněze, nejdál lhostejní, a pak ještě o něco dál Církvi nepřátelsky naladění). Můžete tento „model“ farnosti vysvětlit? Někdy si lidé myslí, že farnost tvoří jen ti, kteří jsou přítomní na bohoslužbě. Ne. Do farnosti jistě patří aktivní věřící, kteří jsou budovateli farního společenství a  je

Mons. Jan Graubner: farnost – soustředné kruhy, společenství

Mons. Jan Grabuner, arcibiskup olomoucký

abychom mohli být užiteční svému okolí. Nestačí s okolím dobře vycházet, je třeba zapojit se do díla spásy a lidem kolem nás ukazovat konkrétní lásku, které záleží na jejich spáse. Kristus zemřel za všechny. Těžko bychom se mohli nazývat dobrými křesťany, kdyby nám nezáleželo na spáse lidí kolem nás. Co je možné udělat pro to, aby se lidé „posouvali blíž středu“? Musí fungovat malá společenství. Ta dělím do tří skupin. Společenství zřízená či uznaná farářem a pod jeho odpovědností, například: schóla, chrámový sbor, farní mládež, různá modlitební společenství. Mohou se účastnit různých setkání na  diecézní

Do farnosti patří všichni pokřtění, i ti, kteří víru ztratili, (…) ale i sympatizanti a hledající, a dokonce i ti, kteří mají být teprve evangeliem osloveni.

Foto: Karel Navrátil

Může platit stejný model pro všechny farnosti? Každá farnost je jiná. Někde je malé jádro aktivních věřících a  mnoho účastníků bohoslužeb jen s  velmi malým počtem svátečních křesťanů a  skoro žádné zatoulané ovce. Jinde je skupina pravidelných účastníků malá, ale téměř všichni jsou aktivní a  cítí spoluodpovědnost. Ideálem je posílení a  růst jádra s  otevřeností pro všechny kolem. Vždyť máme být světlem a  solí. Dar víry jsme dostali k  tomu,

Nelze přijmout názor, který nepočítá se vzdálenými, budovat uzavřené společenství prý malé, ale živé.

Foto: Emil Veis

možné se na  jejich pomoc spolehnout. Patří tam pravidelní účastníci bohoslužeb, kteří sice nevyvíjejí žádnou aktivitu, ale jak se říká, plní si své křesťanské povinnosti, pravidelně chodí na  bohoslužby, přistupují ke svátostem a finančně přispívají na  potřeby Církve. Do  farnosti patří všichni pokřtění, i  když jsou nepraktikující či přicházejí jen na svátky nebo chtějí uzavřít svatbu v  kostele, pokřtít děti či pohřbít své příbuzné. Patří tam nemocní a  staří, kteří do  kostela nechodí ze zdravotních důvodů. Patří tam i ti, kteří víru ztratili, a biblicky bychom je mohli označit za zatoulané ovce, ale patří tam i sympatizanti a hledající, a dokonce i ti, kteří mají být teprve evangeliem osloveni. Na ty všechny je třeba myslet, se všemi je třeba počítat. Nelze přijmout názor, který nepočítá se vzdálenými, chce zlepšit obraz farnosti a budovat uzavřené společenství prý malé, ale živé. Farnosti nepomůže, když se jen zvednou nároky na  žadatele svátostí, a pokud nejsou splněny, odmítne se udělit svátost s tím, že ještě nedorostli. Nejsem pro laciný výprodej svěřených pokladů. Někdy opravdu nelze žadatelům vyhovět, ale vždy je třeba se ptát, jestli jsme pro ně udělali dost, jestli jsme jim umožnili zažít setkání s  živým Kristem v  nás. Vzdálení mohou být pro pastýře výčitkou svědomí, že pro ně málo dělá, nebo pokušením k  beznaději, když pro ně dělal mnoho, a  přece nebylo vidět žádné plody. Láska pastýře se však nesmí unavit, jeho milující srdce musí všechny svěřené předkládat v modlitbě Pánu.

45. číslo  •

17

Co je možné udělat pro to, aby se lidé „posouvali blíž středu“? Musí fungovat malá společenství.

Foto: archiv CSSH

čenství rozhodnutím svých představených a s dovolením biskupa, který obvykle nejprve jedná s místním farářem. Občanská sdružení bez vazby na  Církev, kde jsou však křesťané, místní farníci, a  je vhodné s  nimi spolupracovat, například: hasiči, skauti, sportovní kluby…

rovině, využívat nabídek a pomoci diecéz- své vedení mimo farnost, mají své stanovy, ních center, spolupracovat s  podobnými svou spiritualitu, ale žijí ve  farnosti, kte- Nestává se pak, že si tato malá společenstvími v  jiných farnostech, ale rou spoluvytvářejí. Nemohou řídit farnost společenství vzájemně konkurují? těžiště jejich života a služby je ve farnosti. podle sebe, ale mají farnosti nabídnout Většinou je pro všechny práce dost. Farář je jejich vlastní představený. něco ze svého duchovního bohatství a ze Ovšem jejich počet musí odpovídat veliCírkevní spolky uznané vyšší cír- své zkušenosti. Tyto organizace začínají kosti farnosti. Je-li farnost malá, nemůže kevní autoritou, například: laická sdru- v diecézi působit na základě souhlasu bis- mít všechno jako velká, i  kdyby její čležení, církevní hnutí, „třetí řády“. Ty mají kupa a  ve  farnostech zakládají svá spole- nové byli velmi aktivní. Není možné mít tolik spolků, kolik farníků. Jistě je možné, aby byl někdo hasičem, zpíval ve farním sboru a ještě byl členem třetího řádu svatého Františka. Není však možné, aby byl v  třetím řádu svatého Františka a  taky v  třetím řádu svatého Dominika nebo ve  více duchovních hnutích sou-

Foto: archiv CSSH

Nestačí s okolím dobře vycházet, je třeba zapojit se do díla spásy… Kristus zemřel za všechny.

18

•  www.milujte.se

Mons. Jan Graubner: farnost – soustředné kruhy, společenství

Pokud budou všechna společenství hledat své členy jen v jádru nejaktivnějších farníků, pak se mohou o dobrého člověka přetahovat. Foto: Flickr, pieter.morlion (cc by-nc-nd 2.0) Foto: Emil Veis

časně, jako nemůže současně ministrovat u oltáře a zpívat na kůru. Jak se má projevit misijní charakter těchto společenství? Pokud budou všechna společenství hledat své členy jen v  jádru nejaktivnějších farníků, pak se mohou o  dobrého člověka přetahovat. Ten bude na  roztrhání a nic nestihne pořádně. Jestli se malé společenství odvážně otevře a  přijme mezi sebe i  lidi méně nábožensky aktivní, či dokonce duchovně vzdálené, bude pro všechna společenství lidí dost. V řadě farností jsou dobré zkušenosti třeba v  chrámovém sboru či ve schóle mládeže. Když přijali jako zpěváka někoho, kdo chodil do  kostela jen svátečně, či dokonce i  nevěřícího, který si s  nimi chtěl zazpívat, a  vytvořili hezké prostředí lidského přátelství, ale taky nadpřirozené víry, on se po  čase začal zajímat o  věci duchovní a  pak začal chodit pravidelně do  kostela i  ke  svátostem. Otevřenost se nesmí přehnat, aby společenství neztratilo svůj charakter. Otevřenost klade nároky na jádro společenství, ale vyplatí se.

Jestli se malé společenství odvážně otevře a přijme mezi sebe i lidi méně nábožensky aktivní, či dokonce duchovně vzdálené, bude pro všechna společenství lidí dost. 45. číslo  •

19

Mons. Jan Graubner: farnost – soustředné kruhy, společenství

Otevřenost se nesmí přehnat, aby společenství neztratilo svůj charakter.

menší, ale některá mají až šedesát členů. Tomu pak může odpovídat i  výsledek. Je-li na to jinde pastýř sám, a často nemá zatoulanou jen jednu ovci, ale většinu, jak můžeme očekávat, že všechny shromáždí? Jsou v dnešní Církvi u nás dostatečně zapojeni do služby i laici? Laických zaměstnanců v  Církvi přibylo, ale jejich nenahraditelné místo je ve světě, ve  společenství. Jeden farář mi vyprávěl, že ve farnosti je pravidelná adorace. Když přišel do farnosti, udělal výstav Nejsvětější svátosti, jak dělali předchůdci, a  pozoroval. Když se mu zdálo, že v  některých chvílích nebylo v kostele dost lidí, navrhl zkrácení adorace, aby na ní bylo více lidí. Po mši svaté se přišla omluvit jemu dosud neznámá žena, která vedla společenství Nejsvětější svátosti, a  slíbila, že se to už víckrát nestane. Moc nerozuměl, ale paní prostě opravila rozpis adorátorů a vše fungovalo. Faráři stačilo se zeptat. Fungující společenství vedené aktivním laikem je opravdu velikou pomocí.

Foto: P. Krzysztof Dedek

Otevřenost klade nároky na jádro společenství, ale vyplatí se! Setkal jste se s takovou farností? Vzpomínám na  návštěvu farnosti, kde mi každý zástupce skupiny představil tu svou. Bylo to zajímavě pestré. Vedle radostí a úspěchů představovali i své problémy. Nejčastější stesk, který se vyskytoval u  většiny, byl problém se získáváním nových členů, když staří postupně odcházejí. Vymírají totiž nejen senioři, ale nejvíce právě ti nejmladší, protože mládež stárne nejrychleji. Zajímavé však bylo, že 20

•  www.milujte.se

i přes problém se získáváním nových členů se všem dařilo. I když šlo o velkou farnost, bylo těch společenství tolik, že se museli snažit zapojit i  některé z  těch vzdálenějších. Vzhledem k tomu, že to tak dělají už mnoho let, můžeme zde odhalit tajemství živé farnosti, která se nezmenšuje a nevymírá. Tady totiž nemá na starosti hledání ztracených ovcí jen sám pastýř. Tady pracuje na  vtažení do  aktivního života farnosti třicet společenství. Některá jsou

Je množství společenství k užitku, neohrožuje jednotu farnosti? Kde jsou lidé, mohou být problémy, ale mnohým jde předejít výchovou. Kvalita každého společenství závisí na kvalitě jeho členů. Budou-li pěvecký sbor tvořit špatní zpěváci, ani skvělý dirigent z nich neudělá úspěšné těleso. Nestačí však, když každý z nich bude dobrý pěvec jako sólista. Jednotlivec musí dát do společného své kvality, ale zároveň musí obětovat něco ze své osobitosti, aby vznikla nová kvalita. Hlas sboru je něco jiného než hlas několika sólistů. Podobně se vytváří farní společenství z  malých skupin. Skupiny musejí být kvalitní a  s  jasnou identitou, třeba i hrdou příslušností členů ke své skupině, ale zároveň s ochotou dát do společného své kvality a taky něco obětovat ze své originálnosti, když se má vytvořit společné dílo. Koordinaci společenství má sloužit především farní rada. Rozhovor s Mons. Janem Graubnerem připravil Václav Petrů 

Koordinaci společenství má sloužit především farní rada.

příběh pro zamyšlení

U ohně

Určitě jste to v různých obměnách už také zaslechli: „Ježíš ano – církev ne!“ nebo „S těmi lidmi u nás ve farnosti se to nedá. Snad někde jinde… Raději budu tedy svou víru prožívat soukromě.“ Jak na to reagovat? Snad nám napoví tento příběh. V evangeliích se samozřejmě nevyskytuje – berme ho třeba jako takový soudobý apokryf.

Jednou přišel za  Ježíšem nějaký člověk: šel o kus dál, kde byl sám. Vzal si z ohně „Mistře, vím, že přicházíš od  Boha a  že kus větve, která nejsilněji hořela, a  šel si nám ukazuješ pravou cestu. Ale tvoji sednout dál od  ostatních. Jeho kus dřeva následovníci se mi nelíbí. Skoro vůbec se zpočátku nádherně hořel a sálal teplo, ale neliší od  ostatních lidí – nežijí vždycky po  chvíli začal oheň slábnout a  uhasínal. ve  shodě a  lásce, hádají se, někteří pro- Muže, který seděl o samotě, začala pohlcovozují nečisté obchody… Chtěl bych tě následovat, ale přitom nechci mít nic společného s těmi tak zvanými apoštoly!“ Ježíš ho pozorně a  s  láskou vyslechl. „Poslyš, povím ti jeden příběh. Několik lidí sedělo pospolu a povídalo si. Když nastala noc, postavili do  hranice dřevo a  zapálili oheň. Seděli jeden vedle druhého, tiskli se k  sobě a  oheň jim barvil tváře do  červena. Jeden z nich však najednou nechtěl být s  ostatními u  jednoho ohně, ode-

Vzal si z ohně kus větve, která nejsilněji hořela, a šel si sednout dál od ostatních…

Foto: Flickr, umseas (CC BY 2.0)

vat tma. Třásl se nočním chladem. Pak se na chvíli zamyslel, zvedl se, vzal svůj kousek dřeva a  přinesl ho zpátky ke  hranici svých kamarádů. Jeho kousek dřeva hned vzplanul a oheň se na něm znovu rozhořel. Muž si sedl do kruhu ostatních. Zahřál se a zář ohně se odrážela na jeho tváři." Ježíš se usmál a  posléze dodal: „Kdo chce ke  mně patřit, bude u  ohně spolu s  mými přáteli. Protože já jsem přišel, abych na  zem přinesl oheň, a  hlavně si přeji, aby plál co nejvíc." A právě to je Církev – je to záruka, že jsme blízko u ohně. Bruno Ferrero („Příběhy pro potěchu duše“, Portál, 2008; knihy krátkých příběhů pro zamyšlení si můžete objednat na obchod.portal.cz; perex redakce) 

A pravda vás osvobodí související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiu

Z nauky Církve Církev je mystické tělo Ježíše Krista.[Sent. cert.] Kristus určil Církvi, aby pokračovala v  jeho vykupitelském díle po všechny časy.[De fide.] Srov. Dogmatika. Olomouc; Matice cyrilometodějská, 1994.

45. číslo  •

21

Karel Weirich

Český zachránce Židů v Itálii

Doba zkoušek – doba pro velké činy

Všechno dobré vždy vyžaduje odvahu, protože je to spojeno s nějakým rizikem – větším nebo menším. To platilo ve 20. století, kdy se v průběhu druhé světové války odehrával napínavý a ještě donedávna téměř neznámý příběh českého katolického novináře Karla Weiricha. A platí to i dnes, ve 21. století. Máte také odvahu pustit se do něčeho dobrého, i když je to spojené s rizikem? Civilisté a spojenečtí vojáci před svatopetrskou bazilikou ve Vatikánu

Řím, 5. 6. 1944

Období, kdy některé skupiny lidí nebo celé národy procházejí těžkými zkouškami, se mohou stát velkou šancí k vykonání mimořádného dobra. Často to ovšem bývá značně riskantní a nezřídka je to spojeno i s osobní obětí ve prospěch bližních. Právě o  tom svědčí hrdinské dílo milosrdenství našeho krajana a  katolíka Karla Weiricha, žurnalisty, který působil ve Vatikánu. Jeho rozhodnutí a jednání vystihuje pozdější výrok svaté Matky Terezy z  Kalkaty, která říkala, že bída a utrpení ve světě jsou pro nás výzvou: „Ne mělo by se něco dělat, ale já musím něco dělat!“ I  když Weirich tehdy nemohl Matku Terezu znát, řídil se touto zásadou. Bývá právem označován jako český zachránce Židů v  Itálii. (Pozn. red.: Nacisté během 2. světové války krutě pronásledovali etnické Židy z  rasových důvodů a  nakonec je i  hromadně zabíjeli.)

Stěhování české rodiny

Karel Weirich se narodil v  Římě 2. července 1906 jako syn Ignatze a  Geltrudy Schindlerových. Český původ byl u  Karla spojen s  postojem silné spoluodpovědnosti za  situaci v  domovském Československu – nikdy mu nebyly lhostejné osudy jeho krajanů. V  tom hrála roli i skutečnost, že otec, úspěšný sochař, původně pocházel z  nejsevernějšího českého města Fukova, které zaniklo kvůli poválečnému odsunu německého obyvatelstva. V době Karlova dětství se rodina často stěhovala  – Řím, Morava, Vídeň a  po  otcově smrti otce ještě švýcarský Einsiedeln, kde mladý Weirich začal studovat na gymnáziu.

Foto: Wikimedia Commons, Tanner (Capt) (IWM non-commercial licence)

Novinář ve Vatikánu pracující pro vlast

22

•  www.milujte.se

Weirich dokončil studia v  Římě a  obdržel diplom z účetnictví a stenografie. Pak začal pracovat na  různých postech jako zaměstnanec Vatikánu. Psal také články a  zprávy o  Československu pro vatikánský deník L‘Osservatore Romano. Velký význam pro něj měla v roce 1935 nabídka Československé tiskové kanceláře (ČTK), aby byl jejím korespondentem v Římě. To velmi rád vykonával až do listopadu 1941, kdy odmítl složit přísahu věrnosti německému vůdci Adolfu Hitlerovi. Díky Weirichovi se též dostávaly důležité informace o  zhoršující se situaci v  Československu přímo k  papeži. Z  řadového novináře se časem stala důležitá postava československého odboje v zahraničí.

Itálie, 40. léta

Foto: Wikimedia Commons

Praha, 15. 3. 1939

Foto: Wikimedia Commons

Nejprve byli Židé v Itálii postupně zbavováni práv (1938): italský nápis „Tento obchod je árijský, Židům vstup zakázán“…

… následovala segregace, zatýkání a deportace do internačních táborů. V nich osvoboditelé nalezli hromady mrtvol (dole)

Buchenwald, 16. 4. 1945

Karel Weirich během války u psacího stroje ve svém římském bytě

Ne „mělo by se něco dělat“, ale „já musím něco dělat“!

Mussolini vyhlásil v roce 1938. Vzhledem k vysokým německým poplatkům za  opuštění země, kterými byli Zoufalá situace Židů Židé zatíženi, jim po  příjezdu do  Itálie V  mnoha evropských zemích se před nezbylo téměř nic. Navíc italské zákony 2.  světovou válkou a  během ní postupně zakazovaly těmto nově příchozím pracozaváděly nacistické antisemitské (proti- vat. A když v červnu 1940 Mussolini nařížidovské – pozn. red.) zákony, které pak dil, aby všichni cizinci židovského původu byly častokrát ještě přitvrzovány. Většina usazení v  Itálii byli zatčeni a  uvězněni, Židů tak stála před otázkou, co udělat pro ocitli se tito lidé na útěku ve skutečně krizáchranu holého života. Okruh zemí, kam tické situaci. se bylo možné vystěhovat, se postupně zužoval a snaha o záchranu se stávala stále Pomoc pro vystěhované riskantnější a  finančně náročnější. Itálie československé Židy byla pro tyto uprchlíky jedním z  hlav- Weirich se proto s  dalšími krajany, kteří ních cílů, a  to navzdory protižidovským žili v Itálii a jichž se rasové zákony netýkaly, zákonům, které italský fašistický vůdce rozhodl založit asociaci, která by pomá-

Foto: Wikimedia Commons, Jacek Proszyk (CC BY-SA 4.0) 

Foto: ISTRESCO – Istituto per la Storia della Resistenza e della società Contemporanea

Foto: Wikimedia Commons

Mimořádně těžká období bývají příležitostí k vykonání mimořádného dobra.

Birkenau, 27. 5. 1944

Foto: Wikimedia Commons, Parke O. Yingst (Lieutenant Colonel, US Army)

hala československým uprchlíkům, kteří se v Itálii dostali do nesnází. Nazvali ji Svatováclavský fond v Římě. Už od počátku vyvíjeli velmi rozsáhlou činnost. Klíčovou roli v tom všem sehrával právě Karel Weirich. Židům a těm, kdo v době války trpěli nedostatkem, pomáhaly i jiné dobročinné organizace. Svatováclavský fond se však zaměřoval na uprchlíky z Československa a těch nebylo zrovna málo.

Ohromné dílo milosrdenství

Fondu se dařilo nashromáždit od  dárců značně vysoké částky, takže bylo možné pomáhat velké části československých Židů, kteří se uchýlili do Itálie. Je až zarážející, o jak rozsáhlé dílo šlo. Potřebných bylo opravdu mnoho a  hlásili se další a  další, protože zpráva o  pomáhají45. číslo  •

23

cím krajanovi se mezi emigranty z  Československa rychle šířila. Weirich pomoc nejenom organizoval, ale i  on osobně vyhledával ty, kteří ji potřebovali. Se všemi, kterým pomáhal, udržoval korespondenci a stále dbal na to, aby znal jejich aktuální situaci a  místo pobytu. Psal jim do  italských koncentračních táborů i  na  další místa, kde byli z  donucení drženi. Díky spolehlivým spojkám udržoval kontakt i  s  těmi, kterým se podařilo uprchnout před zatčením a po kterých se pátralo – ti se museli skrývat často v nepředstavitelně náročných podmínkách. Většinou potřebným posílal peníze, často i léky, potraviny, pokrývky, oblečení a další potřebné věci.

Jedni z mnoha: ztroskotanci z lodi Pentcho

Foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 146-1969-065-24 (CC-BY-SA 3.0)

Karel Weirich

Mnichov, 29. 9. 1938

Komu Weirich a  jeho přátelé pomáhali? Mussolini a Hitler několik hodin před podpisem Mnichovské dohody, která znamenala konec Poměrně dobře jsou zmapovány napří- Československé republiky: anexi pohraničí. Půl roku na to Němci zahájili okupaci zbytku země klad osudy mnoha českých a slovenských Židů, kteří svou cestu za vidinou svobody slavě. Oproti původně plánovaným dvěma v Palestině začali na lodi Pentcho v Brati- stovkám jich nakonec na  loď nastoupilo pět set. Po  dlouhých opravách konečně vypluli 18. května 1940. Loď byla přetížená, špatně zásobená a  ani její technický stav nebyl dobrý. Židy čekala strastiplná cesta postupně stal také hlavní kontaktní osopřímo v nelidských podmínkách. Přinesli bou československého odboje v  Itálii. mnoho obětí, ale nakonec byli zadrženi Napomáhal těm, kteří potřebovali sehnat poté, co ztroskotali poblíž ostrova Rhodu, spojení na  své ztracené příbuzné, a  pro který byl v  té době pod italskou sprá- mnohé osoby hledané policií zajišťoval se vou. Nejprve byli zadržováni v rhodském svými spolupracovníky falešné doklady. koncentračním táboře a  po  zdlouhavých Do určité míry působil i jako prostředník jednáních převezeni do  koncentračního mezi krajany, kteří se přidali k  italským tábora Ferramonti di Tarsia v italské pro- partyzánům, a  římským Výborem pro vincii Cosenza. I oni patřili k tisícům lidí, národní osvobození. Tím vším ale na  sebe upoutal pozoro které se Karel Weirich postaral. nost úřadů, takže nakonec bylo už jen Zatčení bylo jen otázkou času otázkou času, kdy si pro něho přijdou. Byl S  přitvrzujícími antisemitskými zákony zatčen gestapem 1. dubna 1944, zrovna bylo stále těžší a  riskantnější tuto huma- když ležel doma s horečkou. nitární činnost provozovat. Weirich se

Jeho zatčení bylo jen otázkou času.

Fondu se podařilo nashromáždit od dárců značně vysoké částky, takže bylo možné pomáhat velké části československých Židů, kteří se uchýlili do Itálie.

Štěstí v neštěstí

Parník Pentcha s židovskými vystěhovalci po ztroskotání u ostrova Chamilonesi (Nisos Khamili)

Foto: Wikimedia Commons

ostrov Chamilonesi, 9. 10. 1940

24

•  www.milujte.se

Jako zázrakem gestapo při zatčení neobjevilo velkou část jeho dokumentů, které měl ukryté pod prkny schodiště. Vedl si totiž záznamy o každém, komu Svatováclavský fond pomáhal. Byly zde jmenné seznamy, účtenky od  balíků, články usvědčující ho ze spolupráce s  Prahou v  období německé okupace, ale také korespondence s  dárci a  dalšími dobročinnými organizacemi, které podobně jako on pomáhaly Židům. Nechyběly ani falešné doklady připravené k předání a  materiál na  přípravu dalších padělaných dokumentů. Tento archiv obsahoval také dopisy s vatikánským sekretariátem – zejména s  Mons. Montinim, budoucím papežem Pavlem VI.

Foto: Wikimedia Commons

Karel Weirich

Papež Pius XII. byl zvolen 2. 3. 1939. Předtím sloužil i jako apoštolský nuncius v Německu (více o jeho nasazení ve prospěch Židů nejen v Itálii v článku Pius XII. – Hitlerův papež? v Milujte se! č. 11, str. 24nn, on-line v archivu všech dosud vydaných čísel na www.milujte.se)

Německý vojenský soud ho odsoudil Po protestu k trestu smrti. Vatikánu mu byl trest smrti změněn Dělal, co považoval za samozřejmé na 18 měsíců Po  téměř dvou měsících na  svobodě se Karlu Weirichovi podařilo dostat nucených prací do Prahy, kde vyhledal zbytek své rodiny. Po  válce znovu pracoval jako korespon- v koncentračním dent ČTK v  Římě. Když ale po  nástupu komunistů viděl, jak nový režim zatočil táboře. s některými jeho kolegy, odmítl uposlechFoto: FreeImages.com, Nelson NY

Nello Scavo Bergogliův seznam Obj. č.: 101864

Roy Wenzl, Travis Heying Nejsilnější zbraň Emil Kapaun, vojenský kaplan a hrdina korejské války Obj. č.: 101837

Fernando Millán Romeral O.Carm. Postavil se zlu Život karmelitána a novináře Tita Brandsmy Obj. č.: 101543

Detlev Cramer Toho dne Příběh německého vojáka v ruském zajetí Obj. č.: 10874

www.ikarmel.cz.

lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel.

P. Marek Dunda 

Pramen: Tronchin, Alberto. Spravedlivý riskuje. Karel Weirich, český novinářwww.kna.cz a zachránce židů v Itálii. Karmelitánské nakladatelství; Kostelní Vydří, 2015.

Alberto Tronchin

studia historie n

v italských Bená

Francesca Leonc

vyučuje dějiny st katedře historie

pracoviště, jež se Československa

Evropy v období

válkami a po roc

i Pražským jarem

Spravedlivý riskuje

rokem 1989. Knih

vyšla nejprve v I

rozšířením Tronc

Alberto Tronchin Foto: KNA

Doporučujeme:

S P R AV E D L I V Ý R I S K U J E

Trest smrti

I  když gestapáci naštěstí nenašli usvědčující materiály ukryté ve  schodech, to, co se o Weirichovi už vědělo, jim naprosto stačilo k  jeho stíhání. Byl odvezen do neblaze proslulého třetího bloku římského vězení „Regina Coeli“. Německý vojenský soud ho odsoudil k trestu smrti. Nato zakročil Vatikán, který protestoval u  polního maršála Alberta Kesselringa s  tím, že zadrželi pouze jednoho z  jeho zaměstnanců, který zajisté nemá nic společného s  obviněními, která proti němu byla vznesena. Propuštěn sice nebyl, ale trest smrti tím byl odvrácen a  po  této přímluvě změněn na  18 měsíců nucených prací. Ty měl Weirich odpracovat v  bavorském koncentračním táboře Kolbermoor. Tam zůstal do  2.  května 1945, kdy tábor osvobodily americké vojenské jednotky.

nout příkaz, aby se vrátil do  Prahy, a  už Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství definitivně zůstal v  Římě. Zřejmě se tím (www.ikarmel.cz) vyhnul vězení. 59 O  svých zážitcích z  války nikdy moc nemluvil. Snažil se své činy spíš zlehčovat. Alberto Říkával, že Tronchin to dělal spontánně, protože to Spravedlivý riskuje považoval za  samozřejmé. A  tak vlastně Karel Weirich, český novinář a zachránce Židů v Itálii skončil v zapomnění. Zemřel v roce 1981. Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna Svůj archiv předal před smrtí své neteři neznámý jak české, tak italské veřejnosti. Karel Weirich pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 Heleně. Právě díky tomu je možné se alespůsobil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé Karel Weirich světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem poň částečně dopátrat toho, jak velké dílo organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející český novinář z Ćeskoslovenska. Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační ve  prospěch českých a  slovenských Židů a zachránce tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané Židů v Itálii vykonal v Itálii v době války. Celý rozsah lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí tohotokvůli díla milosrdenství zná ale jen on ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války. Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich sám a Bůh… své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu A LB E R T O T R O N C H I N

Kdyby se tyto materiály dostaly do  rukou gestapa, jistě by jeho příslušníky velmi zajímaly a  pravděpodobně by to uškodilo mnoha lidem. Naštěstí se tak nestalo a Weirich si je vyzvedl až v klidu po  svém propuštění. Je však patrné, že podstatná část tohoto archivu už v  době jeho zatčení neexistovala – je možné, že ji vzhledem k přituhující atmosféře zničil už sám Karel Weirich.

45. číslo  •

25

Foto: Pixabay, Riala (CC0)

8 moderních omylů,

které by měl každý katolík znát a vyhýbat se jim „Zvažte tento osmimístný seznam moderních omylů, jež jsou běžné dokonce i v Církvi. V naší době se vyskytuje mnoho omylů, které se maskují jako moudrost a vyváženost, ale ničím takovým nejsou,“ říká americký katolický kněz a žurnalista Mons. Charles Pope. Dnes vám přinášíme první polovinu tohoto seznamu, zbývající čtyři „moderní omyly, které by měl každý katolík znát a vyhýbat se jim“ najdete v příštím čísle časopisu „Milujte se!“ – a nebo je najdete všechny již nyní na www.milujte.se. Fenomén neboli jev – to, co kolem vidíme

Říci, že něco je fenomenologické, naznačuje, že jde o  popisnější vyjádření toho, co zakoušíme, spíš než o  přesný filozofický či vědecký způsob kategorizace. Když například řekneme, že slunce vychází a  zapadá, jedná se o  popis jevu, fenoménu, prostě toho, co vidíme a zakoušíme, Slunce ve skutečnosti nevychází ani nezapadá. To Země se otáčí, a Slunce stojí. Jenomže my k  vyjádření reality používáme fenomény (to, co zakoušíme) spíš než vědečtější výrazy jako apogeum, perigeum, nadir a periapsida. A tak v následujícím seznamu uvádím jisté důležité omyly, které jsou v naší době běžné, ale používám výrazy, jež nevystihují tolik filozofické a  logické bludy, ale spíš to, jak tyto omyly zakoušíme.

Šíří se jako infekce – i v Církvi

Jakkoli jsou tyto omyly běžné v  sekulárním prostředí, popisuji je zde jako Již dříve jsem psal o řadě omylů naší doby, obzvláště problematické, protože je které mají filozofičtější povahu. Následu- všechny můžeme často najít i  v  Církvi. jící seznam, který jsem vytvořil, je spíše Je smutné a  zcela běžné, že jim podléfenomenologický než filozofický. hají katolíci a představují jakousi šířící se 26

•  www.milujte.se

Zvažte tento osmimístný seznam moderních omylů – jsou běžné dokonce i v Církvi. infekci, v níž se odráží světské a sekulární myšlení, nikoli zbožné a duchovní uvažování. Uvedu jich jenom osm. Pro začátek. Doufám, že budete seznam doplňovat a  pečlivě definovat to, čeho si povšimnete. Ale nyní zvažte tento osmimístný seznam moderních omylů, jež jsou běžné dokonce i v Církvi.

Doufám, že budete tento seznam doplňovat o další…

8 moderních omylů

1. omyl: Milosrdenství bez zmínky o pokání Pro příliš mnoho lidí dnes „milosrdenství“ znamená „Bůh je spokojen s tím, co dělám“. Avšak skutečné milosrdenství nepřehlíží hřích, ale předpokládá ho, považuje ho za  závažný problém a nabízí cestu z hříchu. Boží milosrdenství je způsob, jakým k nám Bůh natahuje ruku, aby nás vytáhl z bahna hříchu. A  právě proto je pokání klíčem k milosrdenství. Protože skrze pokání dosahujeme natažené Boží milosrdné ruky a chytáme se jí. Jedním z  největších omylů současnosti je hlásání milosrdenství bez zmínky o  pokání. Je to žel běžné i  v  Církvi. Až příliš často slýcháme kázání o  milosrdenství bez jakékoli zmínky o pokání. Ježíš svou službu zahájil slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ Toto pořadí je důležité. Protože jak bychom mohli zakoušet radostnou zvěst o  Božím milosrdenství, kdybychom se nejprve nekáli, nezískali novou mysl a nepoznali svoji potřebu tohoto

milosrdenství. Pokud neznáte špatnou zprávu, pak pro vás dobrá zpráva žádnou zprávou není. Pokání nás přivádí zpět do  reality, vede nás k  tomu, abychom si přiznali potřebu změny, směřuje nás k  Bohu a  otevírá nám jeho milosrdenství. Omyl milosrdenství bez zmínky o pokání je v dnešní Církvi velmi rozšířen a  vede k  hříchu opovážlivosti, hříchu proti naději.

Foto: Flickr, Lawrence OP (cc by-nc-nd 2.0)

Proto je pokání klíčem k milosrdenství, protože skrze pokání dosahujeme natažené Boží milosrdné ruky a chytáme se jí.

45. číslo  •

27

8 moderních omylů

2. omyl: Staurofobie Termín staurofobie má řecký původ a znamená strach z kříže (stauros = kříž a  fobia = strach). V  Církvi tento omyl vzniká v důsledku neochoty katolíků upřímně hovořit o požadavcích na  učedníky. Prozrazuje silné rozpaky nad tím, že i  těžké věci často bývají tím nejlepším, co je třeba udělat. Mnozí katolíci, včetně kněží a biskupů, jsou úplně vyděšení, když někdo poukáže na  požadavky kříže. Když svět protestuje a  říká: „Tvrdíte, že lidé s  homosexuální orientací nemohou uzavírat manželství nebo žít intimním životem, ale musejí trávit život v celibátu?!“ Upřímná odpověď potom zní: „Ano, toto tvrdíme.“ Ale protože je tato odpověď těžká a  zakořeněná

Staurofobie znamená strach z kříže…

… rozpaky nad tím, že i těžké věci často bývají tím nejlepším, co je třeba udělat.

v  kříži, mnozí katolíci mají strašlivé obavy z  přímé a  čestné odpovědi. Totéž platí i pro další morálně složité situace, jako je eutanázie (navzdory utrpení nemůžete vzít život sobě nebo druhému člověku), potrat (navzdory obtížím, a  dokonce ani v případě znásilnění a incestu, nemůžete zabít dítě v matčině lůně) a rozvod (navzdory nešťastnému vývoji manželství nelze jedno manželství opustit a vstoupit do jiného). Staurofobie je také důvodem, proč se mnozí zdráhají učinit v Církvi a v rodinách nápravu. Existuje téměř panický strach z toho, že by se mělo trvat na požadavcích nebo udělit byť jen ty nejmírnější tresty či nápravná opatření. To by totiž mohlo lidi rozčílit, což je jeden z  nejhorších důsledků pro osobu trpící staurofobií, jež se obává jakéhokoli druhu utrpení jak u sebe, tak u druhých. Nedokáží vidět spásný charakter trvání na požadavcích kříže. Svatý Pavel říká: Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Gal 6,14) Ale příliš mnoho současných katolíků kříž a jeho požadavky děsí, nebo se za něj dokonce stydí. Místo aby se chlubili mocí kříže, zdá se, že uvažují takto: „Jak bychom se my nebo Církev mohli opovážit poukazovat na kříž nebo trvat na tom, že je lepší než pohodlí či falešný soucit.“

Foto: sr. Gregorie

28

•  www.milujte.se

Foto: Designed by Freepik

3. omyl: Univerzalismus

Univerzalismus je víra, že většina, ne-li všichni lidé, budou nakonec spaseni. To je v přímém rozporu se slovy samotného Krista.

Univerzalismus je víra, že většina, ne-li všichni lidé, budou nakonec spaseni. To je v přímém rozporu se slovy samotného Krista, který smutně svědčil o  tom, že „mnozí“ jsou na  cestě vedoucí do záhuby a „málo“ je těch, kdo jsou na úzké a obtížné Vzhledem k  všudypřítomnosti univerzalismu cítí katolíci cestě vedoucí ke spáse (viz Mt 7,14; Lk 13,23–30). Od Krista pochází také tucty podobenství a dalších varování a jeho učení jen velmi malou potřebu evangelizovat, či dokonce sami žít objasňuje, že musíme věcně přijmout skutečnost, že mnozí, v  souladu s  vírou. Tento postoj musí zmizet, má-li v  Církvi a  nikoli málo lidí, bude ztraceno, pokud je s  pomocí Boží dojít k  jakékoli vážné reformě nebo obnovení evangelizační milosti nebudeme volat ke Kristu a ke skutečnému učednictví. horlivosti. (Pozn. redakce: Písmo svaté na jedné straně v 1 Tim 2,4 o Bohu říká, že „on chce, aby se všichni lidé zachránili“, ale na druhé straně velmi často varuje před opačnou a velmi reálnou možností: že Boží nabídku záchrany člověk promarní!) Obšírně jsem o  tom psal v  jiných textech (zatím pouze v angličtině je na internetu dostupný text Ježíš, který tě miluje, často varoval před peklem na http://blog.adw.org/2017/05/jesus -loves-warned-frequently-hell/) a  nemám v  úmyslu zde vše přepisovat. Ale univerzalismus je závažným omylem, který je dnes široce zastáván. Bezpočet katolíků zřídkakdy, pokud vůbec, slýchá v kázání varování před soudem nebo peklem. Nemluví o tom ani s ostatními, a dokonce se nedomnívají, že by něco takového skutečně bylo možné.

Tento postoj musí zmizet, má-li v Církvi dojít k jakékoli vážné reformě nebo obnovení evangelizační horlivosti.

45. číslo  •

29

8 moderních omylů

4. omyl: Deformovaný dialog Termín „dialog“ dnes znamená téměř nekonečný rozhovor. Jako takový postrádá jasný záměr druhou stranu přesvědčit. Obvykle prostě znamená jen „mluvit“. V naší kultuře je pouhé mluvení velmi ceněno. Přestože mluvení není samo o sobě špatné, může nahrazovat samotné jednání, kterého by bylo zapotřebí k dosažení cíle. Původně měl „dialog“ mnohem silnější význam. Tento termín pochází z řečtiny a  je používán v  Písmu svatém. Dialégomai, z  něhož vzniklo slovo „dialog“, je odvozeno z  řeckého kořene dia (skrze, z  jedné strany na  druhou) a  lego (mluvit tak, aby se dospělo k  nějakému závěru). Dia ještě zesiluje význam

Termín „dialog“ dnes znamená téměř nekonečný rozhovor.

Dialog má být nástroj, nikoli účel, je to metoda, nikoli cíl.

slova lego, takže znamená „dospět napříč rozhovorem k  nějakému závěru“ výměnou myšlenek, slov nebo důvodů. A  tak vidíme, že „dialog“ byl původně mnohem silnějším výrazem, než se může většině lidí dnes zdát. V Novém zákoně je častěji užíván v  kontextu vydávání svědectví nebo snahy přesvědčit druhé o pravdě evangelia (např. Sk 17,2–17 a 18,4). Ale jak jsem již poznamenal, v  současnosti může dialog vlastně oddalovat obrácení a  vzbuzovat dojem, že všechny strany zastávají platné postoje a že chvályhodné je pouze „porozumění“ pozici toho druhého. Porozumění může mít hodnotu, ale většinou je užitečné položit základy pro obrácení – konverzi – k pravdě evangelia. Dnes není zřejmé, že cílem je vlastně konverze, když mnozí katolíci mluví o  dialogu se světem nebo s  nevěřícími. Dialog má být nástroj, nikoli účel, je to metoda, nikoli cíl. A jako metoda je dialog (ve  svém původním významu) energickým, dynamickým a  radostným prosazováním evangelia, nikoli neformálním a (zdánlivě) nekonečným rozhovorem. Pravdou je, že se snažíme získat duše, ne vyjít vítězně z  hádek. Ale získávání duší je skutečným cílem, který mnohým moderním zmínkám o  „dialogu“ a  „porozumění“ chybí. Z toho důvodu „deformovaný dialog“ patří do  našeho soupisu moderních problémů a omylů.

Přestože mluvení není samo o sobě špatné, může nahrazovat samotné jednání, kterého by bylo zapotřebí k dosažení cíle.

Foto: Pixabay, Sponchia

Charles Pope (podle „RC Monitoru“ 23/2017, redakčně upraveno) 

30

•  www.milujte.se

Pozn. redakce: Zbývající čtyři omyly (Ztotožňování lásky s  laskavostí, Dezinterpretace podstaty tolerance, Antropocentrismus a  Obrácení rolí) najdete v  příštím čísle časopisu. A  protože ani časopis „Milujte se!“ není pro nás cílem, ale prostředkem, jak zprostředkovávat důležité věci co nejširšímu okruhu lidí, nabízíme již celý text on-line na našem webu www.milujte.se – stačí do  vyhledávacího boxu vložit text „8 omylů“.

pro zamyšlení

Znáte mě? Foto: Designed by Freepik

Jsem mazaná a zlomyslná a s věkem sílím.

Neuznávám spravedlnost. Nezabíjím, jen mrzačím. Lámu srdce a ničím životy. Jsem mazaná a zlomyslná a s věkem sílím. Čím víc mě citují, tím víc mi věří. Daří se mi ve všech vrstvách společnosti. Mé oběti jsou bezmocné. Nemohou se proti mně bránit, protože nemám tvář ani Až budete mít chuť dát k lepšímu o někom jméno. Není možné mě vystopovat. Čím nějakou historku… – zamyslete se. Je to pravda? Je to nutné? Je to ohleduplné? víc se kdo snaží, tím víc unikám. Svrhávám vlády a  rozvracím man- Pokud ne, buďte, prosím, raději zticha. želství. Bořím kariéry a  přináším bezesné noci, zármutek a  trápení. Kvůli mně Brian Cavanaugh („Kolik váží sněhová nevinní lidé pláčou do  polštáře. Tvovločka“, Karmelitánské nakladatelství, řím novinové titulky a  působím bolest 2003; knihy krátkých příběhů srdcím. pro zamyšlení si můžete objednat Říkají mi pomluva. na www.ikarmel.cz) 

Tisíce titulů katolické duchovní literatury Objednávky on-line na www.ikarmel.cz V této internetové prodejně si můžete objednat publikace Karmelitánského nakladatelství a mnoha dalších nakladatelství. Většina titulů je přehledně provázána s tituly souvisejícími.

A pravda vás osvobodí související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiu

Co říká katechismus

Respektování dobré pověsti osob činí nedovoleným každé chování a  každé slovo, jež může způsobit nespravedlivou škodu (nejde tedy o  případy, kdy naopak je třeba škodě zabránit tím, že se upozorní na nějaké zlo – pozn. red.). Stává se vinným: - opovážlivým úsudkem ten, kdo byť mlčky připustí jako pravdivou nějakou mravní vinu u bližního bez dostatečného důkazu; - nactiutrháním ten, kdo bez objektivně platného důvodu odhalí cizí chyby a  prohřešky druhým osobám, které je neznají; - pomluvou ten, kdo tvrzením odporujícím pravdě škodí dobré pověsti druhých a dává příležitost k mylným úsudkům o nich. Nactiutrhání a pomluva ničí dobrou pověst a čest bližního. Pozn. red.: pomluva je nepravdivá, nactiutrhání je sice pravdivé, ale není pravda, že bych měl o té věci mluvit… Srov. Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří; Karmelitánské nakladatelství, 2001.

Raději být poražen v dobrém než vítězit ve špatném Špatný přístup ke zlu: - Podceňování: To nic není. - Omlouvání: To dělají všichni. - Ustupování: Nedá se nic dělat. P. Dominik Doubrava, O.Praem.

Pane, když dáš příležitost, nedej slabost! Když dáš slabost, nedej příležitost! A když dáš obojí, tak dej sílu utíkat! sv. Augustin

Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s vámi nepojedu!

objednávkový kupon

Z „hesel k zapamatování“ na www.fatym.com

Jméno:

Není zla, které by nebylo možné změnit v „šťastnou noc“. Bůh však přeměňuje pouze to, co mu předneseme. Wilfrid Stinissen

adresa:

PSČ:

Název publikace, popis a doporučený příspěvek na tisk

kusů

Doubrava, Dunda: Mozaika duchovní moudrosti (dárek pro každého; A5, bar. ob., 96 stran, 20 Kč) Řekli svatí a to platí I. a II. (2 x 777 citátů svatých a blahoslavených; A5, 80 + 84 stran, 2 x 20 Kč)

Dunda a kol.: Příprava na svátost smíření dnes (praktická pomůcka; A6, 48 stran, 25 Kč) Woods: Jak katolická církev budovala západní civilizaci (A5, 208 str. + 16 str. bar. příloh, 180 Kč)

Peňáz: Pouť do Říma od A do Z (poutavé líčení místy se špetkou humoru; A5, 84 stran, 20 Kč) Peňáz: Pojď na pouť (do Říma ve vzpomínkách, do Mariazell pěšky…; A5, 72 stran, 17 Kč) Směr Velehrad (poutní zpěvník, nabízíme i pořadatelům dalších poutí; A5, cca 88 stran, 20 Kč) Brabcová: Pojďte s námi (o tradičním pěším putování na Velehrad; A5, 42 stran, 15 Kč)

Zahradníček: Dějiny, jak je možná neznáte (mýty a fakta; formát A5, 128 stran, 30 Kč) Soukop: Velký náčelník dává základní kurz… (o křesťanství v souvislostech, A5, 60 str., 15 Kč) Nezapomeňte, prosím, uvést své jméno, adresu a PSČ.

I. díl

II. díl

Objednávkový kupon odstřihněte a pošlete na adresu A.M.I.M.S. Římskokatolický farní úřad 671 03  Vranov nad Dyjí 20 (je možné objednávat i na internetu www.amims.net nebo e-mailem na [email protected] či telefonicky 515 296 384). Knihy přijdou na vaši adresu s přiloženou složenkou na uhrazení příspěvku na tisk a poštovné.

Asi 70 dalších publikací najdete na www.amims.net!

Foto: Pixabay, LoggaWiggler (cc0)

Nemůže být velkým zlem to, co je sice veliké, ale není trvalé; malé však a krátké zlo lze přece snášet! P. Martin Středa



Jeden kněz říkával: „Rozčilovat se znamená mstít se na svém zdraví pro cizí blbost.“ (P. Jan Janhuba) Ale zlo představuje i určité tajemství: nakonec škodí nejvíce tomu, kdo ho působí, kdo mu sám propadá – a přesto člověk zlo v moha situacích svobodně volí. A nebo mu dává prostor svou pasivitou. Římský císař a filozof Marcus Aurelius řekl: „Často dělá zle, kdo nedělá dobře.“ Možná právě toto je způsob, kterým nejen ve svém okolí, ale i ve svém vlastním životě dáváme zlu nejčastěji prostor… A co řekli o zlu a o tom, jak ho máme přemáhat (a jak ho přemáhá sám Bůh), další významné i méně významné osobnosti?

Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. sv. Pavel (Řím 8,28)

Mozaika moudrosti – o zlu

Začni dělat pokání, to ti věčnost zachrání.

Impia crudelitas, dum saevisti, servisti. (Ty bezbožná krutosti, když jsi řádila, tak jsi nám udělala největší službu.) P. Stanislav Krátký

Z „hesel k zapamatování“ na www.fatym.com

Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Jan 8,32

související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiu

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Ježíš Kristus (Mk 2,17)

Z nauky Církve Smrtí přestává možnost zásluh a obrácení.[Sent. cert.] Bezprostředně po smrti se koná zvláštní soud (tzv. „soukromý soud“ týkající se každého jednotlivce v okamžiku jeho smrti – pozn. redakce), při němž se rozhoduje o osudu zemřelých.[Sent. fidei prox.] Duše spravedlivých, které jsou v  okamžiku smrti prosty všech hříchů a  trestů za  hříchy, vcházejí do nebe.[De fide] Duše těch, kteří umírají ve stavu těžkého osobního hříchu, přicházejí do pekla.[De fide]

Není žádná situace, kterou by Bůh nemohl změnit, a není hřích, který by nemohl odpustit, pokud se Mu otevřeme. papež František

Hříšná radost plodí žalost.

Duše spravedlivých, které v okamžiku smrti jsou zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce.[De fide] Očistec netrvá přes všeobecný soud (nazývaný také „poslední soud“ při druhém příchodu Ježíše Krista, viz níže – pozn. redakce).[Sent. comm.]

Na konci světa přijde Kristus ve slávě k soudu (tzv. „poslední soud“ týkající se celého světa, při něm také vyjde na světlo pravda o celých lidských dějinách – pozn. redakce).[De fide] Doba Ježíšova příchodu je lidem neznámá.[Sent. cert.] Kristus bude po svém příchodu soudit všechny lidi.[De fide] Těla spravedlivých budou proměněna a oslavena podle vzoru Kristova vzkříšeného těla.[Sent. cert.] Těla zavržených vstanou v nepomíjejícnosti a nesmrtelnosti, ale nebudou oslavena.[Sent. cert.] Nebeská blaženost trvá věčně.[De fide] Pekelný trest trvá věčně.[De fide] Srov. Dogmatika. Olomouc; Matice cyrilometodějská, 1994.

Podle: P. Josef Doubrava, P. Marek Dunda, „Mozaika duchovní moudrosti“, A.M.I.M.S., 2014 (možno přečíst v kompletní on-line verzi nebo objednat v tištěné podobě na www.amims.net nebo pomocí kuponu na protější straně – jen za příspěvek na tisk a poštovné; 96 stran, formát A4, příspěvek na tisk 20 Kč) 

P. Josef Doubrava, P. Marek Dunda Mozaika duchovní moudrosti Většinou musíme přečíst celou knihu, než nás něco zaujme, avšak tato kniha je již výběrem toho, co zaujalo. Tato kniha je taková „dárková kniha“, které si můžete pořídit desítky výtisků jen za pouhý příspěvek na tisk – a udělat radost každému, komu ji dáte. Je to dárek, který zároveň přinese i užitek, a to věřícím i nevěřícím. Knihu P. Josefa Doubravy a P. Marka Dundy Mozaika duchovní moudrosti je možné objednat jen za příspěvek na tisk 20 Kč + poštovné pomocí kuponu na straně 32 nebo na www.amims.net. Kompletní kniha on-line je k  přečtení i  ke  stažení zdarma na  www.fatym.com a www.amims.net. 45. číslo  •

33

Foto: 2x archiv SADBY

Foto: Flickr, Ninara (cc by 2.0)

svědectví

Dobrovolnice Jana mezi street boys ze slumů v Nairobi (Keňa, Afrika)

Mezi zablácenými anděly Jana Jeklová je dobrovolnice a působí v salesiánském rehabilitačním centru pro děti „Bosco Boys Langata“ v Keni. Společně s dalšími se stará o desítky chudých chlapců a pokouší se jim pomoci opustit život na ulici a začlenit se do normálního života. Během prázdnin hledají sociální pracovníci střediska další „street children“ (děti ulice), které by se mohly zapojit do resocializačního programu a začít znovu. Jana se do terénu za těmito dětmi podívala celkem třikrát a i tyto pouhé tři návštěvy v ní zanechaly nesmazatelné stopy. 34

•  www.milujte.se

Přes slumy na smetiště

S ubíhající cestou razantně přibývalo lidí, motorek, bláta, kaluží i  zápachu z  téměř všudypřítomných tlejících odpadků. Nevěděla jsem, kam se dívat dřív, jestli před sebe, abych do  někoho nevrazila a neztratila místní kolegy perfektně zapadající do  davu, nebo pod sebe, abych se nepřerazila, nebo kolem sebe, abych stíhala monitorovat okolí, které na  Evro-

SADBA – Salesiánská asociace Dona Boska

KEŇA

Nairobi

Foto: Wikimedia Commons

Slumy v Nairobi

„Myšlenka a touha vyrazit pomáhat africkým dětem ve mně rostla a uzrávala od mých patnácti let, až se sen stal skutečností.“

Jana Jeklová

pany v těchto místech není zvyklé a jehož reakce byly velice pestré. Prošli jsme rozsáhlá tržiště, proklouzali se rozbahněnými slumy, navštívili jsme pár početných rodin v  jejich „domečcích“ 1,5 x 2 metry – což je běžná slumová plechová bouda s  nájmem mnohem dražším, než platí za  metr čtverečný bohatí obyvatelé Nairobi žijící ve  vilách uprostřed vlastních parků – až jsme se dostali ke smetišti. A tam jsem je spatřila. Tmavé, roztrhané, zablácené oblečení, rozbité a  často i  chybějící boty. Na  dlaních nános špíny, přerostlé nehty. Na  bídou strhaných tvářích mouchy, v  ústech láhev s  lepidlem, zničené zuby, občas stékající sliny. Vrávoravý krok, těžký jazyk. Prázdný pohled v očích. Kolik jim může být? Šest? Deset? Patnáct? Dvacet?

Foto: 2x archiv SADBY

Mapka chudinských čtvrtí – slumů – v Nairobi (slumy vyznačeny červeně)

Děti ulice ve školních lavicích rehabilitačního centra Bosco Boys Langata (nahoře jedna z budov tohoto salesiánského institutu)

Jak systém vybudovaný salesiány funguje? 1. Děti procházejí jakýmsi sítem. Prvním z nich je kontaktní centrum Kuwinda. Terénní sociální pracovník, který pravidelně chodí do terénu, kontaktuje na ulici „street children“ a ty, které projeví zájem, přivede do kontaktního centra – Kariwy. Tam děti dostanou teplé jídlo (ugali), čaj, hrají se hry, hodně se s dětmi povídá a posuzuje se, zda by dítě mohlo být umístěno do rehabilitačního centra v Langatě. 2. Sociální pracovníci následně kontaktují rodiny vytipovaných dětí. V případě souhlasu rodiny nastoupí dítě do Bosco Boys Langata, kde pobývá 1–3 roky. Současně se pracuje s rodinou tak, aby se do ní mohlo dítě během prázdnin vrátit a bylo tam v bezpečí. Tím se rehabilitační centrum liší od dětského domova. Nejedná se ale ani o školu v pravém slova smyslu, protože tyto děti přicházejí rovnou z ulice, jsou pod vlivem drog, mají abstinenční příznaky, chybí jim základní hygienické návyky, respektování pravidel a autorit a nejsou zprvu schopny dosahovat dobrých výsledků. 3. Po úspěšném absolvování rehabilitačního procesu může dítě pokračovat na základní školu Bosco Boys Kuwinda. Odtud má možnost jít do dalšího salesiánského střediska Bosco Boys Town (technické učiliště) nebo na jakoukoli jinou střední školu.

45. číslo  •

35

svědectví tam se o mě nějaké malátné dítě opře, protože už nevládne svým nohám, sem tam mě někdo z nich vezme za ruku a prohlíží si barvu mé kůže, která se změní při každém jemném stisknutí. Občas mě někdo požádá o koupení jídla, oblečení, bot, ale respektují mé odmítnutí. Nikdo z  nich si však nedovolil vzít mi telefon nebo pár drobásků z kapsy, které jsem měla na matatu (městskou hromadnou dopravu).

Tři oříšky…

Autorka s nairobskými street boys – krajní bídu a život na smetištích si zpříjemňují omamnými výpary z lepidel v PET lahvích

A  pak se to stalo. Jeden z  nich, svalnatý, bystřejší, ráznější a snad už i dospělý mladík odhrnul pevnou paží ostatní kluky a podal mi ruku s pozdravením. Pak otevřel druhou dlaň. „Jane, take it. It is for you.“  (Jane, vezmi si to, to je pro tebe). V  popraskané špinavé dlani se skvěly tři burské oříšky, které našel kousek opodál. Jedna žena prodávala tuto pochutinu a na zem odhazovala ty, co uznala za zkažené. Ty pak děti sbíraly a  jedly. V  ten okamžik mnou projela taková nesmírná vděčnost, kterou těžko popsat. Stojíte obklopení dětmi, které žijí v  absolutní chudobě, nemají co jíst, co na  sebe, kde se umýt, kde složit bezpečně hlavu. Znají jen násilí, které je na nich páchané, a oni vám za  trochu lásky, pozdravení, podání ruky a pár úsměvů přinesou tři oříšky. Tři oříšky! Jak bych si přála, aby byly kouzelné jako z pohádky o Popelce a přinesly těm dětem lásku, bezpečí a domov. Když jsem se probrala z  překvapení, oříšky jsem odmítla s  hlubokým poděkováním a s vděkem. Kluci se o ně následně poprali.

Překvapení: krásná i smutná

S  nezvykle velkou vděčností pouličních dětí za  projevenou kapku lásky jsem se setkala mnohokrát. Někdy se chtěly se mnou dělit o  chleba, který dostaly, jindy mě obdarovaly náramky z trávy, které mi Foto: 2x archiv SADBY upletly. A  řeknu vám, je to nejkrásnější „Mambo, my name is Jane,“ (Ahoj, jme- ších pouličních dětí, které mě postupně a  nejhodnotnější šperk, který jsem kdy nuji se Jane) představuji se jednomu z nich obklopují a  těžce vyslovovanou, lámanou dostala. Doteď je mám, usušené a  polos  nataženou pěstí na  drsňácký pozdrav. angličtinou se mě vyptávají na  mou rod- žené na stole. Kolikrát mě hluboce dojalo, „Poa,“  (Ahoj)  dostávám odpověď a  malát- nou zemi, prezidenta, jazyk, jestli jsem jak slušné a  vděčné ke  mně tyto děti nou ránu pěstí do mé pěsti. vdaná… Zatímco si spolu povídáme, sem byly, kolik dobrého mi dovolily poznat

„Z které země jsi, kdo je váš prezident a jsi vdaná?“

Zatímco sociální pracovníci komunikují s  ostatními dětmi ve  svahilštině a  asi se jim představují, stejně tak jako naši organizaci a proč jsme za nimi přišli, pomalu se zvedá další z  nich a  kolébavým krokem se blíží ke mně s napřaženou rukou na  pozdrav. Zachytím ho v  pádu, zakopl o nohu dalšího. Má dlaň třímá dlaně dal36

•  www.milujte.se

„Budu matka, sestra, učitelka, vychovatelka i kamarádka kluků, kteří ztratili domov. Nejedu měnit jejich kulturu a hodnoty, jedu je mít ráda.“

Jana Jeklová

Foto: 2x archiv SADBY

Nahoře: děti z Langaty na školním výletě

Salesiáni a jejich dobrovolníci poskytují dětem nejen vzdělání

Moje působení v Langatě Jsem prakticky pořád s  dětmi, jako jejich sestra, jako jedna z nich. Absolvuju s nimi jejich denní program (uklízím s nimi, pracuji na zahradě, přebírám s nimi jídlo, modlím se s nimi, nacvičuju s  nimi jejich písničky, hraju si s  nimi, učím (rukodělky, tělocvik, prvouku), ošetřuju je, beru je do nemocnice, zašívám jim oblečení, zavedla jsem „filmový klub", kdy s nimi

ve svých bolavých srdcích, jak mě upozorňovaly, abych nestoupla do  bláta, jak mě vedly za ruku, když jsem se blížila k místu našeho oficiálního setkání, abych se v tom shonu lidí neztratila. Jak snadno se mi svěřovaly s tím, co je právě trápilo, jak je policie při žebrání zase ztloukla klacky po  hlavách. Těžko mohu zapomenout třeba na Elizabet, čtrnáctileté děvče, která se mnou strávila celou jednu návštěvu,

rozebírám příběhy z  Bible, a  ráda bych dostala na starost zahradu, která je v žalostném stavu, abych tam mohla s  dětmi pracovat. Co je ale ze všeho nejdůležitější, snažím se dětem pomáhat tím, že je mám ráda. Kolikrát mi tak vděčně děkují za  to, že jim pomůžu něco dokončit, že jim pomůžu přenést kýbl vody, ostříhat stopky květinám, pověsit prádlo na  šňůru, na  kterou nedosáhnou…, pochválím je, snažím se učit je odpouštět si, pomáhat si, být kamarády… Snažím se dávat jim dobrý příklad. Ukazovat jim víru v  životě, snažím se ukazovat jim Boží lásku v  maličkostech. Snažím se být tu pro ně. Vypadá to, že vlastně nic nedělám, ale kluci mi zrcadlí, že tohle je právě to, co je pro ně nejdůležitější. Jana Jeklová, dobrovolnice – působí v salesiánském rehabilitačním centru pro děti „Bosco Boys Langata“ v Keni 

držíc mě za  ruku, protože byla tak omámená lepidlem, že se sama nemohla bránit chlapcům, kteří si z ní chtěli udělat objekt pro uspokojování svých sexuálních tužeb. Jak byla vděčná za půl hodiny bezpečí. Co následovalo po  mém odchodu, je pro ni každodenní bolestnou realitou. Nicméně ta půlhodina měla pro ni, jak jsem se při další návštěvě dozvěděla, nevyčíslitelnou hodnotu.

Andělé s polámanými křídly

Nikdy by mě nenapadlo, že v těch pověstných dětech ulice, zneužívaných k  pašování drog a  dětské prostituci, dětech, které se musí živit kriminální činností a žebráním, aby přežily v krutých nairobských ulicích, fetují lepidlo, aby zahnaly hlad, smutek a  stesk, naleznu anděly. Anděly, kterým byla polámána křídla dětských snů, her a radostí, kteří byli 45. číslo  •

37

svědectví

Autorka svědectví Jana s chlapci, o které se v Langatě stará

Foto: 2x archiv SADBY

Policie a poslední návštěva v terénu

pouhé tři návštěvy byly pro mě obrovským, nesmírným přínosem, za  který Směla jsem se za  nimi vydat celkem tři- jsem moc vděčná. krát. Při poslední návštěvě na  smetištích A  tak vás prosím o  modlitbu za  tyto a  ve  slumech si mě všimla policie, která, děti, stejně tak naléhavě a  upřímně, jak jak už to tady v  Nairobi běžně chodí, mě prosili tito zablácení andělé pokaždé, vyhnáni do  domova utvořeného z  bláta, žádala pod pohrůžkou zadržení ve vězení když jsem od nich odcházela. odpadků i zloby a kterým byla vzata lid- nesmyslná povolení, dokumenty, povoská důstojnost dřív, než se o  ni mohli lení k  povolení, a  tak bylo rozhodnuto Jana Jeklová (titulky redakce)  začít prát. stáhnout mě z  terénu. Nicméně i  tyto

Středisko Bosco Boys Langata funguje již od roku 1994 a řada jeho absolventů úspěšně dokončila studium i na univerzitách, má zaměstnání a své vlastní rodiny. Jeden z bývalých „street boys“, který prošel tímto systémem, se dokonce stal soudcem, což je veliký úspěch. Někteří „ex street boys“ se vracejí do těchto salesiánských středisek jako zaměstnanci. 38

•  www.milujte.se

Co je SADBA SADBA je Salesiánská asociace Dona Boska založená roku 2005. Její hlavní náplní je podpora a  příprava dobrovolníků, kteří se rozhodli část svého života věnovat nejpotřebnějším dětem a mládeži. V rámci projektu Adopce nablízko již bylo vysláno přes 200 dobrovolníků, zpravidla studentů nebo čerstvých absolventů, a pomohli jsme již ve 20 zemích světa. Dobrovolníci se na vyslání připravují v ročním přípravném kurzu Cagliero během osmi přípravných víkendů a  dalších navazujících aktivit. Služba může být buď dlouhodobá (10–12) měsíců nebo krátkodobá (1–2 měsíce). Dobrovolná služba je akreditována na Ministerstvu vnitra ČR. Více na www.sadba.org Děkujeme za každý příspěvek, který použijeme na přípravu a vyslání dalších dobrovolníků. č. ú. 2800630202/2010, SS: 201802

svědectví

Mé vnitřní hnutí pro život Byli jsme smutní, ale nezatrpkli jsme

Po  svatbě jsme s  manželem toužili po  rodině, ale navzdory všem radám v  brožurách plánovaného rodičovství se nám počít nedařilo. Věděli jsme, že dítě je dar a  nikoliv právo. Byli jsme smutní, ale ne zatrpklí. Tak jsme po  dvou letech čekání zamířili na  sociálku pro žádanku na  adopci – jestli třeba toto není naše Bohem zamýšlená cesta. Však ono vyřízení pár let trvá a žádost už může ležet…

Dva krásní zdraví kluci

Po  tomto rozhodnutí jsme se dočkali svého vlastního děťátka. Radost veliká, ztělesněná touha, Boží dar. Narodil se zdravý, císařským řezem. Na  druhé děťátko jsme si počkali tak tři čtvrtě roku od okamžiku, kdy jsme se pro něj rozhodli. Navzdory dosti ztenčené děložní stěně po prvním „císaři“ a podezření na malou rupturu dělohy porod proběhl v pořádku opět císařským řezem a my měli do tří let doma dva krásné zdravé kluky. 

Věděli jsme, že dítě je dar a nikoliv právo. Byli jsme smutní, ale ne zatrpklí. S dalším jsme nespěchali…

si můj dentista od  prohlídky v  druhém těhu „brousil zuby“ a  chtěl se na  něj vrhnout, hned jak se dítko alespoň trochu odsaje od  prsu, a  doufal, že nebude pozdě. Objednala jsem se a  začala šetřit na plomby a kdovíco ještě. A až si spravím chrup, postavu, jizva až se usadí a doktoři nebudou proti…, tak možná za dva roky, až zapomenu na  útrapy s  těhotenskou cukrovkou a  vše bude OK, tak možná třeba ještě to třetí…

Připadalo mi, že jizva se po  druhé opePřekvapení, štěstí a strach raci hojila hůř, a třebaže mé břicho po půl Nemyslete si, ale po  předchozích letech roce vypadalo stále jako ve čtvrtém měsíci snahy o  miminko jsem měla metodu těhotenství, rozhodla jsem se to řešit, až PPR (přirozené plánování rodičovství) mi bude úplně fajn. Měla jsem v  plánu opravdu dobře „zmáknutou“. Jenomže spíš dát do pořádku svůj chrup, na který po  tak dlouhých měsících čekání

Na těhotenském testu se objevila druhá čárka. Rozbrečela jsem se štěstím i strachem zároveň. Foto: Designed by v.ivash / Freepik

45. číslo  •

39

Co pro mě může třetí „císař“ po tak krátké době a po takových diagnózách znamenat, mně došlo dost brzo…

Každá matka touží vidět své děti vyrůstat… A já si uvědomovala, že jsem se dostala do vysoké hry, kde toto mohu prohrát… Foto: Flickr, be creator (cc by 2.0)

krátké době a  po  takových diagnózách znamenat, ale mně to došlo dost brzo… Snad každá matka touží vidět vyrůstat své děti a  jednou třeba děti jejich dětí… A  já si uvědomovala, že jsem se dostala do vysoké hry, kde toto mohu prohrát… Nyní jsem zjistila, že se názory katolíků leckdy liší. Jsou křesťané, kteří si dokáží uchlácholit svědomí a  omluvit potrat pro tzv. „vyšší dobro“ – pro záchranu matky, která je doma zodpovědná za jiné děti. Nebo obhajují potrat po  znásilnění či kdovíco ještě… Ale já jsem v  této své situaci, pro mě ne příliš šťastné, uslyšela tak jasně: „Jsi matkou.

Milosrdní bratři

Život milosrdných bratří je životem služby, modlitby, obětavosti a radosti z poznání Krista, který je v nemocných, chudých, trpících, utlačovaných a jakkoli slabých. Žijí v komunitách, ale jsou otevření světu, do kterého vstupují, a odpovídají na jeho aktuální potřeby. Milosrdní bratři jsou řádem, který založil sv. Jan z Boha. Ten svým následovníkům připomínal jednoduchý životní princip: „Dělejte dobro a dělejte ho dobře!“ Z malé nemocnice ve španělské Granadě, kterou sám založil, se během půl tisíciletí stalo velké dílo čítající zhruba 400 nemocnic a  jiných zdravotních či sociálních zařízení všude ve  světě. Více než tisícovka milosrdných bratří a  80 tisíc jejich spolupracovníků ošetří či jinak pomohou asi 20 milionům lidí ročně, a to bez ohledu na původ, pohlaví, sociální postavení či náboženství. Toto dílo je otevřené všem a  mladí muži jsou zváni, aby se sami stali milosrdnými bratry, dělali dobro a dělali ho dobře. Cítíte-li tuto touhu, toto volání, přijďte se k nám třeba jen podívat…, napište na [email protected] a poznejte naši hospitalitu! Více informací o nás najdete na www.milosrdni.cz.

Foto: archiv OH

na naše dvě děti jsem pozbyla ostražitosti a vlastně nevěřila tomu, že by hned napoprvé bylo možné, abych počala, což pro mne představovalo riziko. Vlastně jsem se považovala za „jen příležitostně plodnou“. Manžel to tenkrát viděl podobně. Ale půl roku po porodu mi začalo být tak nějak divně, jak mi bylo jen dvakrát předtím, a  na  těhotenském testu se objevila druhá čárka – ta, po které jsem v předešlých letech tolikrát toužila, ale teď ještě ne, teď prosím ještě ne! Rozbrečela jsem se štěstím i strachem zároveň. Možná si, když to čtete, neuvědomujete, co pro mě může třetí „císař“ po tak

40

•  www.milujte.se

O narozené děti se může jednou postarat jiný (jiná), ale toto počaté potřebuje jen a jen tebe… Nikdo jiný se o něj v tomto stadiu postarat nemůže. Potřebuje tě, aby mohlo žít!“

Život na vlásku – na vlásku rozhodnutí vlastní matky

Drsné, obzvláště to zjištění, že o tvé děti se opravdu může v  nejhorším případě starat někdo jiný. A  vím, že kdybych se z Božího milosrdenství dostala k Němu – k  Bohu –, byla bych jako neodbytná vdova v  podobenství a  vytrvale za  svou rodinu orodovala…

svědectví Ale uvažovala jsem: kdo jiný, než kách „Hnutí Pro život ČR“ si objednala matka, by se mohl i  v  tom nejhorším tričko s nápisem Jsem kreativní, jsem pro případě postarat o  to několikatýdenní život a těším se, až představím své bříško nenarozené mrňátko? Jeho život visí okolí v tomto krásně rudém tričku. na  vlásku  – a  tím vláskem je rozhodnutí Tak nevím, jak to se mnou Pán vykujeho matky. A v tom teď spatřuji smysl „být tálí, jak to všechno dopadne… Jsme matkou“ – darovat život, a nikoli „jen“ sta- na  začátku, stav dělohy není ideální, ale rat se. Tak jsem zrušila své plány, na strán- mám vzor v  Marii a  učím se její důvěře v Boha. Dokonce toto početí bylo tak trochu „Mariánské“.

Pochopila jsem: „Jsi matkou. O narozené děti se může jednou postarat jiný (jiná), ale toto počaté potřebuje jen a jen tebe… Potřebuje tě, aby mohlo žít!“

„Mariánské početí“

Kdybyste někdo nevěděl, proč jsem ho takto nazvala, tak se vám to pokusím vysvětlit. Pojmenovala jsem tak početí, které nepřijde ve  vhodnou dobu, hrozí za  ně smrt, a  přesto mu řeknete „ano“ – jako tomu bylo u Panny Marie. Bůh se postaral o  Marii, věřím, že se postará i  o  Annu. A  nemusí to být podle našich představ. Ví o nás, dnes to cítím víc než jindy… A  právě proto, že si uvědomujeme svoji nedokonalost, poznáváme velikost a  moc Boha. Už od počátku světa za nás „žehlí“ naše průšvihy… Bohu díky! Anna 

Poznámka redakce: Těsně před uzávěrkou tohoto čísla časopisu „Milujte se!“, několik dní před dokončením finální sazby (časopis připravujeme se značným časovým předstihem), jsme se pokusili zjistit, jak se příběh dál vyvíjí. Odpověď byla: Před několika dny se narodil zdravý chlapeček a také maminka je zcela v pořádku. Tedy ještě jednou Bohu díky!

Bůh se postaral o Marii, věřím, že se postará i o Annu. Ačkoli to nemusí být podle našich představ… http://linkapomoci.cz

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000 Foto: Flickr, jcheng (cc by 2.0)

45. číslo  •

41

Foto: Karel Procházka

Pojď s námi na pouť Tato série článků o pěším putování a o každoroční srpnové Národní pěší pouti na Velehrad není jen informací, ale i pozváním. Projděte si s námi nejdříve pouť prostřednictvím fotokroniky, kterou vám na následujících stranách nabízíme. Fotografie pořídili sami poutníci. Zachycují od pondělí do soboty všech šest dní pouti, jak je každoročně prožívají ti, kteří putují na Velehrad s „poutním proudem“ z Vranova nad Dyjí a Znojma – jde o jeden z nejstarších poutních proudů, který putuje každoročně již od roku 2001, kdy tato pěší pouť na Velehrad vznikla. A pak se s námi v srpnu vydejte na pouť. Poutních proudů, které se na Velehradě scházejí z nejrůznějších směrů, je v současné době již šestnáct – viz schéma Národní pěší pouti na str. 46. 42

•  www.milujte.se

Každá dobrá pouť je dobou, kdy vycházíme ze své zabydlenosti a únavy, abychom se občerstvili a otevřeli darům Božím. Bůh obdarovával mnoho našich předků zcela zvláštními dary a nás obdarovává nejen zkušeností jejich života, ale stále novým ujištěním, že nás má rád a že nám rád poskytne stejné dary, abychom mohli proměňovat svět, do  kterého nás poslal. Neposílá nás však do  vysněného neskutečného světa, ale do  reality, která nás obklopuje a ve které žijeme s ostatními lidmi. Stromy, jestliže mají přinášet ovoce i v nepříznivých podmínkách vyprahlosti,

Foto: Karel Procházka

Foto: archiv MS!; grafika kalendáře 6x: Pngimg.com (CC BY-NC 4.0) / MS!

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad

Z Vranova nad Dyjí vyrážíme vždy v pondělí po mši svaté v 15 hodin (nahoře: poutníci a Vranovský zámek)

Pondělí Vranov nad Dyjí – Znojmo 22 kilometrů

Stromy, jestliže mají přinášet ovoce i v nepříznivých podmínkách vyprahlosti, musí svými kořeny dosáhnout až hluboko k vodě. Stejně je to i s námi…

Foto: Vojtěch Novák

Foto: archiv MS!

Na místo prvního noclehu – na znojemskou faru u Svatého Kříže – putujeme 22 kilometrů.

musí svými kořeny dosáhnout až hluboko Toto ovoce má moc stmelovat naše rodiny k  vodě. Stejně je to i  s  námi, kdo máme i jakákoliv společenství do podoby Božího přinášet ovoce v  prostředí, které si doká- království. žeme představit mnohem lepší. DosáhPřeji vám, abyste na  každé pouti skuneme-li svými kořeny až k vodě, čeho se tečně našli zdroj živé vody a přinesli ovoce pak můžeme bát? A  pouť je takové nata- hodné tohoto zakořenění. žení kořenů k vodě. Hned první žalm zpívá: Blaze muži…, Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský je jako strom, zasazený u vody, ve svůj čas (z knihy „Ne já, ale Ty“, Karmelitánské přináší ovoce. Na  ovoce tohoto stromu nakladatelství, Kostelní Vydří, 1998; čekají blízcí i  vzdálení lidé kolem nás. titulek a perex redakce) 

Dosáhneme-li svými kořeny až k vodě, čeho se pak můžeme bát? A pouť je takové natažení kořenů k vodě. 45. číslo  •

43

Foto: 6x Karel Procházka

Co je to vlastně pouť ?

Poutníků každý den přibývá. V místech přenocování se k nám přidávají další – třeba ti, kteří by z časových důvodů nemohli jít celých šest dní

Základem každé pouti je její cíl. O tom, zda je to opravdu pouť, rozhoduje cíl, nikoliv počet kilometrů, rychlost nebo způsob přepravy. Druhý vatikánský koncil nazývá Církev putujícím lidem Božím. Putujeme tímto světem do Božího přístavu spásy, stručně řečeno do nebe. Pěkně to připomíná píseň Madona, kde se zpívá, že „každý z  nás na této zemi poutníkem je k věčnosti“.

Pouť je také výjimka z každodenního shonu a  všednosti. Člověku se zdá, že se pořád točí v kruhu, v pracovním týdnu je jeden den jako druhý, týden utíká za druhým a rok uteče jak voda. Pouť v minulosti zpestřovala celý rok, protože na správnou pouť se člověk půl roku těší a připravuje a pak na ni půl roku vzpomíná.

Ukazuje, že jsi závislý na Bohu

Pouť nutí člověka, aby si uvědomil, jak je závislý na Bohu. Svědčí o tom i dva poutníci, kteří se v Jubilejním svatém roce 2000 Pouť nám připomíná: vydali pěšky do Říma z Husince v jižních jsi na cestě Čechách. Jeden byl evangelík, druhý katoCílem každé pouti je nějaký chrám, v němž lík a  v  Jubilejním roce chtěli pěšky spose lidé dříve cítili jak v nebi, protože nikde jit ta dvě místa, z  nichž každé je drahé tak krásnou výzdobu neviděli. My jsme jednomu z  nich. Do  Říma došli za  36 viděli už ledacos, ale přesto i nás ta krása dní. Tam pak ve  vatikánském rozhlase uchvacuje. Navíc zažijeme i nebeský klid, řekl evangelík Petr Nobilis: „Poutníku dnes už tak vzácný. A nakonec to hlavní: nezbývá nic jiného než se oddat Boží vůli. Cílem toho životního plahočení je sku- Zní to trošku pyšně, ale je to tak. Máme tečně dojít do nebe. A právě pouť nám to zkušenost, že kdykoli jsme začali víc plámá připomenout. novat a  obávat se, věci se prostě zadrhá-

44

•  www.milujte.se

Každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti…

valy. Kdykoli jsme se uvolnili a dali jsme jen na  modlitby, tak to dobře dopadlo.“ Na to dodal katolík Ivan Kolman: „Ta víra nás sílila, že jsme skutečně věděli, že nás v tom Pán Bůh nenechá. Měli jsme štěstí na lidi. Vždycky nás přijali. Když už jsme téměř nevěřili, o to lépe to dopadlo.“ Petr Nobilis to pak uzavřel: „Vždycky v  kritické situaci jsme oba doufali v to, že ten jeden – Hospodin – nám pomůže. A projevila se ještě další věc – v běžném životě člověk může žít ve  vzpouře proti Bohu třeba několik dní nebo týdnů. Třeba i celý život, protože má nějaké finanční zajištění, a tak dále. Na pouti se nedá žít ani jeden den ve vzpouře proti Bohu, v zášti či nenávisti, bez modlitby za  bližní, bez proseb

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad

Viditelným znakem poutníků je cyrilometodějský poutnický kříž (více viz str. 52)

Mezi poutníky jsou vítány i rodiny s malými dětmi

Úterý Znojmo, Svatý Kříž – Miroslav 32 kilometrů

Na řadě míst čeká milé překvapení: občerstvení nachystané místními lidmi

„Cyklopoutníci“ se s námi setkávají na předem dohodnutých místech odpočinku

za milost Boží, prostě bez těch věcí, které nás Pán Ježíš učil. Ten den by byl prostě beznadějný.“

Pouť a gramatika

Samotné slovo pouť má několik významů, které se někdy lidem velice pletou. Osvětlíme si je mluvnickým rozborem. Pouť je podstatné jméno rodu ženského (na Vysočině někdy i mužského podle vzoru hrad), skloňuje se podle vzoru píseň a  částečně i  kost, ale použijeme na  ně pravidla pro příslovečné určení. U  tohoto větného členu určujeme místo, čas, způsob, příčinu, účel, podmínku a přípustku.

A) Pouť z hlediska místa

Ptáme se: Kam? Odpovídám: Do  Říma, do  Křtin, do  Compostely, do  Svaté 45. číslo  •

45

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad

Cyrilometodějská lípa  mezi Sirákovem a Újezdem na hranicích diecézí, evropském rozvodí a historické hranici Čech a  Moravy

Sebranice u Litomyšle

Olomouc

Vítochov Nové Veselí Olešnice

Prostějov

Radešická Svratka Velké Meziříčí

Brno-Bystrc Slavkov u Brna

VeLehRaD

Spytihněv Nedachlebice Uherský Brod

Boršice

Ostrožská Lhota Vranov nad Dyjí Mikulov

Veselí nad Moravou Skalica (SR)

Foto: 2x Karel Procházka / schéma: MS!

Znojmo

Ratíškovice

Poutní proud z Vranova nad Dyjí a Znojma je jeden ze šestnácti, které se postupně „slévají“ z různých výchozích bodů. Mimo to z Levého Hradce od února do července se vždy jednu sobotu v měsíci ujde jedna etapa z Prahy. Zbytek se jde v srpnu v rámci některého poutního proudu.

země, do  Netína, na  Velehrad… Prostě na  nějaké poutní místo, které je jako studánka, jako pramen. Ten se také nedá vymyslet, naplánovat, sestrojit, vynalézt. Ten je možné jen objevit. A  pak je důležité jej udržovat v  čistotě a  brát z  něho. Už se také stalo, že nevyužívané prameny vyschly, studny se zanesly. Poutní místa jsou dána tím, že tam někdo žil (Pán Ježíš ve Svaté zemi), že je tam někdo pohřben (svatý Petr a Pavel v Římě), že tam někdo 46

•  www.milujte.se

něco zažil (zázračná uzdravení v Lurdech) a  nebo že tam i  osobně lidé hodně věcí prožili.

a svátek (jmeniny) a měly by být i křtiny (výročí křtu), tak je pro kostel důležitým dnem datum, kdy je v kalendáři svátek jeho patrona, tedy svatého, jemuž je B) Pouť z hlediska času dům Boží zasvěcen. V neděli poblíž toho Ptáme se: Kdy? Odpovídáme: Na svatého svátku bývá pouť, která se podle něho Cyrila a Metoděje na Velehrad, na svatého jmenuje. Zavedl jsem ve svých farnostech, Matěje na Matějskou pouť do Prahy. Když které jsem dostal od otce biskupa svěřeny, se něco důležitého připomíná (a  slaví), pouť v každé vesničce, i když má třeba jen lidé se tam shromáždí. Jako jsou pro kaž- 50 obyvatel. V  některých poutě už předého člověka důležitým dnem narozeniny žily i  totalitu, v  některých jsme vybírali

Středa ina Miroslav – Bluč 36 kilometrů

Foto: 3x Vojtěch Novák

K pouti patří i jeden úsek, ve kterém neseme Nejsvětější svátost oltářní (nahoře: jáhen František). Adorace je zakončena požehnáním (obr. vlevo)

Proč? Na poutě se chodí především na znamení pokání, dalším důvodem je vděčnost Pánu Bohu a třetím důvodem pouti je prosba.

Vranovského poutního proudu se účastní i členové mariánských družin: soluňáci a marianky (dole „soluňácká vlajka“)

jsme stanuli po 1178 kilometrech v neděli 18. 6. 2000 v 5 hodin ráno před východem slunce. Pouť však není závodění v  chůzi či pořádání pěších výkonů, které se pak zapisují do  Knihy rekordů. Ale je dobré, aby každá pouť měla aspoň v závěru kousek pěší cesty. I ta, která se koná „kolmo“, což v  tomto případě neznamená úhel 90 stupňů, ale na kolech, ať už na dvou (kolo, koloběžka) nebo na čtyřech (auto) či šesti – nebo kolik jich dneska ty autobusy mají. Další způsoby pouti mohou být i  koňmo, loďmo a  také letmo (do  Svaté země se vlastně jinak než letadlem nedostanete).

patrona podle zápisů na starých pečetích v  Jubilejním roce 2000. (Tato pouť pak anebo podle názvu obce, takže třeba Pet- byla impulzem pro vznik Národních ráveč dostala samozřejmě svatého Petra. pěších poutí na  Velehrad. V  dalším roce Nakonec ty patrony úředně jmenoval otec se lidé ptali: „Kam budete putovat letos? biskup a  jeho listina je na  každém obec- A můžeme se k vám přidat?“ A tak v roce ním úřadě na čestném místě. 2001 vznikla myšlenka každoročního srpnového pěšího putování na  VeleC) Pouť z hlediska způsobu hrad – pozn. redakce). Z  Vranova nad D) Pouť z hlediska příčiny Ptáme se: Jak? Odpovídáme: Pěšky. Třeba Dyjí do Říma jsme tehdy vyšli 16. 5. 2000 Ptáme se: Proč? Na  poutě se chodí předo Říma, jak se nám Bohu díky povedlo v 8.45 a na náměstí svatého Petra v Římě devším na  znamení pokání, to jest 45. číslo  •

47

Tradiční foto na mariánském poutním místě v Žarošicích – tentokrát i se sv. Matkou Terezou a sv. Janem Pavlem II. (sochy nahoře)

kolotočů a  stánků. Myslím, že se to dá těch pár dní na  náměstí vydržet a  že kolotoče patří ke  každé pouti, i  když to všechno se koná za  účelem, aby děti vyprázdnily nejen své pokladničky, ale i kapsy svých rodičů a prarodičů i kmotrů. A zase jsme u toho, že se podle moderního hesla dostávají peníze až na  první místo. Správně a  věcně je to však potřeba zařadit až na páté místo pod písmeno E. Pouť má opravdu další a lepší účely než utrácet peníze za kolotoče a cetky.

Z čeho tradice poutí vznikla?

Kromě předcházejících pěti důvodů máme především důvody biblické (viz také text Eliášova pouť na  protější straně – pozn. redakce). Podle Mojžíšova zákona se každoročně putovalo do  jeruzalémského chrámu. Pán Ježíš tam také putoval se Foto: 2x Karel Procházka svou Matkou a svatým Josefem, jak víme koupil botičky.“ Tržnímu hospodářství to z Lukášova evangelia. Už v raných dobách asi vyhovuje také, a  proto mnoho vycho- křesťanských se putovalo do  Svaté země, vatelů asi ani nezná originál této říkanky, na místa posvěcená pobytem našeho Pána který je: „Paci, paci, pacičky, Pán Bůh a  ke  hrobům apoštolů. Později se začalo stvořil ručičky, aby ručky dělaly a nožičky putovat také na místa zázraků a zjevení. běhaly.“ A při pouti může člověk poděkovat ještě za mnoho dalšího. Mons. Jan Peňáz (z knihy Jany Brabcové Třetím důvodem pouti je prosba. Lidé „Pojďte s námi aneb Ten starý, promodlený si jdou vyprosit zdraví, ale také třeba Velehrad láká nás, mám ho tolik rád“ – nápravy za lidské viny. Mohlo by se jet, ale usmíření v rodině. Čím déle se putuje, tím o nové tradici každoročního pěšího jde se, i když sedět v autobuse přes dvacet delší je pak i modlitba. putování na Velehrad, A.M.I.M.S., Vranov hodin je také velké pokání. nad Dyjí, 2004; možno objednat jen Dalším důvodem je vděčnost Pánu E) Pouť z hlediska účelu za příspěvek na tisk 15 Kč a obyčejné Bohu, neboť on nám dal ručičky a nožičky, Ptáme se: Za  jakým účelem? A  zde jsme poštovné České pošty na www.amims.net jak to rodiče učili své malé děti, než tota- u  toho, že v  naší zemi si většina lidí při nebo pomocí kuponu na str. 32 – viz též upoutávka na str. 51)  lita poručila říkat: „Paci, paci, pacičky, táta slově pouť představí pouze náměstí plné

Je dobré, aby každá pouť měla aspoň v závěru kousek pěší cesty.

48

•  www.milujte.se

Foto: 4x Vojtěch Novák

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad

Č tvrtek Ke čtvrtečnímu poutnímu programu patří i každoroční fotbalový zápas soluňáků a marianek na symbolickém 100. kilometru

teřov a – Vě Blučin metrů 37 kilo

Elijášova pouť (1. Kniha královská 19,4–16) Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“ Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu (jde zřejmě o horu Sinaj, na které dal Bůh Mojžíšovi Desatero – pozn. redakce). Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a  postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k  damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za  krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za  krále nad Izraelem a  Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.“ *** A co si z tohoto biblického příběhu vzít? 1. pouť může být zlomem v našem životě, 2. Boží hlas člověk zaslechne v tichu (je důležité, aby i takové chvíle tichého naslouchání k pouti patřily), 3. na pouti můžeme zaslechnout, k čemu nás Bůh volá, jaké má pro nás pozvání, úkol…

45. číslo  •

49

Pátek

Foto: Karel Procházka

Věteřov – Buchlovice 30 kilometrů

U Osvětiman na Hradisku svatého Klimenta se poutní proud z Vranova nad Dyjí a Znojma již tradičně setkává s několika dalšími proudy z jiných směrů. Je to vždy otázka určité poutnické prestiže, který poutní proud dorazí letos na místo setkání jako první…

Také jsme tu na cestě! Někdy se zde na zemi zabydlujeme tak, jako bychom tu měli zůstat věčně. Snad vás, tak jako mě, osloví následující příběh… Jeden muž byl na cestách. K večeru nenašel žádný volný motorest. V  tom zahlédl šipku ukazující směr ke klášteru. Zaklepal na  jeho vrata a  poprosil bratra vrátného, zda by mohl u mnichů přenocovat. Řeholníci rádi souhlasili a otec opat mu nabídl, že ho ještě před spánkem provede klášterem. Byl to trapistický klášter velmi, velmi skromně vybavený. Muž si vše se zájmem prohlížel – byla to pro něj první příležitost, aby viděl opravdový fungující klášter „zevnitř“. Pak se svého průvodce s  údi-

vem zeptal: „Proč tu nemáte téměř žádný nábytek?“ Otec opat mu odpověděl otázkou: „A proč vy, když jste k nám dnes večer přišel, nemáte s sebou žádný nábytek?“ Muže to překvapilo: „No, protože jsem na cestě…“ Otec opat se usmál: „My také jsme zde na světě jen na cestě.“ * * * Také já a ty jsme zde jen „na cestě“. Náš cíl leží dál… To neznamená, že bychom neměli mít žádný nábytek. Ale je dobré na  to nezapomenout… Jak říká jedno latinské rčení: Quidquid agis, prudenter agas et respice finem (česky: Cokoliv děláš, dělej moudře, a měj před očima cíl). P. Pavel Zahradníček 

Quidquid agis, prudenter agas et respice finem. (Cokoliv děláš, dělej moudře, a měj před očima cíl.) 50

•  www.milujte.se

A pravda vás osvobodí související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiu

Co říká katechismus? Proč jsme na zemi?

Na  zemi jsme proto, abychom poznávali a milovali Boha, abychom podle jeho vůle konali dobro a abychom jednoho dne došli do nebe. Být člověkem znamená vyjít od  Boha a  směřovat k  Bohu. Náš původ sahá dále než k našim rodičům. Pocházíme od Boha, ve  kterém spočívá veškeré nebeské i pozemské štěstí, a jsme očekáváni v jeho věčné a  bezmezné blaženosti. Mezitím žijeme na  této zemi. Někdy si uvědomujeme blízkost svého Stvořitele, často ale necítíme vůbec nic. Abychom dokázali nalézt cestu k  domovu, poslal nám Bůh svého Syna. Ten nás osvobodil od  hříchu, zachránil od  všeho zlého a  neomylně nás vede ke  skutečnému životu. On je cesta, pravda a život (Jan 14,6). Srov. „YouCat – Katechismus katolické církve pro mladé“, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011.

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad Publikace o pěším putování

(nejen na Velehrad) Jan Peňáz: Pouť do Říma od A do Z Poutavé líčení (místy se špetkou humoru) pěší pouti šesti moravských poutníků z  Vranova nad Dyjí do Říma v jubilejním svatém roce 2000. (84 stran, formát A5, příspěvek na  tisk 20 Kč)

Foto: archiv MS!

Foto: Jiří Dočekal

Jan Peňáz: Pojď na pouť Do  Říma ve  vzpomínkách, do  Mariazell pěšky, do  Compostely proč a jak? Pokračování publikace Pouť do Říma od  A  do  Z. (72 stran, formát A5, příspěvek na tisk 17 Kč)

Putujeme po různých typech komunikací, ale nejpěknější jsou (za sucha) pěšiny…

Foto: Jiří Dočekal

Proč putovat právě na Velehrad? Aneb Velehrad jako most

Doporuču jeme i pro pořa datele jakýchkoli v jiných poutí, zvláště pě ších!

Velehrad není budován na  významné řece, kde by se viděla potřeba velkého mostu. Od svého začátku však je symbolem mostu mezi lidmi. Na velkomoravský Velehrad připutovali slavní bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj z řecké Soluně, ale svou misi budovali ve spojení s římským papežem. Písmo pro naše předky upravili z  řecké abecedy, ale liturgii brali i  z  římské církve. Ve  službě místním lidem nabídli plody obou největších kultur. Další dějiny pak rozdělily slovanské národy. Jedni píší latinsky, jiní azbukou. Jedni se hlásí ke kultuře Západu a církevně k západnímu obřadu, jiní k východnímu. A  byl to zase Velehrad, který unionistickými sjezdy budoval myšlenku sjednocení Slovanů. I  za  dob totality byl Velehrad místem největších setkávání Čechů a  Slováků, místem sjednocujícím k společnému odporu proti nesvobodě i místem společného čerpání duchovní síly k úsilí o uzdravení společnosti. (…) Velehrad nás znovu svolává, aby mezi námi bořil hradby, aby mezi námi stavěl mosty, aby nám dal nahlédnout ke kořenům naší kultury, duchovnosti i státnosti. Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký (při hlavní velehradské pouti, citováno podle knihy Jany Brabcové „Pojďte s námi aneb Ten starý, promodlený Velehrad láká nás, mám ho tolik rád“ – o nové tradici každoročního pěšího putování na Velehrad, A.M.I.M.S., Vranov nad Dyjí, 2004)  

Směr Velehrad Poutní zpěvník obsahuje písně a  modlitby používané při Národní pěší pouti na  Velehrad. Naleznete zde písně, denní modlitbu Církve, litanie k  Panně Marii a  jiné… Velmi praktická pomůcka i  při pořádání jakékoliv jiné pouti! Písně je možné si poslechnout na  www.tv-mis.cz, název titulu Poutní písně (zatím šest částí, nahrávka dalších nových letos opět přibude…). Cca 88 stran (každý rok přibývají strany s  novými písněmi), formát A5, příspěvek na tisk 20 Kč. Jana Brabcová: Pojďte s námi O tradičním pěším putování na  Velehrad z  Vranova nad Dyjí, Netína a  dalších směrů, které se od  roku 2001 koná každoročně v  srpnu. (42 stran, formát A5, příspěvek na tisk 15 Kč)

Většinu knih je možné přečíst on-line na www.fatym.com a www.amims.net. Tam také (nebo pomocí kuponu na str. 32 či na [email protected]) můžete publikace objednat jen za příspěvek na tisk a obyčejné poštovné České pošty. 45. číslo  •

51

pěší putování a každoroční Národní pěší pouť na Velehrad

Střípky z pěších poutí na Velehrad

Viditelným znamením poutníka je malý dřevěný cyrilometodějský kříž.

Foto: Karel Procházka

Poutnický kříž

Viditelným znamením poutníka je malý dřevěný cyrilometodějský kříž, který hned na  začátku pouti obdrží každý účastník.

Poutnický zpěvník

Obdrží ho každý poutník a  slouží při pouti nejen ke zpěvu, ale také ke společné modlitbě (obsahuje i  ranní a  večerní chvály, modlitbu během dne, kompletář). Nabízíme ho jako velmi užitečnou pomůcku i  organizátorům jiných poutí. Rádi ho dáme k  dispozici v  požadovaném množství i  vám – viz upoutávka na  str.  51 a  objednací kupon na  str. 32). Písně z  kancionálu a  zpěvníků pro mládež doplňují i  poutní písně, které vznikají každoročně pro pěší putování. Jejich nahrávky je možné si poslechnout na Poutní písně, zatím 1 až 6). Foto: Vojtěch Novák

Na pouti člověk zažije víc, než co se vejde na pár stránek časopisu. A tak na závěr ještě alespoň něco…

Každý poutní proud je jiný

Každý proud Národní pěší pouti na Velehrad má své vlastní zvyky, které ho činí odlišným od ostatních a originálním. Je to dáno i  skladbou účastníků (ve  vranovsko-znojemském proudu např. kromě jiných sehrávají důležitou roli i členové mariánských družin – marianky, soluňáci a dyjáci). V tomto poutním proudu se již stalo tradicí, že v rámci každodenních zábavných večerů se poslední noc před cílem volí Miss Pajda. Už samotný název napovídá, o co tady půjde. Kromě toho si své místo v  programu našla i  Hitparáda, ve  které soutěžící poutníci zpívají pro zábavu i povzbuzení ostatních.

Poutní bratrstvo

Ti, kdo třikrát absolvovali nějakou velkou pouť, mohou vstoupit do Cyrilometodějského poutního společenství velehradských poutníků (někdy je možné se setkat se zkráceným názvem „poutní bratrstvo“). Zápis se koná jednou za rok na  Velehradě po  dojití národní pěší pouti. Člen společenství má právo nosit větší dřevěný cyrilometodějský kříž, má šířit poutní ideály a  při poutích je Foto: Emil Veis vzorem ve  správném prožívání pouti. Při sedmé pouti dostává poutník kříž kovový, při dvanácté na něj dostává jednu bronzovou ozdobu, při osmnácté druhou… 52

•  www.milujte.se

Trénovat před poutí?

„Je nezbytně nutné začít zavčas trénovat,“ říká Mons. Jan Peňáz, jeden z  organizátorů poutí. Někteří však tvrdí, že není moudré zničit se už předem: „Raději padnout na  pouti než na  tréninku,“ říkají například Mons. Jindřich Bartoš a P. Marek Dunda.

Humorné dokumentární filmy

Na  internetové televizi www.TV-MIS.cz se můžete podívat na  veselé dokumenty, které vznikly z některých ročníků pěších poutí na Velehrad: Velehrad 2006 po  50 letech („dokumentární komedie“ o tom, jak v roce 2056 dvě babičky našly jakousi kazetu z  pěší pouti, které se jako holky zúčastnily, on-line na tv-mis.cz/titul.php?id=108) Star Velehrad – Epizoda 2007 – half time (pěší pouť, UFO a pohlednice ze zeměkoule, tv-mis.cz/ titul.php?id=221) A  to myslíte vážně?! (mladá slečna reportérka dostává nečekaně od  svého šéfa příkaz doprovázet poutníky a  natočit zpravodajské vstupy – je z toho dost v šoku…, tv-mis.cz/titul.php?id=602) Připravil P. Pavel Zahradníček 

Sobota Buchlovice – Velehrad

Foto: Karel Procházka

Foto: Vojtěch Novák

Foto: Karel Procházka

Foto: Vojtěch Novák

7 kilometrů

Ke starobylé poutní tradici patří modlitba v kleče v okamžiku, kdy poutníci poprvé v dálce spatří místo, ke kterému putují (nahoře). K pouti patří i svátost smíření (nahoře vpravo). Vpravo dole: interiér velehradské baziliky a přijetí nových členů poutního bratrstva před bazilikou. hiv

: arc

o Fot

Národní pěší pouť na Velehrad

!

MS

Vychází se vždy z Vranova nad Dyjí, Netína u Velkého Meziříčí, z Vítochova a ze Sebranic u Litomyšle, a to v pondělí mezi svátkem sv. Rocha (16. 8.), patrona poutníků, a Panny Marie Královny (22. 8.) – tedy, dá-li Bůh, v pondělí 20. 8. 2018, 19. 8. 2019, 17. 8. 2020, 16. 8. 2021, 22. 8. 2022, 21. 8. 2023… V úterý se pak jde ze Znojma, Velkého Meziříčí, Olešnice. Ve středu vycházejí poutní proudy z Brna, z Olomouce, Mikulova, Prostějova (přehled dalších poutních směrů, které vycházejí ještě později, najdete ve scématu na str. 46). Hlavní mše svatá ve velehradské bazilice je vždy v sobotu v pravé poledne (25. 8. 2018, 24. 8. 2019, 22. 8. 2020, 21. 8. 2021, 27. 8. 2022, 26. 8. 2023…). Před ní se koná obnova zasvěcení našeho národa Panně Marii. Informace o letošní pěší pouti: www.fatym.com, www.poutnik-jan.cz

Foto: Jarka Malcová

Moto: „Radost pro všechen lid.“ (Lk 2,10)

45. číslo  •

53

Pán Ježíš zve: „Dej mi, co máš…!“ Foto: 5x Vít Kobza

Hostem červencové Katolické charismatické konference, která se již dvanáct let koná v Brně (v posledních letech se jí účastní přibližně 7000 lidí – jednotlivců i celých rodin nebo společenství), byl opakovaně i Charles Whitehead. Když se zamýšlí nad tím, jak Pán Ježíš nasytil zázračným způsobem obrovský zástup lidí (Mt 14,15–21, viz blok na této straně), říká: V  tomto úryvku Ježíš sytí pětitisícový zástup. Učedníci říkají Ježíšovi, aby ty lidi poslal pryč – ať si sami seženou něco k  jídlu. A  on jim odpovídá: „Ne, vy jim dejte jíst.“ Na  to mu odpoví: „Ale to není možné, máme jenom pět chlebů a  dvě ryby.“

A  Ježíš jim říká: „Tak mi dejte to, co máte!“ Požehná to, láme a nasytí všechny! Pět tisíc mužů – ženy a děti v tom nejsou započítány. Každý, kdo tam byl, byl nasycen. Možná jich bylo patnáct tisíc. To přesně nevíme… Poselství toho příběhu je jasné. Ježíš říká: „Dej mi to, co máš!“ A říká to dnes

tobě, říká to mně… Neměj strach, že máš jen velmi málo. Dej mi to! Protože všechno, co dáme Ježíšovi, on rozmnoží. Když mu dáme svůj čas, on ho použije velmi dobrým způsobem. Když mu dáme své schopnosti, všechno, čím jsme byli obdarováni, on nám ukáže, jak je můžeme

Když mu dáš, co máš, on to použije – a ještě to rozmnoží!

K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. Z Matoušova evangelia (Mt 14,15–21)

54

•  www.milujte.se

Katolická charismatická konference v Brně

Dětská konference v pavilonu V Tradičně je na Katolické charismatické konferenci, která se koná v prostorách brněnského výstaviště, zajištěn i program pro děti od  4 do  15 let. Tato Dětská konference probíhá v  pavilonu V, kde je pro děti připraven program: dopoledne v  malých skupinkách podle věku a odpoledne v zájmových kroužcích (sportovní, výtvarné a dramatické aktivity). Program připravuje tým více než 150 dobrovolníků, kterým se říká „pomeranči“ (podle barvy trika, díky kterému je již z dálky poznáte – jde o mladé dobrovolníky od patnácti let). Účast dětí na Dětské konferenci vyžaduje alespoň základní samostatnost odpovídající věku. Rodiče předávají děti pomerančům před zahájením programu a  opět si je vyzvedají bezprostředně po skončení přednášek.

účinně používat. Také když mu dáme své peníze, on je použije – a často také dojde k rozmnožení! Když dáme Pánu cokoliv – všechno použije, a  ještě rozmnoží. My jsme nepatrní, ale on je velký a mocný. Charles Whitehead (redakčně upraveno podle přednášky na Katolické charismatické konferenci v Brně) 

Dej mu svůj čas, schopnosti… Také když mu dáme své peníze, on je použije – a často také dojde k rozmnožení!

KATOLICKÁ CHARISMATICKÁ KONFERENCE Informace o každoroční červencové charismatické konferenci v Brně (program, přihlášky):

http://konference.cho.cz

45. číslo  •

55

svědectví

Zažila jsem a doporučuji ostatním Foto: Pexels, Valeria Boltneva

V

 jednom čísle časopisu Milujte se! byl článek o  zkušenosti zpovědi. Detaily si už nepamatuji. Zhruba ale šlo o  to, že nějaká dívka vyprávěla, jak se dobře připravila na  svatou zpověď a  pak prožila nádherný pocit. Řekla jsem si, že to zkusím a  uvidím, co je na  tom pravdy. Předtím jsem se na  svátost smíření málokdy připravila pořádně. Možná nikdy. Pak jsem odcházela s tím, že už to mám zas za sebou. Tentokrát jsem jsem se připravovala na  soukromé adoraci – před svatostánkem, před samotným Ježíšem. Pak jsem šla na svátost smíření. Domluvila jsem si

Vzbuzení lítosti a

s  knězem termín, aby měl na  mě dosta- adorace (jedná se o  kostel blízko brněntek času. Čekala jsem, co bude dál. Zda ského hlavního nádraží – pozn. redakce). se něco mimořádného stane. A  dělo Nyní po  každé zpovědi vnímám její se. Samotná zpověď byla úplně jiná. Při účinky. Díky za ten článek, který mi ukávyznání hříchů jsem pocítila úlevu a pak zal, jak a proč se dobře připravit na svátost při rozhřešení jsem vnímala, že všechno smíření. Stojí to za to. ze mne spadlo a já se cítila lehká a chtělo se mně lítat. Poprvé jsem pocítila čistou Marie  duši. Byla jsem nesmírně vnitřně šťastná a chtělo se mně obejmout celý svět. Měla jsem hlubokou radost v srdci. Od té doby se na svátost smíření připravuji důkladně. Nejraději v  kostele sv. Maří Magdalény, protože tam je denně možnost soukromé

Poprvé jsem pocítila čistou duši.

Příprava na svátost smíření dnes

přijetí předsevzetí

P. Marek Dunda a kolektiv Proč je v důležitý ch životních rozh odnutích a těžkostech potře bné hledat radu u věřícího a zvláště u kněze?

Proč se nedoporu čuje uzavírat sňate k s nekatolíkem?

56

•  www.milujte.se

Tuto stručnou publikaci vřele doporučujeme jako pomůcku na přípravu na svátost smíření – svatou zpověď. Je možné si ji on-line zdarma přečíst nebo stáhnout na www.milujte.se. Můžete si ji také v požadovaném množství objednat v  tištěné podobě (formát A6, 48 stran) na  www.amims.net nebo pomocí kuponu na  str. 32 (jen za  příspěvek na  tisk v  doporučené výši 25 Kč a  obyčejné poštovné České pošty).

svědectví

Netušila jsem, co vše to obnáší Idylka

Před časem jsem vstoupila do  Společenství čistých srdcí. Tenkrát jsem ještě málo věděla o tom, kolik vůle a modliteb mne bude toto rozhodnutí stát. Zachovat čistotu až do  manželství jsem byla rozhodnutá, ještě než jsem do  této iniciativy vstoupila, a věděla jsem, že to asi nebude úplně lehké. Ale protože jsem ještě nezažila žádný trvalejší vztah, neuměla jsem si úplně představit, co vlastně život v čistotě obnáší. Po  slibu jsem prožívala opravdu krásné období. Byla jsem moc šťastná, že jsem do  toho šla, a  s  radostí jsem psala a  říkala své svědectví všude, kde na  toto téma padlo nějaké slovo. Přinesla jsem mezi mladé do  naší farnosti časopis Milujte se! a rozdala těm, kdo ho neznali. Všude jsem s  radostí hlásala, že žít v  čistotě jde a že to stojí za to.

Úžasný kluk, ale…

V  červnu minulého roku jsem ale začala chodit s  jedním úžasným klukem. Píšu „ale“, protože tenkrát jsem poprvé pochopila, že žít čistě není úplně tak jednoduché. On byl nevěřící a já se strašně bála, že když mu řeknu, že prstýnek, který nosím, není jen na ozdobu, rozejde se se mnou (tento prstýnek dostávají mladí lidé při vstupu do  Společenství čistých srdcí – pozn. redakce). Byl to ale člověk, o kterého jsem skutečně stála a cítila jsem se s ním moc dobře. Nechtěla jsem o něj přijít „jen kvůli tomu“. Bůh si však vše vedl a nenechal mě jít špatně. Na  konci července odjel můj milý na pět dní do Německa. Během této krátké doby jsem stále přemýšlela, jestli mu to řeknu nebo ne, a prosila jsem Boha, aby něco udělal – že to nezvládnu. A stalo se. Jedno odpoledne jsem si šla sednout se svou kamarádkou na kafe. Svěřila jsem se jí se svou obavou a moc hezky jsme si o tom popovídali. Řekla mi: „Co blbneš? Vždyť ty máš vlastně ohromný štěstí! Pro mě je těžké žít čistě až do manželství, ale ty máš prstýnek. Tebe drží slib – něco, co je nad tebou a udává ti hranice.“ Po tomto rozhovoru jsem se rozhodla, že mu to tedy řeknu – i za cenu, že se se mnou rozejde. Moc jsem se modlila za Boží pomoc. děl nad moje očekávání, že to zvládneme. Byla jsem hodně překvapená a  hlavně Nejtěžší okamžik šťastná. Za pár dnů se vrátil. Když jsem šla za ním, Jsem s  ním přes půl roku a  mám ho srdce jsem měla až v  krku. Bála jsem se. víc a víc ráda. I když je nevěřící, cítím, že Moje obavy však byly neodůvodněné. jsme oba v  Božích rukou. Ježíšova láska Když jsem to ze sebe dostala, odpově- nám pomáhá brát toho druhého tako-

Foto: Flickr, Www.CourtneyCarmody.com/ (cc by 2.0)

Strašně jsem se bála, že když mu řeknu, že prstýnek, který nosím, není jen na ozdobu, rozejde se se mnou. vého, jaký je. Mně pomáhá, abych stále více důvěřovala a  trpělivě přijímala jeho nevíru, a Pavlovi pomáhá (jak věřím), aby mě přijímal s  vírou a  hodnotami, které vyznávám. Lída  45. číslo  •

57

Společenství cistych ´ srdci´

Kontakty na Společenství čistých srdcí www.spolcs.cz P. Vilém M. Štěpán, O.Praem. Římskokatolická farnost, 439 63  Liběšice u Žatce 1 [email protected], tel.: 608 831 584 P. Marek Dunda, Náměstí 20, 671 03  Vranov nad Dyjí [email protected], tel.: 731 402 742

Dar lásky muže a ženy Všimněme si pozorněji těchto vět z Písma svatého: „Bůh je láska.“ (1 Jan 4,8) – „Boží láska je vylita v našich srdcích.“ (Řím 5,5) – „Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, … stvořil je jako muže a ženu.“ (Gn 1,27) – Každá opravdová láska má tedy svůj původ a zdroj v Bohu. V něm má i svůj cíl a naplnění. To ona rozvíjí v člověku Boží obraz a činí nás, slabé lidi, podobnými Kristu. Přemýšlejme o tom, v kolika podobách najdeme lásku v lidské rodině.

Láska muže a ženy

Vše začíná v  daru lásky muže a  ženy. Na  počátku vztahu je zalíbení, okouzlení. Lidské povahy jsou tajemstvím, i to, čím se dvě bytosti přitahují. Začne růst citový vztah, touha po seznámení, sdílení a  sblížení. Oběma zamilovaným se zdá, že teprve nyní, když „se našli“, začali žít, objevují smysl života a  jeden v  druhém Foto: Pexels, Pixabay

58

•  www.milujte.se

Bůh stanovil řád, který má lásku chránit a rozvíjet. Foto: Designed by nensuria / Freepik

nacházejí to, co potřebují ke své úplnosti, komplementaritě. Objevují touhu po sobě, štěstí být spolu, darovat se navzájem jeden druhému, spojit své životy. Roste v  nich touha po  sjednocení, kterou cítí jak v oblasti duševní, tak tělesné. Křesťané v  tomto vztahu zakoušejí blízkost Boží a  zároveň tuší, že to, co je přitahuje a  spojuje, je něco silného, co zásadně mění život. Cítí odpovědnost, vědomi si toho, že s  něčím tak vzácným a  posvátným, jako je dar lásky, se nedá zacházet volně, sobecky, neodpovědně.

Úplně znamená navždy

Odevzdat se úplně znamená darovat se navždy. Právě období předmanželského vztahu klade nároky na oba, aby se lépe duševně poznali a  obraceli se k  Bohu jako Původci lásky. Bůh stanovil řád, který má lásku chránit a  rozvíjet. Je to řád věrnosti, čistoty, oběti. Porušit tento řád znamená ublížit lásce a zranit ji. Co je vzácné, musíme chránit. Jde o  celoživotní poklad. Když se on a  ona rozhodnou spojit své životy, procházejí křesťané pří-

Pane Ježíši, děkuji ti, že mne miluješ láskou bez hranic, která chrání od zlého, pozdvihuje z největších pádů a léčí nejbolestivější rány. Odevzdávám Ti svou paměť, rozum, vůli, duši i tělo spolu se svou sexualitou. Slibuji, že se nebudu oddávat sexu, dokud neuzavřu svátost manželství. Dávám si předsevzetí, že nebudu číst, ani kupovat, ani se dívat na časopisy, programy a filmy s pornografickým obsahem. Slibuji, že se s Tebou budu každý den setkávat v modlitbě i při četbě Písma svatého, v častém přistupování ke svatému přijímání a při adoraci Nejsvětější svátosti. Chci pravidelně přistupovat ke svátosti smíření, nepodléhat znechucení a ihned se pozvednout z každého hříchu. Pane Ježíši, uč mne systematické práci na sobě, umění kontrolovat své sexuální tužby a city. Prosím Tě o odvahu, abych nikdy nebral(a) drogy a vyhýbal(a) se všemu, co zotročuje, především alkoholu a cigaretám. Uč mne žít tak, aby v mém životě byla nejdůležitější láska. Panno Maria, Matko moje, veď mne cestami víry k samému zdroji lásky – Ježíši, abych důvěřoval(a) jen Jemu. Amen

Právě období předmanželského vztahu klade nároky na oba, aby se lépe duševně poznali a obraceli se k Bohu jako Původci lásky. 45. číslo  •

59

pravou, aby společně mohli předstoupit před Boha a přijmout svátost manželství. Tehdy sám Bůh je navždy a závazně spojí. Působí, aby jejich láska žila a rozvíjela se v jeho lásce. V tu chvíli vyslovují slib vzájemného odevzdání se, zachování lásky, úcty a věrnosti, dokud je smrt nerozdělí. Církev v  osobě kněze či jáhna potvrdí tento jejich slib, kterým uzavírají svátost manželství. Manželství je tedy něco svatého, nerozlučného podle Kristových slov: „Co Bůh spojil, člověk ať nerozlučuje.“ (Mt 19,6) Od  té chvíle se stávají oba manželi, které spojil Bůh. Mají se stát jedním srdcem a  jedním tělem. Teprve nyní mají právo na  úplné odevzdání se a sebedarování v oblasti duševní i tělesné. Sám Bůh zůstává jejich pojítkem a pečetí jejich lásky na celý život.

Pak přicházejí děti

Pak přicházejí na  svět děti. Manželé je mají přijímat od  Boha jako nejcennější dar manželství, jako plod Boží i  jejich lásky. Mají je přijímat v duchu zodpovědného rodičovství, velkoryse, protože jako Boží láska je plodná, tak i láska manželů se otvírá životu. Křesťan odmítá umělé prostředky v  bránění početí, může se řídit pouze těmi metodami, které respektují přirozený řád organismu. Egoismus, pohodlí, které nechce mít děti, odporují podstatě lásky.

Další svébytná a  nezaměnitelná podoba lásky je tedy láska rodičů a  dětí, pouto, které je bytostně a dědičně spojuje. V  dětech pokračuje život rodičů a  oni v dětech rozpoznávají vlastní rysy tělesné i duševní, dobré i nedobré sklony a vlastnosti. Rodičovská láska vytváří prostředí pro výchovu a zušlechťování rozvíjejících se životů a  zároveň je i  pro rodiče školou jejich osobního růstu ke  křesťanské dospělosti, moudrosti a lidské zralosti.

Láska mezi sourozenci

Další podobou lásky v rodině je láska sourozenecká, to, co spojuje a  bude v  životě dlouhodobě spojovat rodné bratry a sestry, kteří již od dětských let zakoušejí spřízněnost, blízkost, společnou radost ze života. A  nejen to, i  schopnost si pomáhat, dělit se, snášet se, stát jeden za druhým. Sourozenecký vztah vytváří zázemí lidské blízkosti a vzájemné pomoci.

Láska prarodičů a vnoučat

A ještě další podobou lásky je láska generační. Blízkost prarodičů a  pouto lásky vnuků k  nim a  naopak vztah babičky a  dědečka k  vnukům může znamenat velké a  krásné citové obohacení, zázemí, pochopení, výchovné vlivy. Ze strany prarodičů obohacuje děti jejich životní zralost, zkušenost, ze které mohou děti čerpat celoživotní významnou inspiraci.

Láska, která se šíří dál…

Každá láska v  rodině, kde se prolínají tyto různé podoby lásky, dává zatřpytit se lásce Boží v  našem životě. Působí, že členové rodiny zároveň objevují i  lásku k ostatním bližním ve svém okolí, mimo rodinu, zejména k  těm, kdo nějak trpí, jsou osamoceni nebo zraněni. Lidská láska vždy tíhne ke  svému Zdroji, Bohu, který miluje všechny své děti, pomáhá jim překonávat sklony k  egoismu a  probouzí v nich cit pro bližní. Zásadně důležité je, aby všechny podoby lásky v  rodině: v  manželské intimitě, ve  vztahu rodičů k  dětem a  dětí k  rodičům, ve  vztahu sourozenců i ve vztahu generačním se neodvíjely jen v  povrchním běhu času, ale vědomě čerpaly sílu pro růst přímo z pramene lásky, kterým je Bůh sám. Jde o  podobenství se „spojenými nádobami“. Bůh zve, touží po tom, čeká na nás, aby nás mohl obdarovat nikdy nekončícími proudy darů a  pomoci, a  to jak v  údělu radosti, tak v  křížích, o  které v  lidském životě také nebývá nouze. Mons. Josef Hrdlička (titulky redakce; podle knihy „Oživ plamen“, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2015; možno objednat na www.maticecm.cz) 

Foto: Flickr, BournemouthBC (CC BY-NC 2.0)

Co je vzácné, musíme chránit.

Jde o celoživotní poklad. 60

•  www.milujte.se

svědectví

Jako výprava do hor

Foto: Pexels, Flo Maderebner (CC0)

Společenství čistých srdcí (SČS) působí v mnoha zemích světa. Následující svědectví je od mladých manželů Ireny a Michala z Polska.

působí. Je činný přesto, že já ještě neznám jeho záměry. Když jsem další den, v neděli, uviděl Irenu, byl jsem jí zcela okouzlen. Jako by to byla úplně jiná dívka. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Mezitím co Irena sklízela své hudební nástroje, šel jsem k ní a řekl: „Pěkně hraješ na kytaru…“ Ona už tehdy pocítila, že Irenu jsem si vyprosil se k něčemu schyluje, protože viděla, že se v modlitbě… v  mých očích objevila jiskra. A  tehdy to Než jsme se poznali, oba jsme patřili mezi námi „zajiskřilo“. Od té doby jsme si do  Společenství čistých srdcí. Poprvé začali psát maily, až do  dubna, kdy jsme jsme se potkali na  jednom setkání SČS, se setkali na jedné adoraci ke cti sv. Josefa. avšak tehdy ještě mezi námi nic „neza- Tam jsme se upevnili v tom, co jsme vůči jiskřilo“. Když uběhly dva měsíce, konala sobě pocítili na  rekolekci. Od  té doby se v Čenstochové během postní doby tří- jsme se začali scházet a spřátelili jsme se. denní rekolekce SČS. Tady jsme rovněž mezi sebou vyměnili jen jediný pozdrav Krásný, ale i náročný čas a pár slov. Po  třinácti měsících jsme se zasnoubili. Večer byla modlitba chval. Když jsem Od našich zásnub do svatby uplynulo také šel ke  knězi, aby se nade mnou pomod- třináct měsíců. „Třináctka“ je číslo Panny lil, prosil jsem tehdy mimo jiné o dobrou Marie Fatimské (Panna Maria se v  pormanželku. V  tu chvíli jsem dostal nesku- tugalské Fatimě zjevovala třem malým tečný dar radosti. Cítil jsem, jak Bůh dětem vždy třináctého dne v  měsíci –

Je to jako výprava do hor. Když šplháme vzhůru, je těžko, ale když dorazíme na místo, můžeme si odpočinout a těšit se z krásného výhledu. pozn. redakce). Svatbu jsme měli v květnu, měsíci Panny Marie. Bylo to v  den, kdy Církev slaví Svátek Navštívení Panny Marie. Doba, kdy jsme byli ještě snoubenci, bylo krásné, ale zároveň náročné 45. číslo  •

61

svědectví období, protože boj o  čistotu, a  to je potřeba upřímně říci, nebyl lehký. Přichází mnoho pokušení. Je to jako výprava do  hor. Když šplháme vzhůru, je těžko, ale když dorazíme na místo, můžeme si odpočinout a těšit se z krásného výhledu. Stejně tak boj o čistotu není snadný, ale když přijmeme tuto těžkost, plody z  ní budou úžasné. Jedním z nich je ohromná radost z  toho, že mohu své manželce nebo svému manželovi dát nejkrásnější dar v podobě své čistoty.

Nevzdávej to ani po hříchu

V zápase o čistotu je nejdůležitější to, že pokud čistotu poskvrním těžkými hříchy, je možné ji vždy získat zpět, pokud jdu s upřímným úmyslem nápravy a s lítosti ke zpovědi. Dokonce i když někdo padne tak, že se před svatbou s někým „vyspí“, neznamená to, že je u  Pána odepsaný. Panenství nebo panictví jako takové se znovu opravdu nevrátí, ale vždycky je

možnost začít znova budovat svou čistotu – čistotu svého srdce. Mohu si říci: „Od této chvíle budu čistý – čistá.“

Je to boj – ale vyplatí se

Nyní si už jako manželé můžeme upřímně říci, že se náš boj o čistotu vyplatil. Díky němu jsme se mohli lépe poznávat, víc si povídat a vejít do manželství s čistým srdcem i  tělem – s  tím nejlepším, co jsme si mohli dát. Víme, že kdybychom spolu před svatbou spali, jak je dnes běžné, nebyla by to opravdová láska, ale jen veliké sobectví. A kdo jedná sobecky před svatbou, těžko se toho v manželství zbaví… Tehdy bychom si sebe jenom „užívali“, a ne se skutečně milovali. Jsme Bohu ohromně vděční, že nás před tím uchránil a pomáhal nám. Nebýt jeho a  modlitby (i  té společné), nedokázali bychom to. Irena a Michal (redakčně upraveno)  Foto: PxHere (CC0)

Letos znovu vyšla kniha amerického historika Thomase E. Woodse „Jak katolická církev budovala západní civilizaci“. Je to světový bestseler, který byl před deseti lety i přílohou časopisu „Milujte se!“. Hned po vytištění druhého vydání bylo přibližně deset tisíc výtisků knihy zdarma zasláno do knihoven v celé České republice a také do všech základních a středních škol. I vy můžete přispět k jejímu rozšíření. Dnes ještě aktuálnější

Když kniha Jak katolická církev budovala západní civilizaci vyšla v češtině poprvé, vzbudila nemalý ohlas. Dnes jsou desetitisíce výtisků prvního vydání již rozebrané. A  přitom je nyní její obsah ještě aktuálnější, protože dnes se v souvislosti s nebezpečím islamizace Evropy začínají o poznávání křesťanských kořenů evropské civilizace zajímat i mnozí lidé, kteří o toto téma před deseti lety zájem ještě neměli. Díky spolupráci s  původním vydavatelem Res Claritatis, z.s., který dal nezištně k dispozici překlad a sazbu prvního vydání a  pomohl nám navázat kontakty s držiteli autorských práv, mohl tiskový apoštolát A.M.I.M.S. letos vydat druhé vydání této tak potřebné knihy. Provází ji předmluva pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky OP. Píše v  ní: „Považoval bych za  vhodné, aby tato kniha byla součástí souboru učebnic, které budou patřit k vybavení škol…“

Ke kořenům naší civilizace

Publikace populární formou přibližuje, jak mniši zachránili civilizaci, proč se moderní věda zrodila v katolické církvi, jak katolická církev vynalezla systém univerzit, poskytuje vyvážená historická fakta o  Galileově případu. Ukazuje, jak Církev humanizovala pohanský Západ trváním na  posvátnosti každého lidského života, jak západní právní systém vyrostl z církevního práva, a mnoho dalšího.

Pomozte s šířením knihy

Tiskový apoštolát A.M.I.M.S. již knihu rozeslal do  všech lidových, obecních, městských, okresních a krajských kniho62

•  www.milujte.se

kniha pro knihovny, školy i pro vás

Jak katolická církev budovala západní civilizaci

Foto: Wikimedia Commons, U.S. Air Force photo/Airman 1st Class Aaron J. Jenne / koláž: MS!

ven. Prosím, zeptejte se ve vaší knihovně, zda ji již zařadili do  knihovního fondu. Při podobných akcích v  minulých letech se nám stalo, že v některých knihovnách zaslanou knihu někam založili a v nabídce knihovny se neobjevila, nebo se objevila až po upozornění z řad čtenářů… Pokud by ale skutečně do vaší knihovny nepřišla a byl by o ni zájem, rádi ji ještě dodatečně knihovně zdarma pošleme. Stačí mě kontaktovat na [email protected] Knihu doporučujeme i vám. Pomozte ji prosím šířit i  mezi vašimi přáteli. Je důležité, aby především sami křesťané věděli, čím vším katolická církev přispěla k budování evropské civilizace. Nemusí se pak bát o  těchto tématech kvalifikovaně diskutovat s nevěřícími… Publikace s 208 stranami textu a 16 stranami obrazových příloh je šířena jen za příspěvek 180 Kč + obyčejné poštovné České pošty. Objednat ji můžete na www.amims.net nebo pomocí kuponu na str. 32.

„Kniha může být a je vhodným materiálem k diskuzi a dialogu v naší sekularizované společnosti…“

Dominik kardinál Duka OP

Pro učitele zdarma tit poplatky za  autorská práva (autorské Knihu jsme rozeslali po  jednom výtisku poplatky u  této knihy jinak výrazně přei  do  všech základních a  středních škol vyšují náklady na její tisk). v  České republice. Pokud jste učiteli Předem děkujeme všem, kteří rozšía chtěli byste ji pomoci šířit mezi svými ření této důležité knihy jakýmkoliv způsokolegy, napište mi na p[email protected] bem podpoříte. Rádi vám ji za jakýkoliv příspěvek podle vašich možností nebo i zdarma v potřebP. Pavel Zahradníček, koordinátor ném množství zašleme. Je to možné tiskového apoštolátu A.M.I.M.S.  i  díky smlouvě s  globálním držitelem autorských práv Regnery Publishing, Co. (USA, Washington D.C.), která nám dovoluje věnovat knihu školám bez toho, že bychom z  těchto výtisků museli pla-

Můžete ji objednat na www.amims.net. 45. číslo  •

63

e vá televiz Interneto

T V-MIS.cz

civilizace lásky V-MIS.cz Na w w w.T

0 hodin e než 180 íc v ž ji te e

4. S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas. Neproklínej. Nezpůsobuj problémy. Nezapříčiňuj pláč. Uklidňuj a projevuj dobrotu. 5. Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv. Vždy podej ruku ke smíření první.

dia!

videa i au

najd

ox ký JukeB Křesťans .cz box.tv-mis http://juke

ncerty. mi, CD, ko utími n s písnička lik k a si několik en. Sestavte na celý d u ch e sl o p k  m ra … g pro dpočinku K práci i o

2. O každém smýšlej dobře – o nikom nesmýšlej zle. I v nejhorším člověku se pokus najít něco dobrého. 3. O druhých mluv vždy dobře – o bližních nikdy nehovoř zle. Naprav křivdu způsobenou slovem. Nebuď příčinou konfliktů mezi lidmi.

13 let.

Když jsi to lil, slel a promod y m ro p , tl e č pře dál! běž, žij a šiř to

ABC

1. Měj v úctě každého člověka, protože v něm žije Kristus. Buď vnímavý ke každému – je to tvůj bratr a sestra.

ábavu již

dělání i z nabízí vz

vzdělání…

2– ava, MIS

T V-MIS.cz



– záb my: MIS 1 ra g ro p ři čty

Box ký Téma Křesťans is.cz abox.tv-m http://tem řednáškami

ími p s duchovn i, kázáními, ář in m se ažení a  ožnost st ami… – m duchovní ih kn io d au átu. Pro v mp3 form ma i na cestách. do í n lá ě d vz

… MIS 3

, MIS 4 –

licistika nty a pub

e

– dokum

lokální.

6. Čiň vždy dobře bližnímu. Každému čiň dobro tak, jak chceš, aby ho druzí činili tobě. Nepřemýšlej o tom, co má někdo udělat pro tebe, ale o tom, co máš ty udělat pro někoho. 7. Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispěj útěchou, radou, pomocí, srdcem. 8. Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používají druzí, jako i ty používáš plody jejich práce. 9. Zapoj se do života společnosti. Otevři se chudým a nemocným. Poděl se o hmotná i duchovní dobra. Snaž se vidět potřebné kolem sebe.

ální pouť

+ rozsáhlá

ox, virtu x, TémaB o B e k Ju , e udiosekc



do Izraele

a

vaté ouť do S j p í ln á u t Vir a Sina země a n is.cz -zeme.tv-m ů. ta a v /s :/ p am htt ideozázn 7 hodin v sítky míst Více než de i m á s n něte si Navštivte i, poslech m ze té je… si ve Sva te ě n rohléd výklad, p

, kdekoliv , kdykoliv e in -l n o Vše

. a zdarma

10. Modli se za všechny, dokonce i za nepřátele. kardinál Stefan Wyszyński

Římskokatolický farní úřad, Náměstí 20 671 03 Vranov nad Dyjí e-mail: [email protected] : TV-MIS.cz

to straně

Foto na té

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.