NSA se stala zdivočelým slonem


1 NSA se stala zdivočelým slonem Národní bezpečnostní agentura, která se sama označila za agenturu, shromažďuj&iacu...
Author:  Bohumil Tichý

0 downloads 3 Views 526KB Size

Recommend Documents


Novou starostkou obce se stala Petra Ficková
1 Zpravodaj Horní Bludovice Vánoce 2018 leden 2019 Novou starostkou obce se stala Petra Ficková Vážení spoluobčan&e...

Nieuwsbrief NSA. Inhoud. Inspiratiedag NSA
1 Nieuwsbrief NSA Inhoud Inspiratiedag NSA; Auditering; Bijscholingen; Procedure uitnodigen PVB-beoordelaars; Bezembal; Collegiaal consult; Inschrijff...

V krajině srbského Banátu aneb Čím vším jsem se stala
1 Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství roč. 4, č. 3/2018 V krajině srbského Banátu aneb Č...

Huishoudelijk Reglement NSA. Goedgekeurd op de Algemene Ledenvergadering der NSA 9 maart 2016
1 Huishoudelijk Reglement NSA Goedgekeurd op de Algemene Ledenvergadering der NSA 9 maart 20162 Begripsbepaling 5 10 HR: Dit document krachtens artike...

Nemocnice se stala součástí celostátní sítě center poskytující specializovanou léčbu velmi závažného onemocnění. IV
1 ročník 6 číslo 5 říjen 2012 Nemocnice Prostějov získala statut Iktového centra Nemocnice se stala součást&...

ITFA, GRAPPA, D-ITP, ) NSA ouderdag 2016
1 Wat is vacuüm? Jan de Boer (FNWI/IoP/ITFA, GRAPPA, D-ITP, ) NSA ouderdag 20162 Definitie 1: Vacuüm = ruimte zonder materie Definitie 2: Va...

TANJA SACHDEV V REKLAMĚ. Indická šachová velmistryně Tanja Sachdev se stala hlavní tváří kampaně #PowerlessQueen
1 ČÍNSKO INDICKÁ ROŠÁDA V ČASOVÉ TÍSNI P. Harikrishna Velmistr Ding Liren si při pádu z kola zlomil k...

Úvodní slovo. Pojďme se snažit, aby se dobročinnost a ochota pomoci stala přirozenou součástí života každého z nás
1 2 Obsah Úvodní slovo 1 Přehled obdarovaných organizací 2 Dodržování pravidla stanoveného pro omezen...

Overzicht NSA activiteiten september december 2016
1 september december Amsterdam, 30 september Aan alle ouders, verzorgers, Hierbij treft u het totale, naschoolse cursusaanbod aan voor het eerste seme...



NSA se stala zdivočelým slonem Národní bezpečnostní agentura, která se sama označila za agenturu, shromažďující a analyzující pouze zahraniční signálovou rozvědku a snažící se chránit americké komunikace a počítačové sítě před šmírováním, zahájila misi, která ji přivedla na území nezákonnosti a darebných operací. V hollywoodském thrilleru „Nepřítel státu“ z r. 1998 hrál Jason Robards fiktivního amerického poslance Philipa Hammersleyho, předsedu klíčového parlamentního výboru. Hammersley je proti zákonu typu amerického vlasteneckého zákona, který umožňuje masivní šmírování telekomunikací ve Spojených státech. Hammersley se následně setkává s americkými vládními agenty na břehu Chesapeake Bay. Agenti dávají Hammersleymu smrtící injekci a předepsané léky jsou pak poházeny v jeho autě. Hammersley ve svém autě je zatlačen do zálivu. Ve zprávách se pak tvrdí, že Hammersley tragicky spáchal sebevraždu. Náměstek ředitele NSA, Thomas Reynolds, kterého hraje Jon Voight, řídí agenturu, která se zvrhne a běžně porušuje zákony, které zajišťují, že operace NSA jsou v rámci americké ústavy. V důsledku posledního uveřejnění tajných dokumentů NSA, poskytnutých alarmistou Edwardem Snowdenem, poslední tři ředitelé NSA – Michael Hayden, Keith Alexander a současný, Mike Rogers – přijali za svou fiktivní politiku Thomase Reynoldse v „Nepříteli státu“ a udělili tak agentuře a jejím tak zvaným „informačním válečníkům“ darebácký statut. Rogers, který je ředitelem NSA, také nosí klobouk velitele amerického kybernetického velitelství, které se nachází v NSA, v sídle agentury ve Fort Meade v Marylandu. Zpočátku byli někteří členové kongresu proti spojení těchto dvou pozic pod jedním vojenským důstojníkem, kvůli moci, kterou by tím mohl získat. Tyto počáteční výhrady byly oprávněné, vzhledem k hloubce, do jaké se NSA propadla při provádění útočné informační války po celém světě. Většina nedávných odhalení týkajících se operací NSA „Čtvrtá strana“ (Fourth Party), prováděných primárně ze základny NSA na Menwith Hill v Anglii, ve spolupráci s britskou Centrálou vládní komunikace (GCHQ) v Cheltenham, popisuje, jak NSA používá nepřátelské hackery k nabourávání se do systémů nejen nepřátelských cílů, ale také neutrálních a přátelských. Vkládáním zvláštních šmírovacích obvodů do síťových routerů, serverů, firewallů, wireless bridges a dalších zařízení vyráběných americkými a zahraničními společnostmi, dokázala NSA a její šmírovací partneři z programu Pět očí (Five Eyes) v Británii, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu přeměnit počítačové hackery zaměstnávané nepřátelskými tajnými službami, jakož i nestátními hráči, jako hackerské skupiny, na sběratele meta dat „Čtvrté strany“ pro NSA. Vkládání systémových zadních vrátek umožňuje NSA „přisávat se“ na hackerské operace prováděné nic netušícími cizími plundrovači v rámci kybernetické války, aniž by to bylo hackery detekováno. Součástí těchto kontra operací využívání počítačové sítě je aktivní a pasivní získávání meta dat NSA od čtvrtých stran a „pozměňování účelu“ meta dat shromažďovaných čtvrtými stranami. Jinými slovy, neexistuje žádný důvod věřit, že nedávné historky o hackerech čínské vlády nabourávajících se do databází amerického Úřadu řízení zaměstnanců (OPM) a stahujících citlivé osobní záznamy milionů současných a minulých zaměstnanců americké vlády, jsou pravdivé. Vzhledem k faktu, že NSA je schopna se „přisát“ na pokusy cizích hackerů, včetně čínských, ruských a íránských, existuje pravděpodobnost, že to nebyli Číňané, kdo získal přístup k souborům OPM, ale týmy NSA pro útočnou informační válku ze sekce Operací šitých na míru (TAO), kdo nakonec získal miliony souborů, jako způsob, jak vyplašit kongres a získat další rozpočtové zdroje. Součástí amerického kybernetického velitelství jsou prvky, které nedělají nic jiného, než že zlovolně útočí na cizí počítače a sítě a maskují skutečný zdrojový bod hackerských útoků tím, že je přesměrovávají přes ruské, čínské a další servery. Výraz „ovlivňování obětí“ aktivit využívání počítačové sítě (CNE), používaný NSA, naznačuje, že NSA a Ústřední zpravodajská služba jsou zapleteny do „špinavých triků“, aby nashromáždily co nejvíce vědomých či nic netušících „obětí“ z řad čtvrtých stran, kolik je nezbytné. Neexistují žádné záruky, že všechny čtvrté strany jsou státy, mohou sem spadat i přátelské hackerské skupiny – známé jako „Bílé klobouky“ – a politické organizace, tedy kromě tajně vložených zařízení. Jedna prezentační folie NSA týkající se operací Čtvrtých stran ilustruje, jak je „odposlouchávací bod“ NSA vmontován jako součást programu Voyeur do serverů íránského ministerstva pro rozvědku a bezpečnost (MOIS) v Teheránu a serverů používaných Hizballahem v Libanonu. Jednou z operací NSA je přisát se na íránské hackery pracující pro MOIS a „krást, přes program „přesměrovávač“ údaje, které jsou Íránci schopni stáhnout z hackovaných cílů“. NSA mluví o těchto cílech jako o „obětech“. Jedna powerpointová folie NSA obsahuje bod uvádějící, že prioritou NSA je „identifikovat oběti pro sběrové příležitosti 4. stran“. „Oběti“ jsou země či jiné subjekty, o kterých NSA a její partneři věří, že byly cílem kybernetických útoků ze strany nepřátelských zemí nebo skupin. Je jasné, jak NSA a její izraelský partner, jednotka 8200, byli schopni infikovat íránské počítačové sítě zapojené do jaderného programu této země ničivým virem Stuxnet. NSA a její spojenci jsou schopni pronikat do cizích počítačových sítí přes vložená 1

zadní vrátka v programu Čtvrtá strana, z nichž některá jsou známá jako beacons („majáky“) umístěné tajně do systémů vyráběných Microsoftem, Cisco, IBM, Dell, Apple, Juniper Networks, Motorolou, Seagate, Western Digital a dalšími. Rozhodovací strom programu Čtvrtá strana připravený NSA klade otázku „postačují údaje 4P (4. strany)“. Pokud je odpovědí „ne, potřebujeme přímý přístup“, rozhodovací strom NSA dá pokyn operátorovi NSA „ukrást“ údaje „oběti“ hackerského útoku. Stanoviště sběru údajů čtvrtých stran jsou integrovány do systému NSA sběru meta dat XKEYSCORE, který funguje celosvětově ze zachycovacích stanic na satelitech a na podmořských kabelech, jakož i z Úřadů pro zvláštní zdroje (SSO), nacházejících se na amerických velvyslanectvích a vyslanectvích dalších členů programu Pět očí. Powerpointová folie NSA o aktivitách Tailored Access Operations (Operací šitých na míru -- TAO) a operací čtvrtých stran uvádí, že Čína, Egypt, Brazílie, Venezuela, Angola, Keňa, Uganda, Thajsko, Malajsie, Jižní Korea a Omán jsou hlavními hráči z řad čtvrtých stran. Jedna ze sběrných operací čtvrtých stran má kódové označení Deadsea (Mrtvé moře), ale není jasné, kde se operace vede. Další operace čtvrté strany má kódové označení Badass (Zlý osel). Stanice NSA na Menwith Hill v Anglii je popsána jako ústřední bod pro „sběrové příležitosti 4. stran MENA (Střední východ / severní Afrika; Middle East / North Africa)“. Čtvrté strany MENA jsou pravděpodobně záchyty komunikace předané NSA, ale obecně byly považovány za nepřátelské americkým zájmům, kdy k nim pravděpodobně patřily Libye za Muammara Kaddáfího a syrská vláda Bashara al-Assada, kdy oba spolupracovali s americkou rozvědkou při věznění, vyslýchání a mučení řady podezřelých z členství v Al-Kajdě. Pokud Libye za Kaddáfího a Assadova vláda v Sýrii spolupracovaly s NSA jako čtvrté strany, obrátila pak agentura a použila přístupová práva čtvrté strany, aby pomohla svrhnout tyto dvě vlády? Je-li odpovědí ano, jak se zdá, dala se NSA cestou bezprecedentního podvádění a zrad v rámci svých zodpovědností souvisejících údajně s národní bezpečností. V „Nepříteli státu“ hodní hoši nakonec vyhrají nad zlou NSA. Ve skutečném světě NSA nadále používá darebné praktiky, od odposlechu „Der Spiegel“ v Německu, po čtení soukromých e-mailů generálního tajemníka OSN Ban Kimoona. V divočinách Afriky jsou „zdivočelí“ sloni často zabíjeni lovci, kteří jsou tímto úkolem pověřeni, aby chránili bezpečnost veřejnosti. NSA je virtuálním zdivočelým slonem, ale neexistují žádní kongresoví rozpočtoví „lovci“, ochotní uštědřit smrtící ránu, aby skoncovali se zdivočelou šelmou ve formě tajné služby.

Roberts: Vystoupí-li Řecko z EU, může Tsipras přijít i o život Takového názoru je americký politolog, bývalý poradce amerického prezidenta pro ekonomické otázky v administrativě Ronalda Reagana Paul Craig Roberts. První odpovědí většiny politiků EU na výsledek řeckého referenda byl povyk o tom, že Řecko bude muset opustit EU. Washington ovšem s ničím podobným nepočítá, a nařídil proto svým evropským vazalům, aby Řekům poskytli takové podmínky, které budou Řekové schopni přijmout a které je uvnitř EU udrží. Kdyby totiž nejméně poddajní Němci skutečně Řeky z EU vypudili, následný řecký obrat směrem k Rusku a s tím související možné řecké hospodářské uzdravení by do hlav Italů, Španělů a možná i samotných Francouzů nasadilo myšlenku Řecko následovat. Současná podoba organizace NATO by se tak spolu s tím, jak by jižní Evropa vstoupila do ruského euroasijského obchodního bloku, začala rozpadat, a spolu s tím by zanikla i současná americká vazba s NATO. Washington ovšem nade vše preferuje svou vlastní moc a učiní tedy proti vystoupení Řecka z EU vše možné i nemožné. S vědomím, že rozpad EU by se mohl stát i začátkem rozpadu NATO. Je-li tato zpráva pravdivá, navštívila náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová řeckého premiéra a sdělila mu, že se Řecku zakazují dvě věci: za prvé opustit EU a za druhé navazovat vstřícnější vztahy směrem k Rusku. Jinak prý budou následovat konsekvence, což je zdvořilé slovo pro vyjádření hrozby odchodu z premiérského úřadu či ztráty života. Být vůdcem hnutí SYRIZA, pořídím si velice silnou ochranku. Když jde o peníze, nezná jinak mírumilovný tržní systém bratra, řekl už v lednu v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz europoslanec Jan Keller. Uzavírám, že řecká dluhová krize končí. Mezinárodní měnový fond, Američany ovládaný, už řecké 2

stanovisko ke krizi přijal a vydal zprávu v tom smyslu, že bylo chybou od samého začátku nátlak na Řecko vykonávat. A v návaznosti na tuto zprávu i na postoj Washingtonu se jak komise EU, tak i Evropská centrální banka už vyjádřily v tom smyslu, že se budou s řeckou vládou podílet na vypracování takového plánu, který bude pro Řecko přijatelný. Což Itálii, Španělsku a Portugalsku slibuje stejný shovívavý postoj, až se samy v dluhové krizi taktéž octnou. Poražení jsou zloději, kteří jsou určeny k použití úsporná opatření, aby tyto země nutila přenos národního majetku do soukromých rukou. Nejsem čehož vyplývá, že jsou úplně odradit, avšak jeho rozsah kořisti byla snížena. Jan Keller (4.července pro Prvnizpravy.cz): "Je součástí našich nejvyšších evropských hodnot, že když jsou ve hře peníze bank, jde se i přes mrtvoly. Proto se domnívám, že předáci SYRIZy by si měli dávat dobrý pozor. Nebylo by to poprvé, co by v této zemi došlo k vojenskému puči či fašistickému převratu. Pochopitelně kvůli uchování svobody a demokracie a kvůli zachování lidských práv majielů vysokých kont." Jak jsem již dříve napsal, řecká "dluhová krize" byla divadelním představením od začátku. Evropská centrální banka tiskne šedesát miliard euro za měsíc, a proto kdykoliv během "řecké krize" mohla ECB garantoval solventnost všem zbývajícím věřitelským bankám, včetně nákupu řeckého dluhu, podobně jako to provedla americká Federální rezervní banka když odkoupila cenné papíry od bank zasažených hypoteční krizí, ale toto jednoduché řešení nebylo v Evropě přijato. Výměnou za snížení řeckého dluhu mohlo Řecko nabídnout soukromým investorům vstup do státních společností jako jsou přístavy a ostrovy, vlastněné státem. Rusko a Čína promeškaly příležitost, aby svým ještě vstřícnějším vybídnutím směrem k Řecku jeho odchod z EU umožnily a tím současně nastartovaly rozpad NATO. Ať by byla cena za takovýto krok jakákoli, byla by nepatrná s vojenským tlakem, který Washington na obě tyto země v současné době a za současných podmínek vykonává

Tymošenková prý vyvedla miliardu pod záminkou plateb Gazpromu O skandálním prohlášení bývalého náměstka ukrajinské generální prokuratury informovala na svých internetových stránkách Komsomolskaja pravda. „Podle odhadů ukrajinské prokuratury pouze v letech 1996-1997, pod rouškou platby za ruský zemní plyn korporace EESU směřovalo „namísto přímých plateb Gazpromu" na účty United Energy International Limited 553 milionů dolarů, 57 milionů liber, 11 milionů německých marek a 220 milionů francouzských franků. EESU rovněž vyvedla do zahraničí údajně za ruský zemní plyn 348 milionů dolarů, 44 milionů britských liber, 8 milionů marek. Peníze se ocitly na účtech Corlan Enterprises Limited,“ sdělil novinářům bývalý náměstek ukrajinského generálního prokurátora Mykola Obechev. Všechny tyto firmy měla přes offshovoré účty pod kontrolou Tymošenková. Jak noviny poznamenaly, tedy celkově měla „plynová princezna" vyvést do zahraničí více než miliardu dolarů. Ovšem celá kauza byla uzavřena v roce 2005 tehdejším generálním prokurátorem po tzv. oranžové revoluci, kdy se stala premiérkou za prezidenta Juščenka. Podle Komsomolské pravdy jde očividně o další z kompromitujících materiálů v politickém boji na Ukrajině před místními volbami. Tymošenková se nyní stylizuje do role bojovnice práv pracujícího člověka, velice ostře kritizuje katastrofání politiku současné vládní garnitury a má apetit pomsty. Přesto list poznamenal, že ale není důvod Obechevovi nevěřit. „Zveřejnění informací o ukradených miliard je v této situaci - jasnou ranou Tymošenkové do žaludku,“ uvedla Komsomolskaja pravda. Nicméně noviny připustily, že Julia Tymošenková již dlouho prokazuje, že je politickým bojovníkem se železnými nervy. Julia Tymošenková byla zatčena 5. srpna 2011, ale za jiné obvinění. Generální prokuratura oznámila, že podepsala nevýhodné smlouvy při nákupu plynu s Ruskem v roce 2009, aby si prý zdánlivě zlepšila svůj obraz před prezidentskými volbami v roce 2010. Volby však prohrála. 11. října 2011 Okresní soud v Kyjevě uznal Tymošenkovou vinnou ze zneužití pravomoci při podpisu smluv o plynu s Ruskem a byla odsouzena na 7 let do vězení. Julia Tymošenková vyšla na svobodu z 22.února 2014 poté, co vyhrál euromajdan. Generální prokuratura Ukrajiny vydala trestní oznámení na soudce, který Tymošenkovou odsoudil. Následně prokuratura oznámila, že materiály o případu Tymošenkové zmizely. Nyní je Tymošenková poslankyní za svoji stranu Vlast.

3

Schäuble: Německo přece nebude platit za chyby řecké vlády! "Německo přece nebude platit za chyby řecké vlády," prohlásil německý ministr financí Wolfgang Schäuble Ale připomeňme si, že právě Německo, které tak tvrdě vystupuje proti Řecku a ukazuje na neschopnost řecké vlády, samo zažilo v minulých dvou stoletích defaulty. A jestli v poslední době je v Evropě stát, který nesplácí své dluhy, tak je to právě Německo. 1813 - 16. října až 19. října 1813 v Bitvě národů u Lipska rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska. Napoleon přijal splátkový kalendář vůči Prusku, v roce 1814 Napoleon abdikoval, i přes porážku Francie, nechali spojenci Francii území v hranicích z roku 1792. 1815 - po bitvě u Waterloo spojenci požadovali po Francii velmi vysoké splátky, které Francie slíbila uhradit i za cenu zvýšení veřejného dluhu až na 150% 1918 - po prohrané válce mělo Německo zaplatit vítězům nemalé finanční částky. Německo, ale nemůže dostát svým závazkům a také zažívá hospodářskou poválečnou krizi 1923 - Francie obsadila Porúří jako náhradu za německé splátky válečných reparací 1924 - Charles Gates Dawes navrhl úpravu německých válečných reparací i německé finanční politiky. Schválený návrh platil do roku 1929, kdy Německo bylo zachváceno hospodářskou krizí a konec splátek nastal s nástupem Adolfa Hitlera a vystoupení Německa ze Společnosti národů 1945 - Tak jako po prohrané 1.světové válce i po 2.světové válce bylo Německo přinuceno platit válečné náhrady státům, které Německo obsadilo během války. 1953 - Německo opět nestíhalo platit válečné náhrady, po jednání mocností, že Německo by nemohlo k velkému objemu dluhů být znovu zrekonstruováno, došlo k dohodě snížení dluhu o 50% a pozdější splácení dluhu až to umožní Německu hospodářská situace, splátky byly stanoveny na 1/20 příjmů 1990 - smlouva o znovusjednocení Německa, zrušení německých válečných dluhů. Závěrem se dá konstatovat vzhledem k výše uvedeným historickým okolnostem, že obvzláště od Německa požadavek vůči Řecku splácení dluhů je směšné, ale také nebezpečné. Je nutné si uvědomit, že řecká situace není výjimečná, ale vzhledem k uvedeným historickým příkladům se dá vyřešit. A tato řešení rozpočtu nevede obyvatelstvo konkrétní země do bídy. Připomeňme k čemu vedl nátlak na Německo splácet nemožně vysoké splátky reparací po 1.světové válce: K moci se dostal Adolf Hitler a byla rozpoutána 2.světová válka. Podobně v další poražené zemi, v Itálii, se k moci dostal fašismus. Je paradoxní, že Evropská unie byla založena jako garant míru na našem kontinentu, ale právě svým přístupem k Řecku dostává Evropu do podobné situace jako se dostalo Německo v 30.letech minulého století. Připomeňme, že v řeckém parlamentu je také zastoupena neonacistická strana Zlatý úsvit...

Bez dohody s Veľkou Britániou by Hitler nikdy na ZSSR nezaútočil Pri príležitosti nedávneho výročia napadnutia Sovietskeho zväzu nacistickým Nemeckom zo dňa 22. júna 1941, poskytol internetovému portálu Накануне.RU rozhovor historik a publicista, člen Izborského klubu Andrej Fursov. Otázka: Všetkým je známe, že sovietske vedenia sa obávalo provokácií. Ako môžeme hodnotiť jeho správanie v prvých hodinách po hitlerovom útoku? Andrej Fursov: Stalin veľmi dobre vedel, že k útoku dôjde, no tiež mu bola jasná ešte jedna vec – fakt, že ešte v roku 1937 Roosevelt vyhlásil, že ak Nemecko zaútočí na ZSSR, potom Spojené štáty americké budú pomáhať Sovietskemu zväzu; ale ak Sovietsky zväz zaútočí na Nemecko, alebo sa nechá k tomu vyprovokovať, v takom prípade budú USA pomáhať Nemecku. 17. apríla 1941 prijal kongres USA príslušné rozhodnutie, v ktorom boli tieto slová Roosevelta zaznamenané ako oficiálne stanovisko USA. Preto bolo pre Hitlera veľmi dôležité vyprovokovať Stalina k takému konaniu, ktoré by bolo možné pred svetom, predovšetkým pred Spojenými štátmi, prezentovať ako agresívna akcia Sovietskeho zväzu. Ale Stalin urobil zo svojej strany všetko pre to, aby sa vyprovokovať nenechal. Navyše, existuje známe vyhlásenie TASS zo dňa 14 . júna, v ktorom sa oznamuje, že za hranicami publikované vyhlásenia o blížiacej sa vojne medzi ZSSR a Nemeckom sú bezdôvodné. Avšak naši iba slabo poznajúci históriu a nedovzdelaní antistalinisti toto hodnotia ako hlúposť Stalina, ako jeho servilnosť pred Hitlerom. Ale ide o to, že vyhlásenie zo 4

14. júna bolo adresované nie Hitlerovi, hlavným adresátom bol Roosevelt. Stalin tu demonštruje, že on na provokáciu neskočí. Nechať sa vyprovokovať by znamenalo vedome sa dostať do situácie porážky, pretože ak by bol ZSSR uznaný za agresora, USA by sa ocitli na strane Nemecka, Veľká Británia by v tom momente zastavilo vojnu s Treťou ríšou a proti Sovietskemu zväzu by bol v tej chvíli prakticky celý svet. Pomer vojenského potenciálu bol v tejto situácii (ak to berieme v celosvetovom meradle) takýto: 14% vojenského potenciálu na strane ZSSR a všetko ostatné – to sú protivníci. Takže nechať sa vyprovokovať nebolo možné v žiadnom prípade. Otázka: No nedá sa povedať, žeby sa Stalin v predvečer vojny choval celkom bezstarostne. Ešte 18 júna 1941 Stalin rozhodol uviesť vojská prvého strategického okruhu do plnej bojovej pohotovosti? Andrej Fursov: On nie že sa tak rozhodol, on dal rozkaz to vykonať. Všeobecne, všetky tie reči o tom, že „Stalin nič neurobil“, „Stalin o ničom nevedel“ – to sú kecy ľudí, ktorí sú buď slaboduchí a nepoznajú históriu, alebo je to zlomyseľná lož. Otázka: Áno, od začiatku 90-tych rokov hovoria, že takáto krátkozraká politika priviedla k ohromným stratám, že v priebehu niekoľkých týždňov velitelia dostávali rozkazy nereagovať na provokácie. Preto boli straty také veľké? Andrej Fursov: Velitelia dostávali rozkaz nepodliehať provokáciám, no v tom čase bola v platnosti smernica č.1, ktorú zmenili hneď špeciálne po stalinovej smrti, ale existujú aj varianty smernice č.2 . Smernica č.1 bola publikovaná v júni 1941. V nej Stalin hovoril o tom, že v prípade, že Nemci prekročia hranicu, je potrebné zasiahnuť a odraziť nepriateľa za hraničnú čiaru. No armáda bola zneistená, oni to neurobili, hoci nie všetci postupovali týmto spôsobom. Preto opakujem – všetky reči o tom, že Stalin vôbec nič nepodnikal, nič nevedel a zaujal „vyčkávaciu pozíciu“ – sú absolútnym nezmyslom. Otázka: Nie všetci sú oboznámení s výkladom vojny zo strany Nemecka, mám na mysli vyhlásenie Schulenburga (Wikipedia – viac TU) o tom, že Nemecko z dôvodu pre nich smrteľnej hrozby koncentrácie našich vojsk je nútené prijať odvetné opatrenia a zaútočiť. Toto bolo čo, tiež signál smerom k USA? Andrej Fursov: No, samozrejme. Nemci potrebovali zámienku na to, aby mohli zaútočiť, ale je potrebné povedať, že bez dohody s Veľkou Britániou by Hitler tento útok nikdy neuskutočnil. Rokovania Hessa, ktorý priletel do Anglicka 8. mája a nehľadiac na všetky reči o tom, že bol uväznený, tieto rozhovory predchádzali tomuto útoku. Stalin o týchto veciach vedel na základe údajov rozviedky. A je očividné, že Briti sľúbili Hitlerovi niečo, čo mu umožnilo sťahovať vojská zo Západného frontu a premiestňovať ich na sovietsko – nemeckú hranicu. Nie je náhoda, že všetky dokumenty v záležitosti Hessa v Londýne podliehajú utajeniu do polovice 21. storočia. Otázka: Nebola politika USA čudná, keď sami Američania informovali Stalina na základe zachytenia šifrovacej správy o tom, že sa Hitler chystá napadnúť ZSSR? Andrej Fursov: No, z jednej strany oni varovali, ale na druhej strane ostávalo v platnosti to, že Sovietsky zväz môže byť prezentovaný ako „agresor“ a za to bude „potrestaný“. Všeobecne je možné povedať, že Hitler bol kľúčovou figúrou rovnako tak stratégie americkej, ako aj anglickej. Po tom, ako v roku 1929 riaditeľ Anglickej centrálnej banky Montagu Norman oddelil Britské impérium od vonkajšieho sveta, to jest uzavrel Britské impérium pred USA, a ešte presnejšie – oddelil zónu Rothschildovcov od zóny Roskefellerovcov – hlavným cieľom USA sa stalo zničenie Britského impéria. A zničiť Britské impérium bolo úlohou Hitlera, pritom Stalin mal udrieť na v tej dobe už víťaziaceho Hitlera a riešiť tým takto aj problém Spojených štátov. Britský plán spočíval v inom – Hitler mal zničiť Sovietsky zväz, no potom mal byť napadnutý od chrbta západnými demokraciami. Preto bol Hitler kľúčovou postavou v britských aj v amerických plánoch. Pre USA bolo hlavné, aby do určitého termínu zabránili vojne medzi Nemeckom a ZSSR, no v mesiacoch máj – jún 1941 Briti tento plán prekazili. Otázka: Existuje taký výklad Druhej svetovej vojny, podľa ktorého 1. septembra 1939 obyčajný dvojstranný konflikt medzi Nemeckom a Poľskom prerástol do celoeurópskej vojny až 3. septembra 1939, kedy Anglicko a potom Francúzsko vyhlásili vojnu Nemecku. To znamená, prísne vzaté to, že Druhú svetovú vojnu začalo Anglicko 3. septembra 1939. Možno to vnímať takto? Andrej Fursov: Viete, podľa môjho názoru, Druhú svetovú vojnu začala zjednotená Európa 28. septembra 1938 – stalo sa to v Mníchove, kde európske štáty darovali Hitlerovi Československo. A bolo jasné, že on sa týmto kúskom územia neuspokojí ale bude postupovať ďalej. Churchill toto veľmi dobre chápal už od samého začiatku vojny. Ide o to, že Mníchovská dohoda nebola iba darčekom pre Hitlera (darovali mu Československo s jeho vojensko – priemyselným potenciálom). Pripomínam, že Hitler dostal sudetskú oblasť v septembri 1938 – no to bol iba 5

začiatok. A všetci to veľmi dobre vedeli. Faktom je, že do polovice septembra nemeckí generáli plánovali zvrhnutie a odstránenie Hitlera od moci a – ak sa podarí – aj jeho fyzickú likvidáciu. No toto nezodpovedalo plánu európskych špičiek, ktoré predpokladali, že Hitler sa naozaj chystá bojovať s Československom. Československá armáda predstavovala silu jedného milióna vojakov, 34 divízií, pričom Nemci by museli útočiť v lesnatom horskom teréne. Všeobecne platí, že pomer útočiacich voči brániacim sa je 3:1, no v zalesnenom a kopcovitom teréne, ktorý je na viac pripravený na obranu, je tento pomer 6:1, čo Nemci nemali. Nemeckí generáli hodnotili situáciu tak, že Hitler vedie štát do katastrofy, preto sa ho rozhodli zvrhnúť. Dali to na vedomie Angličanom, no Briti urobili všetko preto, aby toto spiknutie nevyšlo lebo oni potrebovali Hitlera na vojnu proti ZSSR. Podnikli preto niekoľko opatrení. Hitler sa v tom čase nachádzal v Alpách a do Berlína sa mal vrátiť 14. septembra. Tak k nemu poslali Chamberlaina, aby Hitlera jednaniami zdržal, no Churchill odoslal list nemeckému maršalovi von Kleistovi. Obsah tohto listu je verejne dostupný a Churchill v ňom píše doslova toto: v žiadnom prípade nie je potrebné zvrhnúť Hitlera, treba mu umožniť začať vojnu, nestarať sa o to, čo sa stane počas jej prvých troch – štyroch mesiacov, treba myslieť na to, čo bude o tri – štyri roky, keď sa Hitler „vyblázni“ a kedy mu západné demokracie zlomia väz. Na začiatku píše Churchill o tom, že keď pozemné vojsko Nemecka alebo jeho letectvo prekročí hranice s Československom, bude to znamenať obnovenie Prvej svetovej vojny. To znamená, že Churchill si veľmi dobre uvedomoval, že útok na Československo znamená začiatok svetovej vojny. No Anglicko potrebovalo Hitlera podstrčiť k tomu, aby sa pohol smerom na Sovietsky zväz, preto treba považovať za začiatok Druhej svetovej vojny 28. september 1938, kedy Anglicko, Francúzsko a Taliansko odovzdali Hitlerovi Československo, aby sa dostal do blízkosti sovietskej hranice – bolo to niečo na spôsob protoNATO, v podstate taká úderná sila proti ZSSR. Sovietsko – nemecká zmluva z 23. augusta 1939 však tento plán narušila, eliminovala toto protoNATO a práve preto nemôže Západ nijako odpustiť Sovietskemu zväzu a osobne Stalinovi túto zmluvu a vykrikuje o tom, že práve ona otvorila cestu k Druhej svetovej vojne – je to lož a nezmysel. Cestu k Druhej svetovej vojne otvoril Mníchov 28. septembra 1938. Otázka: Anglicko dlhý čas aktívne povzbudzovalo východnú politiku Hitlera vítajúc jeho úsilie premeniť Nemecko na „baštu Západu proti boľševizmu“. Andrej Fursov: Anglicko to nielen že vítalo, Briti pomáhali od roku 1929 Hitlerovi k moci a hlavnou úlohou Angličanov bolo nasmerovať Hitlera na Sovietsky zväz. Otázka: Ale prečo potom Hitler začal bombardovať Londýn? Andrej Fursov: Išlo o to, že Hitler sa pokúšal vyvliecť hlavu zo slučky, ktorú mu nasadili. Urobil nasledovné: Česko zmenil na protektorát Čechy a Morava, no Slovensko, ktoré už bezprostredne hraničilo so sovietskou hranicou, on vyhlásil za nezávislý štát a zaviazal sa, že osobne garantuje nezávislosť tohto štátu. A Briti pochopili, že sa v blízkom čase proti ZSSR bojovať nechystá. Vtedy Angličania rozkázali svojmu satelitu – Poľsku, aby vyvinulo tlak na Hitlera, aby im odovzdal Slovensko, ktoré sa malo stať poľským protektorátom. On to neurobil. Hitler nastolil Poľsku kontrapožiadavku – Gdaňský koridor. Hitler si veľmi dobre uvedomil, že keď nevyrieši otázku Poľska, Angličania ho budú vydierať. A preto, aby mohol riešiť poľský problém a tiež sa dobre pripraviť na vojnu – je nutné sa dohodnúť so ZSSR, čo sa aj stalo. Chcem pripomenúť, že po tom, ako Veľká Británia vyhlásila vojnu Hitlerovi, začala sa takzvaná „čudná vojna“ (sitzkrieg) – vojnové operácie neprebiehali prakticky rok. A vôbec, ak budeme hovoriť úprimne, tak Briti začali s Hitlerom seriózne bojovať až v roku 1942 po tom, ako Roosevelt pohrozil Churchillovi, že v prípade, ak Angličania nezačnú aktívne vejenské operácie proti Nemecku, zlaté rezervy Spojeného kráľovstva prevezené do USA aj v Spojených štátoch ostanú. Otázka: A čo chceli USA – zničiť akýmkoľvek spôsobom Veľkú Britániu? Andrej Fursov: Ak máme byť presnejší – zničiť Britské impérium a Francúzske koloniálne impérium. Napríklad, Allan Dulles otvorene hovoril, že hlavnou úlohou je zničiť Britské impérium, ale Druhá svetová vojna bola v tomto smere veľmi zaujímavá. Mala dve roviny. Prvá – ZSSR a Anglosasi bojujú proti Hitlerovi. Druhá rovina – USA a ZSSR robia všetko pre zničenie Britského impéria, čo sa aj podarilo. Otázka: Ak sa vrátime k dátumu 22. júna, znamená sám o sebe víťazstvo? Veď ak by sa bola vojna začala skôr, bolo by nám ťažšie odolať. Ak by nás vyprovokovali, tlačili by nás zo všetkých strán? Andrej Fursov: Áno, je to bezpochyby naše víťazstvo, získali sme čas. A ak hovoríme o vážnych porážkach Červenej armády v lete roku 1941, je treba pamätať, že Nemci za veľmi krátky čas porazili Francúzsko a obsadili skoro celú Európu. A to, že Červená armáda nedovolila Hitlerovi uskutočniť bleskovú vojnu (blitzkrieg), to už v polovici septembra v skutočnosti znamenalo, že Hitler ani vyhrať nemôže. Hitler mohol vyhrať vojnu so ZSSR iba v tom prípade, ak by táto vojna trvala tri mesiace. Na dlhšie trvanie nemal Hitler 6

zdroje. Aj tak je obdivuhodné, že sa Nemecko udržalo do roku 1945, majúc proti sebe USA, ktoré vyrábali v roku 1944 50% svetového produktu a udatnú robotnícko – roľnícku Červenú armádu. No fakt, že sa Nemci udržali do roku 1945 hovorí o tom, že bojovali veľmi dobre. No to, že Hitler nedokázal zvíťaziť v lete a do prvej polovice septembra, to znamenalo krížik nad jeho víťazstvom. Niektorí nemeckí generáli už v polovici septembra hovorili o tom, že vojnu nevyhrajú, veľmi dobre pochopili situáciu. Napríklad v polovici septembra sa Hitler vyjadril, že ak by bol vedel, že nie celá Červená armáda je sústredená ne sovietsko-nemeckej hranici, a že Rusi majú tri zóny obrany, nikdy by na ZSSR nezaútočil. A tu sa vynára otázka – a kto to vtedy oznámil Hitlerovi, že celá Červená armáda sa nachádza na hraniciach a že Rusi majú len jeden stupeň ochrany? Nuž, oznámil mu to náčelník vojenskej rozviedky Nemecka generál Canaris, ktorý minimálne od roku 1939 spolupracoval s Angličanmi. Otázka: Je teda správne, že Stalin anglickej rozviedke neveril? Andrej Fursov: Správne, a ak neveril ani našej, tak tiež. Všetci vravia, že Sorge varoval, že Nemci zaútočia 22. Júna, no v takýchto prípadoch sa pýtam: tieto sorgeho správy boli publikované, prečítali ste si všetky? Áno, Sorge písal, že Nemci zaútočia 22. Júna, no súčasne Sorge písal to, že Nemci zaútočia až po skončení vojny s Veľkou Britániou a ako hovoria historici, ktorí študovali archívy, Stalin mal celý stoh správ o tom, že Nemci udrú 20.-22. júna, no trikrát viac hlásení bolo o tom, že Nemci zaútočia neskôr. Okrem toho, bolo niekoľko správ, že Nemci zaútočia 15. mája. No neurobili tak. Rozviedka – to je veľmi ošemetná vec. A ak prichádza tok veľmi protichodných informácii, je veľmi ťažké sa v nich orientovať. Môžeme povedať jedno – politicky bolo sovietske vedenie absolútne pripravené na vojnu. No ten neporiadok prvých dvoch mesiacov vojny, keď sa urobilo veľa chýb, to už je vojenský problém. Netreba Stalinovi predkladať účet za chyby vojakov. No opakujem – to, že Červená armáda nedovolila svoju porážku do konca leta – to v podstate rozhodlo o výsledku vojny. Po tomto už ostávalo Hitlerovi iba hrať „na remízu“. Otázka: Hovoríte, že nie je možné Stalinovi predkladať účet za chyby vojakov, no ako hodnotiť armádne „čistky“ pred vojnou, ktoré vyjadrené jazykom perestrojky „odrezali armáde hlavu“? Andrej Fursov: Viete, toto je jeden z mýtov. Čo sa týka „čistiek“: áno, naozaj bol zavretý celý rad ľudí z armády. No tí, ktorí o tom hovoria, vedome miešajú dve veci: uvádzajú počty represií vrátane tých, ktorí boli uvoľnení z armády, ktorí doslúžili, ktorí zomreli. To znamená, že v skutočnosti sú čísla oveľa menšie. Okrem toho, v čase „veľkého odmäku“ 25% uväznených sa vrátilo domov, napríklad Rokosovskij. Preto hovoriť o tom, že – ako sa to dialo v časoch Chruščova – Stalin oslabil armádu represáliami – nie je možné. Treba sa pozrieť koho zadržali. Väznili predstaviteľov občianskej vojny, ktorí vedeli narábať šabľou, no to neboli vojaci novej doby. Kto boli reálni víťazi vojny? Vo vojne boli reálnymi víťazmi tí velitelia, ktorí schopnosťami vyrástli práve počas nej, veď je známe, že generáli sa vždy pripravujú k tej vojne, ktorá sa skončila. Otázka: No existuje aj druhá strana, ktorá ospravedlňuje čistky – u nás sme vôbec nemali „piatu kolónu“. Andrej Fursov: O tomto hovorí napríklad Churchill – kolosálnym víťazstvom Stalina bolo to, že bola zničená „piata kolóna“. Okrem likvidácie „piatej kolóny“, nemilosrdne sa likvidovala nemecká agentúra v Sovietskom zväze. A to už nehovorím o agentoch vplyvu – tí proste neexistovali. V tomto zmysle – opakujem, v politickej príprave k vojne – všetko bolo urobené veľmi dobre.

Kyjevu hrozí obrovské nebezpečenstvo – fekálie! Ukrajinskej metropole hrozí obrovské nebezpečenstvo. Nie, nebudú ju bombardovať doneckí „separatisti“ a ani Moskva tam neposiela svoje tanky. Kyjevu hrozí oveľa väčšia hrozba – fekálie! Kanalizačný systém hlavného mesta je v dezolátnom stave Odborníci z administrácie kyjevského primátora Vitalija Klička informovali, že hlavná 9,2-kilometrová kanalizačná vetva ukrajinského hlavného mesta o priemere 2,7 metra bola vybudovaná ešte v roku 1970. Po 45 ročnej prevádzke sa nachádza v dezolátnom stave. Na niektorých úsekoch sú kolektory úplne zničené. Ešte v roku 2005 hlavná kanalizačná vetva Kyjeva bola zaradená do Štátneho zoznamu najviac nebezpečných objektov. „V podobnom, technicky absolútne nevyhovujúcom stave, hlavný kolektor pokračuje v prevádzke a odvádza drvivú väčšinu odpadových vôd zo všetkých lokalít na pravom brehu Kyjeva. Zbiera taktiež odpadové vody zo samospádových kolektorov okresného významu: Glybočického, Krešatického, Klovského a taktiež tlakových kolektorov Novopodolskej a Obolonskej kanalizačných čerpadlových staníc,“ uvádzajú vo svojom hodnotení situácie odborníci kyjevskej administrácie. Vitalij Kličko už viac razy vo svojich vystúpeniach varoval, že centrum Kyjeva môžu zaliať fekálie a žiadal od vlády finančné prostriedky na 7

rekonštrukciu kanalizácie. Po porade s odborníkmi uviedol, že ekologicko-technologickej katastrofe by sa dalo predísť, keby sa podarilo vybudovať druhú, paralelnú vetvu kanalizácie. Zo svojho rozpočtu hlavné mesto môže na tieto práce vyčleniť 40 miliónov hrivien. Je to dosť málo, a preto Kličko žiada vládu o finančnú pomoc. „Ak tieto práce nevykonáme v čo najbližšom čase, skolabuje celý kanalizačný systém na pravom brehu metropoly a značná časť mesta bude zaplavená – nie vodou, ale fekáliami. Obrovské nebezpečenstvo hrozí viacerým sídliskám – Pečerskému, Podolskému a Ševčenkovskému. Ak to neurobíme rýchlo, hrozí ozajstná katastrofa,“ uvádza sa vo vyhlásení mestskej administratívy Kyjeva.

Keňania Obamovi: Agendu potratov a homosexuálov si nechajte doma Liberálne myšlienky pod rúškom ľudských práv Americký prezident Barack Obama na konci júla navštívi Keňu, rodnú krajinu svojho otca. Počas návštevy sa zúčastní Globálneho podnikateľského summitu. Avšak miestni duchovní a politici mu odkázali, že jeho obhajobu homosexuality nechcú. „Keď Obama príde tento mesiac do Kene a pokúsi sa priviezť agendu interrupcií a homosexuálov, povieme, aby sklapol a šiel domov,“ zverejnil portál Novinky.cz vyjadrenie poslanca Irunga Kangata, člena prezidentovej strany Národná aliancia. Kenskí politici a duchovní vytýkajú Obamovi sympatie voči gayom už od jeho predchádzajúcej návštevy v roku 2013. Vodou na kritiku prezidenta je aj rozhodnutie Najvyššieho súdu USA, ktorý rozhodol o zrovnoprávnení homosexuálnych manželstiev a následné osvietenie Bieleho domu farbami dúhy. Predseda parlamentu kongregácie Anglikánskej cirkvi Justin Muturi na margo Obamovej návštevy uviedol, že niektoré krajiny pod rúškom ľudských práv riešia liberálne myšlienky. Avšak v Keni chcú mať slušnú spoločnosť, preto odmietajú takéto správanie. „Máme zodpovednosť ochrániť naše deti,“ dodal Muturi. Členovia Kenskej evanjelickej aliancie tiež vyzvali prezidenta Spojených štátov, aby agendu homosexuálov nechal doma. Je pre nich dôležité, aby Keňania vedeli, že USA nie sú bohom. Avšak, hovorca Bieleho domu Josh Earnest v pondelok uviedol, že Obama sa počas návštevy Kene téme homosexuálov nevyhne. „Som si istý, že sa prezident nebude hanbiť dať jasne najavo, že ochrana základných ľudských práv v Keni je rovnako prioritou a v súlade s hodnotami, ktoré si tu v USA toľko cením,“ zverejnil portál Novinky.cz vyjadrenie hovorcu.

Moldavský Majdan: Desiatky tisíc ľudí demonštrujú za pripojenie k Rumunsku V Moldavsku tisícky demonštrantov protestovali za pripojenie k Rumunsku. Protestu sa zúčastnili aj poslanci z Rumunska. Ak sa tento projekt podarí, mohlo by to viesť k občianskej vojne v Moldavsku – vzhľadom na to, že východ krajiny je pod ruským vplyvom. Pre miestne autonómne vlády pripojenie nie je možné Moldavci v utorok protestovali v Kišiňove za pripojenie k Rumunsku. Poslanci z Bukurešti sa zúčastnili protestu a motivovali protestujúcich. Uviedli, že nemecký model “znovuzjednotenia” je bližšie, ako inokedy, hovorí rumunská tlačová agentúra Mediafax. Aj prezidenti oboch krajín podporujú pripojenie. Kým Moldavsko sa chce prostredníctvom tohto kroku priblížiť k EÚ, Rumunsku tajne stúpajú územné požiadavky na časti Moldavska. “Moldavsko má veľkú príležitosť modernizovať a rozvíjať svoju integráciu do EÚ,” tvrdí moldavský prezident Nicolae Timofti. Zostáva nejasné, čo sa v prípade pripojenia Moldavska k Rumunsku stane s autonómnou republikou Podnestersko, ktorá je súčasťou Moldavska. Podnestersko je pod priamym vplyvom Ruska. Navyše je v oblasti asi 1.500 ruských vojakov, čo zvyšuje potenciál pre eskaláciu. Odpor k pripojeniu Moldavska je v autonómnych oblastiach Podnestersko – väčšina obyvateľov ruskej národnosti – a Găgăuzia – v prevahe kresťansko-turecké obyvateľstvo – veľký. Okrem toho by tento krok mohol Rumunsku poškodiť – Maďarsko by sa mohlo cítiť povzbudzované, aby pritvrdilo svoje územné nároky v Transylvánii. Rumunský prezident Klaus-Werner Johannis koná v mene EÚ a NATO. Moldavsko sa zúčastňuje manévrov NATO, hoci nie je členom NATO. Tento vývoj je spojený s túžbou EÚ, ktorá chce zintenzívniť svoje vzťahy s Moldavskom, Ukrajinou a Gruzínskom. Rusko by malo byť jasne premiestnené z Podnesterska. To je podobná 8

východisková pozícia ako na Ukrajine. Elity v Moldavsku sú rozdelené ohľadom orientácie zahraničnej politiky svojej vlasti. V Moldavsku stoja proti sebe staré a nové elity ako zástancovia západu a Ruska. Vznik nového konfliktu je veľmi pravdepodobný. Vplyv EÚ pod zámienkou demokratizácie nevyhnutne vedie k napätiu v Moldavsku. Vzhľadom na to existuje nebezpečenstvo, že dohoda Moldavska s Rumunskom by viedla k úplnému odtrhnutiu Podnesterska, teda jeho pripojenia k Rusku. Hrozí tak občianska vojna. V tejto súvislosti je EÚ oficiálne aktívnejšia ako USA. Washington mohol pripraviť v Moldavsku “pascu” pre EÚ. EÚ hrozí priama kolízia s Ruskom a USA necháva Európanom voľnosť. Ak by naozaj došlo k vypuknutiu konfliktu v Moldavsku, Američania nebudú musieť vyvolať zvýšený tlak na Európanov, aby sa vzťahy s Ruskom ochladili ešte viac. Vzhľadom na to by potom mohli konať nezávisle a slobodne. Predpokladá sa, že Rusko sa už pripravilo na základe skúsenosti s Janukovyčovou zradou na prípadné scenáre.

Draghi: Putin nemôže zachrániť Grécko, pretože nemá peniaze Mario Draghi pripúšťa, že EÚ má finančne malý manévrovací priestor. Ale to by nebol geopolitický problém, pretože Putin je stuhnutý. Strach z Putina vzbudený alianciou NATO môže viesť k tomu, že Východoeurópania upustia od svojho nesúhlasu s treťou záchranou eura v Grécku Noviny Il Sole 24 Ore prinášajú originálny krátky rozhovor s prezidentom ECB Mariom Draghim. Noviny Draghiho vyspovedali počas letu domov po summite v Bruseli. Draghi pôsobil unavene a prepracovane. Zrejme chcel, aby novinári videli bremeno fyzickej a psychickej záťaže summitov. Po nástupe na palubu si zbežne prečítal Wall Street Journal a Corriere della Sera. Potom sa pokúsil pomocou iPodu počúvať hudbu. Až po pristátí v Ríme Draghi odpovedal na dve otázky novinárov. Prvou otázkou bolo, či si myslí, že dôjde k riešeniu dlhového sporu v Grécku. Draghi sa len uškrnul a povedal: „Neviem, tentoraz je to naozaj ťažké.” Draghi musí navonok vyvolať dojem, že prišiel na hranicu svojich možností, aby sa zabránilo povstaniu Nemcov. Portál Bloomberg tvrdí, že v posledných dňoch došlo k diskusii medzi ECB a EÚ. Údajne sa mala skúmať možnosť, že ESM by mohol garantovať pôžičky Ela pre Grécko. ECB nechce podstúpiť žiadne riziká. Záruka, ktorou by ECB umožnila aj podporu gréckych bánk, bude predmetom rokovaní v nedeľu. ESM tiež nemá neobmedzené zdroje, no je to nadnárodná finančná inštitúcia, ktorá môžu konať rýchlo a diskrétne. Vo svojej odpovedi na druhú otázku Draghi povedal oveľa viac, než sa zdá na prvý pohľad. Novinár sa ho spýtal, čo by sa stalo, keby sa uskutočnil telefonický rozhovor medzi Putinom a Tsiprasom. Draghi: “Tak ja si nemyslím, že to je skutočné nebezpečenstvo, keďže sú absolútne bez peňazí…” Táto malá poznámka ukazuje, že Európskej Únii, zdá sa, minimálne z finančného hľadiska naozaj došli možnosti. Inak by Draghi nepovedal, že Rusi nemajú peniaze. To znamená, že EÚ nemá peniaze. Záchrancovia eurozóny sa zrejme naozaj obávajú, že Vladimir Putin by v Grécku spravil vážne kroky. To by mohlo znamenať, že Američania sa budú snažiť neústupným Východoeurópanom a obyvateľom pobaltských krajín zmeniť názor. Štáty východnej Európy a pobaltské štáty prezentujú zjavný odpor voči už tretiemu gréckemu záchrannému balíčku. Aj Poľsko zaujalo tvrdý postoj voči Grécku, rovnako ako Slovensko, Bulharsko a aj ostatné malé štáty ako Litva, či Lotyšsko. Hlavnou motiváciou je obava, že Grécko bude uprednostnené pred ostatnými štátmi. Pre všetky štáty východnej Európy a pobaltské štáty, v ktorých NATO vzbudilo strach z ruskej agresie, je vítanou príležitosťou dostať sa k novým finančným prostriedkom. S každým rozmiestnením vojsk NATO v príslušných krajinách takisto prúdia značné sumy z vojenského rozpočtu. Studená vojna sa môže ukázať pre východnú Európu a pobaltské štáty ako ekonomické oživenie. Za určitých okolností by tieto štáty boli ochotné prijať nové pôžičky pre Grécko.

Že sa Ukrajina správa k Slovensku neférovo, si už všimli aj u nich doma aj inde v zahraničí Zvláštne správanie Ukrajiny k Slovensku v záležitosti dodávok plynu si všímajú aj za hranicami Slovenska a aj na samotnej Ukrajine Český týždenník Týden priniesol článok pod názvom: „Ukrajinská pravda: Ako sa rozhádať so susedom.“ Týždenník, odvolávajúci sa na Ukrajinskú pravdu, tvrdí, že periodikum varuje pred zhoršením vzťahov so Slovenskom. Podľa Pravdy veci dospeli až do bodu, kedy slovenský minister zahraničia Miroslav Lajčák poslal svojmu ukrajinskému kolegovi Pavlovi Klimkinovi list vyjadrujúci poľutovanie nad prístupom oficiálnych 9

ukrajinských miest. Týden vysvetľuje svojim čitateľom v čom spočíva jablko sváru. Ukrajinská strana žiada zmeniť slovensko-ruský kontrakt tak, aby umožnil virtuálny reverzný tok medzi Slovenskom a Ukrajinou, čo by znamenalo, že Ukrajina bude odoberať zo zásobníkov ruský plyn určený pre Slovensko. Toto súčasná zmluva neumožňuje. Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk sa preto obrátil so sťažnosťou na Európsku komisiu s tvrdením, že slovenská zmluva s Gazpromom porušuje únijné pravidlá. Týden pripomína, že Slovensko bola jediná krajina, ktorá minulú zimu bez prerušenia dodávok dodávala Ukrajine plyn v situácii, kedy Kyjev prestal kupovať plyn od Gazpromu. Ako „uznanie“ sme za ústretovosť od ukrajinskej vlády dostali už spomínanú sťažnosť. To samozrejme Bratislavu pobúrilo. Podle Týdne Ukrajinská pravda cituje vyjadrenie člena slovenského vládneho tímu: “Práve my sme krajina, ktorá najviac pomáha Ukrajine. 95 percent plynu zo spätných dodávok prišlo na Ukrajinu zo Slovenska, iba päť percent z Poľska a Maďarska. Ušetrilo to Ukrajine tri miliardy dolárov. A čo sme dostali na oplátku?”, rozhneval sa nemenovaný člen slovenského vládneho tímu. Pravda pripomína aj to, že Bratislave sa nepáčilo takisto počínanie Kyjeva, ktorý na konci júna zrušil naplánovanú schôdzku Vyšehradskej štvorky o úsporách v energetike. Noviny píšu, že podľa slovenských zdrojov schôdzka skrachovala na tom, že ukrajinská strana „vydierala“ požiadavkou rokovať o plyne, aj keď riešenie v tejto otázke musí dodať Moskva. Týden odvolávajúc sa na zdroj, uvádza, že slovenská diplomacia vníma ako urážku, že ukrajinský prezident Petro Porošenko na poslednú chvíľu zrušil účasť na bratislavskej konferencii o globálnej bezpečnosti. Kyjev hľadí na Slovensko ako na krajinu so “zlým proruským premiérom Róbertom Ficom a “dobrým protiruským prezidentom” Andrejom Kiskom. Lenže svet nie je čiernobiely a Ficova vláda napriek všetkej nejednoznačnosti skutočne pomáha Ukrajine, napísala Ukrajinská pravda a varovala, aby kríza vo vzťahoch neprerástla do “straty priateľa” a “lobbistu v EU”, uzatvára svoj článok Týden.

Politoložka: svět vidí změnu BRICS v „koncert velmocí“ Summit BRICS v Ufě ukáže, že kritici, kteří zpochybňovali úspěch ruské myšlenky vytvořit diplomatický klub pro boj proti dominování západních finančních a ekonomických institucí, neměli pravdu, píše profesorka politologie na Hunterově akademii a starší vědecká pracovnice Salzmanova ústavu na Kolumbijské univerzitě Cynthia Robertsová. „Na schůzce předáků Brazílie, RF, Indie, Číny a JAR, která se koná tento týden v Ufě, ukazuje Rusko nejen to, že není izolováno západními sankcemi. Tento summit ukazuje změnu BRICS v koncert velmocí, které se soustředily na vlastní priority, a ne na priority Washingtonu nebo Bruselu", praví se v článku. Rozvoj BRICS bude podpořen vlastními institucemi, které, jak se plánuje, budou fungovat souběžně s organizacemi prozápadního Brettonwoodského systému. Třeba včera vyhlásila BRICS zahájení činnosti Nové banky pro rozvoj. Finanční úřady členských zemí BRICS jsou zastoupeny činiteli s velkými mezinárodními zkušenostmi. Někteří z nich vykonávali významné funkce v největších ekonomických strukturách, jako jsou Světová banka a Mezinárodní měnový fond, podotýká Cynthia Robertsová. Kromě Nové banky pro rozvoj BRICS byl založen také pool dojednaných valutových rezerv, který umožní centrálním bankám zemí BRICS poskytovat jedna druhé peněžní prostředky v USD, když budou mít problémy s dolarovou likviditou. V plánech pěti států je také vytvoření společné ratingové agentury, rusko-čínského rizikového fondu, uzavření měnových swapů a rozšíření mechanismu pro obchod v národních měnách členských zemí BRICS, píše politoložka. Washington se i nadále diví tomu, že uvnitř sdružení se vytvářejí instituce, které mohou dělat konkurenci strukturám samotné skupiny BRICS. Mezitím mají pět států společné cíle. I když země BRICS se vyhýbají otevřenému útoku na americkou hegemonii, zpochybňují nároky Západu na stálé řízení světové ekonomiky, zejména po r. 2008, kdy vypukla globální krize, poukazuje Cynthia Robertsová. Členské země BRICS se hodlají rozvíjet a nespoléhat se přitom na západní struktury. Jejich politiku bere skupina pěti zemí jako takovou, která má záporný vliv na zájmy Ruska, Číny, Brazílie, Indie a JAR, anebo je vůbec ignoruje. Experti se shodují v názoru, že Západ má zčásti sám vinu na tom, že se ve světě formuje nová ekonomická architektura. USA a Evropa i nadále nechtějí povolit zemím BRICS takový vliv v prozápadních organizacích, jaký by byl úměrný objemům jejich ekonomik, připomíná Cynthia Robertsová.

Lavrov: Rozmístění NATO u ruských hranic je v rozporu s dohodami 10

Objevení dodatečné infrastruktury NATO u ruských hranic je v rozporu s dohodami uzavřenými mezi Ruskem a aliancí, řekl na tiskové konferenci šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. „Nejprve jsou předkládána ničím nepodložená obvinění na naši adresu, provokuje se veřejné mínění, a potom se na ně odvolávají, když začínají podnikat už ne rétorické, ale zcela praktické kroky spočívající ve vytváření vojenské infrastruktury NATO v blízkosti našich hranic, což je porušením těch závazků, které byly uzavřeny mezi Ruskou federací a Severoatlantickou aliancí v rámci tak zvaného ustavujícího aktu", řekl Lavrov. „Připomínáme našim americkým kolegům pravidelně, že to veřejné mínění, na které se snaží reagovat, utvářejí oni sami", zdůraznil ruský ministr.

Lavrov o rezoluci PS OBSE: shromáždění podlehlo propagandě Parlamentní shromáždění OBSE se věnuje propagandě, když schvaluje protiruskou rezoluci, prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Parlamentní shromáždění OBSE, jehož další zasedání se konalo ve středu v Helsinkách za nepřítomnosti ruské delegace, schválilo rezoluci odsuzující akce Ruska na území Ukrajiny a v blízkosti jejích hranic v souvislosti s pokračující krizí v zemi. „Za naší nepřítomnosti nyní parlamentní shromáždění OBSE podlehlo pokušení zabývat se místo konkrétní práce podobnou propagandistickou činností", prohlásil Lavrov. Kromě toho zdůraznil, že vůbec neví, co by se tu dalo komentovat, a připomněl, že podobné rezoluce se přijímají i v Evropském parlamentu. Lavrov upozornil na to, že rezoluce se přijímala za nepřítomnosti ruské delegace, kterou na své území nepustilo Finsko, kde se zasedání parlamentního shromáždění OBSE pořádá. Za přijetí rezoluce hlasovalo 96 členů každoročního zasedání, sedm bylo proti a dalších dvaatřicet se hlasování zdrželo. Francie, Švýcarsko a Arménie odmítly hlasovat a vysvětlily to tím, že ruská delegace není na zasedání přítomna. „Řešení situace musí vycházet z dialogu, ten ale vyžaduje přítomnost obou stran. Proto jsme se rozhodli, že se hlasování nezúčastníme", řekl člen francouzské delegace Alain Neri. „Chtěli bychom, aby bylo ve zprávě k zasedání jasně napsáno, že jsme hlasování odmítli s uvedením důvodů", dodal Alain Neri. Na plenárním zasedání PS OBSE, které se konalo 6. července, vyvolala protiruská rezoluce zuřivé spory. Vedoucí arménské delegace Atašes Gegamjan navrhl, aby se na tomto zasedání vůbec neprojednávaly problémy mající vztah k Rusku, protože ruská delegace na něm není přítomna. Člen ukrajinské delegace Nestor Šufryč zase kritizoval ukrajinské úřady. „Ukrajinské úřady neudělaly nic pro implementaci minských dohod", prohlásil Šufryč. Podle jeho názoru neodrážejí opatření učiněná Kyjevem hlavní zásady těchto dokumentů. Vystoupení vedoucího francouzské delegace Michela Voisina bylo přijato s nesouhlasnými výkřiky, když požádal USA, aby nezasahovaly do záležitostí Evropy, a vyzval přítomné, aby sporný dokument nepodpořili. Text rezoluce připravili členové ukrajinské a kanadské delegace. V textu dokumentu se zdůrazňuje, že shromáždění odsuzuje „jednostranné a neoprávněné ohrožování suverenity a územní celistvosti Ukrajiny Ruskem".

Ufa 2015 a strategie zemí BRICS Dnes začalo klíčové zasedání zemí BRICS v ruském městě Ufa, které symbolicky leží již za hranicí Evropy. Podívejme, s čím tam jednotlivé země jedou a proč. Vraťme se nejprve k velmi důležitému 6. setkání zemí BRICS v Brazílii, kde bylo dohodnuto ustavení nové rozvojové banky (New Development Bank). Mezitím ovšem spolupráce klíčových zemí BRICS (Rusko, Indie, Čína, Brazílie, Jižní Afrika) pokročila mnohem dále. Dnes bylo zahájeno klíčové zasedání v ruském městě Ufa, hlavním městě autonomní republiky Baškortostán, které symbolicky leží již za uralskou hranicí Evropy. O čem bude agenda zasedání? V současné době, tj. těsně po zahájení, probíhají jednání dvoustranných expertních komisí, z nichž asi mnoho ven nepůjde. Podívejme, proč a s čím na toto setkání jednotlivé země jedou. Rusko a Čína, hostitel a finanční motor Summit 2015 jasně ukazuje, že Západu se nepodařilo zahraničně-politicky izolovat Rusko, natož země BRICS. Členské země hledají nové zdroje růstu pro svoje rozvojové ekonomiky, jejichž dynamika růstu je zhruba dvojnásobná proti Západu. Rusko a Čína již založily novou banku s budoucím kapitálem kolem 100 miliard dolarů. Mezi zakládající členy nové Asijské banky pro investice do infrastruktury (AIIB) bylo přijato 57 států a oblastí z Asie, Evropy a Blízkého východu. Její sídlo bude v Číně a prvním prezidentem byl zvolen Ind. Česko 11

mezi zakládajícími státy není, protože naší záchranou je USA a prozatím existující dolar. Největším akcionářem banky AIIB je s 41 miliardami Čína, po 18 miliardách vloží Rusko, Brazílie a Indie, Jižní Afrika dodá 5 miliard USD. Banka začne efektivně pracovat během několika měsíců. Klíčová je koordinace tří klíčových projektů: Euroasijské ekonomické unie (EAEU), Nové Hedvábné stezky a Banky rozvoje BRICS. K opačné perspektivě Západu si přečtěte článek Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem. Banka rozvoje BRICS podpoří již realizovaný projekt Asijské infrastrukturní a investiční banky, která vznikla z iniciativy Pekingu. Zájem Číny znamenal mnohem rychlejší realizaci tohoto projektu, ve srovnání s Bankou rozvoje. Jedná se o dvě nové finanční instituce pod kuratelou BRICS, které do značné míry diversifikují zdroje financování na světové úrovni a expandují možnosti investic mimo přímý vliv západních finančních institucí. Příklad bankovního a finančního útoku na Rusko a nyní i na kapitálové trhy Číny ukazuje, že rozvojové země si musí vybudovat vlastní nezávislý kapitálový trh a najít odpovídající způsoby financování. Členství Řecka Tuto možnost zatím neoficiálně vyloučili ruští poradci v Ufě. Ti jasně řekli, že zakládající země se musí nejprve sjednotit a začít pracovat, až pak přijímat nové členy. Země BRICS se poučily z vývoje EU, která postupovala přesně opačně. A v případě Řecka, Belgie, Itálie a dalších zemí dokonce s plným vědomím podepsala oficiální falšování státních rozpočtů a dluhů. Řecko se pravděpodobně zúčastní projektů financování z nově založené Banky rozvoje BRICS, pokud nakoupí akcie nově vzniklé rozvojové banky. Summit v Ufě musí navrhnout precedens financování a ekonomické pomoci platný i pro jiné země, nemůže odsouhlasit výjimku pro jednu zemi. Proto nebudou jednání jednoduchá a nikdo nečeká v případě Řecka nějaký zázrak. Ostatní země Brazílie přijíždí do Ufy s dalším skandálem odposlechů NSA, které tentokrát sledovaly nejen prezidentku, ale hlavně prováděly ekonomickou špionáž Brazílie ve prospěch USA. Německo a Francie jsou v současné době vazalové USA. Proto k této ostudě mlčí, i když NSA dělala v obou zemích totéž. Brazilská prezidentka nemusí mlčet, není vazal. Hlavně má skrze summit v Ufě možnost, jak dát najevo svou skutečnou hodnotu a jak efektivně posílit mocenské ambice Brazílie v Latinské Americe. K tomu jí dopomůže skupina Andských států, z nichž dlouhodobě sledujeme zejména Ekvádor, viz příslušná klíčová slova v anotaci článku a odkazy na tematicky podobné články. Doporučujeme článek Západní divadlo pro lid a práce BRICS pro lidi. Indie lavíruje mezi vojenskou a ekonomickou spoluprací s Ruskem a příhraničním napětím s Čínou, která se pro Indii stává ekonomickou šancí a hrozbou současně. Tato bývalá britská kolonie zatím nemůže tak otevřeně vystoupit proti hegemonii Západu, jako to dělá Rusko a Čína. V podobné situaci se nachází Jihoafrická republika. Proto má setkání v Ufě naprosto klíčový význam. Jednotlivé země musí: • vypracovat politickou strategii vůči globálnímu hegemonovi USA; • sjednotit ekonomickou strategii různorodých zemí, jež nesmí dopustit rozpad zóny obchodu, který nyní probíhá mezi severem a jihem EU; • nastolit strategii rozvoje demokracie opřené o sociální a solidární stát, který v EU a v USA pohřbila neoliberální ekonomika a ideologie; • připravit se na eventuální útoky typu Majdanu a vojenských pučů a státních převratů v jednotlivých zemích, viz například periodické pokusy USA svrhnout vládu Venezuely a dalších jihoamerických zemí; • vytvořit mezinárodní blok vyvažující agresivní a iracionální politiku západních zemí, které pro své vlastní mocenské zájmy podporují terorismus, rozvracejí celé státy a vyvolávají lokální války. Všechny tyto úkoly nelze splnit ani v desetilém horizontu, což je asi maximum, v němž lze dnes politiku racionálně plánovat. Ale Čína myslí ve staletích a Rusko se nyní dostalo do fáze klidného vývoje, který změnil ekonomickou dynamiku do plusu, stejně jako mění dynamiku politického vývoje stejným směrem. Obě země postupují prozatím klidně a uvážlivě, dbají na slabé články nového řetězu zemí BRICS, aby nedopadly jako EU a USA. Doufejme, že se jim dílo podaří. Je to maximálně i v zájmu nás, to jest 99 % normálních evropských občanů. Jedno procento vládnoucích má ovšem jiné úmysly a jiné plány, včetně globálních exponentů korporátního fašismu. Jejich výsledkem byl summit Evropské unie v Rize.

Evropský parlament podporuje Mnichovskou dohodu s korporacemi EP tuto středu schválil něco jako novou Mnichovskou smlouvu, kterou sám sebe vyřadil z rozhodování o 12

demokratickém směřování Evropy. Smlouva TTIP může nastolit rozpad EU. Evropský parlament (EP) podepsal svůj politický rozsudek smrti. Na plenárním zasedání ve středu poslanci přes námitky opozice schválili klíčovou antidemokratickou položku v předběžném návrhu smlouvy Transatlantic Trade and Investment Partnership, známou pod zkratkou TTIP. Boj se odehrával o klíčovou složku smlouvy, kterou se zruší práva národních států a vlastně celé EU ve prospěch korporací. Návrh byl poslán do dalšího jednání hlasováním poslanců v poměru 436:241 hlasů "pro smlouvu". Tzv. Investor State Dispute Settlement (ISDS) prozatím nebyly začleněny do návrhu TTIP. Pro další debatu ohledně ISDS hlasovalo 183 proti 181 poslancům ve středu. EP tedy doložku nezamítl, jen odložil hlasování a má pokračovat v rozpravě. O smlouvě TTIP jsme psali mnohokrát, viz heslo "TTIP" a "transatlantická smlouva" v klíčových slovech a tematických článcích. Další kolo jednání mezi korporacemi a EU o smlouvě TTIP má být mezi 13.-17. červencem 2015 v Bruselu. Tuto neblahou věc je třeba číst kontextu již připravených dohod jako je smlouva TTP a TISA. EP pustil tuto středu (8.7.2015) do jednání EP něco jako novou Mnichovskou smlouvu, kterou sám sebe vyřadil z rozhodování o demokratickém směřování Evropy. Připomeňme, že se to naposledy stalo v Německu, dne 24. března 1933. Po požáru Říšského sněmu si Hitler nechal demokraticky schválit od většiny křesťanských a pravicových poslanců zničení demokracie skrze tzv. Ermächtigungsgesetz. K dnešnímu kontextu tohoto selhání vedoucího ke Druhé světové válce viz náš článek Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933. Měsíc po podepsání tohoto výjimečného zákona šli do koncentráku v Buchenwaldu (a pak byli zavražděni) ti poslanci německých komunistů a sociálních demokratů, kteří hlasovali proti tomuto zákonu a nestačili utéci ze země. Jak jsme EU-dopadli Pro zastánce všech možných konspirativních teorií připomínám, že každý z poslanců (poslankyň) hlasoval/a sám za sebe, vyfutrován/a vlastním poslaneckým platem a imunitou. EP je námi zvolená demokratická instituce věrně odrážející politický marasmus EU. V bodech shrňme hlavní příčiny budoucí katastrofy, kdy EP zrušil v demokratickém hlasování sám sebe a rozhodl se projednávat protidemokratickou smlouvu diktovanou zájmem korporací. • Selhání médií, i těch nezávislých. V hysterii korporátek i antikorporátek kolem Řecka (EP to projednával ve čtvrtek) naprosto zanikla osudová smlouva, kterou demokraticky zvolený EP demokratickým hlasováním odevzdal moc korporacím. To se stalo ve středu. EP podnikl klíčový krok k legální vládě korporátního fašismu nad našimi životy. • Bude-li smlouva nakonec schválena, pak spustí dva negativní procesy najednou: 1/ posílí naše vazalství na upadající světovou velmoc USA a její devalvovaný dluhový dolar; 2/ vzdálí nás integračním snahám zemí BRICS, které reprezentují 2/3 světové populace a představují i budoucnost planety, po faktickém ztroskotání západních hodnot (daném ale nikoliv de iure). • Tím nevyhnutelně dojde k prohloubení atmosféry studené války, protože západní země se rozhodly izolovat se od zbytku světa a jít cestou korporátního otroctví. • Hlavní země BRICS tuto a podobné smlouvy nikdy dobrovolně nepodepíší, protože by znamenala jejich politický a ekonomický zánik. • Oba bloky se nyní zásadně liší ekonomicky, vojensky, politicky, sociálním systémem a tradicí opřenou o odlišné civilizační hodnoty. • Tím se po půl století znovu etablovalo imperialistické rozdělení světa v rámci ekonomicko-mocenských bloků, které vedlo ke vzniku 1. a 2. světové války. • Nevyhnutelným důsledkem korporátního nevolnictví bude zvýšený geopolitický boj o suroviny a ekonomicko-politický vliv, růst globálních válek, a tím i Západem podporovaného terorismu v zemích, které se odmítnou tomuto korporátnímu diktátu podřídit. Smlouvu TTIP budou muset jednotlivé EU státy ratifikovat ve svých vlastních zemích. Lze předpokládat, že země jako Španělsko, Řecko a Maďarsko to odmítnou. Důvodem bude buď sledování vlastních národních zájmů neslučitelných s korporátním otroctvím (Řecko, Maďarsko), nebo pravděpodobné vítězství stran, které nepřipustí pád demokracie po vzoru korporátně zmanipulovaného EP (strana Podemos ve Španělsku). To ovšem může v konečném důsledku znamenat rozpad EU v tom složení, jak jej dnes známe. Vinou přijetí návrhu TTIP v Evropském parlamentu začala první kapitola studené války přímo na evropském kontinentě.

13

MZV: Rusko lituje, že Londýn trval na hlasování o Srebrenici Moskva lituje, že Londýn trval na hlasování o rezoluci v Radě bezpečnosti OSN o Srebrenici, prohlásili na ruském ministerstvu zahraničních věcí. „Litujeme toho, že Britové trvali na hlasování i přes naše nesčetná varování a obavy v souvislosti s následky schválení tohoto návrhu nesoucího konkrétní potenciál, které se ozývají z Balkánského regionu a jsou adresovány Radě bezpečnosti OSN", praví se v prohlášení ruského ministerstva zahraničních věcí zveřejněném na jeho webu. V Moskvě zdůraznili, že dokument v té „podobě, ve které byl předložen, je nepřijatelný z důvodu své politické motivovanosti, nevyrovnanosti a zhoubného rázu pro proces národního usmíření v Bosně a Hercegovině a vůbec na celém Balkáně". Na ruském ministerstvu na vysvětlenou podotýkají, že v rezoluci by byla za viníka událostí, o nichž se tu hovoří, „fakticky označena výhradně srbská strana, bez přihlédnutí k tomu faktu, že i samotní Srbové se stali obětí této tragédie". Zdůrazňuje se, že Rusko bude i nadále vynakládat to nejenergičtější úsilí za účelem důsledné realizace Daytonské mírové smlouvy, jejíž 20. výročí si budeme připomínat koncem tohoto roku. „Je mimořádně důležité, aby všechny strany přísně dodržovaly své závazky vyplývající z Daytonské smlouvy, zvláštní odpovědnost přitom padá na úřady Bosny a Hercegoviny. Jsme připraveni efektivně napomáhat další normalizaci situace na Balkáně, budování tam systému kolektivní bezpečnosti, přispívat k upevňování ovzduší důvěry a spolupráce", prohlásili na ruském ministerstvu zahraničních věcí. Ve středu Rusko zablokovalo v Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce o Srebrenici, který vypracovala Velká Británie spolu s USA. Tento návrh označuje zavraždění osmi tisíc bosenských muslimů v Srebrenici v červenci roku 1995 za genocidu a odsuzuje válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané během konfliktu. Pro dokument hlasovalo 10 členů Rady, další čtyři, a sice Čína, Angola, Nigérie a Venezuela se hlasování zdržely. Podle slov velvyslance Ruska při OSN Vitalije Čurkina by schválení rezoluce o Srebrenici vyhrotilo situaci v regionu, přičemž v samotné Bosně a Hercegovině neexistuje v této otázce konsensus. Moskva bude usilovat o kompromisní variantu rezoluce RB OSN o Srebrenici, práce na jejím návrhu zatím pokračuje, řekl RIA Novosti zdroj na ruském ministerstvu zahraničí. „Dnes bylo nejen zabráněno pranýřování všeho srbského lidu jako lidu, který si vytkl za svůj cíl genocidu, Rusko současně ukázalo a dokázalo, že je skutečným a čestným přítelem. Pro Srbsko je to velký den", prohlásil ve středu srbský prezident Tomislav Nikolič. Rusko obnovilo svou historickou podporu Srbska, když zabránilo přijetí v Radě bezpečnosti OSN rezoluce o genocidě v Srebrenici, soudí bývalý americký velvyslanec v Saúdské Arábii a bývalý náměstek ministra zahraničí USA Charles Freeman. Ten mimo jiné zdůraznil, že daný krok Moskvy je návratem k tradičním hodnotám Kremlu a obnovením kontaktů starých půl století. „Rusko je historickým ochráncem Srbska v mezinárodním systému, stejně jako jsou USA obráncem Izraele", řekl Sputniku Freeman.

Členské země BRICS mají svůj mini-MMF Centrální banky Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky podepsaly v úterý operační dohodu o podmínkách vzájemné podpory v rámci poolu devizových rezerv. Celkový objem poolu činí 100 miliard dolarů. Bude to takový mini-MMF pro členské země BRICS, soudí ruský ministr financí Anton Siluanov. Cílem fungování poolu je, aby si centrální banky zemí BRICS vzájemně poskytovaly peněžní prostředky v dolarech USA v případě vzniku problémů s dolarovou likviditou. „Je to jakýsi mini-MMF pro členské země BRICS. V tom případě, že bude mít některá země problémy s platební bilancí nebo dojde k neplánovanému úniku kapitálu, snížení salda v běžných účtech, pak má právo obrátit se na tento pool. Ten bude pohotově reagovat a poskytne devizové prostředky na podporu platební bilance. Je to dobrý nástroj pro zajištění finanční stability, devizové stability systémů našich zemí, pro podporu kurzu ruble v případě volatility na finančních trzích", řekl Siluanov ve vysílání televizního kanálu Rossija 24. Když hovořil o bance BRICS, která zahájila, jak bylo přede dvěma dny oznámeno, svou činnost, zdůraznil, že jejím cílem bude rozvoj ekonomiky a infrastruktury zemí skupiny. "Kapitál banky BRICS je na úrovni 100 miliard dolarů USA, zaplacený kapitál je na úrovni 10 miliard. Tyto peníze se budou investovat do rozvoje ekonomiky, do infrastruktury, což umožní podněcovat tempo hospodářského růstu našich zemí", zdůraznil ruský ministr financí.

14

Holokaust jako hra na babu Polsko žije skandálem daleko přesahující výstřelek extrémistek Pussy Riot. Krakovské muzeum moderního umění ukázalo návštěvníkům videoinstalaci, ve které nazí lidé hrají „na babu“ v plynové komoře. Má jít o současnou reflexi nacistické genocidy. Zatímco v Moskvě stovky tisíc Rusů nesli portréty příbuzných, kteří v druhé světové válce bojovali za mír pro celý svět, v Polsku si 70. výročí vítězství nad fašistickou hydrou připomínají svérázným obrazem. Pošlapáním a karikováním památky obětí nacistických zlosynů. Krakovské muzeum moderního umění MOCAK nedávno představila výstavu Polsko — Izrael — Německo: Zkušenost z Auschwitzu. Výstava má ukázat, jak se soudobí umělci ze tří zemí staví k holokaustu a tragickému místu, které v lednu 1945 osvobodila Rudá armáda. Chválihodný počin, řekne si náš čtenář. Jen kdyby k celé věci přistupovali umělci s náležitou důstojností a úctou. Pro umělce se holokaust smrštil do pouhé kapitoly v dějinách popkultury 20. století, nacházející se někde mezi Mickey Mousem a rock and rollem. Osvětim jako by byl místem úsměvů a skotačení. Prim hraje videoinstalace Artura Żmijewského. Na snímku polské umělce je skupina zcela nahých lidí různého věku a pohlaví, která hraje na babu v jakémsi sklepě. Později ve hře pokračuje v prostorech bývalé plynové komory koncentračního tábora. Účastníci hry se zpočátku ostýchají a hra se odehrává v tichosti, postupně však na ostych zapomínají a zdá se, že si hru užívají. Proti nedůstojnému a trapně provokativnímu videu se ozvaly židovské organizace. Podle Efraima Zuroffa, ředitele jeruzalémské kanceláře Centra Simona Wiesenthala, je video polského provokativního umělce Żmijewského natolik „urážlivé a nechutné, že jsme považovali za nutné protestovat". O odstranění videoinstalace požádal krakovské muzeum Světové židovský kongres a památník obětem holokaustu Jad vašem. „Jsme šokování, že snaha vzbudit senzaci, vydávaná za uměleckou svobodu, vítězí nad citem pro věc a dobrou vůlí," napsal prezident WJC Ronald Lauder v dnes zveřejněném vyjádření. A právě v Krakově, v jehož ghettu židé čekali na jistou smrt, by podle něho měli mít více porozumění pro lidi, kteří přežili holokaust. Jednoznačně proti je také náchodský zastupitel, člen KSČM Pavel Janeček. „Možná, že muzeum jen hledalo způsob, jak na výstavu upozornit, zdůraznit význam smutné kapitoly evropských dějin a připomenout odkaz milionů mrtvých. Jenže v tomto případě poněkud přestřelilo a přecenilo význam tvrzení, že účel světí prostředky. Rozumím snaze upoutat pozornost, ale měla by mít své hranice," sdělil politik. Janeček má zato, že reklama na krvi by měla být regulována. „Obsah nejrůznějších poutačů, billboardů a bigboardů či vlezlých nabídek prodejních skupin je často za hranicí vkusu. A navíc se čas od času potkají velmi podivná sdělení. Jako když čtenář internetového zpravodajského serveru chtěl minulý týden spustit video z místa tragické smrti osmatřiceti turistů v tuniském letovisku, ale záznamu předcházela reklama s protivnou zelenou figurkou, třímající motorovou pilu s nápisem masakr…cen. Regulovat nevkusnou reklamu v tak otevřeném prostoru, jakým internet je, není snadné. Ale domnívám se, že není nezbytné, aby se tomuto trendu přizpůsobovaly takové instituce jako muzea," míní. A jak na kritiku reaguje krakovské muzeum? Ředitelka krakovského Muzea současného umění Maria Anna Potocká ujišťuje, že tato instituce rozhodně nechce přistupovat k problematice holokaustu urážlivým způsobem.

Řecko jako „danajský dar“ EU či snad její „Achillova pata“? Tito Danaové ovšem kdysi dávno zhotovili jistého dutého dřevěného koně, kterého si Trójané, v domnění, že se jedná o dar, sami radostně vtáhli dovnitř města. Díky tomuto „danajskému daru“ začala Trója náhle hořet…, píše Ivo Šebestík na webu AltPress.cz Tolik by patrně pravil Homér. Angela Merkelová, François Hollande, Jean Claude Juncker a další významní představitelé současné Evropské unie si v souvislosti s Řeckem na danajský dar a trojskou válku dost možná několikrát vzpomněli sami. A možná si opakovali proslulá a varovná slova, jež prý vypustil z úst věštec Láokoón, patře na onoho koně: „Timeo Danaos et dona ferentes“ (Bojím se Danaů, byť přinášejí dary). V jistém smyslu hleděli současní evropští státníci na nedělní Tsiprasovo referendum s podobným rozechvěním jako Priamos, Hector a Paris onoho neblahého času na blížící se řecké lodě. Zatímco dávní Řekové i Trójané věřili na nevyhnutelnost Osudu, proti němuž ani Zeus nic nezmůže, mohly by mít současné odpovědné osoby v současné demokraticky uspořádané Evropě přece jenom jistou naději, že pavučina osudu ještě nebyla utkána definitivně. Optimismu však, zdá se, není nazbyt. Řecký premiér Alexis Tsipras vystoupil ve středu před poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku posílen výsledkem svého referenda a pocitem, že jej okolnosti postavily do čela zásadního boje opravdové (nikoliv jen 15

salonní) levice proti dlouhodobým chybám, jaké napáchaly dřívější řecké vlády, stejně jako se dalších chyb dopouštěla Evropská unie. Podle Tsiprase bylo Řecko „laboratoří“, v níž se tyto omyly a přehmaty testovaly, konkrétně uváděl úsporná opatření. A toto by mělo skončit. Jeho vláda je u moci teprve pět a půl měsíce a snaží se napravit promeškaných posledních pět let plných klientelismu, výrazné sociální nerovnosti, špatného hospodaření a korupce. Podle Tsiprase EU prozatím nezvládá dluhovou krizi a její cyklické projevy, s čímž je třeba také něco udělat. Ovšem ne na úkor Řecka nebo prostřednictvím dalších experimentů. Někteří chtějí Řecko přitlačit ke zdi, jiní varují, že bez Řecka není Evropa. Hlavní představitelé nejsilnějších politických uskupení nejvlivnějších zemí Unie (těch méně vlivných se nikdo na názor vážně neptá) jsou v postojích vůči Řecku rozdělení. Jen v Německu – jak uvádí středeční Le Monde – to údajně vypadá tak, že pravice i levice se stále více přiklánějí k názoru, že vystoupení Řecka z eurozóny by mohlo představovat nejlepší řešení. K důvodům německé neústupnosti může patřit například i fakt, že jsou to německé banky a německé firmy, které čekají (zatím marně) na ty řecké peníze, které si Řekové potřebují vypůjčit, aby je okamžitě zase poslali tam, „odkud si je vypůjčili“. Další peníze má Řecko zachránit pro splátky tamtéž, a to formou úsporných opatření a utažením opasků, jak ostatně znělo budovatelské heslo našeho raného kapitalismu v jeho pozdní polistopadové podobě. Inu, s penězi je to tak trochu jako s oběhem vody v přírodě. Z Řecka ovšem – pokud se nepodaří přitlačit je ke zdi hrozbou bankrotu a ponecháním neblahému osudu bez peněz na pospas – zřejmě ale ještě dlouho nezaprší. Naproti tomu v Evropském parlamentu pouhých několik hodin před Tsiprasovým vystoupením vydal předseda frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) Gianni Pittella prohlášení, v jehož úvodu stojí, že „bez Řecka není Evropy“, a tudíž sociálně demokratická frakce EP nebude podporovat nic, co by způsobilo „Grexit“. Takže vedle německé neústupnosti a zostřujícího se tlaku existuje paralelně také výzva k dalším jednáním a opatrnějšímu proplouvání mezi Scyllou a Charybdou (opět řecké mýty) řecké krize a krize eurozóny. Merkelová nechce Grexit, nesla by za něj odpovědnost. Německá kancléřka Angela Merkelová ještě v úterý prohlásila: „Podali jsme důkaz velké solidarity s Řeckem a poslední návrh, který jsme učinili (to byl ten, který Řekové v referendu odmítli – poznámka autora), byl velmi velkorysý.“ Le Monde v té souvislosti cituje nejmenovaného diplomata v Bruselu, který vystoupení kancléřky komentoval: „Nikdo nechce rozbíjet porcelán. Kancléřka si nepřeje Grexit, ví velmi dobře, že za něj ponese odpovědnost.“ Fotografie ustarané kancléřky Merkelové sedící vedle neméně ustaraného německého ministra hospodářství Sigmara Gabriela, tato diplomatova slova, zdá se, docela věrně ilustruje. Merkelová sama prohlásila, že bude záležet na rozhodnutí také dalších členských států eurozóny, nejenom Německa a Francie, které v krizových záležitostech EU přebírají iniciativu už vcelku transparentně, jakoby se evropské obyvatelstvo už stačilo smířit se skutečností, že Unie má vedle svých oficiálních „unijních“ struktur ještě čelné představitele Německa a Francie, kteří se ujímají opratí Héliova (abychom i nyní zůstali u řecké mytologie) vozu, kdykoliv se splaší jeho koně. Oficiálně má Řecko do čtvrteční půlnoci deadline. Tímto slovem se v evropských institucích označuje závěrečný termín čehokoliv bez ohledu na to, jakým jazykem kdo hovoří. V případě Řecka a jeho premiéra Tsiprase je míněna lhůta pro předložení nových a daleko výraznějších opatření, která Řecko přijme, aby se jeho situace změnila a (což se už neuvádí), mohlo Řecko v zemích svých věřitelů dále nakupovat a své nákupy platit. Proto by Řecko nemělo zbankrotovat. Politické, geopolitické a strategické důvody, pro které by měly Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka, Evropská unie, Francie, Německo a další subjekty a věřitelé projevit ještě větší míru trpělivosti, toto praktické ekonomické a obchodní snažení rámují a zastřešují.

Ukrajinská Zeď na hranicích s Ruskem se změnila na plot Německý časopis Der Spiegel se zajímal o osud ukrajinského projektu proměnit zemi v pevnost. Během předvolební kampaně Petro Porošenko slíbil, že postaví Zeď a vytvoří z Ukrajiny pevnost, aby ji ochránil. Výsledkem je ale jen kovový plot a pár pohybových čidel, píše Der Spiegel. Plány Kyjeva na stavbu Zdi se na Západě setkaly s určitým zmatkem. Hranice s Ruskem je dlouhá 2000 kilometrů a postavit zeď – to je herkulovský úkol, kromě toho pro Ukrajinu příliš drahý (dříve se náklady odhadovaly na půl miliardy eur – pozn. Red.). Nicméně, Porošenko slíbil postavit Zeď za využití nejnovější obranné vědy. Nápad se zalíbil uživatelům Facebooku, kteří vytvořili na sociální síti podpůrnou skupinu k tomto projektu, a požadovali, aby se postavila 10 metrů vysoká zeď. Projekt byl zkritizován v proruském, tak i v prozápadním táboru na Ukrajině. Julia Tymošenková poznamenala, že z vojenského hlediska nedává Zeď smysl. V reakci na kritiku premiér Jaceňuk řekl, že bude poskytovat nespokojencům „jízdenku na druhou stranu 16

hranice“." Mezitím si v Kyjevě začali uvědomovat, že termín Zeď nevyvolává na Západě ty nejlepší asociace. Nyní tedy ukrajinské úřady hovoří o „evropském valu" nebo „linii důstojnosti". Ovšem realizace projektu neprobíhá tak skvěle, jak by se dalo očekávat z průběhu volební kampaně. Dokonce ani Jaceňuk už nechce postavit betonovou Zeď a vyzývá k instalaci kamer s pohybovými čidly. Výsledkem je, že se namísto Zdi v některých částech hranice objevil kovový plot s rozhlednami. Kromě toho bylo vykopáno 150 kilometrů příkopů a protitankových příkopů. Mezitím nadšení veřejnosti ochladlo, poznamenává Der Spiegel: podpůrná skupina na Facebooku provedla poslední záznam v lednu.

Vlastizrádci ve vládě rozhodli: Česká republika přijme 1500 kusů imigratské svoloče Česká republika je ochotna přijmout na své území 1500 uprchlíků, a to v průběhu dvou let počínaje zářím 2015. Rozhodla o tom ve středu vláda premiéra Bohuslava Sobotky. Česká vláda se tak zachovala vlastizrádně a proti vůli většiny obyvatel České republiky, kteří pokud jsou duševně zdrávi, tak imigratskou svoloč na svém území odmítají. ČR by měla přijmout 1100 migrantů, kteří se nacházejí na území Řecka a Itálie. Dalších 400 by mělo přijít z táborů v Libyi, Jordánsku a Kurdistánu. Už letos by do Česka mohlo dorazit prvních 400 migrantů, dalších 700 na příští rok a zbývajících 400 v roce 2017. S takovým mandátem odcestuje ministr vnitra Milan Chovanec na dnešní jednání s resortními kolegy s zemí EU v Lucembursku. Jedou v tom všichni; Jste rádi, že jste si takový póvl zvolili? Vicepremiér Pavel Bělobrádek v této souvislosti zdůraznil, že ne všichni uprchlíci, přijetí Českou republikou, v ní nakonec získají i azyl. „Určitá část z nich nezíská status uprchlíka a bude vrácena do zemí, kde byli zachyceni,“ prohlásil Bělobrádek. Premiér Sobotka označil schválen postup za jednorázovou „solidární akci“ a ne za řešení současné krize vyvolané masovou migrací. Vládní představitelé ovšem neinformovali, kolik uprchlíků si nastěhují do svých ložnic a kolik peněz z vlastní kapsy dají na živení přivandrovalých darmožroutů.

Příliv svoloče: Maďarská policie zadržela v úterý další stovky ilegálních migrantů Maďarská policie zadržela v úterý na jihu Čongrádské župy šest set šedesát tčtyři narušitelů státní hranice. Informovala o tom dnes agentura MTI s odvoláním na mluvčí župního policejního velitelství Lindu Jászai. Každým dnem v Maďarsku zadrží skoro jednu tisícovku svoloče, která se hrna na Evropu jeho hejno kobylek, aby náš prostor zalidnili a kulturně zničili. Podle jejích slov nejpočetnější skupinu migrantů, kterou zadrželi v úterý v brzy ráno v katastru příhraniční obce Röszke, tvořilo 62 občanů Sýrie a tři Somálci. Všichni narušitelé už čelí řízení cizinecké policie obvyklému v podobných případech. Zadržet do tábora jako zvířata v kleci a vyhnat ze země? Na celém území Maďarska zadrželi pro podezření z nedovoleném překročení státní hranice 754 lidí, uvedla tisková služba Celostátního velitelství policie (ORFK). Dva z nich čelí trestnímu stíhání i pro padělání dokumentů, další tři pro převaděčství.

Vaše chvíle je tu, pane Ciprasi, ovládněte zase svou zemi: Nigel Farage Dnes ráno vidíme v celé Evropě nenapravitelný rozdíl mezi Řeckem a Německem, rozdělení severu a jihu Evropy. Evropský projekt začíná umírat. Nikdo v této místnosti to neuzná, ale obyvatelé Evropy říkají „nikdo se nás nikdy neptal, zda to chceme, tohle bylo na nás uvaleno.“ Musíme pochopit, proč EU nefunguje. Tato monstra podporovaná chytrým ale zároveň nebezpečným právem věřila, že když založí ekonomickou měnovou unii, vznikne i politická unie, že tento projekt bude přijat, že sever a jih Evropy se sblíží, že všichni se začneme mít rádi, že začnene cítit evropskou identitu, že budeme oslavovat legii vlajkami a hymnou. Těm, kteří to 17

kritizovali, bylo samozřejmě řečeno, že jsme extrémisté a nemáme vizi. Jedinou vizi, která nám nechyběla, bylo, že chápeme, že evropské země jsou jiné a pokud se pokusíte spojit různé lidi a různé ekonomiky bez souhlasu těchto lidí, pravděpodobně to nebude fungovat. A plán selhal! Dnes se tu nebavíme jen o Řecku, ve špatné měně je celé Středomoří. A nikdo v politické oblasti neměl odvahu povstát a říct to. Já vskutku cítím, že kontinent je rozdělen od severu po jih. Že je tu nová berlínská zeď, která se nazývá eurem. Staré konflikty se vracejí, poslechněte si, jak německá vůdkyně z Křesťanských demokratů dnes ráno napadla pana Ciprase. Myslím, že to je bylo totálně odporné, ale ukazuje to, co si dnes o sobě sever a jih myslí. Pane Ciprasi, vaše země se nikdy neměla k euru připojit, myslím, že to sám uznáváte, jenže vás do toho zatáhly velké banky, velké podniky a velká politika. Goldman Sachs, němečtí zbrojaři, všichni byli velice šťastní! Když začaly uvolňovat záchranné balíky, tak nebyly určeny pro Řeky, ale pro francouzské, německé a italské banky. Vůbec vám nepomohly. Nastala léta úspor, vysoké nezaměstnanosti a narůstající chudoby...Nic nefungovalo! Váš dluh v porovnání s HDP od začátku krize vzrostl ze 100 procent na 180 procent. Takhle pokračovat dál by bylo šílenství. Jste velice statečný, uspořádal jste referendum. Když vaši předchůdci chtěli udělat to samé, tyrani z Bruselu je odstranili. Znovu jste se snažili udělat to nejlepší, pan Juckner řekl, že budete muset opustit euro a Evropskou unii. Dokonce i pan Schulz, prezident Evropského parlamentu, který by měl být neutrální, řekl, že pokud Řekové odhlasují NE, zkolabují dodávky energie. I přes výhružky a šikanu Řekové nezměnili postoj. Jenže, nemůžete mít dort a nesníst ho, pane. Tito lidé vám víc nedají, nemohou si to dovolit. Pokud vám dají víc, tak budou muset i dalším členům eurozóny. Vaše chvíle přichází a upřímně, pokud najdete tu odvahu, měl byste vyvést Řeky z eurozóny s hlavou vzhůru, navrátit vám vaši demokracii a kontrolu nad zemí, dát lidu vedení a naději, po které touží. Několik měsíců to bude tvrdé, ale s devaluací měny stejně jako všichni řečtí přátelé po celé zemi se uzdravíte.

Úspěch banky BRICS může inspirovat vznik i banky Šanghajské rady pro spolupráci Během probíhajíího summitů BRICS a Šanghajské rady pro spolupráci v ruské Ufě ruská média začínají vznášet nové vyhlídky budoucích alternativ Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Podle agentury Sputnik může úspěch rozvojové banky BRICS inspirovat vznik banky Šanghajské rady pro spolupráci (SCO). „Je racionální udělat banku BRICS zahajovacím bodem pro vytvoření banky SCO,“ řekl zástupce ředitele Institutu veřejné diplomacie Šanghajské univerzity Zhang Henglong. Podle jeho slov jsou okolnosti pro vznik banky SCO docela vhodné. Podobnou vyhlídku oznámil v červenci 2014 i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Lavrov tehdy řekl, že se Moskva poohlíží po vzniku Rozvojové banky SCO na principu Euroasijské rozvojové banky. Členy politické, ekonomické a vojenské aliance SCO jsou v současné době Čína, Kazahstán, Kysrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a pozorovatelský status mají Afghánistán, Indie, Írán, Mongolsko a Pákistán. Podle Kremlu se o pozorovatelský status se uchází dalších 11 zemí a o status partnera Egypt. Žádosti o pozorovatelský status zaslaly mj. Azerbajdžán, Kambodža, Sýrie a Srí Lanka.

Alžírský prezident nařídil zásah proti etnickému násilí, během dvou dnů zemřelo na jihu země 22 lidí Alžírský prezident Abdelaziz Bouteflika vydal ve středu plán pro zásah proti etnickému násilí v jižní oáze Ghardaia, kde za poslední dva dny zemřelo 22 lidí. Podle prohlášení prezidentského úřadu tříbodový plán zahrnuje bězpečnost, spravedlnost a rozvoj oblasti. Plán má vést vojenský velitel. Násilí v pouštním regionu Ghardaia obvykle týká gangů Berberů a Arabů. Podle oficiální agentury APS ve městech Guerrara, Ghardaia a Berianne hořely pneumatiky, vandalové útočili na obchody, auta a veřejné budovy. Deník El Watan uvedl, že během nepokojů se ozývala střelba maskovaných gangů na motorkách. Za poslední dva dny zemřelo během střetů 22 lidí a další desítky byly zraněny. Většina úmrtí byla podle agentury APS způsobena projektily. Jedna osoba dokonce zemřela zásahem kamene do hlavy. Ghardaia je památkou UNESCO. Místní Berbeři soupeří s 18

Araby kvůli pracovním místům, půdě a ubytování. Napětí mezi skupinami se údajně vyhrotilo v prosinci 2013, když neznámí vandalové zničili hřbitov Berberů.

Kadyrov: Západ podporuje ISIL, aby lidi odradil od islámu Představitel Čečenska Ramzan Kadyrov na setkání s vedoucími silových struktur republiky, šéfy okresů a zástupci duchovenstva v Grozném obvinil Západ z napomáhání teroristickému uskupení Islámský stát s cílem odvrátit lidi od islámského náboženství. „S těmi ďábly pracují speciální západní instituty, které je sponzorují a radí jim ty nejprovokativnější postupy. To všechno dělají proto, aby islám asociovali s násilím a bezprávím,“ – cituje TASS slova čečenského lídra. Kadyrov dále řekl, že negativní vztah lidí k islámu způsobují kruté tresty a nucení dětí k účasti na vraždách ze strany ISIL. „Co o nich můžete říci, když nutí dvanáctileté děti střílet lidi a tvrdí, že mají právo na devítileté dívenky uchvácené do zajetí, které nazývají „trofejemi“. Nejen muslim, ale dokonce ani ateista není takové podlosti schopen. Ti lidé jsou zombírovaní, k takovým zvěrstvům je speciálně připravují,“ – je přesvědčen čečenský vůdce. Již dříve Ramzan Kadyrov prohlásil, že „primitivové z IS nemají v Čečenské republice šanci“. Od prosince 2014 je organizace Islámský stát Nejvyšším soudem Ruska uznána za extremistickou a teroristickou a její činnost je na území RF oficiálně zakázána.

Odvrácená tvář řeckého dluhu Současná debata okolo řeckého dluhu dává prostor různým druhům výhrůžek, především předsedovi vlády Tsiprasovi, a také řeckým voličům. Držíce se stranou jakékoliv diskuze o hanebné stránce řeckého dluhu, Thierry Meyssan sleduje mezinárodní scénu, která se staví proti vystoupení Řecka z eurozóny. Znovu vykládá na světlo historii projektu Evropské unie a eura, který byl ustanoven roku 1946 W. Churchillem a H. Trumanem, a vyvozuje závěr, že Řecko samotné je dnes v pasti díky mezinárodní geopolitice, a ne kvůli své vlastní ekonomice. Joseph Retinger, bývalý polský fašista, který se stal britským agentem. V rámci funkce v MI6 založil Evropskou ligu pro ekonomickou spolupráci, v níž zastával místo generálního tajemníka. V tomto kontextu je Joseph Retinger otcem eura. Mimo jiné také podpořil Evropské hnutí za federativní Evropu a je zakladatelem klubu Bilderberg. Řecké referendum dalo v Evropské unii prostor horečným debatám, které přímo ukazují ignoraci pravidel hry. Účastníci debaty se rvali za to, aby zjistili, zda jsou Řekové zodpovědní za své dluhy či nikoliv a celou dobu si dávali dobrý pozor, aby nikdy neobvinili lichvářské věřitele Řecka. Avšak stále nebrali v potaz historii eura a motivy jeho vytvoření. Euro jako anglosaský projekt období studené války Od podepsání Římských smluv uplynulo již 64 let, úspěšná úřední naléhání na vznik ,,evropského projektu‘‘ (CECA, CEE, UE) závisela na obrovských sumách peněz, používané také na financování řádné mediální propagandy. Každodenně stovky článků, také radiové a televizní pořady, které byly financovány Bruselem, vyprávěly lživou verzi příběhu o vzniku eura a nutily nás uvěřit, že tehdejší ,,evropský projekt‘‘ pochází z meziválečného období. Archivy jsou však dnes již přístupné všem. Udávají, že v roce 1946 se W. Churchill a H. Truman rozhodli, rozdělit evropský kontinent na dvě části: první část, tedy jejich vazalové, do druhé části poté spadal Sovětský svaz a jeho satelity. Pro zajištění toho, aby se žádný stát nemohl vymanit z jejich lenní povinnosti, bylo rozhodnuto o manipulaci s ideály a vzory tehdejší doby. To, co vskutku nazýváme jako ,,evropský projekt‘‘, vůbec nespočívá v hájení předstíraných společných hodnot, ale ve sloučení společnosti, těžbě surovin a oslabení zbrojního průmyslu Francie a Německa, za účelem toho, aby tyto dvě země nebyly více schopny vést válku (teorie podle Louise Loucheura a hraběte Richarda de Coudenhove-Kalergi). Nejedná se tedy o střet dvou různých ideologií, ale jen o pojištění toho, že se více nebudou vojensky konfrontovat. Pod 19

dohledem britské MI6 a CIA byly unijní státy pověřeny zorganizováním prvního Evropského kongresu v Haagu v květnu roku 1948, kterého se účastnilo na 750 osobností (včetně Francois Mitteranda) ze 16 států Evropy. Netýkal se ničeho jiného, než obnovení projektu federalizované Evropy (zhotoveného Walterem Hallsteinembudoucím prezidentem Evropské komise- pro kancléře Adolfa Hitlera), zakládajícího se na rétorice Coudenhove-Kalergiho. Mnohé ideály bylo třeba pro účely kongresu upravit. • Na prvním místě bylo třeba změnit celý projekt v tehdejším dobovém kontextu. Spojené státy a Spojené království vyhlásili studenou válku Sovětskému svazu. V kontextu toho se svou podporou SSSR ohradí čeští komunisté, kteří legálně dosáhli moci od února 1948. Washington a Londýn tedy vytváří Bruselský pakt, který předznamenává vznik NATO. Všichni účastníci Evropského kongresu byli proanglo-sasští, a tedy protisovětští. • Za druhé, když Winston Churchill říkal své projevy, užíval termínu Evropan/ka pro označení obyvatel evropského kontinentu (kromě obyvatel Spojeného království, kteří podle něj nejsou Evropané), kteří se vyjadřují v protikomunistickém duchu. V této době nebyl pro Churchilla bod, ke kterému by Londýn v Evropské unii přilnul, pouze vše pozoroval. • Za třetí, v lůně kongresu se zrodily dvě tendence: 1. unionisti, pro které byl projekt pouze spojení společnosti za účelem odporu vůči expanzivnímu komunismu, 2. federalisti, kteří si přáli realizovat nacistický federalizační projekt, pod vedením nevolených úředních autorit. Walter Hallstein, vysoký německý funkcionář, sepsal hitlerovský projekt federalizované Evropy. Týkal se vyhlazení národních evropských států a sdružení populace podle etnik okolo německých árijců. Společně by byli podrobeni nevolené úřední diktatuře, kontrolované Berlínem. Po osvobození, uskutečňuje svůj projekt s pomocí Anglo-Sasů a stává se v roce 1958 prvním presidentem Evropské komise. Kongres přesně určil vše, co bude realizováno pod vedením známých jmen jako CECA, CEE a UE. Kongres převzal princip společné měny. Ale MI6 a CIA již založili nezávislou Ligu pro Evropskou spolupráci (ILEC) – později Evropská liga pro ekonomickou spolupráci (ELEC). Jeho cílem bylo vytvořit unijní instituce, pro zrušení stálých měn (budoucí Evropská měnová jednotka – ECU) a zavedení společné měny (euro), tímto způsobem státy přilnou k Unii a nemůžou ji opustit. Je to týž projekt, který Francois Mitterrand uskutečnil roku 1992. S přihlédnutím k historii a účasti Francois Mitterranda Kongresu v Haagu (1948) je absurdní si dnes myslet, že euro mělo jiný cíl. Logicky je to, proč současné dohody, omezující Řecko, nepředpokládají odchod eura, jelikož by bylo nutné nejdříve opustit Evropskou unii. Zvrhnutí evropského projektu v systému unijních států Unie zaznamenává dva hlavní mezníky: • Na konci 60 let, Spojené království odmítlo účast ve válce ve Vietnamu a odvolalo svou armádu z Perského zálivu a Asie. Britové přestávají myslet jako 51. stát USA a dovolávají se zvláštního vztahu s Washingtonem. V roce 1973 se rozhodli stát se součástí Unie. • Po rozpadu SSSR, zůstávají Spojené státy pánem hry, Spojené království jim pouze napomáhá a ostatní státy je jen poslouchají. Proto Unie nikdy neuvažovala o svém rozšíření na východ, a jen potvrdila rozhodnutí Washingtonu, které oznámil ředitel kanceláře Bílého domu James Baker. Stejně tak převzala vojenskou strategii USA jako i ekonomický a sociální model, spočívající ve velmi silné nerovnosti. Řecké referendum zapříčinilo vznik dělící linie mezi skupinou evropských elit, kteří shledávají život stále více snazším a podporující bezmezně evropský projekt a na další skupinu, pracující třídu, která trpí tímto systémem a odmítají ho; fenomén, který byl již vyjádřen, ale pouze v národním měřítku, od dob uznání Maastrichtské smlouvy a Evropské konstituce Dánskem a Francií. V současnosti, evropští lídři neuznávají demokratickou platnost řeckého referenda. Generální tajemník Rady Evropy, Thorbjørn Jagland (muž, který byl vyhozen z poroty pro udělování Nobelovy ceny kvůli korupci) prohlásil: • doba kampaně byla příliš krátká (10 dní, namísto 14) • nemohlo být pod dohledem mezinárodních organizací ( jelikož organizace by byla zdlouhavá) • otázka referenda nebyla jasná a pochopitelná Nicméně, polemika vyšuměla poté, co Řecká vláda, obestavěna příznačnými třemi body, uznala referendum 20

jako legální. Hlavní tisk tedy tvrdil, že volbou NE se řecká ekonomika propadne do neznáma. Vždyť přece být součástí eurozóny, neznamená záruku ekonomického růstu. S odvoláním na HDP a paritu kupní síly, se jeden samotný stát Unie nachází mezi 10 nejlepšími na světě: daňový ráj v Lucembursku. Francie se nachází na 25. místě ze 193. (Česká republika 36.) Růst EU byl 1,2% v roce 2014, to je 173. místo na světě, vlastně jeden z nejhorších světových výsledků (průměr je okolo 2,2%) Mario Draghi, prezident Evropské centrální banky, bývalý viceprezident evropské Goldman-Sachs banky. Skrýval svou roli v Evropském parlamentu, kde se dopouštěl špinavých machinací prostřednictvím banky, na účet řecké vlády. Přece však podložené bankovními dokumenty. Závěrem je důležité konstatovat, že být součástí EU a používání euro, není garance úspěchu. Ale jestli evropské elity podpoří tento projekt, bude pro ně výnosný. V důsledku, vytvořením společné obchodní zóny, společné měny, unionisti míchají kartami. Od nynějška nejsou mezi členskými státy rozdíly, pouze mezi sociálními třídami, které se v evropském měřítku sjednotily. Je to důvod, proč bohatí brání Unii, navzdory vzrůstající chudobě členských zemí. Jiné výklady EU a eura V těchto letech jsou diskuze protkány množstvím oficiální terminologie: Evropani nebudou nositeli evropské kultury, ale pouze členové Unie. Od období studené války, tvrdíme, že Rusové nebudou Evropany a od nynějška odchodem z Unie, Řecko opustí evropskou kulturu, kterou je kolébkou. Ale děti se podobají svým rodičům. Unie byla vytvořena Anglo-Sasy, s bývalými nacisty, proti SSSR. To ona dnes podporuje ukrajinskou vládu, zahrnujíce nacisty, a vyhlašuje ekonomickou válku Rusku, pod názvem sankce. Jak název klame, Unie nebyla vytvořena pro sdružení evropského kontinentu, ale pro rozdělení, a definitivní odsunutí Ruska. Pro Charlese De Gaulla byla myšlenka jednotné Evropy od Brestu po Vladivostok. Unionisti ujišťují, že evropský projekt umožňuje mír v Evropě už 65 let. Ale mluví o příslušnosti Unie nebo o jejich vazalství vůči USA? V reálu, jsou to oni kdo garantuje mír mezi západoevropskými státy, navzdory jejich rivalitě, vyjma NATO. Musíme si připomenout, například, že členové EU podporovali různé skupiny v bývalé Yugoslávii, předtím, před jejich sjednocením pod NATO. A musíme uvážit, jestli se členové opět stanou suverénními státy, nebo se začnou členové Unie opět hádat? Jean-Claude Juncker, se pobuřoval ohledně řeckého referenda, které označil jako zradu. M. Juncker byl nucen podat demisi na svou funkci premiéra Lucemburska poté, co byla prokázána jeho příslušnost k špionážní síti Gladio Atlantické aliance. O rok později se stal prezidentem Evropské komise Abychom se vrátili zpět k případu Řecka, odborníci ve většině dokazují, že tento dluh je přičítán za vinu národním problémům, které nebyly řešeny od dob Ottomanské říše, všechny zneužity velkými soukromými bankami a despotickými politiky. Koneckonců tento dluh je stejně neřešitelný jako dluhy rozvojových zemí. Co mohou dělat, Athény můžou jednoduše vystoupit odmítavě vůči placení velké části dluhu, opuštěním EU a vytvořením aliance s Ruskem, které je pro Řecko historicky i kulturně mnohem bližší partner, než bruselská byrokracie. Dobrá vůle Moskvy a Beijingu je investice v Řecku a vytvořit zde nové mezinárodní instituce, vše je však veřejné tajemství. Nicméně, situace Řecka je o mnoho složitější a komplexnější, stále je členem NATO, které zamezilo sbližování s bývalým SSSR.

Hillary Clintonová: “Budu-li prezidentkou, zaútočíme na Írán” Uchazečka o prezidentské křeslo Hillary Clinton oslovila pečlivě vybrané publikum na akci v Dartmouth College. Lživě nazývala Írán existenční hrozbou Izraeli. „Doufám že budeme mít možnost zarazit jejich program jaderných zbraní. Dokonce i pokud tu možnost mít budeme, zůstane i tak Írán nejproblematičtější. Jsou hlavním světovým sponzorem terorismu. Používají zástupce jako Hizballah, aby zasévali nesváry a vytvářeli vzpoury pro destabilizaci vlád. Získávají stále více kontroly nad několika zeměmi v oblasti a představují existenční hrozbu pro Israel. Upíráme pozornost ke spolupráci s našimi spojenci, abychom se 21

pokusili tam vniknout a zabránit této pokračující íránské agresivitě.“ Fakta: Americká i izraelská rozvědka tvrdí, že íránský jaderný program nemá žádné vojenské složky. Žádný důkaz jakkoli nenaznačuje, že by Teherán nějaké chtěl. Spousta věcí indikuje jinak. V roce 2008, jako uchazečka o prezidentské křeslo, oslovila komisi pro americko-izraelské veřejné věci (AIPAC) na jejich každoroční konferenci se slovy: „Spojené státy stojí po boku Izraele teď a navždy. Sdílíme zájmy, ideály, máme společné hodnoty. Jsem skálopevně oddaná izraelské bezpečnosti. Naše dva národy bojujeme proti sdílené hrozbě – s islámským extrémismem. Silně podporuji právo Izraele na sebeobranu a věřím, že Amerika by měla v této obraně pomoci. Jsem odhodlána se ujišťovat, že si Izrael uchovává vojenský arsenál, aby se vypořádal s narůstajícími hrozbami. Jsem hluboce znepokojena rostoucím ohrožením v pásmu Gazy a válečného tažení teroru Hamasu.“ Žádná taková vojenská akce neexistuje. Jedinými hrozbami Izraeli jsou ty, které sám vymyslí. Clintonová opakovala staré otřepané lži typu „Hamas se dožaduje zničení Izraele. Írán hrozí zničením Izraele.“ „Já podporuji, abychom íránské revoluční gardy nazývali tím co jsou: teroristická organizace. Je nezbytně nutné, abychom zvolili tvrdý i inteligentní postup, jak se vypořádat s Íránem, než bude příliš pozdě.“ Stojí za „masivní odvetou“ v případě napadení Izraele Íránem, toho času říkajíc: „Chci aby Íránci věděli, že pokud budu prezidentkou, napadneme Írán. Po příštích 10 let, během kterých by mohli dostat ten hloupý nápad zahájit útok na Izrael, bychom byli schopni je zcela vyhladit.“ Schvaluje použití tříštivých střel, toxických činidel a jaderných zbraní na scénách války Spojených Států. Říká jim odstrašující prostředky, které „udržují mír.“ Byla jednou z pouhých šesti demokratických senátorů stavějících se proti blokaci rozmístění netestovaných systémů protiraketové obrany – zbraně prvního úderu, čistě pro útok.

Jalal Suleiman: Syriza nie je antikapitalistickou stranou 11ti minutový komentář místopředsedy Komunisitické strany Slovenska k situaci v Řecku po referendu o návrzích Trojky. https://www.youtube.com/watch?v=owDE6GcI-W8 (sk)

Viktorie Šilova – Anti-Vojna: Podívejte se, koho zabíjíte a mrzačíte! Předsedkyně ukrajinského hnutí Anti-Vojna a zastupitelka Dnětropetrovska Viktorie Šilova ve 3 minutovém sestřihu z TV diskuze z 1. července ukazuje dítě zmrzačené ve válce a komentuje bezcitnost obhájců ukrajinské války. https://www.youtube.com/watch?v=B6NEwV2Dcy4 (cz titulky)

DWN: Merkelová slibuje Srbsku a Albánii vstup do EU „naschvál Rusku“ Přestože je kontrola statistických údajů poskytovaných Srbskem a Albánií ztížena stejně jako v případě Řecka, je německá kancléřka Angela Merkelová ochotna podpořit jejich vstup do EU, protože se obává, že se tyto země dostanou pod vliv Ruska, píše Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Evropská unie splní slib týkající se přijetí nových členů, zdůraznila Merkelová, která tento týden navštívila Albánii a Srbsko. Podle jejích slov má EU zájem na stabilním rozvoji Balkánského regionu. Kancléřka slíbila nejvyšším srbským a albánským představitelům, že vyzve Evropskou komisi, aby jednala s těmito zeměmi o vstupu do Evropské unie. „Prohlášení Merkelové jsou v rozporu s obavami, které vyslovila v průběhu předcházejících cest, kdy říkala, že EU může odložit jednání o jejich vstupu kvůli problémům s muslimským obyvatelstvem", píše DWN. Příčinu aktivizace EU v tomto regionu vysvětluje DWN jejími obavami, že takové země jako Rusko, Turecko a Saúdská Arábie se tam snaží rozšířit svůj vliv. „Zkušenosti ukazují, že připojení nových zemí k Evropské unii z geopolitických důvodů přijde často velice draho: Řecko se rovněž stalo členem EU na naléhání USA. A teď je třeba sklízet ovoce", píše se v závěru článku z Deutsche Wirtschafts Nachrichten.

22

Dotaz na poslance Humla: Pane poslanče. Armáda USA nedávno na našem území demonstrovala odhodlání a schopnost obsadit Česko za pár hodin. Odpůrci konvoje byli zastrašováni, umlčováni. Poslankyně ODS Němcová vyzývá k vytváření seznamů nežádoucích osob. Ministr Stropnický chce mapovat počty mužů a žen schopných a ochotných podílet se na ochraně země. Ráda bych se dozvěděla, co konkrétního chtějí politici, abychom bránili. Zda cizí kapitál, cizí banky, cizí média, cizí šachty, cizí pozemky? Majetky zbohatlíků, korupčníků a tunelářů? Majetky politiků a jejich rodin? Proč bychom měli pokládat životy za zemi, která nám byla ukradena? Za firmy, pro něž dřeme za 1/3 německých výplat? Za obchodní řetězce, které zlikvidovaly drobné podnikatele a prodávají nám zdravotně závadný odpad? Za ukradenou vodu? Proč bychom měli umírat za politiky, kteří celou dobu jen šíří mezi lidmi nenávist? A proti čemu a komu se máme bránit? Jak se může bránit cukr rozpuštěný v kávě? Jde vůbec ještě o obranu, nebo už o útok? Děkuji za odpověď. Vilma Duspiva

Čína byla označena za hlavního nepřítele USA ve vesmíru Čína a Rusko jsou schopny sestřelovat americké družice, proto musí Bílý dům vyřešit otázku rozmístění prostředků PRO ve vesmíru, prohlásil 8. července člen výboru sněmovny reprezentantů amerického kongresu pro záležitosti zbraní Michael Rodgers. Vyzval, aby se USA připravovaly k hvězdným válkám v době, kdy Pentagon urychleně vytváří speciální středisko zajišťující dominování v konfliktech s Čínou ve vesmíru. Centrum má začít fungovat do konce roku. Čína testovala zbraně ve vesmíru, zničila přitom svou vlastní družici, připomněl americký kongresman. A to znamená, že může zničit i jakoukoli americkou družici. Ve vesmíru je třeba rozmístit prostředky PRO, aby byla čínská hrozba zažehnána. U snídaně experti a novináři parlamentního poolu Rodgersova slova s potěšením „spolkli". I když u expertů nemohou vyvolat nic jiného, než skeptický úsměv. V první řadě pokud jde o výzvy vytvořit systém PRO ve vesmíru. Když budeme předpokládat, že USA mají stovku vojenských družic, pak budou muset mít ještě nejméně sto družic s údernými prvky, aby bylo možné bránit se před čínským úderem. A to znamená zdvojnásobení kosmické skupiny. Kromě toho je třeba vytvořit systém, který objeví start čínské rakety. Mohou to být různé nosiče a úderné prostředky, přičemž proti každému z nich je třeba použít různou obranu. Vojenský expert Vladimir Jevsejev tvrdí: „Rozhodnutí o vytvoření celého systému PRO nemůže být přijato, protože je to příliš nákladné. To, co říká americký senátor, se víc podobá hlouposti. Domnívám se, že američtí politici by se měli před tím, než se rozhodnou učinit nějaké prohlášení, obeznámit s podstatou problému. Třeba je pak napadne něco jiného než to, jak čelit tak zvané čínské hrozbě. Hypoteticky může poslat zbraně do vesmíru jak Rusko, tak i Čína nebo jiné státy. USA tedy nejsou v této oblasti monopolisty. Přitom je americká kosmická skupina nejzranitelnější, protože je nejpočetnější. Experti jsou přesvědčeni, že se dají zorganizovat poměrně účinné prostředky, když ne určené k likvidování, pak v každém případě takové, které se mohou postavit na odpor. Současně ale může jakékoli rozhodnutí Spojených států týkající se nasazení zbraní ve vesmíru podnítit Rusko a Čínu k vytvoření reálného protidružicového systému. Teď se tento systém nachází přece jen teprve ve stadiu vývoje, je už ale použitelný. Avšak ani Rusko, ani Čína ho rozmísťovat nehodlají. A vyzývají USA, aby se svého záměru zřekly. Moskva a Peking se snaží dohodnout o vypracování kodexu chování ve vesmíru. V první řadě o tom, aby nikdo žádné zbraně do vesmíru neposílal. Ve Washingtonu o tom vědí, přitom ale o tom nechtějí s Moskvou a Pekingem jednat. „Největší hloupost, kterou mohou USA udělat, je poslat zbraně do vesmíru. Ve velkém to nedokážou. A lokální nasazení zbraní ve vesmíru způsobí, že bude vytvořen účinný systém likvidující jejich systém. Kromě toho už existují mnohem levnější systémy, které 23

mohou úspěšně čelit těm systémům, které tam USA rozmístí", soudí Jevsejev.

Francouzské speciální síly opět udeřily v Mali Francouzská armáda se do bojů s islamisty v Mali zapojila po rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2085 z 20. prosince 2012. Francouzské jednotky v rámci operace Serval, která trvala do 15. července 2014, pomohly potlačit protivládní povstání Tuaregů a islamistů. Na operaci Serval pak od 1. září 2014 navázala nová protiteroristická akce, operace Barkhane v síle 3000 mužů, jejíž hlavní velitelství je v čadském hlavním městě N'Djamena. Francouzské jednotky mají mandát působit v Burkině Faso, Čadu, Mali, Mauritánii a Nigeru. Poslední akcí speciálních sil byl útok na islamisty v provincii Kidal v severním Mali. Operace proběhla 6. července v pohoří Tigharghar. Byl při ní mimo jiné zabit Mohamad Ali Ag Wadossene, člen Al-Qaidy v islámském Maghrebu (AQIM). Tato oficiální odnož Al-Qaidy působí kromě Mali i v dalších státech severozápadní Afriky. Podle oficiálního vyjádření francouzského ministerstva obrany byli dva teroristé zajati a jeden, Mohamad Ali Ag Wadossene, zabit. V akci byli zraněni dva příslušníci speciálních sil. Wadossene už padl do rukou Francouzů během loňského roku, ale spolu s dalšími třemi džihádisty byl malijskou vládou vyměněn za francouzského rukojmího Serge Lazarevice. Lazarevic byl unesen roku 2011 v Mali islamistickou skupinkou napojenou na AQIM. Spolu s ním byl unesen další Francouz Philippe Verdon, který však byl islamisty zabit roku 2013. Wadossene byl údajně zapleten do jejich únosu. Nicméně po propuštění Wadosseneho zveřejnila AQIM video, kde prohlásila, že za Lazarevice bylo vyměněno sedm džihádistů, z toho dva byly zapleteni do jeho únosu. Další významný zásah proti členům AQIM a na ni napojených skupin proběhl v noci ze 17. na 18. května 2015. Při této akci byli zabiti čtyři teroristé, z toho dva vysoce postavení členové AQIM, a to sice Hamada Ag Hama a Ibrahim Ag Inawale. Oba Tuaregové stáli v čele skupin napojených na AQIM. Hama byl vysoce postaveným členem skupiny Katibat al-Ansar, která vznikla po neshodách místních Tuaregů a cizinci z Al-Qaidy. Tuaregové požadovali více vlivu na velení skupiny, a tak vedení AQIM nechalo Tuaregy vytvořit si vlastní jednotku, se svým velením, ale stále podléhající rozkazům od vůdce AQIM Abdelmaleka Droukdela. Katibat al-Ansar je zodpovědná jak za únosy, tak i vraždy západních rukojmích. Druhá oběť útoku Ibrahim Ag Inawale stál v čele malijské skupiny Ansar Dine, která vznikla roku 2011 a od roku 2012 bojovala po boku dalších skupin v Mali proti centrální vládě. Ansar Dime byla z počátku využívána jako krytí aktivit Al-Qaidy v oblasti severozápadní Afriky, o čemž svědčí písemný rozkaz vůdce AQIM Droukdela, nalezený francouzskými vojáky roku 2013 na severu Mali, aby členové Al-Qaidy využívali skupiny Ansar Dime a tvářili se, že jsou členy „domácí" odbojové skupiny z Mali a AQIM se tak vyhnula zahraniční intervenci. V dubnu letošního roku se francouzským speciálům podařilo osvobodit dalšího zajatého cizince, tentokrát Holanďana Sjaaka Rijkeho. Ten byl unesen spolu se Švédem a Jihoafričanem v Timbuktu roku 2011. Operace však nebyla určená na osvobození rukojmího, to bylo jen dílem náhody. Původním cílem byla likvidace teroristů z AQIM a zajatý Rijke byl objeven překvapenými francouzskými vojáka až po boji. Asi nejvýznamnějším úspěchem v boji s islámskými militanty byl zásah speciálních jednotek na konci roku 2014, krátce po propuštění Serge Lazarevice. Akce proběhla v provincii Gao na severu Mali. Francouzům se podařilo zlikvidovat několik teroristů a mezi nimi zejména Ahmed el-Tilemsiho. El-Tilemsi byl spoluzakladatelem skupiny Hnutí za tawhid a džihád v Západní Africe (MUJAO-Movement for Tawhid and Jihad in West Africa). Byl také vysoce postaveným členem skupiny al-Murabitoon, která vznikla sloučením MUJAO a Al-Mulathamun Battalion (také známý jako Masked Battalion) pod vedením Mokhtara Belmokhtara. Al-Murabitoon, stejně jako MUJAO je na americkém Seznam teroristických organizací (US Government Specially Designated Global Terrorists List). Skupina má na svědomí množství útoků od Mauretánie po Niger a Mali. Tyto úspěchy v likvidaci vůdčích osobností teroristických hnutí v západní Africe však zdaleka nestačí. Situace v Mali a okolních zemích je značně nestabilní. Počet útoků na vládní jednotky v jednotlivých zemích regionu, tak modré přilby působící v Mali stále narůstá. Vojáci mise OSN v Mali (MINUSMA) se stali terčem útoku AQIM na počátku července, kdy bylo 24

zabito šest a zraněno dalších pět vojáků z Burkiny Faso. Jejich konvoj byl napaden ozbrojenci asi 45 km od Timbuktu. Další ztráty zaznamenali vojáci OSN 28. května, kdy padli tři vojáci opět z Burkiny Faso. Od roku 2013 už v misi MINUSMA padlo na 50 jejich příslušníků, což z ní děla v současné době nejnebezpečnější operaci OSN. Navzdory dílčím úspěchům se stále nedaří vymýtit útoky islamistů prováděné pomocí raket, minometů a IED.

25

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.