UNIVERZITA KARLOVA. Právnická fakulta. Tomáš Syrový. Podmíněné odsouzení. Diplomová práce


1 UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta Tomáš Syrový Podmíněné odsouzení Diplomová pr&aa...
Author:  Růžena Černá

0 downloads 3 Views 3MB Size

Recommend Documents


No documents


UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta

Tomáš Syrový

Podmíněné odsouzení

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Marie Vanduchová, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu) : 01.06.2017

Prohlašuji, že předkládanou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně, všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

…………………………………… Tomáš Syrový

V Ústí nad Labem dne 01.06.2017

PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto poděkoval JUDr. Marii Vanduchové, CSc. za odborné vedení této práce a všechny poskytnuté rady a připomínky. Také musím poděkovat svým rodičům za podporu během celé doby mého studia.

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 1 1.

OBECNÁ VÝCHODISKA ............................................................................ 3

i.

Podmíněné odsouzení jako alternativa k nepodmíněnému trestu ............. 3

ii.

Podstata podmíněného odsouzení ................................................................. 5

iii. Právní povaha podmíněného odsouzení ....................................................... 7 2.

HISTORIE .................................................................................................... 10

i.

Vývoj podmíněného odsouzení ve světě ..................................................... 10

ii. Vývoj podmíněného odsouzení na našem území ....................................... 11 3.

UKLÁDÁNÍ PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ ......................................... 18

i.

Zákonné podmínky uložení podmíněného odsouzení ............................... 18

ii.

Zkušební doba .............................................................................................. 22

iii. Přiměřená omezení a povinnosti ................................................................. 23 iv.

Povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem ........................... 31

v.

Uložení výchovného opatření ...................................................................... 34

4.

ROZHODOVÁNÍ O PODMÍNĚNÉM ODSOUZENÍ .............................. 36

i.

Řádný život ................................................................................................... 36

ii.

Ukončení podmíněného odsouzení .............................................................. 39

iii. Fikce osvědčení se ......................................................................................... 42 iv.

Zahlazení odsouzení ..................................................................................... 43

5.

PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM .......................................... 44

6. VÝZNAM PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY ....................................................................................................... 48 i.

Obecně k významu probace ........................................................................ 48

ii.

Probační a mediační služba ČR a podmíněné odsouzení ......................... 50

7. PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ A PODMÍNENĚ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM V PRAXI .................................................................................. 55

8.

NĚMECKÉ ÚPRAVA PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ ............................. 59

i.

Obecně ................................................................................................................ 59

ii.

Předpoklady....................................................................................................... 61

iii. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do 6 měsíců .................. 61 iv. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok ............................................................................................................................. 64 v.

Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do dvou let ................... 65

vi.

Zkušební doba ................................................................................................... 67

vii. Povinnosti a příkazy.......................................................................................... 68 viii. Dodatečné změny a usnesení o podmíněném odsouzení ................................ 73 ix.

Podmíněné odsouzení s dohledem ................................................................... 74

x. Rozhodnutí o podmíněném odsouzení – Odvolání podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu ............................................................................................... 75 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 80 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .................................................................... 83 SEZNAM LITERATURY ....................................................................................... 84 SEZNAM SOUDNÍCH ROZHODNUTÍCH A STANOVISEK .......................... 90 ABSTRAKT .............................................................................................................. 93 NÁZEV PRÁCE V NĚMECKÉM JAZYCE......................................................... 94 ABSTRAKT V NĚMECKÉM JAZYCE ............................................................... 94 KLÍČOVÁ SLOVA / SCHLÜSSELWÖRTER ..................................................... 95 Příloha č. 1 – Probační plán dohledu: .................................................................... 96 Příloha č. 2 – Poučení o výkonu dohledu: .............................................................. 98 Příloha č. 3 – Zpráva o průběhu dohledu: ........................................................... 100

ÚVOD Předkládaná diplomová práce zpracovává téma podmíněného odsouzení. Zabývá se jeho povahou a podmíněné odsouzení pojímá jako samostatný trest a ne jako pouhou modifikaci trestu odnětí svobody. Podle široké definice alternativních trestů - tedy všech trestů nespojených s odnětím svobody - řadí podmíněné odsouzení mezi tresty alternativní a všímá si jeho výhod oproti nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Popisuje podmínky uložení podmíněného odsouzení a možnosti výchovného působení na pachatele, průběh podmíněného odsouzení a jeho ukončení, a to vždy i se zohledněním judikatury, kterou jsou zákonná úprava podmíněného odsouzení a institut přiměřených omezení a povinností ovlivňovány. Zabývá se také možnostmi působení Probační a mediační služby ČR u podmíněného odsouzení a u podmíněného odsouzení s dohledem a rolemi, které probační úředník zastává. Práce také srovnává českou právní úpravu s úpravou zahraniční, přičemž pro komparaci byla vybrána pouze úprava německá, a to z důvodu obecné příbuznosti právních řádů, zároveň však také kvůli řadě odlišností v trestním systému německého trestního zákoníku a konečně i z důvodu zachování přiměřeného rozsahu vzhledem k úrovni práce. Cílem diplomové práce je právní rozbor institutu podmíněného odsouzení, zhodnocení platné právní úpravy a komparace české úpravy s úpravou německou. Výsledky provedeného rozboru by měly vyústit v některá doporučení ke zvýšení efektivity trestu podmíněného odsouzení. S ohledem na předpokládaný rozsah bylo vypuštěno pojednání o teoriích trestu a obecných zásadách trestání a ze stejného důvodu se práce nezabývá podmíněným odsouzením podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Byť práce pojednává téma poměrně hojně zpracované, považuji ho zároveň za téma aktuální, a to zejména díky rostoucí poptávce po využívání alternativních trestů, respektive alternativních trestních opatření. Ačkoliv české trestní právo již zná poměrně hodně alternativních opatření, podmíněné odsouzení nadále zůstává s odstupem nejpoužívanější alternativou k nepodmíněnému odnětí svobody. Téma jsem si vybral také z důvodu zájmu o obor trestního práva a problematiku trestání pachatelů. Co se týká metod použitých při zpracování práce, převládá metoda deskriptivní, použití našla ale i metoda analytická a komparativní. Text práce vychází zejména ze 1

zdrojů označovaných jako primární a sekundární, tedy příslušných právních předpisů, judikatury a na ně navazující odborné literatury, zastoupené zejména komentářovou literaturou a odbornými monografiemi. Uplatněny byly i poznatky získané konzultací s probační úřednicí Probační a mediační služby ČR. Část zabývající se německou právní úpravou byla napsána na studijním pobytu v SRN. Zde načrtnutá podtémata jsou rozvedena v osmi kapitolách diplomové práce. První kapitola nazvaná Obecná východiska nejprve vymezuje podmíněné odsouzení jako alternativní trest k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a poté odůvodňuje, proč může být na podmíněné odsouzení nahlíženo jako na samostatně stojící trest. Druhá kapitola se zabývá vývojem právní úpravy, a to zejména, nikoli však výlučně, na území České republiky. Třetí, nejobsáhlejší kapitola, uvádí zákonné podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení a zkoumá prvky podmíněného odsouzení. V rámci čtvrté kapitoly je pojednáno o způsobu ukončení podmíněného odsouzení a o možnostech rozhodnutí soudu. Tématem páté kapitoly je podmíněné odsouzení s dohledem. Následuje šestá kapitola o Probační a mediační službě ČR. Předposlední, sedmá, kapitola, je zároveň poslední kapitolou týkající se výlučně české právní úpravy a obsahuje některé relevantní statistické údaje a popis zkušeností, zejména probačních úředníků s podmíněným odsouzením s dohledem. Osmá kapitola popisuje německou úpravu podmíněného odsouzení. Zejména se snaží všímat si rozdílů mezi českou a německou úpravou. Následuje již závěr se stručným zhodnocením institutu a nastíněním možné evoluce podmíněného odsouzení na základě získaných poznatků, zvláště s přihlédnutím k možné inspiraci německým právem. Práce vychází ze stavu právní úpravy, jaký byl k 01.06.2017.

2

1.

OBECNÁ VÝCHODISKA

i.

Podmíněné odsouzení jako alternativa k nepodmíněnému trestu Podle českého trestního práva vycházejícího ze zásad humanismu musí být trestní

represe přiměřená a újma obsažená v trestu nemá převyšovat nezbytně nutnou ochranu společnosti. Proto má být všude tam, kde je to možné, užito sankcí nespojených s odnětím svobody.1 Podmíněné odsouzení odpovídá filozofii trestního zákoníku, podle které „je třeba především změnit hierarchii sankcí, v rámci níž by byl trest odnětí svobody chápán jako ultima ratio a byl by kladen důraz na individuální přístup k řešení trestních věcí předpokládající širokou možnost využití alternativních sankcí k zajištění pozitivní motivace pachatele.“2 Potřeba změny hierarchie sankcí historicky souvisí se zkušenostmi a výsledky nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nepodmíněný trest odnětí svobody můžeme v dnešním právním řádu označit jako nejvýraznější projev absolutní teorie - retributivního, tradičního přístupu k trestání pachatelů trestných činů3 - tedy přístupu založeného na pojetí trestu jako odplaty za trestný čin. Sama odplata však dnes již trest nemůže ospravedlnit a i v úpravě výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody se tak projevuje teorie relativní, která přidává trestu odnětí svobody další úkoly ve snaze o nápravu pachatele a vytvoření dostatečných psychických zábran proti páchání další trestné činnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Speciálně preventivní funkce trestu přitom je v současné teorii trestu funkcí významnou.4 V dosahování cílů trestu směřujících k resocializaci pachatele však nepodmíněný trest odnětí svobody často není úspěšný. Někteří autoři přímo říkají, že nepodmíněný trest odnětí svobody nepřinesl v oblasti převýchovné funkce žádné přesvědčivé výsledky5, a to i přes zdůrazňování významu právě převýchovné funkce

1

NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str. 360. 2 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném od 19.12.2007, str. 4 3 ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str. 508. 4 ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str. 11, srov. MEIER, B. D. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vydání. Springer, 2015, str. 36. 5 ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str. 11.

3

v průběhu vývoje nepodmíněného trestu odnětí svobody. V této souvislosti se často hovoří o krizi trestu odnětí svobody6, který nejsilněji ze všech trestů stigmatizuje odsouzeného a negativně ovlivňuje jeho šance na opětovné začlenění se do společnosti po propuštění. Tyto negativní důsledky, případně přímo selhávání trestu odnětí svobody, jsou způsobeny zejména vytržením pachatele z jeho přirozeného prostředí a (u některých pachatelů) s tím spojenou ztrátou zaměstnání a zpřetrháním rodinných vazeb7, když pro rodinu je často buď obtížné odsouzeného ve věznici pravidelně navštěvovat a udržovat tak osobní kontakt, anebo vůbec o kontakt s odsouzeným k trestu odnětí svobody nestojí, ať již z důvodu, že se stydí za skutečnost, že mají příbuzného ve výkonu trestu, či provinění odsouzeného vnímají také jako své vlastní selhání.8 Další úskalí trestu odnětí svobody jsou spojena se samotným prostředím věznic, psychicky náročné prostředí může být kriminogenní a vytvářet odsouzenému vazby a kontakty na jiné pachatele, mnohdy závažnějších trestných činů, vedoucí později k páchání další trestné činnosti. V takové atmosféře je pro stát obtížné plnit výchovnou funkci trestu. Na převýchovnou funkci trestu ale stát rezignovat nesmí. I s ohledem na popsané limity nepodmíněného trestu odnětí svobody by trest odnětí svobody měl být ve smyslu ustanovení § 38 TZ ukládán jen v těch závažných případech, kdy se uložení alternativního trestu nejeví jako dostatečné, tedy zejména tam, kde je silný zájem ochrany společnosti před pachatelem nad zájmem nápravy pachatele. Mezi další negativa trestu odnětí svobody patří i jeho finanční náročnost. Stát musí vynaložit prostředky k zajištění dostatečné kapacity věznic a hradit nezanedbatelné náklady spojené s výkonem trestu. Ze statistik vězeňské služby České republiky vyplývá, že k 18. září 2015 bylo ve výkonu trestu celkem 18 449 odsouzených, přičemž celková ubytovací kapacita věznic pro výkon trestu byla ke stejnému dni 17 921 osob. Ubytovací kapacity věznic tak byly naplněné z 102,95 %.9 Česká republika má zejména ve srovnání se západními evropskými státy poměrně vysoký počet vězněných osob na 100 000 obyvatel, tzv. vězeňský index měl v roce 2016 hodnotu 215.10 Podle Duškovy studie lze přitom do budoucna počítat s dalším nárůstem počtu

6

ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, str. 20. 7 Ibid. 8 HYNČICOVÁ, K. Rodinná pouta za mřížemi. Právní rádce. 2015, XXIII.(4): str. 68 - 71. 9 http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/ (přístup dne 09.12.2015). 10 http://www.prisonstudies.org/country/czech-republic (přístup dne 13.3.2017).

4

vězňů, a to i přes klesající kriminalitu.11 Přeplněnost věznic pak problémy nepodmíněného odnětí svobody umocňuje a působí proti snahám o nápravu odsouzených.12 S požadavkem ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody jako trestu ultima ratio roste význam alternativních trestů,13 tedy trestů nahrazujících trest odnětí svobody, a jiných alternativních opatření. Alternativní tresty jsou vhodné zejména pro pachatele méně závažných trestných činů, prvopachatele, pachatele ve věku blízkém věku mladistvých a obecně pachatele, u kterých má soud důvody domnívat se, že působení mírnějšího postupu postačí k jejich nápravě a účinné ochraně společnosti před trestnou činností. Stát jimi tak nahrazuje především krátkodobé tresty odnětí svobody. Zároveň ale nesmí být alternativní trest odsouzenými vnímán jako slabost státu vůči pachatelům trestných činů. S nutností zachování autority trestní represe a pozitivního vnímání alternativních trestů veřejností proto souvisí možnost sekundárního sankcionování,14 kdy trestní zákoník spojuje s neplněním uložených podmínek alternativního trestu nástup přísnějšího sekundárního trestu, případně zostření stávajícího. Mezi tresty nespojenými s odnětím svobody dlouhodobě zastává významnou roli podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody – podmíněné odsouzení – jako tradiční alternativa k nepodmíněnému odnětí svobody. Právě podmíněné odsouzení je tak nejčastějším projevem zásady trestu odnětí svobody jako prostředku poslední instance.

ii.

Podstata podmíněného odsouzení Podstata podmíněného odsouzení spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek,

kterým uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží pod podmínkou, že se odsouzený během stanovené zkušební doby bude řádně chovat a vyhoví uloženým podmínkám. Odsouzený tak není odsuzován toliko podmíněně, ale jen zůstává (prozatím) ušetřen

11

DUŠEK, L. Hrozí opět přeplnění věznic?: predikce vývoje počtu vězňů v České republice. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2015. Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu. 12 Věznice: Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv. 2016. Brno, 2016., str. 18. 13 Srov. FRANC, P. http://www.epravo.cz/top/efocus/nevyuzita-sance-aneb-proc-jsou-po-trech-letechveznice-opet-preplnene-100442.html (přístup dne 09.12.2015). 14 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. Teoretik, str. 28.

5

výkonu trestu odnětí svobody.15 Repík hovoří o záměně trestu jiným opatřením.16 Pokud chápeme podmíněné odsouzení jako samostatný druh trestu, je možná přesnější hovořit o záměně přísnějšího trestu za trest méně přísný, kdy méně přísný trest je možné v případě naplnění některých (rozvazovacích) podmínek odvolat. Újmou způsobovanou trestem podmíněného odsouzení je právě pohrůžka (nařízení) výkonu trestu odnětí svobody. Institut podmíněného odsouzení vychází z předpokladu, že již samotné trestní stíhání, soudní řízení a vynesení rozsudku spolu s hrozbou eventuálního výkonu trestu mohou mít preventivní účinky17 a bude možné dosáhnout účelu trestu i bez zásahu do osobní svobody pachatele, přičemž účelem podmíněného odsouzení je výchovně působit na odsouzeného a v době podmíněného odsouzení u něj prohloubit pozitivní rysy jeho chování a vést jej k dodržování nejen ustanovení TZ, ale i širších norem společenského života.18 Tohoto cíle má být dosahováno hlavně úsilím odsouzeného, který má šanci prokázat, že spáchaný trestný čin byl výjimkou z řádného života, a definitivně odvrátit hrozbu zbavení svobody nepodmíněným trestem a současně dosáhnout toho, že se na něj bude hledět, jako by nebyl odsouzen. Zároveň však soud disponuje instituty, které umožňují pomoci odsouzenému tohoto cíle dosáhnout, když mu pomáhají vést řádný život a vyvarovat se trestné činnosti nejen po dobu trvání zkušební doby, ale i po jejím skončení. O zákonných podmínkách uložení trestu podmíněného odsouzení bude blíže pojednáno ve třetí kapitole práce. Odsouzením a (zdánlivým) prominutím19 trestu odnětí svobody sice soud odsuzuje trestný čin spáchaný pachatelem, zároveň ale vyjadřuje důvěru v osobu pachatele, že tento povede napříště řádný život. Postačuje-li totiž k ochraně společnosti a k výchovnému působení na některé pachatele již samotné trestní stíhání skončené vynesením odsuzujícího rozsudku, není žádoucí ani nutné vystavovat pachatele důsledkům nepodmíněného odnětí svobody, ale působit pouze hrozbou jeho nařízení.20 Skutečnost, že trestní řízení dospěje až do vynesení rozsudku a je odkládán trest uložený 15

ŠÁMAL. P. a kol .Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str. 1012. REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalšícht restov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978, str. 96. 17 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str. 407. 18 Výběr NS 367/2000 - Nejvyšší soud, 7 Tz 147/2000. 19 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. Teoretik, str. 224. 20 DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 613. 16

6

odsuzujícím rozsudkem, odlišuje podmíněné odsouzení od jiných podmíněných odkladů a procesních odklonů známých českému trestnímu právu a umožňuje jeho širší uplatnění oproti těmto alternativním opatřením.21 Vůči alternativním trestům je pak podmíněno odsouzení nejvýrazněji odlišeno výrokem o uložení trestu odnětí svobody.

iii.

Právní povaha podmíněného odsouzení

Co se vymezení právní povahy podmíněného odsouzení týká, objevují se v odborné literatuře dva názory, podle kterých se buď jedná o samostatný druh trestu nebo o modifikaci nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jako na formu trestu odnětí svobody je na podmíněné odsouzení nahlíženo formálním pojetím TZ, který v ustanovení § 52 v prvním odstavci nezahrnuje podmíněné odsouzení do taxativního výčtu druhů trestů, aby pak ve druhém odstavci stanovil, že trestem odnětí svobody se, není-li trestním zákonem stanoveno jinak, rozumí i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Z důvodu nezahrnutí podmíněného odsouzení do výčtu trestů, je tak podle některých názorů nutné nahlížet na podmíněné odsouzení jako na jednu z forem trestu odnětí svobody.22 Důvodová zpráva k osnově TZ k příslušnému ustanovení výčtu druhu trestů říká, že „trest odnětí svobody osnova pojímá jako jeden druh trestu, který je možno uložit nejen nepodmíněně, ale i s podmíněným odkladem na stanovenou zkušební dobu, případně i s vyslovením dohledu probačního úředníka, tedy ve třech formách, kdy za zvláštní typ trestu odnětí svobody je považován i výjimečný trest.“ Jiní autoři chápou podmíněné odsouzení také jako zvláštní způsob výměry trestu.23 Převládá však názor, že podmíněné odsouzení je zvláštním druhem trestu.24 I tento názor lze doložit paragrafovým zněním trestního zákona, a to zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který v ustanovení § 24 výslovně zařazuje podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem mezi druhy trestních opatření, která je 21

REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978, str. 68. 22 CHMELÍK, J. Trestní právo hmotné: obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice, str. 233. 23 KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str. 119. 24 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str. 380.

7

možné uložit mladistvým pachatelům. Jelínek na základě toho dovozuje, že přijetím zákona o soudnictví ve věcech mládeže byl názor, podle kterého je podmíněné odsouzení samostatným trestem zákonodárcem potvrzen.25 Nahlížení na podmíněné odsouzení jako samostatný druh trestu lze dále podpořit výkladem ustanovení § 2 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, které stanoví, že probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, a zahrnuje tak podmíněné odsouzení mezi tresty. S přihlédnutím ke skutečnosti, že z materiálního hlediska vykazuje podmíněné odsouzení všechny podstatné rysy samostatného druhu trestu,26 lze definitivně podmíněné odsouzení považovat za samostatný druh trestu. Na okraj lze zmínit, že jako druh trestu chápe podmíněné odsouzení i veřejnost.27 Pro úplnost dodejme, že na podmíněné odsouzení by bylo možné nahlížet také jako na modifikace výkonu trestu odnětí svobody.28 I v zahraničí je však zdůrazňováno, že zvláštnostmi výkonu trestu je podmíněné odsouzení natolik odlišné od výkonu trestu odnětí svobody, že je možné jej chápat jako samostatně stojící trest.29 Závěr o právní povaze institut podmíněného odsouzení není pro jeho další fungování bez významu. V případě, že se jedná o zvláštní druh trestu, nelze v odvolacím řízení vyloučit uložení delšího podmíněného trestu, než byl trest uložený nepodmíněně, aniž by tím zároveň došlo k poručení zákazu reformace in peius.30 To je ostatně respektováno i

25

JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str. 407. 26 JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 129. 27 Viz. např.: článek publikovaný 14. prosince 2015 na idnes.cz Soud potrestal majitele growshopu za šíření toxikomanie roční podmínkou. V uvedeném případě OS pro Prahu 3 uznal obžalované vinnými TČ šíření toxikomanie a jednomu z nich udělil trest odnětí svobody v délce trvání 1 rok, který podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců (http://zpravy.idnes.cz/sireni-toxikomanie-growshop-di5/krimi.aspx?c=A151214_114237_krimi_hro); článek publikovaný dne 23. září 2015 na lidovky.cz Trest pro exprimátora Přerova Lajtocha. Za manipulaci zakázek dostal podmínku. V uvedeném případě OS v Olomouci uznal obžalovaného vinným a uložil jim trest odnětí svobody v délce trvání 2 let a 4 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 4,5 roku (http://www.lidovky.cz/obnoveny-trest-proexprimatora-lajtocha-za-manipulaci-zakazek-podminka-1oj-/zpravydomov.aspx?c=A150923_111748_ln_domov_ELE). 28 STRENG, VON FRANZ. Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 86. 29 Bundesgerichtshof, Aktenzeichen 1 StR 353/70. 30 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D, a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 105.

8

ustálenou judikaturou, podle které je nepodmíněný trest odnětí svobody vždy přísnější než trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, třebaže byl uložen v delší výměře. Konkrétněji, přísnější je každý nepodmíněný trest odnětí svobody oproti trestu odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen, byť by tento podmíněný trest byl uložen v delší výměře, a to z toho důvodu, že není možno kvůli zákazu reformace in peius přihlížet k nejistým budoucím okolnostem, které mohou, ale nemusí - modifikovat trest po jeho pravomocném uložení.31 Přísnější však není ten nepodmíněný trest odnětí svobody, který již byl vykonán.32

31 32

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 974/2007, ze dne 15.10.2007. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 8 Tdo 637/2015, ze dne 19.08.2015 .

9

2.

HISTORIE

i.

Vývoj podmíněného odsouzení ve světě Historický vývoj podmíněného odsouzení je zejména v zemích anglosaského práva

spjat s dějinami probace ve smyslu trestu či opatření, jenž spočívá jednak v podmíněném odkladu trestu a jednak v osobní péči a dohledu, který je ukládán soudem odsouzenému33 a je proto na místě stručně zmínit i historii probace. Zanedbáme-li určité prvky dozoru nad pachateli v raném období, můžeme vznik probace spojit s osobou Johna Augusta, bostonského obuvníka žijícího v první polovině 19. století, který před tamními soudy úspěšně přesvědčoval soudce o vhodnosti uložení zkušební doby a smyslu osobní záruky za vybrané zločince.34 Díky Augustově práci byla probace uzákoněna roku 1878 ve státě Massachusetts a později i v dalších státech. V podobném čase se mezitím objevují u nižších soudů dobrovolníci vedeni ideami humanismu a stejně jako ve Spojených státech Amerických dochází roku 1907 k uzákonění této služby35 (Probation of Offenders Act). Na základě tohoto zákona soud v případě, že dospěl k názoru, že ačkoliv byl pachatel odsouzen, není vhledem k vyjmenovaným okolnostem nutné ukládat trest, výrok o trestu prozatím nevyslovil a spokojil se slibem odsouzeného, ať již se zárukami nebo bez nich, že povede řádný život36 a dostojí dalším uloženým podmínkám. V kontinentální Evropě je možné rozlišit dva typy podmíněného odsouzení, a to takzvaný severský a francouzsko-belgický typ, tzv. sursis.37 Od zmíněného anglosaského typu se liší tím, že podle obou se ukládá trest, jehož výkon se odloží. Podle severského typu se odkládá výkon uloženého trestu, a pokud se odsouzený osvědčí, výkon tohoto tretu se promíjí. Na odsouzeného se ale zároveň nehledí jako by nebyl odsouzen, vzniká fikce, že podmíněně odložený trest byl vykonán.38

33

HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009. ŠTERN, P. Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. Praha: Portál, 2010, str. 18. 35 Ibid. 36 to be of good behaviour 37 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 99. 38 Ibid. 34

10

Podle francouzsko-belgického typu podmíněného odsouzení se na odsouzeného, v případě, že se osvědčí, hledí jako by nebyl odsouzen (pokud byl podmíněně odložen výkon všech trestů). Oproti severskému typu je zde tedy přítomný rehabilitační účinek trestu. Trest by se vykonal, byl-li pachatel ve zkušební době odsouzen pro trestný čin nebo přečin.39 V původních evropských úpravách chybí dozor typický pro probaci. V dalším vývoji podmíněného odsouzení v kontinentální Evropě však dochází zároveň s postupným opouštěním pojetí trestu jako odplaty k zavádění prvků probace jako možnosti výchovného působení a kontroly. Podle stupně zapojení probace lze rozlišovat tři skupiny právních úprav podmíněného odsouzení.40 1. Podmíněné odsouzení v původní podobě podle francouzsko-belgického typu, působící pouze hrozbou výkonu podmíněně odloženého trestu. 2. Podmíněné odsouzení s prvkem nápravy umožňujícím ukládání různých omezení a povinností, zároveň ale bez výkonu dozoru. 3. Podmíněné odsouzení se spolupůsobením probace v různých formách. Současná česká úprava pak díky možnosti stanovit přiměřená omezení a povinnosti odpovídá ustanoveními § 81 a § 82 TZ druhé skupině a ustanovením § 84 TZ skupině třetí. Není ale vyloučeno, že na odsouzeného bude působeno pouze hrozbou nařízení výkonu trestu.

ii.

Vývoj podmíněného odsouzení na našem území Před zavedením podmíněného odsouzení zákonem č. 562/1919 Sb. bylo na našem

území k dosažení účelu podmíněného odsouzení třeba používat práva milosti, ačkoliv

39

NOVOTNÝ, O, a VANDUCHOVÁ, M. Trestní právo hmotné. 5., jubilejní, zcela přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2007, str. 388. 40 Ibid.

11

v zalitavské části Rakouska-Uherska byl institut trestnímu právu znám již od roku 1908.41 Po vzniku samostatného Československa platil na základě recepčního zákona na Slovensku nadále právě tento uherský zákoník z roku 1878, zatímco na území dnešní České republiky zůstal v platnosti Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 se změnami a doplňky.42 Na základě zákona č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění mohl soud odložit výkon trestu na svobodě nepřesahujícího dobu jednoho roku, měl-li z podstatných důvodů za to, že odsouzený povede pořádný život a že tudíž výkonu trestu není zapotřebí. S výkonem trestu byly zároveň odloženy také tresty vedlejší, opatření zabezpečovací i právní následky, které trestní zákon nebo rozsudek spojoval s odsouzením. V určitých případech pak byla aplikace podmíněného odsouzení vyloučena. Tak podle § 2 výše uvedeného zákona nebylo možné podmíněné odsouzení uložit viníkovi již dříve odsouzenému pro zločin na dobu delší tří měsíců nebo vůbec pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné, ledaže již uplynula doba pěti let od spáchání nového trestného činu. Jednalo se tedy o časově omezenou nemožnost aplikace podmíněného odsouzení z důvodu recidivy. Dále bylo podmíněné odsouzení vyloučeno jako trest pro některé vybrané TČ.43 Zkušební doba činila rok až tři léta, šlo-li o trest peněžitý nebo o trest na svobodě do šesti měsíců, a dvě až pět let, jednalo-li se o trest vyšší. Za zdůraznění stojí možnosti soudu uložit odsouzenému ochranný dozor a omezení (co do místa pobytu a způsobu života), tedy moderní prvky výchovného působení na odsouzeného, z § 6 vyplývala povinnost odsouzeného neoddávat se ve zkušební době nezřízenému pití nebo hráčství, zahálčivému nebo nemravnému životu pod hrozbou nařízení výkonu trestu. Soud odsouzenému také zpravidla ukládal, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil, a aby dal zadostiučinění. V případě, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život, nedával zákon soudu prostor pro uvážení dalšího osudu odsouzeného a stanovil, že soud výkon trestu nařídí.

41

SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 101. 42 VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, str. 36. 43 Ibid., str. 102.

12

Zákon č. 562/1919 Sb. byl v roce 1924 novelizován zákonem č. 134/1924 Sb., který rozšířil výčet veřejných úřadů, kterým mohla být podána zpráva o podmíněném odsouzení. Před touto novelou směla být zpráva o podmíněném odsouzení podána pouze soudu44, případně jiným úřadům v záležitosti udělení místa ve veřejné službě. Nic se naopak nezměnilo na tom, že se údaj o podmíněném odsouzení nezapisoval do záznamu o trestech.45 Účinností zákona č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží byly pro mládež46 stanoveny některé odchylky při ukládání trestu podmíněného odsouzení podle zákona č. 562/1919 Sb., které ve svém souhrnu rozmělňovaly podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení mladistvému, ve snaze bránit mladistvého před neblahým vlivem vězení.47 Podmíněné odsouzení bylo zavedeno jako institut mimořádné povahy, avšak i přes snahy o omezení bylo podmíněné odsouzení v praxi užíváno poměrně často. „Dozor byl vykonáván jen zřídka a často nevhodným způsobem, neboť jím byli pověřování většinou policisté a obecní strážníci a ochranný dozor se tak v podstatě zaměňoval s dozorem policejním.“48 Ve výše popsané podobě byl trest podmíněného odsouzení ukládán až do roku 1950, kdy byl v rámci právnické dvouletky přijat nový trestní zákon č. 86/1950 Sb., rušící jak zákon č. 562/1919 Sb., tak i zákon č. 48/1931 Sb.. Nově bylo možné podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující jeden rok, nepříčilo-li se takové odložení důležitému obecnému zájmu a zároveň měl soud za to, že i bez výkonu trestu povede pachatel řádný život pracujícího člověka. Ve zvláštní části zákona bylo však podmíněné odsouzení pro některé trestné činy výslovně vyloučeno, a to zejména pro trestné činy proti republice a hospodářské trestné činy. Zatímco maximální možná výměra trestu, který je ještě možné odložit, byla stanovena shodně s prvorepublikovou úpravou. Rozdílně bylo pojato odložení vedlejších trestů, které se napříště již neměly odkládat. Soudu byla dána 44

Podle nařízení vlády č. 598/1919 vedl soud zvláštní seznam (seznam podmíněného odsouzení), do kterého zakládal případy, v nichž byl povolen odklad výkonu trestu. 45 Úřad vedoucí záznamy o trestech (státní zastupitelství) nicméně byl podle nařízení vlády č. 598/1919 zasílán trestní lístek s informací o udělení podmíněného odsouzení, úřad tento údaj však vedl odděleně od ostatních a do záznamu trestů jej zařazoval, až byl-li nařízen výkon odloženého trestu. 46 Osoby, které v době spáchaného činu nedovršily čtrnáctého roku svého věku (nedospělí). 47 KREJČIŘÍKOVÁ, K. COFOLA 2010: The Conference Proceedings: Sankce a zákon o trestním soudnictví nad mládeží (č. 48/1931 Sb. z. a n.). Brno: Masarykova Univerzita, 2010, str. 1151. 48 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 102.

13

možnost podmíněně odložit také trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu případně pouze některý z těchto vedlejších trestů. Zkušební doba činila jeden rok až tři léta. Zákon č. 86/1950 Sb. byl novelizován zákonem č. 63/1956 Sb., kterým byla v souladu se změnou politické situace provedena částečná reforma trestního práva. Co se trestů týče, došlo k prohloubení zásady individualizace trestu se zřetelem na osobu pachatele a všechny okolnosti případu.49 Změna se týkala i ustanovení o podmíněném odsouzení. Byla zrušena všechna ustanovení zvláštní části trestního zákonu vylučující užití podmíněného odsouzení. Především pak bylo nově možné odložit i výkon trestu nepřevyšujícího dva roky, měl-li soud důvodně za to, že vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu. V návaznosti na rozšíření možnosti užití podmíněného odsouzení byla pro odložené tresty převyšující jeden rok prodloužena zkušební doba, která v tomto případě měla podle úvahy soudu činit dva roky až pět let. Zmíněná novela znamenala prohloubení zásady individualizace trestu a zmírnění trestní represe u některých trestných činů (například zavedením institutu upuštění od potrestání pro trestné činy menšího významu), lineární snížení trestní represe však nepřinesla50 a lze nadále pochybovat o výchovném účinku podmíněného odsouzení, když možnost uložení přiměřených omezení zůstala formulována velmi vágně a nadále zcela chyběl institut dozoru nad chováním podmíněně odsouzeného. Po přijetí nové ústavy v roce 1960 začala nová vlna rekodifikace,51 v rámci které byl v oblasti trestního práva přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád. Podle ustanovení § 58 zákona č. 140/1961 Sb. soud odložil trest odnětí svobody, jehož výše nepřevyšovala dvě léta, měl-li důvodně za to, že vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, v kterém žije a pracuje, bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu, a novinkou pak byla možnost

49

VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006. ISBN 80-210-4056-4, str. 50. 50 Ibid. 51 Ibid., str. 51.

14

účasti společenských organizací. Pokud soud přijal společenskou organizací nabízenou záruku za nápravu pachatele, odložil výkon trestu nepřevyšujícího dvě léta, měl-li důvodně za to, že vzhledem k výchovné síle kolektivu bude účelu trestu dosaženo i bez jeho výkonu. Zmíněné ustanovení zakotvilo formulací „soud odloží“ povinnost soudu odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, byla-li splněna alespoň jedna z výše uvedených podmínek.52 Zkušební doba byla stanovena v rozmezí jednoho roku až pěti let a na její dobu mohl soud uložit odsouzenému přiměřené omezení směřující k tomu, aby odsouzený vedl řádný život pracujícího člověka, což odpovídalo tehdejšímu stejně formulovanému účelu trestu. Z četných novel trestního zákona z roku 1961 se ustanovení o podmíněném odsouzení přímo dotkla novela provedená zákonem č. 56/1965 Sb., která změnila dikci ustanovení § 58 tak, že zmizela povinnost soudu při splnění zákonných podmínek odložit výkon trestu a napříště nechávala rozhodnutí o odložení výkonu trestu na úvaze soudu. Zákonné podmínky pro uložení trestu podmíněného odsouzení zůstaly až na drobnou změnu spočívající k doplnění skutečnostem, ke kterým soud přihlíží o okolnosti případu, nezměněné. Do konce roku 1989 se již úprava podmíněného odsouzení neměnila. Potřebu novelizace vyvolala až změna společenské a politické situace. Zákonem č. 175/1990 Sb. bylo zasáhnuto do systému trestů, když především byl zrušen trest smrti a jako výjimečný trest zaveden trest odnětí svobody na doživotí. Z úpravy podmíněného odsouzení pak zmizel monopol společenských organizací nabízením záruky za nápravu odsouzeného. Soud nadále mohl přijmout záruku za nápravu pachatele od kohokoliv, jestliže vhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, měl důvodně za to, že bude možné dosáhnout účelu trestu i bez jeho výkonu. Dále bylo stejně jako v ustanovení § 23 o účelu trestu a jiných místech trestního zákona vypuštěno sousloví „pracujícího člověka,“ čímž bylo dáno najevo, že řádný život může vést i ten, kdo nepracuje.53

52

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str. 32. 53 KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str. 36.

15

Významné novum do české úpravy podmíněného odsouzení přinesla novela trestního zákonu provedená zákonem č. 253/1997 Sb., když formou podmíněného upuštění od potrestání s dohledem a podmíněným odsouzením s dohledem uzákonila prvky probace. Co se podmínek uložení podmíněného odsouzení podle ustanovení § 60a týče, bylo odkazováno na § 58 upravující podmínky uložení trestu podmíněného odsouzení. Důležitým rozdílem nicméně bylo, že v případě uložení trestu podmíněného odsouzení s dohledem mohl soud podmíněné odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři léta a délka trestu, který je ještě možné odložit, činila tedy o jeden rok více než u obecného podmíněného odsouzení. Délka zkušební doby byla shodná s podmíněným odsouzením bez dohledu, tedy jeden rok až pět let. Zavedení podmíněného odsouzení s dohledem předpokládalo vytvoření soustavy probačních úředníků. Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 uvádí, že k tomu byly vytvořeny předpoklady již v roce 1996.54 Usnesením vlády č. 431 z roku 1994 bylo ministru spravedlnosti uloženo „ověřit do 31. prosince 1995 možnosti zavedení systému probace v České republice včetně zavedení funkce probačních úředníků v rámci systému trestní justice a institutu prospěšné práce.“ V roce 1996 ministr spravedlnosti zřídil na základě usnesení vlády svým rozhodnutím první funkční místa probačních pracovníků na každém okresním soudu v zemi.55 Stav, kdy místa probačních úředníků byla obsazovaná tehdejšími stávajícími soudními úředníky, nedostatečně kvalifikovanými pro řádný výkon činnosti probačního úředníka,56 vedl k volání po přijetí samostatného zákona upravujícím organizační a personální strukturu výkonu probačních činností. Tento zákon byl přijat v roce 2000 jako zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Další změnou, kterou novela č. 253/1997 Sb. přinesla, bylo zavedení demonstrativního výčtu přiměřených omezení a povinností57, které mohl soud uložit pachateli, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno. Tyto povinnosti byly demonstrativně uvedeny v ustanovení § 26 odst. 4 trestního zákona. Ačkoliv zákon výslovně pojem přiměřených 54

Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, str. 2. 55 ŠTERN, P. Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. Praha: Portál, s.r.o., 2010, str. 12. 56 Ibid. 57 a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, f) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek.

16

povinností nedefinuje, lze jimi rozumět po zkušební dobu trvající zásah do svobody jednání a chování odsouzeného, směřující k vedení řádného života odsouzeným.58 Dne 1. ledna 2002 nabyla účinnosti novela trestního zákona č. 265/2001 Sb. označovaná jako velká novela trestního zákonu. Pro institut podmíněného odsouzení znamenala především možnost provedenou změnou § 60 odst. 1 ponechat ve výjimečných případech vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a takto v platnosti ponechané podmíněné odsouzení ustanovením předpokládaným způsobem zpřísnit. Po účinnosti novely také z § 58 mizí záruka za nápravu pachatele, kterou nahrazuje ustanovení § 6 TŘ umožňující zájmovým sdružením občanů nabídnout záruku kromě jiného za převýchovu odsouzeného, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu. Významně ve prospěch alternativních trestů bylo pak změněno ustanovení § 39, když byl rozšířen okruh trestných činů, za které by měl být ukládán trest odnětí svobody jen ve zvláštních případech. Nově měl být trest odnětí svobody za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři roky, v původním znění jeden rok, a to jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu.

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon pozbyl účinnosti dne 31. 12. 2009.

58

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002., str. 121.

17

3.

UKLÁDÁNÍ PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ

i.

Zákonné podmínky uložení podmíněného odsouzení Podle ustanovení § 81 TZ Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody může soud

podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Pro posouzení délky odkládaného trestu je přitom podstatné, v jaké délce byl trest vyměřen v konkrétním případě a nikoliv trestní sazba stanovena ve zvláštní části TZ pro jednotlivé trestné činy.59 Podmíněné odsouzení je tak možné uložit i v případě mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle ustanovení § 58 TZ nebo uložením trestu pod dolní hranicí trestní sazby při ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností podle ustanovení § 40 TZ, kdy bude ale zároveň nutné uložit ochranné léčení. Kromě případů uvedených v odstavcích 4., 5. a 6. ustanovení § 58 TZ a ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetnosti nepřichází aplikace podmíněného odsouzení v zásadě v úvahu pouze pro trestné činy, jejichž dolní hranice odnětí svobody činí alespoň dvanáct let, protože u těchto nemůže soud vázaný ustanovením § 58 odst. 3 TZ mimořádně snížit trest odnětí svobody pod pět let. Jak vyplývá již ze samotného nadpisu ustanovení § 81 TZ a je výslovně stanoveno odstavcem druhým předmětného ustanovení, je podmíněně odkládán toliko výkon trestu odnětí svobody. Jsou-li v konkrétním případě vedle tohoto trestu ukládány i další tresty, nemá rozhodnutí o podmíněném odsouzení na jejich výkon vliv. Není-li pachatel omezen na svobodě, může tyto tresty vykonat; na druhou stranu by bylo nadbytečné působit na odsouzeného pohrůžkou nařízení výkonu těchto trestů za situace, kdy se nad odsouzeným vznáší mnohem závažnější hrozba nařízení výkonu trestu odnětí svobody.

59

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str. 408.

18

Podmíněné odsouzení bude soud ukládat zpravidla rozsudkem. Je-li však ukládán trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem, lze díky na ustanovení § 314e TŘ rozhodnout také trestním příkazem. Ustanovení § 53 TZ, s přihlédnutím k ustanovení § 52 odst. 2 TZ, brání uložení podmíněného odsouzení vedle trestu domácího vězení a obecně prospěšných prací. Uvedené omezení je zdůvodňováno obavou, že komulace těchto trestů by ztěžovala resocializaci pachatele.60 Ostatní druhy trestů lze vedle podmíněného odsouzení ukládat. V úvahu přichází i uložení podmíněného odsouzení vedle trestu vyhoštění, a to díky Evropské úmluvě o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěními pachateli, vyhlášené pod číslem 75/2002 Sb. m. s., podle které může jeden účastnický stát dohody požádat druhý o výkon kontroly a dohledu nad odsouzeným.61 Uvažuje-li soud o uložení trestu podmíněného odsouzení, musí vzít v úvahu okolnosti předvídané ustanovením § 81 TZ. Zvážení všech62 těchto okolností umožňuje soudu vytvořit prognózu o budoucím chování odsouzeného a odhadnout tak jeho rizikovost. Dojde-li soud k závěru, že je možné se důvodně domnívat, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba nařizovat výkon trestu, může výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit. Právě prognóza o budoucím chování – rizikovosti - pachatele je pro správné užívání podmíněného odsouzení zásadní, zároveň však jde o činnost obtížnou, když soud na základě jemu známých skutečností odhaduje nejistou budoucnost. Byť jen těžko může soud při prognózování dosáhnout jednoznačného závěru a výsledky prognózy budou odpovídat výsledku spíše ano či spíše ne, je důležité, aby se soud podrobně seznámil s dosavadním životem pachatelem a dalšími předvídanými okolnostmi. Za tímto účelem může požádat o součinnost Probační a mediační službu ČR. Výsledek prognózy o budoucím chování pachatele je pak určující nejen pro rozhodování o vhodnosti podmíněného odsouzení, ale má vliv i na konkrétní podobu trestu. Výsledek prognózy, tedy zjednodušeně odpověď na základní otázku, zda odsouzený povede řádný život, vyplývá ze zodpovězení vícerých dílčích otázek a ovlivní i konkrétní podobu

60

VANDUCHOVÁ, M. K některým otázkám individualizace trestu v návrhu trestního zákoníku. Acta Universitatis Caroline: IURIDICA. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, 2007(2), 91-96. 61 DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR)., str. 613, srov. 30/2010. 62 R 56/1970 - 2 Tz 8/70 ze dne 25. 06. 1970.

19

podmíněného odsouzení. Dílčími otázkami mohou být na příklad: jaká je pravděpodobnost spáchání nového TČ, jaký druh TČ hrozí, že odsouzený spáchá, a jak závažný tento TČ může být nebo jakými opatřeními může být případné riziko zmírněno a kterého okolnosti ho mohou naopak zvýšit?63 Při hodnocení osoby a poměrů pachatele se soud zaobírá stejnými kritérii jako při stanovení druhu a výměry trestu podle ustanovení § 39 TZ. Přičemž tato úvaha soudu se musí opírat o skutečnosti vyplývající z dokazování, nemůže vycházet z domněnek, které nejsou dostatečně důkazně podloženy.64 Pro hodnocení osoby pachatele budou relevantní ty údaje, které pachatele charakterizují,65 jako například povaha pachatele, vztah k blízkým osobám a ostatním členům společnosti. S ohledem na požadavek dokazování bude soud vycházet zejména z opisu trestního rejstříku pachatele, ze zpráv o pověsti vyžádané od příslušného obecního úřadu, ze zpráv ze zaměstnání, ze svědeckých výpovědí a celkového přístupu pachatele k trestnímu stíhání, ze kterého může soud odvodit postoj pachatele ke spáchanému trestnému činu. Hodnocení poměrů pachatele se pak částečně překrývá s hodnocením osoby pachatele; kromě osobních poměrů pachatele bude soud přihlížet k jeho rodinným, majetkovým a jiným poměrům, přičemž tyto poměry jsou posuzovány nikoliv vzhledem k době spáchání trestného činu, nýbrž vzhledem k době ukládání trestu.66 Pro aplikaci podmíněného odsouzení bude mít význam zejména věk pachatele a skutečnost, zda se jedná o prvopachatele a spáchaný trestný čin je ojedinělým vybočením z jinak řádného života. I u prvopachatele lze ale shledat, že spáchaný trestný čin je očekávaným vyústěním dosavadního života pachatele, který je například často řešen v přestupkovém řízení, narušuje občanské soužití a k právnímu řádu přistupuje lhostejně, ačkoliv dosud trestnou činnost nepáchal. Na druhou stranu ani recidiva bez dalšího nevylučuje možnost uložení podmíněného odsouzení.67 Tak by tomu obecně mohlo být, uplynula-li od posledního odsouzení již delší doba, nebo pokud spolu spáchané trestné činy zjevně nesouvisí. V případě recidivy lze však souhlasit se Ščerbou, podle kterého by při recidivě bylo vzhledem k zavedení nových alternativních

63

Boetticher, Kröber, Müller-Isberner, Böhm, Müller-Metz, Wolf: Mindestanforderungen für Prognosegutachten (NStZ 2006, 537). 64 R 11/1985. 65 DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 615 66 JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 72. 67 R 57/1990 – Rozsudok Najvyššieho súdu SSR, z 14. 10. 1988, sp. zn. 8 Tz 79/88.

20

trestů vhodné zvažovat spíše uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu domácího vězení68, jako trestů přísnějších. Ve vztahu k recidivě je nutno poznamenat, že soudy zejména v případech speciální a druhové recidivy judikují, že i když by bylo možné v daném případě s ohledem na splnění ostatních zákonných podmínek uvažovat o podmíněném odložení výkonu trestu, uložení podmíněného trestu by k vedení řádného života nevedlo a ukládají nepodmíněný trest odnětí svobody.69 Všechny tyto skutečnosti soud hodnotí zejména s přihlédnutím k dosavadnímu životu pachatele a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu. Působení blízkého okolí a vztah pachatele k jeho povinnostem jsou významným ukazatelem na možnosti budoucí resocializace pachatele a zachování pozitivních vazeb vyhovuje výše nastíněným cílům alternativních trestů a závadné prostředí zase odůvodňuje uložení přiměřených opatření nebo dohledu. Okolnostmi případu je potřeba rozumět okolnosti, které charakterizují souzený trestný čin, jeho závažnost (například následek trestného činu nebo výše vzniklé škody) a jeho vliv na ostatní členy společnosti - jde tedy o zkoumání takových okolností, které mají zpravidla vliv na intenzitu ochrany společnosti před pachatelem trestného činu a na výchovné působení trestu na ostatní členy společnosti.70 Dopustí-li se například pachatel, který zastával veřejnou funkci a dosud se těšil důvěry společnosti v souvislosti s touto funkcí trestného činu, nebude moci dosavadní zásluhy pachatele kvůli okolnostem případu hodnotit tak kladně, jako kdyby spáchaný trestný čin souvislost s funkcí pachatele neměl. Z uvedeného vyplývá, že soud zvažuje vhodnost podmíněného odsouzení s ohledem na individuální i generální prevenci,71 přičemž všechny okolnosti hodnotí ve vzájemných souvislostech a ne individuálně. Pokud závažnost trestného činu nebo dosavadní život pachatele ukazují na to, že pouhá hrozba podmíněným trestem by nepostačila k tomu, aby pachatel vedl řádný život, a nepřipadá do úvahy ani jiný trest, je nutné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, na druhou stranu však hledisko generální prevence

68

ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, 416 s. Teoretik, str. 231. 69 Ts 43/2012 Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a 2011. 70 R II/1967 in DRAŠTÍK. A., HASCH, K. Souhrnný rejstřík sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve věcech trestní 1962-2010, str. 264. 71 srov. 70/1957 – Rozhodnutí NS z 12. 6. 1957, 1 Tz 102/57.

21

nemůže být jediným důvodem pro odmítnutí možnosti uložit podmíněný trest.72 Lze mít tedy za to, že určujícím kritériem by mělo být hledisko individuální prevence a generální prevence by měla sloužit jen jako korektiv a měla by bránit vnímání podmíněného odsouzení jako beztrestnosti.73

ii.

Zkušební doba Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let;

zkušební doba počíná právní moci rozsudku. Zkušební doba je výměrou podmíněného odsouzení, během zkušební doby je pachateli způsobována újma v podobě hrozby výkonu trestu odnětí svobody. V rámci zkušební doby musí odsouzený prokázat, a jeho jednání bude spočívat zejména ve zdržení se závadné činnosti, že soud ve své prognóze správně předpokládal, že není nutné přistupovat k výkonu trestu. Zkušební doba může být stanovena v rozmezí jednoho roku až pěti let. Při zvažování délky zkušební doby soud dále rozvádí skutečnosti, které zvažoval již při rozhodování, zda je v daném případě vhodné aplikovat podmíněné odsouzení. Důležitým prvkem v rozhodování o délce zkušební doby může být délka odkládaného trestu odnětí svobody. Podle Ščerby by se „délka zkušební doby v rámci zákonné škály měla pohybovat přibližně na stejném místě, na němž se pohybuje uložený trest odnětí svobody v rozpětí od (teoreticky) řádově několika dnů až do tří let,“ a to „protože délka zkušební doby představuje základní element určující míru újmy.“74 Pouze ve výjimečných případech, zejména když je nutné zvlášť sledovat chování odsouzeného, by pak dle Ščerby mohla být stanovena dlouhá zkušební doba u trestných činů, za něž lze uložit krátkodobý trest odnětí svobody a naopak. Zákon nicméně výměru zkušební doby s délkou odkládaného trestu nespojuje. Jakkoliv tedy bude délka zkušební doby v konkrétním případě často odpovídat výměře odkládaného trestu, protože soud hodnotí stejná hlediska jako vyměřování trestu75, mohou s ohledem na cíl podmíněného odsouzení převážit speciálně preventivní hlediska a vychýlit výměru zkušební doby mimo rámec, který by odpovídal výměře trestu 72

R 1/1961 – Nejvyšší soud ČSSR, 6 Tz 19/60. SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 106 74 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, 416 s. Teoretik, str. 232. 75 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str. 381. 73

22

ukládanému na základě stejných skutečností, aniž by bylo možné (pouze na základě výměry zkušební doby) namítat, že byl v konkrétním případě uložen nepřiměřený trest. Co se formálních náležitostí stanovení zkušební doby týče, požaduje ustanovení § 122 TŘ stanovení zkušební doby v odsuzujícím rozsudku. Zkušební dobu lze vyměřit i v jiných časových úsecích, než jsou roky a počíná právní mocí rozsudku, přesněji právní mocí výroku o trestu.76

Užité názvosloví „zkušební doba“ napovídá, že po začátku běhu doby již do ní nelze nijak zasahovat, stavět ji nebo přerušovat. To je prolomeno pouze ustanovením § 83 TZ, které opravňuje soud, zavdá-li k tomu odsouzený příčinu, rozhodnout již během zkušební doby, že se trest vykoná, a ukončit tak zkušební dobu předčasně nebo zkušební dobu prodloužit, ne však více než o dva roky, a za předpokladu, že ani takto prodloužená zkušební doba nepřesáhne maximální možnou výměru pěti let. Úvahu soudu naopak nepřipouští ustanovení § 82 odst. 4, podle kterého soud při ukládání nového podmíněného odsouzení pro týž skutek započítá do nově stanovované zkušební doby dobu, po kterou vedl odsouzený řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, stejně tak započte do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného nebo společného trestu za pokračování v trestném činu.

iii.

Přiměřená omezení a povinnosti Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti

směřující k tomu, aby odsouzený vedl řádný život. Institut přiměřených omezení a přiměřených povinností umožňuje zejména individualizovat podobu podmíněného odsouzení, ale také tento trest zostřit, když odsouzenému je zvláště některými opatřeními způsobována další újma. Újma však není smyslem těchto omezení a povinností. Ty by měly odsouzenému ve svém souhrnu napomáhat vést řádný život, jakkoliv právě pod hrozbou újmy - nařízení výkonu trestu - v případě jejich nedodržování. Soud by je tak měl ukládat, dojde-li k závěru, že by bylo vhodné na odsouzeného během zkušební doby působit silněji a konkrétněji, než pouze obecnou povinností vést řádný život.

76

DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 619, srov. R22/1969.

23

Přiměřenými opatřeními soud může odstranit77 kriminogenní faktory ze života odsouzeného78 nebo jejich vliv na něj alespoň omezit. Jak tedy uvádí Šámal; „jejich podstatou je speciálně preventivní působení na odsouzeného.“79 Stejně jako výrok o náhradě škody ukládaný také podle ustanovení § 82 odst. 2 tak nemůže být výrok rozsudku ukládající přiměřená

omezení a povinností exekučním titulem.80 U

přiměřených povinností spočívajících v povinnosti pachatele veřejně se osobně omluvit poškozenému nebo poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění lze však speciálně preventivní účel dohledat hůře. Tato opatření především zvyšují intenzitu uloženého trestu.81 Ustanovení § 48 odst. 4 TZ obsahuje pouze demonstrativní výčet přiměřených omezení a přiměřených povinností a lze tedy podle specifik konkrétního případu uložit i jiná než zde uvedená opatření, respektive modifikovat opatření v ustanovení obsažená, jak i předpokládá dikce jednotlivých omezení (např.: zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, zdržet se neoprávněných zásahů do práv jiných osob). U TČ zanedbání povinné výživy může být odsouzenému uložena povinnost podle ustanovení § 48 odst. 4 písm. i) TZ uhradit dlužné výživné a vedle toho povinnost v demonstrativním výčtu neuvedená – hradit včas výživné během zkušební doby. V konkrétním případě nabývají přiměřené omezení a přiměřené povinnosti podoby zákazů určitého jednání nebo naopak příkazů k žádoucímu chování. Nic nebrání uložení více omezení a povinností současně vedle sebe. Soud je při ukládání omezení a povinností omezen zákonným požadavkem přiměřenosti ukládaného omezení či povinnosti, kterou

77

T 850: „Odstranění příčin, podmínek nebo příležitostí k opětovnému spáchání trestného činu, jehož se obviněný dopustil.“ 78 R 32/1964 „Přiměřená omezení mohou směřovat pouze k tomu, aby se odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, popř. taková jednání omezil.“ – Nejvyšší soud ČSSR, 7 Tz 20/64. 79 ŠÁMAL, P. Trestní právo hmotné. 7., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1040 s., str. 324. 80 T 850. 81 VANDUCHOVÁ, M. K některým otázkám individualizace trestu v návrhu trestního zákoníku. Acta Universitatis Caroline: IURIDICA. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, 2007(2), 91-96.

24

je třeba chápat jednak ve vztahu k jejich účelu82 a také ke spáchanému trestnému činu.83 Nepřípustná tak budou ta omezení a povinnosti, které by přesahovaly záměr vést odsouzeného k řádnému životu a byly by v rozporu s podstatou podmíněného odsouzení, tedy že odsouzený zůstává na svobodě84, stejně jako omezení a povinnosti, které by tento záměr sice nepřesáhly, ale nebyly by v žádné souvislosti se spáchaným trestným činem.85 Přiměřená omezení a povinnosti tak mají především bránit opětovnému spáchání stejného TČ, případně TČ stejného druhu.86 Také jimi nelze nahrazovat jiný druh trestu, nelze tedy uložit omezení či povinnost, které by se obsahově shodovaly s újmou způsobovanou některým druhem trestu.87 Problematickým se tak jeví přiměřené omezení spočívající ve zdržení se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, které se obsahově shoduje s trestem zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ščerba takovou duplicitu v trestním zákoníku chápe jako nežádoucí a přičítá ji legislativnímu pochybení, kdy trest zákazu, vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebyl zahrnut do návrhu předkládaného vládou, ale byl přidán až v dalším průběhu legislativní procesu, přičemž zákonodárce opomenul vypustit příslušné přiměřené omezení. Podle Ščerby je proto nežádoucí přiměřené omezení spočívající ve zdržení se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akci a styku s určitými osobami, co do rozsahu ve kterém se shoduje se zmíněným trestem, ukládat a de lege ferenda zvážit jeho vypuštění z trestního zákoníku.88 Naopak Jelínek poukazuje na podrobnější úpravu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a zákonné oprávnění probačního úředníka konkretizovat 82

Jako nepřiměřená vzhledem k smyslu a účelu podmíněného odsouzení byla NS shledána např. povinnost: „zaslat poškozené S. P., na adresu Stavebního úřadu v M. prostřednictvím kurýra kytici o lichém počtu čerstvých rudých růží v množství nejméně patnácti kusů a podepsaný omluvný dopis s následujícím textem: Vážená paní P., přijměte, prosím, mou omluvu za mé nevhodné chování, kterého jsem se vůči Vaší osobě dopustil v budově stavebního úřadu dne 3. 4. 2013. Nechal jsem se unést emocemi, a přestože jsem měl dle mého názoru oprávněné výtky k Vaší práci, choval jsem se jako hulvát, za což se Vám velice omlouvám, J. B.“ 8 Tdo 174/2014. 83 „Omezení a povinnosti, které nemají žádný vztah ke spáchanému trestnému činu, nelze uložit, ani kdyby jinak mohly přispět k působení na pachatele.“ ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 904. 84 Ts 43/2012 str. 30: jako nepřípustné omezení například uvedena povinnost neměnit za trvání zkušební doby bydliště. 85 JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 90, srov. IV/68. 86 T 850. 87 R 32/1964-I. 88 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. Teoretik, str. 209.

25

průběh výkonu tohoto trestu a z toho vyplývající odlišnost obou institutů. Podle Jelínka je proto v souladu s ustanovením § 38 odst. TZ ukládat přiměřené omezení spočívající v zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, pokud se to jeví jako dostatečné.89 Jelínkův názor lze podpořit tím, že od zavedení trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce byl trestní zákoník již vícekrát novelizován a na současné úpravě se nic nezměnilo. Také srovnáním se zahraničními právními úpravami lze seznat, že je při podmíněném odsouzení připouštěno aplikovat i omezení, která jsou modalitami obsahu jiných trestů.90 Tak například německý trestní zákoník (StGB) v ustanovení § 56b odst. 2 umožňuje podle úvahy soudu kromě jiného uložit odsouzenému zaplacení peněžité částky ve prospěch obecně prospěšného zařízení jako jednu povinnost nebo zaplatit peněžitou částku ve prospěch státní pokladny jako druhou povinnost. Svým obsahem jde tak, zvlášť je-li příjemcem stát, o totožnou povinnost jako v případě peněžitého trestu podle ustanovení § 40 StGB. Pro povinnost podle ustanovení § 56b odst. 2 StGB nejsou navíc stanoveny hranice jako v případě peněžitého trestu.91 Limitem, který omezuje soud při ukládání povinnosti zaplatit peněžitou částku ve prospěch státní pokladny je zákonem vyjádřený zákaz uložení neúnosných povinností. Ukládání povinnosti se musí dále řídit obecnými pravidly přiměřenosti a musí být úměrné životní situaci odsouzeného, nesmí ho z hlediska finanční únosnosti nebo časové náročnosti přetěžovat.92 Ačkoliv by obecně prospěšná zařízení měla mít jako příjemce peněžité částky přednost, je poukazováno na to, že ne vždy existuje takové obecně prospěšné zařízení, jehož činnost by byla v souvislosti se spáchaným činem. Obecným účelem povinností podle StGB pak je přispívat zadostiučinění za spáchané bezpráví. Jako trestu podobná opatření jsou spojena s újmou a umožňují zohlednit vinu pachatele. Újmu s nimi spojenou Meier ospravedlňuje tím, že ve svém důsledku pouze nahrazují (větší) újmu, které by byl pachatel vystaven v případě uložení nepodmíněného trestu.93 Podobně také francouzská právní úprava zná jako samostatný druh trestu obecně prospěšných prací, tak i zvláštní formu podmíněného odsouzení spojeného se závazkem vykonat 89

JELÍNEK, J. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2013, str. 125. 90 SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 108. 91 LAUFHÜTTE, H., W., RISSING-VAN SAAN, R. a TIEDEMANN, K. Strafgesetzbuch: Leipziger Kommentar : Grosskommentar. 12., přepracované vydání. Berlin: de GruyterRecht, Band 3, §§ 56-79b, HUBRACH, J., § 56b, Rn. 25, str. 49. 92 URS KINDHÄUSER. (HRSG.). HANS-JÖRG ALBRECHT. Strafgesetzbuch. 4. vydání. Baden-Baden: Nomos, 2013. Band 1, OSTENDORF, H., § 56b, Rn. 2, str. 2045. 93 MEIER, B. D. Strafrechtliche Sanktionen. 4.vyd. Springer, 2015, str. 121.

26

obecně prospěšné práce.94 Přednesené argumenty vyznívají spíše pro možnost ukládat toto přiměřené omezení i přes jeho podobnost s jedním druhem trestu ve prospěch větší individualizace trestu podmíněného odsouzení. Jiným zvláštním případem prolomení zásady zákazu splývání trestu a přiměřeného opatření je ustanovení § 196a TZ a možnost uložení přiměřeného omezení spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel pachateli TČ zanedbání povinné výživy. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována. Podle ustanovení § 359 TŘ pak soud od tohoto přiměřeného omezení upustí, je-li dlužné výživné uhrazeno. Obsahově se toto přiměřené omezení shoduje s trestem zákazu činnosti, je-li zakazováno řízení motorových vozidel, navíc je zde přímo zákonem prolomen princip souvislosti přiměřeného omezení se spáchaným trestným činem. Řízení motorových vozidel nemůže být v případě TČ zanedbání povinné výživy kriminogenním faktorem a omezení spočívající v zákazu řízení těchto vozidel se tak podobá spíše trestu než přiměřenému omezení a způsobením újmy sleduje jiné cíle než ostatní přiměřená omezení a povinnosti.95 Judikaturou dovozenému pravidlu se umožňuje vyhnout také právo procesní svojí úpravou odklonů. Například ustanovení § 307 TŘ připouští v některých případech podmíněně zastavit trestní stíhání pouze tehdy, když se obviněný zaváže, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo složí na účet soudu či státního zastupitelství peněžitou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti. V případě procesního odklonu se sice nejedná o trest, ale co jiného než trest zákazu činnosti a peněžitý trest je zde, byť se souhlasem obviněného, nahrazováno. I podle důvodové zprávy ke změně TŘ si změnu podoby podmíněného zastavení trestního stíhání vymohla praxe pro řešení těch dopravních trestných činů, kde by jinak státní zastupitelství usilovalo o uložení trestu zákazu činnosti. Pokud by uvedená zásada měla být v budoucnu (v hmotném právu) nadále prolomována, musela by patrně být ospravedlňována speciálně preventivním účelem

94

VANDUCHOVÁ, M. K některým otázkám individualizace trestu v návrhu trestního zákoníku. Acta Universitatis Caroline: IURIDICA. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, 2007(2), 91-96. 95 Civilně právní obdobou je exekuce pozastavením řidičského oprávnění za účelem vymožení dlužného výživného podle ustanovení § 71a zákona č. 120/2001 Sb., Exekuční řád.

27

těchto opatření a individualizací trestu podmíněného odsouzení.96 Lze si představit, že zdržení se činnosti, jejíž zákaz by mohl být i předmětem trestu zákazu činnosti, může dobře naplnit účel přiměřených omezení a povinností. Vždy by ale bylo nutné, aby případná újma nedosahovala újmy způsobené podobným trestem.97 Německý argument zvýšení punitivity podmíněného odsouzení je z právního řádu, který zná jen dva hlavní a jeden trest vedlejší, přenositelný hůře. Pokud by některé opatření mělo mít hlavně represivní charakter, bylo by ho patrně nutné uvést s ohledem na zásadu nulla poena sine lege přímo v zákoně, což by se ale nemělo dotknout pouhé příkladnosti dalších uvedených omezení a povinností.98 Z nastíněného individuálně preventivního charakteru přiměřených omezení a obecně platného principu nenahrazovat jimi trest vyplývá také, že těmto opatřením nelze přisuzovat generálně preventivní účel a působit jimi tak na ostatní členy společnosti.99 To zřejmě neplatí pro uvedenou zákonnou výjimku § 196a, kde lze generálně preventivní účel vysledovat. Stejně jako nelze uložením přiměřených omezení nebo povinností suplovat trest, nelze jimi nahradit ani ochranná opatření.100 Místo ochranného léčení je ale, odůvodňuje-li to porucha osobnosti pachatele a s tím související povaha jím spáchaného trestného činu, připouštěno uložení povinnosti podrobit se psychiatrické terapii, která není ochranným léčením.101

Jako jiné – v TZ výslovně neuvedené - povinnosti nemohou být ukládány povinnosti, které pro odsouzeného nevyplývají ze zákonné úpravy, z rozhodnutí příslušného orgánu nebo z jiné právní skutečnosti, nebo takové, o kterých může konstitutivně rozhodnout

96

Srov. SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, str. 108. 97 REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978. str. 87. 98 Ibid., str. 88. 99 SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, str. 286. 100 R 56/2013 – Nejvyšší soud, 8 Tdo 1094/2012. 101 T 1431 – Nejvyšší soud, 8 Tdo 1032/2011 , obdobně R 56/2013.

28

pouze civilní soud nebo jiný orgán v rámci své pravomoci.102 Uvedené je potřeba vykládat vzhledem k účelu trestu, tedy neplnit trestem - jehož jsou přiměřená omezení a povinnosti součástí - úkoly například civilního soudu, protože pak by povinnost nebyla přiměřená. Mezi povinnosti vyplývající z právní skutečnosti bude ale třeba zahrnout i takové povinnosti, které směřují ke kontrole řádně uložených povinností a uvedené rozhodnutí vztahovat toliko k povinnostem (ve smyslu příkazů k aktivnímu konání)103 a ne k omezením (ve smyslu zdržení se). To i s vědomím, že lze dosáhnout prakticky stejného výsledku uložením povinnosti nebo omezení. Bez možnosti přiměřeně omezit obecně dovolenou činnosti by totiž byl institut přiměřených omezení a povinností vyprázdněn.104 Pokud je uložena povinnost, která pro odsouzeného vyplývá z právního řádu, rozhodnutí jiného orgánu nebo z občanskoprávních jednání, lze to chápat jako připomenutí žádoucího chování.105 I v tomto případě bude mít neplnění těchto omezení či povinnosti za následek možnost soudu nařídit výkon odloženého trestu a působí tak účiněji než obecná povinnost stanovená právním řádem a sankce za její porušení.106 Dalším faktorem, který musí soud při ukládání omezení a povinností brát v potaz, je možnost kontroly uložených opatření. Jednak tedy uložit povinnost podrobit se kontrole, žádá-li si to formulace přiměřeného omezení či povinnosti107, a jednak zvažovat, zda je možné prostředky, které jsou soudu k dispozici, dodržování přiměřených omezení a povinností účinně kontrolovat. S ohledem na odmítání možnosti ukládat povinnosti, které pro odsouzeného nevyplývají z právního řádu, rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo jiné právní skutečnosti, by se například povinnost podrobit se na výzvu testu na přítomnost návykových látek mohla jevit jako problematická, ač je tato ale zcela v souladu s účelem trestu, podmíněného odsouzení a přiměřených omezení a povinností vůbec, když přispívá k odstranění kriminogenních prvků ze života odsouzeného a nabádá odsouzeného

102

T 850 – Nejvyšší soud, 4 Tz 106/2005. V uvedeném případě byla odsouzenému pro TČ neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru uložena povinnost poskytnout poškozenému ve zkušební době náhradní byt. Trestním soudem tedy bylo rozhodnuto o občanskoprávní povinnosti. 103 8 Tdo 174/2014. 104 srov. REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978. str. 87. 105 DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 620 106 IV/68: Zhodnocení praxe soudů při ukládání přiměřených omezení a povinnosti nahradit škodu způsobenou trestným činem. 107 Tak například vedle povinnosti zdržet se požívání alkoholu nebo jiných návykových látek bude stanovena povinnost podrobit se testu prováděnému probačním úředníkem na přítomnost těchto látek v těle.

29

k vedení řádného života. Tato povinnost je konečně jednou z nejčastěji ukládaných přiměřených omezení. Z praxe Probační a mediační služby v Litoměřicích vyplývá, že až 70 % odsouzených je uživateli návykových látek.108 Uložení přiměřených opatření předpokládá jejich účinnou kontrolu, opak by vedl k pohrdání těmito instituty ze strany odsouzených a snižoval by vážnost trestu nespojeného s odnětím svobody. Problematickým se z hlediska kontroly jeví znovu přiměřené omezení spočívající ve zdržení se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí. Dodržování této kontroly je ze strany probačních úředníků kontrolováno pomocí dotazů na Policii ČR, zda odsouzený nebyl při kontrole těchto zařízení a prostředí kontrolován, či nebyl zapojen do jakéhokoliv incidentu řešeného Policií. Ještě složitější je kontrola u přiměřené povinnost zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, kterou je možné kontrolovat jen zprostředkovaně skrze změny finanční situace odsouzeného. Je to snad právě omezená možnost kontroly a z toho vyplývající vymahatelnost a smysl tohoto opatření, která způsobuje určitou zdrženlivost soudů v ukládání přiměřených omezení a povinností, neboť soudy povětšinou ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností, s výjimkou trestného činu zanedbání povinné výživy a některých majetkových trestných činů, dostatečně nevyužívají.109 Přitom lze mít za to, že jsou to právě přiměřená omezení a povinnosti, která společně s dohledem mají nesilnější potenciál dosahovat speciálně preventivních cílů podmíněného odsouzení a pomoci odsouzeným vyvarovat se další trestné činnosti. Soudu, který se v rámci prognózy o budoucím chování pachatele podrobně seznámil s jeho poměry, umožňují v souladu se zásadou individualizace trestní sankce personifikovat trest s ohledem na zvláštnosti či potřeby konkrétního případu. Je tak možné chápat přiměřená omezení a povinnosti jako určité mantinely, které ohraničují cestu odsouzeného k vedení řádného života, kdy zároveň vybočení z těchto mantinelů indikuje, že snaha odsouzeného není dostatečná a umožňuje soudu nařídit výkon trestu odnětí svobody. Jejich charakter je ještě zdůrazněn pouze demonstrativním výčtem přiměřených omezení a povinností. Zákon zároveň nerozlišuje nebo ani nepředpokládá

108

Přítomnost látek je testována v moči odsouzeného. Ts 43/2012 Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a 2011. 109

30

omezení a povinnosti, která citelněji zasahují do práv odsouzeného a jsou (převážně) represivního charakteru a omezení a povinnosti mající spíše pomocnou povahu, jejich ukládání je tak ovlivněno četnou judikaturou a výjimkami z pravidel. S uvedenými požadavky na obsah a možnost kontroly přiměřených omezení a povinností souvisí i požadavek určitosti a přesnosti formulace přiměřených omezení a povinností, který zároveň poskytuje odsouzenému dostatečnou právní jistotu ohledně vyžadovaného chování ve zkušební době. Příliš obecně formulované omezení a povinnosti také spíše mohou splynout s obsahem některého trestu. Přiměřená omezení a povinnosti musí být uloženy ve výroku rozsudku a platí po celou zkušební dobu, soud však může rozhodnout, že platí jen po určitou část zkušební doby. Zvláštním případem je pak zmíněná možnost upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Výrok, jímž byla uložena přiměřená omezení a povinnosti je výrokem oddělitelným a je možné ho v opravném řízení přezkoumat samostatně.110 V případě povinností, které lze splnit jednorázově, není časovou ohraničenost nutno výslovně uvádět. Ustanovení § 83 odst. 1 umožňuje soudu stanovit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti za současného ponechání podmíněného odsouzení v platnosti i během zkušební doby za předpokladu, že odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu. Pro takto dodatečně stanovená přiměřená opatření se uplatní stejná pravidla jako pro ukládání přiměřených omezení a povinností již při uložení trestu podmíněného odsouzení.111

iv.

Povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem Stejné ustanovení § 82 odst. 2 TZ, podle kterého soud ukládá přiměřené omezení a

přiměřené povinnosti, stanoví, aby soud odsouzenému zpravidla uložil nahradit podle svých sil škodu nebo odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Pravidelně se tedy bude jednat o

110

T 850/2006/II – Rozsudek NS ČR ze dne 26.10.2005, sp. Zn. 4Tz 106/2005. REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978. str. 88. 111

31

náhradu či zadostiučinění v penězích, do úvahy ale přichází například také uvedení do předešlého stavu či zadostiučinění v podobě omluvy a podobně. Uložení této povinnosti je prvkem nápravy škodlivého následku trestného činu, ale zejména napomáhá resocializaci odsouzeného, když ho pod hrozbou výkonu trestu odnětí svobody vede k odčinění škodlivých následků jeho činu.112 Z pozice poškozeného je pak příhodné, že soud takovou povinnost ukládá i bez uplatňování nároků a dalšího snažení poškozeného. Zároveň je ale třeba z pohledu poškozeného nahlížet na tuto povinnost odsouzeného kriticky a činit i další jednání směřující k náhradě způsobené škody, odčinění újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, neboť hlavním účelem takto ukládané povinnosti není sanovat škody způsobené trestným činem, ale, jak již bylo naznačeno výše, nabádat odsouzeného k vedení řádného života. Poškozený zpravidla bude uplatňovat svůj nárok v adhezním řízení podle ustanovení § 228 TŘ. Nastínění rozdílů mezi povinností nahradit škodu podle ustanovení § 82 TZ a povinností nahradit škodu podle ustanovení § 228 TŘ dobře ilustruje rozdílnou povahu obou institutů. Zatímco pro úspěch v adhezním řízení je základním předpokladem včasné uplatnění nároku poškozeného (§ 43 odst. 4 TŘ), pro výrok podle ustanovení § 82 TZ není uplatnění nároku ze strany poškozeného vůbec podstatné. Uplatnění nároku poškozeného v adhezním řízení brání, bylo-li o tomto nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení (§ 44 odst. 3 TŘ), pro vyslovení povinnosti poškozeného podle ustanovení § 82 TZ, je takové existující rozhodnutí bez významu, nebylo-li však již podle tohoto rozhodnutí bez zbytku plněno.113 Pro poškozeného významným rozdílem je skutečnost, že zatímco rozhodnutí k náhradě škody vydané v adhezním řízení je exekučním titulem, rozhodnutí podle ustanovení § 82 TZ v případě neplnění je součástí výroku o trestu a nelze jej použít k nařízení výkonu rozhodnutí v civilním řízení.114 S ohledem na povahu výroku podle ustanovení § 82 odst. 2 TZ není na rozdíl od adhezního řízení nezbytné, aby v řízení před soudem byla v době rozhodování prokázána přesná výše škody, peněžité náhrady za nemajetkovou újmu nebo bezdůvodného obohacení, a je možné tuto povinnost uložit, i když soud odkazuje

112

DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 619 113 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 907. 114 II/67, IV/1968 – Zhodnocení praxe soudů při ukládání přiměřených omezení a povinností a povinnosti nahradit škodu způsobenou trestným činem.

32

poškozeného i s celým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.115 Povaha povinnosti k náhradě škody podle ustanovení § 82 odst. 2 TZ je zdůrazněna použitím sousloví „podle svých sil.“116 To má význam pro následky nesplnění povinnosti nahradit škodu § 82 odst. 2 TZ. Zatímco nesplnění rozhodnutí vydaného v adhezním řízení má následky toliko v rovině občanskoprávní, nesplnění povinnosti uložené výrokem podle § 82 odst. 2 TZ má následky trestněprávní a to navíc ty nejvážnější, když hrozí postihnout odsouzeného na svobodě. Nedovolují-li tak schopnosti a možnosti odsouzeného tuto povinnost z důvodů majetkových, osobních nebo zdravotních, vzniklých nezávisle na jeho vůli splnit, neměla by taková neschopnost být důvodem pro nařízení výkonu trestu.117 Snaha splnit povinnost se tak může v konkrétním případě rovnat jejímu splnění. Zároveň nelze stanovit splátkový kalendář, má-li poškozený škodu hradit podle svých sil a lze mít za to, že se v případě neplnění povinnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 TZ nelze dostat do prodlení a nelze tedy poškozenému přiznat úrok z prodlení, tak jak je to připouštěno v adhezním řízení,118 a to ani tehdy, pokud soud stanovil k náhradě škody kratší lhůtu než celou zkušební dobu. V souladu s výše uvedeným by však takové zaviněné nesplnění mohlo být důvodem pro nařízení výkonu trestu již během zkušební doby.119 Při respektování povahy povinnosti odsouzeného podle ustanovení § 82 odst. 2 se jeví jako vhodné omezit se ve výroku rozsudku toliko na konstatování povinnosti nahradit škodu a nestanovovat konkrétní částku. Existují situace, kdy soud povinnost podle svých sil nahradit škodu, odčinit nemajetkovou újmu nebo vydat bezdůvodné obohacení nevysloví. Bude se jednat zejména o případy, kdy škoda způsobená trestným činem byla již uhrazena, poškozený se nároku na náhradu výslovným prohlášením vzdal, nebo byl-li nárok poškozeného zajištěn na majetku obviněného.120

115

DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 621, srov. T 246. 116 T 1178: „Povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem „podle svých sil“ znamená, že podmíněně odsouzený je povinen nahradit škodu v době a ve výši, v jaké to dovolí jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry.“ 117 R 47/2007 – Krajský soud v Českých Budějovicích, 3 To 668/2006. 118 R 31/2014 – Nejvyšší soud, 8 Tdo 569/2013. 119 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 906. 120 IV/1968 in DRAŠTÍK. A., HASCH, K. Souhrnný rejstřík Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve věcech trestní 1962-2010, str. 265.

33

Splnění povinnosti nahradit škodu má pro odsouzeného podobný význam jako plnění přiměřených omezení a přiměřených povinností. Je další podmínkou, kterou soudu ukládá a jejíž splnění vyžaduje proto, aby mohlo být rozhodnuto, že se odsouzený osvědčil. Nesplnění, které je možné přičítat na vrub odsouzeného, naopak může být důvodem pro nařízení výkonu trestu. V konkrétním případě by dokonce bezdůvodné nahrazení škody až na samém konci zkušební doby, ačkoliv zřejmě bylo v silách odsouzeného nahradit škodu již dříve, mohlo být považováno za nesplnění uložené podmínky. 121 Reálné možnosti náhrady škody narážejí v praxi často na finanční sílu odsouzených, kteří jsou již z dřívějšího života zatíženi exekucí.122 Lze uzavřít, že zatímco středobodem výroku o náhradě škody vydaného v adhezním řízení je poškozený a jeho zájmy, výrok podle ustanovení § 82 odst. 2 míří především na odsouzeného, byť postavení poškozeného může posílit.123

v.

Uložení výchovného opatření Jedná-li se v daném případě o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud podle ustanovení § 82 odst. 3 TZ v zájmu výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Zákon tak pro určitou kategorii pachatelů s ohledem na jistou nevyspělost těchto pachatelů připouští odlišný postup. Předpokladem je však prognóza pozitivního působení rodiny, školy nebo jiných subjektů. Za pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, je možné za současného zvážení individuálních vlastností zpravidla označit pachatele, který překročil 18. rok věku, ale nepřekročil 21. rok věku.124 Výchovná opatření lze ukládat vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností nebo samostatně, s ohledem na obsahovou podobnost některých výchovných opatření a přiměřených omezení a povinností ve skutečnosti nahradit přiměřená omezení a povinnosti výchovnými opatřeními. Připuštění možnosti uložit vedle výchovných opatření i přiměřená omezení a povinnosti je významné vzhledem k taxativnímu výčtu

121

SOTOLÁŘ, A, ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, str. 294. 122 Například ze 100 klientů vedených u probační úřednice Probační a mediační služby Litoměřice pouze dva nebyli zatížení probíhající exekucí. 123 ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str. 1030. 124 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 667.

34

výchovných opatření v ustanovení § 15 ZSVM. Je také možné uložit i více výchovných opatření současně. Nedodržení uložených výchovných opatření má pro pachatele stejné důsledky jako nedodržení přiměřených omezení a přiměřených povinností, soud může podle ustanovení § 83 TZ kromě dalších důsledků předpokládaných zmíněným ustanovením rozhodnout o výkonu trestu, případně ponechat podmíněné odsouzení v platnosti a stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a povinnosti. Lze mít ale za to, že zavdal-li odsouzený příčinu k nařízení výkonu trestu, nelze ukládat další dosud neuložená výchovná opatření, neboť takový postup by nenašel oporu v zákoně.

35

4.

ROZHODOVÁNÍ O PODMÍNĚNÉM ODSOUZENÍ

i.

Řádný život Účel podmíněného odsouzení směřuje k tomu, aby odsouzený vedl během zkušební

doby i po ní řádný život, tomu odpovídá povinnost odsouzeného takový život vést. Ačkoliv vedení řádného života bývá spojováno s nespácháním nového trestného činu ve zkušební době jako s nejprůkaznějším kritériem125, jedná se o pojem širší. Řádný život zahrnuje také vyvarování se spáchání přestupků, dodržování celého právního řádu, plnění povinností v soukromém životě i vůči státu a společnosti, existenci legálního zdroje příjmů,126 nezneužívání svých práv. Lze mít za to, že dnes již nelze vázat řádný život i na povinnost mít zaměstnání, potažmo bezvadnou pracovní morálku, jak by mohlo vyplývat ze starší judikatury ovlivněné socialistickým právním řádem.127 Pojem řádný život tak zahrnuje celý komplex povinností a porušení těchto jednotlivých povinností dosahuje z podstaty rozdílné intenzity a nebylo by vždy v zájmu společnosti nařizovat výkon trestu. V souvislosti s tím například Ščerba navrhuje nenařizovat výkon trestu, dopustil-li se odsouzený přestupku jiného druhu než byl trestný čin, za nějž byl odsouzen.128 Stejně tak zahraniční literatura pokládá za vhodné spojovat nařízení výkonu trestu odnětí svobody pouze s činy, které jsou v užší souvislosti (spojeny stejnými okolnostmi nebo motivem) s původním trestným činem.129 Závěr, že odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, tedy není bez dalšího vyloučen, ani spáchal-li odsouzený ve zkušební době další trestný čin.130 Jakkoliv je to právě recidiva, co zpravidla vylučuje rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený osvědčil.131 Obsahově tvárný pojem řádný život tak na jednu stranu umožňuje soudu působit na chování odsouzeného v širší míře, na stranu druhou nemusí být odsouzenému zcela zřejmé, co je po něm vyžadováno a za jaké chování se již vystavuje hrozbě nařízení výkonu trestu. Shledal-li soud, že podmíněné odsouzení je v daném případě vhodným 125

ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, str. 553. DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 626. 127 R 19/1976 – Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, 2 To 51/74, R 26/1962 – Okresní soud v České Lípě, T 39/62; srov. KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, str. 36. 128 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, str. 239. 129 MEIER, B. D., Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 131. 130 R 11/1966 – Vyšší vojenský soud, To 65/65. 131 R 19/1976. 126

36

trestem, tedy trestný čin byl toliko vybočením z života, který lze hodnotit jako řádný, měl by řádnost života během zkušební doby hodnotit právě vzhledem k tomuto vybočení (spáchanému TČ) a společně s odsouzeným usilovat o to, aby zůstalo vybočením ojedinělým. Zde nabývají na významu přiměřená omezení a povinnosti. Problematické může být rozhodování soudu o osvědčení se odsouzeného nebo nařízení výkonu trestu v případě, kdy odsouzený neplnil během zkušební doby svou vyživovací povinnost, přičemž si je možno představit několik situací. První případ je nejjednodušší a spočívá v uložení podmíněného odsouzení za spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 196 TZ a současného uložení přiměřené povinnosti uhradit a hradit včas výživné během zkušební doby. Případně může soud uložit povinnost hradit dlužné výživné „podle svých sil.“132 Zde neplnění přiměřené povinnosti brání osvědčení se odsouzeného, a pokud nestačí reagovat jiným způsobem podle § 83 TZ, odůvodňuje nařízení výkonu trestu. Druhý případ představuje uložení podmíněného odsouzení za stejný trestný čin bez současného uložení přiměřené povinnosti hradit včas během zkušební doby výživné, k čemuž by ale v praxi nemělo často docházet. V tomto případě by se soud při zkoumání, zda se odsouzený během zkušební doby osvědčil, neměl omezit jen na zkoumání, že tento nespáchal nový trestný čin, ale je třeba zkoumat i postoj obviněného k zákonné vyživovací povinnosti vůči vyživovanému, eventuálně dalším nezletilým dětem, dále i reakce a snahy obviněného zaplatit dlužné výživné dobrovolně, případně jeho postoj k event. nařízenému výkonu rozhodnutí.133 I v tomto případě tedy neplnění vyživovací povinnosti odůvodní nařízení výkonu trestu, ačkoliv nebylo uloženo jako přiměřená povinnost. To je i v souladu s úvahou, že nemohl být naplněn účel trestu uloženého za trestný čin neplnění vyživovací povinnosti (byť by bylo uhrazeno dlužné výživné), když ani během zkušební doby nebyla vyživovací povinnost plněna. Prvních dvou případů se dotkne novela TŘ provedená zákonem č. 59/2017 Sb., zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, který od 1. ledna 2018 mění ustanovení § 43 odst. 1 TŘ tak, že doplňuje větu „Jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§196 trestního zákoníku), rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, i dlužné výživné.“ Do budoucna je tak výslovně stanoveno, že dlužné výživné je škodou způsobenou TČ. Dlužné výživné bude moci být vymáháno v adhezním

132 133

T 850. Výběr NS 367/2000 – Nejvyšší soud, 7 Tz 147/2000.

37

řízení. Poškozený či jeho zástupci budou také moci soudu navrhnout, aby v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem.134 V takovém případě bude pak uložení přiměřené povinnosti, aby odsouzený nahradil podle svých sil výživné, které dluží ke dni rozhodnutí soudu, nadbytečné. Konečně třetí případ předpokládá uložení podmíněného odsouzení za trestný čin nesouvisející s vyživovací povinností, kdy v tomto případě nebude kvůli chybějící souvislosti s trestným činem, přicházet v úvahu uložení přiměřené povinnosti spočívající v hrazení výživného během zkušební doby. Plnění vyživovací povinnosti tak bude zkoumáno v rovině vedení řádného života. V tomto případě bude pravděpodobně potřeba citlivě posuzovat konkrétní okolnosti (délku doby neplnění výživného, závažnost spáchaného trestného činu, postoj pachatele k plnění vyživovací povinnosti, jeho snahu o plnění). S ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe by ne každé neplnění vyživovací povinnosti muselo znamenat výkon trestu odnětí svobody a nemuselo by vést ani k uložení přiměřených opatření nebo prodloužení zkušební doby (například to, že během zkušební doby neplatil odsouzený výživné včas, nebude bránit rozhodnutí o osvědčení) v případě, kdy se trestný čin vyživovací povinnosti nijak netýkal. Byť neplnění vyživovací povinnosti je porušením zákonné povinnosti a je tak spojováno s nemožností vést řádný život135, jeví se jako vhodné uvážit vždy i intenzitu neplnění vyživovací povinnosti. Dosáhne-li neplnění vyživovací povinnosti během zkušební doby intenzity trestného činu podle ustanovení § 196 TZ (4 měsíce), je to zřejmé porušení povinnosti vést řádný život, které brání soudu vyslovit, že se odsouzený osvědčil. O TČ zanedbání povinné výživy musí však být rozhodnuto.136 V ostatních případech lze mít za to, že není vhodné nařizovat výkon trestu odnětí svobody, ale reagovat prodloužením zkušební doby nebo uložením přiměřené povinnosti. V odůvodněných případech by neplnění vyživovací povinnosti nemuselo vůbec bránit osvědčení, a to i z důvodu, že případný výkon trestu odnětí svobody plnění vyživovací povinnosti nijak nepomůže - spíše naopak - a v praxi nevede k napravení neplatičů.137 Tento argument najde uplatnění zejména v posledně

134

§ 43 odst. 3 TŘ VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů : informace z judikatury : k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, str. 286; ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, str. 239; Výběr NS 367/2000 – Nejvyšší soud, 7 Tz 147/2000. 136 R 7/1987 – Nejvyšší soud České socialistické republiky, 4 Tz 2/86. 137 ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, str. 109. 135

38

popsaném případě. V ostatních by znamenal odlišné zacházení s pachateli určitého TČ a de facto rezignaci na trestání pachatelů TČ neplnění výživného, jak ji předpokládá zákonodárce. Naopak například nebezpečím zvýhodnění těch odsouzených, o jejichž neplnění vyživovací povinnosti se soud nedozví, argumentovat nelze, jelikož soud má vždy plnění vyživovací povinnosti zkoumat.138

ii.

Ukončení podmíněného odsouzení Podmíněné odsouzení je ukončeno buď tím, že soud usnesením vysloví, že se odsouzený osvědčil, anebo rozhodnutím soudu, že se trest vykoná, brání-li chování odsouzeného během zkušební doby vyslovení osvědčení. Soud může vyslovit, že se odsouzený osvědčil nejdříve uplynutím zkušební doby, dříve učiněným rozhodnutím o osvědčení by byla nepřípustně zkracována zkušební doba.139 Soud rozhodne, že se odsouzený osvědčil, vedl-li odsouzený ve zkušební době řádný život a vyhověl všem uloženým podmínkám a nahradil škodu, odčinil nemajetkovou újmu nebo vydal bezdůvodné obohacení s výjimkou, kdy to po odsouzeném ne jeho vinou nelze požadovat. Při rozhodování o podmíněném odsouzení podle ustanovení § 83 TZ se soud zaobírá chováním odsouzeného v průběhu zkušební doby, tedy ne před jejím začátkem a ne po jejím uplynutí. Jelikož počátek běhu zkušební doby je spojen s právní mocí rozsudku, je judikováno, že nelze vyslovit, že se odsouzený neosvědčil, když spáchal další trestný čin před právní mocí tohoto rozsudku.140 Rozhodnout, že se odsouzený neosvědčil a trest odnětí svobody se vykoná, lze naopak z logiky věci již před uplynutím zkušební doby. Bylo by zejména z důvodu ochrany společnosti nežádoucí čekat i v tomto případě na uplynutí zkušební doby. Výjimečně je možné, i v případě, že odsouzený nevedl řádný život, nevyhověl uloženým podmínkám a zavdal tak příčinu k nařízení výkonu trestu, tento výkon nenařizovat, ale buď stanovit nad odsouzeným dohled, přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o víc než o dvě léta, s tím že ani takto prodloužená zkušební doba nesmí překročit hranici pěti let nebo stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti. Opatření je možné různě

138

R 56/1973 – Nejvyšší soud České socialistické republiky, 1 Tz 16/71. R 41/1973 – Nejvyšší soud České socialistické republiky, 4 Tz 62/72, R 32/1964-II – Nejvyšší soud ČSSR, 7 Tz 20/64. 140 R 22/1969-II – Nejvyšší soud ČSSR, 7 Tz 50/68. 139

39

kombinovat.141 Rozhoduje-li přitom soud po uplynutí zkušební doby, je vždy z nutné přiměřeně prodloužit zkušební dobu a buď se spokojit pouze s prodloužením nebo reagovat i dalšími možnostmi podle ustanovení § 83 odst. 1. Takto prodloužená zkušební doba tvoří jeden celek a nahlíží se na ní jako na lhůtu původní.142 Z dikce ustanovení § 83 TZ nevyplývá pro soud možnost omezit se na ponechání podmíněného odsouzení v platnosti ve stávající podobě a nestanovit žádné nové podmínky. Soud je povinen při ponechání podmíněného odsouzení v platnosti další průběh tohoto trestu předvídaným způsobem reagovat, přičemž zákon staví do popředí nařízení výkonu trestu. Přesto je ponechání podmíněného odsouzení v platnosti významným institutem individualizace, který brání příliš tvrdým dopadům trestní represe. Pro zachování autority soudu nemůže být ale takovéto (druhé) poslední varování nadužíváno.143 Jelikož TZ v ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) zapovídá možnost prodloužit zkušební dobu na více než pět let, jsou v případech, kdy soud rozhoduje po uplynutí zkušební doby o odsouzeném, kterému byla stanovena maximální zkušební doba, možnosti reakce soudu zúženy na vyslovení osvědčení nebo nařízení výkonu trestu.144 V samotném řízení o tom, zda se odsouzený osvědčil, je soud povinen zjistit úplný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud si při rozhodování o podmíněném odsouzení opatřuje všechny informace prokazující vedení nebo naopak nevedení řádného života odsouzeným. V konkrétním případě to bude zejména opis z rejstříku trestů, zpráva o pověsti a ustanovením § 330 TŘ předpokládané vyjádření zájmového sdružení občanů, ale také svědecké výpovědi. Soud skutečnosti zjišťuje i bez návrhu stran.145 V případě, že je obviněný trestně stíhán pro trestný čin spáchaný ve zkušební době, musí soud vyčkat ukončení tohoto trestního stíhání, závisí-li rozhodnutí soudu o podmíněném odsouzení právě na tomto trestním stíhání.146 Právě úplné zjištění skutkového stavu umožňuje soudu citlivě posoudit chování odsouzeného ve zkušební době, když ne každé prohřešení se proti řádnému životu musí bránit osvědčení nebo vést

141

DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 620. 142 22/2004 Sb. rozh. tr. -Stanovisko trestního k soud. usp. zn. Tpjn 300/2003 143 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, str. 385. 144 Srov. KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody a jeho výkon. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 57. 145 ÚS 89/2001 – Ústavní soud, IV. ÚS 130/01. 146 R 26/2002 –Nejvyšší soud, 4 Tz 4/2001.

40

k nařízení výkonu trestu. Literatura poukazuje také na závažnější následky takového rozhodnutí oproti jiným alternativním opatřením.147 Postup soudu při kontrole výkonu trestu podmíněného odsouzení je upraven v ustanovení § 329 TŘ, i s ohledem na prognózu o osobnosti a budoucím chování pachatele může soud volit mezi dvěma možnostmi. Pověřit výkonem kontroly probačního úředníka nebo sám v pravidelných časových intervalech zjišťovat, zda odsouzený vede řádný způsob života a dodržuje uložená omezení. Vyžaduje-li to povaha uložených přiměřených omezení a povinností a z toho vyplývající způsob jejich kontroly, zašle soud opis rozhodnutí probačnímu úředníkovi, který bude kontrolu provádět místo soudu a zasílat soudu pravidelné zprávy o chování odsouzeného. O podobě kontroly bude pojednáno v kapitole 6.2. Rozhodnutí o podmíněném odsouzení podle ustanovení § 83 TZ je konečné. Jak již bylo uvedeno výše, nelze přihlížet k událostem nespadajícími do zkušební doby. Nelze tak po právní moci usnesení o rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodnout, že se původní trest vykoná, a to ani, když vyšlo dodatečně najevo, že se podmíněně odsouzený dopustil ve zkušební době trestného činu.148 Obdobně za situace, kdy bylo rozhodnuto o výkonu trestu na základě uznání viny pravomocným rozsudkem pro další trestný čin, a tento rozsudek byl na podkladě mimořádného opravného prostředku zrušen, nelze z důvodu taxativního výčtu podmínek pro obnovu řízení obnovu povolit, v úvahu zde přichází stížnost pro porušení zákona.149 Rozhodnutí podle ustanovení 83 TZ činí soud usnesením, vydaném ve veřejném zasedání podle ustanovení § 330 TŘ. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, mající odkladný účinek.

147

REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978. str. 93; ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, str. 234. 148 R 42/1969 – Nejvyšší soud ČSSR, 1 Tz 34/68. 149 R 22/2013 – Nejvyšší soud, Tpjn 302/2012.

41

iii.

Fikce osvědčení se Ve prospěch právní jistoty odsouzeného stanoví ustanovení § 83 odst. 3 fikci, podle

které se má za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil, nerozhodl-li bez viny odsouzeného soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby. Vznik fikce je tedy podmíněn třemi podmínkami, a to sice uplynutím zkušební doby a dalšího jednoho roku, během tohoto časového úseku nedošlo k rozhodnutí soudu o výkonu trestu nebo naopak o osvědčení se podmíněně odsouzeného a konečně podmíněně odsouzený nemá vinu na tom, že soud o podmíněném odsouzení nerozhodl. Z uvedeného vyplývá, že pro vznik fikce je bez významu, zda podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl všem uloženým podmínkám. Podmíněně odsouzený nemusí ale po uplynutí zkušební doby nečinně vyčkávat rozhodnutí soudu, nic nebrání učinění podnětu směrem k rozhodnutí soudu o osvědčení. V takovém návrhu bude podmíněně odsouzený navrhovat předložení důkazů, které doloží vedení řádného života ve zkušební době - tedy výpis z rejstříku trestů, zprávu o pověsti, potvrzení poškozeného o úhradě způsobené škody nebo potvrzení zájmových spolků a výkonu činnosti obecně prospěšné povahy. 150 Jelikož je vznik fikce vázán pouze na splnění uvedených podmínek, je případné usnesení soudu po uplynutí jednoho roku od konce zkušební doby rozhodnutím deklaratorním, byť z pohledu právní jistoty a evidence Rejstříku trestů ne nevýznamným.151 Z důvodu zavinění odsouzeného fikce nenastane v případě, že se podmíněně odsouzený ve zkušební době dopustil dalšího skutku, o němž se vede řízení, které nebylo v době rozhodování soudu o podmíněném odsouzení pravomocně skončeno. Soud v takovém případě vyčká na skončení tohoto trestního stíhání, pokud nejsou zároveň ještě jiné důvody svědčící pro nařízení výkonu trestu.152 Nástupu fikce však nemohou bránit nedůvodné průtahy způsobené orgány činnými v trestním řízení.

150

Pokorný, M: Návrh na rozhodnutí o tom, že odsouzený se ve lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil (§ 60 odst. 1 TrZ), [Trestněprávní revue 5/2004, s. III]. 151 ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009, str. 924. 152 R 7/1987 – Nejvyšší soud České socialistické republiky, 4 Tz 2/86; R 26/2002 – Nejvyšší soud, 4 Tz 4/2001.

42

iv.

Zahlazení odsouzení Současně s právní moci usnesení, jímž bylo vysloveno, že se pachatel osvědčil, vzniká

fikce neodsouzení a na pachatele se hledí jako by nebyl odsouzen. Stejně tak v případě, kdy soud bez zavinění pachatele nerozhodl o podmíněném odsouzení do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, váže se fikce neodsouzení na okamžik vzniku fikce, že se podmíněně odsouzený osvědčil. V obou těchto případech nastávají účinky fikce neodsouzení ex lege, soud o tom nevydává žádné rozhodnutí a pouze učiní záznam do spisu.153 Jestliže však byl vedle podmíněného odsouzení uložen odsouzenému i trest zákazu činnosti nebo trest peněžitý, nastanou účinky fikce neodsouzení nejdříve splněním podmínek pro vznik fikce neodsouzení i těchto ostatních druhů trestů.154 Vzhledem k ustanovení § 69 odst. 4 se však musí jednat o peněžitý trest uložený za přečin spáchaný z nedbalosti. Naopak, rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení bude potřeba, byl-li podmíněně odsouzenému uložen i jiný trest než trest zákazu činnosti nebo trest peněžitý, a to z důvodu nutnosti zahladit odsouzení ve vztahu ke všem uloženým trestům.155 V úvahu připadají druhy trestů vypočtené v ustanovení § 105 odst. 1 písm. e), u kterých fikce neodsouzení nenastává ze zákona. Zahlazení odsouzení je posledním nástrojem v procesu resocializace pachatele. U pachatele, který se v průběhu zkušební doby osvědčil, odstraňuje nepříznivé důsledky výkonu trestu a vrací vztah mezi pachatelem a společností do normálu.156

153

DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), str. 631 154 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 925. 155 Ibid., str. 926. 156 K problematice zahlazení odsouzení, GŘIVNA, Tomáš, VANDUCHOVÁ, Marie, Trestněprávní revue, č. 9/2009.

43

5.

PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM Je-li třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu

potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, může soud za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 TZ podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta za současného vyslovení dohledu nad pachatelem.157 Z formulace ustanovení vyplývá, že dohled je dalším institutem umožňujícím personalizaci trestu a bude vhodný zejména pro pachatele, na které sice ještě není potřeba působit trestem odnětí svobody, ale je třeba u nich zdůraznit výchovný účel podmíněného odsouzení. Pro zhodnocení, zda je či není potřeba nařizovat výkon trestu odnětí svobody, bere soud v úvahu stejná kritéria jako v případě podmíněného odsouzení podle ustanovení § 81, tak jako o nich pojednává 3. kapitola této práce. Podmíněné odsouzení s dohledem přichází do úvahy i v případě, kdy podmíněně odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu a soud nařizuje dohled k původně v prosté podobě uloženému podmíněnému odsouzení. Následující kapitola se bude týkat především specifik podmíněného odsouzení s dohledem od prostého podmíněného odsouzení. Ukládá-li soud podmíněné odsouzení s dohledem, musí obligatorně vyslovit nad pachatelem dohled. Podmíněné odsouzení s dohledem je tak typickou formou probace v českém TZ.158 Zvláště pokud chápeme probaci v užším smyslu, tedy jako institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele trestného činu spojený s určitými prvky pomoci usnadňujícími resocializaci pachatele, kombinující aspekt penologický se sociálním.159 Pokud porovnáme dřívější úpravu podmíněného odsouzení s dohledem s dnešní úpravou, zjistíme, že podle Trestního zákona č. 140/1961 Sb. se podmíněné odsouzení s dohledem odlišovalo širší možností uplatnění proti podmíněnému odsouzení bez dohledu. Zatímco podmíněné odložit bylo možné trest odnětí svobody, jehož výměra v konkrétním případě nepřevyšovala 2 roky, za současného vyslovení dohledu nad

157

§ 84 TZ. ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 932. 159 KARABEC, Z.: Zavedení institutu probace do právního řádu České republiky, [Bulletin advokacie 4/1997, s. 34]. 158

44

pachatelem bylo možné odložit trest odnětí svobody, jehož výměra v konkrétním případě nepřevyšovala 3 roky. Podle důvodové zprávy došlo ke srovnání hladiny nejvyšších možných výměr trestů odnětí svobody, které je ještě možné odložit proto, že rozdíl v praxi vedl k tomu, že bylo použito podmíněné odsouzení s dohledem i u prvotrestaných pachatelů, kteří s ohledem na svou nízkou „rizikovost“ výkon dohledu nevyžadovali, ale zejména s ohledem na okolnosti případu a právní kvalifikaci jim nemohl být uložen podmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky, a proto jim bylo ukládáno podmíněné odsouzení s dohledem, což však vedlo k tomu, že výkon dohledu byl zcela formální a navíc nadbytečně zatěžoval Probační a mediační službu.160 I z uvedeného lze dovodit, že spíše než okolnosti případu má být nařízení dohledu odůvodněno konkrétními rysy v osobnosti pachatele. Ščerba k tomu uvádí, že „v zásadě půjde o situace, kdy lze identifikovat jeden či více faktorů zvyšujících riziko případného opakování trestné činnosti a tomuto riziku nelze čelit jen stanovením přiměřených omezení či povinností v rámci zkušební doby prostého podmíněného odsouzení.“161 Podle ustanovení § 49 TZ se dohledem rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby, spolupráce při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a kontrola dodržování podmínek uložených pachateli soudem nebo vyplývající ze zákona. Dohledem je pak podle zákona sledován jednak generálně preventivní účel a zároveň účel speciálně preventivní - vedení pachatele k řádnému životu.162 K naplnění účelů dohledu a zajištění souladu ústavním pořádkem jsou v následujících ustanovení §§ 50 a 51 zákonem stanoveny povinnosti pachatele a práva a povinnosti probačního úředníka. Pachatel má zejména povinnost spolupráce a povinnost dostavovat se k probačnímu úředníkovi, má informační povinnost vůči probačnímu úředníkovi a musí umožnit probačnímu úředníkovi vstup do obydlí. Povinnosti probačního úředníka vymezené ustanovením § 51 jsou pak dvojího druhu, jednak ve vztahu k pachateli a jednak ve vztahu k soudu, probační úředník je kromě vykonávání dohledu nad odsouzeným povinen být mu nápomocen v jeho záležitostech a plnit pokyny předsedy senátu ohledně výkonu dohledu a řádného života pachatele. Ustanovení o povinnostech pachatele a probačního úředníka je třeba chápat jako základní

160

Důvodová zpráva k TZ, str. 229. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014. Teoretik, str. 241. 162 § 49 odst. 2 TZ. 161

45

rámec dohledu, protože podrobnosti týkající se výkonu dohledu budou zpravidla stanoveny v rozhodnutí soudu a upraveny také v probačním plánu dohledu.163 Probační plán však toliko konkretizuje povinnosti vyplývající ze zákona či z odsuzujícího rozsudku, nemůže na odsouzeného klást nové.164 Zpracovává ho probační úředník na dobu určenou soudem. V zásadě se bude jednat o kratší časový úsek než celá zkušební doba, nabízí se aktualizovat probační plán dohledu v časových intervalech odpovídajících informování soudu probačním úředníkem165, k němuž dochází jednou za šest měsíců, nestanoví-li soud jinak. S ohledem na přistoupení dalších povinností pachatele oproti prostému podmíněnému odsouzení může být na podmíněné odsouzení s dohledem nahlíženo jako na přísnější alternativu tohoto trestu. Zkušební doba, na kterou může být výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen za současného stanovení dohledu nad pachatelem je shodná s prostým podmíněným odsouzením - jeden rok až pět let - se shodným počítáním začátku i jejího běhu. Zákon neumožňuje stanovit dohled pouze na část zkušební doby a dohled tak musí být vykonáván po celou zkušební dobu podmíněného odsouzení s dohledem. V této souvislosti je zajímavé, že takovou délku dohledu v době rekodifikace trestního práva považovalo přibližně 60 % pracovníků probační a mediační služby za přiměřenou, ale její případnou změnu, která by vedla k prodloužení zkušební doby, by považovali za nevhodnou. Námětem k diskuzi pak jistě je zavedení možnosti dohledu probačního úředníka pouze na část zkušební doby.166

Ve shodě s úpravou prostého podmíněného odsouzení může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby odsouzený vedl řádný život, uložit odsouzenému povinnost podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem, odčinit nemajetkovou újmu nebo vydat bezdůvodné obohacení. Trestní řád vyžaduje, aby z rozsudku, kterým je ukládán dohled, bylo zřejmé, zda bude dohled vykonáván v rozsahu

163

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 603. 164 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. Student (Leges), str. 93. 165 Viz. Příloha č. 3 - Zpráva o průběhu dohledu. 166 ŽATECKÁ, E. Poznatky z praxe probačních pracovníků (možné náměty de lege ferenda), [Trestněprávní revue 6/2007, s. 180].

46

předvídaném TZ, to znamená podle ustanovení § 50 TZ, nebo zda je pachatel podroben i dalším přiměřeným omezením a povinnostem.167 O vhodnosti ukládání přiměřených omezení a povinností v případech podmíněného odsouzení s dohledem bude pojednáno v následující kapitole. Obdobně jako u prostého podmíněného odsouzení je upraveno i rozhodnutí o podmíněném odsouzení. Konečně ustanovení § 87 TZ odkazuje na obdobné použití ustanovení o podmíněném odsouzení v případě vztahu k dalším trestům ukládaným vedle podmíněného odsouzení a zápočet doby, po kterou podmíněně odsouzený s dohledem vedl řádný život. Stejně jako prosté podmíněné odsouzení ani dohled nebrání výkonu jiných trestů a také je možné započítat dobu, po kterou odsouzený vedl řádný život. Jazykovým výkladem zmíněného ustanovení by bylo možné dospět k závěru, že není připuštěn vzájemný zápočet zkušební doby mezi prostým podmíněným odsouzením a později stanoveným podmíněným odsouzením s dohledem, v takovém případě by ale, zamýšlel-li to takto zákonodárce, bylo pravděpodobně vhodné na místech, kde se ustanovení zmiňuje o zkušební době, přidat dovětek s dohledem. Vzájemný zápočet je tak zásadně možné připustit.168

167

§ 122 odst. 1 TŘ. ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, xvi, 1287 s. Velké komentáře, str. 949. 168

47

6.

VÝZNAM PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBY ČESKÉ REPUBLIKY

i.

Obecně k významu probace Institut probace je úzce spjat s alternativními tresty. Výhody probace se rovnají

přínosům alternativních trestů; pachatel není vystaven škodlivému prostředí věznice, zůstává na svobodě, kde může udržovat rodinné a další vztahy, převzít odpovědnost za svůj čin a snáze uhradit způsobenou škodu. V případě probace navíc přistupuje účinná pomoc spočívající v dohledu probačního úředníka.169 Mezi znaky probace jsou pak řazeny170: 1. Závislost na výroku o vině pachatele 2. Odklad trestu odnětí svobody, ať již ve formě odkladu výroku o trestu nebo odkladu výkonu trestu 3. Konstruktivní péče (pomoc) a dohled probačního úředníka směřující k převýchově pachatele a jeho řádnému životu v budoucnu 4. Nastoupení trestu, respektive jeho výkonu, v případě porušení podmínek probace, případně jiných důsledků.

Pro správné ukládání alternativních trestů a jejich bezvadný výkon má velký význam probace v užším smyslu, která je chápána jako rozhodnutí soudu o tom, že pachatel zůstává na svobodě, kde však bude podroben omezením, zejména dohledu s navazujícím souborem činností a opatření.171 Zvláště některé tresty nespojené s odnětím svobody vyžadují spolupůsobení a zásahy státu do jejich výkonu. Stát nejen sleduje a kontroluje (zde má původ slovo probace, které je odvozené od latinského probare) počínání odsouzeného ve zkušební době, ale zejména i mu různými způsoby pomáhá v jeho snahách o vedení řádného života a napravení škod způsobených trestných činem. S probací související činnosti svěřuje český právní řád Probační a mediační službě ČR. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě rozumí probací organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl

169

ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014. Teoretik, str. 176. 170 PÚRY, F., ŠÁMAL, P.,: Nad jedním rozhodnutím o probaci, [Právní rozhledy 6/1997, s. 308]. 171 NEZKUSIL, J.. K některým stránkám institutu probace. Praha, 1969. In Sborník prací z trestního práva, K sedmdesátým narozeninám prof. Dr. Vladimíra Solnaře, str. 44, srov. SUCHÝ, O.: Probace, postavení a úloha probačních úředníků v mezinárodním srovnání, [Právní rozhledy 7/1995, s. 270].

48

řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. Mezi konkrétními cíli probační služby jsou uváděny následující spolu úzce související úkoly: obstarávání podkladů s cílem poskytnout soudu a jiným orgánům informace významné pro jejich rozhodování, tedy takové informace, které zejména umožňují soudu vybrat a individualizovat trest; organizace a kontrola uložených alternativních trestů a podpora schopnosti pachatele začlenit se do společnosti; pozitivní ovlivňování rodinných a obdobných vztahů pachatele a jemu blízkých osob; snaha o zabránění recidivy.172 Byť spolu uvedené úkoly probační služby souvisejí natolik, že by je bylo možné označit spíše za dílčí kroky jediného cíle, a to resocializace odsouzeného, lze vysledovat dvě skupiny úkolů, a to sice úkoly probační služby ve vztahu k soudu a ve vztahu k odsouzenému. Probační úředník se tak při plnění těchto úkolů ocitá ve dvojím postavení. Soud svým rozhodnutím v konkrétním případě aktivuje probační službu a přenechává sledování odsouzeného probačnímu úředníkovi, uložením přiměřených omezení a povinností může zároveň ovlivnit podobu dohledu. Zároveň Probační služba díky její činnosti před rozhodnutím může na soudy působit a iniciovat častější ukládání převýchovných opatření a alternativních trestů.173 Ve vztahu k odsouzenému pak probační služba působí na odsouzeného a motivuje ho nebo mu i aktivně pomáhá k vedení řádného života. Neměla by být jen pasivní kontrolou.174 Je zřejmé, že pro ideální výkon probační činnosti musí být vytvořen kladný vztah mezi odsouzeným a probačním úředníkem, v průběhu probační činnosti nesmí být upozaděna ale skutečnost, že se soud ve prospěch probačního úředníka v konkrétním případě vzdal práva dohledu nad odsouzeným a v odůvodněných případech bude třeba, aby na pachatele působil nikoliv již probační úředník, ale právě soud. Také by ale probační úředník neměl být odsouzeným vnímán jako nastrčená prodloužená ruka soudu.175 Konkrétně se tento konflikt rolí projeví například při nakládání úředníka s informacemi, které se při výkonu dozoru dozví. Úředník si jistě často bude muset zodpovědět otázku, co již je závažným porušením uložených podmínek, o kterém musí informovat soud, a co je naopak řešitelné v rámci vztahu odsouzeného a probačního úředníka. Česká úprava probační činnosti 172

ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly Probační a mediační služby. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2007. Právo (Key Publishing), str. 25. 173 NEZKUSIL, J. K některým stránkám institutu probace. Praha, 1969. In Sborník prací z trestního práva, K sedmdesátým narozeninám prof. Dr. Vladimíra Solnaře, str. 43. 174 REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňalas lobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskejsocialistickej republiky, 1978. str.14. 175 „Lockspitzel“ STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 102.

49

alespoň podle jazykového výkladu klade do popředí právě vykonávání dohledu a kontroly a až pak zmiňuje pomoc odsouzenému.176 Přesto jsou tyto cíle probace v zásadě rovnocenné.

ii.

Probační a mediační služba ČR a podmíněné odsouzení V souvislosti s podmíněným odsouzením hraje probace, respektive činnost probačních

úředníků, významnou roli hlavně u podmíněného odsouzení s dohledem, jakožto významného probačního institutu v českém TZ, a dále při uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností, jejichž kontrolu svěřuje soud probačnímu úředníkovi. Svůj význam nalezne však již i před samotným rozhodnutím soudu. Probační služba může působit na samotné rozhodování soudu o trestu. Probační úředník zde může iniciovat177 uložení podmíněného odsouzení v jeho prosté podobě nebo s dohledem. Konkrétně můžeme tuto fázi probace nazvat soudní pomocí178, při které soud, považuje-li to za vhodné, požádá probačního úředníka o zpracování zprávy o poměrech obviněného (probační službou označovaného jako klient) a probačním úředníkem jsou následně zajišťovány a shromažďovány podklady a informace o obviněném, které budou mít později význam pro rozhodnutí soudu o trestu, případně i pro navrhnutí trestu státním zástupcem179 s ohledem na požadavek personalizace trestu. Z pohledu probačního úředníka zde dochází k jistému předvýběru osob vhodných k probačnímu působení. Významná je tato fáze probace, tedy i pro vytvoření vztahu mezi pachatelem a probačním úředníkem, který bude moci být zhodnocen v průběhu dohledu, bude-li dohled rozsudkem nařízen.180 TŘ umožňuje opatřením svěřit výkon dohledu konkrétnímu probačnímu úředníkovi.181 Samotná soudní pomoc probíhá kontaktováním obviněného probačním úředníkem a následným projednáním osobních, rodinných a dalších poměrů obviněného. Probační úředník by měl kontaktovat i další osoby, které

176

§ 49 odst. 2 TZ. MACH, V.: Krátce k článku „Nad jedním rozhodnutím o probaci“, [Právní rozhledy 9/1997, s. 472] 178 SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, str. 310. 179 „Předpokládá se seznámení státního zástupce se zprávou.“ VÁLKOVÁ, H. a KUCHTA, J. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice, str. 285. 180 NEZKUSIL, J. K některým stránkám institutu probace. Praha, 1969. In Sborník prací z trestního práva, K sedmdesátým narozeninám prof. Dr. Vladimíra Solnaře, str. 62. 181 § 330a odst. 1 TŘ. 177

50

mohou mít vliv na obviněného a tím i na rozhodnutí o soudu, vhodnou se jeví návštěva pracoviště, případně školního zařízení obviněného. Na základě zjištěných skutečností je probačním úředníkem vypracována zpráva o poměrech obviněného, do které probační úředník zahrne i svůj odborný názor na další perspektivu obviněného a možnosti vedení řádného života. Se zprávou obviněný vyjadřuje souhlas182, nemůže ale vyjednávat o formulaci a shrnujícím stanovisku.183 Tato činnost probačního úředníka může mít význam i pro uložení účinného přiměřeného omezení nebo povinnosti, které může probační úředník na základě bližší znalosti pachatele a případu pomoci soudu co nejpřesněji zformulovat. Tak v konkrétním případe TČ nebezpečného pronásledování, kterého se dopustil pachatel na oběti, se kterou se společně staral o nezletilé dítě, bylo přiměřené omezení formulováno jako povinnost bez výjimek se zdržet pronásledování oběti, vyhrožování oběti a kontaktování oběti prostřednictvím elektronické komunikace a jiných, s výjimkou sdělení týkajících se péče o společného potomka.184 Co nejširší využívání Probační a mediační služby ČR již ve fázi před uložením trestu v případech, kdy přichází v úvahu podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, se jeví jako vhodné, čím větší znalost osoby a poměrů pachatele soud získá, tím pravděpodobněji bude jeho prognóza o schopnosti pachatele vést řádný život správná. V praxi však může narazit na personální možnosti Probační a mediační služby ČR. Dále přichází probační činnost do úvahy při výkonu kontroly uložených omezení a to tam, kde je to s ohledem na povahu těchto omezení nutné (§ 329 odst. 1 TŘ). V tomto případě nevykonává kontrolu chování odsouzeného sám soud, ale svěřuje ji z důvodu ztížené možnosti kontroly uložených opatření soudem probačnímu úředníkovi. Jaký způsob kontroly chování odsouzeného bude v konkrétním případě zvolen, závisí na úvaze soudu, přednost by však měla mít kontrola vykonávaná soudem. Postup podle ustanovení 329 odst. 1 TŘ se uplatní tehdy, vyžaduje-li to povaha uložených omezení a povinností, například je nutná osobní kontrola v prostředí odsouzeného. Představit si lze uložené

182

HRUŠKOVÁ, O, OUŘEDNÍČKOVÁ, L a ŠTERN, P. K některým teoretickým a praktickým otázkám probační služby. Trestní právo. 1997, 2.(7-8). 183 SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, str. 407. 184 V uvedeném případě odsouzený přiměřené omezení nedodržel, když v průběhu zkušební doby začal oběť pomocí SMS zpráv vytrvale kontaktovat, obsah těchto zpráv však nebyl shledán natolik závadným, aby bylo nutné přistoupit k nařízení výkonu trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení bylo po vytknutí probačním úředníkem ponecháno v platnosti. Pro úplnost lze uvést, že v případě stalkingu je jinak dodržování přiměřených omezení a povinností zvlášť důrazně kontrolováno a i jedno provinění odsouzeného obvykle vede k závěru, že se neosvědčil.

51

omezení zdržet se požívání návykových látek a tomu odpovídající povinnost strpět na vyzvání test přítomnosti těchto látek v těle. V takových případech je pro soud nemožné od stolu účinně kontrolovat dodržování uložených omezení a musí povolat probační službu. Na straně druhé, budou-li uložena pouze taková omezení, jejichž dodržování může soud bez větších obtíží účinně kontrolovat sám, nebude na místě žádat o kontrolu probačního úředníka. Opačný závěr by vedl k přetěžování probační služby. I v případě, že soud předá výkon kontroly probačnímu úředníkovi, nic mu nebrání provést kontrolu jednotlivých skutečností i samostatně, a to kdykoliv během zkušební doby.185 Zpravidla se ale soud při předání kontroly probačnímu úředníkovi spokojí se zprávami probačního úředníka o způsobu života odsouzeného. Tyto zprávy vypracovává a předává soudu probační úředník v intervalech, které určí soud. Obyčejně bude lhůta stanovena obdobně jako v případech, kdy soud výkonem kontroly probačního úředníka nepověří. V takovém případě předpokládá ustanovení § 329 odst. 2 TZ výkon kontroly v pravidelných termínech, nejpozději jedinkrát za šest měsíců. Zjistí-li však probační úředník kdykoliv během zkušební doby, že zde jsou důvody, které by mohly vést k nařízení výkonu trestu, informuje soud bez zbytečného odkladu. Provádí-li kontrolu sám soud, postupuje podle ustanovení § 64 Vnitřního kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy,186 které stanoví, že kontrolou pověřený pracovník soudu si v stanovené lhůtě, nejpozději však jednou za šest měsíců, vyžádá opis rejstříku trestů a další podklady nutné k posouzení

způsobu života odsouzeného a dodržování

přiměřených omezení

a přiměřených povinností v době podmíněného odsouzení (zde se bude v praxi jednat zejména o zprávu o pověsti odsouzeného v místě jeho bydliště). Byla-li činem způsobena škoda, ověří si především dotazem na poškozeného, zda odsouzený projevil ve zkušební době snahu nahradit způsobenou škodu. V případech, kdy soud přijal záruku zájmového sdružení občanů za převýchovu odsouzeného, vyžádá si stanovisko zájmového sdružení občanů. Výkon kontroly nad chováním podmíněně odsouzeného vykonávaný probačním úředníkem se bude od popsaného výkonu kontroly prováděného soudem odlišovat zejména zahrnutím osobních zkušeností probačního úředníka s podmíněně odsouzeným nabytých při výkonu kontroly uložených omezení a prognózy dalšího dodržování uložených omezení a vedení řádného života ze strany podmíněně odsouzeného do zprávy o průběhu dohledu. Zároveň je zřejmé, že by tato kontrola neměla mít intenzitu dohledu.

185

ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře, str. 3784. 186 Instrukce Ministerstva spravedlnosti, ze dne 3.12.2001, č.j. 505/2001-Org.

52

Je-li totiž podmíněné odsouzení s dohledem přísnějším postihem odsouzeného, nelze mu způsobovat větší újmu jen proto, aby si soud ulehčil sledováním jeho chování ve zkušební době prostého podmíněného odsouzení. Je to konečně podmíněné odsouzení s dohledem, které se bez činnosti probačního úředníka neobejde a právě dohled je těžištěm probace v českém právu. Ukládá-li soud trest podmíněného odsouzení s dohledem, postupuje podle ustanovení 330a TŘ a po právní moci rozsudku pověří opatřením probačního úředníka, v jehož obvodu má odsouzený bydliště nebo pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení. Ustanovení dále odkazuje na zvláštní zákon, který konkretizuje způsob sledování chování odsouzeného a dodržování uložených omezení. Zvláštním zákonem upravujícím výkon dohledu je zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, uplatní se ale i pravidla stanovená v ustanovení § 49 až § 51 TZ. Pokud soud vyslovil dohled a zároveň uložil přiměřená omezení a povinnosti, kontroluje jejich dodržování bez dalšího probační úředník. Na konkrétní průběh dohledu bude mít vliv zejména tzv. probační plán dohledu.187 O výkonu dohledu je na jeho začátku odsouzený poučen.188 Probační plán dohledu připravuje podle ustanovení § 49 TZ probační úředník ve spolupráci s pachatelem a zohledňuje při tom aktuální životní situaci odsouzeného a problémy, které jej vedly k páchání trestné činnosti. Tento plán obsahuje především místo a četnost setkání probačního úředníka s pachatelem, způsob, kterým bude pachatel plnit uložená omezení a povinnosti a postup v případě porušení plánu. Jak bylo již zmíněno v kapitole věnované podmíněnému odsouzení s dohledem, v probačním plánu dohledu dochází toliko ke konkretizaci povinností uložených soudem, probační úředník není ze zákona oprávněn ukládat pachateli soudem neuložená omezení a povinnosti nebo povinnosti, které nevyplývají ze zákona. Jeví se tak jako vhodné v případě uložení trestu podmíněného odsouzení s dohledem uložit také přiměřená omezení a povinnosti a určit tak základní rámec dohledu. Případné uložení podmíněného odsouzení s dohledem bez současného uložení přiměřených omezení a povinností by v důsledku vedlo k redukci probačního plánu dohledu na pouhý dohled nad dodržováním právního řádu a ztížilo by možnost

187 188

Viz. Příloha č. 1 – Probační plán dohledu, specifikace náplně a průběhu výkonu dohledu. Viz. Příloha č. 2 – Poučení o výkonu dohledu.

53

spolupůsobení probačního úředníka na výkon trestu a dosažení účelu trestu.189 V souladu s naplňováním účelu probace nedozírá probační úředník pouze na plnění uložených opatření ze strany odsouzeného, ale na odsouzeného i aktivně působí. Zpravidla se bude muset zajímat také o sociální prostředí, ve kterém pachatel žije, jelikož právě zde mohou být na pachatele negativně působící kriminogenní faktory, o jejichž odstranění nebo omezení jejich vlivu na odsouzeného probace usiluje. Probační úředník působí nejen na pachatelovu osobnost, ale i na jeho na nejbližší prostředí a úloha úředníka bude v případě dohledu spočívat zejména v tom, aby naučil pachatele vyhýbat se kriminogenním faktorům a účinně zvládat tlaky a pokušení ze svého okolí a odolávat jim.190 Přitom ke každému pachateli přistupuje probační úředník individuálně, s ohledem na specifika případu. Tento postup se označuje jako tzv. casework.191 Konkrétní pomoc klientovi spočívá například v rozvíjení finanční gramotnosti klienta, případně pomoci s oddlužením ve spolupráci s občanskými poradnami. Znalost klienta a jeho prostředí umožňuje probačnímu úředníkovi citlivě hodnotit dodržování probačního plánu dohledu a jednotlivá provinění proti probačnímu plánu dohledu v průběhu zkušební doby a zhodnocení zkušební doby uvést v závěrečné zprávě. Například ojedinělé porušení povinnosti zdržet se užívání návykových látek nemusí být hodnoceno tak, že se odsouzený neosvědčil, ale zvláště v případě, kdy tohoto prohřešku klient lituje a sám se nabídne k postoupení terapie, může probační úředník řešit věc pouze domluvou a upozorněním na možné následky porušování povinností.

Při výkonu dohledu a při plnění svých ostatních úkolů je probační úředník úřední osobou podle § 127 odst. 1 písm. d) TZ, neboť jakožto zaměstnanec Probační a mediační služby ČR je odpovědným úředníkem orgánu veřejné moci, a to zejména při realizaci výkonu trestu uloženého soudy v rámci trestního řízení, kdy se podílí na rozhodovací pravomoci státu.192

189

Srov. ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře, str. 3796. 190 REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky, 1978, str. 96. 191 PÚRY, F., ŠÁMAL, P.: Nad jedním rozhodnutím o probaci, [Právní rozhledy 6/1997, s. 308]. 192 R 77/2013 – Nejvyšší soud, 8 Tdo 197/2013.

54

7.

PODMÍNĚNÉ ODSOUZENÍ A PODMÍNENĚ ODSOUZENÍ S DOHLEDEM V PRAXI Podmíněné odsouzení je dlouhodobě nejčastěji ukládaným hlavním trestem. Ze

statistik Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že podíl podmíněného odsouzení na celkovém počtu všech uložených trestů se každoročně pohybuje mezi 50 % až 60 %193, přičemž od roku 1995, kdy trest podílem 65 % dosáhl v období let 1994 až 2003 svého maxima, se ustálil na mírně nad 50 %. V roce 2016 se podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem podílelo na všech uložených trestech z 60 %.194 V roce 2015 podíl činil 63%.195 V roce 2014 se podíl podmíněného odsouzení na celkovém počtu uložených trestních sankcí znovu pohyboval okolo 65 %, započítáme-li i podmíněné odsouzení s dohledem.196 V roce 2013 činil podíl podmíněného odsouzení, ať již v prosté formě nebo s dohledem dokonce 70 % podílu všech trestních sankcí.197 V roce 2012 byl společný podíl podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem na trestních sankcích 60 %.198 V roce 2011 byl sledovaný podíl 62,3 %.199 V prvním roce účinnosti TZ, tedy v roce 2010, činil sledovaný podíl 62,9 %.200 V posledním roce účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, byl sledovaný podíl 55 %.201 V současnosti bohužel neexistují statistiky mapující ukládaná přiměřená omezení a povinnosti. Ze zkušenosti Probační a mediační služby v Litoměřicích ale například vyplývá, že nejčastěji ukládanými povinnostmi jsou povinnost uhradit dlužné výživné, povinnost zdržet se požívání návykových látek a tomu odpovídající povinnost strpět test na přítomnost těchto látek v moči. 193

ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci), str. 21. 194 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2016. 195 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2015. 196 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2014. 197 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2013. 198 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2012.. 199 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2011. 200 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2010. 201 http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2009.

55

Z uvedených podílů vyplývá, že podmíněné odsouzení je soudy velice oblíbeným trestem. Na faktu, že podmíněné odsouzení tvoří nadpoloviční část všech uložených trestů, nemusí být z podstaty nic závadného, takovéto číslo ale jistě vyvolá otázky, zda bylo podmíněné odsouzení skutečně ve všech případech nejvhodnějším trestem nebo při jeho výběru převážila jeho pružnost.

Zatímco ostatní alternativní tresty zákon váže na určitou kategorii trestných činů podle typové závažnosti202 a je pro ně třeba zkoumat splnění zákonných předpokladů (stanovisko pachatele a jeho zdravotní způsobilost u trestu obecně prospěšných prací, nutnost určit obydlí, ve kterém se pachatel bude zdržovat po dobu výkonu trestu domácího vězení, předpoklad dobytnosti u peněžitého trestu), podmíněné odsouzení je trestem univerzálním, využitelným pro široký okruh trestných činů. Díky přiměřeným omezením a povinnostem je navíc trestem tvárným, umožňujícím pružně reagovat na odlišnosti řešených věcí. Je v této souvislosti vhodné poukázat na nízký podíl ostatních alternativních trestů na celkovém počtu ukládaných trestů. U trestu domácího vězení, tedy trestu, byť se jedná o trest přísnější než podmíněné odsouzení, můžeme hovořit až o okrajovosti. Tu je možné odůvodnit absencí účinného systému kontroly vymahatelnosti tohoto trestu, kdy je v současnosti výkon trestu domácího vězení kontrolován namátkově probačními úředníky a dalšími nároky kladenými na osobu pachatele (nutnost stálého obydlí, pravidelná pracovní doba). Z výroků jednotlivých soudců dále vyplývá, že trest domácího vězení považují za specifický trest203 a nelze tedy se zavedením systému elektronického monitoringu pravděpodobně očekávat skokové navýšení ukládání tohoto trestu na úkor například právě podmíněného odsouzení. Tento názor je možné podpořit i srovnáním s trestem obecně prospěšných prací, který byl již v prvním roce po svém zavedení (1997), ukládán dvakrát častěji než trest domácího vězení v prvních dvou letech své účinnosti.204

202

KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody a jeho výkon. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 53. SCHEINOST, M. Sankční politika pohledem praxe. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci), str. 13-17. 204 ŠČERBA, F.: Trest domácího vězení po novele č. 330/2011 Sb., [Trestněprávní revue 1/2012, s. 1]. 203

56

Nepodmíněný trest odnětí svobody je navíc dlouhodobě ukládán v podobném počtu případů, když je od roku 2002 každoročně uložen přibližně 15% odsouzeným.205 Je tak možné, že systém alternativních sankcí neplní zcela správně svůj účel, totiž snižovat počet ukládaného nepodmíněného trestu odnětí svobody tím, že bude ukládán jen v nejzávažnějších případech, či zda spíše nedochází ke konkurenci mezi alternativními tresty navzájem (netwidening206), když zavedení alternativních trestů vedlo zvláště v některých letech spíše k poklesu ukládaných podmíněných odsouzení než poklesu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Do budoucna je možné očekávat narůst počtu ukládaných peněžitých trestů, a to v souvislosti se snahou NS a NSZ o častější aplikace tohoto trestu.207 Co se podoby podmíněného odsouzení týká, tvoří podmíněné odsouzení s dohledem méně než jednu desetinu uložených podmíněných trestů odnětí svobody. Častější ukládání dohledu naráží zejména na limity Probační a mediační služby ČR, která musí působit i u dalších alternativních trestů a v přípravném řízení. Jako poddimenzovanou vnímají Probační a mediační službu ČR i samotní soudci208, její působení při výkonu dohledu ale i ve fázi předcházející uložení trestu přesto hodnotí veskrze pozitivně. Je zajímavé, že ze strany soudů se objevují hlasy, podle kterých se probační úředníci při neplnění dohledu ze strany pachatele příliš často obracejí na soud s žádostí o vyřešení situace, když je podle soudců možné tuto situaci řešit ještě v rámci vztahu probačního úředníka a pachatele. Proti tomu stojí názory probačních úředníků, kteří upozorňují na nečinnost soudů v případě urgencí, že odsouzený neplní problémy dohledu, a že pro soudce je mnohdy k rozhodnutí o osvědčení dostačující, že pachatel nespáchal ve zkušební době nový trestný čin, a dále také upozorňují, že soudy ne vždy pracují

205

ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014. Teoretik, str. 241.; http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2016. 206 McMAHON, M., Net-widening, Vagaries in the Use of a Concept, The British journal of criminology, 1990, Vol. 30, No. 2. 207 http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/0/4BDD3E12954A7A0DC1258075003DC771?op enDocument; přístup dne 03.04.2017. 208 SCHEINOST, M. Sankční politika pohledem praxe. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci), str. 28 „PMS má opravdu snahu, ale neustále se potýká s nedostatkem v personálním i materiálním vybavení. Pokud okresní soud během kalendářního roku odsoudí přibližně 600 osob včetně uložení dohledů a podmíněného zastavení trestního stíhání, nemohou pracovníci PMS toto množství efektivně stihnout ve třech lidech s jedním automobilem.“

57

s dohledem zcela vhodně.209 Co se dohledu týče, objevují se v citované publikaci názory, ať už státních zástupců, soudců nebo probačních úředníků, podle kterých je dohled stanovený v horní výměře zkušební doby zbytečně dlouhý a těžko si představit, že co se nepodařilo splnit již během například prvních tří let dohledu, bude splněno během posledních dvou210, a navrhují proto možnost uložit dohled pouze na část zkušební doby, případně možnost ukončit dohled v průběhu zkušební doby a na její zbytek ponechat pouze prosté podmíněné odsouzení.

Problematické je pro Probační a mediační službu ČR vytváření podmínek pro plnění některých uložených přiměřených omezení a povinností. Zvláště pak povinnost podrobit se léčení na návykových látkách, které není ochranným léčením podle TZ a podobná omezení a povinnosti narážejí zejména v menších okresech na neexistenci vhodných terapeutických skupin, když pro správné fungování takovéto skupiny je nutné najít více lidí se stejným problémem a ne všude se tak takovéto programy, pokud již existují, podaří naplnit.211

209

Ibid., str. 88 „Stále chybí adekvátní zpětná vazba ze strany soudů v případě neplnění povinností ze strany pachatelů;“ „Soudy pracují s dohledem mnohdy nevhodně. Zdráhají se například dohled využít při kratších trestech. Využití dohledu u méně narušených jedinců by mohlo přinést pozitivní efekt.“ 210 ŽATECKÁ, E.: Poznatky z praxe probačních pracovníků (možné náměty de lege ferenda), [Trestněprávní revue 6/2007, s. 180]. 211 V konkrétním případě byla například odsouzenému s bydlištěm v okresu Litoměřice uložena povinnost, podrobit se terapii na zvládání agresivity, kterou se probačnímu úředníkovi podařilo zajistit pouze formou individuálních návštěv v psychologické poradně v Praze, kam musel odsouzený dojíždět.

58

8.

i.

NĚMECKÉ ÚPRAVA PODMÍNĚNÉHO ODSOUZENÍ

Obecně Podmíněné odložení trestu odnětí svobody (německy: „Strafaussetzung zur Bewährung“) je upraveno v německém trestním zákoníku (StGB) v ustanoveních §§ 56 an. Systematicky je podmíněné odsouzení zařazeno do třetího oddílu Hlavy I. Obecné části StGB nazvané Následky činu a upraveno samostatně ve 4. oddílu této části. Po stanovení podmínek, za kterých je možné trest odnětí svobody podmíněně odložit, zkušební době, uložení povinností a příkazů, dohledu probačního úředníka a způsobech skončení podmíněného odsouzení následuje ještě úprava podmíněného odložení zbytku trestu odnětí svobody a podmíněného odložení zbytku doživotního trestu odnětí svobody. V rámci německého trestního systému umožňuje podmíněné odsouzení dostát požadavku přiměřenosti trestu a cíle usilovat o nápravu odsouzeného.212 StGB zná totiž jen dva tresty, které je možné uložit jako trest hlavní, a to sice trest odnětí svobody a peněžitý trest. Uložení podmíněného odsouzení tak přichází do úvahy zejména v závažnějších případech, ve kterých by již peněžitý trest nebyl přiměřeným trestem, zároveň však preventivní účel trestu a u trestu odnětí svobody v trvání nejméně šesti měsíců213 ani generálně preventivní účel214 nevyžaduje uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podobně jako v České republice může být podmíněné odsouzení kvůli svým kriminologickým úkolům a zvláštnostem považováno za samostatný trest 215, v literatuře však převládá stanovisko, že podle právní konstrukce se jedná o pouhou modifikaci výkonu trestu odnětí svobody.216 Podmíněné odsouzení bylo do StGB zavedeno 4. 8. 1953,217 kdy zákonodárce umožnil podmíněně odložit trest odnětí svobody nepřevyšující 9 měsíců. Již před zavedením podmíněného odsouzení jako institutu do německého trestního zákoníku znaly právní

řády

většiny

spolkových

zemí

212

podmíněné

omilostnění

(„bedingte

MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 1. § 47 StGB. 214 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 3. 215 BGHSt 24, 40 ff., 43. 216 Lackner/Kühl, 28. vyd. 2014, StGB § 56 Rn. 2-3; srov. STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 86. 217 § 23 ff. StGB. 213

59

Begnadigung“)218 a v roce 1923 bylo upraveno v zákoně o trestání mladistvých.219 Po rekodifikaci obecné části v roce 1969 je podmíněné odsouzení upraveno v §§ 56 an. StGB. Postupně docházelo k rozšiřování možnosti jeho využití až do 90. let, kdy byly z důvodu sílících politických požadavků na ochranu před násilnými a sexuálními delikty zpřísněny požadavky týkající se úvah soudu o budoucím chování obžalovaného.220 Dnes je v Německu přibližně 70 % uložených trestů odnětí svobody podmíněně odloženo.221 V roce 2015 bylo v SRN odsouzeno celkem 674 145 osob. Trest odnětí svobody byl uložen v celkem 107 089 případech. Z tohoto počtu uložených trestů odnětí svobody jich bylo 75 312 podmíněně odloženo.222 Ze statistik je zřejmé, že podmíněné odsouzení nezaujímá v německém trestním systému tak významné postavení jako v systému českém, když se na celkovém počtu uložených trestů podílí přibližně jen z 12 %. Dominuje peněžitý trest, v roce 2015 uložený v 567 054 případech jako nejpřísnější trest, a dlouhodobě tvořící 80 % všech uložených trestů.223 Na rozdíl od české praxe, kde můžeme jako hlavní alternativu k nepodmíněnému odnětí svobody označit právě podmíněné odsouzení, plní tuto roli v Německu peněžitý trest, který StGB umožňuje použít zejména pro přečiny224, možnosti jeho uplatnění ale dále rozšiřují ustanovení §§ 47 odst. 2 a 49 odst. 2 StGB. V systému, který vystačí se dvěma hlavními sankcemi, zachycuje podmíněné odsouzení pachatele, kterým již nestačí uložit jen peněžitou sankci, ale zároveň je není třeba vystavovat důsledkům nepodmíněného odnětí svobody. V případech, kdy se pachatel TČ obohatil nebo se o to pokusil, může být peněžitý trest uložen vedle (podmíněného) trestu odnětí svobody.225

218

MEYER-REIL, Arndt. Strafaussetzung zur Bewährung: Reformdiskussion und Gesetzgebungseit dem Ausgang des 19. Jahrhunderts. Berlin: Lit Verlag, 2006, str. 35. 219 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 86. 220 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 6. 221 Statistische Bundesamt, Strafverfolgung, oddíl 3.1; dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/StrafverfolgungVollzug/Strafverfolg ung2100300137004.pdf?__blob=publicationFile 222 Statistische Bundesamt, Strafverfolgung, oddíl 2.1, tabulka 2.3; dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/StrafverfolgungVollzug/Strafverfolg ung2100300137004.pdf?__blob=publicationFile 223 PFLEGE, J. M., Rechtspflege in Deutschland: Fakten und Zahlen. 6. vyd. Berlin: Bundesministerium der Justiz und für Verbraucherschutz, 2015, str. 32. 224 § 12 odst. StGB: Protiprávní činy za které hrozí trest odnětí svobody ve výměře kratší než jeden rok nebo peněžitý trest. 225 § 41 StGB

60

ii.

Předpoklady Základním předpisem upravujícím podmínky podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody je ustanovení § 56 StGB, které umožňuje odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího v konkrétním případě dva roky. Možnost podmíněného odložení výkonu trestu je zněním ustanovení § 56 StGB omezena jen na primární tresty a není tedy možné podmíněně odložit trest odnětí svobody, který byl uložen jako náhradní.226 Někteří autoři sice zastávají opačný názor, takové stanovisko je ale výrazně menšinové.227 Výchozí myšlenkou menšinového názoru je, že omezení podmíněného odložení výkonu trestu jen na primární tresty vede k nespravedlivému zacházení s pachateli méně závažných trestných činů, u kterých (vůbec) nebyl shledán důvod k uložení trestu odnětí svobody (byť s podmíněně odloženým výkonem). Výslovně je pak upraveno, že podmíněné odložení se týká celé délky trestu a odložit podmíněně pouze část trestu odnětí svobody je nepřípustné.228 Případné započítání vazby nebo jiného trestu naopak podmíněnému odložení výkonu trestu odnětí svobody nebrání.229 V rámci ustanovení § 56 StGb je nutné podle délky hrozícího trestu odnětí svobody rozlišovat tři oblasti podmíněného odsouzení. Každá z těchto oblastí je spojena s jinými požadavky, které musejí být splněny, aby bylo možné výkon trestu odnětí svobody spadající do jejího rámce podmíněně odložit. Konkrétně je nutné lišit podmínky pro odložení trestu odnětí svobody do šesti měsíců, dále pak trestu odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až do jednoho roku, a konečně trestu odnětí svobody v délce trvání od jednoho roku do dvou let.

iii.

Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do 6 měsíců Nejnižší požadavky klade zákon na podmíněné odložení trestu odnětí svobody do

šesti měsíců, přičemž do šesti měsíců zde znamená, že trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců již spadá do druhé oblasti.230 Výkon trestu odnětí svobody do šesti měsíců soud podle ustanovení § 56 odst. 1 StGB podmíněně odloží, pokud shledá, že je možné i 226

MEIER, B. D. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 108; Lackner/Kühl, 28. vyd. 2014, StGB § 56 Rn. 4. 227 Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. Vyd., 2013, Albrecht, § 43 Rn. 7. 228 § 56 odst. 4 vět. 1. StGB. 229 MEIER, B. D. Strafrechtliche Sanktionen. 4. Avyd. Springer, 2015, str. 108. 230 § 56 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 3 StGB.

61

bez výkonu trestu odnětí svobody očekávat, že již samotné odsouzení je pro odsouzeného dostatečnou výstrahou, aby se v budoucnu vyvaroval páchání dalších trestných činů. Jediným předpokladem pro obligatorní odložení výkonu trestu odnětí svobody je zde positivní prognóza ohledně budoucího trestněprávně relevantního chování odsouzeného. Jiné vztahy odsouzeného, například zda si bude schopen najít práci či uhradit škodu způsobenou trestným činem, nemohou být při uvažování o podmíněném odložení výkonu trestu brány do úvahy.231 Výraz v budoucnu je třeba chápat jako časově neohraničený, neomezený zkušební dobou podmíněného odsouzení.232 Pokud soud dospěje při uvažování o budoucím chování pachatele k positivnímu závěru, musí vzhledem k dikci ustanovení výkon trestu podmíněně odložit. Positivně pak prognóza vyjde, pokud je možné očekávat („zu erwarten ist“), že odsouzený nebude v budoucnu páchat další trestné činy. Toto očekávání („Erwartung“) nevyžaduje jistotu či s jistotou hraničící přesvědčení soudu o tom, že odsouzený se v budoucnu zdrží další trestné činnosti. Takové jistoty lze ostatně v jednotlivém případě jen stěží dosáhnout. Na druhou stranu není dostačující pouhá možnost či naděje, že se odsouzený v budoucnu zdrží trestné činnosti.233 Očekávání tak podle judikatury znamená, že pravděpodobnost budoucího života bez páchání trestných činů je vyšší než pravděpodobnost spáchání nového trestného činu.234 Určitá míra nejistoty aplikaci podmíněného odsouzení nemůže bránit. Jak velká tato nejistota může v konkrétním případě být je podle literatury nutno vykládat relativně. Riziko méně závažného trestného činu tak například může být - aniž by bránilo uložení podmíněného odsouzení - poměrně vyšší než riziko spáchání závažného trestného činu.235 Nabízí se otázka, na kolik je nutné vzít zde do úvahy nebezpečí speciální recidivy, jelikož odsouzený, jemuž je odkládán výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující šest měsíců, typicky spáchal méně závažný trestný čin. S ohledem na nejistotu, která by s takovým uvažováním byla spojena, je vhodnější zohlednit případ speciální recidivy až při rozhodování o podmíněném odsouzení, kde spáchání dalšího trestného činu souvisejícího s trestným činem, za který bylo uloženo podmíněné odsouzení, je důvodem pro výkon trestu odnětí svobody. V jednom zvláštním případě je pak ze zákona možné uložit podmíněný trest i navzdory negativnímu výsledku prognózy. Tato výjimka je upravena ve zvláštní části německého trestního zákoníku ustanovením § 183 týkajícího 231

Ibid., str. 109. BayObLG; 16.10.1981 - 1 St 324/81. 233 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 24. 234 BGH NStZ 1997, 594 . 235 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 24. 232

62

se TČ exhibicionismu („Exhibitionische Handlungen“). Pachatelům tohoto TČ je možné výkon trestu podmíněně odložit i v případě, že lze teprve po delším léčení pachatele očekávat, že se pachatel napříště zdrží exhibicionistického jednání. 236 Soud v tomto případě neuvažuje pravděpodobnost spáchání nového TČ nýbrž pravděpodobnost úspěchu léčení konkrétního pachatele. Spáchá-li následně řádně se léčící pachatel nový exhibicionistický TČ, není možné nařídit výkon trestu odnětí svobody ani odepřít uložení podmíněného trestu za tento nový TČ.237 U prognózy orientované na úspěch léčení totiž spáchání nového TČ do doby dokončení léčení nedokazuje, že prognóza byla neúspěšná.238 O neúspěchu podmíněného odsouzení může být ze stejného důvodu naopak rozhodnuto již před uplynutím zkušební doby, pokud se pachatel léčení vyhýbá či se léčení vůbec nepodrobí. Odstavec 4 předmětného ustanovení239 pak rozšiřuje možnost uložit podmíněný trest navzdory negativnímu výsledku obecné prognózy za stejných předpokladů jako u trestného činu exhibicionismu i na další trestné činy s horní hranicí trestu odnětí svobody do jednoho roku a na TČ podle §§ 174 odst. 3 a 176 odst. 4 č. 1 StGB, pokud byly odsouzeným spáchány v souvislosti s exhibicionistickým jednáním. Které skutečnosti je třeba při prognóze zohlednit, uvádí ustanovení § 56 odst. 1 věta 2, podle kterého se soud zaobírá zejména osobností odsouzeného, předchozím životem odsouzeného, okolnostmi spáchání trestného činu, chováním odsouzeného po činu a jeho účinky na budoucí život odsouzeného, které je možné očekávat od podmíněného odložení výkonu trestu. Výčet indicií je příkladný („namentlich“) a nad rámec zákonodárcem předepsaných skutečností mohou být zohledněny například i předpokládané účinky neuložení podmíněného odsouzení,240 tedy vliv nepodmíněného trestu odnětí svobody na život odsouzeného. I když jsou pro odložení trestu do šesti měsíců rozhodující speciálně preventivní hlediska, výjimečně je i zde možné uložit trest nepodmíněně z důvodu ochrany společnosti, a to díky ustanovení § 47 StGB241, které dovoluje uložení trestu odnětí svobody v délce trvání kratší než šest měsíců ve výjimečných případech, kdy je uložení takového trestu nutné („unerläßlich“) k působení na pachatele nebo ochraně právního řádu.

236

§ 183 odst. 3 StGB. MüKoStGB/Groß StGB § 183 Rn. 23. 238 OLG Düsseldorf, Beschluß vom 04.01.1984 - 3 Ws 643/83. 239 § 183 odst. 4 StGB. 240 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 33. 241 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 88. 237

63

iv.

Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok V rámci druhé oblasti přistupuje k pozitivnímu závěru prognózy o budoucím

trestněprávně relevantním chování pachatele další požadavek, a to absence potřeby chránit uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody právní řád („Verteidugung der Rechtsordnung“). Vyplývá tak z ustanovení § 56 odst. 1 ve spojení s odst. 3 StGB, které stanoví, že při odsouzení k trestu odnětí svobody od šesti měsíců nemůže být trest odnětí svobody podmíněně odložen, pokud jeho výkon vyžaduje ochrana právního řádu („die Vollstreckung gebietet“). K odložení výkonu trestu v tomto případě nemůže dojít k positivnímu výsledku prognózy navzdory. Ke speciálně preventivně zaměřené prognóze přistupuje u vyšších trestů a tedy i závažnější kriminality hledisko generální prevence.242 Dospěje-li soud k positivnímu výsledku prognózy a zároveň ochrana právního řádu nevyžaduje výkon trestu, musí výkon trestu odložit. Ani v této oblasti tedy není uložení podmíněného odsouzení v uvážení soudu. Zmíněný pojem ochrany právního řádu StGB užívá i na jiných místech, zejména v již zmíněném ustanovení § 47 StGB. V českém TZ bychom mohli odpovídající pojem nalézt v ustanovení § 55 TZ, plnící stejný účel jako § 47 StGB, tedy vyjádření subsidiarity nepodmíněného trestu odnětí svobody, které umožňuje uložit nepodmíněný trest odnětí svobody kromě jiného pouze tehdy, pokud jeho uložení vyžaduje účinná ochrana společnosti. Co se přitom rozumí pod pojmem ochrany právního řádu, zákon dále nerozvádí. Naplnění pojmu je přenecháno judikatuře. Ta spatřuje nutnost bránit právní řád výkonem trestu v případech, kdy se pouhé podmíněné odsouzení vzhledem k závažným okolnostem případu jeví jako obecně těžko srozumitelné, narušující důvěru obyvatelstva v neporušitelnost právního řádu a poškozující důvěru v ochranu právního řádu před trestnými činy. Respektive pokud by pouhé vyslovení viny bez výkonu trestu vzhledem ke zvláštnostem případu mohlo být veřejností chápáno jako nespravedlivá povolnost a ustupování zločinu.243 Není přitom rozhodné a nemůže hrát žádnou roli, zda je případ skutečně veřejnosti znám.244 Je zřejmé, že ochrana právního řádu je abstraktním pojmem, jehož naplnění a řádné odůvodnění může být v praxi obtížné. Obecně platí, že potřeba

242

Ibid. BGHSt 24, 40. 244 MüKoStGB/Groß StGB § 56 Rn. 40. 243

64

výkonu trestu odnětí svobody má vyplývat ze zhodnocení všech okolností případu a osoby pachatele245 a nelze tak spojit nutnost ochrany právního řádu paušálně s některými trestnými činy a jejich pachatele tak vyloučit z možnosti podmíněného odložení výkonu trestu. Judikatura však připouští výjimku z toho pravidla v případě trestných činů s nacionálně socialistickým motivem. U nich má ze strany státu platit nulová tolerance, jelikož takové činy se dotýkají samé podstaty demokratického právního státu a nutně silně otřásají důvěrou obyvatelstva v právní řád a poškozují pověst státu.246 V ostatních případech je namístě vykládat pojem ochrany právního řádu spíše restriktivně. V jednotlivých případech bylo podmíněné odsouzení na základě principu ochrany právního řádu vyloučeno například při závažném trestném činu v silniční dopravě způsobeném bezohledností pachatele,247 neodvedení daně ve velkém rozsahu248 nebo TČ falšování listiny spáchaného advokátem ve formě pomoci.249 Výše zmíněná výjimka TČ exhibicionismu pak dopadá pouze na první oblast podmíněného odsouzení, tedy na případy, kdy je uložení podmíněného trestu závislé pouze na příznivé prognóze budoucího trestněprávně relevantního chování pachatele a nevylučuje možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, pokud je výkon tohoto trestu nutný k ochraně právního řádu.250 Příkladem okolnosti spočívající v osobě pachatele typicky bude předchozí vícenásobné odsouzení, kdy by uložení pouze podmíněného trestu oslabovalo autoritu justice.251 Nutnost chránit nařízením výkonu trestu právní řád dovodila judikatura i v případech nárůstu výskytu některého trestného činu.252

v.

Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody do dvou let Třetí oblast podmíněného odsouzení je upravena ustanovením § 56 odst. 2 StGB

a je podmíněna splněním dvou předchozích podmínek, tedy pozitivním výsledkem 245

MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 117. AG Freiburg, Urteilvom 16.12.2009 27 Cs 240 Js 21294/09 – AK 2100/09. Z odůvodnění: „Poučení z německých dějin ukazuje, že pachatelé z přesvědčení, kteří své bytí zakládají převážně na vymezení se vůči ostatním, údajně cizím, představují vážné nebezpeční pro bezpečnost demokratického právního státu a tento stát se jim musí účinně bránit.“ 247 OLG Karlsruhe NStZ-RR 2003, 246 (248). 248 Škoda v miliónové výši. 249 BGH NStZ 1988, 126 (4 StR 550/87). 250 BeckOKStGB/von Heintschel-Heinegg StGB § 183 Rn. 10 251 BayOLG 5 St RR 95/2003, NStZ-RR 2004, 42 (44). 252 BGH, 1 StR 353/70. 246

65

prognózy o budoucím trestněprávně relevantním chování odsouzeného, absencí potřeby chránit výkonem trestu právní řád a navíc ještě existencí zvláštních okolností vyplývajících z celkového zhodnocení činu a osoby pachatele. Zákonodárce tak u trestů v rozmezí od jednoho roku nepřevyšující dva roky s ohledem na závažnější trestnou činnost, se kterou jsou tyto tresty spojeny, konstruuje možnost podmíněného odsouzení jako výjimečnou. Při rozhodování soud přihlédne také ke snaze odsouzeného nahradit škodu způsobenou trestným činem.253 Judikatura považuje pro hodnocení okolnosti jako zvláštní obecně za rozhodující, zda lze okolnosti případu přikládat zvláštní váhu, která navzdory spáchanému bezpráví a míře zavinění odrážející se ve výměře trestu dovolí výkon trestu odnětí svobody podmíněné odložit, aniž by to odporovalo zájmům chráněným trestním právem. 254 Tyto okolnosti přitom podle judikatury nemusejí být výjimečného charakteru, postačuje, pokud jim lze přikládat zvláštní váhu oproti běžným polehčujícím okolnostem, byť by této váhy měly nabýt až ve vzájemném spojení více okolností.255 Čím více se však odkládaný trest blíží hranici dvou let, tím přesvědčivěji by tyto okolnosti měly podle názoru literatury působit.256 Příkladem zvláštních okolností odůvodňujícím odložení výkonu trestu vyššího než jeden rok vztahující se k osobě pachatele může být například poškození profesní pověsti pachatele257 nebo vysoký věk prvopachatele.258 Příkladem okolností spočívajících v okolnostech činu pak pomoc při vyšetřování259 nebo uvědomění si viny a odpuštění od oběti činu260 či spáchání činu v důsledku neobyčejně konfliktní situace.261 Pokud soud takové okolnosti v konkrétním případě najde a zároveň jsou splněny ostatní podmínky, je podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody v uvážení soudu. Poměrně velkorysým výkladem německé soudy rozvolnily zákonodárcem předpokládaný výjimečný charakter třetí oblasti podmíněného odsouzení a i zde je výkon většiny trestů podmíněně odkládán. V roce 2013 bylo uloženo 20 369 trestů odnětí svobody v délce 253

§ 56 odst. 2 věta 2. BGHSt 29, 370. 255 BGH NStZ 1984, 361. 256 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 88. 257 BGH 3.10.1989 – 1 StR 510/89. 258 BGH 9.7.2003 – 3 StR 225/03. 259 BGH 13.3.2014 – 2 StR 4/14. 260 BGH 16.3.1999 – 4 StR 88/99. 261 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 93. 254

66

trvání delší než jeden rok a nepřevyšujících dva roky, z toho byl výkon trestu odložen v 15 124 případech, což odpovídá 74,3 %.262 V roce 2015 bylo uloženo 20 024 takových trestů, jejich výkon byl podmíněně odložen v 14 785 případech.263

vi.

Zkušební doba Délka zkušební doby („Bewährungszeit“) je samostatně upravena v ustanovení §

56a StGB v rozmezí délky dvou až pěti let. Dále je, stejně jako v TZ, výslovně stanoveno, že zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. Konečně je výslovně stanoveno, že zkušební doba může být před jejím uplynutím prodloužena, pokud nepřekročí maximální délku pěti let,264 anebo dodatečně zkrácena až na dva roky. Minimální délka doby je tedy podle německé úpravy o rok delší než podle úpravy české. Pro odsouzeného výhodněji naopak německá úprava předvídá možnost dodatečného zkrácení zkušební doby. Obdobné ustanovení TZ nezná. Dodatečné zkrácení přichází do úvahy zejména v případech, kdy na dobu trvání zkušební doby byla uložena i přiměřená omezení a povinnosti, tato odsouzený již splnil a lze do budoucna očekávat, že se vyvaruje trestné činnosti.265 Budeme-li důsledně odlišovat změnu délky zkušební doby a její prodloužení při rozhodování o podmíněném odsouzení,266 jež je ostatně vázáno na zvláštní podmínky a přichází do úvahy i po uplynutí zkušební doby, neumožňuje TZ oproti flexibilnější německé úpravě výměru zkušební doby dodatečně vůbec měnit. Změnit délku zkušební doby je přitom podle StGB možné i vícekrát.267 Při výměře délky zkušební doby a při jejích dodatečných změnách mají být zohledněna zejména speciálně preventivní hlediska – jak dlouho je třeba na odsouzeného působit, po jakou dobu je nutné sledovat jeho chování - délka uloženého trestu nehraje již významnou roli, byť může být indicií pro stanovení výměry zkušební doby.268„Zkušební doba nepředstavuje vlastní trest a při

262

StatistischeB undesamt, Strafverfolgung, oddíl 3.1; dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/StrafverfolgungVollzug/Strafverfolg ung2100300137004.pdf?__blob=publicationFile 263 Statistische Bundesamt, Strafverfolgung, oddíl 3.1, dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/StrafverfolgungVollzug/Strafverfolg ung2100300137004.pdf?__blob=publicationFile 264 V případě, že odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu a soud reaguje prodloužením zkušební doby, může nová výměra zkušební doby přesáhnout 5 let (viz. dále). 265 BeckOKStGB/ von Heintschnel-Heinegg StGB § 56a Rn. 6. 266 § 56f StGB. 267 MüKoStGB/Groß StGB § 56a Rn. 12. 268 MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 120

67

jejím stanovení nemohou být tedy zohledňovány míra zavinění a jiné než speciálně preventivní okolnosti významné pro uvažování o délce trestu.“ 269 Tyto skutečnosti byly koneckonců hodnoceny při uvažování o délce trestu odnětí svobody, jehož výkon byl později odložen. Stejně tak druh spáchaného TČ zůstává bez významu. V české literatuře ke stanovení délky zkušební doby rozdílně například Ščerba.270 Během zkušební doby kontroluje soud chování odsouzeného a plnění uložených podmínek.271

vii.

Povinnosti a příkazy Stejně jako soud český může německý trestní soud uložit odsouzenému na dobu

trvání zkušební doby (přiměřená) omezení a povinnosti. Systematicky je ovšem institut v německém právu upraven odlišně než v právu českém. Především zákon rozlišuje mezi povinnostmi („Auflagen“), které jsou upraveny ustanovením § 56b StGB a příkazy („Weisungen“) v § 56c. Zatímco účel přiměřených omezení a povinností je v TZ vymezen povšechně řádným životem, spojuje StGB povinnosti s odčiněním bezpráví způsobeného trestným činem („Auflagen dienen der Genugtuung für das begangene Unrecht.“) a úkol příkazů je pomoci odsouzenému vyvarovat se napříště páchání trestných činů („Hilfe um keine Straftaten mehr zu begehen.“). Povaha povinnosti je represivní, Streng hovoří o opatření podobném trestu.272 Charakter příkazů je pozitivně speciálně preventivní. Důsledkem pak je uzavřený výčet povinností a pouze příkladný výčet příkazů. Jako povinnost může soud odsouzenému uložit:273 1. napravit podle svých sil škody způsobené trestným činem, 2. zaplatit peněžitou částku ve prospěch obecně prospěšného zařízení, je-li to s ohledem na trestný čin a osobnost pachatele vhodné, 3. poskytnout jiné obecně prospěšné plnění nebo 4. zaplatit peněžitou částku ve prospěch státu.

269

MüKoStGB/Groß StGB § 56a Rn. 8. ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, s. 232. 271 § 453b StPO. 272 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 95. 273 § 56b StGB. 270

68

Nic soudu nebrání, aby uložil více povinností vedle sebe anebo je kombinoval s příkazy. Možné je i uložit více povinností vedle sebe a dát odsouzenému na výběr, které splní.274 Přímo ustanovení § 56b StGB pak stanoví, že při ukládání povinností nemohou být na odsouzeného kladeny nepřiměřené („unzumutbaren“) požadavky. V konkrétním případě mají být povinnosti vybrány tak, aby je mohl odsouzený splnit, aniž by byla dotčena jeho hospodářská existence.275 Povinnosti musí být také dostatečně konkretizovány a nemohou představovat zásah do základních práv odsouzeného. U povinností spočívajících v zaplacení peněžité částky mají být zohledněny také zájmy poškozeného, jež plnění povinnosti odsouzeným nemůže ohrozit.276 V souladu s represivním charakterem přichází uložení povinností do úvahy tam, kde pouhé podmíněné odsouzení není dostatečné a soud má za to, že bez uložení dalších povinností by odsouzený nepocítil žádné důsledky svého činu.277 Sankční charakter povinností umožňuje zohlednit jimi vinu odsouzeného a v konečném důsledku ospravedlnit uložení podmíněného odsouzení, tam kde již nestačí peněžitý trest, ale stále není nutné ukládat nepodmíněné odnětí svobody.278 Co se povinnosti uvedené bod bodem 1. týká, odpovídá povinnosti nahradit škodu, dočinit újmu či vydat bezdůvodné obohacení v českém právu. Stejně jako v českém právu i zde je povinnost nahradit škodu nezávislá na civilním a adhezním řízením. Civilní právo má nicméně být zohledněno při určení existence nároku a stanovení jeho výše.279 Případné promlčení civilněprávního nároku však uložení této povinnost nebrání.280 Ačkoliv seznam povinností nepředvídá pořadí, v jakém by měly být ukládány, přednost povinnosti nahradit škodu vyplývá z § 56b odst. 2 věty 2. podle které uloží soud povinnosti pod body 2 až 4 pouze pokud to neohrozí plnění povinnosti nahradit škodu.281 Uložení povinnosti podle bodu 2. je výslovně podmíněno vhodností vzhledem k osobě pachatele, zde zejména jeho finanční situací a povahou spáchaného TČ. Konkrétní obecně prospěšné zařízení vybírá soud, přičemž pojem může vykládat široce a uznáním

274

Schönke/Schröder/Kinzig/Stree StGB § 56b Rn. 3. MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 6. 276 MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 7. 277 Ibid., Rn. 2. 278 MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtlich eSanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 121 279 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 96. 280 MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 12. 281 Schönke/Schröder/Kinzig/Stree StGB § 56b Rn. 9. 275

69

obecné prospěšnosti Finančními úřady podle daňového zákona282 není vázán.283 Soud určuje i výši částky, a to bez ohledu na pravidla ukládání peněžitého trestu, pouze s ohledem na obecnou zásadu přiměřenosti.284 Jelikož by se ale výše příspěvku měla orientovat podle míry viny pachatele285 a jeho hospodářské síly, je podle Meiera vhodné použít hlediska určování výše peněžitého trestu alespoň jako orientační.286 V praxi je nejčastěji ukládána právě tato povinnost, což literatura dává do souvislosti se snadnou možností kontroly této povinnosti a obecného trendu reagovat na lehkou a střední kriminalitu peněžitými sankcemi, jak se projevuje v dominanci peněžitého trestu v německém trestním právu.287 Povinnost poskytnout jiná obecně prospěšná plnění uvedená pod bodem 3. je pak vůči předešlé povinnost subsidiární, přichází do úvahy zejména, nelze-li vzhledem k finanční situaci odsouzeného spravedlivě požadovat uhrazení peněžitého plnění.288 Na mysl přichází zejména vykonání obecně prospěšných prací,289 může se ale jednat i například o věcné plnění. Soulad této povinnosti s Ústavou SRN byl řešen německým ústavním soudem, který se zabýval možným porušením zákazu nucených prací a porušením zásady určitosti a porušení neshledal.290 Konečně povinnost zaplatit peněžitou částku ve prospěch státu bude přicházet v úvahu zejména tehdy, nenajde-li soud vhodnou obecně prospěšnou organizaci. Státem se přitom rozumí i jednotlivé spolkové země.291 I tato povinnost (stejně tak ale i všechny ostatní povinnosti a příkazy) má být ukládána s ohledem na poměry pachatele, byť to není - na rozdíl od bodu 2 - výslovně vyjádřeno.292 Odsouzený může sám nabídnout přiměřená plnění k odčinění spáchaného bezpráví, v takovém případě soud zpravidla předběžně upustí od uložení povinností, lzeli očekávat splnění nabízených plnění.293 Případné pozdější uložení povinností, pokud 282

§ 52 Abgabeordnung. MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 17. 284 Schönke/Schröder/Kinzig/StreeStGB § 56b Rn. 11. 285 HORN, L., StV 1992, 537. 286 MEIER, Bernd-Dieter. StrafrechtlicheSanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 122. 287 MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 21; srov. STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 96 288 MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 122. 289 Samostatný trest obecně prospěšných prací německý trestní zákoník nezná. 290 BVerfGE 83, 119. 291 MüKoStGB/Groß StGB § 56b Rn. 28. 292 Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56b, Rn. 17; MüKoStGB/GroßStGB § 56b Rn. 19. 293 § 56b odst. 3 StGB. 283

70

odsouzený nabídnutá plnění neplní, není díky pouhé předběžnosti původního rozhodnutí změnou k horšímu. Na rozdíl od povinností, jejichž uložení zůstává vždy v rámci uvážení soudu, musí soud příkazy uložit, pokud shledá, že je jimi nutné odsouzenému pomoci vyvarovat se trestné činnosti. Pokud naopak takovou pomoc odsouzený důvodně nepotřebuje, soud příkazy neuloží.

Charakterem tak právě příkazy lépe odpovídají v českém právu

obsaženým přiměřeným omezením a povinnostem, když pomocí příkazů a zákazů korigují způsob vedení života dosouzeného a usilují o odstranění kriminogenních vlivů z jeho života.294 Jako příkaz soud může odsouzenému uložit zejména:295 1. dodržovat nařízení ohledně pobytu, vzdělání, zaměstnání nebo volného času nebo jeho hospodářských vztahů, 2. hlásit se ve stanovených časech u soudu nebo na jiném místě, 3. nenavazovat kontakt s určitou osobou či skupinou osob, poskytují-li tyto osoby odsouzenému příležitosti nebo podněty k páchání trestné činnosti a ani se nimi nestýkat, nezaměstnávat je, nevzdělávat a ani jim poskytovat ubytování, 4. nevlastnit určité předměty, které odsouzenému mohou poskytnout podnět k páchání trestné činnosti, ani tyto předměty nemít u sebe nebo je dát uschovat, nebo 5. plnit vyživovací povinnost Se souhlasem odsouzeného může pak soud nařídit: 1. podrobit se léčení spojenému se zásahem tělesné integrity nebo podstoupit odvykací léčbu, anebo 2. pobyt ve vhodném domově nebo ústavu. Obdobně jako v případě povinností stanoví StGB výslovně, že při ukládání příkazů nemůže být způsob vedení života odsouzeného zatížen nepřiměřenými („unzumutbaren“) požadavky. Příkazy musí být dostatečně konkrétní a nesmí zasahovat do základních práv odsouzeného. Omezení vyplývají také z rozdílného účelu příkazů oproti povinnostem, nepřípustný bude tedy příkaz, který by neodpovídal cíli příkazů a měl pouze represivní povahu. Byť tedy s každým příkazem bude pojmově spojena určitá

294 295

MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 124. § 56c StGB.

71

míra represe, nesmí tato převážit nad speciálně preventivním účelem příkazu.296 Represi ospravedlňuje, že odsouzený pomoc příkazů potřebuje, aby se vyvaroval páchání dalších trestných činů. Nepřípustný je pak příkaz, který odsouzenému nijak nepomáhá vyvarovat se trestné činnosti, ale pouze soudu usnadňuje kontrolu chování odsouzeného.297 Rozdílem proti české úpravě je nutnost souhlasu odsouzeného s uložením některých příkazů. Příkaz podrobit se léčení spojenému se zásahem do tělesné integrity a příkaz pobytu ve vhodném ústavu či domovu vyžaduje předchozí souhlas odsouzeného. Se zásahem do tělesné integrity je léčení spojeno už tehdy, když je odsouzenému podávána medikace.298 Praxe dovodila nutnost souhlasu i v případě příkazu směřující toliko ke kontrole chování odsouzeného, pokud přítomnost návykových látek má být kontrolována odběrem krve. Pro kontrolu ve vzorku moči naopak souhlas nutný není.299 Jako výslovně neuvedené příkazy je často ukládána například povinnost účastnit se semináře o bezpečnosti v dopravě či rodinné terapie.300 Jelikož příkazy mají bránit spáchání nového TČ, je porušení povinnosti plnit vyživovací povinnost relevantní až když naplní skutkovou podstatu trestného činu neplnění vyživovací povinnosti podle ustanovení § 170 StGB.301 Stejně jako v případě povinností upustí soud zpravidla předběžně od uložení příkazů, pokud odsouzený sám nabídne přísliby ohledně budoucího vedení života odpovídající cíli příkazů.302 V roce 2015 bylo v SRN z celkového počtu 75 312 udělených podmíněných odsouzení 55 015 zostřeno uložením povinností a v 52 723 případech byly uloženy příkazy.303 Četnost uložení jednotlivých povinností a příkazů statistika bohužel nerozlišuje.

296

Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56c, Rn. 1. BVerfG21.4.1993 – 2 BvR 930/92. 298 MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 126. 299 Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56c, Rn. 1. 300 MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 125. 301 MüKoStGB/Groß StGB § 56c Rn. 29. 302 § 56c odst. 4 StGB. 303 Statistische Bundesamt, Strafverfolgung, oddíl 2.3, dostupné z: https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/StrafverfolgungVollzug/Strafverfolg ung2100300157004.pdf?__blob=publicationFile 297

72

viii.

Dodatečné změny a usnesení o podmíněném odsouzení Dalším významným rozdílem mezi českou a německou úpravou je možnost

povinnosti a příkazy během zkušební doby měnit, rušit či (teprve) následně uložit otevřená ustanovením § 56e StGB. Měnit je možné i délku trvání dohledu.304 To umožňuje soudu pružně reagovat na chování odsouzeného anebo korigovat neúčinné nebo již nerelevantní povinnosti a příkazy. Následná změna není ale zcela v libovůli soudu, judikatura ji připouští pouze v případě změny okolností, ze kterých soud při rozhodování vycházel nebo v případě, kdy se soud dozví o okolnostech, které existovaly již v době rozhodování, ale soudu nebyly známé nebo v případě, kdy je třeba na základě lepšího náhledu do života odsouzeného nebo z podnětu probačního úředníka uložené povinnosti a příkazy přehodnotit.305 Posledně uvedená možnost není přijímána jednoznačně, například Streng ji pro změnu znamenající větší zátěž odsouzeného vylučuje.306 Otázky vzbuzuje možnost dodatečných změn vzhledem k zákazu reformace in peius, tedy hlavně případ změny povinností („Auflagen“), která znamená pro pachatele zhoršení jeho postavení. Judikatura zde došla k závěru, že zákaz reformace in peius v případě změn povinností a příkazů nehraje žádnou roli.307 V případě, kdy k uložení povinností či příkazů dojde po té, co odsouzený neplní jím samotným nabídnutá plnění je vyloučení aplikace zákazu reformace in peius logické, neboť opačný závěr by odsouzenému otevíral možnost zcela se příkazům a povinnostem vyhnout. V ostatních případech je vyloučení zásady odůvodněno smyslem povinností a příkazů, který nepředpokládá, že by o povinnostech či příkazech mohlo být rozhodnuto pouze jednou a poukazem na to, že představují - jako resocializace na svobodě - mírnější alternativu k nařízení výkonu trestu odnětí svobody.308 Dodatečné změny ale musí sledovat cíl podmíněného odsouzení a nestačí je odůvodnit dílčím účelem příkazů nebo povinností.309 V případě rozhodování odvolacího soudu je vyloučení odůvodněno tak, že „zákaz změny

304

Změnit dodatečně výměru zkušební doby umožňuje § 56a odst. 2 StGB. OLG Hamm, 23.03.1978 - 5 Ws 54/78; Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56e, Rn. 2; BURHARD, J., LAUFHÜTTE H. W., ODERSKY, W., Strafgesetzbuch: Leipziger Kommentar. 11., přepracované vydání. Berlin: De GruyterRecht, GRIBBOHM, G., § 56e, Rn. 3. 306 STRENG, F., Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012, str. 98. 307 BGH, 16.02.1982 - 5 StR 1/82. 308 Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56e, Rn. 3. 309 Ibid. 305

73

k horšímu se vztahuje pouze na výroky vyřčené soudem v rozsudku a nikoliv na právní následky nařízené odděleným usnesením o podmíněném odsouzení. Rozhoduje-li odvolací soud o skutečnostech obsažených v usnesení o podmíněném odsouzení, rozhoduje vždy jako soud nalézací a nezbývá proto místo pro použití zásady zákazu změny k horšímu“310 Povinnosti, příkazy, zkušební doba a též případné rozhodnutí o dohledu jsou nařizovány v usnesení o podmíněném odsouzení („Bewährungsbeschluss“). Rozhodneli soud o podmíněném odkladu výkonu trestu, vydává současně s odsuzujícím rozsudkem i samostatně stojící311 usnesení o podmíněném odsouzení podle § 268a StPO. Tím je procesně umožněno dodatečně měnit zkušební dobu nebo rozhodovat o povinnostech a příkazech pouze předběžně, aniž by se následné změny dotkly právní moci odsuzujícího rozsudku. Usnesení je i samostatně napadnutelné opravnými prostředky312 a samostatně přezkoumatelné.

ix.

Podmíněné odsouzení s dohledem Podle ustanovení § 56d StGB podřídí odsouzeného dozoru a vedení („Aufsicht

und Leitung“) probační úřednice nebo probačního úředníka, pokud je tím vhodno zabránit páchání trestných činů odsouzeným. Dohled může soud nařídit na celou zkušební dobu nebo i jen na její část. Institut speciálně preventivní povahy zcela odpovídá českému dohledu. Přímo zákon pak dohled označuje za speciální případ příkazu („Weisung“).313 Rozdíly lze spatřovat především v tom, že zatímco nařízení dohledu podle TZ zůstává v uvážení soudu, německý trestní soud dohled nařídit musí, jsou-li splněny zákonné předpoklady, a dále v možnosti nařídit dohled pouze na určitou část zkušební doby v německém právu.314 Německý zákonodárce pak má za to, že potřeba dohledu bude dána zejména u pachatelů mladého věku. Odkládá-li proto soud výkon trestu odnětí svobody v délce od 9 měsíců odsouzenému mladšímu 27 let, nařídí zpravidla dohled.315 Nenařízení dohledu má být u těchto pachatelů výjimkou, kterou soud musí řádně odůvodnit.316 Stejně jako ustanovení § 330a TŘ umožňuje formulace textu StGB soudu 310

BeckOKStGB/von Heintschel-Heinegg StGB § 56b Rn. 27. BGHSt 25,333. 312 Stížnost podle § 453 odst. 2 StPO. 313 § 56d odst. 2 StGB. 314 Do roku 1986 byla doba trvání dohledu vázána na výměru zkušební doby. 315 § 56d odst. 2 StGB. 316 MüKoStGB/Groß StGB § 56d, Rn. 9. 311

74

nařídit dohled konkrétního probačního úředníka, soudy se však spokojují s praktičtějším přikázáním odsouzeného místně příslušnému pracovišti probační služby. 317 V praxi se institut probace potýká stejně jako v ČR s přetížeností probačních úředníků. V BádenskuWürttembersku připadalo v roce 2011 na jednoho probačního úředníka průměrně 80 klientů, v Bavorsku 84 a v Severním Porýní-Vestfálsko, kde byla situace nejlepší, 64 klientů.318

x.

Rozhodnutí o podmíněném odsouzení – Odvolání podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu Možnosti ukončení podmíněného odsouzení jsou upraveny ustanoveními §§ 56f

a 56g StGB, přičemž jednou z možností je odvolání podmíněného odsouzení („Widerruf der Strafaussetzung“) a druhou prominutí trestu („Straferlass“). Podrobně upravené odvolání podmíněného odsouzení zná tři důvody, pro které může soud nařídit výkon odloženého trestu. Soud odvolá podmíněné odsouzení, pokud odsouzený: 1. během zkušební doby spáchá nový trestný čin, čímž prokáže, že očekávání, které odůvodnilo odklad výkonu trestu, se nenaplnilo, 2. hrubě se proviní nebo se vytrvale proviňuje proti příkazům nebo se vytrvale vyhýbá dozoru a vedení probační úřednice či probačního úředníka, čímž zavdá důvod k obavám, že bude opětovně páchat trestnou činnost, nebo 3. hrubě se proviní nebo se vytrvale proviňuje proti povinnostem. Oproti českému právu, kde je důvodem pro nařízení výkonu trestu nevedení řádného života ve zkušební době anebo nevyhovění uloženým podmínkám, vymezuje StGB poměrně úzce konkrétní důvody. Hlavním důvodem je spáchání nového trestného činu ve zkušební době, což prokazuje, že se nesplnila očekávání, která odůvodnila uložení podmíněného odsouzení. Přímo zákon tak naznačuje to, co dovodila pro českou úpravu judikatura a literatura, tedy že ne každý trestný čin je důvodem pro nařízení výkonu trestu. Německá literatura zpravidla vyžaduje souvislost s prognózou, která odůvodnila odložení výkonu trestu, respektive s trestným činem, za který bylo podmíněné odsouzení uloženo. 316

MüKoStGB/Groß StGB § 56d, Rn. 10. MüKoStGB/Groß StGB § 56d, Rn. 11. 318 http://www.justizbw.de/pb/site/jum/get/documents/jum1/JuM/JuM/Evalution%20der%20Bew%C3%A4hrungshilfe/Evalua tion%20der%20Bew%C3%A4hrungshilfe%202014.pdf 317

75

Podle Meiera; „ne každý trestný čin by měl vést odvolání podmíněného odsouzení, nýbrž pouze takový, na který soud při rozhodnutí o podmíněném odsouzení pomyslel.“319 Relevantní má tak být trestný čin, který původní prognózu soudu vyvrací. Groß dodává, že vedle kriminologické souvislosti je rozhodující také závažnost nového trestného činu320 a varuje před příliš úzkým výkladem, přičemž si pomáhá ustanovením § 56 StGB, podle kterého odůvodňuje odložení výkonu trestu očekávání, že k působení na odsouzeného, aby se vyvaroval (jakékoliv) trestné činnosti, bude stačit podmíněné odsouzení.321 Shoda panuje v tom, že nedbalostní delikt spáchaný po odsouzení za úmyslný trestný čin zpravidla k odvolání podmíněného odsouzení nepovede, stejně jako bagatelní delikt, nebylo-li právě za bagatelní delikt uloženo podmíněné odsouzení. S ohledem na zásadu presumpci neviny je zpravidla vyžadován pravomocný rozsudek.322 Presumpci neviny však není na újmu, pokud odsouzený před soudem rozhodujícím o podmíněném odsouzení věrohodně prohlásí, že nový trestný čin spáchal a soud je o jeho vině přesvědčen, byť nadále u jiného soudu probíhá hlavní líčení.323 Dalšími důvody pro nařízení výkonu trestu mohou být hrubá či vytrvalá provinění proti příkazům nebo povinnostem, v případě speciálně preventivních příkazů musí navíc provinění založit obavu z možného páchaní nové trestné činnosti. Dikce ustanovení vyžaduje závažné porušení uložených podmínek nebo opakované méně závažné nedodržování. Zatímco k porušení příkazů či povinností musí dojít během zkušební doby, pro spáchání nového trestného činu platí výjimka rozšiřující časový rámec, ve kterém spáchání nového deliktu odůvodňuje nařízení výkonu trestu. Pravidla pro odvolání podmíněného odsouzení se tak uplatní obdobně i v případě, kdy je trestný čin spáchán v čase mezi uložením podmíněného odsouzení a právní mocí odsuzujícího rozsudku nebo v čase mezi uložením podmíněného odsouzení v rozhodnutí o úhrnném nebo souhrnném trestu a právní mocí tohoto rozsudku.324 Relevantní ale není trestný čin spáchaný po

319

MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. vyd. Springer, 2015, str. 131 MüKoStGB/Groß StGB § 56f, Rn. 9 321 Ibid., Rn. 10. 322 Böhmer v. Germany, ECHR, 3.10.2002. 323 OLG Köln, NStZ 2004, S. 685. 324 § 56f odst. 1 věta 2 StGB; česká judikatura na základě absence obdobného ustanovení v TZ nepřipouští vyslovit, že se pachatel neosvědčil, pokud spáchal TČ před právní mocí odsuzujícího rozsudku. 320

76

uplynutí zkušební doby do okamžiku rozhodnutí soudu o podmíněném odsouzení, podle ustanovení §§ 56f nebo 56g StGB325 Zákon považuje odvolání podmíněného odsouzení za krajní možnost a zná i jiné reakce na skutečnosti zavdávající příčinu k odvolání podmíněného odsouzení. Soud má od odvolání podmíněného odsouzení odhlédnout („sieht jedoch von dem Widerruf ab, wenn…“), pokud postačuje nařídit další příkazy, povinnosti nebo dohled, nebo prodloužit zkušební dobu nebo dobu dohledu.326 Zde se StGB od TZ neliší v tom, že vyžaduje reakci soudu na předvídané skutečnosti, upřednostňuje ale alternativní možnosti reakce před nařízením výkonu trestu. Výslovně je upravena možnost prodloužení doby dohledu, která podle německé úpravy může být kratší než zkušební doba. V případě, že se soud rozhodne reagovat prodloužením zkušební doby, obsahuje zákon omezující ustanovení, které nepřipouští prodloužit zkušební dobu více než o polovinu původně určené zkušební doby.327 Při rozhodování podle § 56f se však neuplatní § 56a odst. 2 věta 2, určující maximální možnou délku zkušební doby.328 Maximálně tak může zkušební trvat sedm let a šest měsíců. Je správně poukazováno na to, že bez možnosti překročit výměru zkušební doby by dané ustanovení bylo, vzhledem k možnosti dodatečného zkracování a prodlužování zkušební doby, jež je navíc vázáno na méně přísné podmínky než prodloužení při rozhodování o podmíněném odsouzení, poněkud vyprázdněno.329 Reagovat na porušování podmínek podmíněného odsouzení prodloužením zkušební doby je tak umožněno i u odsouzených, kterým byla vyměřena maximální délka zkušební doby 5 let. Český TZ takovou možnost ustanovením § 83 odst. 1 písm. b) vylučuje, na což kriticky nahlíží například Kalvodová.330 Nemá-li soud důvod rozhodovat o odvolání podmíněného odsouzení, promine trest („Straferlass“) podle ustanovení § 56g StGB, respektive jeho výkon. Přitom jsou určující pouze důvody pospané v ustanovení § 56f StGB, přesněji tedy jejich absence, jiné chování odsouzeného prominutí trestu bránit nemůže.331 Jakkoliv hovoří zákon o prominutí trestu, je německá úprava pro odsouzeného tvrdší než úprava česká.

325

MüKoStGB/Groß StGB § 56f, Rn. 19. § 56f odst. 2 StGB. 327 § 56f odst. 2 věta 2 StGB. 328 BeckOKStGB/von Heintschel-Heinegg StGB § 56f Rn. 27a; srov. OLG Oldenburg, 12.06.1987 – 2 Ws 220/87. 329 MüKoStGB/Groß StGB § 56f, Rn. 22. 330 KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody a jeho výkon. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 57. 331 MüKoStGB/Groß StGB §56g, Rn. 6. 326

77

Nenastupuju totiž fikce neodsouzení. Záznam o trestu zůstává v trestním rejstříku pachatele332, do kterého se zapíše také údaj o prominutí trestu.333 Praktickým důsledkem prominutí trestu je nemožnost nařídit výkon trestu. I to je ale zákonem v neprospěch odsouzeného rozmělněno. Soud může prominutí trestu odvolat, pokud byl odsouzený odsouzen k trestu odnětí svobody nejméně v trvání 6 měsíců334 za úmyslný trestný čin spáchaný během trvání zkušební doby. Odvolání je připuštěno pouze v době jednoho roku od uplynutí zkušební doby a nejpozději do šesti měsíců od právní moci odsuzujícího rozsudku.335 Důvodem proč prominutí trestu není definitivní, je nebezpečí, že při požadavku na co nejvčasnější rozhodnutí prominutí trestu po konci zkušební doby,336 by se soud v době rozhodování o novém trestném činu odsouzeného nemusel dozvědět. Zákonodárce proto vybírá trestné činy, jejichž závažnost odůvodní prolomení konečnosti rozhodnutí o prominutí. Odvolání prominutí je v uvážení soudu, který vzhledem k provázanosti ustanovení o prominutí a odvolání podmíněného odsouzení musí i v tomto případě uvážit, zda je odvolání s ohledem na cíle podmíněného odsouzení nutné.337 Odvolá-li soud usnesení o prominutí trestu, má zároveň rozhodnout o podmíněném odsouzení podle ustanovení § 56f StGB.338 Nalézt lze i názory podle kterých odvolání prominutí trestu znamená bez dalšího nařízení výkonu trestu a „je-li odvolání v gesci soudu, má ten uvážit, zda by v daném případě odvolal podmíněné odsouzení podle § 56f StGB či nikoliv.“339 V takovém případě by ale došlo ke zvýhodnění těch pachatelů, o jejichž trestném činu se soud nedozvěděl včas. Oproti TZ, kterýžto s marným uplynutím jednoho roku spojuje fikci osvědčení se, neuvádí StGB žádnou lhůtu do které soud musí o odvolání podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu rozhodnout a řešení otázky přenechává literatuře a judikatuře. Výchozím principem je, že rozhodnutí má následovat, v přiměřené lhůtě340 co nejdříve po uplynutí zkušební doby a pozdní odvolání není kvůli ochraně právní jistoty odsouzeného možné. Nejednotná judikatura odmítá určit přesnou časovou hranici, a to s poukazem na rozdílnou povahu důvodů pro odvolání podmíněného odsouzení a nutností odlišovat 332

Schönke/Schröder/Kinzig/Stree StGB § 56g Rn. 4. § 12 Nr. 3 BZRG. 334 „Výkon tohoto trestu může být podmíněně odložen.“MüKoStGB/GroßStGB § 56g, Rn. 13. 335 § 56g StGB. 336 Schönke/Schröder/Kinzig/StreeStGB § 56g Rn. 6. 337 Ibid., Rn. 12. 338 Kindhäuser/Neuman/Paeffgen, Strafgeetzbuch, 4. vyd., 2013, Albrecht, § 56g, Rn. 3; Schönke/Schröder/Kinzig/StreeStGB § 56g, Rn. 14; Hamm NStZ 89, 323. 339 MüKoStGB/GroßStGB § 56g, Rn. 17. 340 BVerfG 2 BvR 2595/12. 333

78

případy, kdy soud nemohl z věcných důvodů včas rozhodnout. Názory literatury na to, co již je příliš dlouhou dobou, oscilují v zásadě mezi 6 měsíci až 1 rokem.341 Rozhodovací praxe si vymiňuje, že je možné podmíněné odsouzení odvolat až do čtyř let po uplynutí zkušební doby, byl-li odsouzený upozorněn na důvody, proč nelze rozhodnout dříve342, obyčejně se ale také přidržuje hranice jednoho roku.

341

WOHLTHAT, D. Zeitliche Grenzen des Widerrufs der Strafaussetzung. Hamburg: Verlag Dr. Kovač, 2007., str. 37. 342 StV 1990, 556.

79

ZÁVĚR

Podmíněné odsouzení se z institutu, který měl být používán výjimečně, stalo v ČR nejvíce ukládaným trestem. Postupné rozšiřování podmíněného odsouzení, jak ve smyslu jeho uplatňování tak i rozvolňování podmínek, za kterých soud může výkon trestu odložit, historicky jistě souviselo s rostoucím významem alternativních trestů a proměnami účelu trestu. Podmíněné odsouzení ale zůstává nejčastější trestní sankcí i za situace, kdy český TZ zná již jedenáct jiných alternativních trestů a řadu jiných alternativních opatření obsahuje procesní právo. Četnost s jakou soudy podmíněné odsouzení ukládají, nasvědčuje tomu, že praxe nemá se zákonnou úpravou tohoto trestu zásadní problémy. Pokud by se tak současná úprava měla měnit, jednalo by se jistě jen o změny pozvolné, odpovídající aktuální trestněprávní politice státu a ne změny revoluční. Konkrétně si je možné představit, že v budoucnu nebude za všechny trestné činy možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, respektive ne jako trest primární a podmíněné odsouzení se tak bude spojovat typicky s takovýmito trestnými činy. Ukládání podmíněného odsouzení mohou do budoucna ovlivnit také aktuální snahy čelních představitelů justice o častější ukládání peněžitého trestu, úspěch těchto snah by jistě zmenšil podíl podmíněného odsouzení na všech uložených trestech. To vyplývá i ze zkušeností německé praxe, která preferuje jako reakci na lehkou až střední kriminalitu právě peněžitou sankci. Co se konkrétních změn týče, bylo by například možné uvolnit cíl podmíněného odsouzení a namísto ambiciózního vedení řádného života odsouzeným poměřovat úspěch podmíněného odsouzení nespácháním nového trestného činu a plněním dalších uložených podmínek. Taková změna by nutně vedla i ke zvýšení využívání přiměřených omezení a povinností. Bylo by nicméně nezbytné zohlednit, že zákon používá pojem řádného života na více místech. Do jaké míry je však pro stát možné vychovat odsouzeného k vedení řádného života a je spravedlivé, aby odsouzenému, kterému nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, takové odnětí svobody hrozilo za to, že sice nespáchá nový trestný čin, zároveň ale nevede řádný život, když jinému hrozí za stejné vedení života nesrovnatelně méně přísná sankce. Nižší soudy při rozhodování o podmíněném odsouzení vedení řádného života s nespácháním trestného činu spojovaly, činily tak ale pravděpodobně zejména kvůli snazší možnosti kontroly vedení řádného života. Vyšší soudy pak správně upozorňují, že pojem řádný život, jak je uveden v TZ, 80

předpokládá širší spektrum oblastí života odsouzeného a povinností, které musí plnit. Případná změna by si tak vyžádala změnu zákonné úpravy a mohla by se inspirovat právě úpravou německou, která podmínky rozhodnutí o osvědčení odsouzeného váže právě na nespáchání nového trestného činu a neplnění uložených podmínek. Námětem k diskuzi může být také otevření možnosti prodloužit při rozhodování o podmíněném odsouzení zkušební dobu nad maximální možnou výměru. Tím by došlo ke zrovnoprávnění odsouzených, u nichž nyní nemůže soud při rozhodování o podmíněném odsouzení využít celou škálu předpokládaných rozhodnutí, protože jim byla stanovena zkušební doba na pět let. Kde by naopak změna české úpravy byla nadbytečná, je obecné vymezení podmínek, za kterých je možné výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit. Německý zákon sice rozdělením vázáním podmíněného odsouzení na různé podmínky podle délky odkládaného trestu umožňuje nařídit odklad trestu v některých případech obligatorně. Na druhou stranu praxe ale nerespektuje výjimečnou povahu poslední oblasti a není důvod se domnívat, že by se česká judikatura vyvinula jinak. Zdůraznit subsidiaritu krátkých trestů odnětí svobody je navíc možné i na jiných místech TZ. Podoba podmíněného odsouzení může být ovlivněna uložením přiměřených omezení a povinností. Ze studií a hodnocení praxe soudů Nejvyšším soudem vyplývá, že soudy tuto možnost nevyužívají příliš často. Zdrženlivost při ukládání přiměřených omezení a povinností je však na škodu věci, když je jimi možné individualizovat trest a účinně působit na podmíněně odsouzeného. Na druhou stranu jsou praxí dovozená pravidla pro ukládání přiměřených omezení a povinností poměrně omezující. Přispěním k širšímu ukládání přiměřených opatření bylo zavedení demonstrativního výčtu přiměřených omezení a povinností do trestního zákonu v roce 1997 a další rozšiřování tohoto výčtu během novelizací. Některá omezující pravidla se tak uplatňují již pouze na opatření v demonstrativním výčtu neuvedená, která ani nejsou modalitami těchto opatření a ukládají povinnost. Zároveň na jiných místech trestní právo zavádí taková přiměřená opatření, která se speciálně preventivní koncepci přiměřených omezení a povinností a ustálené judikatuře protiřečí. Je tak možné, že dojde k dalšímu oslabování zásady, podle které se přiměřená omezení a povinnosti nesmějí shodovat s obsahem jiného trestu. Jak bylo již uvedeno v textu samotné práce, uplatnění by pak mohlo nalézt přiměřené omezení spočívající ve zdržení se určité činnosti. V konkrétním případě by například mohla být namísto trestu zákazu činnosti uložena povinnost zdržet se řízení motorových vozidel do chvíle úspěšného dokončení semináře zaměřeného na bezpečnost v dopravě. 81

Tím by jednak zůstal zachován převážně speciálně preventivní charakter přiměřených opatření a zároveň by takové omezení bylo pouze mírnější modalitou trestu zákazu činnosti. Pokud by měl být některým opatřením přiznán převážně represivní charakter, měla by být taková opatření od ostatních zákonů oddělena a vyjmenována taxativně. Výchozím vzorem by zde mohla být právě německá úprava. Další příčinou ne příliš častého ukládání právě speciálně preventivních opatření je fakt, že v obvodě ne každého soudu je možné nalézt vhodný program. Ukládání je jistě ovlivněno i vytížeností probační služby. Případné personální a materiální posílení Probační a mediační služby ČR by příznivě ovlivnilo výkon nejen podmíněného odsouzení s dohledem, ale i ostatních alternativních trestů. Konečně v souvislosti s probační službou a podmíněným odsouzením s dohledem by vítanou změnou mohlo být zavedení možnosti stanovení dohledu pouze na část zkušební doby. Ať již by byla doba dohledu určena v odsuzujícím rozsudku nebo by bylo umožněno soudu rozhodnout o upuštění od odhledu v průběhu zkušební doby. To by mohlo jednak odlehčit probační službě a také pozitivně motivovat odsouzeného pozvolným uvolněným

podmínek podmíněného odsouzení v průběhu výkonu

podmíněného odsouzení.

82

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK                 

BayOLG Bayerisches Oberlandesgericht (bavorský zemský soud) BeckOKStGB Beck’sher Online Kommentar zum StGB BGH Bundesgerichtshof (německý nejvyšší soud) BRZG Gesetz über das Zentralregister und das Erziehungsregister (zákon o centrálním registru a registru opatření uložených mladistvým) BVerfG Bundesverfassungsgericht (německý ústavní soud) ČR Česká republika ČSSR Československá socialistická republika ECHR European Court of Human Rights (Evropský soud pro lidská práva) MüKoStGB Münchener Kommentar zum StGB NS Nejvyšší soud ČR NSZ Nejvyšší státní zastupitelství ČR SRN Spolková republika Německo StGB Strafgesetzbuch (německý trestní zákoník) StPO Strafprozessordnung (německý trestní řád) TČ trestný čin TŘ zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů TZ zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

83

SEZNAM LITERATURY Knižní zdroje 1. DRAŠTÍK, A, FREMR, R, DURDÍK, T, RŮŽIČKA, M. a SOTOLÁŘ, A. Trestní zákoník: Komentář. I. díl. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 2 svazky. Komentáře (Wolters Kluwer ČR), ISBN 9788074787904 2. DRAŠTÍK. A., HASCH, K. Souhrný rejstřík sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ve věcech trestní 1962-2010. ISBN 978-80-7357696-7. 3. HEINTSCHEL-HEINEGG. v. B., Beck'scher Online KommentarStGB, 32. Edition 4. HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059-1 5. CHMELÍK, J. Trestní právo hmotné: obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice, ISBN 9788072017850 6. JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, Student (Leges). ISBN 978-80-7502-044-4. 7. JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vydání. Praha: Leges, 2014, ISBN 978-80-7502-049-9 8. KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, ISBN 80-210-30259 9. KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody a jeho výkon. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-163-7. 10. KINDHÄUSER, U., NEUMANN, U. a PAEFFGEN, H. U. Strafgesetzbuch. 4. Auflage. Baden-Baden: Nomos, 2013. ISBN ISBN 978-3-8329-6661-4 11. KINDHÄUSER. U., ALBRECHT. H. J. Strafgesetzbuch. 4. Aufl. Baden-Baden: Nomos, 2013. Band 1, OSTENDORF, H., § 56b, Rn. 2, str. 2045. ISBN 9783832966614 12. KREJČIŘÍKOVÁ, K. COFOLA 2010: The Conference Proceedings: Sankce a zákon o trestním soudnictví nad mládeží (č. 48/1931 Sb. z. a n.). Brno: Masarykova Univerzita, 2010, ISBN 978-80-210-5151-5 13. KÜHL, K., LACKNER, K., Strafgesetzbuch Kommentar, 28. Auflage, 2016, München, C. H. BECK. 2014, ISBN 978-3-406-65227-1 84

14. LAUFHÜTTE, H., W., RISSING-VAN SAAN, R. a TIEDEMANN, K. Strafgesetzbuch: LeipzigerKommentar : Grosskommentar. 12., neu bearbeitete Aufl. Berlin: de Gruyter Recht, Band 3, §§ 56-79b, HUBRACH, J., § 56b, Rn. 25, ISBN 978389949741013 15. MEIER, Bernd-Dieter. Strafrechtliche Sanktionen. 4. Auflage. Springer, 2015. ISBN 978-3-662-43638-7 16. MEYER-REIL, A. Strafaussetzungzur Bewährung: Reformdiskussion und Gesetzgebung seit dem Ausgang des 19. Jahrhunderts. Berlin: Lit Verlag, 2006, ISBN 3-8258-9922-5 17. Münchener Kommentar zum Strafgesetzbuch. 3. Auflage. 2017, C. H. BECK. ISBN 978-3-406-68550-7 18. NEZKUSIL, J.. K některým stránkám institutu probace. Praha, 1969. In Sborník prací z trestního práva, K sedmdesátým narozeninám prof. Dr. Vladimíra Solnaře 19. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, 2010, ISBN 978-80-7357-509-0 20. REPÍK, B. Probácia, podmínečné odsúdenie a niektoré problémy ďalších trestov bez odňatia slobody. In Tresty bez odňatia slobody, Publikácie Právnického ústavu Ministerstva spravedlivosti Slovenskej socialistickej republiky 21. ROZUM, J., ZEMAN, P., PŘESLIČKOVÁ, H. a TOMÁŠEK, J. Vybrané problémy sankční politiky: UKLÁDÁNÍ NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A JEHO ALTERNATIV. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, ISBN 8073380420 22. SCHEINOST, M. Sankční politika pohledem praxe. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci), ISBN 9788073381448 23. SCHRÖNKE, H., SCHRÖDER. A., Strafgesetzbuch Kommentar. 28. Auflage. München: C.H.BECK, 2010. ISBN 978 3 406 60404 1 24. SOLNAŘ, V, FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva: I. Trestní právo a trestní zákony II. Základy trestní odpovědnosti III. Tresty a ochranná opatření. Novatrix, s.r.o., 2009, ISBN 978-80-254-4033-9 25. SOTOLÁŘ, A, ŠÁMAL, P. a PÚRY, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000, ISBN 8071793507

85

26. STRENG, VON FRANZ. Strafrechtliche Sanktionen: Die Strafzumessung und ihre Grundlagen. 3., přepracované vydání. Stuttgart: Kohlhammer, 2012. ISBN 978-3-17-022365 27. ŠÁMAL, P. Trestní právo hmotné. 7., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, ISBN 9788074786167 28. ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře, ISBN 9788074004650 29. ŠÁMAL. P. a kol. Trestnízákoník, 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, ISBN 97880-7400-428-5 30. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 2. Praha: Leges, 2014, Teoretik, ISBN 978-80-87212-68-4 31. ŠTERN, P. Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. Praha: Portál, 2010, ISBN 978-80-7367-757-2 32. VÁLKOVÁ, H. a KUCHTA, J. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice, ISBN 9788074004292 33. VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů : informace z judikatury : k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, ISBN 9788072636778 34. VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, str. 36, ISBN 80210-4056-4 35. WOHLTHAT, D. Zeitliche Grenzen des Widerrufs der Strafaussetzung. Hamburg: Verlag Dr. Kovač, 2007, ISBN 978-3-8300-2936-6 36. ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly Probační a mediační služby. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2007. Právo (Key Publishing), ISBN 9788087071557

86

Odborné články 37. Boetticher,

Kröber,

Müller-Isberner,

Böhm,

Müller-Metz,

Wolf:

Mindestanforderungen für Prognosegutachten (NStZ 2006, 537) 38. HRUŠKOVÁ, O, OUŘEDNÍČKOVÁ, L a ŠTERN, P. K některým teoretickým a praktickým otázkám probační služby. Trestní právo. 1997, 2.(7-8), ISSN 12112860 39. HYNČICOVÁ, Kateřina. Rodinná pouta za mřížemi. Právní rádce. 2015, XXIII.(4), str. 68 - 71. ISSN 1210-4817 40. K problematice zahlazení odsouzení, GŘIVNA, Tomáš, VANDUCHOVÁ, Marie, Trestněprávní revue, č. 9/2009 41. KARABEC, Z.: Zavedení institutu probace do právního řádu České republiky, [Bulletin advokacie 4/1997, s. 34] 42. MACH, V.: Krátce k článku „Nad jedním rozhodnutím o probaci“, [Právní rozhledy 9/1997, s. 472] 43. McMAHON, M., Net-widening, Vagaries in the Use of a Concept, The British journal of criminology, 1990, Vol. 30, No. 2 44. PFLEGE, Jörg-Martin. Rechtspflege in Deutschland: FaktenundZahlen. 6. Auflage. Berlin: Bundesministerium der Justiz und für Verbraucherschutz, 2015. ISBN 978-3-942865-46-3. 45. Pokorný, M: Návrh na rozhodnutí o tom, že odsouzený se ve lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil (§ 60 odst. 1 TrZ), [Trestněprávní revue 5/2004, s. III] 46. PÚRY, F., ŠÁMAL, P.,: Nad jedním rozhodnutím o probaci, [Právní rozhledy 6/1997, s. 308] 47. SUCHÝ, O.: Probace, postavení a úloha probačních úředníků v mezinárodním srovnání, [Právní rozhledy 7/1995, s. 270] 48. ŠČERBA, F.: Trest domácího vězení po novele č. 330/2011 Sb., [Trestněprávní revue 1/2012, s. 1] 49. VANDUCHOVÁ, M. K některým otázkám individualizace trestu v návrhu trestního zákoníku. Acta UniversitatisCaroline: IURIDICA. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2007, 2007(2), 91-96, ISSN 0323-0619 50. ŽATECKÁ, E. Poznatky z praxe probačních pracovníků (možné náměty de lege ferenda), [Trestněprávní revue 6/2007, s. 180]

87

Ostatní 51. DUŠEK, L. Hrozí opět přeplnění věznic?: predikce vývoje počtu vězňů v České republice. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2015. Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, ISBN 978-80-7344-360-3 52. Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník 53. Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 54. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2016 55. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2015 56. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2014 57. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2013 58. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2012 59. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2011 60. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2010 61. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html, tabulka: Přehled o uložených trestech/trestních opatřeních – hlavní sankce – 2009 62. http://www.justizbw.de/pb/site/jum/get/documents/jum1/JuM/JuM/Evalution%20der%20Bew%C 3%A4hrungshilfe/Evaluation%20der%20Bew%C3%A4hrungshilfe%202014.pd f 63. http://www.lidovky.cz/obnoveny-trest-pro-exprimatora-lajtocha-za-manipulacizakazek-podminka-1oj-/zpravydomov.aspx?c=A150923_111748_ln_domov_ELE 64. http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/0/4BDD3E12954A7A0DC 1258075003DC771?openDocument 65. http://www.prisonstudies.org/country/czech-republic 88

66. http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/ 67. http://zpravy.idnes.cz/sireni-toxikomanie-growshop-di5/krimi.aspx?c=A151214_114237_krimi_hro 68. Instrukce Ministerstva spravedlnosti, ze dne 3.12.2001, č.j. 505/2001-Org 69. StatistischeBundesamt,

Strafverfolgung

2015;

dostupné

z:

https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/Strafverfolg ungVollzug/Strafverfolgung2100300157004.pdf?__blob=publicationFile 70. StatistischeBundesamt,

Strafverfolgung

2013;

dostupné

z:

https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Rechtspflege/Strafverfolg ungVollzug/Strafverfolgung2100300137004.pdf?__blob=publicationFile 71. Veřejný ochránce práv, Věznice: Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv. 2016. Brno, 2016.

89

SEZNAM SOUDNÍCH ROZHODNUTÍCH A STANOVISEK 1. BayObLG,16.10.1981, sp zn. 1 St 324/81 2. BayOLG, 3.7.2003, sp. zn. 5 St RR 95/2003 3. BGH,13.3.2014, sp. zn.2 StR 4/14 4. BGH, 16.3.1999, sp. zn.4 StR 88/99 5. BGH, 3.10.1989, sp. zn1 StR 510/89 6. BGH, 9.7.2003, sp. zn.3 StR 225/03 7. BGH NStZ 1984, 361, 27.3.1984, sp. zn. 1 StR 104/84 8. BGH NStZ 1988, 126, 12.11.1987, sp. zn. 4 StR 550/87 9. BGH NStZ 1997, 594, 13.8.1997, sp. zn. 2 StR363/97 10. BGH, sp. zn. 1 StR 353/70, 8.12.1970 11. BGH, sp. zn. 5 StR 1/82, 16.2.1982 12. BGHSt 24, 40 ff., 43, 8.12.1970, sp. zn. 1 StR 353/70 13. BGHSt 24, 64, 21.1.1971, sp. zn. 4 StR 238/70 14. BGHSt 25,333, 28.5.1974, sp. zn. 4 StR 633/73 15. BGHSt 29, 370, 22.10.1980, sp. zn. 3 StR 376/80 16. Böhmer v. Germany, ESLP, 3.10.2002 17. BVerfG 2 BvR 2595/12, 20.3.2013 18. BVerfG21.4.1993 – 2 BvR 930/92 19. BVerfG 83, 119, 14.11.1990, sp. zn. 2 BvR 1462/87 20. R II/67 - Usnesení pléna Nejvyššího soudu z 5.9.1966, sp. zn. Pls 7/66-1 21. R IV/68 - Rozhodnutí presidia Nejvyššího soudu z 27.1.1968, sp zn. Prz 3/68 22. R 26/1962 - Rozsudek Okresního soudu v České Lípě z 28.3.1962, sp. zn. T 39/62 23. R 6/66 – Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 8.12.1965, sp. zn. 1 Tz 89/65 24. NStZ-RR 2004, 42 (44), BGH 10.09.2003, sp. zn. 5 StR 373/03 25. OLG Düsseldorf, 04.01.1984, sp. zn. 3 Ws 643/83 26. OLG Hamm, 23.03.1978, sp. zn. 5 Ws 54/78 27. OLG Karlsruhe NStZ-RR 2003, 246 (248), 3.2.2003, sp. zn. 3 Ws 248/02 28. OLG Köln, NStZ 2004, 685, 9.6.2004, sp. zn. 2 Ws 209/04 29. R 1/1961 –Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 24.4.1960, sp. zn. 6 Tz 19/60 30. R 11/1966 –Rozhodnutí Vyššího vojenského soudu z 15.9.1965,sp.zn. To 65/65

90

31. R 11/1985 –Zhodnocení praxe při ukládání trestů, Nejvyšší soud ČSSR z 22.12.1984,sp. zn.Plsf 1/84 32. R 19/1976 –Rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistickér epubliky z 8.1.1975, sp. zn. 2 To 51/74 33. R 22/1969-II –Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, sp. zn. 7 Tz 50/68 34. R 22/2013 –Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR z 30.1.2013, sp. zn.Tpjn 302/2012 35. R 26/2002 - Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 27.2.2001, sp. zn., 4 Tz 4/2001 36. R 31/2014 – Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze 7.8.2013, sp. zn. 8 Tdo 569/2013 37. R 32/1964-I – Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31.3.1963, sp. zn. 7 Tz 20/1964 38. R 41/1973 –Rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 6.11.1972, sp. zn. 4 Tz 62/72 39. R 42/1969 –Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR z 13.8.1969, sp. zn. 1 Tz 34/68 40. R 47/2007 - Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 3 To 668/2006 41. R 56/1970 – Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 25.6.1970, sp. zn. 2 Tz 8/70 42. R 56/1973 - Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 8.7.1971,sp. zn. 1 Tz 16/71 43. R 56/2013 - Usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1094/2012 44. R 57/1990 – Rozsudok Najvyššieho súdu SSR zo 14. 10. 1988, sp. zn. 8 Tz 79/88 45. R 7/1987 –Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze 17.2.1987, sp. zn. 4 Tz 2/86 46. R 70/1957 – Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 6. 1957, sp. zn. 1 Tz 102/57 47. R 77/2013 – Usnesení Nejvyššího soudu z 20. 3. 2013, sp. zn. 8 Tdo 197/2013 48. R22/1969 – Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tz 50/68 49. Sb. rozh. tr.22/2004 - Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. Tpjn 300/2003 50. StV 1990, 556 51. T 1178 – Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 18.3.2009, sp. zn. 4 Tz 6/2009 52. T 1431 –Usnesení Nejvyššího soudu z 31.8.2011, sp. zn. 8 Tdo 1032/2011 53. T850 – Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 26.10.2005, sp. zn. 4 Tz 106/2005

91

54. Ts 43/2012 Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a 2011 55. ÚS 89/2001 – Ústavní soud, IV. ÚS 130/01 56. Usnesení Nejvyššího soudu Českére publiky sp. zn. 8 Tdo 174/2014, ze dne 12.03.2014 57. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 8 Tdo 637/2015, ze dne 19.08.2015 58. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 974/2007, ze dne 15.10.2007 59. Výběr NS 367/2000 –Usnesení Nejvyššího soudu z 29.5.2000,sp. zn. 7 Tz 147/2000

92

ABSTRAKT Práce se zabývá podmíněným odsouzením, na které nahlíží jako na samostatný druh trestu. Práce rozebírá prvky podmíněného odsouzení, díky kterým může být podmíněné odsouzení považováno za samostatný druh trestu a ne jak za způsob výkonu trestu odnětí svobody. Výsledek provedeného rozboru by měl vyústit v některá doporučení ke zvýšení efektivity trestu podmíněno odsouzení. Práce je členěna do osmi kapitol. V kapitole první je pojednáno o podstatě podmíněného odsouzení a výhodách podmíněného odsouzení oproti nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Ve druhé kapitole je stručně zrekapitulována historie institutu podmíněného odsouzení a to jak ve světě, tak především na území dnešní České republiky. Třetí kapitola rozebírá podmínky uložení podmíněného odsouzení, stanovení délky zkušební doby, možnosti uložení přiměřených omezení a povinností a jejich smysl a účel, zvláštnosti povinnosti nahradit škodu způsobenou trestným činem proti stejné povinnosti uložené v adhezním řízení a zmiňuje také možnost uložení výchovného opatření. Na třetí kapitolu navazuje kapitola čtvrtá věnovaná rozhodování soudu o podmíněném odsouzení. Kapitola pátá se věnuje podmíněnému odsouzením s dohledem. Následně je v šesté kapitole pojednáno o významu Probační a mediační služby v ČR zejména vzhledem k podmíněnému odsouzení. Sedmá kapitola rozebírá některé praktické otázky užívání trestu podmíněnému odsouzení a je poslední kapitolou věnovanou pouze českému právu. V závěrečné osmé kapitole je rozebírána německá úprava podmíněného odsouzení a jsou zdůrazněny některé rozdíly mezi oběma právními řády.

93

NÁZEV PRÁCE V NĚMECKÉM JAZYCE Strafaussetzung zur Bewährung ABSTRAKT V NĚMECKÉM JAZYCE Die Arbeit beschäftigt sich mit dem Thema Strafaussetzung zur Bewährung. In der Arbeit werden die Elemente der Strafaussetzung zur Bewährung zergliedert. Die Arbeit stellt aufgrund der Zergliederung der Elemente die Strafaussetzung zur Bewährung als eine selbstständige Strafe und nicht nur als eine bloße Modifikation der Freiheitsstrafe dar. Die Ergebnisse der Zergliederung sollten auch in einige Empfehlungen beziehungsweise Vorschläge zur Effektivitätserhöhung der Strafaussetzung zur Bewährung führen. Die Arbeit ist thematisch in acht Kapitel gegliedert. In erstem Kapitel wird über das Wessen und die Vorteile der Strafaussetzung zur Bewährung gegenüber der Freiheitsstrafe gehandelt. Das zweite Kapitel stellt die Geschichte und Entwicklung der Strafaussetzung zur Bewährung kurz dar. Das dritte Kapitel behandelt die Bedingungen der Erlegung der Strafaussetzung zur Bewährung, die Bestimmung der Dauer der Bewährungszeit, Auflagen und Weisungen als auch Sinn und Zweck der Auflagen und Weisungen, die Besonderheiten der Pflicht zum Schadenersatz gegenüber der entsprechenden Pflicht die in einem Adhäsionsverfahren erteilt wäre und schließlich erwähnt drittes Kapitel auch die Erziehungsmaßnahme. An das dritte Kapitel knüpft das vierte Kapitel mit der Vorstellung der Möglichkeiten der Gerichtsentscheidung über die Strafaussetzung zur Bewährung. Im fünften Kapitel wird das Aufsicht beziehungsweise Bewährungshilfe behandelt. Nachfolgend wird im Kapitel mit der Nummer sechs den entsprechenden staatlichen Dienst erwähnt. Kapitel sieben erwähnt einige praktische Fragen hinsichtlich der Strafaussetzung zur Bewährung. Schließlich wird in dem achten Kapitel die deutsche gesetzliche Regelung der Strafaussetzung zur Bewährung zergliedert und einige Unterschiede zur tschechischen Regelung werden betont.

94

KLÍČOVÁ SLOVA / SCHLÜSSELWÖRTER Podmíněné odsouzení / Strafaussetzung zur Bewährung Přiměřená omezení a povinnosti / Auflagen und Weisungen Dohled / Aufsicht Probace / Bewährungshilfe Trest / Strafe

95

Příloha č. 1 – Probační plán dohledu:

96

97

Příloha č. 2 – Poučení o výkonu dohledu:

98

99

Příloha č. 3 – Zpráva o průběhu dohledu:

100

101

102

103

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.