UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vývoj a struktura kriminality v ČR


1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra trestního práva Vývoj a struktura kriminality v ČR Diplomov&...
Author:  Daniel Bezucha

1 downloads 2 Views 720KB Size

Recommend Documents


UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra anorganické a organické chemie Rigor&oa...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta KATEDRA BIOLOGIE A ENVIRONMENTÁLNÍCH STUDIÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediáln&ia...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediáln&i...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství Tereza M&aa...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Denisa Bláhová Vymahatelnost dodržování lidský...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Katedra veřejné a sociáln...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Katedra veřejné a sociální politiky Iva Turcárová...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Lenka Neubauerová Univerzita tře...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Katedra mediáln&ia...



UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra trestního práva

Vývoj a struktura kriminality v ČR Diplomová práce

Pavel Besta

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Zdeněk Karabec, CSc.

Praha, prosinec 2009

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

V Praze dne…..

Podpis

Poděkování: Úvodem bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce JUDr. Zdeňku Karabcovi, CSc. za odborné vedení a za čas, který věnoval mně a mé práci. Dále bych rád poděkoval panu JUDr. Tomáši Strémymu za pomoc při vyhledávání pramenů o registrované kriminalitě na Slovensku a konečně i kpt. Mgr. Janu Melšovi za poskytnuté rady a za příjemnou spolupráci.

Obsah: 1.

Úvod .......................................................................................................................... 3 1.1. Důvody zkoumání vývoje a struktury kriminality ................................................. 3 1.2. Definování základních pojmů ................................................................................ 4 1.3. Prameny informací o kriminalitě ........................................................................... 9 1.4. Kriminalita zjevná a skrytá .................................................................................. 11

2. Struktura kriminality v ČR ......................................................................................... 14 2.1. Stav a struktura celkové kriminality v ČR ........................................................... 14 2.2. Struktura násilné kriminality v ČR ...................................................................... 16 2.3. Struktura mravnostní kriminality v ČR................................................................ 21 2.4. Struktura majetkové kriminality v ČR ................................................................. 24 2.5. Struktura hospodářské kriminality v ČR.............................................................. 28 2.6. Ostatní a zbytková kriminalita v ČR.................................................................... 31 2.6.1. Ostatní kriminalita v ČR ................................................................................... 32 2.6.2. Zbývající kriminalita v ČR................................................................................ 33 2.6. Kriminalita mládeže ............................................................................................. 34 2.7. Kriminality žen..................................................................................................... 38 3. Vývoj kriminality v ČR .............................................................................................. 40 3.1. Vývoj celkové kriminality v ČR .......................................................................... 40 3.2. Vývoj násilné kriminality v ČR ........................................................................... 43 3.3. Vývoj mravnostní kriminality v ČR..................................................................... 53 3.4. Vývoj majetkové kriminality v ČR ...................................................................... 57 3.5. Vývoj hospodářské kriminality v ČR................................................................... 61 3.6. Vývoj ostatní a zbývající kriminality v ČR.......................................................... 64 3.6.1. Vývoj ostatní kriminality v ČR ......................................................................... 65 1

3.6.2. Vývoj zbývající kriminality v ČR ..................................................................... 66 4. Komparace se stavem kriminality v zahraničí ............................................................ 67 4.1. Srovnání kriminality v ČR a na Slovensku .......................................................... 67 4.2. Srovnání kriminality v ČR a v EU ....................................................................... 70 5. Závěr ........................................................................................................................... 73 5.1. Zhodnocení vývoje kriminality v ČR................................................................... 73 5.2. Pravděpodobný vývoj kriminality v ČR .............................................................. 75 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 82 Seznam použité literatury: .............................................................................................. 83 Summary......................................................................................................................... 87

2

1. Úvod

1.1. Důvody zkoumání vývoje a struktury kriminality Na úvod této práce bychom měli ponejprve objasnit důvody či příčiny, které společnost vedou k tomu, že svůj drahocenný čas věnuje studiu vývoje a struktury kriminality. Kriminalita je jevem, s nímž jsme se setkávali a dodnes se setkáváme ve všech rozvinutějších i méně rozvinutých společnostech a civilizacích. Lze tedy říci, že tam, kde existuje společenství lidí dodržující určitá pravidla a zákony, ať již v psané či nepsané formě, existuje i kriminalita. Nikde na světě bychom nenašli byť jen jediné lidské společenství, které by kriminalitu neznalo. Pro vznik kriminality není ovšem rozhodující samotná existence určitého seskupení lidí, ale existence určitých pravidel. Právě tato pravidla vytvářejí pomyslnou hranici, která dělí lidské jednání na dvě skupiny, a sice na jednání dovolené a nedovolené, ve vyspělých společnostech označované za zákonné a nezákonné. Těžko zodpověditelnou otázkou, na níž se člověk již několik tisíciletí marně snaží nalézt jednoznačnou odpověď, je otázka, kde se vlastně tato pravidla berou. Kdo a jak určí, že to které jednání je správné, zatímco jiné je naopak špatné a má být společností postihováno? Odpověď nám nabízí na jedné straně náboženství, které se uchyluje k Bohu, jakožto neomylnému zákonodárci, který stanovuje pravidla, jimiž by se měli lidé řídit. Tato koncepce je těžko zpochybnitelná, stejně tak jako je těžké či spíše nemožné vyvrátit existenci Boha. Další alternativou, která se nám nabízí, je existence přírodních zákonů a zákonitostí, které ovládají náš svět. Lidské zákony, viděny tímto pohledem, by tak měly být pouze odrazem těch přírodních. Poslední možností, která nám zbývá, je ponechání rozhodování o tom, co je a není správné, pouze na člověku a jeho rozumu. Této varianty se člověk možná trochu obává, neboť nakládá odpovědnost za zákony pouze na jeho vlastní hřbet. Navíc odhaluje skutečnost, že žádná pravidla neexistují a je jen na lidech, jaká si sami určí. Zodpovězení otázky, kde se lidské zákony a obyčeje berou, je stěžejní, neboť pokud nebudeme schopni na tuto otázku plnohodnotně odpovědět, těžko budeme hledat příčiny, proč člověk takto vytvářená pravidla nezřídka porušuje.

3

V této práci se však omezme jen na konstatování, že zákony existují a dělí lidské konání a potažmo i nekonání na právní a protiprávní. Důvod, proč lidé zkoumají strukturu a vývoj kriminality, můžeme vidět zejména ve snaze ji pochopit. Struktura kriminality nám má odpovědět na otázku, kdo trestné činy páchá, zdali muži, nebo ženy, jestli mladí nebo naopak starší lidé, jestli občané toho kterého státu, či cizinci, potažmo, jak se na kriminalitě podílejí mladiství apod. Z hlediska struktury kriminality hrají důležitou roli statistiky a zejména pak interpretace jejích výsledků. Vývoj kriminality by nám měl naopak ukázat, jak se kriminalita měnila v čase. Jde o jakousi historii zločinnosti zaznamenávající postupně rok po roce její změny. Výsledkem naší činnosti by pak nemělo být jen suché konstatování faktů, tedy řečení toho, jak na tom naše společnost v oblasti kriminality je, ale její hlubší pochopení a předvídání dalšího možného budoucího vývoje. Zde většina definic končí. Skutečným cílem této práce by ovšem nemělo být pouhé předvídání budoucnosti, ale zejména její aktivní ovlivňování. Na základě našich vědomostí bychom měli být schopni nebo bychom se o to alespoň měli pokusit, kriminalitu do budoucna snižovat. Je však zřejmé, že snaha úplně kriminalitu vymýtit je nereálná, neboť, jak již jsme v úvodu zmínili, kriminalita se objevuje všude tam, kde se objevuje člověk a naše společnost. Naší snahou by tedy mělo být zredukování zločinnosti až na práh tzv. přirozené míry kriminality.

1.2. Definování základních pojmů Stěžejním termínem, s nímž se v oblasti vývoje a struktury zločinnosti setkáváme takřka na každém kroku, je bezesporu pojem kriminality. Proto také jeho definování musíme věnovat značnou pozornost, neboť studium této problematiky, je do značné míry odvislé od správného vytyčení tohoto pojmu. Jak již bylo v úvodu řečeno, pod termínem kriminalita rozumíme sociálně patologický jev, který se vyskytuje v každé lidské společnosti, byť jako jev nechtěný a nežádoucí, jehož absolutní odstranění je nereálné a nerealizovatelné.1 Kriminalitu tedy musíme brát jako existující fakt, jako skutečnost, s níž se musíme smířit. Neznamená to 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 20

4

však, že bychom měli na potírání zločinnosti rezignovat. Naopak bychom se měli snažit její míru neustále snižovat. I přesto, že se boj proti kriminalitě může v tomto zorném úhlu jevit jen jako neutuchající sisyfofská práce. Kriminalita je jev, který narušuje harmonický vývoj společnosti a je tedy pro společnost dysfunkční a společensky škodlivý. Kriminalita narušuje základní pravidla společenského řádu a lidského soužití, působí společnosti i státu značné imateriální a materiální škody, způsobuje jednotlivým obětem škody fyzické, psychické a společenské, vyvolává ve společnosti atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry.1 V odborné literatuře se v souvislosti se zločinností zpravidla hovoří o dvojím pojímaní kriminality. Rozlišujeme zde pojetí legální a pojetí sociologické. Zatímco legální definice chápe kriminalitu jakožto souhrn jednání, které trestní právo označuje za trestné činy, sociologická definice hovoří o tom, že jde o chování, které se odchyluje od určité normy. Je tedy na první pohled zřejmé, že sociologické pojetí je pojetím širším.2 Kriminalitou, jakožto nežádoucím společenským jevem, se zabývají různé vědní obory, v rámci nichž můžeme rozlišovat disciplíny právní a neprávní. K právním oborům patří trestní a trestně-procesní disciplíny. Mezi nejvýznamnější neprávní vědy řadíme zejména kriminologii, kriminalistiku, viktimologii, sociologii či psychologii.3 Kvalitativní charakteristikou kriminality je především její struktura. Možným východiskem pro analýzu struktury kriminality je rozdělení trestné činnosti podle druhů, a to v podobě tzv. takticko-statistické klasifikace či podle hlav zvláštní části trestního zákona. Analýza kriminality má klíčový význam zejména pro diferencovanější poznání reality.4 Další charakteristikou kriminality je její dynamika, která nám odpovídá na otázku, jakým způsobem se trestná činnost proměňovala v čase, tedy jaké trendy či tendence v této oblasti můžeme sledovat. Obecně můžeme hovořit o třech možných variantách vývoje kriminality, a sice o vzestupné tendenci, sestupné tendenci či o stagnaci.

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 22

2

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 1

3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 6

4

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 60

5

K pochopení kriminality však nepostačí jen její pouhé definování. K tomu, abychom kriminalitě alespoň z části porozuměli, je zapotřebí sbírat a archivovat o ní data. Základním pramenem poznání se pro nás stávají strukturované statistiky, které zaznamenávají kriminalitu v prostoru a čase. Díky tomu můžeme například porovnávat zločinnost celostátní s kriminalitou regionální a místní, kriminalitu žen se zločinností mužů apod.1 Další termín, který musíme v souvislosti s kriminalitou vysvětlit, je pojem kriminologie. Ta bývá obvykle definována jakožto věda o kriminalitě (zločinnosti), o jejích pachatelích a obětech a o její kontrole, jejímž stěžejním úkolem je získávat poznatky o kriminalitě a jejích souvislostech. Samotné slovo kriminologie je přitom složeninou dvou latinsko-řeckých termínů, a sice crimen – zločin a logos – učení či věda. Poprvé tohoto termínu zřejmě použil francouzský antropolog Paul Topinard v roce 1879. O šest let později se tento pojem objevil v Itálii v názvu Garolfovy knihy Criminologia. Po více jak stoletém rozvoji ve světě se z kriminologie postupně stala uznávaná samostatná vědecká a pedagogická disciplína.2 Definování kriminologie ovšem není, jak by se mohlo na první pohled zdát, zcela jednoznačné. Je totiž do značné míry závislé na tom, jak definujeme samotný pojem zločinu, tedy zdali při jeho objasnění vyjdeme z pojetí legálního či sociologického. Bez ohledu na to, jaké pojetí kriminality nakonec zvolíme, vždy lze kriminologii definovat jako společenskovědní disciplínu, zabývající se jak jednotlivci (pachatelem, obětí, orgánem trestní justice, apod.), tak společností jako celkem i sociálními skupinami, které ji tvoří (např. preventivní programy určené pro konkrétní sociální komunity, statistické analýzy zahrnující vybrané regiony nebo celé státní území.)3 Kriminologie je vědou empirickou, neboť zkoumá kriminalitu jako reálný, skutečně existující jev a společenský problém. Schneider k tomu navíc dodává, že jde o vědu nejenom empirickou, ale též pragmatickou.4

1

KAISER G., Kriminologie, Praha: C.H.Beck 1994, s. 147

2

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 15

3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 1

4

SCHNEIDER, H. J: Kriminologie in Europa, Kriminalistik, 2005, s. 267

6

Dalším důležitým znakem kriminologie je její multidisciplinárnost, čímž se chce vyjádřit skutečnost, že jako vědní obor využívá poznatků i z ostatních věd, jako například ze sociologie, psychologie, medicíny apod. Můžeme tedy říci, že se pohybuje na pomezí několika vědních disciplín, jejichž výsledky zkoumání přejímá a dále vyhodnocuje. Kriminologie se může orientovat buď na základní výzkum, nebo na aplikovanou kriminologii, u níž jde zejména o uplatnění poznatků kriminologické vědy v praxi. Mezi základní funkce kriminologie patří, kromě již výše zmíněného získávání poznatků o kriminalitě, také předvídání budoucího vývoje v této oblasti, stejně jako pomoc státu a jeho orgánům při výběru vhodných opatření při předcházení a potírání kriminality.1 Kriminologii lze členit podle toho, na jaké oblasti soustředí svůj zájem. Můžeme zde hovořit například o kriminální etiologii, která se zaměřuje na příčiny zločinnosti ve společnosti, kriminální fenomenologii, která se snaží popsat jevové podoby kriminality, klinické kriminologii, jež se zabývá osobností pachatele, viktimologii, která svůj zájem obrací naopak na oběť trestného činu, či penologii, která se zabývá trestními sankcemi. S kriminologií poměrně úzce souvisí i další obory jako je soudní lékařství, forenzní psychiatrie, psychopatologie, sociální a vývojová psychologie, speciální pedagogika, sociologie trestního práva, sociální práce; v oblasti metodologie jsou to dále i statistika a matematika.2 Vzhledem k výše zmíněnému je velmi obtížné nalézt nějakou vševysvětlující definici, která by jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností vysvětlila pojem kriminality a na to navazující termín kriminologie. Zřejmě i do budoucna se musíme smířit s tím, že co autor to trochu jiná koncepce či vidění této vědy. Na závěr ještě pro ilustraci uveďme definici Josefa Kuchty, který se ve své mezioborové

učebnici

pokusil

kriminologii

definovat

jako

samostatnou,

interdisciplinární vědu, která zkoumá za pomoci teoretických postupů a empirických metod kriminalitu, její příčiny, projevy a latenci, pachatele, oběť a jejich vzájemný vztah, sankční systémy a jejich účinnost, formální sociální kontrolu kriminality uskutečňovanou

prostřednictvím

trestní

justice,

neformální

sociální

kontrolu,

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 19

2

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 4 a 7

7

společenské procesy kriminalizace a viktimizace, prevenci a veřejné mínění o kriminalitě.1 Třetím neméně důležitým termínem, s nímž se musíme vypořádat, je pojem zločinu respektive trestného činu. Termín zločin (latinsky crimen) z českého právního řádu vymizel již v roce 1950 nahrazením rakousko-uherského zákona o zločinech a přečinech novým trestním zákonem. Nově připravovaný trestní zákon ovšem s obnovením zločinů a přečinů opět počítá. Je tedy otázkou, zdali máme zločin považovat za termín historický, který byl postupem času nahrazen pojmem trestný čin, nebo jako termín současný, který je možné používat jako synonymum k trestnému činu. Vymezení obecného pojmu zločin vzhledem k relativnosti a proměnlivosti kritérií zůstává dodnes stěžejním problémem kriminologie. Snahy o nadčasové pojetí na základě teoretického konceptu o „přirozeném zločinu“ (delitto naturale“), vycházející z přirozenoprávních teorií, stejně jako přístupy akcentující morální kritéria, společenské zájmy či jiná měřítka, neodstraňují neurčitost a subjektivismus při stanovení rozsahu a intenzity kriminalizace.2 Trestný čin bývá v literatuře někdy definován jako jednání, kterým pachatel zásadním způsobem poškozuje nebo ohrožuje státní mocí chráněné zájmy a které proto stát trestá. Ze sociologického pohledu může být zločin chápán jako deviantní chování, které se odchyluje od jednání normálního. Tato definice je ovšem z hlediska právního příliš široká, neboť zahrnuje i jednání, která mohou být sice společností považována za nežádoucí, ale zákonem nepostihovaná, jako například sebevražednost, bezdomovectví, tuláctví apod. Britové J. C. Smith a B. Hogan ve svém díle Criminal Law (New York, 1969) charakterizovali trestný čin jako nemorální čin, resp. zločin, který přímo a závažnou měrou ohrožuje bezpečnost a blaho společnosti, k jehož nápravě nepostačuje pouze náhrada škody způsobené oběti. Omezili tedy působnost trestního práva na oblasti, v nichž nestačí prostředky občanského práva.3

1

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 2

2

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 220

3

SMITH, J., C., HOGAN, B., Criminal Law, New York, 1969

8

Podobné negativní vymezení používá i O. Novotný, který zločin chápe jako jednání, proti němuž nepostačuje použít prostředky práva občanského, obchodního, správního či jiných právních odvětví nebo mimoprávní preventivní prostředky.1 Podle § 3 trestního zákona (č. 140/1961 Sb. v platném znění) je trestný čin pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomtéž zákoně. Závěrem lze říci, že trestným činem nebo zločinem je chování či jednání, které trestní zákon, v té které konkrétní době za zločin či trestný čin výslovně prohlásil. Obecné definování pojmu zločinu není možné, neboť obsah termínu se neustále vyvíjí a proměňuje. Je tedy jen na vůli zákonodárce, které jednání a na základě jakého klíče označí za zločin.

1.3. Prameny informací o kriminalitě K tomu, abychom mohli zkoumat strukturu a vývoj kriminality, nám v České republice slouží zejména oficiální statistiky, které každoročně vypracovávají orgány činné v trestním řízení. Tato data, která jsou veřejně dostupná, pak nejen odborníkům z oblasti potírání kriminality, ale i laikům a široké veřejnosti umožňují udělat si bližší obrázek o tom, jaká je kriminalita na našem území. Vedle oficiálních statistik existují samozřejmě i statistiky neoficiální, které vznikají zejména při kriminologických výzkumech.2 Nejvýznamnějšími zdroji oficiálních informací o zločinnosti jsou statistiky vypracovávané Policií ČR, státními zastupitelstvími, soudy a Vězeňskou službou ČR. Každá z těchto institucí přitom zpracovává data samostatně a podle vlastních metodických pravidel. Liší se přitom především stádiem trestního řízení, v němž vznikají. Zatímco policejní statistika se zaměřuje výhradně na přípravné řízení, státní zastupitelství naopak na výsledky tohoto řízení, soudy pak evidují údaje z řízení před soudy a konečně Vězeňská služba sbírá data o výkonu soudních rozhodnutí. V následujících řádcích se zaměříme na tři základní statistiky, s nimiž se můžeme nejčastěji setkat. Jde o statistiky Policie ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR a Vězeňské 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 221

2

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 131

9

služby ČR. Kromě nich sbírají údaje o kriminalitě i další orgány a instituce jako například Český statistický úřad, Ministerstvo zdravotnictví či Ministerstvo práce a sociálních věcí, které eviduje zločinnost dětí a mladistvých. 1 Policejní

statistiku

vypracovává

a

zveřejňuje

útvar

systémového

řízení

a informatiky Policejního prezidia ČR. Můžeme ji přitom dělit na dva základní statistické systémy. Na prvním místě je to evidenčně statistický systém, který slouží jako zdroj informací o evidované a objasněné kriminalitě. Na druhém pak statistika služby dopravní policie, která, jak již samotný název napovídá, poskytuje údaje o dopravních nehodách. Závěrem můžeme uvést, že policejní statistika je zejména díky své časové aktuálnosti, ze všech statistik nejhojněji využívána. Statistiku Ministerstva spravedlnosti ČR vypracovává a zveřejňuje odbor informatiky Ministerstva spravedlnosti ČR. Jedná se o údaje, které zahrnují statistiku státních zastupitelství a soudů. Tyto materiály obsahují informace o počtu stíhaných, obžalovaných a odsouzených osob a dále data o počtu osob, proti nimž není trestní řízení přípustné. Soudní statistiky jsou pro nás cenným zdrojem informací o sankční politice státu. Posledním zdrojem oficiálních informací o kriminalitě je statistika Vězeňské služby ČR, kterou vypracovává a zveřejňuje správní odbor Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. Tato statistika nám poskytuje data související se zajišťováním výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.2 V této souvislosti ovšem nesmíme zapomenout na existenci velkého množství skutečností a vlivů, které omezují vypovídací hodnotu statistik. Těmito faktory mohou být zejména demografické změny, k nimž v průběhu času na určitém území dochází, mohou to být změny legislativní, spočívající v kriminalizaci či dekriminalizaci určitých jednání, mohou to být amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky (zejména ve formě abolice), dále to mohou být změny v trestní politice, případy tzv. umělé latence či rozdíly ve způsobu statistického vykazování. Tím ovšem výčet těchto vlivů nekončí,

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 55-59

2

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 56-59

10

dále bychom například mohli ještě zmínit omyly při zpracování statistických údajů, či časovou prodlevu mezi spácháním trestného činu a jeho registrací. 1 Z výše zmíněného je zřejmé, že kriminální statistiky představují takřka nezastupitelný nástroj při objasňování stavu a struktury kriminality ve společnosti, na druhé straně je však třeba mít neustále na paměti, že jde o pramen nedokonalý, který má řadu limitů.2 Chceme-li tak získat co možná nejpřesnější obraz o stavu a struktuře kriminality na určitém území, je nutné kromě kriminálních statistik sledovat též výše naznačené vlivy a faktory, které mohou skutečnou kriminalitu do značné míry ovlivňovat.

1.4. Kriminalita zjevná a skrytá V předchozím textu jsme se zmínili o tom, že nejdůležitějším zdrojem pro poznání a pochopení kriminality jsou statistiky vypracovávané orgány činnými v trestním řízení, tedy policií, státními zastupitelstvími, soudy a vězeňskou službou.3 Tyto oficiální statistiky nám však zprostředkovávají jen částečný pohled na problematiku zločinnosti, neboť zachycují jen její vymezenou část, a sice kriminalitu zjevnou, někdy nazývanou též jako registrovanou. Tato kriminalita však představuje jen určité procento z kriminality skutečné. Skutečná kriminalita totiž zahrnuje kromě kriminality zjevné i tu část, která se k orgánům činným v trestním řízení nikdy nedostane, a sice kriminalitu skrytou. Latentní kriminalita, jak se také někdy tato zločinnost nazývá, bývá obecně definována jako rozdíl mezi kriminalitou skutečnou a registrovanou. V užším pojetí se jí rozumí pouze trestná činnost, o níž se orgány činné v trestním řízení vůbec nedozvěděli. Takovouto část kriminality nazýváme černou latencí. V širším slova smyslu se pod termín latentní kriminality zahrnuje i trestná činnost, o níž se sice policejní orgány dozvěděly, ale nepodařilo se jim vypátrat jejího pachatele. V tomto případě pak mluvíme o latenci šedé. Do širšího pojetí latentní 1

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 134 136 2

KAISER, G., Kriminologie, Praha: C.H.Beck 1994, s. 148

3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 131

11

kriminality spadá i trestná činnost, o níž se příslušné orgány dozvěděly, ale neregistrovaly ji. Zde hovoříme o latenci umělé. 1 Z výše zmíněného je zřejmé, že pokud bychom při zkoumání kriminality vycházeli pouze z oficiálních statistik, mohli bychom mnohdy dojít k nesprávným závěrům. Proto, pokud chceme dojít ke komplexnímu pochopení vývoje a struktury kriminality, musíme sledovat obě její základní složky. Zde se však dostáváme k prvnímu zásadnějšímu problému, neboť skutečný rozsah latentní kriminality nám bude vždy do značné míry zahalen. I přesto, že v dnešní době již existuje řada možností, jak alespoň částečně skrytou kriminalitu měřit, vždy se bude jednat spíše o odhady, než o relevantní čísla. Mezi nejvýznamnější nástroje odhalování skutečného rozsahu latentní kriminality patří dotazování informátorů, pachatelů a obětí trestných činů.2 Kromě nich můžeme ještě hovořit o výzkumech informátorů, odhadech z objektivních zdrojů, zúčastněném pozorování či experimentech.3 Pro pochopení kriminality je tedy značně důležité uvědomit si, že latentní kriminalita může relativizovat výsledky práce orgánů činných v trestním řízení. To, co se na první pohled může jevit jako úspěšné snižování kriminality, může ve skutečnosti znamenat jen její přesunutí do oblasti zločinnosti skryté. Latentní kriminalita je stejně jako kriminalita v obecném slova smyslu jevem přirozeným, avšak nechtěným a nežádoucím. Snahou společnosti by tak mělo být její snížení na co možná nejnižší úroveň. K tomu, abychom mohli vytyčit cesty k jejímu snižování, ale v prvé řadě musíme vůbec pochopit, jak a proč latentní kriminalita vzniká. Míru latentní kriminality ovlivňuje zejména intenzita formální a neformální kontroly, tolerance poškozených a úroveň právního vědomí občanů.4 Pod formální kontrolou rozumíme činnost prováděnou orgány činnými v trestním řízení, tedy soudy, státními zastupitelství, vězeňskou službou a zejména policií, která působí v první fázi odhalování trestné činnosti. Právě činnost či naopak nedostatečná 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 47-50

2

KAISER G., Kriminologie, Praha: C.H.Beck 1994, s. 153

3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 136 138 4

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 47-50

12

činnost či neefektivita při potírání zločinnosti může do značné míry pozitivně či negativně ovlivňovat míru latentní kriminality ve společnosti. Obecně lze říci, že čím větší je přítomnost těchto složek ve státě a čím větší je jejich úspěšnost při odhalování trestných činů, tím nižší je míra latence. To samozřejmě platí jen za předpokladu, že represivní složky plní pouze zákonné funkce a nejsou politickými či jinými špičkami zneužívány k odlišným, mnohdy osobním cílům, jak to vidíme v některých nedemokratických státech. Důležitá je tedy důvěra lidí v právní systém a vymahatelnost práva. Základem nízké míry latentní kriminality je vědomí vysoké pravděpodobnosti, že v případě ohlášení trestného činu bude pachatel vypátrán a také potrestán. S tím také souvisí problematika závislosti latentní kriminality na závažnosti trestného činu. Čím závažnější zločin je spáchán, tím menší je zpravidla míra latence a naopak. Obdobná rovnice ovšem platí i pro míru úspěšnosti při potírání zločinnosti. Čím závažnější zločin orgány činné v trestním řízení projednávají, tím vyšší je jejich úspěšnost. To je také důvod, proč méně významné trestné činy vykazují dlouhodobě vyšší míru latence. Na míru skryté kriminality mohou mít vliv i další faktory vážící se na jednání orgánů činných v trestním řízení. Bude to zejména zacházení s oběťmi a se svědky trestných činů, obzvláště pak způsob jejich výslechu. Pod neformální kontrolou můžeme rozumět kontrolu prováděnou jednotlivci, skupinami lidí, či společností jakožto celkem. Základem kvalitní neformální kontroly je rozvinutá občanská společnost a participace lidí na kontrole dodržování zákonnosti. K tomu v rozvinutých státech světa dopomáhá existence nevládních neziskových organizací typu Transparency International či Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Na míru latence může mít vliv i tolerance poškozených, tedy skutečnost, že oběti některých trestných činů nepodají na policii trestní oznámení či úroveň právního vědomí občanů, jehož nízká míra se může negativně podepsat na růstu skryté kriminality. Míra latence se také podstatným způsobem liší u jednotlivých trestných činů. Jak jsme se již výše zmínili, čím závažnější zločin je spáchán, tím menší je zpravidla míra latence a naopak. To však neplatí bez výjimek. Na míru latence můžeme mít vliv i osoba pachatele a oběti a jejich vztah k oznámení. Některé trestné činy zůstanou i přes 13

vysokou společenskou nebezpečnost pro orgány činné v trestním řízení skryté. Zejména jde o trestné činy sexuální a zločiny, které se odehrávají v rodině. 1 Základními podmínkami pro existenci společnosti s nízkou mírou latence je propracovaný a spravedlivý právní řád respektovaný většinou obyvatel státu, vymahatelnost práva spočívající v kvalitní a zodpovědné práci orgánů činných v trestním řízení, rozvinutá občanská společnost, důsledná ochrana svědků a obětí trestných činů a následná psychická i materiální pomoc obětem trestných činů.

2. Struktura kriminality v ČR

2.1. Stav a struktura celkové kriminality v ČR Ve druhé kapitole této práce bychom se chtěli zaměřit především na vydefinování stavu a struktury celkové kriminality v České republice v uplynulém roce 2008. Důvodem, který nás vede k sledování údajů o stavu a struktuře kriminality na našem území, je především snaha pochopit, jak na tom naše země z hlediska kriminality je. Tedy zjištění kolik trestných činů se podařilo orgánům činným v trestním řízení zaregistrovat, kolik z nich se jim jich podařilo objasnit a také, jaké druhy zločinnosti u nás převládají a proč. V dalším rozboru stavu a struktury kriminality v České republice budeme vycházet zejména z údajů, které nám poskytuje policejní statistika vypracovávaná a zveřejňovaná útvarem systémového řízení a informatiky Policejního prezidia ČR. Podle této statistiky bylo na našem území v roce 2008 zjištěno celkem 343 799 trestných činů, což oproti předchozímu roku, kdy bylo zaregistrováno 357 391 trestných činů, znamená pokles o necelé čtyři procenta, konkrétně o 3,8 %.2 Počet trestných činů tak v uplynulém roce byl druhý nejnižší za posledních deset let. Nižší byl již jen v roce 2006, kdy policejní

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 48

2

Porovnávací statistika kriminality PČR za rok 2008 a 2007

14

statistika evidovala pouhých 336 446 zjištěných trestných činů. Index registrovaných trestných činů na 100 000 obyvatel byl v roce 2008 vyčíslen na hodnotu 3 312. Za snížením počtu registrovaných trestných činů v uplynulém roce můžeme vidět zejména snížení počtu zjištěných majetkových trestných činů (zejména krádeží prostých) a také znatelný úbytek registrovaných hospodářských trestných činů. V roce 2008 se naopak oproti předchozímu roku zvýšil počet zjištěných zbývajících trestných činů.1 Zvláštní pozornost bychom chtěli v této práci věnovat otázce objasněnosti zjištěných trestných činů, neboť tento ukazatel představuje důležitý indikátor toho, jak se orgány činné v trestním řízení dokážou s kriminalitou vyrovnat. V roce 2008 se na našem území podařilo objasnit 127 906 zjištěných trestných činů. Míra objasněnosti tak v uplynulém roce činila pouhých 37,2 %. Srovnáme-li to s rokem 2001, kdy byla objasněnost nejvyšší a činila 47,5 %, je to znatelný, více jak 10 % pokles. Podíváme-li se však na absolutní čísla bude propad ještě razantnější. Zatímco v roce 2001 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 166 827 registrovaných trestných činů, v uplynulém roce to bylo již jen zmíněných 127 906. To představuje pokles o 23,3 %. Za těmito negativními čísly lze vidět zejména pokles objasněnosti zjištěných hospodářských trestných činů. To dokládají i statistiky za roky 2001 až 2008. Zatímco v roce 2001 ještě činila objasněnost u zjištěných hospodářských trestných činů 94,1 %, v roce 2008 to bylo již jen 49 %. Počet stíhaných a vyšetřovaných osob klesnul v roce 2008 o 4,4 % na 122 053, což lze vysvětlit výše zmíněnou klesající objasněností trestných činů. Muži se na tomto čísle podílely z 87,5 %.2 Pravomocně bylo v roce 2008 odsouzeno 75 761 osob. Bez zajímavosti není ani pohled na to, jak se na celkové kriminalitě podíleli recidivisté. V roce 2008 bylo podle policejních statistik pro trestnou činnost stíháno a vyšetřováno 53 321 recidivistů. Jejich podíl mezi pachateli trestných činů tak oproti roku 2007 mírně klesnul na 43,7 %. To však nadále představuje velmi vysoké číslo, 1

Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2008 2

Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2008

15

které by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, jak do budoucna podíl těchto osob na kriminalitě snížit. Přestože v roce 2008 došlo k poklesu celkové kriminality, škody způsobené trestnou činností naopak vzrostly z 22,8 mld. Kč v roce 2007 na současných 31,6 mld. Kč. Za tímto prudkým nárůstem stojí zejména zvýšení škod způsobených hospodářskými trestnými činy. Oproti roku 2007 totiž vzrostly na takřka dvojnásobek. Na kriminalitu se můžeme také podívat z hlediska územního, tedy jaké je její rozložení v jednotlivých vyšších územních samosprávných celcích. Nejvyšší podíl na celkové kriminalitě má dlouhodobě hlavní město Praha, kde bylo v roce 2008 zjištěno 83 125 trestných činů. Na druhém místě je kraj Středočeský s 42 601 registrovanými trestnými činy. Následují kraj Moravskoslezský (40 952 zjištěných TČ), Ústecký (33 124 zjištěných TČ) a Jihomoravský (31 700 zjištěných TČ). Nejlepší situace byla v uplynulém roce v kraji Vysočina, kde bylo zaregistrováno pouze 8 872 trestných činů. Pokud budeme hovořit o struktuře kriminality v České republice, je nutné si uvědomit, že v posledních dvaceti letech prošla značným vývojem. Zatímco v roce 1989 tvořily zjištěné majetkové trestné činy necelých 50 % z celkové kriminality, v roce 1993 to bylo již přes 80 %. V posledních letech však podíl majetkové kriminality opět klesá, naopak výrazně stoupá podíl ostatní a zbývající kriminality. Současná struktura kriminality v České republice je následující: násilná kriminalita se na celkové kriminalitě v roce 2008 podílela z 5,2 % (celkem bylo zaregistrováno 17 875 násilných TČ), mravnostní kriminalita se na celkové kriminalitě podílela z 0,5 % (celkem bylo evidováno 1 680 mravnostních TČ), majetková kriminalita se na celkové kriminalitě podílela z 63,8 % (celkem bylo zjištěno 219 347 majetkových TČ), hospodářská kriminalita se na celkové kriminalitě podílela z 9,4 % (celkem bylo zaregistrováno 32 474 hospodářských TČ), a konečně ostatní a zbývající kriminalita se na celkové kriminalitě podílela z 21,1 % (celkem bylo zjištěno 72 385 ostatních a zbývajících TČ).

2.2. Struktura násilné kriminality v ČR Násilná kriminalita bývá společně s kriminalitou majetkovou a mravností řazena do kriminality obecné. Její míra, tedy výše či níže, slouží jako barometr toho, jak se stát 16

dokáže vyrovnávat s kontrolou a zejména pak s potíráním kriminality jako takové. Vyšší míra výskytu násilné kriminality ve společnosti totiž ukazuje jednak na neschopnost státu a jejího policejního a justičního aparátu řešit závažné kriminální problémy, za druhé vyvolává ve společnosti pocit nejistoty a strachu. Pojem násilné kriminality není jednotně vymezen především díky tomu, že násilná kriminalita je pojmem kriminologickým a nikoliv právním. Nejobvyklejší definice násilné kriminality hovoří o tom, že pod tímto pojmem rozumíme útok na fyzickou nebo psychickou integritu člověka ve smyslu úmyslného užití fyzického násilí, resp. pohrůžky násilí vůči jiné osobě.1 Násilná kriminalita tedy v sobě zahrnuje trestné činy upravené v různých částech resp. hlavách trestního zákona. Do násilné kriminality řadíme zejména trestné činy proti životu a zdraví, některé trestné činy proti republice, proti pořádku ve věcech veřejných, trestné činy obecně nebezpečné, trestné činy hrubě narušující občanské soužití, trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti, nebo některé trestné činy vojenské. V dalším rozboru struktury násilné kriminality v České republice budeme vycházet z dat, jež nám poskytuje policejní statistika vypracovávaná a zveřejňovaná útvarem systémového řízení a informatiky Policejního prezidia ČR. Podle této statistiky bylo v roce 2008 na našem území zjištěno 17 875 násilných trestných činů, což představuje 5,2 % všech zjištěných trestných činů. Na tomto počtu se nejvíce podílely trestné činy úmyslného ublížení na zdraví (§ 221, 222 TZ) a to v rozsahu 30,2 %, loupeže (§ 234 TZ) a to v rozsahu 26 %, porušování domovní svobody (§ 238 TZ) a to v rozsahu 11,8 %, nebezpečného vyhrožování (§ 197a TZ) a to v rozsahu 9,8 % a vydírání (§ 235 TZ) a to v rozsahu 7,2 %. Trestný činy vraždy podle § 219 a 220 TZ se na registrovaných násilných trestných činech podílel v rozsahu 1,1 %.2 Jak jsme již výše zmínili, velmi důležitá je v případě násilné kriminality její míra objasněnosti. Ta v roce 2008 činila u registrovaných násilných trestných činů 62,9 %, což znamená oproti minulým rokům prudký propad. Zatímco v roce 2007 bylo objasněno 66,3 % registrovaných násilných trestných činů, v roce 2006 to bylo dokonce celých 73,2 %. Z těchto čísel jasně plyne, že během posledních tří let došlo v České 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 286

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

17

republice k výraznému, více jak desetiprocentnímu snížení míry objasněnosti násilné kriminality. Výsledná data jsou o to zarážející, že v posledních letech dochází k pozvolnému snižování násilné kriminality. Oproti roku 2007, kdy bylo zjištěno na 19 551 násilných trestných činů, došlo v roce 2008 k redukci zjištěné násilné trestné činnosti o necelé dva tisíce na 17 875. Pokud pak srovnáme počet objasněných registrovaných násilných trestných činů, který v roce 2006 činil 14 033 a o dva roky později, tedy v roce 2008 již pouhých 11 239 činů, dojdeme k ještě více alarmujícím závěrům. V absolutních číslech se totiž jedná o propad míry objasněnosti u násilné kriminality o celých dvacet procent. Obzvláště tristní je přitom statistika pražská, která hovoří o pouhé 44 % úspěšnosti při objasňování násilných trestných činů.1 Je otázkou, kde hledat příčiny tohoto neuspokojivého stavu. Možností se samozřejmě nabízí více. Za sníženou objasněností násilných trestných činů může být propracovanější a promyšlenější přístup pachatelů, větší strach obětí hlásit tato napadení apod. Jako nejpravděpodobnější se ovšem jeví spojitost mezi klesající mírou objasněnosti těchto činů a probíhající reformou policie. Připomeňme jen, že na začátku roku 2007 se policie potýkala s nedostatkem bezmála dvou tisíc policistů. Na konci téhož kalendářního roku to bylo již více jak pět tisíc, což je nárůst o necelých 7 %. Jen v Praze to přitom bylo 1000 příslušníků policie. Celkový počet policistů v té době klesl na 42 256. V lednu roku 2008 tak policii chybělo 5007 policistů do předpokládaného stavu, který je vyžadován na její optimální chod. Dalším neblahým výsledkem policejní reformy byl a dodnes je odchod služebně starších a zkušenějších lidí, kteří se policejní práci věnovali mnohdy několik desítek let, díky čemuž získali neocenitelné praktické zkušenosti, které nově nastupujícím policistům musí zákonitě chybět. Dodejme jen, že stejný, zhruba desetiprocentní podstav hlásil i elitní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu či protikorupční policie. Na podzim roku 2009 se přitom očekává další masivní vlna odchodů policistů do civilu. Na základě výše zmíněných dat se lze domnívat, že reforma policie nepříznivě ovlivnila míru objasněnosti násilných trestných činů v České republice. Napovídá tomu mnoho skutečností. Zaprvé skokový pokles zjištěných násilných trestných činů z 19 551

1

Porovnávací statistika kriminality PČR za rok 2008 a 2007

18

v roce 2007 na 17 875 v roce 2008.1 Vzhledem ke stejně skokovému poklesu počtu policistů v těchto letech lze usuzovat, že za poklesem násilné kriminality nestojí její faktické snížení, ale pouze její přesunutí do oblasti latentní kriminality, tedy kriminality, o níž se policie vůbec nedozví. Připustíme-li tuto variantu, pak výsledky objasňování násilné kriminality mohou být ještě mnohem horší, než jak se nám může na první pohled zdát. Onen desetiprocentní pokles v rámci objasňování násilných trestných činů, k němuž došlo mezi lety 2006 až 2008, může být ve skutečnosti mnohem větší, než jak vyplývá z policejních statistik. Reálně se tak může pohybovat okolo 20 až 25 procent. Obdobně negativní čísla však vyčteme i ze statistik kriminality mravnostní, majetkové i hospodářské. Ve všech případech došlo při srovnání roku 2007 a 2008 k snížení zjištěných trestných činů a k snížení jejich objasněnosti. Na výše zmíněné problémy si koneckonců stěžují i sami policisté a státní zástupci, podle jejichž názoru měl masivní odchod zkušených policistů v celé řadě případů neblahý dopad na vyšetřování trestné činnosti. Nadále však platí, že násilné trestné činy páchají mnohem častěji muži než ženy, osoby do třiceti let věku než osoby starší, příslušníci nižších sociálně ekonomických vrstev než vrstev středních a vyšších, osoby nevzdělané než vzdělanější, lidé bydlící ve městech než na vesnicích.2 Pod vlivem alkoholu bylo v roce 2008 spácháno 2 325 násilných trestných činů, což z dlouhodobého hlediska znamená mírný pokles. V roce 2007 to bylo kupříkladu ještě 2 799 případů.3 V dalším textu se podrobněji zaměříme na čtyři nejvýznamnější násilné trestné činy. Jako dělící kritérium nám přitom v daném případě neposlouží četnost výskytu takových činů ve společnosti, ale naopak závažnost těchto zločinů. Dále se tedy budeme zabývat vraždou (§ 219, 220 TZ), loupeží (§ 234 TZ), vydíráním (§ 235 TZ) a úmyslným ublížením na zdraví (§ 221, 222 TZ).

1

Kriminalita v roce 2007, Praha: IKSP, 2008

2

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 288, 289 3

Porovnávací statistika kriminality PČR za rok 2008 a 2007

19

V právu se pod termínem vražda rozumí zločin úmyslně spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jež způsobí smrt jiného jedince. Ve většině zemí se jedná o nejzávažnější zločin a bývá trestán nejvyššími dostupnými tresty.1 Vražda byla již odedávna chápána jako jeden z nejzávažnějších zločinů či z pohledu náboženství hříchů, jehož se člověk může dopustit. Důvody proč tomu tak je, jsou na první pohled patrné. V roce 2008 bylo v České republice spácháno celkem 202 vražd, z toho 94 bylo motivováno osobními vztahy. K velkému nárůstu vražednosti skokově došlo po roce 1989. Zatímco v roce 1989 bylo policií zjištěno 126 vražd, v roce 1990 to bylo již 212, což představuje nárůst zhruba o 90 %. Nejvyšší počet vražd byl policejními statistikami zaznamenán v roce 1998, kdy bylo na našem území registrováno 313 vražd. Oproti roku 1989 tedy nárůst o 150 %. Vývoj vražednosti od roku 1998 můžeme charakterizovat jako stagnující či v posledních letech spíše jako mírně klesající. Objasněnost vražd bývá ve vyspělých a dobře fungujících státech relativně velmi vysoká. Nejinak je tomu v případě České republiky. V roce 2008 činila míra objasněnosti 86,1 %, což je oproti minulým rokům mírné zlepšení. Přítomnost alkoholu byla zjištěna u 65 případů. Na 78 vraždách se podíleli recidivisté. Dalším trestným činem je loupež podle § 234 TZ. V roce 2008 bylo na území České republiky registrováno celkem 4 515 loupeží.2 Stejně jako u vražd můžeme i zde hovořit o prudkém nárůstu po roce 1989. Zatímco v tomto roce bylo zjištěno pouhých 789 loupeží, v roce 1990 to bylo již 3 855, tedy nárůst na takřka pětinásobek. Srovnáme-li pak rok 1989 a rok 2004, kdy bylo zjištěno nejvíce loupeží (celkem 6 107), půjde o nárůst pohybující se kolem 700 %. Míra objasněnosti loupeží činila v České republice v roce 2008 přes 43,5 %. Přestože statistiky vykazují v posledních letech úbytek tohoto násilného trestného činu, zvyšuje se naopak míra agresivity a brutality pachatelů.3 Dále budeme hovořit o vydírání podle § 235 TZ. V roce 2008 bylo v České republice registrováno 1 279 případů vydírání. I v případě tohoto trestného činu 1

Encyklopedie Wikipedie, Heslo: Vražda

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

3

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

20

můžeme hovořit o nárůstu po roce 1989. Míra objasněnosti v roce 2008 činila 70,5 %, což znamená během posledních dvou let pokles o více jak deset procent. Z frekventovaných násilných trestných činů zmiňme ještě úmyslné ublížení na zdraví (§ 221, 222 TZ), které se na celkové násilné kriminalitě podílí 30,2 % a je vůbec nejčastějším násilným zločinem, s nímž se u nás můžeme setkat. V roce 2008 policie evidovala 5 397 zjištěných případů úmyslného ublížení na zdraví. Po roce 1989 sice i u tohoto trestného činu došlo k rychlému nárůstu zjištěných trestných činů, ale v následujících letech byl pokles natolik markantní, že se celková čísla nakonec dostala pod úroveň z roku 1989, kdy bylo registrováno 6 717 případů úmyslného ublížení na zdraví. V roce 2008 bylo objasněno pouhých 68 % těchto registrovaných trestných činů, což opět představuje oproti předchozím rokům pokles o více jak 10 %. Připomeňme jen, že v roce 2006 činila objasněnost 81,8 %.

2.3. Struktura mravnostní kriminality v ČR Mravnostní kriminalita bývá společně s kriminalitou násilnou a majetkovou řazena do kriminality obecné. Společným rysem všech mravnostních trestných činů je jejich návaznost na sexuální pud. V rámci mravnostní kriminality rozlišujeme dvě navzájem kriminologicky odlišné podskupiny trestných činů. Za prvé to jsou jednání, jež naplňují pojmové znaky tzv. sexuální kriminality. Její podstatou je ukájení pohlavního pudu formami, které společnost netoleruje.1 Řadíme sem zejména tyto trestné činy: znásilnění podle § 241 TZ, pohlavní zneužívání podle § 242, 243 TZ, a soulož mezi příbuznými podle § 245 TZ. Povahu sexuálních zločinů mohou mít ale i jiné trestné činy jako například vydírání spočívající ve vynucení si soulože pod pohrůžkou pomluvy apod. Do kategorie mravnostních činů řadí policejní statistiky i trestný čin ohrožování mravnosti podle § 205 TZ.

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 310

21

Za druhé je to kriminalita spojená s prostitucí. Sem řadíme zejména kuplířství podle § 204 TZ, obchodování s lidmi podle § 232a TZ, a ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 TZ.1 V dalším rozboru struktury mravnostní kriminality v České republice budeme opět vycházet z dat, jež nám poskytuje policejní statistika. Podle těchto dat bylo v roce 2008 na našem území zjištěno 1 680 případů mravnostních trestných činů, což představuje 0,5 % všech zjištěných trestných činů.2 Na tomto počtu se nejvíce podílely trestné činy pohlavního zneužívání (§ 242, 243 TZ) a to v rozsahu 47,1 %, znásilnění (§ 241 TZ) a to v rozsahu 31,5 % a ohrožování mravnosti (§ 205 TZ) a to v rozsahu 4,6 %. Počet registrovaných mravnostních trestných činů stejně jako poměr těchto činů vůči celkové kriminalitě zůstává dlouhodobě takřka neměnný. V posledních třech letech se počet zjištěných trestných činů vždy pohyboval lehce nad hranicí 1 600 případů a poměru 0,5 % vůči všem zjištěným trestným činům. Výsledky policejních statistik ale v případě mravnostní kriminality více než kde jinde ovlivňuje vysoká míra latence. Odhaduje se, že skutečná výše mravnostních trestných činů je mnohonásobně, možná i desetinásobně větší, než jak ji vykazují policejní statistiky. I srovnání vývoje mravnostní kriminality po roce 1989 je relativně velmi složité, neboť v této oblasti došlo k zásadním legislativním změnám. V roce 1990 byl zrušen trestný čin příživnictví, který se na mravnostní kriminalitě v roce 1989 podílel z 68,5 %. Vyškrtneme-li ho z našich statistik, pak zjistíme, že počet zjištěných mravnostních trestných činů je dlouhodobě podobný. Občasné výkyvy jako například v roce 1998, kdy bylo registrováno nejvíce mravnostních trestných činů, a sice 2 771, nemusí automaticky znamenat zvýšení skutečného počtu případů mravnostní kriminality, ale pouze přesunutí části kriminality latentní k orgánům činným v trestním řízení. Mohou tedy být výsledkem lepší práce těchto složek nebo také mohou být způsobeny menším strachem obětí, které podaly více trestních oznámení, než v letech předešlých. Klesající vývojový trend v posledních letech (2006-2008) naopak může být vykládán jako přesunutí části registrované kriminality do sféry kriminality skryté.

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 311

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

22

Míra objasněnosti u mravnostních trestných činů v České republice v roce 2008 činila 71,6 %, což opět znamená prudký propad oproti rokům minulým, kdy se pravidelně pohybovala nad hranicí 80 %. Zatímco v roce 2007 bylo na našem území objasněno 75,4 % registrovaných násilných trestných činů, v roce 2006 to bylo dokonce 82,4 %. Pokud se podíváme na rok 1998, kdy bylo registrováno nejvíce mravnostních trestných činů (celkem 2 771), zjistíme, že objasněnost činila 91,8 %. To znamená během deseti let propad o více jak 20 %.1 Z těchto čísel jasně plyne, že i v rámci mravnostní kriminality došlo během posledních třech let ke stejnému propadu, jaký vykazuje úspěšnost při objasňování trestných činů u kriminality násilné. Pokud by se tato tendence měla v následujících letech dále prohlubovat, mohlo by to negativně ovlivnit přesvědčení lidí o efektivnosti fungování justice jakožto celku a kriminalitu ještě posílit. V dlouhodobém horizontu by to dokonce mohlo vést až k ohrožení samotných základů demokratického právního státu. Pod vlivem alkoholu bylo v roce 2008 spácháno 127 mravnostních trestných činů. Na 416 případech se podíleli recidivisté. V dalším textu se podrobněji zaměříme na dva nejčastější mravnostní trestné činy, a sice na pohlavní zneužívání (§ 241 TZ) a znásilnění (§ 242, 243). V roce 2008 bylo v České republice zaregistrováno celkem 792 případů pohlavního zneužívání, z toho 76 případů bylo klasifikováno jako pohlavní zneužívání v závislosti a 716 případů jako pohlavní zneužívání ostatní. Míra objasněnosti u těchto dvou typů zneužívání je různá. Zatímco u pohlavního zneužívání v závislosti podle § 242 odst. 2 a § 243 TZ byla míra objasněnosti u zjištěných trestných činů 80,3 %, u pohlavního zneužívání ostatního 78,2 %. Na těchto číslech můžeme opět vidět negativní trend snižování objasněnosti registrovaných mravnostních trestných činů, tak přibližování se obou ukazatelů. V roce 2006 kupříkladu objasněnost u pohlavního zneužívání v závislosti činila 97 % a u ostatního 88,3 %.2 Zřejmý je tedy nejen pokles objasněnosti, ale takřka obdobná míra objasněnosti u obou typů neužívání, což jistě není trend správný, neboť pohlavní zneužívání v závislosti je trestný čin závažnější a navíc (v případě jeho zjištění) též lépe objasnitelný. 1

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2008, 2007, 2006

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2006

23

Druhým nejfrekventovanějším mravnostním trestným činem je znásilnění (§ 241 TZ), které se na celkové mravnostní kriminalitě podílí z 31,5 %. V roce 2008 bylo na našem území celkem zjištěno 529 případů znásilnění. Od roku 2001 může být podle našeho trestního zákona pachatelem znásilnění též žena. Podíl žen na této trestné činnosti je však stále zanedbatelný. Podle statistik Ministerstva spravedlnosti ČR nebyla v letech 2001 a 2002 za tento trestný čin odsouzena žádná žena. Podle statistik Ministerstva vnitra ČR byly pro znásilnění stíhány v roce 2003 dvě ženy.1 Dá se předpokládat, že i do budoucna se tato čísla příliš měnit nebudou. Míra objasněnosti u znásilnění v roce 2008 činila 68,2 %, což opět znamená prudký propad oproti rokům minulým.

2.4. Struktura majetkové kriminality v ČR Majetková kriminalita bývá obdobně jako kriminalita násilná a mravnostní řazena do širšího rámce kriminality obecné. Jde o typ kriminality, s níž se ve společnosti setkáváme zpravidla nejvíce. Její podíl na celkové kriminalitě je v jednotlivých státech různý, ale většinou se pohybuje nad 50 %. Společným rysem všech majetkových trestných činů je jejich orientace na peněžitý zisk, který je dosahován nezákonnými prostředky, nebo poškozování majetku druhé osoby. Trestné činy proti majetku jsou v České republice upravené především v hlavě IX. zvláštní části TZ a můžeme je dělit do tří základních skupin: První skupinu představují trestné činy, pro něž je charakteristickou pohnutkou zištnost. K nim náleží především krádež (§ 247 TZ), zpronevěra (§ 248 TZ), podvod (§ 250 až 250b TZ), neoprávněné užívání cizí věci (§ 249 TZ) a další.2 Druhou skupinu trestných činů, pro něž je typické jednání poškozovací, naplňují zejména trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku (§255, 255a TZ), poškozování věřitele (§ 256 TZ), poškozování cizí věci (§ 257 TZ), poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (§ 257a TZ) a zneužívání vlastnictví (§ 258 TZ). 1

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 411

2

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 367

24

Třetí skupinu pak představuje podílnictví (§ 251, 252 TZ) a legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 252a TZ).1 V dalším rozboru majetkové kriminality budeme obdobně jako v případě kriminality násilné a mravnostní vycházet z dat, jež nám poskytuje policejní statistika. Podle ní bylo v roce 2008 na našem území zaregistrováno celkem 219 347 případů majetkových trestných činů, což představuje 63,5 % všech zjištěných trestných činů. Podíl majetkové trestné činnosti na obecné kriminalitě představoval v tomto roce 85%.2 Na tomto počtu se nejvíce podílel trestný čin krádeže podle § 247 TZ a to v rozsahu 91,5 %. Tento trestný čin je vůbec nejčastějším zločinem, s nímž se u nás můžeme setkat. Z celkového množství všech zjištěných trestných činů tvoří krádeže dlouhodobě více jak polovinu. V roce 2008 to bylo přesně 58,4 % zjištěných trestných činů. V rámci tohoto trestného činu policejní statistiky obecně rozlišují dva typy krádeží, a sice krádež prostou a krádež vloupáním. Zatímco krádež prostá, charakterizovaná jako forma pouliční kriminality, se na celkovém počtu krádeží v roce 2008 podílela ze 73,4 %, krádež vloupáním pouze z 26,6 %. Tento poměr mezi oběma typy krádeží zůstává již několik let téměř neměnný. Pokud budeme hovořit o vývoji majetkové kriminality v České republice po sametové revoluci, i zde, stejně jako v případě mravnostní kriminality, narazíme na několik problémů, které se váží k legislativním změnám, k nimž u nás za posledních dvacet let došlo. Zejména půjde o vymezení termínu „škoda nikoli nepatrná“, jejíž výše se v průběhu let značně změnila. Do roku 1990 se za škodu nikoli nepatrnou považovala škoda vyšší než 200,- Kč, zatímco dnes se musí jednat o škodu přesahující hranici 5 000,- Kč. Po roce 1990 navíc byly nově formulovány některé skutkové podstaty majetkových trestných činů a některé trestné činy byly nově kodifikovány jako například trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a TZ, který byl do trestního zákona začleněn až v roce 2002.3 Postihnout tak alespoň částečně vývojové tendence v této oblasti je značně problematické. Stejně jako v jiných případech, i zde můžeme hovořit o prudkém nárůstu počtu registrovaných majetkových trestných činů po roce 1989. Zatímco v roce 1989 se ještě jednalo pouze o 56 681 takovýchto trestných 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 335

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

3

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 336

25

činů, v roce 1993 se již počet zjištěných majetkových trestných činů vyšplhal přes hranici tři sta tisíc, tedy zhruba na pětinásobek. Podíváme-li se na objasněnost majetkových trestných činů, i zde budeme muset opakovat to, co jsme již několikrát zmínili, a sice nebezpečný trend snižování objasněnosti u těchto činů. Zde však jde o trend dlouhodobější, který s reformou policie zřejmě tolik nesouvisí. K poklesu objasněnosti v rámci této kategorie trestných činů totiž dochází takřka po celých dvacet let, výraznější propad pak můžeme vysledovat v posledních šesti letech (2002-2008), kdy objasněnost klesla až na současných 17,2 % zjištěných trestných činů. Pro lepší představu však číslo obraťme a ptejme se, kolik registrovaných trestných činů nebylo orgány činnými v trestním řízení nikdy objasněno. Vyjde nám hrozivých 82,8 %. Toto nepříliš lichotivé číslo ještě umocňuje relativně vysoká míra latence u krádeží prostých. Pod vlivem alkoholu bylo v České republice v roce 2008 spácháno celkem 1 623 majetkových trestných činů. Na 28 294 případech se podíleli recidivisté.1 Nejčastějším majetkovým trestným činem je u nás dlouhodobě krádež (§ 247 TZ). V roce 2008 evidovala policejní statistika celkem 200 673 případů krádeže, z toho 147 292 případů krádeže prosté a 53 381 případů krádeže vloupáním. V horizontu několika let to znamená mírné snížení počtu registrovaných krádeží. Opět však klesá míra objasněnosti u tohoto trestného činu. V Praze kupříkladu činila pouhých 5,3 % u krádeže prosté a 6,1 % u krádeže vloupáním. Zejména pak druhé číslo je alarmující, neboť krádeže vloupáním představují společensky závažnější formu porušení zákona. Ještě horší je ovšem situace u kapesních krádeží, kde se objasněnost v Praze v posledních letech pohybuje kolem tristních 2 %, což znamená, že 98 % všech zjištěných kapesních krádeží není orgány činnými v trestním řízení nikdy objasněno. Nabízí se tak otázka, zda za takovéhoto stavu lze vůbec hovořit o tom, že se zločin stále nevyplácí. Odpověď bude pro mnohé bohužel záporná. Přestože výnosy z této trestné činnosti nejsou nikterak vysoké, lze se domnívat, že pro řadu osob se díky nízké míře objasněnosti, která se v Praze rovná takřka nule, stává krádež přijatelným rizikem. Takový stav je nebezpečný a je třeba ho velmi rychle odstranit. Možností se nabízí více než dost, zejména by bylo vhodné použít některá opatření z oblasti situační 1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

26

prevence. Přestože využívání kamerových systémů je problematické z hlediska ochrany osobnosti a zejména soukromí a také z pohledu možného vytváření policejního státu, je zřejmé, že v daném případě by bezesporu Praze prospělo. Kamerový systém však ve své podstatě pouze supluje dohled městských strážníků, s nimiž se nejen v Praze, ale v celé České republice na ulici setkáte jen zřídkakdy. Na prvním místě by to tedy mělo být posílení městských hlídek, jejichž působení je nejen represivní, ale zejména preventivní. Čím více takovýchto hlídek bude nejen v pražských, ale obecně ve všech českých ulicích, tím větší obavu z odhalení vyvolají u potenciálních kapesních zlodějů. Vzhledem ke stále vzrůstajícímu podílu cizinců na kapesních krádežích, bude v budoucnu nutné zamyslet se též nad účinnými nástroji, které potlačí trestnou činnost těchto osob. Zejména bude nutné zamyslet se nad příčinami relativně vysokého podílu cizinců právě na kapesních krádežích. Ukazuje se, že typickým rysem v této oblasti je organizovanost, tedy vytváření jakýchsi národnostně definovaných zločineckých seskupení. Problém zásadně tkví v tom, že řada cizinců, kteří k nám ze zahraničí přichází, nemá žádný zájem na tom integrovat se do české společnosti. To samozřejmě komplikuje jejich postavení na pracovním trhu a nutí je hledat si obživu jinde, tedy v oblasti trestné činnosti. Nejlepším způsobem, jak snížit počet zločinů spáchaných cizinci, je samozřejmě snížit počet takovýchto osob, zejména jejich plným začleněním do společnosti. Na kriminalitu cizinců mohou ale mít vliv i jiné faktory, jako například úroveň dosaženého vzdělání, sociální podmínky, jazykové schopnosti, zejména znalost tuzemského jazyka apod. Další důležitou otázkou, nad kterou se bude v budoucnu nutné zamyslet, je problematika relativně velmi vysokého počtu kapesních krádeží spáchaných pachateli do 15 respektive do 18 let věku. Podíl takovýchto pachatelů na všech registrovaných kapesních krádežích je totiž takřka poloviční. Pod vlivem alkoholu bylo v České republice v roce 2008 spácháno pouhých 55 kapesních krádeží. Na 643 případech se podíleli recidivisté.

27

2.5. Struktura hospodářské kriminality v ČR V předchozích případech jsme se vždy zabývali kriminalitou obecnou, od té je nutné odlišit kriminalitu hospodářskou. Důležité je zde především rozlišení kriminality majetkové, která směřuje proti majetku a kriminality hospodářské, která směřuje proti hospodářskému systému a jeho fungování.1 Konrád chápe hospodářskou kriminalitu jako značně nehomogenní skupinu trestných činů, zahrnující soubor deliktů, jimž je společné, že zneužitím důvěry nezbytné pro fungování trhu a hospodářského života společnosti, poškozují nebo ohrožují hospodářský pořádek a způsobují značné škody.2 Jiná definice nám říká, že pod termínem hospodářská kriminalita rozumíme zaviněné (společensky nebezpečné) jednání popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující

nebo

ohrožující

hospodářský

pořádek,

systém

ekonomických

a

souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů.3 Jako synonymum k hospodářské kriminalitě se v zahraniční literatuře hojně využívá označení ekonomická kriminalita. Pouze ojedinělý je názor, že ekonomická kriminalita je pojmem nadřazeným, který v sobě zahrnuje jak kriminalitu hospodářskou, tak finanční.4 Jako o zvláštní podskupině ekonomické kriminality pak hovoříme o kriminalitě finanční. Tu definuje Šámal jako trestnou činnost směřující proti fungování bankovního systému, kapitálového trhu a finančních institucí.5 Jádrem hospodářské kriminality jsou trestné činy obsažené v druhé hlavě zvláštní části TZ, vnitřně uspořádané podle druhu do čtyř oddílů. Za prvé jsou to trestné činy 1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 353

2

KONRÁD, Z., a kol., Metodika vyšetřování jednotlivých trestných činů, Praha: Policejní akademie ČR, 1996 3

CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S., Úvod do hospodářské kriminality, Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 17 4

BALOUN, V., Organizovaný zločin a jeho možné projevy ve finančním sektoru ekonomiky, Praha: IKSP, 2004, s. 9 5

ŠÁMAL, P., PÚRY, F., SOTOLÁŘ, A., ŠTENGOLÁ, I., Podnikání a ekonomická kriminalita v ČR, Praha: C.H.Beck, 2001, s. 174

28

proti hospodářské soustavě (§ 118 – 124f TZ), za druhé trestné činy proti hospodářské kázni (§ 125 – 129 TZ), za třetí trestné činy proti měně a trestné činy daňové (§ 140 – 148b), trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu (§ 149 – 152 TZ). V dalším rozboru hospodářské kriminality budeme vycházet z dat, jež nám poskytuje policejní statistika. Podle ní bylo v roce 2008 na našem území zaregistrováno celkem 32 474 případů hospodářských trestných činů, což představuje 9,4 % všech zjištěných trestných činů. Na tomto počtu se nejvíce podílely trestné činy neoprávněného držení platební karty (§ 249b TZ) a to v rozsahu 24,1 %, úvěrový podvod (§ 250b TZ) a to v rozsahu 22,4 %, podvod (§ 250 TZ) a to v rozsahu 14,9 %, a zpronevěra (§ 248 TZ) a to v rozsahu 10,4 %. Vývoj hospodářské kriminality v České republice po roce 1989 vykazuje určité odlišnosti od kriminality obecné. Zatímco v takřka všech případech kriminality obecné jsme mohli po roce 1989 pozorovat prudký nárůst registrovaných trestných činů, v případě kriminality hospodářské můžeme po sametové revoluci do určité doby hovořit o zcela opačném trendu, tedy poklesu počtu zjištěných hospodářských trestných činů. K prudkému nárůstu počtu registrovaných hospodářských trestných činů u nás došlo až po vzniku samostatného státu v roce 1993. Důvodů, proč došlo po roce 1989 k relativně výraznému poklesu registrovaných hospodářských trestných činů, může být hned několik. Na prvním místě to mohou být legislativní změny, k nimž v tomto období došlo, na jedné straně je to dekriminalizace určitých jednání, na druhé straně je to naopak přijetí nových skutkových podstat trestných činů. Na míru zjištěných trestných činů mohli mít také vliv úplně nové, do té doby nepříliš známé podmínky kapitalistické společnosti. Příčiny poklesu hospodářské kriminality můžeme však přičítat zejména faktu, že u hospodářských kauz je nadprůměrná doba délky řízení.1 To se projevuje zejména v tom, že případy páchané na začátku 90. let se k orgánům činným v trestním řízení dostaly až s jistým zpožděním a následná snaha objasnit tuto kriminalitu si vyžádala také delší čas, než u kriminality obecné.

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 357

29

V posledních několika málo letech opět můžeme hovořit o pozvolném poklesu počtu zjištěných trestných činů. Zatímco v roce 2005 registrovala policie 43 882 hospodářských trestných činů, v roce 2008 to bylo již jen 32 474, což odpovídá poklesu o 26 %. Můžeme se opět ptát, zdali je to způsobeno reálným poklesem hospodářské kriminality, či spíše jejím přesunutím do oblasti latentní. Vzhledem k značným finančním škodám, které hospodářské trestné činy zpravidla působí, je důležité hovořit o míře úspěšnosti orgánů činných v trestním řízení při odhalování jejích pachatelů. Míra objasněnosti v roce 2000 u hospodářských trestných činů činila 95,4 %. Od té doby se však nůžky mezi registrovanou kriminalitou a mírou objasněnosti povážlivě rozevírají. V roce 2008 totiž objasněnost u hospodářských trestných činů činila pouze 49 %. Proto se musíme ptát, co stojí za tak výrazným poklesem úspěšnosti orgánů činných v trestním řízení při odhalování této trestné činnosti. Obzvláště pak za situace, kdy nedochází k žádným významným společenským, ekonomickým, legislativním či jiným změnám. V takové době bychom totiž očekávali spíše opačný či alespoň setrvalý trend. Vzhledem k výraznému, téměř 50 % poklesu úspěšnosti při objasňování hospodářské kriminality, se lze domnívat, že zde působí více faktorů najednou. Nakolik je nižší míra objasněnosti způsobena promyšlenější a lépe organizovanou činností pachatelů a nakolik špatnou prací policie a dalších orgánů, je otázkou. Ženy se na hospodářské kriminalitě podílejí necelými 15 %. Rovněž počet mladistvých a recidivistů se až do nedávné doby pohyboval na nízkých číslech, v obou případech okolo 3 %. V posledních letech však můžeme sledovat nárůst recidivy u těchto trestných činů. V roce 2008 již bylo na 7 140 hospodářských trestných činů spácháno recidivisty.1 Vzhledem k plánovitosti a promyšlenosti těchto trestných činů se jen zřídkakdy setkáváme s tím, že by byly spáchané pod vlivem alkoholu. V roce 2008 bylo na našem území evidováno pouhých 93 případů hospodářských trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu. Hospodářské trestné činy patří k těm, které způsobují jednotlivcům i ekonomice jako celku největší materiální škody. Proto je také nutné blížeji se v souvislosti s hospodářskou kriminalitou podívat i na tento aspekt. 1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

30

Rozsah škod způsobených hospodářskou kriminalitou se od roku 1989 výrazně zvýšil. Zatímco v roce 1989 to bylo pouhých 200 milionů Kčs, v roce 2000 se již výše škod vyhoupla přes hranici 50 miliard Kč. Během jedenácti let se tedy rozsah škod zvednul na dvě stě padesáti násobek. Od roku 2000 však podle policejních statistik výše škod klesá, skokově pak zejména v roce 2006, kdy činí pouhých 13,7 miliardy korun. V roce 2008 byl rozsah škod způsobených hospodářskou kriminalitou vyčíslen na 19,5 miliardy korun. Tato čísla lze na první pohled hodnotit veskrze kladně. Bohužel však jsou do značné míry negativně ovlivněna vzrůstající latencí u těchto trestných činů a snižující se objasněností. Lze se tedy spíše domnívat, že skutečná výše škod se za posledních několik let příliš nezměnila. V dalším textu se podrobněji zaměříme na dva nejčastější hospodářské trestné činy, a sice na neoprávněné držení platební karty (§ 249b TZ) a úvěrový podvod (§ 250b TZ). V roce 2008 bylo v České republice evidováno celkem 7 833 případů neoprávněného držení platební karty. Míra objasněnosti u tohoto trestného činu byla pouhých 11,4 %. Na 680 případech se podíleli recidivisté. Pokud jde o úvěrový podvod podle § 250b TZ, zde můžeme oproti neoprávněnému držení platební karty vysledovat určité odlišnosti. Počet zjištěných trestných činů je obdobný, v roce 2008 policie evidovala celkem 7 263 případů úvěrového podvodu. Objasněnost u tohoto trestného činu je ovšem diametrálně odlišná. Zatímco v prvním případě se pohybovala lehce nad hranicí deseti procent, v případě úvěrového podvodu je relativně velmi vysoká, v roce 2008 činila dle statistik 76,5 %. Také počet recidivistů se u úvěrového podvodu a neoprávněného držení platební karty značně liší. Dlouhodobě vyšší míru recidivy vykazuje úvěrový podvod. To také dokládá rok 2008, kdy 2 863 úvěrových podvodů spáchali recidivisté.

2.6. Ostatní a zbytková kriminalita v ČR V následujícím textu se zaměříme na poslední dvě důležité části kriminality, které policie ve svých statistikách rozlišuje. Jsou to kategorie ostatní a zbývající kriminality.

31

2.6.1. Ostatní kriminalita v ČR Ostatní kriminalita tvoří nesourodý celek nejrůznějších, mnohdy dosti odlišných trestných činů. Zpravidla sem řadíme tyto trestné činy: maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 TZ, nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 až 188a TZ, výtržnictví podle § 202 TZ, poškozování cizí věci pomalováním (tzv. sprejerství) podle § 257b TZ. Kromě těchto trestných činů sem můžeme ještě zařadit podávání alkoholických nápojů mládeži podle § 218 TZ, neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 178 TZ, obchodování s dětmi podle § 216a TZ a některé další trestné činy. Kriminalitu ostatní řadíme společně s kriminalitou mravnostní, majetkovou a násilnou do skupiny označené jako kriminalita obecná. Podle policejní statistiky bylo v roce 2008 na našem území zjištěno celkem 18 861 případů ostatních trestných činů, což představuje 5,5 % všech zjištěných trestných činů.1 Na tomto počtu se nejvíce podílely trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 171 TZ) a to v rozsahu 28,2 %, poškozování cizí věci pomalováním (tzv. sprejerství) (§ 257b TZ) a to v rozsahu 22,1 %, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 až 188a TZ) v rozsahu 15,9 % a výtržnictví (§ 202 TZ) v rozsahu 15,1 %. Míra objasněnosti u zjištěných ostatních trestných činů činila v roce 2008 68,1 %, což oproti minulým rokům opět znamená prudký propad. V roce 2007 se míra objasněnosti u ostatních trestných činů pohybovala nad hranicí 75 % a v roce 2008 dokonce činila 84,3 %.2 Tato čísla znovu jen dokreslují negativní trend snižující se objasněnosti kriminality v České republice v posledních několika málo letech. Přítomnost alkoholu byla u ostatních trestných činů zjištěna v 1 371 případech. Velké procento těchto trestný činů měli na svědomí recidivisté. Podle policejní statistiky se na celých 6 976 případech podíleli právě oni.

1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

2

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2008, 2007 a 2006

32

2.6.2. Zbývající kriminalita v ČR Poslední kategorií, o níž jsme zatím nehovořili, jsou trestné činy zařazené do škatulky zbývající. Zbývající kriminalita je tvořena trestnými činy, které nespadají ani do kriminality obecné, či hospodářské ani mezi vojenské trestné činy. Policejní statistika sem řadí ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 TZ, opilství podle § 201a TZ, zanedbání povinné výživy podle § 213, 214 TZ a trestné činy označené jako dopravní silniční nehody spáchané z nedbalosti, kam policie zahrnuje nedbalostní ublížení na zdraví podle § 223 a 224 TZ, opilství podle § 201a TZ, obecné ohrožení podle § 180 TZ a některé další. Kromě výše uvedených trestných činů sem můžeme podřadit týrání zvířat podle § 203 TZ, šíření poplašné zprávy podle § 199 TZ, nadržování podle § 166 TZ, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d TZ a další trestné činy. V roce 2008 bylo na našem území policií zjištěno celkem 53 524 případů zbývajících trestných činů, což představuje 15,6 % všech zjištěných trestných činů. Nejvíce se na tomto počtu podílely trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 201 TZ) a opilství (§ 201a TZ) a to v rozsahu 21,5 %, dopravní nehody silniční a to v rozsahu 19,7 %, a zanedbání povinné výživy (§ 213, 214 TZ) v rozsahu 18,9 %.1 Míra objasněnosti u zbývajících trestných činů je v České republice dlouhodobě velmi vysoká. V uplynulém roce 2008 činila míra objasněnosti u zjištěných zbývajících trestných činů 91,3 %. I zde v posledních letech došlo k drobnému propadu míry objasněnosti, ale ten není tak výrazný, jako v ostatních částech kriminality. V roce 2007 se míra objasněnosti u těchto trestných činů u nás pohybovala těsně pod hranicí 93 %. Přítomnost alkoholu byla u zbývajících trestných činů zjištěna v 17 283 případech. Na více jak třetině všech zbývajících trestných činech se podíleli recidivisté, celkem tyto osoby spáchaly 20 808 takovýchto trestných činů.2 Celkový počet zjištěných trestných činů ostatních a zbývajících v roce 2008 na našem území činil 72 385 případů, což představuje 21,1 % všech zjištěných trestných činů. Vzhledem k tak velkému rozsahu těchto dvou kategorií je otázkou, zda by si

1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

2

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

33

některé trestné činy z této oblasti, potažmo určitá část těchto trestných činů, nezasloužila větší pozornost a vlastní samostatnou statistickou kategorii. Zejména by se to mohlo týkat dopravních nehod z nedbalosti a maření výkonu úředního rozhodnutí.

2.6. Kriminalita mládeže Vzhledem k tomu, že jedním z nejvýznamnějších cílů každého státu v oblasti kriminality je pozitivní ovlivňování zločinnosti do budoucnosti, zejména ve smyslu snižování počtu spáchaných trestných činů, patří otázka kriminality mládeže mezi klíčové problémy, s nimiž se musí stát a jeho orgány vyrovnat. Správně zvolené právní, sociální, výchovné a vzdělávací nástroje v této oblasti totiž mohou vést nejen ke krátkodobým výsledkům, ale zejména ke snížení kriminality do budoucna.1 Kriminalita mládeže si zaslouží zvýšenou pozornost také proto, že vykazuje určité odlišnosti od kriminality dospělých. Velmi často může být způsobena pouhou neopatrností, nezkušeností či neodhadnutím následků určitého jednání. Zpravidla je též neplánovaná, či nedostatečně naplánovaná. Z hlediska závažnosti trestných činů, převažují u mládeže zpravidla trestné činy méně závažné, zejména drobné krádeže. Hlavním důvodem, proč je ale nutné této části kriminality věnovat zvláštní pozornost, je skutečnost, že při správně zvoleném nápravném prostředku či postupu, je možné mladého delikventa od dalšího páchání trestných činů odradit. Snahou v této oblasti by mělo být zejména vybalancování postihů vůči mládeži. Přílišná tvrdost sankcí by totiž mohla vést ke zcela odlišným výsledkům, než je zamýšlené. Naopak absence či nedostatečná tvrdost trestů by mohla u takovýchto jedinců vzbudit přesvědčení, že jim i v budoucnu trestná činnost vzhledem k jejich věku projde. Pro řešení kriminality mládeže je nutné poskytnout orgánům činným v trestním řízení a zejména soudům větší a zejména rozmanitější soubor trestních opatření, která budou moci vůči takovýmto osobám uplatňovat. Vzhledem ke značným odlišnostem mezi jednotlivými proviněními, ať již jde o jejich intenzitu, plánovitost, záměrnost, či následné chování pachatele, je nutné umožnit těmto orgánům individuálnější přístup při

1

Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí, Praha: IKSP, 2004, s. 3

34

trestání těchto osob. Cílem v této specifické oblasti kriminality by více než kde jinde totiž měla být náprava a řádné začlenění mladého člověk do společnosti.1 V souvislosti s kriminalitou mládeže je nejprve nutné vymezit některé základní termíny, s nimiž se zde setkáme. Pojem mládeže zahrnuje podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) ustanovení § 2 písm. b) děti mladší patnácti let a mladistvé, přičemž pojem mladistvého definuje tento zákon v § 2 písm. d) jako toho, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Kriminologie navíc ještě rozlišuje kategorie dětí předškolního věku, mladšího školního věku a staršího školního věku. Hranice mezi mladším školním věkem a starším školním věkem je vedena ve věkovém období jedenácti a dvanácti let. Tyto osoby mohou ovšem podle tohoto zákona spáchat pouze čin jinak trestný. V ustanovení § 89 odst. 1 se totiž dočteme, že dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. 2 Dalšími důležitými termíny, které se zde používají, jsou pojmy provinění a opatření, jež u mladistvých nahrazují termíny trestný čin a trest. Zvláštní kategorií osob, kterou trestní zákon ani zákon č. 218/2003 Sb. výslovně nezná, ale s níž se v kriminologii setkáme, jsou tzv. mladí dospělí. Jde o osoby plnoleté, které dosáhly věku 18 let, ale ještě nepřesáhly 24 let. Tuto skupinu osob zmiňujeme zejména v souvislosti s tím, že trestní zákon ve svém ustanovení 33 písm. b) hovoří o věku blízkém věku mladistvých jako o polehčující okolnosti. Podle současné soudní praxe se jím ale rozumí věk maximálně do 19 let.3 Zákon o soudnictví ve věcech mládeže vychází z myšlenky relativní, podmíněné trestní odpovědnosti. To znamená, že mladistvý je trestně odpovědný jen za předpokladu, že je schopen rozpoznat následky svého jednání a je zároveň schopen své jednání regulovat. Důležitým předpokladem pro trestní odpovědnost mladistvého tak není jen dovršení věku 15 let v době činu, ale navíc dosažení rozumové a mravní

1

Mládež v kriminologické perspektivě, Praha: IKSP, 2009, s. 5

2

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 452 453 3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 268

35

vyspělosti, která mu umožňuje rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a zároveň schopnost ovládat své jednání.1 Podíváme-li se na policejní statistiky, zjistíme, že v roce 2008 u nás bylo spácháno celkem 10 511 trestných činů či činů jinak trestných, jejichž pachateli byli mladiství anebo děti. Z podrobnějších statistik se pak dozvíme, že 2 783 činů jinak trestných měli na svědomí děti, zatímco mladiství spáchali zbývajících 7 728 trestných činů. Bez zajímavosti není ani pohled na procentuální zastoupení kriminality mládeže na celkové objasněné kriminalitě. Podle policejní statistiky z roku 2008 pachatelé z řad mládeže spáchali 8,2 % všech objasněných trestných činů. Z velké části šlo zejména o majetkovou kriminalitu. Mezi nejčastější případy přestoupení zákona patřily krádeže (§ 247 TZ), neoprávněné užívaní cizí věci (§ 249 TZ) a poškozování cizí věci (§ 257 a § 257b TZ). Přestože se v posledních letech můžeme ve sdělovacích prostředcích nezřídka setkat s názorem, že kriminalita mládeže i na začátku 21. století nadále dramaticky roste, není to pravda. To koneckonců dokládají čísla, která nám poskytuje Policie ČR. Z nich je patrné, že v poslední dekádě naopak došlo k výraznému snížení počtu spáchaných trestných činů či činů jinak trestných, jejímiž pachateli byla mládež. Jen pro srovnání uveďme, že v roce 2001 policie evidovala celkem 22 839 trestných či jinak trestných činů těchto osob. To představuje v horizontu sedmi let pokles o výrazných 54 %. Podíváme-li se na vývoj kriminality mládeže po roce 1989, zjistíme, že v mnohém kopíruje obecný trend, který jsme mohli sledovat v rámci kriminality celkové. I zde totiž v první polovině 90. let dochází k prudkému nárůstu počtu spáchaných trestných činů či činů jinak trestných osobami mladšími osmnácti let. Zatímco v roce 1989 bylo evidováno 13 993 skutků spáchaných těmito osobami, v roce 1993 to bylo již 29 354. Nejhorší situace byla z tohoto pohledu v České republice v roce 1996, kdy počet trestných činů či činů jinak trestných spáchaných mládeží dosáhl 34 778. Od tohoto roku však počet deliktů spáchaných těmito osobami každoročně klesá až na současných 10 551 trestných či jinak trestných činů. Při interpretaci těchto čísel však nesmíme zapomínat na legislativní změny, k nimž u nás v této době došlo. Zejména máme na mysli novelu trestního řádu, která nabyla 1

Ustanovení § 5 odst. 1 ZSVM

36

účinnosti 1. 1. 2002 a jež nově upravila hranici výše škody pro účely trestního řízení (z původních 2 000 Kč na současných 5 000 Kč). Díky tomu se z řady jednání, která byla původně trestnými činy, staly pouhé přestupky. Druhou výraznou změnou, k níž v této době došlo, bylo přijetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2004. Za zmínku stojí i skutečnost, že současná generace dětí a mladistvých je početně slabší, než generace předcházející, tzv. Husákových dětí. Specifickým problémem, o němž se v souvislosti s mládeží stále více hovoří, je násilí na školách, ať již ve formě nevhodného chování vůči učitelům či přibývajících útoků, jejichž cílem je způsobit smrt většího počtu spolužáků či učitelů. Tato problematika si jistě zasluhuje hlubší pozornost. Nejen pro fatální důsledky těchto činů, ale též pro rozdíly, jimiž se tyto skutky liší od běžné kriminality mládeže. První odlišností, které si v případě masových vražd na školách můžeme povšimnout, je plánovitost, která obvykle u kriminality dětí a mladistvých chybí nebo je značně nedostatečná. Zde však hraje stěžejní roli. Pachatel totiž zpravidla realizuje svůj plán teprve po mnohatýdenních či mnohaměsíčních přípravách, kdy systematicky vyhledává informace o podobných činech, shání vhodné nástroje k spáchání takového činu, či si vytypovává ideální čas pro realizaci svého skutku. Druhou odlišností je osoba pachatele. Nezřídka se totiž při následném vyšetřování zjistí, že pachatelem takovéhoto činu byl žák mající dobré studijní výsledky, u něhož nikdy nenastaly výraznější problémy s chováním, pochází z úplné a dobře fungující rodiny a v kolektivu spolužáků je oblíbený. Pro snížení tohoto zvláštního druhu kriminality bude do budoucna nutné zejména pochopit příčiny, proč k těmto tragickým událostem vůbec dochází. Co vede pachatele z řad dětí a mladistvých k takto brutálnímu jednání? Důvodů může být celá řada, od ryze osobních až po celospolečenské. Často bývají zmiňovány zejména tyto: větší individualismus, který ve svém výsledku vede k rozpadu mezilidských vztahů a citové otupělosti, zájem na dosažení vlastních cílů bez ohledu na ostatní a s tím související orientace společnosti výhradně na materiální statky, zvýšený tlak rodičů na školní úspěchy dětí, jednodušší dostupnost zbraní, snazší plánovitost díky moderním komunikačním prostředkům, reportáže v médiích, které mohou posloužit jako vzor apod. Všechny tyto aspekty se určitou měrou mohou podílet na rozhodnutí a uskutečnění takovéhoto zločinu, avšak těžko mohou být spouštěcím momentem, který 37

přinutí mladého jedince k takto radikálnímu jednání. Je tedy otázkou, co vlastně vede mladé lidi k těmto činům. Velmi často to můžeme být skrytá, zato však dlouhodobá a kumulovaná frustrace, zloba či nenávist. Otázka však zůstává stále stejná, kde se tyto pocity v některých mladistvých berou?

2.7. Kriminality žen V současné době se stále více hovoří o nutnosti věnovat zvláštní pozornost kriminalitě žen, a to nejen vzhledem k tomu, že podíl ženské kriminality na kriminalitě celkové v posledních letech v západní Evropě výrazně roste, ale též kvůli odlišnostem, jež jsou pro kriminalitu žen příznačné. Vysvětlit příčiny rozdílného stavu a struktury mužské a ženské kriminality se v minulosti snažila řada teorií. První pokusy o vysvětlení genderového aspektu kriminality se datují na konec 19. století, kdy se vycházelo z myšlenky, že rozdíly v kriminalitě mužů a žen jsou dány zejména odlišnostmi biologickými. Později se však objevily teorie, které se pokoušely vysvětlit ženskou kriminalitu rozdílnostmi psychickými. Zejména se v této souvislosti zmiňovala odlišná motivace žen při páchání trestné činnosti mající původ velmi často v oblasti emocí. Rozvoj psychologických teorií kriminálního chování stavěl zpočátku na dvou vlivných psychologických školách, a sice na psychoanalýze a behaviorismu.1 Třetí významnou názorovou skupinu tvoří environmentalistická teorie, do níž řadíme zejména koncepci sociologickou opírající se o vliv vnějších sil představovaných zejména sociálními, kulturními a politicko-ekonomickými faktory. Příčinu rozdílů mezi kriminalitou mužů a žen vidí představitelé této teorie především v odlišné socializaci. Ženy se podle těchto názorů dopouštějí méně trestných činů z důvodu rozdílné výchovy, která vede ženy k menší agresivitě. Zajímavý pohled na kriminalitu žen přináší etiketizační teorie, která se domnívá, že kriminalita mužů a žen je v podstatě stejně velká.

1

BLATNÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti, Praha: IKSP, 2007, s. 12

38

Poslední názorový proud, který na tomto místě zmíníme, vychází z myšlenky, že rozdíly mezi ženskou a mužskou kriminalitou jsou způsobeny větším množství různorodých příčin. Tuto teorii obecně nazýváme jako vícefaktorovou. Na otázku: „Proč je kriminalita žen odlišná od kriminality mužů?“, můžeme odpovědět velmi jednoduše: „Protože je páchána ženami.“ A proč ženy páchají méně trestných činů a soustředí se na jiné delikty než muži? Přeci protože mezi muži a ženami existuje řada odlišností, jsou to rozdíly biologické, psychologické, sociální a mnohé další. V dalším textu se zaměříme na strukturu a vývoj ženské kriminality v České republice od roku 1989 až dodnes. Podle kriminální statistiky je u nás zastoupení žen mezi pachateli trestných činů relativně nízké, pohybuje se mezi 8 – 11 % ze všech stíhaných, obžalovaných i odsouzených pachatelů. Ve srovnání s cizinou patříme k zemím s nižším zastoupením žen mezi pachateli trestných činů. Jednou ze zvláštností kriminality žen, je orientace převážně na méně závažnou majetkovou trestnou činnost. Ženy jsou nejčastěji stíhány za krádeže prosté a kapesní. Kromě nich se hojně objevují i zpronevěry, podvody, zanedbání povinné výživy, porušování domovní svobody, výtržnictví, podílnictví, ublížení na zdraví a útoky na veřejného činitele.1 Podíváme-li se na vývoj kriminality žen na našem území, zjistíme, že od roku 1990 počet odsouzených žen v podstatě nepřetržitě roste. Zatímco v roce 1990 bylo podle statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR odsouzeno 1 866 žen, v roce 2000 to bylo již 6 961 a v roce 2007 dokonce 9 392 žen. Přesto v prvních porevolučních letech díky extrémnímu nárůstu počtu registrovaných trestných činů klesal podíl kriminality žen na celkové kriminalitě. Nejnižší podíl odsouzených žen byl zaregistrován v roce 1995, kdy činil 8,3 % ze všech odsouzených. Od začátku 21. století však podíl ženské kriminality znovu výrazně stoupá. V roce 2006 představovaly ženy 14,3 % všech známých pachatelů pro tento rok. V roce 2007 se tento podíl snížil na 12,4 %. Z justiční statistiky lze vyčíst, že nejčastějším trestným činem, kterého se ženy od roku 1999 dopouštějí, je trestný čin podvodu (§ 250 TZ). Trestný čin krádeže, který statistikám kriminality žen dlouhodobě vévodil, tím byl odsunut až na druhou příčku. V roce 2006 bylo za podvod podle § 250 TZ a pojistný podvod podle § 250a TZ 1

BLATNÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti, Praha: IKSP, 2007, s. 38

39

odsouzeno 1055 žen. Za úvěrový podvod podle § 250b TZ bylo v tomtéž roce odsouzeno neuvěřitelných 3 241 žen. Na pomyslné druhé příčce se umístil trestný čin krádeže podle § 247 TZ, za nějž bylo odsouzeno 1 630 žen. Za zanedbání povinné výživy podle § 213 TZ bylo odsouzeno zhruba 600 žen, za drogové delikty odhadem 400 žen, za zpronevěru podle § 248 TZ bylo odsouzeno 364 žen, za ohrožení mravní výchovy mládeže podle § 217 TZ cca 300 žen, za maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 TZ taktéž 300 žen a za výtržnictví podle § 202 TZ celkem 162 žen. Pokud jde o závažné násilné trestné činy, tak za vraždu bylo v roce 2006 odsouzeno 17 žen, za loupeže 117 žen a za úmyslné ublížení na zdraví 160 žen.1 Pokud však budeme hovořit a stavu a struktuře ženské registrované kriminality, je třeba mít na paměti, že statistiky věnované této problematice relativizuje kriminalita latentní. Většina odborníků se totiž domnívá, že latentní kriminalita je u žen výrazně vyšší než u mužů. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by podíl žen na trestné činnosti mohl být výrazně vyšší, než jak se dnes domníváme. Pokud bychom v této práci měli predikovat vývoj kriminality žen v České republice v následujících letech, zřejmě bychom se přiklonili k tvrzení, že podíl odsouzených žen bude do budoucna, stejně jako je tomu ve většině západních zemí, stagnovat či mírně stoupat. Hlavním důvodem pro toto tvrzení je postupující emancipace žen a relativně stabilní ekonomická, politická a sociální situace v České republice i v okolních státech. Pro ilustraci uveďme, že například ve Spolkové republice Německu byl v roce 2008 podíl žen na objasněné kriminalitě 24,4 %.2

3. Vývoj kriminality v ČR

3.1. Vývoj celkové kriminality v ČR Zodpovězení otázky, jakým způsobem se na našem území vyvíjela registrovaná kriminalita v posledních dvaceti letech, patří mezi stěžejní úkoly, s nimiž se musíme 1

MAREŠOVÁ, A., a kol., Výzkum prvovězněných žen, Praha: IKSP, 2009, s. 10 a 17

2

BUNDESKRIMINALAMT, Police Crime Statistics 2008, Federal Republic of Germany, s. 18

40

v této práci vypořádat. Důležité je zejména odhalení příčin, proč se počet registrovaných trestných činů měnil, tak jak se v minulosti měnil. Pochopení zákonitostí ve vývoji kriminality v České republice nám může být prospěšné především proto, abychom mohli předvídat a zejména aktivně ovlivňovat míru výskytu kriminality ve společnosti do budoucna. Na základě těchto dat můžeme také zhodnotit, zdali dříve přijatá opatření či některé legislativní změny provedené v minulosti, měly takový dopad, jaký se od nich očekával, či nikoli. Podíváme-li se na dynamiku kriminality v České republice za posledních dvacet let, zjistíme, že počet registrovaných trestných činů prošel zajímavým vývojem, který byl ovlivněn zásadními politickými, ekonomickými a legislativními změnami, k nimž u nás v této době došlo. Před rokem 1989 se počet registrovaných deliktů u nás dlouhodobě pohyboval v rozmezí 100 000 až 125 000. Mezi delikty se však podle zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech řadily nejen trestné činy, ale též přestupky. Po roce 1989 však počet registrovaných trestných činů rapidně stoupá. Zatímco v roce 1989 policie evidovala jen 120 768 trestných činů, v následujícím roce to bylo již 216 852 zjištěných trestných činů. To představuje během jednoho jediného roku nárůst celkové registrované kriminality o 79,5 %. Tento trend spočívající v prudkém vzestupu počtu zjištěných trestných činů pokračoval až do roku 1993, kdy bylo policií zaregistrováno celkem 398 505 trestných činů. Srovnáme-li to s rokem 1989, zjistíme, že celková kriminalita v tomto období vzrostla o 230 %. Za tímto negativním vývojem můžeme vidět zejména dramatické společenské změny, k nimž v těchto letech došlo. Výrazně se snižuje všeobecná kontrola obyvatelstva, dochází k oslabení represivního aparátu státu, jsou započaty zásadní právní změny. Svůj vliv měla i rozsáhlá amnestie prezidenta republiky. Za růstem celkové kriminality v 90. letech můžeme vidět zejména růst kriminality majetkové, jejíž podíl se v tomto období neustále zvyšoval. V roce 1993 činil dokonce více jak 80 %.

41

Pramen: policejní statistika

Po jednorázovém snížení počtu registrovaných trestných činů v roce 1994, dochází v následujících letech k opětovnému růstu celkové kriminality. Ten již ale není tak prudký, jako v předcházejícím období. Nejhorší situace v oblasti kriminality byla evidována v roce 1999, kdy bylo policií zjištěno 426 626 trestných činů. Na začátku 21. století se však tento trend konečně obrací a my můžeme sledovat pokles počtu zjištěných trestných činů až na současných 343 799 registrovaných trestných činů. Problematice, které je třeba věnovat zvláštní pozornost, je míra objasněnosti trestných činů. Zatímco v předlistopadové éře činila míra objasněnosti u zjištěných trestných činů zhruba 80 % (v roce 1989 to bylo kupříkladu 77,5 %), po revoluci se míra objasněnosti výrazně propadá. Nejhorší situace u nás byla přitom zaregistrována v roce 1992, kdy se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit pouze 31,4 % registrovaných trestných činů. To souvisí zejména s rostoucí majetkovou kriminalitou, u níž je dlouhodobě nízká míra objasněnosti. Od roku 1992 se u nás ale z tohoto pohledu situace zlepšuje. Nejlepší byla v roce 2001, kdy se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 46,5 % zjištěných trestných činů. Od tohoto roku však objasněnost opět klesá, výrazněji především v posledních třech letech, kdy se propadá až na 42

současných 37,2 %.1 Za tímto propadem můžeme vidět zejména snižující se objasněnost v rámci hospodářské kriminality. Pro srovnání uveďme, že v sousedním Slovensku činila míra objasněnosti 43,6 % registrovaných trestných činů a v Německu dokonce 54,8 %. Po roce 1989 se také významně mění struktura registrované kriminality na našem území. V první polovině 90. let můžeme sledovat prudký nárůst počtu zjištěných majetkových trestných činů. S tím ruku v ruce roste i její podíl na kriminalitě celkové. Zatímco v roce 1989 tvořila majetková kriminalita 46,9 % celkové kriminality, v roce 1993 to bylo již 82,1 %. Od roku 1993 však podíl majetkových trestných činů výrazně klesá. Naopak stoupá podíl hospodářských trestných činů. K určité stabilizaci v oblasti struktury kriminality dochází v České republice na přelomu tisíciletí. Podíl násilné, mravnostní a hospodářské kriminality se v posledních letech takřka nemění. K poklesu nadále dochází u majetkových trestných činů, naopak výrazně stoupá podíl tzv. kriminality ostatní a zbývající, která dnes tvoří již 21,1 % kriminality celkové. Příčiny tohoto trendu se pokusíme vysvětlit v následujících kapitolách, které se podrobněji věnují jednotlivých druhům kriminality.

3.2. Vývoj násilné kriminality v ČR Jak jsme již výše vícekrát zmínili, obecným trendem, s nímž se po roce 1989 na našem území setkáváme, je strmý vzestup všech základních typů kriminality, ať již jde o kriminalitu násilnou, mravnostní, majetkovou či hospodářskou. V případě násilné kriminality můžeme v průběhu 90. let pozorovat postupný nárůst, který končí v roce 1998, kdy se počet zjištěných násilných trestných činů zastavil na čísle 23 464. Pro srovnání uveďme, že v roce 1989 bylo policií na našem území evidováno pouhých 11 956 násilných trestných činů. To znamená, že za období necelých deseti let, se počet zjištěných násilných trestných činů u nás takřka zdvojnásobil. Zajímavé je zejména zaměřit se na rok 1990, tedy první porevoluční rok. V tomto roce totiž došlo k prozatím nejvyššímu nárůstu počtu registrovaných násilných trestných činů. Oproti roku 1989 se

1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 2008

43

počet zjištěných případů násilné kriminality zvýšil o celých 5 856, což představuje jednorázový nárůst o 150 %. S prudkým nárůstem kriminality po roce 1989 úzce souvisí problematika amnestií prezidenta republiky. Přestože se toto rozhodnutí zpravidla týká jen velmi omezeného počtu osob, rok 1990 byl z tohoto pohledu velkou výjimkou. Dříve než se ale pustíme do hlubšího výkladu dané problematiky, vymezme si vůbec, co to amnestie je. Obecná definice nám říká, že pod tímto termínem rozumíme pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. K platnosti amnestie je v dnešní době třeba spolupodpisu předsedy vlády nebo pověřeného ministra.1 Václav Havel během svého prezidentování využil této pravomoci třikrát a to v letech 1990, 1993 a 1998. Mnoho ohlasů vzbudila především jeho první amnestie, která nevyžadovala spolupodpisu předsedy vlády nebo pověřeného ministra, jak je tomu dnes. Byla vyhlášena 1. 1. 1990 rozhodnutím presidenta republiky č. 1/1990 Sb. u příležitosti jeho zvolení do této funkce. Na základě ní byly prominuty tresty do dvou let u úmyslných trestných činů, resp. do tří let u nedbalostních trestných činů a v případě trestů úhrnných a souhrnných. Z údajů Vězeňské služby ČR vyplývá, že na základě této rozsáhlé amnestie bylo propuštěno celkem 23 260 vězňů.2 Pro lepší dokreslení tehdejší situace jen dodejme, že celkový počet vězňů v Československu se v roce 1990 pohyboval okolo 31 000. Z toho plyne, že na základě rozhodnutí prezidenta republiky byly propouštěny tři čtvrtiny všech nepodmíněně odsouzených. To se samozřejmě ihned projevilo na růstu počtu registrovaných trestných činů v roce 1990. Propuštěné osoby v tomto roce spáchaly 9 % všech zjištěných trestných činů, to je více jak 15 000 trestných činů. Byly mezi nimi jak zločiny bagatelní povahy, tak nejzávažnější násilné trestné činy směřující proti životu a zdraví osob. Řada dalších kriminálních jednání byla těmito osobami spáchána i v následujících letech. Na vypracování amnestie se podíleli významní právníci jako Otakar Motejl, Pavel Rychetský, Petr Uhl, či Dagmar Burešová, díky čemuž mohla být amnestie vypracována velmi rychle, během pouhých dvou dní. 1

Encyklopedie Wikipedie, Heslo: Amnestie

2

Statistika Vězeňské služby České republiky

44

Na obranu prezidentské amnestie musíme ale poznamenat, že porevoluční roky představovaly velmi hektickou dobu, která si vyžadovala rychlá a razantní řešení. Obzvláště pak v této oblasti, kde hrozilo, že by doutnající problémy vězeňství mohly postupně přerůst až v celonárodní vzpouru. Přesto se amnestie měla s největší pravděpodobností týkat výhradně politických vězňů a osob, které spáchaly méně závažné trestné činy a ne takto rozsáhlého okruhu pachatelů trestných činů. Havlovy další amnestie z let 1993 a 1998 již takové kontroverze nevyvolaly, neboť se týkaly relativně malého počtu osob (130 a 955). Podíváme-li se na vývoj v oblasti násilné kriminality v následujících osmi letech, můžeme zde vysledovat trvalý avšak pozvolnější nárůst zjištěných případů. Výjimku představuje roku 1992, kdy došlo oproti roku 1991 k mírnému 0,8 % poklesu.

Pramen: policejní statistika

Po roce 1998 již v oblasti násilné kriminality nemůžeme hovořit o jednotném trendu. Zatímco v letech 1999 až 2001 docházelo k mírnému snižování evidovaných případů násilných trestných činů, hned vzápětí, v roce 2003, můžeme sledovat nárůst. Křivka registrovaných násilných trestných činů v dalších letech oscilovala mezi vyššími a nižšími hodnotami. Nejvyšší počet zjištěných násilných trestných činů byl 45

zaznamenán v roce 2004, kdy dosáhl počtu 23 579. Od tohoto roku násilná kriminalita v České republice klesá až na současných (v roce 2008) 17 875 registrovaných případů. Při interpretaci těchto čísel je důležité si uvědomit, že policejní statistika nám ukazuje jen jednu část kriminality, a sice kriminalitu registrovanou, zatímco latentní kriminalita je nám zcela skrytá. To také ztěžuje hodnocení vývoje násilné trestné činnosti na našem území. Obecně však lze uzavřít, že zlomovým rokem v dějinách české násilné kriminality byl rok 1990, kdy došlo k náhlému prudkému nárůstu této části kriminality. Interpretovat vývoj v následujících letech je již obtížnější, za vyšším počtem zjištěných trestných činů totiž nemusí vždy stát skutečné zvýšení počtu kriminálních činů, naopak může být způsobeno lepší prací policie a dalších orgánů činných v trestním řízení, kterým se více daří tuto činnost odhalovat a v některých případech i objasňovat. Zvýšený počet registrovaných násilných trestných činů, tak může být důsledkem snižující se latence v této oblasti. Této domněnce nahrává i skutečnost, že v průběhu 90. let se dlouhodobě zvyšovala úspěšnost při objasňování těchto činů. Zatímco v roce 1990 činila míra objasněnosti 71 % zjištěných násilných trestných činů, v roce 1998 to bylo již 81,8 %. Pozvolný nárůst zjištěných násilných trestných činů v letech devadesátých se v tomto zorném úhlu jeví jako výsledek zlepšující se práce policejního a justičního aparátu a částečného, ale nepříliš velkého nárůstu skutečné kriminality. Další zajímavou etapu ve vývoji násilné kriminality na našem území můžeme pozorovat od roku 2004 až do současnosti. V těchto letech počet zjištěných násilných trestných činů dlouhodobě klesá. V roce 2008 dokonce až na úroveň z roku 1990. Při interpretaci těchto dat se musíme podívat na širší souvislosti tohoto období. Česká republika v těchto letech dokončuje svůj integrační program, 1. května 2004 se stává integrální součástí Evropské unie, 21. prosince 2007 vstupuje do schengenského prostoru a otevírá tak svým sousedům své hranice. To samozřejmě znamená velké změny jednak ve fungování státu jako takového, ale i v oblasti trestního práva a kriminality. Na jedné straně dochází k prohlubování mezinárodní spolupráce v oblasti potírání zločinnosti, na druhé straně však otevření hranic znamená větší nebezpečí možného růstu počtu registrovaných trestných činů, neboť větší otevřenost vede i k větší migraci obyvatel a k jejich náročnější kontrole. Z vlastních novodobých dějin můžeme dovodit, že každé uvolnění či větší otevřenost 46

státu sebou zpravidla nese i problém vzrůstající kriminality. Tak tomu bylo v roce 1989 a dalo se čekat, že částečně, ovšem ne v takovém rozsahu, k určitému nárůstu počtu zjištěných trestných činů dojde i po vstupu České republiky do schengenského prostoru. Překvapivě se tak ale nestalo. V souvislosti se začleňováním České republiky do Evropského společenství a se stále větší otevřeností naší země pracovníkům z jiných států, dochází v letech 2004 až 2008 k prudkému nárůstu počtu cizinců s trvalými nebo dlouhodobými pobyty nad 90 dní na našem území. Zatímco v roce 1993 v České republice žilo 78 000 takovýchto osob, v roce 2008 to je již 483 000, tedy více jak šestinásobek. K tomuto prudkému nárůstu došlo zejména v posledních čtyřech letech. V roce 2004 u nás kupříkladu žilo ještě pouhých 254 000 takovýchto osob. 1 Nejpočetněji zastoupenými národnostmi dnes jsou ukrajinská (131 965 osob), slovenská (70 034 osob) a vietnamská (60 258 osob). I tento aspekt by - vzhledem k tomu, že tyto osoby (zejména pak Ukrajinci) mají zpravidla nižší dosažené vzdělání a nacházejí se v špatné sociální situaci – nahrával tomu, že se počet zjištěných násilných trestných činů bude v posledním období mírně zvyšovat, přesto je opak pravdou. Proč tedy počet zjištěných násilných trestných činů v posledních letech tak výrazně klesá? Zavedly se nějaké nové převratné preventivní či represivní nástroje, které pachatele od trestné činnosti více odradí? Zefektivnila se zásadním způsobem práce policie a dalších orgánů činných v trestním řízení, nebo máme příčinu hledat někde jinde? Podíváme-li se podrobněji na orgány činné v trestním řízení, zjistíme, že k nejradikálnějším změnám došlo za poslední roky u policie. Na podzim roku 2006 byla v České republice započata její reforma, která by měla trvat až do začátku roku 2012. V jejím rámci má také dojít k zeštíhlení policejního sboru. To je poněkud zarážející, neboť policie u nás dlouhodobě bojuje s podstavem. Na začátku roku 2007 policii chyběly bezmála dvě tisícovky policistů, na konci roku to ovšem bylo již více jak pět tisíc.2 Prozatímním výsledkem policejní reformy je také odchod služebně starších a zkušenějších lidí, kteří se policejní práci věnovali po celý život, díky čemuž získali 1

Statistika Českého statistického úřadu, Počet cizinců v ČR

2

Personální stav PČR v roce 2007

47

neocenitelné praktické zkušenosti, které nově nastupujícím policistům zákonitě chybí. Z letošních statistik jasně vyplývá, že od policie nejčastěji odcházejí policisté, kteří si u policie odsloužili více jak třicet let. Nejčastější věkovou skupinou, která policejní sbory opouští, je především ve věku od 50 – 59 let.1 Vážná je situace především u elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a protikorupční policie, v obou případech se tyto důležité policejní složky v loňském roce potýkaly se zhruba deseti procentním podstavem. Přestože se v mnohých sdělovacích prostředcích objevily zprávy o tom, že by se situace uvnitř Policie České republiky měla v letošním roce zlepšit, nic tomu prozatím nenasvědčuje. Ze statistik zveřejněných v polovině roku totiž jasně vyplývá, že počet policistů se příliš nezvyšuje a policii stále chybí 4 728 příslušníků. K tomu je ovšem třeba dodat, že k největší vlně odchodů zpravidla dochází ke konci roku. Podle šéfa personalistiky na policejním prezidiu Romana Fidlera by tak na začátku příštího roku mohlo u policie sloužit o dalších zhruba 2 000 policistů méně. Tím by se podstav prohloubil až na téměř 7 000 příslušníků.2 Znepokojivá je zejména situace v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kde v letošním roce došlo k dalšímu výraznému snížení počtu příslušníků. Z předpokládaných 507 policistů, kteří zde měli sloužit, jich u tohoto útvaru zůstalo již jen 386. To znamená podstav téměř 25 %. Nedostatek policistů se negativně odráží zejména v míře objasněnosti násilných trestných činů. Zatímco v roce 2001 byla objasněnost u těchto trestných činů 81,9 %, v roce 2006 to bylo již jen 73,2 %. V následujících dvou letech však následoval další relativně markantní propad. V roce 2007 poklesla míra objasněnosti u zjištěných násilných trestných činů na 66,3 % a o rok později na 62,9 %. Srovnáme-li rok 2001 s rokem 2008 v absolutních číslech, pak půjde o pokles o 36,8 %. Vzhledem k těmto negativním statistikám se lze důvodně domnívat, že za poklesem registrovaných násilných trestných činů nestojí ani tak reálný úbytek násilné kriminality, jako spíše skutečnost, že o řadě případů se policie vůbec nedozví. Celková kriminalita se tak zřejmě příliš nemění, co se však mění je poměr latentní a registrované kriminality, bohužel ve prospěch kriminality latentní. 1

Personální stav PČR v roce 2009 – Úbytky ze služebního poměru

2

Personální stav PČR v roce 2009

48

Neméně zajímavou kapitolou, která si jistě zasluhuje hlubšího výkladu, je období po pádu komunismu v roce 1989, neboť zde během jednoho jediného roku došlo k prudkému nárůstu všech částí kriminality a to mnohdy o stovky procent. Vzhledem k tak výraznému nárůstu kriminality je třeba ptát se po příčinách takového vývoje. S rokem 1989 a léty bezprostředně následujícími je spojena řada společenských, politických, ekonomických a legislativních změn. Tyto překotné změny ve fungování státu a společnosti téměř vždy znamenají určitý destabilizační prvek. Mění se hodnoty společnosti a s nimi se též přetváří legislativní rámec, v němž společnost existuje. Některé trestné činy jsou zrušeny, řada trestných činů je naopak nově zavedena. Nadto dochází k velkému přeskupování majetku a politické moci. To vše nahrává tomu, aby v takovémto proměnlivém období docházelo k nárazovému zvýšení kriminality. To však platí především pro oblast trestné činnosti majetkové a hospodářské. Trochu jiná je situace v případě kriminality násilné a mravnostní, kde by politické a ekonomické změny neměly mít na výši zjištěných trestných činů tak zásadní vliv, neboť zde společnost více méně své hodnoty po roce 1989 nemění. Je tedy otázkou, co stálo v roce 1990 za tak prudkým nárůstem registrovaných násilných trestných činů. Svůj vliv mohla mít výše naznačená amnestie prezidenta republiky z roku 1990, či zrušení trestu smrti, k jehož významu se dostaneme v dalším výkladu. Jako nejpravděpodobnější se ovšem zdá být myšlenka, že nárůst v této oblasti byl způsoben zejména sníženou kontrolou ze strany státu a jeho represivního aparátu. To však odhaluje o společnosti a zejména pak o jejích občanech nepříjemnou pravdu, a sice, že relativně nízká míra kriminality za minulého režimu byla dosažena zejména zvýšenou kontrolou. Jakmile tato kontrola pominula, začali lidé ihned hojněji porušovat zákon. Demokratizace společnosti tak s sebou sice na jedné straně přinesla větší svobodu a volnost lidí při rozhodování, na druhé straně však znamenala zvýšení kriminality. Obzvláště zajímavé je v této souvislosti podívat se na vývoj vražednosti v České republice, neboť trestný čin vraždy v průběhu let nedoznal prakticky žádných legislativních změn. Jak za minulého režimu, tak i dnes, je shodně považován za jeden ze společensky nejnebezpečnějších trestných činů. Zatímco v roce 1989 bylo na našem území zaznamenáno pouhých 126 případů vraždy podle § 219, 220 TZ, o rok později to již bylo 212 případů, což představuje 49

nárůst o 68,2 %.1 Takovýto jednorázový skokový nárůst bychom po revoluci asi bohužel očekávali. Předpokládali bychom však, že se nárůst v následujících několika málo letech ustálí na určité hranici a na té se bude dlouhodobě držet. To se však nestalo. Počet vražd v České republice totiž vytrvale stoupal až do roku 1998, kdy bylo zaregistrováno celkem 313 případů vraždy. Za devět let tak vražednost vzrostla o takřka 150 %. Teprve od roku 1999 můžeme hovořit o oné klesající či alespoň setrvalé tendenci. Je třeba ptát se po příčinách takového to vývoje. Je dnešní stav zapříčiněný menší váhou lidského života, zvyšující se brutalitou ve společnosti, ztrátou základních hodnot, nebo větší rolí peněz v lidském životě? Z dlouhodobého hlediska se na růstu vražednosti podílejí zřejmě všechny výše naznačené faktory. To však nevysvětluje jednorázový nárůst vražednosti mezi léty 1989 a 1990, neboť v horizontu jednoho jediného roku se nemůže tak výrazným způsobem proměnit základní hodnotový žebříček lidí. K tomu je zapotřebí delšího časového období. Co to může značit? Zejména to, že řada lidí takovýto morální žebříček, v němž jednu z nejvyšších hodnot tvoří právo na život, postrádala již před rokem 1989 a jediným důvodem, proč dodržovala platný právní řád, byla zvýšená míra kontroly a vysoká pravděpodobnost, že v případě spáchání takovéhoto trestného činu bude pachatel dopaden. S trestným činem vraždy úzce souvisí problematika trestu smrti, jakožto nejvyššího trestu, který lze za přestoupení zákona udělit. Podíváme-li se na historii této sankce na našem území, zjistíme, že ho znala, jak první republika, tak období komunistické totality. Trest smrti byl na našem území definitivně zrušen až v roce 1990 zákonem č. 175/1990 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 7. 1990. V roce 1991 byl také výslovně zakázán ústavně, v čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Kromě ústavněprávního zákazu se Česká republika zavázala k nepoužívání trestu smrti ratifikací Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy v roce 1992. Za dobu trvání Československa, nepočítáme-li do tohoto období éru německé okupace, bylo k trestu smrti odsouzeno celkem 1 217 lidí. Největší část v letech 1950 – 1960. Za trvání první republiky bylo možné tento trest uložit pouze při stanném právu

1

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 1989 a 1990

50

nebo u doživotně odsouzeného, který opětovně spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen. V letech 1918 až 1933 bylo u nás popraveno pouhých devět lidí. Nahlédneme-li do čísel hovořících o vykonávání trestu smrti v bývalém Československu v letech 1945 – 1989 zjistíme, že v tomto období byl tento trest udělen celkem v 1 176 případech. Za vraždu bylo v letech 1948 až 1989 popraveno celkem 192 pachatelů. Po válce na základě retribučních dekretů byl trest smrti udělen v rozmezí let 1945 - 1949 v 738 případech a jeden v roce 1958. Za velezradu a souběh velezrady a vyzvědačství bylo od roku 1950 do roku 1960 popraveno 173 lidí. Za souběh velezrady a vraždy 57 pachatelů. Po roce 1960 nebyl již nikdo, vyjma jednoho jediného případu, popraven za jiný trestný čin než za vraždu. Poslední poprava se v České republice naposledy uskutečnila 2. února 1989, na Slovensku 8. června 1989.1 Vzhledem k tomu, že po roce 1989 na našem území došlo k prudkému nárůstu počtu spáchaných vražd, je otázkou, zdali se na tomto trendu částečně nepodílelo rozhodnutí o zrušení trestu smrti. K jednoznačným závěrům však nedojdeme, zejména proto, že dodnes nebyla vypracována žádná studie, která by jednoznačně prokázala odstrašující účinek trestu smrti. Takovýto vliv je diskutabilní, neboť většina spáchaných vražd není předem naplánovaná. Připomeňme jen některé argumenty vznášené pro a proti zavedení trestu smrti. Pro zavedení trestu smrti hovoří zejména fakt, že výsledkem tohoto trestu je zabránění recidivy ze strany pachatele. Naproti tomu však stojí riziko nevratnosti takovéhoto rozhodnutí a nemožnost v případě omylu takového pachatele osvobodit. Trest smrti může být chápán jako spravedlivá sankce tam, kde se pachatel dopustí zvlášť brutálního či opakujícího se trestného jednání. Proti tomu lze namítnout nemorálnost takového jednání, neboť trest smrti je v podstatě vraždou na úrovni státu. Někdy bývá v této souvislosti zmiňována i ekonomická stránka tohoto trestu. Zatímco věznění vrahů je z pohledu státu relativně velmi nákladné, trest smrti vyjde stát mnohem levněji. Pro trest smrti hovoří zejména nebezpečnost některých pachatelů trestných činů pro společnost. Existuje zde totiž nadále reálné nebezpečí, že po propuštění bude pachatel svoji trestnou činnost opakovat. Ani trest doživotí v tomto smyslu neznamená pro společnost naprosté bezpečí. Vězeň bude po celou dobu výkonu svého trestu představovat nebezpečí

1

Statistika Vězeňské služby České republiky

51

především pro ostrahu věznice. Navíc zde pořád existuje možnost, že se pachateli podaří uprchnout na svobodu, kde bude v páchání trestné činnosti pokračovat. Proti trestu smrti naopak hovoří nedokonalosti soudního systému a dokazování, které mohou vyústit až k nesprávnému závěru, tzv. justičnímu omylu. Často je také zmiňována možnost zneužitelnosti trestu smrti k politickým či jiným cílům, jejichž výsledkem je tzv. justiční vražda. Při sankcionování zvlášť závažných trestných činů a zejména pak vražd, se nám nabízejí tři možné varianty řešení. Za prvé je to uložení dlouhého trestu odnětí svobody, za druhé je to uložení doživotního vězení a za třetí je to udělení trestu smrti. Všechny tresty ale mají své problematické stránky. Trest odnětí svobody sice na jedné straně dává pachateli možnost napravit se, na druhé straně mu však umožňuje v budoucnu trestnou činnost opakovat. Trest doživotí naopak resocializační stránku zcela postrádá. Navíc pachatel je nadále potenciálním zdrojem nebezpečí pro společnost. Stinnou stránkou trestu smrti je jeho nevratnost a zneužitelnost. Na druhou stranu jednou provždy likviduje společenské nebezpečí, které pachatel představuje. Je zřejmé, že argumenty pro i proti trestu smrti jsou velmi přesvědčivé. Obě možná řešení, v podobě zrušení či naopak znovuzavedení trestu smrti, nejsou bez úskalí. Záleží především na hodnotovém žebříčku každého z nás a na tom, kterému argumentu nakonec přisoudíme nejvyšší důležitost, který nakonec převáží misky vah na tu nebo onu stranu. Nejlepším řešením bývá zpravidla to, které se pohybuje uprostřed obou proudů. V daném případě by to pravděpodobně znamenalo znovuzavedení trestu smrti, který by bylo možné, obdobně jako za první republiky, udělit jen výjimečně a za splnění speciálních podmínek. Zejména by bylo nutné omezit trest smrti pouze na případy vraždy, respektive i na trestné činy teroru, teroristického útoku, obecného ohrožení či genocidia v případě, že pachatel při páchání tohoto trestného činu úmyslně jiného usmrtí. Možnost ukládat tuto sankci za jiné trestné činy, jako například za vlastizradu či velezradu, je nutné předem odmítnout, neboť jde o trestné činy politické, které mohou a v praxi také často bývají zneužívány. Druhou podmínkou by zřejmě měla být recidiva, tedy skutečnost, že pachatel již stejný čin jednou spáchal, potažmo rozšířit možnost užití trestu smrti pro případy vícenásobné vraždy spáchané zvlášť zavrženíhodným způsobem. Třetí podmínka by měla spočívat v nemožnosti nápravy pachatele. 52

Formulování těchto podmínek by mělo odstranit většinu argumentů hovořících proti trestu smrti. Možnost justiční vraždy se u vícenásobné vraždy či v případě recidivisty, jeví jako velmi nepravděpodobná. Nemožnost zneužití trestu smrti k politickým či jiným cílům, by měla být zajištěná taxativním výčtem trestných činů, za něž lze tento trest uložit. Přesto však budeme nadále narážet na stěžejní otázku, zda ukládání trestu smrti je morální či nikoli. A na ní nikdy jednoznačnou odpověď nenajdeme. Z výše uvedených dat o narůstající míře násilné kriminality v české společnosti po roce 1989 je zřejmé, že původní totalitní režim, který na našem území existoval déle jak čtyřicet let, se s problematikou kriminality dokázal vyrovnat lépe. Tím samozřejmě nechceme tento způsob vlády a už vůbec ne některé jeho nástroje obhajovat, jen se snažíme poukázat na některé stinné stránky současného systému a naopak dokázat, že ne vše, co se dělo před rokem 1989 bylo a priori špatné. Celou úvahu můžeme uzavřít konstatováním, že vyšší výskyt kriminality v demokratické společnosti je daní za větší volnost a svobodu, kterou nám tento systém poskytuje. Je to cena zajisté nemalá. To je zřejmé i ze statistických údajů, které ukazují, že v dnešní společnosti je každoročně zavražděno zhruba o jedno sto lidí více, než v minulosti…

3.3. Vývoj mravnostní kriminality v ČR Určitou zvláštností mravností kriminality oproti ostatním druhům kriminality je skutečnost, že míru jejího výskytu ve společnosti neovlivňují tolik jako v případě jiných trestných činů sociální, politické, ekonomické a jiné reformy. Proto také mravnostní kriminalita zpravidla vykazuje nejstabilnější trend, pokud jde o počty zjištěných objasněných trestných činů. Podíváme-li se na vývoj tohoto typu kriminality na našem území za posledních dvacet let, zjistíme, že počet zjištěných násilných trestných činů dlouhodobě kolísá mezi 1 600 případy a 2 700 případy. V rámci vývoje mravnostní kriminality je potřeba hlouběji se zaměřit na legislativní změny, k nimž za posledních dvacet let došlo. Přestože by se dalo důvodně očekávat, že zde žádné výraznější změny od roku 1989 neproběhly, neboť v rámci této oblasti 53

nedošlo po revoluci k prakticky žádnému posunu při chápání sexuálně motivovaných trestných činů, přesto v rámci mravnostní kriminality můžeme hovořit o jedné zcela zásadní změně. Až do roku 1990 totiž český trestní zákon znal trestný čin příživnictví (§ 203 TZ), který policejní statistiky řadily mezi mravnostní trestné činy. Proto také, podíváme-li se na rok 1989 a na počet zjištěných násilných trestných činů, zjistíme, že byl velmi vysoký a dosahoval celých 7 004 případů. To je způsobeno právě zařazením trestného činu příživnictví do této kategorie trestných činů. Vzhledem k tomu, že se tento trestný čin na celkové míře zjištěných mravnostních trestných činů v roce 1989 podílel z 68,5 %, je jasné, že rozdíl oproti následujícím rokům je způsoben právě touto legislativní odlišností. Chceme-li srovnat vývoj, jakým mravnostní kriminalita v České republice za posledních dvacet let prošla, pak trestný čin příživnictví nebudeme do statistiky roku 1989 započítávat. Učiníme-li tak, zjistíme, že počet registrovaných mravnostních trestných činů v tomto roce činil 2 206 případů, což plně odpovídá naší domněnce o tom, že mravnostní kriminalita z dlouhodobého hlediska vykazuje nejstabilnější trend. Přestože v roce 1990 došlo k mírnému zvýšení počtu zjištěných mravnostních trestných činů a to na 2 521 případů, nelze to přímo přičítat prudkým společenským a ekonomickým změnám, k nimž u nás v této době došlo. Ty se odrazily zejména v oblasti kriminality majetkové a hospodářské. Druhou významnou skutečností, která komplikuje interpretaci vývoje mravnostní kriminality v České republice, je vysoká míra latence u tohoto druhu kriminality. Z některých výzkumů se dovozuje, že skutečná výše mravnostních trestných činů může být mnohonásobně, možná i desetinásobně větší, než jak ji policejní statistiky vykazují. To samozřejmě stěžuje, či dokonce znemožňuje vysledovat trend, jakým se mravnostní kriminalita u nás v posledních letech ubírá. Policejní statistika nám totiž ukazuje jen špičku ledovce, zatímco větší část kriminality nám zůstává před zrakem ukryta. Budeme-li v dalším textu hovořit o určitém vývoji v oblasti mravnostní kriminality, pak budeme mít na mysli především vývoj registrované kriminality. Jak jsme již výše zmínili, v roce 1990 dochází oproti předchozímu roku k mírnému zvýšení počtu mravnostních trestných činů. Ovšem hned v následujících letech 1991 a 1992 můžeme v oblasti registrovaných mravnostních trestných činů hovořit o výrazném poklesu až na 1 843 případů. To představuje v horizontu tří let pokles o necelých 27 %. 54

Příčiny tohoto vývoje mohou být různé. Mohou znamenat skutečný pokles počtu spáchaných mravnostních trestných činů, stejně tak ale mohou být způsobeny menším počtem podaných trestních oznámení a menší úspěšností policie a ostatních orgánů činných v trestním řízení při vyhledávání těchto trestných činů. Důležité však je, že se v těchto letech nijak výrazně nesnižuje míra objasněnosti u těchto trestných činů. V roce 1990 činila míra objasněnosti u zjištěných mravnostních trestných činů 85,5 %. V roce 1992 to bylo stále 81,2 %.

Pramen: policejní statistika

Po roce 1992 můžeme v oblasti registrovaných mravnostních trestných činů pozorovat určitý nárůst, který trvá (s výjimkou roku 1997) až do roku 1998, kdy bylo na našem území zaregistrováno nejvíce mravnostních trestných činů v našich novodobých dějinách, a sice 2 771 případů. Zde již můžeme vidět strmější a hlavně dlouhodobější nárůst registrovaných mravnostních trestných činů. Srovnáme-li rok 1992 a rok 1998 z hlediska počtu zjištěných mravnostních trestných činů, dojdeme k tomu, že za šest let se u nás počet registrovaných mravnostních trestných činů zvýšil o polovinu. V následujících letech však počty zjištěných mravnostních trestných činů klesají až na současných 1 680 případů za rok. Nejlepší situace byla přitom v České republice v roce 2006, kdy policie evidovala pouhých 1 615 případů mravnostních trestných činů. V posledních třech letech tak v rámci této části kriminality můžeme pozorovat 55

stagnující trend v počtu zjištěných případů. Podíváme-li se blížeji na vývoj v posledních deseti letech, je zřejmé, že v tomto období u nás došlo k rapidnímu více 40 % poklesu registrovaných mravnostních trestných činů, což je na první pohled číslo jistě velmi pozitivní. Je však otázkou, nakolik jsou tyto statistiky ovlivněny zvyšující se nebo naopak snižující se latencí. Přestože z výše uvedených dat bychom mohli dovodit, že rok 1998 byl z hlediska mravnostní kriminality v České republice jednoznačně nejhorší, není to tak docela pravda. Na jedné straně sice platí, že v tomto roce dosáhl počet registrovaných mravnostních trestných činů nejvyššího čísla, avšak zároveň se v tomto roce orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit největší část z nich a to celých 91,8 %. Z toho lze spíše usuzovat, že za vysokým počtem zjištěných mravnostních trestných činů stojí lepší práce těchto orgánů. Míra objasněnosti u zjištěných mravnostních trestných činů se v následujících letech pravidelně pohybovala v rozmezí mezi 80 až 90 %, což lze hodnotit veskrze pozitivně. Od roku 2006 však dochází k výraznému poklesu. Zatímco v roce 2006 ještě míra objasněnosti u registrovaných mravnostních trestných činů činila 82,4 %, v roce následujícím to již bylo 75,4 % a v roce 2008 již pouhých 71,6 %. Během tří let tedy míra objasněnosti v rámci této části kriminality klesla o více jak 10 %. V absolutních číslech však za posledních deset let došlo k hrozivému propadu o více jak 50 %. Zatímco v roce 1998 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 2 544 případů, o deset let později to již bylo pouhých 1 202 případů, což jednoznačně svědčí o zhoršující se práci, respektive zhoršujících se výsledcích práce těchto orgánů. Podobné tendence můžeme vysledovat i u nejzávažnějších mravnostních trestných činů. Například u pohlavního zneužívání (§ 242, 243 TZ) se míra objasněnosti ještě v roce 2006 pohybovala těsně pod hranicí 90 %, o dva roky později byla již jen 78,4 %. To samé platí i pro znásilnění (§ 241 TZ), kde je pokles takřka stejný. Z dosavadních výsledků policejních statistik pro rok 2009 navíc vyplývá, že situace by se v této oblasti neměla ani v letošním roce příliš změnit. Dá se tedy očekávat, že míra objasněnosti u mravnostních trestných činů se i letos bude pohybovat pouze okolo hranice 70 %. Budeme-li se ptát po příčinách tohoto neuspokojivého stavu, za odpověď nám poslouží zřejmě stejné zdůvodnění, k němuž jsme došli u kriminality násilné, a sice že 56

za snižující se objasněností mravnostních trestných činů opět stojí zejména zmenšující se počty policistů a jejich nedostatečná materiální a jiná vybavenost.

3.4. Vývoj majetkové kriminality v ČR Vzhledem k tomu, že majetková kriminalita představuje dlouhodobě největší část z kriminality celkové, je pochopení jejího současného a budoucího vývoje stěžejním problémem, s nímž se musíme vyrovnat. Podíl majetkové kriminality na celkové kriminalitě se ve vyspělých západních zemích pohybuje zpravidla nad 50 %. Podobná je i situace v České republice, kde v roce 2008 činila majetková kriminalita celých 63,8 % všech zjištěných trestných činů. Interpretování vývoje, jakým se majetková kriminalita na našem území za posledních dvacet let proměňovala, opět naráží na řadu překážet. Za prvé je to široký a stále se rozšiřující okruh trestných činů, které do rámce této kriminality řadíme. Od roku 2002 se sem kupříkladu nově řadí též trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a TZ. Za druhé je to změna řady skutkových podstat majetkových trestných činů. Za třetí je to měnící se vymezení pojmu škoda nikoliv nepatrná. Právě poslední zmíněný problém je z hlediska sledování trendů, k nimž v rámci majetkové kriminality dochází, zcela zásadní. Legální definování výše škody nikoli nepatrné se totiž za posledních dvacet let velmi změnilo. Zatímco v roce 1989 se pod tímto pojmem rozuměla škoda v rozsahu nejméně 200 Kčs, od roku 2002 musí dosahovat nejméně 5 000 Kč. Z toho je patrné, že řada jednání, která byla v minulosti postihována jako trestný čin, se v současnosti považuje pouze za přestupek. V této souvislosti je důležité podívat se, jak se u nás po roce 1989 měnily ceny zboží a tím tedy i jejich hodnota. Obecně se dovozuje, že ceny zboží se za posledních dvacet let u nás zvýšily v průměru čtyřikrát až pětkrát, u specifických komodit pak desetkrát. Z toho lze jednoznačně dovodit, že současný trestní zákon je ve vymezení pojmu škody nikoli nepatrné benevolentnější, než byl v roce 1989 a řadu protispolečenských jednání překvalifikoval z trestného činu na pouhý přestupek. O tom, zdali je to dobře, můžeme pouze polemizovat.

57

Podíváme-li se na vývoj majetkové kriminality na našem území po sametové revoluci, zjistíme, že po roce 1989 u nás došlo k rapidnímu nárůstu zjištěných majetkových trestných činů. Zatímco v roce 1989 policejní statistika ještě evidovala pouhých 56 681 případů těchto trestných činů, hned v následujícím roce to bylo již 166 638 případů. To znamená nárůst o takřka 200 %. Tento trend na našem území pokračoval až do roku 1993, kdy se počet zjištěných majetkových trestných činů zastavil na čísle 327 198. Oproti roku 1989 je to nárůst o neuvěřitelných 477 %. V tomto období se také podstatně zvyšuje podíl majetkové kriminality na celkové kriminalitě. Zatímco v roce 1989 činily majetkové trestné činy pouhou polovinu z celkové kriminality, v roce 1993 to již bylo 82 %. Na rozdíl od kriminality násilné či mravností zde ovšem v tomto období nestagnuje míra objasněnosti. Ta naopak výrazně klesá. V roce 1989 byla podle policejní statistiky míra objasněnosti u zjištěných majetkových trestných činů 62,7 % a o čtyři roky později, v roce 1993, již jen 21 %. Zde se tedy střetávají dva negativní trendy, jednak rostoucí počet registrovaných majetkových trestných činů, za druhé pak snižující se úspěšnost při objasňování těchto činů.

Pramen: policejní statistika 58

Pokud jsme v případě mravností kriminality hovořili o tom, že sociální, politické, ekonomické a jiné reformy nemají na její výši přílišný vliv, tak u majetkové kriminality je to přesně naopak. Zejména pak změny ekonomické se na růstu či poklesu majetkové kriminality podepisují výraznou měrou. Přestože v minulosti byla majetková kriminalita dávána do souvislosti především s chudobou, nouzí a nezaměstnaností, ukazuje se, že to není tak docela pravda. Dokládá to koneckonců i vývoj u nás v prvních porevolučních letech, kdy se majetkové poměry občanů výrazně zlepšily, přesto však došlo k prudkému nárůstu počtu zjištěných majetkových trestných činů. Proto se dnes často v západní Evropě hovoří o tzv. kriminalitě z blahobytu. Její podstatou je myšlenka, že čím bohatší určitá společnost je, tím více možností pro páchání majetkových trestných činů nabízí. Přílišné hmotné bohatství společnosti tak v tomto případě může působit jako jeden z nezanedbatelných kriminogenních faktorů. To samé ovšem lze říci i o opačném případě, tedy o situaci, kdy se společnosti naopak těchto hmotných statků vůbec nedostává. Z toho vyplývá, že jak přílišný blahobyt, tak přílišná chudoba mohou mít z hlediska kriminality podobný výsledek, a sice nárůst počtu registrovaných trestných činů. Za prudkým nárůstem počtu registrovaných majetkových trestných činů v první polovině 90. let stojí, jak nové příležitosti v podobě většího množství zboží a peněz v oběhu, tak neschopnost orgánů činných v trestním řízení se s novou situací dostatečně vyrovnat. Druhá polovina 90. let je v České republice již ve znamení zlepšující se situace. Počet zjištěných majetkových trestných činů sice stagnuje, ale zvyšuje se míra objasněnosti v rámci této části kriminality. Zatímco v roce 1994 policie evidovala 300 352 případů majetkových trestných činů, z nichž se jí podařilo objasnit pouhých 68 683, což představuje 22,9 %, v roce 1999 to již bylo 83 836 případů z celkového počtu 306 351. To znamená nárůst objasněnosti o necelých 5 %. Na začátku 21. století můžeme na našem území pozorovat klesající trend jak na straně počtu evidovaných majetkových trestných činů, tak v oblasti objasněnosti. Rok 2008 byl sice na jedné straně charakterizován nejnižším počtem registrovaných majetkových trestných činů od roku 1990 (celkem jich bylo evidováno 219 346), na druhé straně však policie za toto období vykázala nejnižší míru objasněnosti v rámci 59

majetkové kriminality od sametové revoluce, ta přitom činila pouhých 17,2 %. K poklesu schopnosti orgánů činných v trestním řízení odhalovat a objasňovat majetkovou trestnou činnost, došlo zejména během uplynulých tří let. Zatímco v roce 2005 se ještě pohybovala lehce pod hranicí 20 %, v roce 2007 to bylo již 17,7 %. Vzhledem k velkému rozsahu majetkové kriminality je potřeba podívat se především na absolutní čísla. Zatímco v roce 1999 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 83 836 případů majetkové kriminality, v roce 2008 to již bylo pouhých 37 792, to představuje pokles o 45,1 %. S přihlédnutím k tomu, že v posledních letech dochází k relativně významnému poklesu počtu zjištěných majetkových trestných činů, bychom určitý pokles v absolutních číslech u objasněnosti asi očekávali, ale určitě ne tak prudký. Nabízí se nám otázka: „Co tak zásadního se za uplynulých devět let změnilo, že se orgánům činným v trestním řízení podaří namísto 80 tisíc případů vyřešit zdárně jen necelých 40 tisíc?“ Obzvláště pak, když za posledních několik let nedošlo k takřka žádným významným ekonomickým, společenským ani legislativním změnám. Příčiny takovéhoto stavu zřejmě musíme hledat přímo v činnosti těchto orgánů, zejména policie, která prošla v uplynulých třech letech značnými proměnami. Opět tak narážíme na problematiku reformy policie, jejímž očekávaným výsledkem mělo být mimo jiné i zvýšení objasněnosti trestných činů. To se však nestalo. Naopak tento veledůležitý ukazatel říkající nám, jak se stát dokáže s problémem kriminality vyrovnat, nadále klesá. To se týká jak kriminality majetkové, tak všech zbývajících částí kriminality. Jelikož majetková kriminalita představuje podstatnou část kriminality obecné, zaměříme se v dalších řádcích i na nejčastější trestné činy z této oblasti a pokusíme se objasnit, jakým vývojem za posledních dvacet let prošly. Vůbec nejběžnějším trestným činem, s nímž se na našem území můžeme setkat, je trestný čin krádeže podle § 247 TZ, který se na celkové zjištěné kriminalitě v roce 2008 podílel z 58,4 %. Podíváme-li se blížeji na vývoj, jakým krádeže v České republice za poslední tři roky prošly, zjistíme, že počet zjištěných případů se příliš nemění. V roce 2006 bylo policií evidováno 204 641 případů krádeže, v roce 2008 to bylo stále přes dvě stě tisíc (přesně 200 673). Pokud jde o míru objasněnosti u krádeží, ta vytrvale klesá. Zatímco v roce 2006 ještě činila 17,8 %, v roce 2008 to bylo již jen 16,5 %. V absolutních 60

číslech to znamená, že oproti roku 2006, kdy orgány činné v trestním řízení objasnily 36 394 případů, o dva roky později to bylo již jen 33 119 případů. Z toho vyplývá, že orgánům činným v trestním řízení se podaří v průměru vypátrat a odsoudit pouze jednoho ze šesti pachatelů krádeže. Jinak řečeno více jak 80 % pachatelů ujde svému zaslouženému trestu. V této souvislosti se musíme ptát: „Vyplatí se takové riziko podstupovat potenciálním pachatelům?“ Ve většině případů bohužel ano. Ještě horší je však situace v Praze, kde se orgánům činným v trestním řízení podaří chytit a usvědčit pouze jednoho z dvaceti pachatelů krádeže (u krádeží kapesních dokonce jednoho z padesáti pachatelů). Jinak řečeno 95 % krádeží v Praze se nikdy nepodaří objasnit.

3.5. Vývoj hospodářské kriminality v ČR Předchozí tři kapitoly jsme věnovali výhradně kriminalitě obecné, v následujících řádcích se tak zaměříme na další důležitou část kriminality, a sice na trestné činy hospodářské obsažené ve druhé hlavě zvláštní části TZ. Vývoj hospodářské kriminality v České republice po roce 1989 vykazuje oproti kriminalitě obecné určité odlišnosti. Zatímco v předchozích případech jsme mohli po roce 1989 takřka vždy hovořit o prudkém nárůstu počtu zjištěných trestných činů, v případě kriminality hospodářské to říci nemůžeme. Po sametové revoluci u nás totiž paradoxně na určitou dobu dochází ke zcela opačnému trendu, tedy poklesu počtu registrovaných hospodářských trestných činů. K očekávanému prudkému nárůstu hospodářské kriminality v České republice došlo až o několik let později, konkrétně v roce 1993 po vzniku samostatného českého státu. Při zkoumání vývoje hospodářské kriminality opět narážíme na několik překážek. Za prvé jsou to značné společenské a ekonomické změny, k nimž na našem území za posledních dvacet let došlo a na ně navazující změny legislativní. Řada hospodářských trestných činů byla v těchto letech dekriminalizována nebo významně pozměněna, velká část byla nově přijata.1

1

NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 357

61

Druhým faktorem, který zkresluje naše představy o hospodářské kriminalitě, je délka řízení, která u hospodářských trestných činů zpravidla dosahuje nadprůměrných hodnot. Není nic neobvyklého, pokud se tyto kauzy protáhnou i na několik let. To samozřejmě znamená, že výsledky takovéhoto řízení se objeví v policejních statistikách až s několikaletým zpožděním. 1 Třetí výraznou překážkou, která se nám při interpretaci vývoje hospodářské kriminality opět staví do cesty, je vysoká míra latence u tohoto druhu kriminality. Ta může do značné míry relativizovat závěry, k nimž jsme na základě oficiálních statistik došli.2 V této souvislosti samozřejmě nesmíme opomenout zmínit ani rozdílnou metodiku policejní a soudní statistiky, která může mít vliv na hodnocení vývoje v této oblasti. Zatímco soudní statistika vymezuje obsahově hospodářskou kriminalitu tak, jak je určena systematikou zvláštní části trestního zákona, tedy hlavou II. zvláštní části, policejní statistiky rozšiřují tuto skupinu trestných činů o některé trestné činy majetkové. Jde o část kriminálních aktivit naplňujících znaky podvodu, zpronevěry, krádeže, poškozování věřitele, porušování povinností při správě cizího majetku apod.3 Podíváme-li se blížeji na vývoj hospodářské kriminality na našem území od roku 1989 do roku 1992, zjistíme, že po výrazném poklesu v roce 1990, kdy počet registrovaných hospodářských trestných činů klesl z 13 436 na pouhých 7 165 (tj. o bezmála 50 %), došlo v následujícím období k výraznému růstu počtu těchto trestných činů. Avšak teprve v roce 1993 se počet hospodářských trestných činů vyšplhal nad hranici z roku 1989.4 Tento nárůst trvá nepřetržitě až do roku 1999, kdy počet hospodářských trestných činů dosáhl svého dlouhodobého maxima. V tomto roce bylo celkem evidováno 42 907 případů hospodářských trestných činů. Srovnáme-li to s rokem 1989, kdy bylo registrováno pouze 13 436 takovýchto případ, pak v horizontu deseti let u nás došlo k nárůstu v oblasti registrované hospodářské kriminality o více jak trojnásobek.

1

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 357

2

CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S., Úvod do hospodářské kriminality, Plzeň: A. Čeněk, s.r.o., 2005, s. 28

3

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, Praha: C.H.Beck, 2005, s. 357

4

Kriminalita v roce 1993, Praha: IKSP, 1994

62

V následujících letech (2000 - 2008) lze, s jistými odchylkami v roce 2002 a 2005, zaznamenat postupný pokles až na současných 32 474 registrovaných případů za rok. Oproti roku 1999 jde tedy o výrazné zlepšení, neboť v tomto období poklesnul počet zjištěných hospodářských trestných činů o takřka čtvrtinu. Od roku 2000 se však každoročně výrazně propadá míra objasněnosti u zjištěných hospodářských trestných činů. Jestliže v 90. letech se míra objasněnosti u těchto trestných činů zpravidla pohybovala lehce nad hranicí 80 %, v roce 2000 to bylo již 95,4 %. V následujících letech však výrazně klesá. V roce 2005 na 67,3 % a v roce 2008 dokonce na 49 %.1

Pramen: policejní statistika

Během pouhých osmi let míra objasněnosti u těchto trestných činů v České republice klesla na takřka polovinu. Z pohledu absolutních čísel jde opět o mnohem dramatičtější propad. Zatímco v roce 2000 se českým orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 35 894 hospodářských trestných činů, v roce 2008 to bylo již jen 15 921. K nejvýraznějšímu propadu opět došlo během posledních třech let, kdy míra

1

Policejní statistiky za roky 2000, 2005 a 2008

63

objasněnosti u zjištěných hospodářských trestných činů poklesla z 68,8 % v roce 2006 na současných 49 %. To znamená propad o takřka 20 %.1 Tento trend spočívající v otvírání nůžek mezi zjištěnými hospodářskými trestnými činy na straně jedné a jejich objasněností na straně druhé, je jistě zcela nežádoucí a do budoucna by se mělo takové tendenci předejít. Ať již zvýšením počtu policistů, zejména v útvarech, které se specializují na odhalování hospodářské kriminality, zlepšením jejich technického vybavení, či rozšířením jejich právních znalostí a schopností odhalovat a objasňovat tyto mnohdy velmi spletité případy. Je zřejmé, že pokud budeme do budoucna chtít zlepšit tuto situaci, bude nezbytné zefektivnit, jak preventivní nástroje potírání hospodářské kriminality, tak i nástroje represivní. To je důležité zejména vzhledem k stále rostoucím materiálním škodám, které tyto trestné činy způsobují. Jejich rozsah se od roku 1989 výrazně zvýšil. Zatímco v roce 1989 činily tyto škody pouhých 200 milionů Kčs, v roce 2000 se tato částka přehoupla již přes hranici 50 miliard Kč. Během jedenácti let se rozsah škod zvednul o 25 000 %. Od roku 2000 však policejní statistiky vykazují klesající tendenci u materiálních škod způsobených hospodářskými trestnými činy, skokově pak zejména v roce 2006, kdy jejich výše byla vyčíslena na pouhých 13,7 miliardy korun. V roce 2008 byl rozsah škod způsobených touto kriminalitou 19,5 miliardy korun, což představuje 61,6 % všech škod.2 To odpovídá snižujícímu trendu v oblasti zjištěných trestných činů a také snižující se míře objasněnosti u hospodářské kriminality.

3.6. Vývoj ostatní a zbývající kriminality v ČR V dalším textu se zaměříme na změny, k nimž došlo v posledních několika málo letech v oblasti dvou důležitých složek kriminality, o nichž jsme ještě nehovořili, a sice v oblasti tzv. kriminality ostatní a zbývající.

1

Kriminalita v roce 2000, 2006 a 2007, Praha: IKSP, 2001, 2007, 2008

2

Policejní statistiky za roky 2006 a 2008

64

3.6.1. Vývoj ostatní kriminality v ČR Ostatní kriminalita představuje nesourodý celek nejrůznějších, mnohdy dosti odlišných trestných činů. Proto vysledovat jisté tendence v této části kriminality není nikterak jednoduché. Na začátku tohoto století můžeme sledovat postupný nárůst počtu zjištěných ostatních trestných činů. Zatímco v roce 2000 ještě policejní statistika evidovala na 19 842 takovýchto případů, v roce 2005 to bylo již 24 692. Během pěti let tak počet registrovaných ostatních trestných činů stoupnul o necelých 25 %. Tento nárůst je ovšem způsoben zejména tím, že statistika z roku 2000 ještě neznala a neuváděla trestný čin sprejerství (trestný čin poškozování cizí věci pomalováním podle § 257b TZ), který se v roce 2005 podílel na všech zjištěných ostatních trestných činech z 11, 1 % (celkem bylo evidováno 2 747 takovýchto případů). Druhou příčinou, proč v letech 2000 až 2005 došlo k růstu počtu registrovaných ostatních trestných činů, můžeme vidět v nárůstu počtu zjištěných trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí z původních 7 425 případů na 11 534.1 V následujících letech však dochází k postupnému snižování zjištěných ostatních trestných činů až na současných 18 861. Za tímto poklesem můžeme nalézt především rapidní snížení počtu zjištěných trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí z již zmíněných 11 534 až na současných 5 324 případů. Bez zajímavosti není ani pohled na vývoj objasněnosti zjištěných ostatních trestných činů. Na začátku 21. století u nás činila míra objasněnosti u těchto trestných činů bezmála 95 % (v roce 2000 to bylo 94,3 % a v roce 2001 93,5 %). V následujících letech sice objasněnost mírně klesá, nadále se však drží okolo hranice 85 %. Tak jako v jiných případech, tak i zde dochází k prudkému poklesu až v letech 2006, 2007 a zejména 2008. Zatímco ještě v roce 2006 byla míra objasněnosti u ostatní kriminality na 84,3 %, v roce 2007 to bylo již jen 75,7 % a v roce 2008 dokonce již jen 68,1 %.2 Výrazný propad objasněnosti v této části kriminality je zřejmý zejména při pohledu na absolutní čísla. Jestliže v roce 2005 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 21 622 případů, v roce 2008 to bylo již jen 12 835. 1

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2000 až 2005

2

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2006 až 2008

65

Zajímavým procesem prošel zejména trestný čin sprejerství, který po jednorázovém zvýšení počtu registrovaných trestných činů v roce 2002, se delší dobu držel na stabilní hranici okolo 2 500 zjištěných případů za rok. K výraznějšímu nárůstu došlo až v letech 2007 a 2008, kdy počet evidovaných trestných činů sprejerství stoupnul až na 4 167 případů. Asi příliš nepřekvapí, když řekneme, že v průběhu let se výrazně snížila míra objasněnosti. V roce 2001 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit ještě každý druhý evidovaný případ, v roce 2008 to byl již jen každý čtvrtý.

3.6.2. Vývoj zbývající kriminality v ČR Poslední kategorií, o níž jsme prozatím nehovořili, jsou trestné činy zařazené do oblasti kriminality zbývající. Ta se podle policejní statistiky z roku 2008 podílela na celkové zjištěné kriminalitě z 15,6 %. Celkem bylo na našem území evidováno 53 524 případů zbývajících trestných činů. Pokud budeme mluvit o vývoji v této oblasti, pak musíme především zmínit, že výše zjištěné zbývající kriminality se na počátku tohoto století příliš neměnila. Každoročně se až do roku 2005 pohybovala lehce pod nebo nad hranicí 25 000 registrovaných zbývajících trestných činů. Ke změně v tomto trendu došlo až v roce 2006, kdy se počet zbývajících trestných činů přehoupl přes hranici 30 000. V roce 2007 to bylo již 51 061 evidovaných trestných činů a v roce 2008 celých 53 524 registrovaných činů.1 Za tímto prudkým nárůstem můžeme vidět především zvýšení počtu zjištěných trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 TZ a opilství podle § 201a TZ. V posledních letech se také výrazným způsobem rozrostla sekce ostatních zbývajících trestných činů, která v roce 2005 obsahovala pouze 2 379 trestných činů, zatímco v roce 2008 to bylo již 20 161 trestných činů. Pokud jde o trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství, zde byl v posledních letech nárůst největší. Jestliže v roce 2005 policejní statistika evidovala pouze 962 zjištěných případů těchto trestných činů, v roce 2006 to bylo již 4 026 trestných činů a v roce 2008 již 11 507. Pakliže bychom tento trend chtěli vyjádřit pomocí procent, došli bychom k nárůstu o 1 200 %. 1

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2005, 2006, 2007 a 2008

66

Přítomnost alkoholu byla u zbývajících trestných činů zjištěna v 17 283 případech. Na více jak třetině všech zbývajících trestných činech se podíleli recidivisté, celkem tyto osoby spáchaly 20 808 takovýchto trestných činů. Podíváme-li se na míru objasněnosti u zbývajících trestných činů v České republice, můžeme konstatovat, že je dlouhodobě velmi vysoká a v posledních deseti letech neprochází žádnými zásadnějšími proměnami. Pro srovnání uveďme, že v roce 2000 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 93,9 % všech registrovaných zbývajících trestných činů, v roce 2006 to bylo 93,7 % zjištěných případů a v roce 2008 stále velmi dobrých 91,3 % evidovaných případů.

4. Komparace se stavem kriminality v zahraničí

4.1. Srovnání kriminality v ČR a na Slovensku Vzhledem k tomu, že Česká republika a Slovensko v nedávné minulosti tvořily jeden státní celkem a i dnes po více jak patnácti letech od rozdělení, mají oba dva tyto národy k sobě relativně velmi blízko, srovnání stavu a struktury kriminality v obou zemích se přímo nabízí, neboť nám poskytne jedinečný pohled na to, jak rozdílně se může kriminalita vyvíjet v závislosti na politických, ekonomických, sociálních a právních změnách, k nimž v obou zemích došlo v posledních patnácti letech. Až do roku 1993 byly oba dva národy součástí státu jediného, a sice Československé socialistické republiky, respektive od roku 1990 do konce roku 1992 Československé federativní republiky. Pro toto období je charakteristické, že v obou zemích platily stejné zákony. Přesto, podíváme-li se na stav kriminality u nás a na Slovensku zjistíme, že vykazuje již v těchto letech určité odlišnosti. Zatímco v České republice bylo v roce 1989 policií registrováno celkem 120 768 trestných činů, na Slovensku to bylo jen 46 398. Tato čísla nám však nic moc neřeknou, neboť v obou státech žil rozdílný počet obyvatel. Pro srovnání tak použijeme index kriminality na 100 000 obyvatel. V České republice tento index v roce 1989 činil 1 165 trestných činů, oproti pouhým 877 na Slovensku. Vyjádříme-li to v procentech, pak 67

dojdeme k tomu, že kriminalita v České republice byla na konci roku 1989 o 32,8 % vyšší než na Slovensku.1 Po sametové revoluci dochází v obou státech k prudkému nárůstu počtu registrovaných trestných činů, který se zastavil až v roce 1993, kdy u nás bylo zjištěno celkem 398 505 trestných činů. Na Slovensku to bylo v témže roce 146 125 registrovaných trestných činů. Podíváme-li se opět na index kriminality na 100 000 obyvatel, zjistíme, že kriminalita rostla o něco rychleji v České republice, než na Slovensku. Zajímavý je však především vývoj kriminality v obou zemích po jejich rozdělení. Zatímco v České republice počet registrovaných trestných činů nadále stoupá až na 426 626 evidovaných trestných činů v roce 1999, na Slovensku naopak v témže období dochází k prudkému poklesu počtu zjištěných trestných činů. Pro lepší představu uveďme, že v roce 1999 byl index kriminality v České republice vyčíslen na hodnotu 4 146 registrovaných trestných činů na 100 000 obyvatel, v sousedním Slovensku to bylo jen 1 743 takovýchto činů na 100 000 obyvatel.2 To znamená, že situace v oblasti registrované kriminalit u nás byla více jak dvakrát horší, než na Slovensku, či snad lépe řečeno bylo u nás evidováno o 137, 9 % více trestných činů na 100 000 obyvatel, než u našich východních sousedů. Odlišný trend ve vývoji kriminality v obou zemích však můžeme sledovat v posledních letech. Zatímco na Slovensku došlo na začátku 21. století k růstu počtu zjištěných trestných činů až na současných 104 758, v České republice naopak počet registrovaných trestných činů klesnul na 343 799 případů. Index registrovaných trestných činů se v České republice v roce 2008 zastavil na čísle 3 312 činů na 100 000 obyvatel, zatímco na Slovensku činil 1 936 takovýchto skutků na 100 000 obyvatel. To představuje rozdíl o takřka 70 %. Bez zajímavosti není ani pohled na strukturu kriminality v České republice a na Slovensku. Přestože z obecného hlediska můžeme konstatovat, že se v mnohých věcech podobá, přesto zde najdeme určité nezanedbatelné odlišnosti. Na Slovensku dochází v posledních deseti letech k snižování podílu majetkové kriminality na kriminalitě celkové. Zatímco v roce 2000 tvořila majetková kriminalita 1

Statistické přehledy kriminality v ČR a SR v roce 1989

2

Stav, štruktúra a dynamika kriminality v Slovenskej republike od roku 1989

68

na Slovensku takřka 60 % kriminality celkové, v roce 2008 to bylo již jen 52 %. Podobný trend můžeme sledovat i v České republice. Přesto však majetková kriminalita stále představuje výrazně vyšší část celkové kriminality, v roce 2008 to bylo celých 63,8 %. V obou státech naopak v poslední dekádě výrazně narostl podíl hospodářské kriminality na kriminalitě celkové. Tento vzestup byl ovšem v případě České republiky pomalejší. Na Slovensku dnes hospodářská kriminalita tvoří 16 % celkové kriminality, zatímco u nás pouze 9,4 %. Odlišná situace je také v oblasti kriminality násilné. Přestože v České republice bylo v roce 2008 zjištěno 17 875 násilných trestných činů a na Slovensku jen 9 030, poměr k celkové kriminalitě je v obou státech odlišný. V České republice představuje násilná kriminalita jen 5,2 % kriminality celkové, na Slovensku 9 %.1 Pokud jsme v úvodu hovořili o tom, že struktura kriminality je v obou státech velmi podobná, platí to zejména o mravnostní a ostatní kriminalitě. Jejich podíl na celkové kriminalitě je v České republice i na Slovensku takřka stejný. Mravnostní kriminalita představuje v obou státech jen nepatrné množství z celkové kriminality (v ČR 0,5 % a na Slovensku 1 % zjištěných trestných činů), naopak ostatní kriminalita jak u nás tak u našich východních sousedů tvoří zhruba 20 % kriminality celkové. V této práci jsme zvláštní pozornost věnovali míře objasněnosti zjištěných trestných činů. Nejinak tomu bude i v této kapitole. Pokud jde o vývoj objasněnosti trestných činů na Slovensku, zde byla v roce 1989 situace velmi dobrá. Podle statistiky se policii a ostatním orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 88 % registrovaných trestných činů. Po sametové revoluci však míra objasněnosti dramaticky klesá až na 36 % zjištěných trestných činů v roce 1993. V České republice je situace ještě o něco horší. Na přelomu tisíciletí míra objasněnosti registrovaných trestných činů na Slovensku mírně stoupá. Zatímco v České republice činí 44 %, na Slovensku je to 53 %, tedy takřka o deset procent více. Poté opět následuje pokles míry objasněnosti zjištěných trestných činů až na současných 37,2 % v České republice a na 43,6 % na Slovensku.2

1

Stav, štruktúra a dynamika kriminality v Slovenskej republike od roku 1989

2

PLAČINTÁR, E., Vybrané ukazatele o kriminalite a požiarovosti v SR, Štatistický úrad SR, 2009, s. 12

69

Z výše uvedených dat je zřejmé, že Slovensko je na tom v současnosti v oblasti kriminality a jejího potírání výrazně lépe než Česká republika. To platí jak pro index kriminality, který je na Slovensku výrazně nižší než u nás, tak pro míru objasněnosti zjištěných trestných činů, která je na Slovensku dlouhodobě vyšší, než na našem území. Otázkou však zůstává, proč tomu tak je?

4.2. Srovnání kriminality v ČR a v EU V předcházejících kapitolách jsme popsali stav a strukturu kriminality v České republice a přiblížili vývoj, jakým kriminalita na našem území v posledních dvaceti letech prošla. K tomu, abychom si mohli udělat lepší obrázek o tom, jak na tom v oblasti kriminality naše země ve skutečnosti je, bude zapotřebí podívat se na stav kriminality v okolních státech. Srovnání trestné činnosti v České republice a na Slovensku jsme provedli již v předcházejícím textu, kde jsme došli k závěru, že stav registrované kriminality je na Slovensku výrazně nižší než u nás. V následujících řádcích se tak zaměříme především na státy, které leží na západ od našich hranic. První zemí, o níž budeme podrobněji hovořit, bude Spolková republika Německo. Zde bylo v roce 2008 zaregistrováno celkem 6 114 128 trestných činů. To představuje oproti předešlému roku pokles o 2,7 %. Osoby mající české občanství se na tomto počtu podílely 4 685 spáchanými trestnými činy.1 Tato čísla nám však mnoho neřeknou. K tomu abychom mohli porovnat stav registrované kriminality u nás a v sousedním Německu, se musíme podívat především na index registrovaných trestných činů na 100 000 obyvatel. Ten byl v roce 2008 v České republice vyčíslen na hodnotu 3 312, zatímco v Německu na 7 436. Z toho je na první pohled zřejmé, že situace u nás byla v uplynulém roce v porovnání s našimi západními sousedy výrazně lepší. Vyjádřeno procentuálně, index registrované kriminality byl ve Spolkové republice Německo v roce 2008 vyšší o celých 126 %. Bez zajímavosti není ani pohled na vývoj zjištěné kriminality v Německu. Ze statistik totiž vyčteme, že k výraznému nárůstu počtu registrovaných trestných činů zde došlo podobně jako u nás na počátku 90. let. Příčiny jsou však jiné. Zatímco v České 1

BUNDESKRIMINALAMT, Police Crime Statistics 2008, Federal Republic of Germany, s. 20

70

republice to bylo způsobeno především politickými změnami spojenými s přechodem od komunistického k demokratickému uspořádání společnosti, u našich západních sousedů to souviselo zejména s procesem sjednocení. Přestože k němu došlo již v roce 1990, ve statistikách se to projevilo až v roce 1993. Podle oficiálních statistik žilo v Německu v roce 1990 62 679 000 obyvatel a počet zjištěných trestných činů byl vyčíslen na 4 455 333. V roce 1993 žilo ve Spolkové republice Německo již 80 974 600 obyvatel a bylo zaregistrováno 6 750 613 trestných činů. Index registrovaných trestných činů v tomto období stoupá ze 7 108 na 8 337 v roce 1993. Na rozdíl od České republiky, kde jsme mohli v 90. letech pozorovat prudký nárůst zjištěných trestných činů, v Německu se situace v oblasti kriminality záhy konsolidovala a počet registrovaných trestných činů se v průběhu následujících let příliš neměnil. Buď stagnoval či dokonce mírně klesal. Otázce, které jsme v této práci věnovali značnou pozornost, byla problematika míry objasněnosti trestných činů. Ta, jak jsme v minulé kapitole znovu připomněli, činila v České republice v roce 2008 pouhých 37,2 %. Pro srovnání se tedy podíváme do Německa. Zde byla podle oficiálních statistik míra objasněnosti registrovaných trestných činů rapidně vyšší, a sice 54,8 %. Největší rozdíl přitom můžeme vysledovat v úspěšnosti orgánů činných v trestním řízení při odhalování a objasňování hospodářské trestné činnosti. Zatímco u nás činila míra objasněnosti u zjištěných hospodářských trestných jen 49 %, v sousedním Německu to bylo více jak 80 %. Další zemí, jíž se budeme v souvislosti s kriminalitou krátce zabývat, bude Francie. Zde bylo policií v roce 2008 zjištěno celkem 3 558 329 trestných činů.1 Oproti předchozím rokům to představuje mírný pokles. Vývoj kriminality byl ovšem v posledních letech ve Francii odlišný od toho, který jsme mohli sledovat v Německu. Jestliže jsme v případě Německa hovořili o stagnaci, tak v případě Francie musíme naopak hovořit o značných výkyvech v počtu zjištěných trestných činů. Nejhorší situace byla ve Francii evidována v roce 2002, kdy se počet zjištěných trestných činů zastavil na hodnotě 4 113 882. Pro srovnání uveďme, že ještě v roce 1997 to bylo pouze 3 493 442 registrovaných trestných činů. Od roku 2002 však počet zjištěných deliktů klesá. Pro nás je však důležitý zejména index zjištěných trestných činů na 100 000

1

Bilan 2008 & Priorités 2009 République Francaise, s. 2

71

obyvatel. Ten byl v roce 2007 vyčíslen na hodnotu 5 641. Byl tedy opět výrazně vyšší, než je u nás. Pokud se podíváme na stav kriminality ve Velké Británii, tak dojdeme k podobnému závěru jako v případě Francie. Index zjištěných trestných činů se na britských ostrovech v roce 2007 zastavil na čísle 8 140. I zde byl tedy rapidně vyšší, než u nás.1 Zajímavé srovnání nám nabízí Belgie, kde žije srovnatelný počet obyvatel jako v České republice. I z tohoto porovnávání však vyjde naše země výrazně lépe, neboť Belgie se svým indexem ve výši 9 472 zjištěných trestných činů na 100 000 obyvatel patří z tohoto hlediska mezi nejhorší státy v celé Evropské unii. Hůře jsou na tom už jen skandinávské země, obzvláště pak Švédsko, kde byl index zjištěných trestných činů v roce 2007 vůbec nejvyšší, když dosáhl hodnoty 14 334.2 Ve srovnání s Českou republikou byl tedy více jak čtyřnásobný. Příčiny takto vysokého výskytu kriminality v severských zemích mohou být různé, za zmínku jistě stojí skutečnost, že skandinávské země dlouhodobě paří ke státům, kde je nejmenší počet policistů na obyvatele. V roce 2007 to ve Švédsku bylo jen 196 policistů na 100 000 obyvatel, ve Finsku dokonce jen 155 policistů na stejný počet obyvatel. Pro lepší představu doplňme, že u nás je to zhruba 400 policistů na 100 000 obyvatel a v Itálii dokonce 552 policistů na stejný počet obyvatel (v roce 2006).3 Přestože jsme v této práci často kritizovali stav kriminality v České republice a činnost policie a orgánů činných v trestním řízení při jejím potírání, z toho, co bylo výše uvedeno je zřejmé, že Česká republika na tom z hlediska kriminality v porovnání s ostatními státy Evropské unie není nikterak špatně a řadí se mezi státy s nižším počtem zjištěných trestných činů na 100 000 obyvatel. To by nás však nemělo uspokojit. Naší snahou by do budoucna mělo být další snižování kriminality. K tomu, abychom tento cíl mohli naplnit, je třeba kriticky zhodnotit současný stav, o což se v této práci od počátku snažíme.

1

Crime in England and Wales 2008/09, Home Office Statistical Bulletin, s. 21

2

Total Crime, Eurostat, s. 1

3

Police Officers, Eurostat, s. 1

72

5. Závěr

5.1. Zhodnocení vývoje kriminality v ČR Přestože jsme se v předchozích kapitolách často zmiňovali o nepříznivých trendech, s nimiž se v České republice můžeme v posledních letech setkat, neznamená to, že by situace, zejména v porovnání se stavem kriminality v zahraničí, u nás byla výrazně horší. Ba naopak. Ze vzájemného porovnání často vyjde Česká republika mnohem lépe, než řada jiných vyspělých západních států. Podíváme-li se na vývoj, jakým u nás celková kriminalita za posledních dvacet let prošla, zjistíme, že nárůst registrované kriminality u nás dosáhnul dvou vrcholů. První nastal v roce 1993, kdy bylo v České republice podle policejní statistiky evidováno celkem 398 505 skutků. Poté dochází ke krátkodobému poklesu, který je záhy vystřídán opětovným růstem.1 Druhý vrchol představuje rok 1999, kdy bylo policií zaregistrováno vůbec nejvíce trestných činů v našich novodobých dějinách, a sice celkem 426 626. Zajímavé je srovnat tato data zejména s rokem 1989, kdy u nás bylo zaregistrováno pouhých 120 768 takovýchto skutků. Během prvních deseti porevolučních let, tak u nás v oblasti celkové kriminality došlo k nárůstu počtu zjištěných skutků na 3,5 násobek. Po roce 1999 však v této sféře můžeme sledovat pozitivní trend snižování počtu registrovaných trestných činů. Přestože můžeme polemizovat zejména nad tím, na kolik jsou tato příznivá čísla deformována rostoucí latencí, je zřejmé, že během uplynulých deseti let došlo k reálnému snížení kriminality na území České republiky, což můžeme hodnotit jen kladně. To konečně dokládají i samotná čísla. Zatímco v roce 2000 se počet registrovaných trestných činů pohyboval ještě těsně pod hranicí 400 000 činů (přesně 391 469), v roce 2008 jich policie evidovala již jen 343 799, to představuje pokles o 12,2 %. Nejlepší situace byla v České republice podle policejních statistik v roce 2006, kdy bylo evidováno jen 336 446 trestných činů.2 1

Statistický přehled kriminality PČR za rok 1993

2

Statistické přehledy kriminality PČR za roky 2000 až 2008

73

Bez zajímavosti nejsou ani změny struktury kriminality, k nimž u nás za posledních dvacet let došlo. V roce 1989 bylo rozložení kriminality v České republice následovné: celkem bylo policií zaregistrováno 120 768 trestných činů, z toho 9,9 % připadalo na kriminalitu násilnou, 5,8 % na kriminalitu mravnostní, 46,9 % na kriminalitu majetkovou a 11,1 % na kriminalitu hospodářskou. Po revoluci se však poměr jednotlivých částí kriminality na celkové kriminalitě zásadním způsobem proměňuje. V první polovině 90. let můžeme vidět především rapidní nárůst zjištěných majetkových trestných činů a výrazné zvýšení podílu majetkové kriminality na celkové kriminalitě. V roce 1989 bylo kupříkladu policií zaregistrováno 56 681 majetkových trestných činů, v roce 1993 to bylo již 327 198 takovýchto činů. Zatímco v roce 1989 představovala majetková kriminalita 46,9 % z celkové kriminality, v roce 1993 to bylo již 82,1 %. Přestože v těchto letech dochází též k zvyšování počtu zjištěných násilných i hospodářských trestných činů, jejich podíl v rámci celkové kriminality klesá. Pokud jde o kriminalitu mravnostní, zde dochází k prudkému poklesu registrovaných činů i k výraznému snížení podílu mravnostní kriminality na kriminalitě celkové. To je způsobené především dekriminalizací jednání popsaného v tehdejším trestním zákoně jako příživnictví. I když tento trestný čin pomineme, můžeme zde vysledovat pozitivní trend ve snižování zjištěných mravnostních skutcích. Ve druhé polovině 90. let můžeme být svědky odlišného vývoje. Podíl majetkových trestných činů klesá, naopak se výrazně zvyšuje počet a podíl hospodářských trestných činů. Srovnáme-li roky 1993 a 1999, zjistíme, že zatímco v roce 1993 evidovala policejní statistika 327 198 majetkových trestných činů a 18 431 hospodářských TČ, v roce 1999 to bylo 306 351 majetkových trestných činů a celých 42 907 činů hospodářských. Ostatní části kriminality se v tomto období příliš nemění. Pokud jde o změny ve struktuře registrované kriminality po roce 2000, zde můžeme hovořit o určité stabilizaci. Nadále lehce klesá podíl majetkových trestných činů až na současných 63,8 % a naopak výrazně stoupá podíl tzv. kriminality ostatní a zbývající, která dnes tvoří již 21,1 % kriminality celkové. Podíl násilné, mravnostní ani hospodářské kriminality se v posledních letech takřka nemění. V této práci jsme kladli velký důraz na míru objasněnosti kriminality. Podívejme se tedy blížeji, jak se tento důležitý ukazatel úspěšnosti orgánů činných v trestním řízení 74

při potírání zločinnosti, u nás v posledních letech vyvíjel. Na začátku tohoto století (tedy v roce 2000) činila míra objasněnosti v České republice 44 % zjištěných trestných činů. Nejlepší situace byla policií z tohoto hlediska zaznamenána o rok později, kdy se míra objasněnosti vyšplhala na 46,5 % registrovaných trestných činů. V následujících letech však tento ukazatel klesá až na současných 37,2 % zjištěných trestných činů. Přestože se na první pohled může zdát, že nejde o propad nikterak výrazný, opak je pravdou. To je zřetelné, zejména podíváme-li se na počty objasněných činů. Zatímco v roce 2001 se orgánům činným v trestním řízení podařilo objasnit 166 827 trestných činů, v roce 2008 to bylo již jen 127 906, tedy o celých 38 921 případů méně, což představuje pokles o necelých 25 %. Po přečtení předcházejících kapitol bychom možná předpokládali ještě výraznější propad. Zopakujme jen, že míra objasněnosti u násilné kriminality činila v roce 2000 celých 80 %, zatímco v roce 2008 to bylo již jen 62,9 %, u mravnostní kriminality to je obdobné, v roce 2000 činila míra objasněnosti 90,4 % zjištěných mravnostních trestných činů a v roce 2008 již jen 71,6 %, u majetkové kriminality to bylo v roce 2000 26 % a v roce 2008 již jen 17,2 % a konečně u kriminality hospodářské v roce 2000 95,4 % a v roce 2008 již pouhých 49 %. Co tedy zapříčinilo, že míra objasněnosti neklesá tak výrazně, jak bychom očekávali? Jsou to především změny ve struktuře kriminality, k nimž v posledních letech dochází. Zejména máme na mysli zvyšování podílu tzv. zbývající kriminality, která si dlouhodobě udržuje velmi vysokou míru objasněnosti pohybující se pravidelně nad hranicí 90 % zjištěných trestných činů, čímž výrazně přispívá k lepšímu vyznění celkových čísel. Jak jsme již výše několikrát zmínili, snižování míry objasněnosti trestných činů je negativní trend, který bude nutné v budoucnu razantně řešit.

5.2. Pravděpodobný vývoj kriminality v ČR V předchozích kapitolách jsme se zaměřili výhradně na snahu objasnit strukturu a vývoj kriminality na našem území za posledních dvacet let. Smyslem práce bylo nejenom předložit statistiky, které by ukazovaly, jak na tom naše země z hlediska 75

zločinnosti je, ale především najít příčiny takovéhoto stavu. Jako důležité faktory, které ovlivňovaly stoupající či klesající trendy v kriminalitě jsme zmínili amnestie prezidenta republiky, legislativní změny, k nimž na našem území v posledních dvou desetiletích došlo, vliv zrušení trestu smrti, začleňování České republiky do evropských struktur, větší migraci obyvatelstva, demografické a statistické změny či stále probíhající policejní reformu. V dalších řádcích se naopak pokusíme o nastínění možného vývoje kriminality v České republice v následujících letech. Provedení takového odhadu je však velmi obtížné, neboť předvídat budoucí trendy v této oblasti, znamená sledovat takřka všechny změny, k nimž ve společnosti dochází. Na výši kriminality totiž mají vliv nejen změny právní, ale také ekonomické, politické či společenské. Jedním z nejdůležitějších požadavků při provádění jakékoli prognózy je, aby byla co možná nejkomplexnější. Předvídat vývoj dílčích jevů není možné beztoho, aniž bychom nevzali v úvahu všechny významnější skutečnosti, které s nimi souvisejí. Nelze zkoumat pouze vybraný druh kriminality, musíme ji zkoumat jako celek. Stejně tak není možné zabývat se kriminalitou bez spojitosti s vývojem celé společnosti.1 Musíme si však být neustále vědomi toho, že budoucnost je vždy nejistá a proto veškeré naše výsledky musíme chápat pouze jako možné scénáře, které nastanou jen při splnění námi přepokládaných společenských změn. V následujícím textu se pokusíme vymezit, jak by se kriminalita na našem území mohla vyvíjet v následujících několika málo letech. Podíváme-li se na to, jak by se mohla kriminalita u nás vyvíjet v roce 2009, můžeme již dnes využít relativně velké množství dat a statistik, které nám jednotlivé orgány činné v trestním řízení poskytují. Z nich je patrné, že v roce 2009 by ve srovnání s rokem předešlým nemělo dojít k nikterak převratným změnám, ať již v samotné struktuře kriminality, počtu zjištěných trestných činů či objasněnosti. V případě registrovaných trestných činů lze prozatím očekávat lehký pokles, zatímco v případě objasněnosti se naopak očekává stagnace či drobný růst. To můžeme hodnotit pozitivně. Očekává se však, že do statistik roku 2010 se negativně promítne pokračování policejní reformy, v rámci níž má na konci roku 2009 podle všech odhadů policii opustit další 1 000 až 2 000 příslušníků. Pokud by k tomu skutečně došlo, lze se důvodně 1

Pravděpodobný vývoj vybraných druhů kriminality, Praha: IKSP, 2001

76

obávat, že v roce 2010 a v letech následujících dojde opět k výraznějšímu poklesu míry objasněnosti zjištěných trestných činů. Přestože by se to na první pohled mohlo zdát paradoxní, nižší míra objasněnosti by zřejmě ve svém důsledku vedla ke snížení počtu zjištěných trestných činů. Příčinu můžeme hledat v tom, že o většině trestných činů se policie dozvídá prostřednictvím trestních oznámení, jejichž počet by zřejmě poklesnul v důsledku nedůvěry veřejnosti v to, že v případě podání takovéhoto oznámení se policii podaří pachatele vypátrat a potrestat. To by se dotklo zejména majetkové kriminality. Reforma policie by měla být definitivně dokončena až na začátku roku 2012. Dnes se však bohužel zdá, že jejím výsledkem bude spíše než zlepšení bezpečnostní situace v České republice, naopak její výrazné zhoršení. Druhým faktorem, který bezpochyby ovlivní situaci v oblasti kriminality, je nový připravovaný trestní zákon, který by měl vstoupit v účinnost od 1. 1. 2010. Jednou z nejdiskutovanějších změn, kterou tento zákon měl přinést, mělo být snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let. To by se jistě projevilo na počtu zjištěných trestných činů. S největší pravděpodobností by v roce 2010 došlo k nárůstu registrovaných zločinů spáchaných mladistvými. Na druhé straně by hypoteticky mohlo dojít k částečnému poklesu zjištěných trestných činů pohlavního zneužívání, neboť tento zločin by se opět vztahoval na osoby mladší čtrnácti let a ne na osoby mladší patnácti let, jak je tomu dnes. Nakonec však tato změna byla z nového trestního zákona odstraněna a zákonodárce se tak vrátil k předešlému pojetí. Trestní zákon bude nově rozlišovat dvě kategorie trestných činů, a sice zločiny a přečiny. Přečinem se bude rozumět čin, za který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody do tří let. Trestný čin spáchaný z nedbalosti bude vždy přečinem. Ostatní trestné činy budou považovány za zločiny. Další výraznou změnou, kterou nový zákon přinese, bude formální pojetí trestného činu, oproti nyní uplatňovanému tzv. materiálnímu či formálně-materiálnímu pojetí, které k trestnosti činu vyžaduje vedle splnění znaků uvedených v trestním zákoně i dosažení určitého stupně společenské nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost. Formální pojetí trestného činu bude vyžadovat pouze naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu uvedených v zákoně. To znamená, že orgány činné v trestním řízení již nebudou posuzovat, zda jednání, jež má znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně, dosáhlo vyššího než nepatrného (v případně mladistvého pachatele vyššího než 77

malého) stupně společenské nebezpečnosti, jako podmínky trestnosti činu. Tento vágní pojem, jehož interpretace byla svěřena soudům, byl „nahrazen“ termínem společenské škodlivosti, který však nemá stejný význam jako pojem společenská nebezpečnost. Škodlivost jednání pachatele totiž není podmínkou trestnosti činu, je však důležitým hlediskem zejména při ukládání trestů. Trestní stíhání pachatele méně škodlivého trestného činu se tedy zpravidla zahájí; nebude-li však jednání pachatele orgány činnými v trestním řízení shledáno společensky škodlivým, bude trestní stíhání zastaveno. V důsledku zavedení formálního pojetí trestného činu dojde rovněž k přesnějšímu vymezení skutkových podstat jednotlivých trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a tedy k omezení prostoru orgánů činných v trestním řízení při posuzování jednání pachatele.1 Připravovaný trestní zákon zavede přes 60 nových skutkových podstat trestných činů (např. trestný čin pronásledování neboli stalking, či trestný čin zanedbání péče o zvíře), výslovně zakáže klonování lidských buněk, bude více zaměřen proti rozmáhající se počítačové kriminalitě a bude podrobněji řešit některé hospodářské trestné činy jako například nekalou soutěž či kartelové dohody. Zpřísní tresty za závažné trestné činy proti životu a zdraví, u nichž dojde ke zvýšení sazby trestu odnětí svobody o tři až o pět let. Zvýší také hranici trestní sazby při ukládání výjimečného trestu z 25 let na 30 let. U méně závažných trestných činů umožní ukládání rozmanitějších alternativních trestů. Nově bude možné uložit trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Tyto změny, zejména pak přihlédneme-li k řadě nových skutkových podstat trestných činů, by v krátkodobém horizontu mohly znamenat nárůst počtu zjištěných trestných činů. V dlouhodobém horizontu by naopak měly naopak vést ke zlepšení situace v oblasti kriminality na našem území. To však nebude záležet jen na novém zákoně, ale zejména na tom, jak budou orgány činné v trestním řízení schopny právo vymáhat. V posledních dnech se v médiích objevily vůči některým pasážím nového trestního zákona závažné výhrady. Zejména jde o to, že za opakované krádeže prosté do pěti tisíc korun, by podle nové úpravy měl pachatelům hrozit pouze trest za přestupek. To znamená, že by takovéto osoby nebylo možné odsoudit k nepodmíněnému trestu odnětí 1

Článek na stránkách epravo, JUDr. Eva Herdová - Co přináší nový trestní zákoník

78

svobody, jak je to možné dnes. Někteří právníci se dokonce domnívají, že takovéto pachatele by bylo nutné po Novém roce z vězení propustit.1 Pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o velmi závažnou chybu, kterou by bylo nutné co nejrychleji odstranit. Její existence by totiž mohla vést k markantnímu nárůstu počtu zjištěných trestných činů, obzvláště pak tzv. krádeží prostých. Dopravní policie si v souvislosti s novým trestním zákonem stěžuje zejména na skutečnost, že v novém kodexu chybí ustanovení § 180d současného TZ, které se vztahuje na řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Od 1. 1. 2010 by se z tohoto trestného činu měl opět stát pouhý přestupek. Dalším významným faktorem, který bude výši kriminality na našem území v následujících letech značně ovlivňovat, bude vývoj ekonomické situace v České republice a ve světě. Bude záležet zejména na tom, jak hluboká a jak dlouhá bude očekávaná ekonomická krize. Ta by s sebou mohla přinést celou řadu jevů, které se obvykle na růstu kriminality podílejí. Ať již jde o propouštění, které má za následek zvyšování míry nezaměstnanosti, snižování platů ve veřejné i soukromé sféře, díky čemuž se řada lidí dostane i kvůli vysokým hypotékám do tíživé finanční situace, kterou budou někteří z nich řešit kriminální činností. V takto nepříznivé době navíc zpravidla výrazně stoupá konzumace alkoholu či užívání drog, které patří mezi významné kriminogenní faktory. Špatné hospodářské výsledky mohou mít vliv i na propouštění v oblasti orgánů činných v trestním řízení. Nižší počet policistů, státních zástupců či soudců by pak mohl znamenat nižší úspěšnost při odhalování pachatelů trestných činů. Výsledkem ekonomické krize může dále být i narůstající počet lidí bez domova a rozmáhající se organizovaný zločin. Proto, abychom mohli odhadnout hloubku a případnou délku ekonomické krize, je zcela zásadní pojmenovat hlavní příčiny současného stavu. To se ovšem zatím příliš nedaří. Někteří ekonomové se domnívají, že současná krize je z velké části způsobena nadvýrobou v určitých oblastech např. v automobilovém průmyslu, jiní ji chápou jako snahu neviditelné ruky trhu o vyčištění ekonomiky od "nekonkurenceschopných" a "neefektivních" firem, jiní zase vidí příčinu současného stavu v oslabení finančního sektoru (v důsledku jeho expozé na trhu s realitami), vysokých ztrát investorů a tudíž i

1

Článek na stránkách idnes.cz, Barbora Říhová – Nová „amnestie“, (15. 12. 2009)

79

jejich menší ochotě investovat, v poklesu poptávky po exportech a nárůst pesimismu u spotřebitelů. Ani jedna z těchto teorií však nevysvětluje samotnou podstatu problému a naopak se soustředí pouze na vysvětlení doprovodných jevů, které s ekonomickou krizí souvisí. Jak známo ekonomickou krizi ve Spojených státech odstartovala tzv. hypotéční krize. Ta byla způsobena dvěma stěžejními faktory. Na jedné straně to byla snaha bank, i za cenu velmi riskantních půjček, neustále zvyšovat své zisky. Na druhé straně to bylo neodhadnutí finančních možností samotných klientů. Příčiny ekonomické krize můžeme hledat v samotných kořenech kapitalismu, jenž je založen na myšlence neustálého ekonomického růstu, což celý systém pokřivuje. Aby firmy tohoto cíle dosáhly, uchylují se k nerůznějším účetním kličkám, k stále riskantnějším obchodům, k rozhodnutím, která v krátkodobém horizontu přinášejí očekávaný růst zisků, ale z dlouhodobého hlediska se jeví jako zcela iracionální. Nezřídka se dnes například setkáváme s případy, kdy společnost prodá budovu, v níž sídlí, aby si ji následně za menší prostředky pronajala. Myšlenka neustálého ekonomického růstu má mnohá nepříliš často zmiňovaná negativa. Přestože se v dnešní době hovoří o tzv. globálním světě, stále zde hrají stěžejní roli jednotlivé státy či národy. Každý z nich přitom hájí své vlastní partikulární zájmy. To vede k expanzivní zahraniční politice a k hledání nových potenciálních trhů pro odbyt vlastního zboží. Jedním z hlavních problémů kapitalismu jsou též rozsáhlé půjčky domácností, které na rozdíl od firemních půjček nejsou použity na realizování projektů generujících zisk, ale na pokrytí nadměrné spotřeby, která neodpovídá možnost domácností. To na jednu stranu přináší zisk bankovnímu sektoru, na druhou stranu je ovšem nutné počítat s rizikem, že domácnosti nebudou schopny své závazky plnit. Z tohoto pohledu je třeba chápat ekonomickou krizi jako důsledek nadspotřeby. Dalším faktorem, který může do budoucna ovlivnit strukturu a vývoj kriminality na našem území, jsou demografické změny. V této oblasti se však zásadnější změny vyjma často zmiňovaného stárnutí obyvatelstva – v nejbližších letech neočekávají. Zejména v důsledku ekonomické krize se s největší pravděpodobností v následujících letech nebude v České republice zvyšovat počet cizinců, kteří zde mají trvalý nebo dlouhodobý pobyt nad 90 dní. 80

Poslední významnou skutečností, která by v následujících letech mohla výrazněji ovlivnit vývoj kriminality na našem území je míra objasněnosti. Jak jsme již v textu několikrát poznamenali, míra objasněnosti zjištěných trestných činů u nás v posledních letech výrazně klesá. Pokud by takový trend pokračoval i v následujících letech, jistě by se to negativně projevilo na růstu celkové kriminality. Vzhledem ke snižování počtu policistů je však otázkou, zdali by se to odrazilo i ve zvýšení počtu zjištěných trestných činů, nebo by rostla výhradně část kriminality latentní. Pokud bychom měli na závěr vyslovit nějakou predikci vývoje kriminality v České republice, pak bychom se přiklonili k názoru, že v následující dekádě by měl počet zjištěných trestných činů mírně klesat či stagnovat. Pokud by však byla ekonomická krize hlubší a zároveň delší, než očekávají ekonomičtí analytici, pak by zřejmě nastal trend zcela opačný. Vzhledem k relativně nízké míře objasněnosti trestných činů si lze do budoucna přát pouze to, aby se orgánům činným v trestním řízení v této oblasti dařilo lépe. Pokud jde o strukturu kriminality, ani zde se výraznější změny v následujících letech neočekávají. Podle některých názorů by se v budoucnu mohlo zvýšit procentuální zastoupení hospodářských trestných činů na celkové kriminalitě, ale ani zde se nepředpokládá nikterak výrazný nárůst.

81

Seznam použitých zkratek

I. Právní předpisy

TZ

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů

ZSVM

zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) ve znění pozdějších předpisů

II. Další

ČSÚ

Český statistický úřad

PČR

Policie České republiky

IKSP

Institut pro kriminologii a sociální prevenci

EU

Evropská unie

ČR

Česká republika

SRN

Spolková republika Německo

82

Seznam použité literatury:

I. Knižní publikace

1) NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J., a kol. Kriminologie. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2008 2) KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, 2005 3) ZAPLETAL, J., a kol., Kriminologie. Díl I. Obecná část. 3. vydání. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2004 4) ZAPLETAL, J., a kol., Kriminologie. Díl II. Obecná část. 4. vydání. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2004 5) KAISER, G., Kriminologie, Praha: C.H.Beck, 1994 6) ZOUBKOVÁ, I., MOULISOVÁ, M., Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Trivis, 2004 7) NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., a kol., Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a.s., 2007 8) JELÍNEK, J., a kol. Trestní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007 9) MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2007¨ 10) SCHNEIDER, H. J: Kriminologie in Europa. Kriminalistik, 2005 11) SMITH, J., C., HOGAN, B., Criminal Law. New York, 1969 12) KONRÁD, Z., a kol., Metodika vyšetřování jednotlivých trestných činů. Praha: Policejní akademie ČR, 1996

83

13) CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S., Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2005 14) NEČADA, V., ROZUM., J., Charakteristika změn a časový sled novel trestního zákona, upravujících hospodářskou kriminalitu po listopadu 1989. Praha: IKSP, 2002 15) ŠÁMAL, P., PÚRY, F., SOTOLÁŘ, A., ŠTENGOLÁ, I., Podnikání a ekonomická kriminalita v ČR. Praha: C.H.Beck, 2001 16) SCHEINOST, M., Vybrané výsledky výzkumu IKSP v letech 2004 – 2007. Praha: IKSP, 2009 17) KARABEC, Z., SCHEINOST, M., Vybrané výsledky výzkumu IKSP v letech 2002–2004. Praha: IKSP, 2005 18) NEČADA, V., Přehled novel trestních kodexů v období od listopadu 1989 do konce roku 1999. Praha: IKSP, 2000 19) CEJP, M., a kol., Pravděpodobný vývoj vybraných druhů kriminality. Praha: IKSP, 2001 20) JELÍNEK, J., MELICHAROVÁ, D. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou. Praha: Linde Praha. a. s., 2004 21) VEČERKA, K., a kol., Mládež v kriminologické perspektivě. Praha: IKSP, 2009 22) VEČERKA, K., a kol., Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí. Praha: IKSP, 2004 23) ZOUBKOVÁ, I., NIKL, J., ČERNÍKOVÁ, V., Kriminalita mládeže. Praha: Policejní akademie ČR, 2001 24) MENDEL, R., A., Méně slov a více pomoci. Praha: IKSP, 2002 25) URBANOVÁ, M., VEČEŘA, M., a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004 26) MAREŠOVÁ, A., a kol., Výzkum prvovězněných žen. Praha: IKSP, 2009

84

27) BLATNÍKOVÁ, Š., NETÍK, K., Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti. Praha: IKSP, 2007

II. Statistické publikace a články

1) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 1991. Praha: IKSP, 1992 2) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 1994. Praha: IKSP, 1995 3) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 1998. Praha: IKSP, 1999 4) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 1999. Praha: IKSP, 2000 5) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2000. Praha: IKSP, 2001 6) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2001. Praha: IKSP, 2002 7) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2002. Praha: IKSP, 2003 8) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2003. Praha: IKSP, 2004 9) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2004. Praha: IKSP, 2005 10) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2005. Praha: IKSP, 2006 11) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2006. Praha: IKSP, 2007 12) MAREŠOVÁ, A., a kol., Kriminalita v roce 2007. Praha: IKSP, 2009 13) Statistické přehledy PČR od roku 2000 do roku 2008 14) Statistiky porovnání PČR 2008 a 2007 15) Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2008, MV ČR, Praha 2009 16) European Sourcebook of Crime and Criminal Justice Statistics – 2006 17) Bundeskriminalamt, Police Crime Statistics 2008, Federal Republic of Germany 18) Crime in England and Wales 2008/09, Home Office Statistical Bulletin 19) Bilan 2008 & Priorités 2009, République Francaise 20) JUDr. Eva Herdová - Co přináší nový trestní zákoník?, www.epravo.cz 21) Barbora Říhová - Nová „amnestie“, www.idnes.cz

III. Internetové zdroje:

Český statistický úřad – http://www.czso.cz/ Policie České republiky - http://www.policie.cz/ 85

Vězeňská služba České republiky - http://www.vscr.cz/ Institut pro kriminologii a sociální prevenci - http://www.ok.cz/iksp/ Ministerstvo vnitra - http://www.mvcr.cz/ Ministerstvo spravedlnosti - http://www.justice.cz/ Interpol - http://www.interpol.int/ Eurostat - http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ Otevřená encyklopedie Wikipedie - http://wikipedie.cz

86

Summary The sense of this work was to ponder on the state of criminality in the Czech Republic, to clarify the structure of criminal activities on our territory, and to disclose reasons for the present state. In order to keep that resolution we had to comprehend first what development our country underwent in the past twenty years and how this process affected the state and structure of criminality. We had to focus not only on political and economic changes but also on legislative, cultural and social ones. Our objective was not only to define statistically where our Republic found itself at present from the viewpoint of criminality but also to draw attention to some problems which might be encountered in our country. In this connection we tried likewise to offer some measures which might lead to their elimination in the future. The work itself is divided into chapters dealing always with one selected theme. In view of the extent or variety of content of individual texts we decided to divide some chapters into subchapters dealing as a rule only with the selected section of the given problem. In the introduction to the diploma work we focused on defining basic criminological terms, without the clarification of which it would be very difficult to comprehend the subsequent text.

We used here knowledge drawn both from

encyclopedias and publications dealing to a great extent with criminological terminology. The second chapter is devoted exclusively to the question of the structure of criminality in the Czech Republic. In this part we focused in particular on the field of registered criminality, on the extent of which we gained information primarily from police statistics. Of course, we did not fail to mention the problem of latent criminality either. The chapter is subdivided into subchapters devoted always to a certain specific kind of criminality which may be encountered on our territory. Similarly as in other publications we divided criminality into five areas, namely into violent, moral, property, economic as well as other and remaining one. In view of the fact that media refer all the time more frequently to the criminality of juveniles and women, we devoted to that complex of problems a corresponding space in our work where we tried to confirm or rather to challenge a number of ingrained clichés. 87

The third part of the work concentrates on the development of criminality in the Czech Republic. Similarly as in the case of the preceding chapter we used here the classic division of criminality according to its individual kinds. The sense of this text, however, was not only to record the changes as to the level of registered criminality but also to interpret those sometimes considerable jumps in its development in order to make clear what was their genuine reason. We devoted the penultimate chapter intentionally to the comparison of criminality in our country and in neighbouring states. In this connection we enquired closer into the state and structure of criminality in Slovakia and in the Federal Republic of Germany. In spite of the fact that at first sight this part may look less important, the opposite is true. It is precisely here where we can come to concrete conclusions as to what is the state of criminality in our country. Whether, compared with abroad, it is high or, on the contrary, low. In the very conclusion of the work we tried to evaluate the results of our preceding work, to assess objectively the state of criminality in the Czech Republic, to define basic problems which we continue to encounter, and to ponder on the future development in the field of criminality in our country in the subsequent decade.

88

Development and structure of criminality in the Czech Republic

Klíčová slova

1. Kriminalita 2. Trestný čin 3. Trest

Key words

1. Criminality 2. Criminal act 3. Comparison with abroad

89

Life Enjoy

" Life is not a problem to be solved but a reality to be experienced! "

Get in touch

Social

© Copyright 2013 - 2019 TIXPDF.COM - All rights reserved.