Parkour jako životní cesta Bakalářská práce


1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Parkour jako životní cesta Bakalářsk&...
Author:  Jakub Slavík

1 downloads 89 Views 553KB Size

Recommend Documents


No documents


MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Parkour jako životní cesta Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D.

Jan Kučera SEBS

Brno, 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V Brně dne 11. dubna 2012

podpis:

Poděkování:

Děkuji svému vedoucímu práce doc. PhDr. Bc. Zdenko Regulimu, Ph.D. za odborné vedení a čas, který strávil nad mou bakalářskou prací. Dále děkuji skupině brněnských parkouristů, především Gabrielovi, Honzovi, Katce, Toshirovi, Joanisovi, Filipovi a Tomášovi, kteří mne přijali mezi sebe a podělili se o zkušenosti s parkourem. V neposlední řadě děkuji své sestře Zuzaně, kdy se v posledních týdnech musela převáţně starat o domácnost, kdyţ já psal tuto bakalářskou práci.

OBSAH ÚVOD ..…………………………………………………………... 5 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ........…..…………... 6 1.1. Co je to Parkour ……………………………….….………..... 6 1.2. Vznik, historie a osobnosti parkouru ...……….……………... 9 1.3. Rozdíl mezi parkourem a freerunningem ...…….….………. 13 1.4. Parkour jako bojové umění …………….….…….……….… 14 1.5. Od prvních skoků k filozofii parkouru................................... 16 1.6. Základní techniky a soubory dovedností ............................... 17 2. CÍL A ÚKOLY PRÁCE ……….….........................…….… 21 3. METODIKA PRÁCE …………………………..……….… 22 3.1. Strukturované interview ....................………....……........… 22 3.2. Skupina respondentů ............................................................. 22 4. VÝSLEDKY A DISKUZE ……………………..…………. 25 4.1. Strukturované interview ......................................................... 25 ZÁVĚR …………………………………....………………….... 38 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ……….....……..…….... 39 PŘÍLOHY .................................................................................... 42 RESUMÉ ...................................................................................... 43

ÚVOD O Parkouru jsem se poprvé dozvěděl někdy v květnu roku 2009, kdy jsem na internetu nalezl nějaké videa, pro mě nezvyklého a dosti uchvacujícího pohybu. Pátral jsem dále a narazil na český web o parkouru www.parkour.cz, kde jsem zjistil, ţe se tento úţasný „sport“ cvičí i v Brně. Během několika dní jsem přišel na první tréninky parkouru pod vedením Toshira (přezdívka pouţívaná pro parkouristu Martina, tento zaštiťuje i stránky www.parkour.cz). Jelikoţ jsem v té době nově nastoupil do sluţebního poměru k PČR na parkour jsem neměl mnoho času a tudíţ jsem absolvoval jen několik tréninků. Tak tomu bylo i následující 2 roky. Parkouru jsem se začal více věnovat aţ na jaře roku 2011. Tento způsob pohybu v prostoru se mi natolik zalíbil, ţe jsem se o několik málo měsíců později rozhodnul, o něm napsal svou bakalářkou práci, i kdyţ jsem si byl vědom, ţe informací o parkouru zatím mnoho není, lidé jej neznají a knihy byly vydané pouze ve francouzském a anglickém a některé v německém jazyce a na českém trhu se nedají sehnat. Ve své bakalářské práci se zaměřím na vysvětlení, co to vlastně parkour je, dále pak na jeho technické, taktické a filozofické aspekty a na parkour z pohledu jeho cvičenců a jejich názor na něj. Bakalářskou práci doplním několika videi a fotografiemi z tréninků v Brně, které po Toshirovi převzal, náš nynější dalo by se říci trenér, Gabriel. Všechny mé praktické poznatky o parkouru pocházejí od menší brněnské skupiny parkouristů vedené, jak jiţ jsem zmiňoval, Gabrielem. Kdy jádro skupiny tvoří: Gabriel, Honza a Katka. Tato skupinka se v posledních měsících rozrostla o několik dalších parkouristů, kteří přijeli do Brna studovat a parkour cvičili původně ve svém městě a o parkouristy, kteří cvičili dříve více či méně pravidelně. Nyní na tréninky dochází kolem 8 lidí včetně mě pravidelně.

5

1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ

1.1.

Co je to parkour?

O čem bude vlastně tato bakalářská práce? Co je to parkour? Z vlastní praxe jsem zjistil, ţe většina lidí si při vyslovení slova „parkour“ představí „parkur“. Nejprve tedy uvedu vše na pravou míru. Nebudu psát o „parkuru“, coţ je jezdecký sport, kdy jezdec na koni překonává v co nejkratším čase určité mnoţství překáţek, i kdyţ i toto je parkouru podobné, ale o novodobé extrémní aktivitě, sportu či bojovém umění s původním francouzským názvem: „L´art du déplacement“ dnes jiţ pouze „Le Parkour“ nebo „Parkour“. V překladu slovo parkour znamená: „kurz“, ale spíše se pouţívá překlad původního názvu, který zní: „umění pohybu“. Člověk, který cvičí parkour se obecně nazývá traceur v našich končinách se mu někdy říká parkourista. Podle WIKIPEDIE (2012) je muţ cvičící parkour traceur a ţena traceuse (popřípadě počeštěný výraz traceurka). Já budu obecně pouţívat výraz traceur pro obě pohlaví. Hlavní představou nebo cílem parkouru je přesun z místa na místo co nejbezpečněji, nejefektivněji a co nejrychleji s vyuţitím a překonáním jakékoliv překáţky, na kterou narazíme. Nepočítá se zde, ţe se člověk bude pochybovat pouze po chodnících, cestách a stezkách vyznačených pro chůzi / pohyb, ale po alternativních cestách, kterých si málo kdo všimne, pokud parkour necvičí. Pro traceury je tréninková plocha jakékoliv prostředí a překáţka můţe být prakticky cokoliv, od travnaté plochy, spadlého stromu, přes zídky, zábradlí, velké zdi, aţ k několikametrovým mezerám mezi domy nebo skalami, kdy se traceur pohybuje po jejich střeše. Parkour je rozvíjení základních pohybů a dovedností, které člověk provádí kaţdý den a bohuţel, některé, s ohledem na dnešní podmínky, jiţ zapomněl, nebo nejsou jiţ tolik rozvinuty. Pokud se vrátíme do začátků vývoje člověka a to několik tisíc let zpátky v čase, dostaneme se do doby, kdy jsme si nemohli jít koupit ovoce, maso a vlastně cokoliv do supermarketu. Pro ovoce bylo třeba umět šplhat po stromech, pro maso jsme museli pronásledovat zvěř, skrývat se, lovit a 6

někdy se dostávat i do nedostupných míst. Toto vše rozvíjelo základní pohybové dovednosti, které byly člověku dány. Dnes tomu tak ale není, vše je dostupné, a pokud nechceme, nemusíme se prakticky hýbat vůbec a většina věcí, co rozvíjí naše základní pohybové dovednosti a překovává překáţky, které dnes jiţ překonávat nemusíme, se počítá do extrémních a nevšedních sportů. A je jedno, jestli se jde o motokros, skateboarding, freestylové jeţdění na kolech, nebo například i horolezectví, freerunning a parkour. Kaţdý tento sport má určitá specifika a kaţdý rozvíjí něco jiného a překonává překáţky svým vlastním způsobem. Bohuţel, mnozí vidí ve freestylových sportech a umění skupinu lidí, kteří se nechtějí přizpůsobit okolí. A proč bychom se měli přizpůsobovat? Nemůţeme být, nejsme a nebudeme všichni úplně stejní. Ale ne všichni se snaţíme pouze o vlastní rozvoj a nalezení vlastní cesty, někteří se snaţí pouze provokovat a strhnout na sebe pozornost a toto provádí i porušováním zákona. Veřejnost potom bohuţel hází do jednoho pytle všechny, co provozují freestylové sporty a umění a i ty, kteří je provozují pouze pro to, aby se ukázali, a k tomu porušují zákon. Traceuři se naopak snaţí uklízet svá tréninková místa, neobtěţovat svým tréninkem okolí a hlavně nic neničit. Dalo by se říci, ţe ctí Listinu základních práv a svobod, ve které se píše: „Kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá “ (LZPS, 1992). Jiţ se sice stalo, ţe byli traceuři vykázáni z prostoru, kde cvičili, policií, ale spíše z nepochopení přihlíţejících, neţ ţe by se dopouštěli čehokoliv protiprávního a to jen z důvodu, ţe provozují něco, co není běţné. Dle Meyer & Meyer Sport, (2011) má parkour tři stupně, které musíme zvládnout před tím, neţ opravdu pochopíme, co to parkour je. Za prvé je to fyzická kondice, která je základem celého parkouru a bez dobré fyzické kondice nelze parkour provozovat. Další stupeň je psychika, kdy je zapotřebí soustředit se na kaţdý krok a nenechat se ničím rozptýlit. S tímto jde ruku v ruce překonávání vlastního strachu. I kdyţ totiţ víme, ţe máme fyzickou kondici na to, abychom zvládli nějaký skok, psychika nás nemusí pustit a neodhodláme se k tomu, abychom ho skočili. A nejvýš v pomyslné pyramidě jsou vlastní techniky, které zvládneme pouze s dobrou základnou.

7

Základ parkouru spočívá v běhu, skocích, horolezectví či lezení / pohybu ve výškách, rovnováze, kradmosti a smyslu pro citlivost či dotek. Toto vše je potřeba pro ekonomický pohyb v nejrůznějším terénu mezi nejrůznějšími „překáţkami“, tvořenými nejen přírodou, ale dnes hlavně lidmi v našich betonových dţunglích. Parkour by měl usnadnit kaţdodenní ţivot a dodat nám sebevědomí nejen v krizových situacích, ale především v kaţdodenním ţivotě. „V obecném povědomí jde o formu umění skákat, kterému se věnují mladí lidé v Evropě, a k nejdůležitějším výcvikovým technikám patří skákání, přistávání, schopnost dělat kotouly a absorbovat sílu, přičemž se zároveň získává výhoda ze setrvačnosti, aby se docílilo efektivních pohybů (CRUDELLI, 2011)“. Překlad z oficiální stránky zakladatele parkouru Davida Bella: „Nemohu mluvit o Parkouru, aniž bych nejprve nezmínil svého otce. On je ten, kdo mě inspiroval a řekl mi, abych vždy následoval své sny. Bez něj bych nikdy Parkour nenašel. Parkour je metoda tréninku, který nám umožňuje překonat překážky, a to jak v městském tak v přírodním prostředí. Je to přestrojená zbraň. Trénujeme, a když se jednoho dne dostaneme do problému, víme, že jsme schopni ji použít. Může

to

být umění letu,

pronásledování, pomoci někomu s

problémem, nebo něco neobvyklého. Parkour je za prvé o užitečnosti, učí lidi, jak si věřit a učí jak být opatrný. Filosofie je

vždy postupovat

vpřed,

nikdy

se

nezastavit.

Pokud někdy budete mít problémy, stejně jako v životě, máte-li před sebou překážku, je vždy nutné pokračovat dál (BELLE, 2011).“ Hlavní myšlenka parkouru, kterou propaguje jeho zakladatel David Belle je: „être fort pour être utile“ v překladu z francouzštiny: „Být silný, abych byl užitečný.“

8

U nás se parkour jiţ několikrát představil v celorepublikových televizních reportáţích, aby se o něm lidé dozvěděli o něco málo více. Brněnská skupina byla v televizní reportáţi představena dne 12. 1. 2009 na TV Nova v pořadu „Víkend“, kdy

reportáţ

lze

shlédnout

na

webové

adrese:

http://www.youtube.com/watch?v=OQPLV4-rLac&feature=fvwrel. Další reportáţ provedla ČT1 v relaci „Dobré ráno“ vysílaná dne 9. 2. 2009 a nalezneme ji na webové adrese: http://www.youtube.com/watch?v=liRaSMFKBi0 a

část

druhou

na

adrese:

http://www.youtube.com/watch?v=dPLEkBnwgXU&feature=relmfu. Dále se pak dne 11. 8. 2009 představili traceuři z Prahy na ČT24, kdy reportáţ nalezneme na webové adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000061extremni-sporty/211251000540003-parkour/. Další reportáţ natočili naši slovenští bratři pro STV1 v roce 2008 a lze ji shlédnout

na

webové

adrese:

http://www.youtube.com/watch?v=46JwJkEnSvU&feature=related.

1.2.

Vznik, historie a osobnosti parkouru

Kdybychom měli vznik parkouru datovat do nějakého období, museli bychom zajít aţ do pravěku. Parkour je prakticky pouze rozvíjení přirozeného pohybu člověka, takţe existuje odjakţiva, pouze nebyl dřív nikým definován. Jedním z děl, kterým se zakladatelé parkouru inspirovali je francouzská přirozená metoda tělesné výchovy od francouzského námořního důstojníka Georgese Héberta (1875 - 1957). Tato vznikla kolem let 1910 – 1915 ve Francii, jako nový způsob cvičení na školách. Pro její základ Hébert určil: chůzi, běh, skok, ekvilibristiku (balanc), kvadrupedii (pohyb po všech čtyřech končetinách), šplh, úpoly, házení, zvedání břemen, plavání a nošení břemen vše v terénu v kombinaci s 5 – 10 km vytrvalostním během. 9

„Hébert byl jedním z prvních proponentů překážkové dráhy, nazývané „parkour“, jako formy tréninku. Ta je dnes využívána v armádě a vedla také k rozvoji „fitness“ stezek a kurzů sebedůvěry. Tyto kurzy nabízejí např. překonávání žebřů, závěsných houpaček a kladin.

Často bývají označovány jako „kurzy

Hébertismu“. Nejnovějším uplatněním Přirozené metody je pohybová aktivita nazývaná Le Parkour (NÁVRATIL, 2007).“ „Hébert byl přesvědčen, že trénink v pestrém přírodním prostředí umožní jeho studentům využít vytrvalost, sílu a rychlost v jakémkoliv zeměpisném terénu a v jakékoliv situaci (Meyer & Meyer Sport, 2011).“ Hébertismus vyuţil Raymond Belle (otec Davida Bella) při svém výcviku pro francouzskou armádu v jiţ moderním Vietnamu, kde se učil jak nejlépe zvládnout útěk, aby zvýšil svoje šance na přeţití během války ve své vlasti a toto následně vyuţil i při své práci jako hasič v elitním hasičském sboru ve Francii. V této době také vznikla vojenská překáţková dráha „les parcours du combattant“. „Slovo „parkours“ se vztahuje k překážkovým drahám, na kterých se cvičili francouzští vojáci, a celkem přirozeně se stalo názvem pozdějšího umění parkouru (CRUDELLI, 2011).“ Svoje umění naučil Raymond Bell svého syna Davida Bella. Tento se ve svých 15 letech setkal se Sebastienem Foucanem. Jako děti se spolu proháněli po ulicích Lisses, kdy se k nim postupně přidávaly další děti a v roce 1989 dostaly tyto hry na honěnou název (le) parcours. „Tato nová filozofie byla světu nejdříve představena skupinou devíti mladých lidí z předměstí Paříže mezi lety 1980 a 1990. V této době se nazývali „Yamakasi“. Yamakasi pochází z afrického jazyka Lingala a v překladu znamená „silný muž, silný duch“. Hlavní část této skupiny byla světově známá z filmů,

10

dokumentů a dalších představení ve světě. Jednalo se o takové velikány jako je Yann Hnautra, David Belle a Chau Belle – Dinh. Ve Francii se stali Yamakasi skoro mýtickými, když předváděli svoje rodící se umění v ulicích a na městských architekturách. Bylo pouze otázkou času, kdy místní a národní diskusní skupiny začnou o tomto nevšedním a vizuálně zajímavém umění psát. Slovo Yamakasi se tak stalo synonymem pro úžasné (dech beroucí) a zdánlivě vysoce riskantní kousky. Ve skutečnosti Yamakasi objevili a vytříbili disciplínu vlastního sebezdokonalování, která se velice odlišovala od jednoduchých adrenalinových sportů Nový idealismus Mezi těmito muži vznikl nepsaný kodex, který posouval jejich hranice a hledal cestu, kdekoliv to šlo, bez ohledu na její obtížnost. Hledali jakoukoliv výzvu, jak všemožnými způsoby překonat to, co před nimi nikdo nedokázal. Hlavním cílem bylo otestovat svou mysl a ducha prostřednictvím svého těla. Z jejich potřeb a prostředí vzniklo mnoho pohybů a konceptů, kterými se tato disciplína dnes vyznačuje. Takto umění pohybu vzniklo (EDWARDES, 2009).“

Hlavní představitelé parkouru a freerunningu: Yamakasi: Skupina 9 lidí vznikla v roce 1997 a lze je pokládat za zakladatele parkouru. Patří sem: Chau Belle Dinh, Williams Belle, Malik Diouf, Guylain N'Guba, Laurent Piemontesi, Charles Perriere, Yann Hnautra, ke kterým jednu dobu patřili i David Belle a Sébastien Foucan, ale tito následně našli svou vlastní cestu. O Yamakasi byl natočen v roce 2001 film s názvem: Yamakasi i s pokračováním pod názvem: Yamakasi 2 - Velká výzva.

11

David Belle: Narodil se 29. dubna 1974 na severu Francie v malém městečku jménem Fécamp. Byl vychováván převáţně svým dědečkem Gilbert Kitten, který byl vojenský hasič. Jiţ v mládí vynikal v atletice, gymnastice, horolezectví a bojovém umění, ale vše nejraději prováděl v přírodě. Díky svému otci Raymondu Bellovi, který byl francouzský voják, se dostal k francouzské přirozené metodě vytvořené Georgesem Hébertem. V 15 letech opustil svoje rodné město a přestěhoval se do Lisses, kde se poprvé potkal se Sebastienem Foucanem. Nastoupil na povinnou vojenskou sluţbu v Lisses, kde získal Certifikát Francouzského národního červeného kříţe a Certifikát vedoucího gymnastiky UFOLEP. Po vojenské sluţbě nastoupil k hasičské jednotce, od které byl dočasně propuštěn kvůli zranění. Následně nastoupil k námořní pěchotě ve Vannes. Zde získal mnoho ocenění za gymnastiku a horolezectví. Jelikoţ ho sluţba v armádě nenaplňovala, vydal se na cestu, kdy časem odletěl do Indie, kde získal černý pás v Kung fu. Po návratu začal propagovat nově vzniklé umění parkour. V roce 1997 byl spoluzakladatelem skupiny Yamakasi. V jedné televizní reportáţi David Belle říká: “Zajímal mě příběh mého otce. Lidé mi vždycky říkali, co všechno udělal, jak zachraňoval lidem životy. A já jsem chtěl vědět proč a co že to dělal. Vysvětlil mi, co to je le Parkour… a čím více mi toho řekl, tím více jsem si to chtěl sám vyzkoušet. Když jsem byl potom venku, mnoho mladých lidí za mnou chodilo a ptalo se, ‚Můžu se přidat?‘ a já jsem řekl ‚Ok‘ a tak jsme dnes tam, kde jsme (NAVRÁTIL, 2007).“ Bylo s ním natočeno i několik filmů, kdy nejznámější je pravděpodobně z roku 2004 film Banlieue 13 (Okrsek 13). V dnešní době je David Belle jedním z nejznámějších traceurů a mnoho mladých cvičenců v něm má svůj vzor.

Sébastien Foucan: Narodil se 27. května 1974 ve Francii. Společně s Davidem Bellem stál u zrodu parkouru, jako takového. Nyní se Foucan povaţuje za zakladatele freeruningu.

12

Bylo s ním natočeno i několik filmů, kdy mezi nejznámější patří „bondovka“ Casino Royale z roku 2006 a dokumenty Jump London (2003), Jump Britain (2005) ve kterých se představuje freerunning

1.3.

Rozdíl mezi parkourem freerunningem

„Ľart du déplacement: První a možná nejpřesnější název předmětu této knihy byl ve francouzštině, a doslovně se překládá jako: „umění pohybu“. Parkour: Představen Davidem Bellem, jeden z původních zakladatelů. Tento termín byl poprvé použit v roce 1998 a pochází z francouzského slova „parcours“ doslovně znamená „trasu“ nebo „kurz“.

Freerunning:

Nápad Guillauma Pelletiera, zástupce francouzské skupiny

cvičenců zapojené do výroby „Channel 4“ dokumentu „Jump London“ v roce 2003, tento termín byl použit pro nový úžasný koncept u anglicky mluvícího publika (EDWARDES, 2009).“ V dnešní době a i dle mého názoru je rozdělení parkouru a freerunningu jednoduché. Parkour je vlastní umění pohybu, překonávání překáţek co nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem, s vyuţití nejméně energie a co největší rychlostí. Toto vše, se vám bude hodit, pokud chcete někoho chytit, nebo naopak před někým utéct. Freerunning je parkour s akrobacií. Jelikoţ akrobacie není nijak efektivní ani energeticky nenáročný a rychlý pohyb. Akrobacie se provádí hlavně pro efekt, aby skoky, přeskoky a vlastně vše vypadalo náročněji, a aby se to více líbilo divákovi. Proto hlavně ve filmech, reklamách, ale jiţ i na ulicích se většinou nejedná o „čistý“ parkour, ale o freerunning. Bohuţel čistě parkouru se jiţ věnuje málo lidí, právě pro to, ţe není tak fascinující na pohled jako freerunning a je

13

moţná, ţe postupem času vymizí úplně a zůstane pouze jako součást freerunningu. „Dva odlišné filosofické přístupy jsou shrnuty následujícími citáty: zkušený freerunner Jerome Bon Aoues vysvětluje v dokumentu Jump London: „Nejdůležitějším elementem je harmonie mezi tebou a překážkou; pohyb musí být elegantní.“ David Belle, PAWA team (parkour worldwide association), případně společně, se vyjádřili k rozdělení parkouru a freerunningu oznámením: „Uvědomte si, že toto umění bylo vyvinuto vojáky ve Vietnamu za účelem úniku nebo přiblížení se: to je duše parkouru, kterou bych chtěl uchovat. Je nutné odlišit, co je v krizové situaci užitečné a co nikoliv. Potom pochopíte, co parkour je a co není. Takže pokud předvádíte akrobacii na ulici za účelem vlastního předvedení se, neříkejte tomu parkour. Akrobacie existovala dávno před parkourem“ (WIKIPEDIE, 2012).“

1.4.

Parkour jako bojové umění

Co je to vlastně parkour? Je to sport nebo bojové umění? Nejprve je důleţité si určit definice, co je co. Definice bojového umění: „jsou to zejména pohybové systémy, které se vyvinuly ze starých způsobů boje, a které se dnes uplatňují jako součást životní cesty, pro sport, sebeobranu, nebo je jejich cílem zachování tradice a kulturního dědictví (REGULI, 2005).“ Definice sportu: „Pojmem sport je dnes označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví. Tato obecná definice má však tři zásadní omezení:

14

1. Jedná se o pohybovou aktivitu, což vylučuje činnosti, kde se soutěží výhradně pomocí duševních schopností (nebo štěstí, např. deskové, počítačové nebo hazardní hry), 2. pohybová aktivita má jasná pravidla, podle kterých se soutěží (která vylučují úsilí o soupeřův život, např. válku), 3. pohybová aktivita má soutěžní charakter, dochází k poměřování jejích výsledků (což vylučuje např. bojová umění provozovaná nesoutěžním filozoficky zaměřeným způsobem, jógu...) (BEDŘICH, DOVALIL, 2009).“ Pokud tedy rozebereme definice, tak parkour nemůţe být sport, jelikoţ se v parkouru nesoutěţí a ani nemá jasná pravidla, spíše naopak, parkour skoro ţádná pravidla a omezení nemá. Samozřejmě, musíme se chovat ohleduplně vůči okolí, ale to nám neurčují pravidla, ale spíše morální kodex v nás samých. Dále pak sice proběhli nějaké pokusy o soutěţe, ale obecně nemá parkour soutěţní charakter. Z pohledu bojového umění, se opravdu jedná o pohybový systém, který se dnes uplatňuje jako celoţivotní cesta. Jestli vychází ze starého způsobu boje záleţí pouze na úhlu pohledu, ale jak by člověk mohl bojovat, kdyby neuměl chodit, běhat, skákat, a nebo lézt po horách? Dle mých zkušeností a informací získaných během několika let studia bojových umění, můţeme konflikt řešit třemi různými způsoby: 1. Komunikací – pokud se dostaneme do konfliktu, nejmoudřejší moţností, jak se z tohoto konfliktu dostat, je pravděpodobně komunikace. Samotná komunikace v extrémních a nebezpečných situací se však prakticky nevyučuje a je na kaţdém, jaké má schopnosti se z konfliktu dostat komunikací. 2. Útěkem – pokud selţe komunikace a my nemáme schopnosti a prostředky na to, abychom se pustili do střetného boje, nebo je útočníků převaha, je útěk jedinou další moţností. Právě útěkem se zabývá parkour a je to pravděpodobně i jediná aktivita,

která

se

cíleně

zabývá

útěkem

nebo

pronásledováním, pokud tedy nebereme v potaz atletiku.

15

v některých

případech

3. Bojem – pokud nedokáţeme situaci vyřešit předchozími dvěma způsoby, nezbývá nám nic jiného, neţ bojovat. Je to ta nejzaţší, nejsloţitější a nejnebezpečnější forma řešení konfliktu a to i kdyţ se tímto řešením zabývají stovky bojových umění a sportů. Z mého pohledu a myslím si, ţe i z pohledu většiny cvičenců parkouru se o bojové umění opravdu jedná.

1.5.

Od prvních skoků k filozofii parkouru

Mnoho cvičenců parkouru začínali s tím, ţe jdou zkusit parkour. Viděli pár videí na youtube.com, nebo jinde na internetu nebo v televizi, ty se jim líbili a jsou tedy taky skákat. Takto mnoho z nich skončí se zraněním a potom vykládají, jak je parkour extrémní a nebezpečný sport. Toho je bohuţel nejčastější začátek s parkourem, ale pravděpodobně i ten nejhorší. Jak se říká: „Kdyţ chceš chodit, nauč se nejdříve stát.“ Toto pravidlo ale mnozí porušují tím, ţe jdou v parkouru rovnou skákat. Na videích totiţ není vidět měsíce a roky tréninku, neţ se zvládne nějaká technika. Před tím, neţ začneme skákat, bychom měli mít základ ve své fyzické kondici. Fyzickou kondici můţeme trénovat rok, dva a při tom říkat, ţe děláme parkour. Ideální jsou však cviky s naší vlastní váhou jako jsou dřepy, kliky, sklapovačky, přítahy na hrazdě a mnoho jiných cviků, které komplexně rozvíjí naše svaly. A samozřejmě je třeba naučit se a vydrţet běhat. Po tom, co máme dostatečný fyzický fond, coţ můţe trvat i roky, můţeme začít s prvními skoky. Začínáme prakticky na zemi. Učíme se padat – roll, učíme se skákat na přesnost z čáry na čáru – precision jump, začínáme rozvíjet naši rovnováhu – balance a později, třeba i po několika týdnech tréninku se pomalu dostáváme na větší a vyšší skoky, jako jsou například kong vault, tic – tac, wall run a tak dále. Vţdy ale postupujeme velice opatrně a nepřeceňujeme naše moţnosti. Jelikoţ pokud přeceníme naše moţnosti na nějakém větším skoku, můţe to být také náš poslední. V této chvíli jiţ je také důleţitá psychické rozpoloţení. Na zemi není

16

problém skočit z čáry na čáru přesně, ale zkuste to udělat ze zábradlí na zábradlí ve stejné vzdálenosti. Takţe potom následuje nepřímá úměra, kdy se zvětšováním výšky sniţujeme vzdálenost překáţek, protoţe naše vlastní mysl nám nedovolí, pokusit se o delší skok. Samozřejmě, i kdyţ se učíme různé techniky, pořád zvyšujeme naši fyzickou kondici. To je totiţ základ. Postupně zvládáme zapojovat techniky do plynulého pohybu, který se nazývá flow, a začínáme přicházet na to, co to pohyb opravdu je. V této chvíli, jiţ někteří z nás zjišťují, ţe jim nejde o to, aby se naučili skákat ze střechy na střechu, jak to viděli na začátku na videích, ale o to, aby jejich tělo získávalo na síle, pruţnosti, koordinaci a také, aby se jim zlepšovala jejich psychická kondice. V parkouru jde totiţ o překonávání překáţek a to ne jen těch, co před námi někdo vybudoval, ale především těch, které jsme si vybudovali sami ve své hlavě. U někoho dříve, u někoho později nastává situace, kdy jde po ulici, prohlíţí si okolí a vidí cesty tam, kde dřív nebyly. Vidí, ţe tam můţe vylézt, tam něco přeskočit, tam vyšplhat a ví, ţe to dokáţe, protoţe to poctivě cvičil a pokud bude potřebovat utíkat, ví kudy a má na to. V této chvíli také traceur zjišťuje, ţe se jeho fyzická i psychické kondice dostala na takovou úroveň, ţe dokáţe pomáhat, pokud to bude potřeba a uvědomuje si hlavní myšlenku parkouru, kterou propaguje David Belle: „Být silný, abych byl uţitečný.“ Nyní jiţ traceur neříká: „Dělám parkour“, ale „Ţiju parkour“.

1.6. Základní techniky a soubory dovedností Podle EDWARDES, (2009) mezi základní parkourové dovednosti patří: 1.

Běh – kaţdý traceur se musí naučit dobře běhat. A to ne jen aby dobře

našlapoval na jakémkoliv povrchu, ale také aby měl dostatečnou fyzickou kondici a mohl při běhu vykonávat další činnosti, kterými se budu dále zabývat. Běh je

17

v parkouru jedna z nejdůleţitějších dovedností, protoţe se sice můţeme naučit překonat překáţku, ale díky běhu tomu dodáme plynulost a smyl při útěku. 2.

Skok – je základní způsob překonání překáţky. V parkouru se skáče

z místa, v běhu, snoţmo, jednonoţ, ale to není vše. Do skoků jsou zařazeny i dopady a to takové, které co nejméně zatěţují naše pohybové ústrojí a dovolují nám plynule pokračovat v pohybu. Dále mezi skoky patří pády, které se vyuţívají pro vybití energie při dopadech z velkých výšek nebo ve velké rychlosti. 3.

Horolezectví / lezení ve výškách – pokud je překáţka před námi příliš

velká, abychom ji zvládnuli překonat skoky, nastává chvíle pro horolezectví. Nejedená se však o horolezectví jako takové, ale spíše rozvíjení schopností pohybu ve výškách, schopnosti vybrat si cestu, kterou budeme pokračovat, a v rozvoji úchopů na překáţkách a koordinaci celého těla, převáţně však v jeho horní části. 4.

Rovnováha – je důleţitá ne jen při překonávání úzkých říms nebo

zábradlí, ale hlavně v běhu, skocích, dopadech a v horolezeckých dovednostech a i ve všech ostatních pohybech. Pokud člověk nemá dobrou rovnováhu, těţko pak dokáţe provést nějaký pohyb přesně a bezpečně. 5.

Kradmost – tu si můţeme vyloţit jako schopnost pohybovat se tiše, coţ

nám při pohybu pomůţe tak, ţe ten, kdo nás pronásleduje, neví, kde se právě pohybujeme. Tichý pohyb však není dobrý pouze z taktického hlediska, ale tichý pohyb většinou znamená i dobře provedený pohyb, při kterém dokáţeme perfektně ovládat svoje tělo a sílu, kterou vynakládáme na pohyb. 6.

Citlivost / dotek – v nejjednodušším slova smyslu „dotek“ v parkouru

znamená fyzickou citlivost v pohybu, schopnost pohybovat se koordinovaně, půvabně a přesně. Dobrý dotek dokazuje přesné umístění nohou a měkký kontakt se všemi povrchy. To znamená dobrou prostorovou orientaci a ovládání těla mezi překáţkami kolem vás. Také to dokazuje váš smysl pro spojení s ţivotním prostředím, váš cit pro povrchy a tvary překáţek, přes které se pohybujete. Dobrý dotyk znamená v praxi méně pohybů pro pohyb, kdyţ se pohybujete terénem, coţ dokazuje skutečnou ekonomiku pohybu a větší plynulost.

18

Základní techniky v parkouru: Balance / Cat balance – jedná se o rovnováţný pohyb na úzkých římsách a zábradlí. Cat balance je stejný pohyb, avšak po všech čtyřech končetinách. Cat leap / Cat-to-Cat – vis na překáţce, kdy se oběma rukama drţíme překáţky a dolními končetinami se o ni opíráme. Následně pak cat-to-cat znamená, ţe ve visu jednu nohu dáme výš, odrazíme se z ní a celé tělo v letu otočíme o 180 stupňů. Následně při dopadu na překáţku původně za našimi zády, brzdíme energii dolními končetinami, které dopadají na překáţku první, a opět se zachytneme rukama na překáţce. Překáţky většinou bývají v různé výšce. Drop – je seskok dolů z překáţky, kdy dopadáme na špičky s mírně pokrčenými dolními končetinami v kolenou. Po dopadu tělo pokračuje do mírného předklonu, aby co nejvíce ulehčilo námaze kolenou. Kong vault – překonání překáţky přeskokem snoţmo Planche – technika, při které se traceur vytáhne na překáţku z pozice ve visu. Precision jump – přeskok z jednoho místa / z jedné překáţky přesně na druhou, kdy po dopadu zůstáváme stát na místě. Vyuţívá se hlavně při skocích či dopadech na zábradlí, kdy nelze dopadnout jinak, neţ přesně a zůstat stát na místě. Roll – je základní pád v parkouru. Je to prakticky pád, jako v jakémkoliv bojovém umění – pád vpřed bez zaraţení. Tic-tac – odraz od jedné překáţky k získání výšky a výskoku na jinou překáţku. V běhu našlápneme na zeď do výšky pasu a odrazíme se směrem na stranu k jiné překáţce, kterou přeskočíme nebo na kterou vyskočíme. Turn vault – překonání překáţky s otočením o 180 stupňů. Například, pokud přeskakujeme zábradlí – přistoupíme k zábradlí, chytneme se levou rukou podhmatem, pravou rukou nadhmatem, provedeme přeskok, při kterém pustíme pravou ruku, otočíme se o 180 stupňů a opět se chytneme. Po přeskoku zůstane levá ruka na stejném místě (přetočí se na nadhmat), pouze tělo s pravou rukou je přesunuto na druhou stranu.

19

Wall run – překonání vysoké překáţky s odrazem o zeď. V běhu, před překáţkou, nakročíme nohou na zeď do výšky pasu - kinetická energie směřuje vpřed. Ve chvíli, kdy se tělo přiblíţí k překáţce „odrazíme se“ nohou na překáţce, lepší výraz bude spíše, ţe přesuneme směr kinetické energie směřující do zdi směrem vzhůru a tím dosáhneme vysokého odrazu. Tímto způsobem lze bez pomoci překonávat zdi i 4m vysoké. Některé techniky jsou zpracovány na videozáznamu v příloze č. 1.

20

2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je shrnutí dostupných informací o parkouru a zjištění subjektivních názorů traceurů na parkour.

21

3. METODIKA PRÁCE 3.1.

Strukturované interview

„Interview (z francouzského entrevoir, přeneseno do anglického inter a view) je metodicky vedený rozhovor s cílem získat potřebné informace, používaný především v žurnalistice (WIKIPEDIE, 2012).“ Otázky k interview byly vytvořeny v rámci projektu: „Boj, tanec, rituál (BoTaR) “, který probíhá od ledna 2011 a jeho hlavním řešitelem je doc. PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D. spolu se svým realizačním teamem z Fakulty sportovních studií z Masarykovy Univerzity v Brně. Jedná se o kvalitativní výzkumný projekt zaměřený na analýzu fenoménů boje, tance a rituálů v různých úpolových disciplínách a bojových uměních a tancích. Přehledný seznam otázek interview je přiloţen v příloze č. 2. V mém případě bude interview nahráno na diktafon.

3.2.

Skupina respondentů

Skupina respondentů jsou traceuři, kteří cvičí v Brně, jsou starší 18 let a parkouru se věnují více, neţ jeden rok. Zde uvádím přehledovou tabulku respondentů:

Přehledová tabulka respondentů Jméno / Přezdívka věk

dél ka zkuš enos tí s ouča s ná a kti vi ta pos ta vení ve s pol ečnos ti

Fi l i p

28 l et 1,5 l et

a kti vní

s tudent + pra cující

Ga bri el / Gecon

21 l et 4 roky

a kti vní

s tudent

Honza / Joa ni s

25 l et 7 l et

a kti vní

s tudent

Honza / Hrk

28 l et 2 roky

a kti vní

pra cující

Honza / Swi fft

25 l et 1 rok

a kti vní

s tudent + pra cující

Ka tka

28 l et 2 roky

a kti vní

pra cující

Ma rti n / Tos hi ro

30 l et 5 l et

nea kti vní

pra cující

Tomá š

27 l et 3 roky

a kti vní

pra cující

tab. 1

22

Filip: Věk 28 let, délka zkušeností cca rok a půl s přestávkami. V současné době aktivní a cvičí, pokud je čas. Pracující a student Pedagogické fakulty MU Brno, který v současné době plánuje a projektuje parkourové hřiště v Brně. Gabriel - Gecon: Věk: 21 let, délka zkušeností cca 4 roky. V současné době aktivní a současně jeden z nejzkušenějších traceurů a neoficiálních trenérů v Brně. Student Přírodovědecké fakulty MU Brno, který spolupracuje s Filipem na projektu parkourového hřiště v Brně. Honza - Joanis: Věk 25 let, délka zkušeností cca 7 let. V současné době jeden z nejzkušenějších aktivních traceurů v Brně, který se zaslouţil o rozvoj parkouru v Brně. Šefredaktor stránek www.parkour.cz. Student MU FSpS SEBS. Honza – Hrk: Věk 28 let, délka zkušeností cca rok a půl pravidelně a rok před tím nepravidelně. V současné době cvičí pravidelně 3x týdně a patří mezi jádro skupiny vedené Gabrielem. Pracující. Honza – Swifft: Věk 25 let, délka zkušeností cca rok pravidelně a před tím několik tréninků. V současné době aktivní a převáţně docházející na tréninky. Zaměstnán u PČR a student MU FSpS SEBS. Katka: Věk 28 let, délka zkušeností cca 2 roky. V současné době cvičí pravidelně 3x týdně a patří mezi jádro skupiny vedené Gabrielem. Pracující v rehabilitačním centru. Tomáš: Věk 27 let, délka zkušeností cca 3 roky s pauzami. V současné době cvičí, pokud je čas. Zaměstnán na Fakultě strojního inţenýrství VUT Brno a spolupracuje na projektu parkourového hřiště v Brně.

23

Toshiro: Věk: 30 let, délka zkušeností cca 5 roky. V současné době neaktivní. Jeden z neoficiálních trenérů Brněnského parkouru a také člověk, který se o rozvoj parkouru v Brně nezaslouţil pouze trénováním, ale i staráním se o web www.parkour.cz. Pracující.

24

4. VÝSLEDKY A DISKUZE

4.1.

Strukturované interview

V rámci mojí bakalářské práci jsem provedl interview mezi traceury, jak oni vnímají parkour a co pro ně znamená. A zde jsou výsledky:

Otázka č. 1: Zajímá mě vaše motivace pro parkour. Můžete mi popsat okolnosti, za kterých jste začal s parkourem? Co vás motivovalo k parkouru, jakým způsobem jste se o ní dozvěděl a jaké byly vaše začátky? Většina traceurů se k cvičení dostala zcela náhodně. Většina z nich viděla nejdřív videa na internetu a následně zjistili, ţe se parkour cvičí i v Brně. Podnětem ke cvičení většiny traceurů byla potřeba a chuť se hýbat, rozvoj své kondice a ze začátku i umět to, co jiní neumí. Toshiro: „Brácha přišel prostě s tím, že jako zajímavá činnost parkour, budem od někaď skákat a lozit po stromech. Člověk si prostě vzpomněl na dětství, že takový věci dělal, jako přirozeně, že prozkoumával okolí, lozil po kůlně dědovi a skákal z ní do písku a takovýto věci.“ Katka: „Viděla jsem, kde sme to byli, v Oslu, nějakým takovým parku, ten park byl hnusnej, ale byli tam parkouristi a právě tam měli něco jako Jam (sraz parkouristů k předání zkušenostní a společnému cvičení – pozn. autora) nebo něco. Sem tam tak jako stála a zírala na ně a zbytek naší skupiny mě musel odtáhnout.“ „Pak řekli, že jsou to parkouristi, ale netušila jsem, že je to i u nás. A pak mi řekli, že je to i u nás a našli mi to na internetu, kamarádi. A tak jsem tady.“ Joanis: „Viděli jsme na internetu video, nebo spíš kolovalo jedno video hodně. A já jsem říkal, mě to nebaví prostě se na to furt dívat a všichni vidí Davida Bella, na videu, jak skáče a říkají, jak je super a nikdo to nejde zkusit. Já jsem v té době 25

nedělal žádnej sport, měl jsem pauzu mezi sporty, co sem přestal a nezačal ještě s něčím dalším a chtěl sem něco dělat. Říkám, tak to pojďme zkusit. Vzal sem pár kamarádů a začal sem hopsat přes zábradlí a podobně. Jo, taká ta první myšlenka byla jo, chci se naučit salto dozadu, chci přeskočit auto přes střechu a postupem času se to vyvíjelo jinam a směřoval jsem to víc prostě k tréninkům vyloženě fyzicky a ta myšlenková rovina potom.“ Gabriel: „Hlavním hybatelem byl můj kamarád soused, kterej skákal takovým tím hodně amatérským způsobem ještě v dobách, víš co, když já nevím, třeba Joanis skákal tady takový to, že se sešla parta kluků a skákala přes blbosti. A von, u něj sem se díval na nějaký videa a říkal, že je to fajn věc, že to dřív dělával, ale že už je línej. A já sem se na to díval a říkal sem si hmmm... to by mě fakt bavilo, škoda, že su na to tak starej. To mi bylo těch 18. A on na to říkal, že sem prostě blbec, že to mám jít zkusit. A říká: „Hele, druhej den, zítra je zrovna trénink.“ To bylo myslím zrovna s Toshirem a Joanisem, tak říkal, ať tam prostě jdu. A já sem před tím dělal atletiku a tak, ale takový pouto sem k tomu neměl, takže sme si řekl: „Proč ne.“ a od tý doby sem začal prostě chodit.“

Otázka č. 2: Jakou máte motivaci v současnosti? Liší se nějakým způsobem? Popište hlavní rozdíly. Postupem času začínají vznikat větší rozdíly ve vnímání parkouru. Někteří jej berou, jako svoji ţivotní cestu, jiní, jako zábavu a velká část, jako moţnost rozvoje svých fyzických a psychických schopností. Honza: „Teď to přechází do takové dost i duševní roviny, že čtu si nějaké knížky o budhismu nebo takhle. O životě v přítomném okamžiku a tak dále. A snažím se to aplikovat i v parkouru nebo parkour mi dost pomáhá tyto věci odhalovat nebo poznávat. Soustředění se na současnost, nezabývání se myšlenkami, které odpoutávají pozornost od přítomného okamžiku a tak dále.“

26

Otázka č. 3: Co je to parkour? Jak byste jej stručně charakterizovali? Kdyţ jsem se zeptal na charakteristiku parkouru a jeho definici, tak jsem získal ne jen definice vyčtené z knih, ale i definice, které si jednotlivý traceuři vytvořili vzhledem k domu, co pro na parkour znamená. Toshiro: „Být silný, abys byl užitečný.“ Tomáš: „Pro mě je to hlavně taková, jak bych řekl, tréninková metoda, prostě nějakým takovým přirozeným pohybem.“ Katka: „Jako součást umění ovládat vlastní tělo.“ Joanis: „Parkour je současná metoda tréninku těla, rozvíjející, ehm.. tréninku těla a samozřejmě i nějaké té mentální úrovně, zaměřující se na efektivní pohyb a žití člověka v jeho přirozeném prostředí v místě, kde žije. Důležitý pro parkour je tak jak jsem říkal, je fyzický, nějaký mentální – psychický a důležité je pro něho prostředí okolo. Není vyloženě nutný nějaký pohyb nebo tak. Měl by tam být, ale někteří lidi nemůžou skákat přes překážky tak jako třeba Zony (pozn. autora - člen parkourové a freerunnové skupiny Urban Sense) ....“ Filip: „Pro mě je to schopnost ovládnutí vlastního těla přes různé překážky a je to všestranný rozvoj prostě veškerých možných motorických a dovedností jako lidskýho těla. A je to taky hodně práce s psychikou a to mě na tom taky občas zajímá.“ Honza: „Určitě na povrchu to vypadá jako pohybová aktivita, pořád bych ho tak definoval, primárně, jako pohybovou aktivitu spořívající v zlepšování schopností pohybovat se v prostředí bez nějakých omezení nebo omezení překážkami, které vytvářejí lidi, nebo stavějí lidi. Takže primárně je to pohybová aktivita a sekundárně a čím dál víc, u mě začíná nabývat na významu ta definice, že to je životní filozofie, jak se zlepšovat, jak žít plno hodnotnější aktivnější život.“

27

Gabriel: „Pro mě nejvíc, jako nejpřesnější charakteristikou je umění pohybu.“ „Umění pohybu beru jako dokázat reagovat na prostředí okamžitě a pohybovat se v něm plynule a teď nemluvím jenom o prostředí fyzickým, že jo.“ Já osobně bych se dokázal ztotoţnit se všemi definicemi. I kdyţ jsem ovlivněn rozhovory, můj vlastní názor by vypadal asi takto: Jedná se o určitou moţnost tréninku, kdy rozvíjíme své tělo přirozeným způsobem a zároveň získáváme technické dovednosti k lepšímu pohybu ve světě. Důleţitou součástí je i psychika, jelikoţ na kaţdém tréninku překonáváme sami sebe, kdyţ stojíme nad překáţkou a přesvědčujeme se, zda ji dokáţeme překonat nebo ne. Z profesního hlediska, vidím v parkouru výbornou tréninkovou metodu pro

výcvik PČR při

pronásledování pachatelů nebo naopak útěku z bezvýchodných situací.

Otázka č. 4: Co pro vás znamená být parkouristou / treceurem? Prakticky pro všechny to znamená rozvíjet sám sebe a zlepšovat svoje schopnosti a dovednosti cvičením parkouru a utuţováním své fyzické a psychycké kondice. Toshiro: „Bej fyzicky schopnej pomáhat a ovlivňovat svět.“ Joanis: „Snažit se trénovat a rozvíjet se, abych prostě když jdu večer spát, byl lepší, než když sem ráno vstal.“ Gabriel: „Být silný a to ve všech ohledech.“

28

Otázka č. 5: Co znamená být členem skupiny parkouru? Jaké jsou mezi vámi vztahy? Pokračují tyto vztahy i mimo aktivitu v soukromém životě? Pokud někdo přestane s parkourem, zůstává s vámi v sociálním vztahu? I kdyţ parkour není teamový sport, kdy je potřeba, aby všichni spolupracovali, a jedná se spíše o aktivitu velice individuální, vyvinuly se mezi traceury silné vztahy, kdy si navzájem pomáhají a radí, jak nejlépe trénovat. Tyto vztahy však jiţ méně pokračují v soukromém ţivotě. Více se stává, ţe se lidé nejdříve znají ze soukromého ţivota, ze školy, práce a pak teprve začnou spolu s parkour. Slabší vztahy v soukromí jsou také způsobeny tím, ţe parkour je velice mladá disciplína, není tolik rozšířená a málo kdo u ní vydrţí déle, neţ jeden dva roky. Katka: „V tý naší skupině je to právě úplně super, to je právě jako jeden z důvodů, proč tam strašně ráda chodím. Je to takovej ten správnej druh hovad, ale při tom jako si pomáhají a tak. Takový dobrý. Takovej specifickej, jak se jako říká, že ty extrémní zážitky lidi spojujou, tak tohlensto je jedena z těch věcí, extrémní zážitky. Jakože pak znáš toho člověka úplně jinak, než znáš normální lidi.“ Gabriel: „Pro většinu z nás, podle mě, parkour je jednou hlavních náplní soukromýho života, takže spíš naopak, pak to není tak, že člověk skončí s parkourem a začíná soukromej život, ale skončí s prací, školou a podobně a tehdy začíná jeho soukromej život. A to je parkour. A tam se scházíme, takže to přátelství je rozhodně dost silný v tomhle.“

Otázka č. 6: Popište v obecné rovině, jaký cíl, jaký smysl má parkour. Cíl v obecné rovině parkouru by se mohl shrnout, do slova „zlepšovat se“, nebo „neustále kráčet kupředu“. Toto je však velice individuální. Kaţdý má svůj cíl, a jelikoţ se jedná o velice volnou disciplínu, obecný cíl není přímo dán.

29

Joanis: „Obecně. Zdokonalit člověka, aby byl připraven na všechno, co ho v jeho prostředí čeká. A to né jenom po fyzické stránce, ale po stránce psychické. Aby byl obecně schopnějším, silnějším a hlavně užitečnějším člověkem.“ Honza: „neviděl bych tam nějaký konkrétní cíl, jako něčeho dosáhnout a pak už to máš za sebou. Já to vidím spíš jako takovou cestu, jak se neustále posouvat někam kupředu a rozvíjet se.“

Otázka č. 7: Jaký má smysl, cíl parkour pro vás? Vysvětlete případné rozdíly mezi obecnými a vašimi cíli. Proč se na to zaměřujete? Otázka č. 8: Co byste chtěl ve vaší aktivitě (parkouru) dosáhnout? Jelikoţ určit obecný cíl, či smysl parkouru není jednoduché, individuální smysl a cíle parkouru se určují ještě o něco hůře. Kaţdý má svůj malý či velký cíl či smysl. Z globálního hlediska těţko hledat rozdíly mezi obecnými a individuálními cíly, jelikoţ parkour je individuální a kaţdý si ho přizpůsobuje pro sebe samotného. I kdyţ se moţná stále opakuji, ale i tak semnou bude pravděpodobně většina traceury souhlasit, cíl pro všechny je nepřestat cvičit. V parkouru je cíl cesta a ta je bez cíle. Toshiro: „Přímo v parkouru? To je právě na tom hezký, že to právě nemá nějaký konkrétní cíl, prostě sem chtěl trénovat a vidět, kam to povede. Trénovat víc, prostě pokrok.“ Katka: „Hmmmm, to je konečně zajímavá otázka. Hele, asi ničeho. Nebo spíš, abych mohla jako trénovat. Pořád trénovat, že jo. To je přece, to je jedna z těch věcí, kde nemáš cíl, ale cesta samotná je tím cílem. Pro mě.“

30

Joanis: „No, salto dozadu už sem zvládnul. Auto přes střechu už sem taky přeskočil a od tý doby sou ty cíle tak jako mlhavě předemnou. Určitě bych chtěl získat nějakou trenérskou licenci, co mají Parkour Generation, nebo tak.“ Filip: „Mým cílem je dělat parkour a nebo obecně posilovat s vlastním tělem.“ Honza: „To se tak nedá říct, že by bylo něco konkrétního, čeho chci dosáhnout, ale já právě tu cestu vidím tak, že vždycky mám před sebou nějaký další krok, další věc, co chci udělat a teďka nezvládnu. Prostě až tuhle věc zvládnu, tak se brzo najde nějaká jiná věc, trošičku těžší, trošičku složitější a to bude zas další krok na té cestě.“ Gabriel: „No, čím dýl ho dělám, tím víc si říkám, že jakási profesionalita těch tréninků by byla dobrá. Prostě nedokážu si představit práci, která by mě bavila víc, ačkoliv by byla samozřejmě mizerně placená a podobně.“ „Abych mohl fakt dlouhodobě, celej život trénovat. Protože parkour jako nekončí, tam není jako cíl, že bych si řekl: „Tak dostanu se tady, skočím double konga a umím to a dobrý. Dělal sem parkour.“, že jo, tak to není. Jedním z těch smyslů je naopak vydržet trénovat nebo vydržet v tom stavu mysli do smrti.“

Otázka č. 9: Co budete dělat poté, jakmile to dosáhnete? Jak můţeme dosáhnout něčeho, co nemá cíle? Joanis: „Co se týče toho, těch poznatků a trenérských zkušeností, tak samozřejmě předávat dál.“

31

Otázka č. 10: Co vás v případě krize, náhlé nechuti k parkouru, motivuje k návratu / pokračování? Je to moţná zvláštní, ale u většiny traceurů nějaká velká nechuť nebo krize, ţe by nechtěli cvičit, nenastává a pokud uţ nastane, tak velice rychle sama zmizí z důvodu, ţe jim samotný pohyb chybí. Někteří si v krizi pomáhají psaním textů o parkouru nebo sledováním videí, ale vţdy se projeví absence pohybu a jdou opět trénovat.

Tomáš: „Pak mě k tomu vrátilo to, že mě ten pohyb prostě chyběl. Jo. A čím víc cvičím tak mě ten pohyb pak chybí.“ Katka: „Já sem asi ještě neměla nechuť.“ Joanis: „Když vyloženě mám nechuť, tak je to tak že třeba nejdu trénovat a po čase mám najednou strašnou chuť.“ Gabriel: „To záleží na tom, jaká nechuť. Zatím sem neměl delší, než den dva tři, že by se mi nechtělo. A takhle většinou stačí, že vypíšu rychle trénink, než si to rozmyslím a pak musím přijít, protože přijde někdo další. A to fakt funguje.“

Otázka č. 11: V obecné rovině, obsahuje parkour nějaké způsoby chování, pravidla, opakující se vzorce? Jelikoţ parkour patří k freestylovým disciplínám, schází se zde opravdu velice velká sorta lidí, kteří toho nemají mnoho společného, snad jen to, ţe chtějí cvičit a zlepšovat se. Samozřejmě záleţí na skupině, se kterou cvičíte, kdy kaţdá je trochu jinak orientovaná, ale obecně je parkour pro všechny, kteří se chtějí hýbat. Pokud je o pravidla, tak ty bychom měli mít zafixované v sobě a to je samozřejmě chovat se ohleduplně, nic neničit a hlavně v parkouru neriskovat.

32

Toshiro: „Na parkouru je dost hezký to, že prostě vycházíš z toho, seš tam, kde seš, podívej se na sebe no a zjisti, kam chceš jít no a prostě trénuj.“ Tomáš: „Je tam jaká si taková ta úcta k tomu prostředí, kde cvičíme jo třeba.“ „Mě to přijde jako velká analogie třeba, třeba s tím aikidem, tam taky vždycky Richard (pozn. autora Richard Krejčí 3. Dan Aikido) říkal, že máme cvičit opatrně, abysme měli příště s kým cvičit.“ Katka: „Jako že jo, maj něco společnýho, takový to, takový to, že sou cáklý, že jo. Že sou ochotný trénovat venku i třeba když je hnusně nebo se prostě sedřít, jako že sami sebe sedřít z kůže. Což vlastně tam děláš, protože normálně když jako seš na tréninkách nějakejch tak tě dře z kůže někdo a ty v podstatě nemáš na výběr, zatím co tady máš na výběr.“ „Tady je to tak, že můžeš a nemusíš a přitom ti lidi dřou mnohem, mnohem víc, než co sem kde zažila jinde. Jako že sou tu lidi, co umí být tvrdý na sebe.“ Joanis: „Ten trénink vyvolává v člověku určitou prostě, já nevím, řeknu respekt k těm překážkám, a tak dál. Jednak to samozřejmě vychází ze strachu, z nějakých vlastních limitů, druhá věc je že časem poznáváme, že ty překážky nejsou úplně stoprocentně dokonalé. Tam se kýve zábradlí, tam se drolí stěna a to se tak nějak spojuje i s nějakým respektem k lidem.“ Filip: „Podle mě je tam akorát potřeba dodržovat nějakej přístup k těm lidem, který choděj kolem a taky si vybírat vhodný místa, aby se prostě něco neničilo, aby tam nejezdili zbytečně policajti.“

33

Otázka č. 12: Myslíte, že vy osobně u prováděné aktivity (parkouru) konáte nějaké úkony, které nemusí mít racionální základ, které se někomu zvenčí mohou zdát zvláštní (případně nepochopitelné, směšné, exotické, originální...)? Jaké to jsou? Zkuste je co nejpřesněji popsat. Jelikoţ v parkouru je třeba rozvíjet všechny svaly v těle a nepouţívají se při něm prakticky ţádné nástroje a pomůcky, pouze okolí, provádíí se zde i cviky, které běţně na tréninku nepotkáte. Je to například chození po čtyřech a to jak na zemi, ze schodů, do schodů pozpátku, tak třeba i na zábradlí (cat balance). Většina cviků však racionální základ má a to takový, ţe rozvíjí jiné svalové skupiny a o to v parkour jde. Při vlastním technickém tréninku jiţ můţe nezúčastněným osobám přijít zvláštní cokoliv. Ţe se skáče přes zábradlí 100x a pořád znovu, ţe se snaţíme vylézt na zeď, která je příliš vysoká nebo i jen ţe skáčeme na zemi přes šířku chodníku, vše je ale trénink ke zlepšení koordinace, svalové dispozice a lepšímu a efektivnějšímu pohybu. Toshiro: „Dneska je už dost zvláštní, že se člověk pohybuje.“ Katka: „Já provádím úplně všechno, co se lidem zdá divný.“ „To co my děláme je pro ty lidi nepochopitelný.“ Joanis: „Třeba typicky chození po čtyřech. To je strašně, strašně vtipná věc pro ostatní diváky, ale při tom to je záležitost celkové koordinace člověka.“

Otázka č. 13: Myslíte si, že v minulosti se vaše aktivita (parkour) dělala stejně, sledovala stejné cíle, měla stejný význam, než v současnosti? Popište rozdíly, pokud jsou. Co podle vás to způsobilo, že to tak je? Jako všechno i parkour se vyvíjí. Parkour začínal jako zábava, později přešel do tréninku, tvrdého drilu, ţivotní cesty a nyní i do pozice komerčního předvádění se. Vše ale záleţí na lidech, kteří jej cvičí. Skupina vedená Gabrielem

34

(původně Toshirem) se snaţí pracovat na sobě, zlepšovat svou fyzickou i psychickou kondici, ale o předvádění mluvit nelze. Nechodí nikam ukazovat, co umí, cvičí sami pro sebe.

Ale jsou i skupiny, kdy se místo tvrdého

tréninkového drilu cvičí více akrobacie, následně se natáčí videa, které se různě prezentují a navzájem se předvádějí a snaţí se dosáhnout něčeho víc, neţ ten nebo onen. Parkour, závisí na lidech a jsou lidé, co ctí původní myšlenky a lidi, kteří parkour přetvářejí v něco, co původní zakladatelé určitě nenapadlo. Toshiro: „Je to dost podobný. Prostě ta idea je pořád stejná.“ Otázka č. 14: Přenášíte vy osobně nějaké činnosti z tréninku do běžného života? Které to jsou? Jakým způsobem je přenášíte? Parkou cvičíme pro to, ţe chceme zlepšit sami sebe a to v ţivotě celkově. Jednotlivé techniky se hůře přenáší do běţného ţivota, jelikoţ většinou máme s sebou nějakou zátěţ, jako je například batoh, taška, nebo cokoliv jiného a v tu chvíli je pro nás pohyb sloţitější. V nebezpečné situaci bychom toto břemeno odhodili a běţeli, ale jen tak, abychom někde přeskočili zídku, to neuděláme. Parkour do běţného ţivota spíše přenášíme myšlením, kdy zvládáme lépe překonávat překáţky, respektujeme okolí, ale i jakýmkoliv pohybem. Protoţe parkour rozvíjí všechen pohyb, ne jen při skocích. Toshiro: „Ty sám člověk seš sám nástroj, a když prostě seš lžička, umíš prostě jenom polívku, když seš prostě švýcarskej nůž, tak umíš spoustu věcí.“ Tomáš: „Při řešení nějakých problémů si vzpomenu na takovou tu klasickou myšlenku, že je to o tom překonávání překážek.“ Honza: „Já v poslední době tak nějak přestávám odlišovat, jako co je trénink a co je normální život, více méně to nějak spojuju.“

35

Gabriel: „Jedna z věcí, co sem si všiml je, že sem se naučil motivovat lidi, jako z tréninku.“

Otázka č. 15: Jaký význam má pro vás vítězství nad druhými? Obecně za to, jelikoţ parkour je nesoutěţní disciplína, tak i pro většinu traceurů vítězství nad ostatními nemá nijak velký význam. Spíše prohra (nad sebou samým) je motivuje, aby byli lepší, ale samo vítězství je nijak nenaplňuje. Toshiro: „Hele, ten soutěživý faktor, vidím to i v jiných věcech. Je to zásadní hnací motor prostě pro spousty činností. Kdyby lidi nesoutěžili, tak by principielně asi nedělali nic.“ Gabriel: „Přejít nějakou dráhu na čas, to už není parkour, i kdyby byla sebesložitější, takže prostě to je nějaký běh přes překážky, dejme tomu. Nebo jako překonávání překážek. Ale podle mě je většinou, a nemluvím jen za sebe, člověk spíš překonává právě sebe než ostatní.“

Otázka č. 16: Je ještě něco, co byste chtěl v souvislosti s vámi a aktivitou (parkourem) sdělit? Jelikoţ skupina traceurů, se kterými jsem prováděl interview, nejsou exhibicionisti, byli rádi, ţe rozhovor skončil. Jediní, kdo mi poskytli další informace, byli Filip a Gabriel, kteří se v nynější době zabývají vytvořením parkourového hřiště zde v Brně, a tak mi k tomu podali pár informací. V současné době jako zpracovává Filip bakalářskou práci na Masarykově Univerzitě, kde je stěţejní vytvoření parkourového hřiště. Tento projekt byl nabídnut na vytvoření v Brně v Králově Poli, kdy na magistrátu se setkal s velkým nadšením. V současné době se zpracovávají návrhy na překáţky, kdy je hlavní

36

problém s materiálem. Pro parkour by byl nejlepší beton, který se nezničí, ale jelikoţ se má jednat o kombinaci dětského hřiště a hřiště pro parkour, beton není úplně vhodný. Toto bude asi největší oříšek k rozlousknutí. Jiţ bylo osloveno několik firem, zabývajících se stavbou betonových skateparků, dětských hřišť a sportovišť, ale kdy a kde přesně a jestli vůbec bude parkourové hřiště stát je zatím ve hvězdách. Prozatimní

situační

plán

a

prezentace,

která

byla

představena

představenstvu na Magistrátu v Králově poli a je součástí přílohy (příloha č. 3). Dále jsme s Gabrielem polemizovali o zaloţení parkourové školy, získání zahraniční licence pro oficiální trénovaní parkouru, popřípadě zavedení parkouru, jako předmětu na vysoké škole, například na Masarykově Univerzitě v Brně. Tyto témata však nechám nerozvedená, připravená k dalšímu moţnému zpracování v diplomové práci.

37

Závěr V mé bakalářské práci jsem shrnul, co to je parkour, jeho historii, filozofii a především názor cvičenců parkouru na parkour. Dále jsem zařadil parkour mezi bojová umění a určil rozdíl mezi parkourem a freerunningem. Nejvíce poznatků o parkouru jsem však získal vlastním cvičením, díky kterému jsem postupně pochopil i filozofii parkouru a mohl tuto bakalářskou práci sepsat. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit názor traceurů na parkour, kdy výsledky jsou vidět v části interview, takţe byl cíl práce splněn. Z rozhovorů vyplývá, ţe většina traceurů nevidí v parkouru jen moţnost cvičení, ale postupně se dostávají do fáze, kdy přechází i do filozofické roviny a parkour se stává jejich ţivotní cestou. Jejich cílem je zlepšovat svou fyzickou a psychickou kondici, cvičit a cvičit a to vše, jak jen dlouho to půjde. Také jsme zjistili, ţe se v současnosti pracuje na parkourovém hřišti a někteří traceuři mají vizi v moţnosti vyučování parkouru na sportovních vysokých školách, nebo zřízení přímo škol parkouru, jako je tomu v zahraničí. Z tohoto nám vznikly nové otázky, které bude třeba dále zodpovědět: -

Bude v Brně stát první parkourové hřiště v ČR?

-

Bude se parkour vyučovat na školách v ČR?

-

Vznikne oficiální parkourová škola v ČR? Z vlastní profese si dále kladu otázku: Bylo by moţné u policie pouţít

parkour jako výcvikovou metodu pro pronásledování pachatele?

38

Seznam použité literatury:

Knihy: CRUDELLI, (2011) - CRUDELLI, Chris. Cesta bojovníka: bojová umění a bojové techniky z celého světa. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2248-4.

EDWARDES, (2009) - EDWARDES, Dan. PARKOUR GENERATION. The Parkour & Freerunning handbook. London: Virgin, 2009. ISBN 978-0-7535-1968-4.

Meyer & Meyer Sport, (2011) - The Ultimate Parkour & Freerunning book: Disscover your possibilities!. Maidenhead: Meyer & Meyer Sport, 2011. ISBN 978-184126-319-9. REGULI, (2005) - REGULI, PhDr. Bc. Zdenko. Úpolové sporty. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2005. ISBN 80-210-3700-8.

ROCHHAUSEN (2011) - ROCHHAUSEN, Sascha. Teaching PARKOUR SPORTS in School Gymnastics. Germany: Books on Demand GmbH, Norderstedt, 2011. ISBN 9783-8423-7564-2.

39

Web: BEDŘICH, DOVALIL, (2009) - PhDr. Ladislav Bedřich, CSc, doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc, Sylabus teorie a didaktika sportu I, [online]. 15. ledna 2001, 11.4.2012 [cit. 2012Dostupné

04-11].

z:

https://is.muni.cz/auth/do/1499/el/estud/fsps/js0 9/sylabus/web/index.html

BELLE, (2011) - David Belle: Parkour. David Belle [online]. 2009-2011 [cit. Dostupné

2012-03-13].

z:

http://www.davidbelle.com/parkour.php WIKIPEDIE, (2012) - WikipediE: Parkour. Wikimedia Foundation: Otevřená encyklopedie [online]. 15. ledna 2001, 4. 3. 2012 [cit. Dostupné

2012-03-13].

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Parkour WIKIPEDIE, (2012) - WikipediE: Interview. Wikimedia Foundation: Otevřená encyklopedie [online]. 15. ledna 2001, 4. 3. 2012 [cit. Dostupné

2012-03-13].

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Interview

Parkour.cz

[online].

2005

-

2012

[cit.

2012-04-02].

Dostupné

z:

http://www.parkour.cz/ David Belle. CSFD.cz: Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2001-2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/17808-david-belle/

40

Diplomové a bakalářské práce: NÁVRATIL, (2007) - NÁVRATIL, Jindřich. Le Parkour. Olomouc, 2007-04-11. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra Učitelství.

Zákony: LZPS, (1992) - Česká republika. Listina základních práv a svobod. In: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Předsednictvo České národní rady, 16. prosince 1992. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

41

Přílohy: 1. Seznam otázek k interview 1. Zajímá mě vaše motivace pro parkour. Můžete mi popsat okolnosti, za kterých jste začal s parkourem? Co vás motivovalo k parkouru, jakým způsobem jste se o něm dozvěděl a jaké byly vaše začátky? 2. Jakou máte motivaci v současnosti? Liší se nějakým způsobem? Popište hlavní rozdíly. 3. Co je to parkour? Jak byste jej stručně charakterizovali? 4. Co pro vás znamená být parkouristou / treceurem? 5. Co znamená být členem skupiny parkouru? Jaké jsou mezi vámi vztahy? Pokračují tyto vztahy i mimo parkour v soukromém životě? Pokud někdo přestane s parkourem, zůstává s vámi v sociálním vztahu? 6. Popište v obecné rovině, jaký cíl, jaký smysl má parkour. 7. Jaký má smysl, cíl parkour pro vás? Vysvětlete případné rozdíly mezi obecnými a vašimi cíli. Proč se na to zaměřujete? 8. Co byste chtěl ve vaší aktivitě (parkouru) dosáhnout? 9. Co budete dělat poté, jakmile to dosáhnete? 10. Co vás v případě krize, náhlé nechuti k parkouru, motivuje k návratu / pokračování? 11. V obecné rovině, obsahuje parkour nějaké způsoby chování, pravidla, opakující se vzorce? 12. Myslíte, že vy osobně u prováděné aktivity (parkouru) konáte nějaké úkony, které nemusí mít racionální základ, které se někomu zvenčí mohou zdát zvláštní (případně nepochopitelné, směšné, exotické, originální...)? Jaké to jsou? Zkuste je co nejpřesněji popsat. 13. Myslíte si, že v minulosti se vaše aktivita (parkour) dělala stejně, sledovala stejné cíle, měla stejný význam, než v současnosti? Popište rozdíly, pokud jsou. Co podle vás to způsobilo, že to tak je? 14. Přenášíte vy osobně nějaké činnosti z tréninku do běžného života? Které to jsou? Jakým způsobem je přenášíte? 15. Jaký význam má pro vás vítězství nad druhými? 16. Je ještě něco, co byste chtěl v souvislosti s vámi a aktivitou (parkourem) sdělit?

2. DvD - Video prezentace některých technik parkouru 3. DvD - Situační plán parkourového hřiště

42

Resumé: 1. Téma práce: Parkour jako ţivotní cesta 2. Cíl práce: Shrnutí dostupných informací o parkouru a získání subjektivního názoru traceurů na parkour. 3. Metody práce: Studium relevantní literatury, interview, osobní zkušenosti trénováním parkouru 4. Výsledky práce: Byla zjištěna historie a filozofie parkouru a také subjektivní názor traceurů. Parkour byl zařazen mezi bojová umění a zjistili jsme rozdíl mezi parkourem a freerunningem. 5. Přínos: Utřídění historie parkouru, zjištění rozdílu mezi parkourem a freerunningem a zjištění subjektivního názoru traceurů na parkour.

Resume: 1. The topic of the work: Parkour as a way of life 2. The aim of the the work: Summary of available information on parkour and getting subjective opinion on parkour traceurs. 3. The methods of the work: Study of relevant literature, interviews, personal experience by training parkour. 4. The results of the work: It founds the history and philosophy of parkour and subjective opinion of traceurs. Parkour was ranked among the martial arts and found the difference between parkour and freerunning. 5. The contribution of the work: Sorting the history of parkour, determine the difference between parkour and freerunning findings and subjective opinion of traceurs to parkour.

43

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2020 TIXPDF.COM - All rights reserved.