Svatý českodubský ostatkový kříž


1 ZDISLAVA měsíčník litoměřické diecéze Ročník XI číslo 9 - říjen Svatý českodubský ost...
Author:  Matěj Němeček

0 downloads 2 Views 6MB Size

Recommend Documents


KNIH!,;Eěmcrví SVATOJANSKĚHČCísw 141;znás _ ; DĚDICTVÍ SVAT NSKÉHO NA ROK ? Ž.; CENA 2 K 50 hal. $.; OYRILLO-METHODĚJSKÁKNIHTISKÁRNA v xotrby
1 IM.W:]!!!:Whlllšliliéižilllltl!!!'KMM Í HIIlIIIHlHHJUIIIWWllWWIMIHmm' _.nuunumml.., m.... *v h &Šm'čsúa- \. '...

j k k k i k k k k k j k j j j j ij i k k jk k k jk k j j i
1 1.Stá-la Mat-a od-ho-dla-ně v sl-zách ve- dle ří-že Pá-ně, na te-rém Syn e-í pněl. Je- í du-&scaron...

k 1 k 7 k 11 k 20 k 23
1 1 Nederland 5 Munten 700jr bestaan A dam alke munt = 1 stadsflorijn F 2,00 2 Nederland PF 22 stadspostzegels 1,50 3 Wereld Div (on)afgeweekte zegels...

k 1 k 2 k 5 k 11 k 21 k 26 k 29
1 1 Nederland GB 13 F 4,00 0,50 2 Nederland GB 66 F 16,00 2,00 3 Nederland GB 119 4,00 0,25 4 Nederland GB ,00 BOD 5 Nederland OG 606 F 15,00 1,00 6 N...

k 2 k 4 k 8 k 11 k 25
1 KAVELLIJST muntenveiling februari 2017 Kav Land Stat Jaar Cat.nr/omschrijving Cat.prijs Inz.prijs Opbr 1 Nederland ZF penning 5 stuks 50,00 25,00 2 ...

DW955(K) DW965(K) DW966(K)
1 DW955(K) DW965(K) DW966(K)2 A3 3 B 10 C4 D5 SNOERLOZE HAAKSE BOORMACHINE DW955/DW965/DW966 NEDERLANDS Gefeliciteerd! U heeft gekozen voor een elektr...

K 7 K 7, ,
1 De "K7" met watergekoelde motor werd ontworpen voor veelvuldig gebruik en voor de verwijdering van hardnekkige vervuiling op bv. paden, zw...

K 2 K 2, ,
1 De "K2" is uitgerust met twee lichtlopende wielen, een spuitpistool, een 4 m lange hogedrukslang, een spuitlans, een vuilfrees met roteren...

K 7 K 7, ,
1 K 7 De "K7" met watergekoelde motor werd ontworpen voor veelvuldig gebruik en voor de verwijdering van hardnekkige vervuiling op bv. paden...

K 5 K 5, ,
1 De K5 voor middelmatige vervuiling is ideaal voor de reiniging van grote voertuigen, stenen muren of fietsen. Deze hogedrukreiniger is uitgerust met...


ZDISLAVA

měsíčník litoměřické d i e c é z e

Ročník XI

číslo 9 - říjen 2 0 0 6

www.biskupstvl-ltm.cz

Svatý českodubský ostatkový kříž Biskup Pavel Posád posvětil 15. září v Českém Dubu repliku románského ostatkového kříže. Originál nalezli archeologové při vykopávkách v prostorách zaniklého johanitského kláštera před třemi lety. Nález zlaceného dvouramenného kříže z přelomu 12. a 13. století je v českém prostředí naprosto unikátní. Stejně unikátní jsou i souvislosti tohoto nálezu. Hrob, ve kterém archeologové kříž našli, patřil podle několika antropologických rozborů ženě. Není běžné, aby se v řadovém hrobě našla taková památka. A je naprosto nebývalé, aby v mužském klášteře byla pohřbena žena. Dvojramenný románský kříž byl po šesti stoletích v zemi ve velmi špatném stavu a poté, co se dostal na vzduch, začal se rychle rozpadat. Restaurátorka Alena Šilhová v průběhu prací sbírala informace pro vytvoření repliky,

kterou zhotovil akademický sochař Andrej Šumbera. Ten v minulých letech restauroval i relikviář svatého Maura. Repliku kříže vytvořil stejnou technikou, jakou pracovali středověcí zlatníci. To proto, aby památka měla co nejpůvodnější atmosféru. Ve Velkém sále Johanitské komendy svaté Zdislavy v Českém Dubu biskup Posád slovy: Ať je posvěcen a požehnán tento kříž ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého požehnal repliku ostatkového kříže a vložil do něj původní ostatek, kousek dřeva z původního kříže. Kříž bude vystaven v Podještědském muzeu v Českém Dubu a věřící z ostatních částí diecéze budou mít možnost se s ním seznámit v průběhu oslav 950 let od založení Svatoštěpánské kapituly, kdy bude vystaven v Litoměřicích. Nález tohoto kříže považují archeologové, historici i církev za mimořádný historický objev. Redakce Zdislavy se obrátila na odborníky jednotlivých disciplín s žádostí o jejich odborné příspěvky, které bude postupně uveřejňovat v následujících číslech jsr, foto Petr Šimr

2 Farnosti na internetu Prezentovat farnost na internetových stránkách je dnes jedním ze způsobů, jak dát vědět našemu okolí, že církev v daném městě či vesnici není mrtvá. Na internetových stránkách můžeme dát na vědomí často pohnutou historii kostela a obce, kulturní význam památek jako jsou sochy, fary a kostely a také zvídavým čtenářům dát pozvánku na nějakou akci ve farnosti. Život ve farnosti jsou „minimálně" mše a jejich rozvrh, a nebo třeba příprava na biřmování, schůzky mládeže, brigády na kostele, koncerty, atd. Chci připomenout, že nedávno byla vyhodnocena celostátní soutěž internetových stránek farností v České republice. Soutěže se zúčastnilo asi 70 farností. První místo obsadila pražská farnost Strašnice (strasnice.lantanet.cz), druhé brněnská farnost Židenice (zidenice.farnost.cz), třetí salesiánská farnost v Praze (www.terezicka.org). Hned čtvrté místo obsadila farnost z naší diecéze: Vratislavice nad Nisou (farnost-vrat.rkc-lbc.cz). Umístnění dalších farností z naší diecéze: Most - 9. místo (www.farnost-most.cz), Rumburk - 26. místo (rumburk.farnost.cz), Jirkov - 32. místo (jirkov.farnost.cz), Louny - 37. místo (farnostlouny.com), Liberec - 39. místo (www.rkc-lbc.cz), Postoloprty - 44. místo (www. cbox.cz/farnost-postoloprty), Chomutov - 62. místo (chomutov. farnost.cz), Bořislav - 64. místo (farnost-borislavska.wz.cz). P. Miroslav Dvouletý í(Í«S Ki)KAt OUJCfi Á .•.; T U t> S 1 f A ii N t> <

Římskokatolická farnost Rumburk

SÍSŽ

Vratisiavické farní stránky

í!P

m)

ídr~' IPv

m " iHí''""' Éls^^É^^Éi

ŘÍMSKO - KATOLICKÁ FARNOST 0ÉKAHSTV)

POSTOtOMTY

dm* v iKUfio

Očekávám Vás v nebi... (Don Bosco)

Svůj život Stvořiteli a Pánu nad životem a smrtí ve věku nedožitých 85 let dne 28. října 2006 odevzdal salesián P. Jaroslav Cuřík. Jaroslav Čuřík, salesián - kněz, se narodil 17. listopadu 1921 v Hrobicích u Zlína. Už v roce 1934 se seznámil s prvními salesiány ve Fyštáku. Přilnul k nim natolik, že začal toužit po salesiánském a kněžském životě. Pobytem v salesiánském domově ve Fryštáku a se současně probíhajícím studiem na gymnasiu v Kroměříží ukončil první fázi své začínající salesiánské formace. Od roku 1943 až do roku 1946 byl salesiánským asistentem při výchově mládeže v Ořechově u Polešovic. Po skončení asistence odešel v roce 1946 na salesiánské teologické učiliště v Oseku u Duchova. V předtuše toho, co se za několik dní odehrálo v osudné noci z 13. na 14. dubna 1950, se biskup Štěpán Trochta rozhodl co nejrychleji přikročit ke kněžskému svěcení připravených kandidátů. Stalo se tak na Bílou sobotu. V ten den přijal spolubratr Jaroslav spolu s několika dalšími spolubratry salesiány a též některými diecézními bohoslovci z rukou otce biskupa Štěpá na Trochty kněžské svěcení. Za necelý týden po svěcení došlo k internaci řeholníků na celém území tehdejšího Československa. Po propuštění z internace nastoupil na základní vojenskou službu u PTP až do roku 1954. Pak následují do roku 1957 civilní zaměstnání. Před zatčením pracoval jako skladník u ČSD Zlín. Roku 1957 byl zatčen a v listopadu téhož roku odsouzen za podvracení republiky. Vězeňská léta prožil v Jáchymově a v Kartouzích až do roku 1960. Po propuštění z vězení pracuje jako dělník ve zlínském Svitu a posléze opět u ČSD až do roku 1969. Biskup Štěpán Trochta po svém politickém rehabilitačním procesu v roce 1968 vyzval salesiány a také další kněze, aby nabídli svůj kněžský život pro práci v litoměřické diecézi. Této naléhavé výzvě vyšel vstříc i náš spolubratr Jaroslav. Nastoupil ještě s dalšími třemi salesiány jako výpomocný duchovní do duchovní správy v Teplicích - farnosti Trnovany. Avšak tzv. normalizační proces opět nedovolil, aby řeholníci žili společně v komunitách. Jako všichni ostatní spolubratři této komunity musel také on odejít sám na samostatnou faru. Jeho pastoračním polem byla farnost Horní Jiřetín u Mostu a široké okolí. Zde pracuje zejména na opravě kostelů až do úplného vyčerpání. Po jistém čase však musí přihlížet, jak jsou některé jím opravené kostely určeny k demolicím, neboť byly odstraněny kvůli těžbě uhlí. Jako pastýř svěřené farnosti spolu s nabízejícími se dobrými lidmi, kteří mu svou pomocí stáli nablízku, neúnavně pracoval, jak to místní okolnosti dovolovaly. Zcela vyčerpán odchází roku 2003 ke svým spolubratřím do teplické komunity. Zde, nic si pro sebe nenechávaje, cele odevzdal svůj život do rukou Božích. Svou věrností a vřelou povahou a v posledních měsících svého života i svou trpělivostí a odevzdaností byl ostatním spolubratřím a všem, kteří ho navštěvovali, nejen vzorem v přijetí utrpení, ale též povzbuzením na naší společné cestě k Bohu. Kéž se za nás přimlouvá u Božího trůnu.

VZDĚLÁNÍM Jak získat odpustky pro duše v očistci? Odpoledne o svátku Všech svatých (1.11.) a celý den na Dušičky (2.11.) je možno při návštěvě kostela získat plnomocné odpustky za těchto podmínek: 1. svatá zpověď 2. svaté přijímání 3. modlitba na úmysl papeže Zároveň je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitby Otče náš a Věřím v Boha

Co jsou odpustky? Odpustek je odpuštění trestu za hřích. Hřích - jakožto provinění proti Bohu - má dvojí důsledek. Vinu a trest. Vina je nám odpuštěna ve zpovědi. Trest zůstává. Spravedlnosti je třeba učinit zadost. Je to jako v případě, když kluci rozbijí míčem sousedovi okno. Soused jim může vinu odpustit. Trest však vyžaduje - okno zasklít. Trest je třeba vykonat, nastolit opět řád spravedlnosti. Trest není od toho, aby člověka deptal, nýbrž aby se člověk napravil. Ovšem horší situace nastane, když člověk učiní hřích, zlo, které nejde napravit beze zbytku. Například zabití člověka (třeba autem). Tady už nezbývá nic jiného, než hluboká lítost. Zvlášť, když řidič ví, že to tak nemuselo dopadnout. Tady se blížíme k tomu, co je „očistcový oheň lítosti". Jiný příklad: braní drog či alkoholismus. Tady člověk přestane (a zbaví se viny), ale trest mu zůstane - v poškozeném organismu těla. Kajícník by nejraději vše vrátil zpět a začal znovu. A tak zůstává mnoho věcí, kterých je nám líto, že jsme spáchali, ale nemáme možnost to napravit, vrátit čas. My, lidé na zemi, můžeme alespoň částečně tyto hříchy nahrazovat. Nahrazovat dobrými skutky vůči těm, proti kterým jsme se provinili. Tak získáváme „de facto" odpustky pro

sebe. Také církev čas od času vypisuje určité podmínky, za kterých je možno odpustky získat (pro zásluhy Kristovy, ne z vlastní moci.) Většinou je podmínkou pouť či modlitba a samozřejmě člověk nesmí mít v tuto dobu zálibu v jakémkoli hříchu!

Od 1. 11. do 8. 11. je možno získat plnomocné odpustky při návštěvě hřbitova: 1. splnění tří předchozích podmínek 2. modlitba za zemřelé na hřbitově Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Musí ovšem trvat zřeknutí se jakékoliv náklonnosti ke hříchu. Svaté přijímání a modlitba na úmysl papeže jsou nutné každý den.

Lze si koupit odpustek?

Bůh ukáže a vysvětlí všechno, co jsme Dříve bylo možno věnovat i něco natropili v zájmu své pýchy, v zájmu na kostel. Ovšem tento dobrý úmysl své kariéry, z nudy, atd. Těchto hříchů pochopili bohatší věřící jako „koupe- je mnohem víc, než si uvědomujeme. ní" své spásy. Proto se od této praxe Upřímná lítost duší v očistci se prohluupustilo. Ovšem platí stále, že když buje i tím, že vidí nečekané důsledky kajícník dá něco na kostel s nezištným svých „lehkých" hříchů ve svém okolí úmyslem, získá odpustek od Boha. Jen a v srdcích lidí. to není definováno církví. Zde platí, že My našim zemřelým můžeme každé peníze, každá modlitba, každý a máme pomoci. Zkrátit jim dobu dobrý skutek, usmíření, přináší „de očistcového ohně lítosti. V dějinách facto" odpustek - tj. odpuštění trestů církve vznikala celá bratrstva, která za své hříchy. (Jen to není vše přesně se modlila za spásu duší v očistci. definováno církví „de iure"). Zde se V den výročí úmrtí můžeme dát jedná o právo božské. Bůh nechce, aby sloužit mši. A zvláště v „dušičkových se s dobrými skutky kupčilo. On sám dnech" vzpomenout na naše příbuzné, není obchodník. Jediný princip jeho známé a dobrodince a uvědomit si, co jednání je láska. pro nás vykonali a ztratit za ně aspoň Naši zemřelí, duše v očistci, už tuto „Otče náš", když už nestihneme zajít možnost napravit a odčinit své hříchy na hřbitov (doporučuji!). V ekonomii nemají. Tudíž jim nezbývá, než hlubo- Boží spásy platí také to, že až tyto duše budou očištěny a budou konečně ce litovat všeho zla. A pozor: v očistci u Boha v nebi, přimluví se v atmosféře neodčiňují jen hříchy vědomé, ale uvidí objektivně všechny své hříchy, tedy i ty, Boží lásky zase za nás. které si nechtěly přiznat. Jednou nám P Miroslav Dvouletý, Jirkov

Zdislava - měsíčník litoměřické diecéze. Vydává Biskupství litoměřické. Číslo účtu: 123-1002148329/0800. Šéfredaktor: K.D, Miroslav Dvouletý, ŘmK děkanský úřad, Kostelní 55,431 11 Jirkov. Tel. 474 659 460, 605 186 554, e-mail: [email protected] Zástupce Šéfredaktora ing. Jan Rosenauer, e-mail: [email protected] Sazba Jan Macek, e-mail: [email protected] Jazyková úprava tohoto čísla: redakce. Tiskne:Jan Macek a Pavel Kusala, Hornínáméstí 12, Jablonec nad Nisou, www.tiskem.com. Náklad 1170 výtisků. Nevyžádané příspěvky nevracíme. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení příspěvků. Ročník XI., číslo 9. Registrace MKČR E7397. ISSN 1211-3042. Datum vydání: 31.10.2006. Uzávěrka příštího čísla: 18. í1.2006. Distribuci zajišťuje Vydavatelství IN s.r.o. (tel, 775 598 604, e-mail [email protected]) prostřednictvím Postservis. Náklady na výrobu jednoho čísla a jeho distribuci činí 20 Kč.

Nové tituly z KNA Síla v slabosti Jana Pavla II. V knize jsou spojena vyprávění čtyř mužů, kteří Jana Pavla znali velice osobně. Každý z nich líčí utrpení papeže při jeho pastýřské službě i v jeho osobním životě. Stanislaw Dziwisz byl dlouholetým papežovým osobním tajemníkem, Czeslaw Drazek je vedoucím polského vydání L Osservatore Romano. Profesor Buzzonetti byl papežův osobní lékař a popisuje závažné chirurgické zákroky a léčení, které Jan Pavel podstupoval až do posledních dnů svého života. Angelo Comastri, generální vikář baziliky svatého Petra, vypráví o neuvěřitelné pouti lidí ze všech koutů světa, kteří se přišli s papežem po jeho smrti rozloučit. Touto poutavou knihou mohou čtenáři znovu prožít příběh plný oběti, vděčnosti a lásky.

S čerty v zádech a anděly po boku (Antonín Randa) Laskavá poetika krátkých příběhů a zamyšlení čtenáře pobaví, pohladí po duši i něžně rozesmutní. V příbězích se střídají prvky humoru, radosti a klidného plynutí času se smutkem, smrtí a napětím. Některé příběhy zabíhají i do sci-fi. U mnoha z nich je v pozadí cítit, že Bůh prochází našimi životy jako tichý průvodce, který to s námi myslí dobře, i když to tak někdy nevypadá...

Moudrost a vtip G. K. Chestertona Kniha plná paradoxů, aforismů a postřehů jednoho z nejcitovanějších autorů světa. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury. Chesterton uvádí čtenáře do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života.

Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel (ed. Vojtěch Vlček) Rozhovory s kněžími a řeholníky pronásledovanými za komunismu v letech 19481989. Můžete se setkat s těmito osobnostmi: F. Adamec, J. Cukr, V. Dvořák, M. Frank, R. Hložánka, A. Huvar, S. Lekavý, F. Lízna, O. Mádr, F. Pevný, K. Pilík, J. Valerián, J. Veselý, M. F. Vích, J. Zemánek. Knihy lze zakoupit v prodejnách Karmelitánského nakladatelství v Litoměřicích a v Liberci.

milovaným člověkem Je to veliká milost zakusit, že jsme opravdu Bohem milováni. Víte, často hledáte někoho či něco, co by vás přesvědčilo, že jste milováni. Stále po tom utvrzení toužíte, ale najednou potkáte někoho, kdo vám poví: „Pán tě opravdu má rád, ztiš se, upokoj své srdce i mysl a naslouchej tomu vnitřnímu tichému hlasu ve svém nitru." Ten hlas tu vždycky byl a je. Ten jemný, ušlechtilý hlas tě nazývá „milovaným". Je plný lásky a dobroty, nevnucuje se - jen vlídně zve do svého domu. naplnění v Duchu, že odkrývají tu Tyto řádky píši, abych se s vámi hlubokou pravdu o Bohu i o nás. Víte, podělila o svou zkušenost s tímto poznáním i pozváním. Mé tělo na- je to, jako by vámi pronikala slova: tolik zesláblo, že jsem s vděčností „Jsi milován". Mohu-li sama za sebe, buďme přijala možnost pobytu u sester premonstrátek na Svatém Kopečku. i my jeden druhému pokornými Jezdím tam již několik let si odpo- nositeli tohoto poznání o Bohu, ne jako krásné myšlenky či vznešené činout, ale tentokrát jsem odjížděla s velikou touhou duchovně i fyzicky ideje, ale jako poznané a zakoušené pravdy. Nenechme si přehlušit ten ozdravět. jemný Boží hlas v nás hlukem světa Můj velký dík a vděčnost patří či jinými negativními hlasy o tom, sestřičce, která mě opět přivedla že jsme na nic, že vše je špatné... k poznání, že Bůh nás miluje veliVezměme raději do rukou knihu Žalmů: Jen v Bohu se ztiší duše má, vždyť on mi naději vlévá... Lidé, v každý čas v něho doufejte, vylévejte před ním své srdce, Bůh je naše útočiště... Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné... Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní. Zhřešíme-li, vzpomeňme, že u Boha máme odpuštění hříchů. Poznávejme z příběhů evangelia Ježíšovo jednání, jeho d o b r o t u , soucit, shovívavost, velkodušnost. I když se svým životem Mluvila nejen o těžod něho vzdálíme, i když si svůj kostech a bolestech, ale o důvěře život všelijak zkomplikujeme, On v Boha, ne o pohodlném životě a na nás čeká, čeká, až na to přijdeme, laciném uspokojení citů, ale o kříži abychom se mohli vrátit, jako v tom a lásce. Také mluvila o pozvání, krásném příběhu o marnotratném pozvání ne do nějakého lidskýma synu. rukama vytvořeného domu, ale o pozvání do domu Otce, kde je Kam bych chtěla přivést své psamnoho míst a kam nám jeho Syn při- ní? Snad skutečně k tomu vědomí a pravil místo. Mluvila o někom, kdo poznání, že vy i já jsme těmi, které je větší než vše, co nás tíží, mluvila Bůh nazývá milovanými, odpovímeke mně o Bohu. Najednou mi přišlo, -li na jeho dotek lásky láskou. že ta slova směřují k životu a jeho Martina Ludmila S.

kou láskou. A to ne až budeme dokonalí či bezhříšní, ne, On nás přijímá a miluje takové, jací jsme právě tady a teď a za všech okolností. Jsem jí vděčná i za to, že mi nepřipomínala, co nemohla nevidět - mou ubohost, slabost, nemoc, dívala se tak nějak dál a hloub, než jsou schopné lidské oči, dívala se srdcem a hledala ve mně podobu Božího obrazu. Mluvila pomalu, prostě, otevřeně, plná víry a lásky k Pánu a hluboké úcty k lidskému utrpení. Mluvila o Boží dobrotě, trpělivosti, o nezměrném Božím milosrdenství.

5

KUSTE BYT MLADÍ

Diecézko v Liberci Ať už volby d o p a d l y jakkoli, jedna věc je j a s n á . Ten s a m ý víkend, kdy mnoho z nás čekalo na v ý s l e d k y či bylo přímo součástí těch 4 0 % voličů, o d e h r á v a l o se v Liberci tradiční podzimní setkání m l á d e ž e .

Diecézko z pohledu organizátorů V ě t š i n a lidí m í v á jednu n á d hernou v l a s t n o s t , totiž u c h o v a t si v p a m ě t i t é m ě ř v ý l u č n ě v ě c i pozitivní. Co tedy říct o diecézním setkání m l á d e ž e v Liberci, které se prostě a jednoduše docela vydařilo, několik dní poté? Počáteční s t r a c h y , jak to v š e dopadne, rozehnalo několik skutečností. Na prvním místě to byla volba moderátorů, kteří byli z Chomutova a opět nezklamali, hned z a nimi se na dobré atmosféře podíleli kněží, kteří byli pozváni, aby promluvili na téma Katechismus a růženec, a nakonec to byla úspěšně fungující a bezproblémově použitelná technika, se kterou bývají největší problémy. Podtrženo a sečteno: došlo k v z á c n é s h o d ě v š e c h těchto tří faktorů a z m é h o p o h l e d u tedy bylo nač se dívat a co poslouchat. A to ani nemluvím o skvělém v e černím plesu mladých. Ten byl asi odměnou pro všechny, kteří měli se setkáním nějakou starost, z e j m é n a pro otce Radka, jenž byl hlavním autorem programu a na jehož bedrech téměř v š e leželo.

Pavel Andrš

Sjeli se zde mladí lidé ze všech koutů diecéze. Avšak mnoho aspektů, jako například těžká dostupnost, či právě volby, zapříčinily dosti malou účast (asi 100 lidí). V tématu se jako vždy odrážela letní akce, kterou tentokrát bylo celostátní setkání animátorů s tématy „modlitba" a „katechismus". Celý program byl hudebně doprovázen Scholou od tří Antonímů, která se dnes již může chlubit několika hudebními alby. Jejich akustická hudba vytvořila krásnou rodinnou atmosféru, čímž předurčila nádech celému dni. Až do jedenácté hodiny se povzbudivě zaplňovaly židličky v sále. To už ale byl program rozjetý naplno. Přednáška střídala scénku, scénka střídala přednášku. Po úvodním slovu P. Michala Podzimka, který nás varoval před vychladnutím ve víře, následoval blok věnovaný katechismu. Pokusili jsme se scénkou upozornit na nebezpečí, před kterými nás katechismus chrání, načež nás P. Vítek Horák naučil, jak Katechismus katolické církve ovládat a jak z něj vystavit co nejvíc. Po přestávce, která byla novinkou a která umožňovala protáhnutí kostí a potlachání s přespolními přáteli, následoval blok modlitby. Scénku o Božích dětech a víře v modlitbu následovala moc krásná přednáška otce spirituála Zdeňka Wasserbauera. Byla úmyslně zaměřena na modlitbu růžence. Ve mně osobně už nezůstala jediná pochybnost o smyslu této modlitby. Následovala společná meditace a modlitba desátku, který jsme nemuseli odpočítávat na prstech, jelikož nám byl při vstupu u recepce dán každému do ruky dárek. Hádejte jaký... Po obědě byl v kostele na druhé straně Liberce připraven koncert skupiny Solideo, která nám ukázala, že není flétna jako flétna. Jejich jemná rozjímavá hudba je vytvářena všemi možnými rohy, pikolami, píšťalami, dudami a ty další si už ani netroufám skloňovat. Následovala mše svatá s otcem biskupem, který jako vždy rozdával úsměv. Každá mše svatá s ním je opravdu zážitek.

Večer přišel na řadu ples, v pořadí již sedmý. Hudební duo Firmus nás opravdu nešetřilo a hrálo v kuse tak dlouho, dokud jsme se neploužili únavou po zemi. A že tancovali téměř všichni a energie jsme měli nevídaně hodně, byla taková taneční série namáhavá téměř jako fotbalový zápas. Nezbyl tak ani čas na společenské hry, které si připravili jablonečtí. Turnovští zase připravili opravdu bohatou tombolu, pod kterou se prolamovaly stoly, takže téměř každý něco vyhrál. Hlavní cenou večera byl poukaz na celostátní setkání mládeže v Táboře příští rok. Během jedné přestávky nám P. Palo Poláček také promítl několik videoklipů moderní zahraniční i domácí křesťanské hudby. Na závěr jedno velké poděkování. A to P. Radku Vašinkovi, který dával toto setkání do kupy. Moc děkujeme. Pán Bůh zaplať. A ať už volby dopadly jakkoli, jedna věc je jasná. Ten kdo zvolil cestu do Liberce, zvolil dobře. Fanda, Chomutov, foto Dominik Fišer

V

f

6

/

Á VZDĚLÁNÍM

Základní pravdy katolické víry V. Člověk, stvořený k Božímu obrazu, je zároveň bytost tělesná i duchová. Biblické vyprávění vyjadřuje tuto skutečnost symbolickou řečí, když říká, že „Bůh vytvořil člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem" (Gn 2,7). Celý člověk je tedy Bohem chtěný.

pojuje Bůh, a vždy s láskou a svobodně vkládá do zárodku novou, jedinečnou lidskou duši, obdařenou schopností rozumového poznávání, svobodného rozhodování mezi dobrem a zlem a nesmrtelností. Proto je každý člověk určen k originalitě a svobodě, má jedinečné poslání. V tom je také obraz Boží v člověku.

Duše lidská je nesmrtelná

Duše a tělo tvoří člověka Člověk je jednota duše a těla. Jakožto tělesná bytost v sobě zahrnuje prvky hmotného světa; v něm dosahují svého vrcholu a pozvedají hlas k svobodnému chválení Stvořitele. Člověk proto nesmí pohrdat tělesným životem, nýbrž naopak je povinen považovat své tělo za dobré a hodné úcty, poněvadž bylo stvořeno Bohem a posledního dne má být vzkříšeno. Současně je ale nutné uznat, že jen díky duchové duši je tělo, které je složené z hmoty, lidským a živým tělem. Duši je proto třeba považovat za „formu" těla. Duch a hmota nejsou však v člověku dvě sloučené

přirozenosti, ale jejich spojení tvoří jednu jedinou přirozenost člověka. Výraz „duše" označuje v Písmu svatém často lidský život, nebo celou lidskou osobu. Označuje však také to, co je v člověku nejniternější, co má Církev učí, že duchová duše je bezv něm největší cenu, to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem; „duše" zna- prostředně stvořena Bohem - není tedy „zplozena" rodiči - a že je nesmrtelná; mená duchový princip v člověku. nezaniká při smrti, ve chvíli svého odKde se bere duše? dělení od těla, a znovu se spojí s tělem ve chvíli konečného vzkříšení. (Srov. Od doby biblických prarodičů KKC 362 až 366.) Adama a Evy vzniká člověk normálně P. Antonín Audy spojením muže a ženy, spermie a vajíčka. Ta jsou hmotným substrátem pro tělo. Jak je to ale s duší? Mohou ji svému dítěti předat sami rodiče? Ne. Není hmotná - tak jako jejich duše nejsou hmotné, a proto se nemohou rozdělit ke vzniku nové, třetí duše. K ideálnímu láskyplnému spojení muže a ženy, kteří se tím stávají otcem a matkou, se při-

Druhé přikázání

«*"»•">•«•••»

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Dt 5,11) Boží jméno je klíč k Boží bytosti. Jméno Pána je svaté. Bůh vyjevil své jméno, to znamená, že nám sdělil to nejvlastnější, odhalil sám sebe. „Bůh má jméno. Není nějakou bezejmennou silou. Sdělit své jméno znamená dát se druhým poznat a v jistém smyslu se jim vydat, stát se jim přístupným a dát jim možnost důvěrnějšího poznání a osobního oslovení." (KKC 203)

lovatelný Bůh. To je zjevení nejvnitřnější Boží podstaty. Znát něčí jméno znamená mít k jeho nositeli důvěrný vztah. Poskytuje to ovšem také možnost s druhým, jehož jméno známe, manipulovat, mít nad ním určitou moc. Izraelité jméno svého Boha poznali, bylo jim sděleno. Tím získali možnost důvěrného přístupu k Bohu. Člověku byla dána velká příležitost, ale také pokušení, této příležitosti zneužít. Tomu brání přikázání desatera.

Víme, že izraelský lid nevyslovuje Boží jméno z úcty k jeho svatosti. Proto jej opisuje Adonai (Pán), Hospodin (milostivý pán, hospodář). Z této bázTaké jméno Ježíš uctíváme jako jméno Boha. Jak by mohl sv. Pavel říci, že při ně bychom se měli všichni poučit o hluboké úctě a nepoužívat Boží jméno Ježíšově jménu musí pokleknout každé tak lehkovážně. JHVH - značí jméno koleno - na nebi, na zemi i v podsvětí Boha, který se zjevuje Mojžíši v podobě - (Flp 2,10 i Iz 45,23), kdyby to bylo jen hořícího keře. Znamená: jsem ten pů- jméno člověka? A díky Ježíši Kristu můsobivě přítomný, ze své vlastní vůle, žeme Boha nazývat Otcem. On sám nás ze své iniciativy - jsem vydávající se, tak učí, když říká vy se modlete takto: blízký, provázející a pomáhající, ale „Otčenáš..." (Mt 6,9) zároveň neuchopitelný a nemanipuP. Alois Heger

Všechno o svatém Václavu Přednášku o svatém Václavu si připravili tři „vědátoři" z jablonecké farnosti pro všechny bližní, které zajímá svatováclavská tématika. Na pořad večera se dostala témata duchovní, historická i kuriózní. Posluchači se dozvěděli například o svatováclavských mýtech, zda byl svatý Václav ženatý, poslechli si nahrávky písní o svatém Václavu i seznam významných osobností nesoucích jméno tohoto českého patrona. Přednáška navázala na jarní pořad o svatém Janu Nepomuckém a díky přístupné formě a fundovanému obsahu se dá očekávat, že příští pořad z cyklu o českých světcích bude mít opět zájem posluchačů jistý ]an Macek

Z P R Á V Y z DIECÉZE

7

Osud památek východního konce diecéze Město Děsná v Jizerských horách pořádalo 2. a 3. září tradiční „Slavnosti města". V jejich rámci mohli návštěvníci a občané města shlédnout mimo jiné malý přehled dokumentů i předmětů křesťanské kultury obcí Kořenov a Děsná, jak byly opravovány, ale i ničeny v posledních třiceti letech. Veliké množství památek v našich obcích svědčí o řemeslné dovednosti, pracovitosti a hluboké víře občanů, našich předků - nejméně deseti generací v čele se zbožnou a kulturní vrchností a duchovní správou. Hospodářská správa panství vše budovala z místních zdrojů, materiálů. Dnešní době ukazují soulad přírodního a duchovního řádu. Vzdávají čest národní identitě - kořenům nezastupitelným v životě moderních Evropanů. Zaplňují dosud bílá místa historie části našeho mikroregionu Tanvaldsko.

Začátek chátrání V podstatě již od rozpadu Rakousko-Uherska začalo na Tanvaldsku chátrání prvních sakrálních staveb, které se až do roku 2000 s malými přestávkami stále prohlubovalo.

Roku 2000 začaly v našich obcích intenzivní záchranné opravy památek. N y n í m n o h é z nich nacházejí důstojné umístění v prostoru bývalé Riedlovy hrobky. Vystavené artefakty nás vybízejí k dialogu, ať chceme či nechceme. Jsou nabité emocemi, vybuchují energií nezapomenutelných dojmů. Jejich náboj historické paměti pozitivní víry nás vede k pokornému naslouchání, vcítění a nakonec i k pochopení a úctě vůči katolické reformě XVII. století. Opravy umožňuje do dnešních dnů peněžní podpora městských a obecních samospráv. V jejich rukou je i další osud památek. Ovšem nezáleží jen na nich, ale také na církvi, občanech a koneckonců i dostupných financích. Mgr. Miroslav Kučera, kurátor,

Orelský florbalový turnaj Turnaje Orla jednoty Loukov u Semil v semilském Sportovním centru se nakonec zúčastnilo ze 7 přihlášených 5 družstev: skauti z Nové Paky, orlové ze Semil a z Jablonce nad Nisou, a ž od Ústí nad Labem dorazil Březňák tým Trmice, a suverénně vítězný tým „Blue power" z okolí Semil. Celkově se turnaj vydařil, při systému každý s každým 15 minut si všichni dosyta zahráli, a naplnil se v plné míře úmysl pořadatele, aby to byl turnaj ne tak pro skvělé zažrané závodní florbalisty, ale pro obyčejné lidi, kteří sportují s mírou pro radost a pro zdraví a kteří se rádi občas při takové příležitosti sejdou a přátelsky si zahrají. Slabší stránkou turnaje byly ne zcela včasné příjezdy a pátrání, kdo ještě dorazí a kdo nikoli (začátek se proto o půl hodiny opozdil proti plánu), a pak odjezdy (jeden zápas byl na konci zkontumován: další spojení bylo totiž až po plánovaném ukončení turnaje).

Vrcholem turnaje tak nakonec byl výjimečně vyrovnaný turnajový zápas obou zúčastněných orelských družstev, a nakonec po skončení turnaje ještě jejich přátelský zápas až do vyčerpání objednané reservace centrální haly Sportovního centra. Dík patří České republice za dotaci 310 Kč, což je přes 20 % pořadatelských nákladů, a účastníkům za poměrně velice slušnou hru i chování: zvláště vzornou účastí a chováním vynikl tentokrát Orel jednota Semily: soustavná, trpělivá a vytrvalá práce s mládeží přináší ovoce. Vít jůza

Kaple Panny Marie Růžencové Není zatím běžné, aby ve velkých městech byly obnovovány kapličky a navíc aby tyto sloužily církevnímu životu. Na území Ústí nad Labem došlo v posledních letech péčí městských částí k obnově několika kapliček, např. ve Strážkách, Božtěšicích, Neznabozích... Celková oprava kapličky v Nové Vsi byla přesto výjimečná. Financoval ji Úřad městského obvodu Střekov a na opravě se podíleli místní občané, kteří si přáli, aby sloužila i původním, církevním účelům. Slavnost posvěcení kaple se konala na konci září za velké účasti věřících i dalších místních obyvatel, kteří zaplnili celou náves. Přítomni byli i starosta městské části a místostarosta Pavel Boček, iniciátor rekonstrukce kaple. V průběhu slavnostní mše zasvětil biskup Pavel Posád kapli Panně Marii Růžencové.

Z A J Í M A V É MÍSTO

100 let kostela v Dubí V sobotu 7. října 2006 uspořádalo město Dubí velkolepou oslavu 100. výročí dostavby a vysvěcení tamního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.

na slavnostní mši

rogram stoletého jubilea kostela zahájila starostka města Dubí paní Ilona Smítková. Přivítala kromě věřících a obyvatel Dubí a okolí řadu vzácných hostů, hlavně členy rodu Clary-Aldringen, kteří se na pozvání zúčastnili slavnosti. Byli to bratři hrabě Hieronymus a hrabě Christian se svými rodinami, jejichž prastrýc Carlos kostel vybudoval. Žijí v Německu, další rodina přijela z italských Benátek. Dalšími hosty byli v Německu žijící rodáci z Dubí a Mstišova a starostové okolních obcí. Po pozdravných proslovech pohovořil historik Pavel Koukal o historii kostela. Vyvrcholením byla slavnostní mše svatá, kterou celebroval litoměřický biskup Mons. Pavel Posád. Před naplněným kostelem ve svém kázání zdůraznil, že je chvályhodné, že pečujeme o své kostely a tak můžeme obdivovat i krásu dubského kostela, ale že ještě důležitější než starost o kamenné chrámy

P

je starost o chrámy duchovní, kterými jsme my sami. Po mši svaté zazněly krásné duchovní skladby na koncertu posluchačů konzervatoře v Teplicích. Zvláště sólo „Ave Maria" nadchlo posluchače a pozvedlo mysl k Panně Marii, které ke kostel zasvěcen. Na stěnách kostela byly umístěny obrázky dětí z dubských škol, které namalovaly na námět kostela. Po skončení programu pozvala starostka Dubí večer hosty do sálu Tereziných lázní na společenské setkání, kde se besedovalo s otcem biskupem a s členy rodiny Clary-Aldringenů. Zdravotně postižení z teplického družstva Arkádie vyrobili řadu suvenýrů s námětem kostela, které si pří-

tomní mohli vzít na památku tohoto významného jubilea. Tento kostel na úpatí Krušných hor na Teplicku je jedinečnou stavbou ve slohu benátské gotiky, lišící se svým slohem a vzhledem od jiných kostelů v naší zemi. Vznikl zásluhou šlechtického rodu Clary-Aldringenů, který sídlil na zámku v Teplicích a do jehož panství patřilo i Dubí. V kostele vystavěl i svou rodinnou kryptu. Když příslušníci rodu museli v roce 1945 opustit republiku, připadl kostel do majetku státu a je dnes spravován městem Dubí, které v posledních letech investovalo do jeho oprav a kostel dominuje městu v plné kráse. Dubí patřilo do farnosti

Z P R Á V Y z DIECÉZE Novosedlice a kostel se stal filiálním kostelem. Až v roce 1940 zde vznikla expozitura. Dubí rostlo díky lázním i jako oblíbené letovisko. Kníže Carlos Clary-Aldringen pojal v roce 1889 úmysl postavit kostel, k němuž se inspiroval v Itálii benátským kostelem Santa Maria dell Orto. V roce 1895 byl založen spolek pro vybudování kostela. Kníže Carlos dal k dispozici pozemek a po jeho úpravě byl roku 1898 položen základní kámen. Pro projekt kostela získal význačného italského architekta Pietra Bigaglia a stavbu realizoval teplický stavitel Heinrich Siegmund. Kostel byl v podstatě dokončen o osm let později a slavnostní vysvěcení se konalo 21. října 1906. O Dubí je málo známé, že zde od roku 1907 do 2. světové války působili kněží kongregace Misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Působili tedy i ve zdejším kostele od jeho počátku. Byli sem uvedeni jako na první místo v Cechách, jejich dům stál naproti kostelu. Později vznikl ještě konvent v Chebu. Pomáhali v duchovní správě farnosti Novosedlice. Jejich posláním byla misijní činnost, exercicie a vyučování. Architekt se inspiroval hlavně průčelím italského kostela. V Dubí vše vzniklo z dovezeného italského mramoru. Je zde mozaika z 55 řad bílých a červených mramorových kvádrů. Kníže nechal z Itálie dovézt mramor i na další části stavby - sloupy, hlavice, i vnitřní vybavení, jako oltář, kazatelnu, sloupořadí. Vysoká gotická okna postranních lodí uzavírá galerie 12 apoštolů. K 55 m dlouhému kostelu je přistavena 33 m vysoká věž se zvony - campanilla. V nitru trojlodního kostela spatříme dřevěný kazetový strop a nad chorem gotickou křížovou klenbu. V podzemí kostela spočívají v rodinné hrobce ostatky rodu Clary-Aldringenů, které sem byly z Teplic převezeny počátkem 30. let minulého století. Norbert Krutský, foto jsr

Křesínská poutní slavnost V naší diecézi je mnoho kostelů, stejně tak jako v celé naší vlasti, které jsou z a s v ě c e n y sv. V á c l a v u . Jde p ř e v á ž n ě 0 starobylé stavby, které přetrvaly řadu staletí. Tak je tomu 1 s kostelíkem sv. V á c l a v a v malé obci Křesín nedaleko Libochovic O obci jsou první písemné doklady již v roce 853 a vznik kostela se datuje do první poloviny 14. století, takže pamatuje mnoho událostí a také mnoho poutí, které se slavily k poctě jeho patrona. Letošní pouť byla zvlášť radostná, neboť byla spojena s posvěcením opravených varhan, které jsou rovněž starobylé, ale zdaleka ne tak jako kostel. Poslední oprava proběhla před sto lety a od této doby zub času na nich velmi silně hlodal. Uskutečnit takovou opravu je velmi těžká záležitost, hlavně po finanční stránce. Světitelem byl emeritní biskup Mons. Josef Koukl, který při této příležitosti řekl velmi krásnou myšlenku, že tak jako varhany mají obrovské množství píšťal a každá je jinak naladěná, všechny dohromady však dávají nádherný souzvuk a pokud by některá přeci jen vybočila z daného naladění, bylo by to znát a působilo by to rušivě. Tak je tomu i ve farních společenstvích. Každý je jiný, ale je-li shoda, je i souzvuk, který je všem nám tolik potřebný. Poutní slavnost a posvěcení varhan jistě v duchu se všemi radostně prožíval také předchozí duchovní správce P. Józef Scheliga, jehož přičiněním byl kostel opraven uvnitř i venku, ale na opravu varhan mu již nezbyl čas ani finance, neboť před rokem byl ustanoven do jiného působiště. Velikou radost také měl zdejší kostelník pan Jaroslav Heci, kterého nefunkční varhany velmi trápily. Dobrovolnou kostelnickou funkci převzal po svém dědečkovi, který jí zastával plných

45 roků, a sám již jako 151etý chlapec dědečkovi pomáhal a také až do nedávné doby šlapal měchy u varhan a o kostel se stará již 30 let. Koho by krásný zvuk opravených varhan nesmírně potěšil, byl by pan Felix Patrák, libochovický varhaník, který dvacet let doprovázel hrou na varhany všechny bohoslužby nejen v Libochovicích, ale ve všech farnostech a filiálkách, které pod Libochovice spadají. Když před čtyřmi lety slavil sedmdesátiny, všichni jsme mu přáli, aby ještě dlouho jeho ruce ozvučovaly píšťaly varhan. Netušili jsme, že tomu tak nebude. Bůh rozhodl jinak a 18. srpna letošního roku ho Bůh povolal k sobě. I přesto všechny varhany, na kterých spočívaly jeho ruce, stále prostřednictvím jiných tlumočí to, co on sám by rád hudbou vyslovil, aby vše znělo k větší cti a chvále Boží. Z dokončeného díla se radují všichni, kteří kostelík sv. Václava v Křesíně znají, mají ho rádi a také pomohli svými finančními dary a modlitbami. Takový byl svátek sv. Václava v Křesíně roku 2006. M. Veselková, foto J. Veselka

S PRAVÝ

10

Z DIECEZE

Dvojitá slavnost v Mnichově Hradišti 1. říjen letošního roku byl pro naši farnost v Mnichově Hradišti velmi významný. Vše začalo, jak už to u větších akcí bývá, asi před rokem. To nám náš pan farář P. Jurnečka připomněl 380. výročí posvěcení našeho chrámu sv. Jakuba a 315. výročí povýšení farnosti na děkanství. Zároveň nám navrhnul, že by se při této příležitosti mohl požehnat zvon, na který je v naší farnosti už několik let sbírka. Nápad se nám líbil, a protože náš pan farář je muž činu, začaly přípravy a řada jednání s firmami a různými institucemi. Bylo nutné provést rekonstrukci elektroinstalace, ozvučení a zabezpečení kostela, pokračovat v rekonstrukci fary, provést úpravy kolem kostela i na farní zahradě, nechat ulít zvon apod. My farníci jsme pomáhali podle svých možností modlitbou, prací, finanční podporou, propagací. To, co jsme pak v neděli 1. října prožili, stálo za všechnu námahu a úsilí. Slavná mše svatá s hlavním celebrantem generálním vikáře Mons. Karlem Havelkou začala v 10 hodin. Krásně vyzdobený kostel společně s námi zcela zaplnili věřící i z ostatních farností, kde P. Jurnečka působí, farníci z jeho rodiště a řada dalších, včetně hostů z družební německé farnosti i s jejich knězem. Na začátku mše svaté byl požehnán zvon sv. Jakub, hned nato byl vyvezen z kostela, jeřábem vyzvednut na věž, instalován a v závěru slavnosti se rozezněl. 1. říjen byl zvláště významný i v osobním životě některých našich farníků, protože při mši svaté jim byla udělena svátost biřmování a k prvnímu svatému přijímání přistoupily dvě děti se svým otcem.

Černobílý svět Šachový turnaj Orla župy sv. Zdislavy v Turnově 28.

10. 2006

K turnaji se sešlo a sjelo 9 účastníků, již tradičně polovina členů Orla a polovina ostatních. Hrál každý s každým 1 partii tempem 2x10 minut. Výsledkem bylo pořadí: 1. Petr Buchar 7 bodů, 2. Tomáš Brouček 6,5, 3. Stanislav Lamač 6, 4. Lukáš Konopka 5, 5. Jan Zikmund 4,5,6. Luděk Ježek 4, 7. Stanislav Boch 2, 8. Martin Čapek 1, 9. Jaroslav Tichý 0. Turnaj již tradičně řídil bratr Tomáš Brouček. Závěrem mše svaté zazněla z úst P. Jurnečky slova vděčnosti a díků. Jmenovitě pak panu děkanovi Kahounovi, který v naší farnosti působil přes 30 let a se sbírkou na zvon započal. Každý, kdo měl zájem, mohl si na památku zakoupit repliku tohoto zvonu. Také v závěru nám náš P. Jurnečka přečetl pozdravný a omluvný list od apoštolského nuncia Mons. Diega Causera, který měl původně předsedat celé naší slavnosti, ale zdravotní důvody mu tuto návštěvu nedovolily. V prostorách fary a farní zahrady nás pak čekalo pohoštění připravené pro všechny návštěvníky. Na své si přišli i milovníci hudby a zpěvu, a to jak při mši svaté, tak na odpoledních koncertech. Na farní zahradě to byl koncert skupiny Solideo a celá slavnost pak byla zakončena v 16 hodin koncertem v kostele. V podání mladoboleslavského komorního orchestru a pěveckého sboru Boleslava zazněla díla W. A. Mozarta a F. Handela.

Růžencová pouť v Květnově Slavnost se konala 7. října na Květnově, mariánské svatyni Krušných hor. Na tzv. růžencových schodech jsme se pomodlili a potom následovala mše svatá. Svou návštěvou nás poctil otec biskup Pavel. Přijeli též kněží z Chomutova, Jirkova, Litvínova, Kadaně a Klášterce. Touto slavností zde skončila poutní sezóna. Mše o první a třetí sobotě zůstávají (ve 14 hodin). Přijeďte na návštěvu k Panně Marii do hor! P.Miroslav, duchovní správce

To, jak se celá chrámová slavnost vydařila, si můžeme připomínat z videokazet nebo DVD, které byly při této příležitosti pořízeny. -AA-, foto Martina Bachová Svátost biřmování, první svaté přijímání a svěcení zvonu bylo vrcholem rok dlouhých příprav.

Modlitba na růžencových schodech

O pohřbech

Děti pod ochranou Centrum pro rodinu litoměřické diecéze získalo pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí Dne 25. 9. 2006 získalo naše Centrum pro rodinu pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí v Ústeckém kraji. Centrum pro rodinu podporuje prostřednictvím svých programů rodinu jako celek. Nově od ledna tohoto roku se věnuje práci s rodinami, které přijaly dítě do náhradní rodinné péče. Získání pověření má pro činnost Centra velký význam. Bude mít podporu Krajského úřadu při poskytování služeb pro náhradní rodiny a na základě pověření je možné nabídku těchto služeb dále rozšiřovat. „Naším cílem je nabídnout osvojitelským a pěstounským rodinám odborné zázemí, konzultace a provázení při řešení výchovných problémů svěřených dětí a obtížných životních situací, které náhradní rodinná péče přináší. Naše pomoc je zaměřena také na partnerskou komunikaci. Chceme, aby naše pomoc těmto rodinám byla komplexní a dlouhodobá. Také pořádáme semináře pro úředníky pověřených obcí, kteří se problematikou sociálně-právní ochrany dětí zabývají. Díky pověření můžeme v naší činnosti pokračovat s plnou podporou Krajského úřadu a můžeme nabídku služeb pro náhradní rodiny dále rozšiřovat", uvedla paní Margita Šantavá, vedoucí projektu náhradní rodinné péče.

Statisticky je prokázáno, že každý člověk se během svého života zúčastní průměrně kolem dvaceti pohřbů. Pokud jich absolvuje více, například tři sta padesát, jedná se o člověka nadprůměrného, kněze nebo pohřebního maniaka. O to první jsem se kdysi pokoušel, tím druhým jsem se nakonec stal a ke třetímu nemám daleko. A tak stávám každou chvíli nad rakví toho, koho často vůbec neznám, před těmi, kteří ho dobře znají, a vyprávím jim o něm tak, jako by to bylo naopak. Oni trpělivě poslouchají a pláčou. Nevím, zda nad zesnulým nebo nad mými slovy. To už ponechávám na nich. Pouze tuším, že když pláčou hodně, měli ho rádi a byl to hodný člověk - nebo hovořím moc dlouho. Proto mluvím na pohřbech raději krátce, pouze několik minut, maximálně padesát. I tak mám ale někdy strach, že se náhle zvedne víko rakve a ozve se z ní: „Tak to by stačilo, ukončete obřad." Jde-li pohřební průvod z kostela na hřbitov, pak docela rád, po očku, pozoruji lidi podél cesty. Otevírají dveře i okna svých domků a dívají se.

Jsou-li na zahrádce, odkládají hrábě a motyčky a vzdávají zemřelému úctu minutou pracovního klidu. I řidiči aut zastavují a stahují či vytahují okénka, podle toho, jak a co hraje muzika v čele průvodu. Každý se tak vlastně pohřbu svým způsobem zúčastňuje. A to je dobře. Pohřby totiž lidi nerozdělují, ale spojují. I když to jen málokdo ví. Ze všeho nejraději ovšem na pohřbech mám ukládání do hrobu. Nejen proto, že je to na jejich samém konci. Ukládání zesnulého do hrobu je totiž stejné jako uložení semena do země. Obojí se pak zasype hlínou a dál už se jen čeká, co z toho jednoho dne vzejde. To bude jednou překvapení. Takový je každý pohřeb. Zbývá už jen se naposledy pomodlit, vhodit do hrobu květiny a vyjádřit pozůstalým svoji soustrast. A oni ji ještě se slzami v očích přijmou a upřímně poděkují, jak se mi to stalo nedávno: „Pane faráři, moc vám děkujeme, byl to celkem důstojný pohřeb." Otištěno z knihy „Zlý farář přejel hodného psa" se svolením nakladatelství Triton

Více informací o Centru pro rodinu na: www.centrumprorodinu.cz Margita Šantavá, tel. 731 402 414, 416 738 069, e-mail: [email protected]

Schůzka Ústřední duchovní rady skautů katolické církve w Ve čtvrtek 19.10.2006 se Ústřední duchovní rada skautů katolické církve sešla na proboštství v Litomyšli na s v é p r a v i d e l n é schůzce.

Ústřední duchovní rada pod vedením otce biskupa Františka Václava Lobkowicze se snaží pomáhat skautům v ČR přípravou materiálů pro duchovní program oddílů, duchovní růst členů, koordinačním a informačním servisem a dalšími aktivitami.

Na programu schůzky v Brně bylo personální složení ÚDR, aktualizace adresáře duchovních rádců, nabídka kurzů, seminářů a přednášek s duchovním zaměřením pro skautské činovníky, internetové stránky ÚDR aj. ÚDR na návrh bratra

Miloše Blažka z Ekumenické lesní školy doporučila konání mší svatých za všechny zemřelé sestry a bratry skautského hnutí v pondělí 3. listopadu, v případě, že 3.11. připadne na pátek, sobotu nebo neděli, tak 6. 11., letos tedy 6. listopadu.

OSLAVA

Svědectví o zázracích na přímluvu svaté paní Zdislavy * 1 m Povím vám, jak to bylo s mým švagrem Václavem. Od mládí měl slabé plíce. Když dospíval, byl proto poslán na nějaký čas do Tater. Za německé okupace si uhnal zápal plic s exsudátem. Když mu bylo nejhůř, zabral mu streptomycin ze Švýcarska - u nás se tenkrát ještě nevyráběl. A protože jedna plíce nedýchala, nasadili mu pneumotorax. Pak byl léta pod lékařským dozorem, chodil na injekce a všechno vypadalo v pořádku. Oženil se s mou sestrou, založili rodinu.



Seznámila jsem ji s touto světeckou postavou a vypravily jsme se spolu k jejímu hrobu do Jablonného. Tam nás provázela jedna sestra dominikánka. Jenže spěchala do školy vyučovat náboženství, a tak nás v hrobce nechala samotné. Splnila tím naše tajné přání. Modlily jsme se a modlily. Jen Vševědoucí ví, co se dělo v duši mé těžce zkoušené rodné sestry Domů se vracela hluboce uklidněna. Náhle před svátkem Zdislavy - a rok 1952 byl jubilejním rokem 700. výročí smrti naší milé paní svatého života - jsem dostala od Václavovy ženy zprávu: „Už nic nepodnikej, mám lék, odevzdali mi ho naši piloti, 30. května s ním jedu do Zamberka. Dostala jsem celé dvě dávky, takže bude dost i pro malého Vášu!"

Ale v r. 1952, no, hotová katastrofa. Začal kašlat krev, v plicích vznikla čerstvá kaverna velikosti 3 x 8 cm. Lékaři naléhavě doporučovali jeho ženě, ať ho co nejdříve umístí do plicní léčebny v Žamberku na plastiku, aby se doma nenakazili oba malí Mezitím byl švagr v Žamberku urchlapci. Starší z nich, po tátovi Váša, si čen na druhou část plastiky. Doktoři k stěžoval na bolesti nohou - nemohl se tomuto kroku přistupovali i tak s obavyrovnat mladšímu bráškovi ve šplhá- vami: Uděláme-li plastiku na tolik žení na stromy. Dětský lékař na Kladně ber, co by zachvácená plíce potřebovala, zjistil, že se Vášovi v krčku kyčelní nebude mít pacient čím dýchat... Ráno kosti uchytil bacil TBC. Po porodu měl obdržel Václav od manželky telegram: vykloubenou nožku, ale v poradně „Nedávej se operovat, mám rimifon!" maminku ujistili, že je vše v pořádku. Jenže už bylo pozdě, už měl ležet na Jenže teď v místě, kde se noha nejvíc operačním stole. Ale „náhodou" právě namáhá, podlehl nákaze. Při operaci tehdy dostal jeho spolupacient chrlení mu odňali 3 cm kosti a nohu dali do krve, takže dali přednost jemu a Vácstrojku. Byl odeslán do dětské léčebny lava zatím neoperovali. Manželka do kostní tuberkulózy v Košumberku. To léčebny dorazila s rimifonem a lékaři už byl školák. nasadili léčbu. A táta? Lékaři v Žamberku vyzvali Již po několika dnech primář, celý své pacienty, ať se pokoušejí soukro- užaslý, říká Václavovi: „Co se to s vámi mou cestou koupit v zahraničí dávku děje? Vypadá to, že od nás odejdete rimifonu, léku na zastaralou tuberku- zdravý!" lózu. Ustav že dostává jenom vzorky A opravdu, odešel ze Žamberka Václavova žena i já jsme se pokoušely pouze s nepatrnou jizvou. Po náležité rimifon získat, ale marně. Hlavně však rekonvalescenci můj švagr celá léta jsme se všichni modlili. normálně pracoval; po doplněni vzděJednou, když šla Václavova man- lání jako mistr ve Vitaně v Kralupech nad Vltavou. Ostatní spolupacienti želka do kostela, náhle slyší ve svém nitru: „Zdislava pomůže!" Přesně si - stále se i po propuštění z léčebny o ně zajímal - jsou už dávno po smrti. pamatuje, na kterém místě toto vnitřní ujištění slyšela. Hned pocítila duchovTaké Váša se uzdravil z tuberkulózy, ní jistotu a rovnováhu. Nevěděla však, ani známky po nemoci nezůstalo, ba kdo to je ta Zdislava. ani nohu nemá kratší. Dorostl, oženil Obrátila se na mne do kláštera. se, má děti. Na poděkování za uzdra-

Turnaj v sálové kopané OREL ZVE VŠECHNY ZÁJEMCE (i ty, kdo se sálové kopané nevěnují soustavně, ale rádi si někdy přijdou zasoutěžit, i když nevyhrají; zahrají si všichni) k účasti na Turnaji Orla župy sv. Zdislavy v sálové kopané v Loukově u Semil v sobotu 30.12. 2006 od 9 hodin. Kategorie: mladší žáci 1995 a ml. (4+1+do 3 náhradníků), starší žáci 1993 a ml. (4+1+do 3 náhradníků), dorostenci ročník 1989 a ml. (4+1+do 3 náhradníků), dospělí (3+1+do 3 náhradníků). Startovné 50-100 Kč na družstvo v žákovských a dorostenecké kategoriích, 200-400 Kč v kategorii dospělých, méně s předstihem přihlášení. Proposice s formulářem přihlášky: http://web.quick.cz/orel.zupa.sv.zdislavy, Mgr. Vít Jůza, Loukov 1, 513 01 p. Semily, tel. 481 685 237, mobil 732 943 265 nebo [email protected]

Klášter dvojím pohledem Výstava fotografií Karla Pobřísla a Kryštofa Kiszy ve františkánském klášteře v Kadani Na výstavě v prostorách kláštera jsou vystaveny fotografie ukazující neobvyklé pohledy na architekturu této historické památky i její detaily, a to včetně fotografií z veřejnosti nepřístupné části. Výstava je otevřena do konce listopadu. vení na přímluvu svaté Zdislavy stojí v presbytáři jejich farního kostela socha paní Zdislavy od mistra Adamce. Světice naše, tolik jsi pomáhala potřebným, ošetřovala nemocné, ujímala se štvanců a bezdomovců. Rozdávala ses všem a nešetřila ses. Prosím, ať i já dokážu kolem sebe vidět lidi, kteří čekají na moji pomoc, ať k nim nejsem lhostejný, ale zachovám se k nim jako k trpícímu Kristu. Z vyprávění sestry dominikánky R. D. sestavil Zdeněk Cyril Fišer

.UCASTNETESE

Arcibiskupský seminář v Praze zve mladé muže od 15 let ve dnech 24. - 26. 11. 2006 na víkendové setkání s bohoslovci a představenými

Moje „Pokud přemýšlíš o svém povolání a hledáš svoji životní cestu, rádi bychom Ti nabídli prostor ke ztišení, modlitbě, možnost hovořit o tom, co cítíš, přednášky HHl na různá témata nebo i setkání se zajímavými lidmi." Vezmi si s sebou Bibli, spacák a jestli máš, tak i ministrantské oblečení. Začátek setkání je v pátek v 18:00 hodin, končí se v neděli obědem. Pobyt za dobrovolný příspěvek.

Účast je třeba nahlásit do 15. 11. 2006 na adresu: Arcibiskupský seminář, Tbákurova 3,160 00 Praha 6 tel: 220 181 404 e-mail: [email protected] web: www.arcs.cuni.cz

Kurz Akolyta II

Harlem Gospel Choir World Tour 2006

Diecézní katechetické centrum srdečně zve všechny zájemce na zahájení kurzu AKOLYTA II. dne 11.11. 2006 od 9.30 v DDKT v Litoměřicích. Přednáška bude na téma: „Akolytská služba - teorie a praxe".

Diecézní pastorační středisko Setkání varhaníků a sbormistrů litoměřické diecéze 4. listopadu 2006 v Litoměřicích v diecézním domě kardinála Trochty (DDKT)

Setkání pastoračních asistentů 6. listopadu 2006 v Litoměřicích v DDKT 13. listopadu 2006 v Liberci na arciděkanství

Exercicie pro laiky pastorační asistenty, katechety, varhaníky... 27.-30. listopadu 2006 v Litoměřicích v DDKT Diecézní pastorační středisko, Komenského 4,412 01 Litoměřice; www.pastoracni-ltm.cz, tel. 416 738 036; e-mail: [email protected]

„God Bless The Children" neděle 5. listopadu 2006 od 16.00 Cisterciácký klášter Osek Světově proslulý Harlem Gospel Choir z USA je jedním z předních gospelových sborů. Při svých cestách po celém světě předávají jeho členové radost z víry prostřednictvím svého zpěvu. Nyní se můžeme potěšit jeho vystoupením také v naší diecézi. Nenechte si ujít jedinečnou příležitost!

14

POZNANÍM Proglas je možné v litoměřické diecézi naladit na frekvenci 97,9 FM z Ještědu. V y s í l á n í rádia můžete najít také v nabídce kabelových společností po celém území naší vlasti, naladit prostřednictvím internetu nebo skrze satelit.

Křížovka

. p

V pondělí 6. listopadu po čtvrté odpolední opakujeme setkání s biblistou, P. Vojtěchem Brožem. Otázky pokládá Petr Polehla z královéhradeckého studia Vojtěch. K zavedení vstupného do svatovítské katedrály se vyjadřuje program, který nabízí Proglas ve čtvrtek 9. listopadu ve 22 hodin. (Opakování je připraveno v sobotu 11.11. v 17.00.) Na návštěvu Arcibiskupského zámku v Kroměříži jste zváni ve středu 8. listopadu v deset večer. Po významné barokní památce, která patřila až do roku 1949 do vlastnictví olomouckých arcibiskupů, vás zavede Markéta Šindelářová. (Pořad uslyšíte také v pondělí 13.11. v 9.30.) 17. listopad po sedmnácti letech očima bývalých politických vězňů. Tak je nazvána relace Všimli jsme si, kterou připravují v pražském studiu Kristán Jana Beránková a Pavel Smolek. Ve svátečním odpoledni ho nabídneme po 16. hodině. Sugestivní a autentický dokument o zanikajícím světě obyvatel dálného severu na pozadí heroických dějin jejich evangelizace - taková je kniha Inuk znamená člověk, jejímž autorem je francouzský misionář Roger Buliard. Knihu představuje Proglas v četbě na pokračování od pondělka 20. listopadu - vždy ve všední části týdne po jedenácté hodině dopolední a v půl desáté večer. Krásu výroby hudebních nástrojů přiblíží program olomouckého studia Radim ve středu 22. listopadu ve 22 hodin. Hostem Radky Rozkovcové je Vít Kašpařík. (Program opakujeme v pondělí 27.11. v 9.30.) Ke sklonku roku se v Moravské galerii v Brně otevírají dvě zajímavé výstavy. Umění restaurovat umění prezentuje restaurátorské úspěchy pracovníků Moravské galerie. Ke 110. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů vznikla výstava Neznámý Josef Sudek. Obě výstavy přiblíží Všimli jsme si v pátek 24. listopadu v 16 hodin. Nechejte se pozvat k návštěvě moravské metropole. Nemoci a různá úskalí se nikomu nevyhýbají - ale přece jenom, když se s vážnou nemocí potýká dítě nebo mladý člověk, je to jaksi jiné... O boji s rakovinou i o důvěře Bohu v takové životní situaci si bude s Renatou Hančíkovou povídat Kateřina Hodecová. V magazínu TWR Na sobotní frekvenci Proglasu s datem 25. listopadu. Začátek v 8.00. Divadlo, kumšt i poselství. Tak nazval Jaroslav Kratka své setkání s Janem Bartošem, dramatikem, dlouholetým hercem a režisérem divadla E. F. Buriana. O svém hledání pravdy vypráví v programu Křesťan a svět v neděli 26. listopadu po 17. hodině. (Opakování uslyšíte ve čtvrtek 30. listopadu ve 22.30.) Jak prožít adventní čas, nové nápady pro to pravé adventní kouzlo, přináší Kafemlýnek v úterý 28. listopadu v 9.30. Připravuje Irena Kintrová. Darujte si pod stromeček zdraví z lékárny. Magdazín s tímto titulkem vysíláme ve středu 29. listopadu v 9.30. Magda Hauserová uvítá ve studiu doktorku farmacie Ivanu Vítovou. O své zkušenosti z práce s autistickými dětmi se podělí Marta Kubištová a Lucie Šimáčková v programu z litoměřického studia Štěpán. Autismus - život v poušti bez ukazatelů - tak se jmenuje program, který uslyšíte ve středu 29. listopadu v deset večer. (A také v pondělí 4. prosince v 9.30.)

1. Přines oběť 2. Katolický chrám 3. Kůr 4. Židovská oběť 5. Latinsky všechno 6. Trávicí enzym

7. Hmyz přenášející malárii 8. Mladí zálesáci 9. Šašek 10. Kropítko 11. Uklánět 12. Superpelice

Tajenka: Milánský světec (zasvěcena kaple a kostel v Teplicích a Varnsdorfu) Nápověda: korban, pepsin, omnium, rocheta 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Test: Svatí a kostelyě 1. Komu je zasvěcena katedrála v Litoměřicích? A) sv. Šimonu B) sv. Štěpánu Uherskému C) sv. Vítu D) sv. Štěpánu (jáhnu) 2. Basilika v Jablonném je zasvěcena dvěma patronům: A) sv. Martinu a sv. Zdislavě B) sv. Jindřichu a sv. Kunhutě C) sv. Vavřinci a sv. Zdislavě 3. Klášterní kostel cisterciáků v Oseku má zasvěcení - jak je zvykem u tohoto řádu: A) Panně Marii B) sv. Benediktu C) sv. Bernardu D) sv. Scholastice 4. Jediný kostel zasvěcený Panně Marii Pomocnici křesťanů v naší diecézi se nachází: A) v Hejnicích B) v Teplicích C) ve Filipově D) v Bohosudově u £

(b-i< JX cu M-

li*

a-.-jq I-H C 0> Ca -Q O U3< ~ <

» o s>cr o

I C.M x. a

.. x. sx>. aS 3

S-

H

£ 3 ' o irí. u>tv<

o y> m ía<

Z A J Í M A V É MÍSTO

Česká Kamenice Poutní kaple Narození Panny Marie P ů v o d p o u t n í h o m í s t a je o p ř e d e n b o h a t ý mi pověstmi a z á z r a č n ý m i skutky Matky Boží. Příběh vlastně z a č í n á m o r o v o u ranou, která n a m ě s t o p a d l a v l e t e c h

1713-14.

Knihu zázraků a další informace najdete na internetové adrese www.poutni.misto.cz

Při službách u nemocných se děkan Teigl nakazil morem, z nákazy byl však uzdraven. Z vděčnosti za uzdravení, které přisuzoval působení Panny Marie, nechal pro sošku pořídit nový oltář a z pohřební kaple, kde se od té doby přestala vystavovat mrtvá těla, se postupně stávala kaple poutní s nebývale bohatým obřadním životem. Tak například jenom od roku 1733 do roku 1737 bylo slouženo přes 13 930 mší svatých! Pomalu se množí zprávy o zázračných uzdraveních, zapříčiněných kamenickou Matkou Boží. To už děkan Teigl začíná podnikat první kroky k založení nového, důstojnějšího poutního místa. Opatřil stavební plány a vyhlásil rozsáhlou sbírku, ze které vybral značný finanční obnos. Stavebníky kaple byli patroni děkanského kostela Filip Josef,

jeho syn František Oldřich Kinský a město Česká Kamenice. Kruhová centrální stavba byla dokončena v roce 1739 a 1. září byla do kaple slavnostně přenesena poutní soška Panny Marie, původně pořízená roku 1680 pro oltář Růžencového bratrstva v děkanském kostele sv. Jakuba. Stavba se tradičně připisuje provádějícímu staviteli Jakubu Schwarzovi z Ústí nad Labem a místnímu polírovi Janu Jiřímu Katschinkovi. Z novějších poznatků však vyplývá, že autorem stavby byl patrně významný litoměřický stavitel Octavio Broggio (* 1670, f 1742).

Milostná socha Panny Marie Sochu pořídil v roce 1680 místní stavitel varhan Tobiáš Zikmund Fleck a zhotovil ji žitavský mistr Kristián Ulrich. Roku 1736 byla socha přenesena do dřevěné kaple na novém hřbitově. Místo se stalo cílem četných poutí z blízkého okolí (Nový Bor, Kamenický Senov apod.) i z daleka (hlavně z Lužice).

Kniha zázraků Existuje kniha, ve které se uzdravení lidé přiznávají k zázračné moci na přímluvu Panny Marie, kterou byli zbaveni svého neduhu nebo jiného neštěstí. Za všechny (131 případů) alespoň dva: ]á, níže jmenovaný tímto na svou kněžskou víru i svědomí dosvědčuji, že jsem ve velké úzkosti a v očividném nebezpečí ztráty života učinil slib před milostným obrazem BohorodiČky v České Kamenici a dostalo se mi zvláštní milosti a pomoci. Dne 13. března 1730 jsem byl zachvácen velkým krvácením z nosu. Snažil jsem se léčit s pomocí chirurga, užíval předepsané léky, ale krvácení vůbec nešlo utišit. Zcela mě to vysílilo, takže jsem nakonec nemohl stát ba ani sedět. Dostal jsem se tak do blízkého nebezpečí smrti. Avšak slib, který jsem učinil Panně Marii - nebeské

Lékařce do Kamenice, mi, Bohu díky, nakonec pomohl. Dáno ve Sloupu, dne 17. října 1732. P. Antonín Renner, kaplan. Dne 23. září 1772 vyznal Antonín Wolffz Karlsdorfu (dnes součást Varnsdorfu), že po 10 týdnů trpěl padoucí nemocí a na 8 dní dokonce oněměl. 7. září výše uvedeného roku tyto bědy zcela zmizely, a to po modlitbě, kterou vykonal před oltářem milostné sochy Panny Marie Kamenické. Tuto svou výpověď je připraven kdykoli stvrdit přísahou. Stejně tak tuto skutečnost stvrzuje i jeho duchovní správce, pan farář Jan jiň Palme z Varnsdorfu.

Bohoslužby dnes V kapli se slouží mše v letním období, a to každou středu a pátek od 17 hodin. Mariánská pouť se koná u příležitosti svátku Narození Panny Marie, který připadá na 8. září. Poutní slavnosti se konají vždy o nejbližší neděli. Duchovním správcem je děkan Karel Jordán Červený.

A VZDĚLÁNÍM

P. Jiří Voleský

E Z E C H I E L - prorok jako znamení událostí své doby Prorok Ezechiel používá při své Oněmění a izolace proroka 430 dní rituálního obléhání veřejné činnosti pro názornost a naEzechiel se uzavírá ve svém domě, Jeruzaléma léhavost své zvěsti také „prorockých je při tom rituálně spoután a nakonec znamení", při kterých na své osobě Prorok je vyzván, aby postavil kojej Hospodin zbaví schopnosti hovořit „předžívá" osudy svého národa. Nekálem rytiny Jeruzaléma obléhací valy a - oněmí. Nevychází mezi lidi, nemůže že pouze slovem, poučováním, naponásledně ležel s upřeným pohledem na se pohybovat, ani prostřednictvím mínáním, ale sám na svém těle a svém „město" 390 dní na levém boku, pak 40 řeči či volání není schopen s nikým jednání ilustruje tragické události, dní na boku pravém. Při tom má jíst jen komunikovat. Je naprosto opuštěn a které v blízké budoucnosti dolehnou naprosto nedostačující stravu a na trestaný národ. A tak se Ezechiel pít pouze něco málo vody. Mezi uzavře ve svém domě, nevychází mezi sebe a „Jeruzalém" pokládá lidi, naprosto přestane komunikovat, kovovou pánev, která odděluje dokonce pod tlakem Hospodinovy „Jeruzalém" od jeho pohledu. Po„ruky" oněmí. Tím demonstruje oblekud bude namísto syrových obilžení, izolování obyvatel Judska a záných zrn chtít jíst chléb, musí si roveň neblahé umlknutí Božího slova, jej upéci na usušených lidských prorocké zvěsti. Lid bude podobně výkalech, které platitly jako nejako prorok naprosto opuštěn ve své jen hygienicky, ale též rituálně trýzni, a to nejen ostatními národy, ale za znečišťující. Symbolika čísel i samotným Hospodinem, který jej pozde není jednoznačně průhledná, nechává napospas jeho bezohledným nicméně můžeme se dohadovat, nepřátelům. že 390 dní má nahrazovat cirka 390 let nevěrnosti a tvrdohlavé Když se blíží obležení a dobytí hříšnosti Izraelitů v dlouhém Jeruzaléma, poslední bašty judského období existence jeruzalémskéodporu proti Babyloňanům, je Ezechiel ho Šalomounova chrámu. 40 let vyzván, aby jakýmsi dlouhodobým je pak snad symbolika nutného divadelním představením znázornil pokání pro pozůstatek lidu náboženský smysl dobytí a zničení v Babylónském zajetí. Nečistota Jeruzaléma a Hospodinova chrámu. a nedostatek obživy potom bídu Celých 430 dní má ležet na holé zemi a chudobu těch, kteří přežijí. s hněvivým pohledem upřeným na cihlu s vyrytou siluetou Jeruzaléma. Při osamocen. Spoutání a extrémní ometom je Bohem vyzván, aby se po celou zení pohybu je jasný odkaz k hluboké- Prorokovy vlasy tuto dlouhou dobu živil jen minimální mu pokoření a ke zotročení judského Vlasy platily pro starověkého Izrastravou - obilím a luštěninami - a pil národa, který nyní trpí postupným elitu za odznak životní síly, plodnosti obyčejnou vodu. Pokud by si chtěl dobýváním své země nepřátelskými a zároveň jako znamení osobní důstojupéci chlebovou placku, má použít jako vojsky. nosti. Vzpomeňme v této souvislosti palivo suché lidské výkaly. Máme zde na nazíry (Samson), či Davidova syna Boží lid, který byl vždy Boží milostí určitou číselnou symboliku a symbolic- osvobozován, zachraňován od nadvlá- Abšaloma. Jestliže si je prorok veřejně ká období hříšnosti a pokání, zároveň mečem oholí, demonstruje tím válečné dy mocnějších nepřátel, bude vbrzku však v případě pokrmů bídu, která ná- tohoto výsostného Božího daru, totiž zničení životní síly národa a zároveň rod brzy postihne. Nejen hlad a žízeň, svobody, zbaven. Tím však přísný Boží jeho hluboké zostuzení. Jak Ezechiel ale též hluboké náboženské pokoření následně s oholenými vlasy nakládá, tak trest neskončí. v podobě nečistých pokrmů. bude naloženo se samotným národem. Podobně jako prorok, který oněmí Zdecimování, téměř naprosté Mnozí zahynou v troskách hořícího doa tím bude zneschopněn pro svou vyhubení národa ukazuje Ezechiel výsadní službu, totiž zprostředková- bytého města, mnozí budou v boji zabiti, na veřejném rituálním oholení svých vat lidu Boží slovo poučování, napo- zbytek pak bude odvlečen ze své země vlasů, přičemž třetinu vlasů spálí, tře- mínání a útěchy, tak též v trestaném do zajetí. Že však Boží soudy a tresty tinu rozseká mečem, poslední třetinu národě naprosto utichne Boží slovo, nejsou chladným a tvrdě spravedlivým nechá roznést a rozptýlit větrem. Jen procesem, nýbrž bolestnou očistou Hoskteré jediné v této zoufalé situaci může malý chomáček vlasů skryje do cípu poskytnout lidem útěchu a orientaci. podinovy péče o člověka, to naznačuje svého pláště, přičemž i tento malý V tom se zjevuje ještě horší trest, neboť malý chomáček ukrytý v cípu prorokova zbytek ještě protříbí a část z něho spálí pláště. Zbyde jen malý hlouček krutě je lépe, aby Boží slovo vyhlašovalo i ty v ohni. Zde opět prorokovi současníci zkoušeného lidu, nicméně v tomto ranejpřísnější tresty, než aby zcela oněvnímali symboliku vlasů jako odznak dikálně očištěném společenství se zračí mělo. Mlčící Hospodin je pro věřícího životní síly a důstojnosti - v tomto pří- člověka vzdálenější než Hospodin, slavná budoucnost, která bude korunopadě vztaženou na celý národ. vána příchodem Božího Mesiáše. který svým slovem trestá.

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.